Richard Schechner - Divadlo.cz

More documents

Recommendations

Info

046-059_Hlavica 19.11.2009 18:33 Stránka 53 Ústfiedním pojmem Schechnerovy teorie performancí je “obnovené chování” (restored behavior), které se “...objevuje ve v‰ech druzích performancí, od ‰amanismu a exorcismu aÏ po trans, od rituálu po estetick˘ tanec a divadlo, od iniciaãních rituálÛ po sociální dramata, od psychoanal˘zy po psychodrama a transakãní anal˘zu. Obnovené chování je hlavním rysem performance.” 32 Uplatnûní tohoto termínu je v‰ak tak ‰iroké, Ïe: “Ve skuteãnosti jakékoli chování je obnovené chování – kaÏdé chování se skládá z pfieskládan˘ch kouskÛ jiÏ dfiíve uskuteãnûn˘ch chování.” 33 Nej‰ífie objasÀuje Schechner pojem “obnovené chování” v eseji Restored Behavior z roku 1977. 34 Definuje jej takto: “Obnovené chování je Ïivé chování zpracované tak, jak filmov˘ reÏisér zachází s filmov˘m pásem. Takovéto pásy chování mohou b˘t upraveny nebo pfiedûlány; jsou nezávislé na kauzálním systému (sociálním, psychologickém, technologickém), jenÏ je vytvofiil. Mají svÛj vlastní Ïivot. PÛvodní ‘pravda’ nebo ‘pramen’ chování mohou b˘t ztraceny, ignorovány ãi popfieny – dokonce i kdyÏ taková pravda ãi pramen jsou zjevnû oceÀovány a pozorovány. To, jak takov˘ pás chování byl udûlán, nalezen ãi vytvofien, mÛÏe b˘t neznámé ãi skryté; vymy‰lené; zkfiivené m˘tem ãi tradicí. [...] Obnovené chování mÛÏe mít dlouhé trvání jako u rituálních pfiedstavení nebo krátké trvání jako spû‰né gesto tfieba mávnutí na rozlouãenou.” 35 Podle Schechnera je obnovené chování k nalezení ve v‰ech druzích jednání. Mohou jím b˘t organizované ãásti událostí, pfiedepsané akce, pouÏit˘ text, nacviãen˘ pohyb. Tyto prvky existují oddûlenû od performera, jenÏ je uskuteãÀuje. Herec hraje roli Hamleta, taneãník tanãí kroky tanga, dítû mává na maminku, prezident se usmívá do kamery. V‰echno takové chování je nezávislé na tom, kdo je provozuje, a proto s ním mÛÏe b˘t takto zacházeno – mÛÏe b˘t skladováno, pfiedáváno a pfietváfieno. Schechner obhajuje názor, Ïe jakékoli chování je obnoven˘m chováním. Uznává, Ïe vût‰ina lidí si nemusí b˘t tohoto faktu vûdoma, mohou si myslet, Ïe prostû Ïijí Ïivot a performance jsou pouze takové, které jsou fiádnû oddûleny od “skuteãného Ïivota”. Takové performance v‰ak povaÏuje Schechner pouze za “obnovené obnovené chování”. Rozdíl mezi sebeprezentací v kaÏdodenním Ïivotû (Goffman) a divadelním pfiedstavením vidí Schechner pouze ve “...stupni, nikoli druhu” 36 . V‰echny performance mají spoleãné to, Ïe jsou nauãeny, odpozorovány ãi nazkou‰eny a jako takové jsou novû pfiedvádûny. Nesporn˘ fakt, Ïe jakákoli performance je jedineãná a odli‰ná od jiné, v‰ak Schechnerovu teorii nevyvrací. To, co ãiní kaÏdou performanci jedineãnou, je pouze kontext. Samotná performance je stejná, mûní se pouze situace, jíÏ je souãástí: “Jedineãnost události není v její materiálnosti, n˘brÏ v její interaktivitû.” 37 SchechnerÛv model se tedy snaÏí postihnout nûco vy‰‰ího, neÏ je konkrétní situace, snaÏí se postihnout hlub‰í strukturu. Na Schechnerovu argumentaci je moÏno pfiistoupit a model obnoveného chování lze opravdu uplatnit na v‰echny performance. Lze v‰ak také nalézt v˘hrady. Pfiedev‰ím se nabízí otázka po svobodû a moÏnosti volby performera. Herec mÛÏe kdykoli fiíci ne a více nehrát, neobnovovat chování. KaÏd˘ herec naplÀuje roli jinak. KaÏd˘ ãlovûk je pfiece jedineãn˘, od DNA pfies papilární linie aÏ k celému Ïivotabûhu. Samozfiejmû, lze namítnout, Ïe i svobodná volba je jen obnovené chování. Zfiejmû jsou obû teorie uvûfiitelné a obhajitelné a záleÏí jen na rozhodnutí (tedy svobodné volbû?) kaÏdého, ke které se pfiikloní více ãi ménû. Otázka svobody volby ãlovûka ãi jeho osudového pfiedurãení je velkou otázkou filozofie a tato studie si ani v nejmen‰ím netroufá na ni odpovídat. Otázky tohoto druhu si ostatnû neklade ani Schechner. Jeho snahou je vytvofiit model, objevit princip performance. Najít jeden klíã, kter˘ by otevíral dvefie do v‰ech performanãních komnat. Nepochybnû model obnoveného chování takov˘m univerzálním klíãem mÛ- Ïe b˘t. Je v‰ak natolik univerzální, aÏ je pfiíli‰ vzdálen v‰emu jedineãnému a konkrétnímu. Ve své teorii obnoveného chování vychází Schechner ze strukturalismu a lze tedy k nûmu mít i podobné v˘hrady: napfiíklad pfiíli‰ná idealizace a formalizace zkoumaného jevu a zcela nehistorick˘ charakter. V. Po celá sedmdesátá léta se Schechner vûnoval rozvíjení a doplÀování sv˘ch teorií. PrÛbûÏnû ãasopisecky otiskoval eseje a ty postupnû pfiepracovával a publikoval v kniÏních publikacích. 38 Nikdy v‰ak nebyl typem akademika, jenÏ cel˘ Ïivot tráví mezi sv˘mi spisy v temné pracovnû, jiÏ je ochoten opustit pouze za úãelem vlastního pohfibu. Svou povahou je muÏem ãinu, neúnavn˘m organizátorem, diskutérem i cestovatelem. Zprvu tuto svou potfiebu realizoval v The Performance Group, kdyÏ si v‰ak postupnû uvûdomoval, Ïe vedení divadelního souboru mu zpÛsobuje více starostí neÏ radostí, zaãal se uplatÀovat v jiné oblasti. 53
046-059_Hlavica 19.11.2009 18:33 Stránka 54 Jednak se aktivnû úãastnil mnoha konferencí a fiadu z nich i sám organizoval. Na jedné z nich se v roce 1977 setkal s v˘znamn˘m svûtov˘m antropologem Victorem Turnerem, jenÏ velmi napomohl ‰ífiení Schechnerov˘ch my‰lenek v prostfiedí antropologÛ a sociologÛ. Také se stále intenzivnû vûnoval pedagogické ãinnosti na New York Univesity. Právû zde na konci sedmdesát˘ch let dostal nabídku zaloÏení “vlastní” katedry. Z dosud napsaného je snad zfiejmé, Ïe nabídka vedení katedry tradiãního divadla by Schechnera urazila. Jediné, co jej mohlo zaujmout, byla moÏnost vytvofiit nûco nového, originálního, “na míru ‰itého”. Schechnerovu “míru” jiÏ známe: propojení teoretického bádání s praktick˘mi experimenty, sociologick˘ pfiístup k divadlu, odmítání divadla zaloÏeného na interpretaci literárního textu, interdisciplinární pfiístup ke zkoumanému pfiedmûtu. V roce 1980 tak vznikla Katedra performanãních studií (Department of Performance Studies). S podobou, v˘vojem a promûnami této katedry i oboru jako celku seznamovala studie v pfiedchozím ãísle Divadelní revue, a proto se jim na tomto místû nebudeme vûnovat. SchechnerÛv podíl na utváfiení oboru byl zásadní, byl a stále je povaÏován za jakéhosi “otce zakladatele”, patriarchu oboru. Na tom nic nemûní ani fakt, Ïe on sám se nikdy formálnû do ãela katedry nepostavil a jakékoli vedoucí a mana- Ïerské funkce odmítal. Snad je to dÛsledek jeho ‰patné zku‰enosti s The Performance Group, po níÏ se moÏná zafiekl, Ïe jiÏ nikdy více nechce b˘t nadfiízen˘m jak˘chkoli lidí, chce si udr- Ïet svou svobodu a nezávislost a b˘t odpovûdn˘ jen za sebe a sobû. 39 Rozvoji katedry nejvíce napomáhal tím, Ïe se snaÏil upfiesÀovat teorii performancí a metodologické základy oboru. Vycházel ze své teorie obnoveného chování a zdÛrazÀoval, Ïe performanci nelze chápat jen jako nûjakou událost ãi akci, n˘brÏ jako interakci v‰ech prvkÛ v daném prostfiedí. Není podstatné, co dobov˘ kontext naz˘vá performancí (to je napfi. v˘zkumn˘ pfiedmût vût‰iny studií v Divadelní revue), neboÈ performancí mÛÏe b˘t cokoli (takÏe i samotná Divadelní revue, její grafická úprava ãi struktura; ale i situace, v níÏ ctûn˘ ãtenáfi právû ãte tuto studii, jeho obleãení, uspofiádání místnosti, ãtenáfiské rituály, zkrátka cokoli). Cokoli mÛÏe b˘t zkoumáno “jako” performance, av‰ak pouze nûco “je” performance (anglicky “as” a “is”). Zjednodu‰enû lze fiíci, Ïe nûco “je” performance, kdyÏ to lze ãesky nazvat pfiedstavením ãi vystoupením, 40 nebo Schechnerov˘mi slovy: “KdyÏ to tvrdí historick˘ a sociální kontext, konvence, zvyk a tradice. [...] Nikdo nemÛÏe fiíci, co ‘je’ pfiedstavení, aniÏ by odkazoval na specifické kulturní okolnosti.” 41 V samotné akci není obsaÏeno nic, co by z ní ãinilo takové pfiedstavení. Na ilustraci tohoto rozdílu Schechner uvádí pfiíklad stfiedovûk˘ch her, jeÏ mÛ- Ïeme pfiedstaveními naz˘vat pouze my, neboÈ v dobû svého vzniku byly chápány odli‰nû – jako náboÏenské slavnosti. UvaÏování o tom, co “je” v dané dobû a kultufie performance, je úkolem etnografie, pfiípadnû historikÛ divadla. Zájmem Schechnerov˘m i oboru performanãních studií je zkoumání “jako” performance. A z tohoto hlediska “...jakékoli chování, událost, akce nebo vûc mÛÏe b˘t studována ‘jako’ performance, mÛÏe b˘t analyzována v pojmech konání, chování a pfiedvádûní” 42 . Tím samozfiejmû není vylouãena moÏnost studovat cokoli “jako” nûco jiného. Napfiíklad divadlo lze stále studovat “jako” divadlo, tedy slovníkem a metodami tradiãní divadelní vûdy. V tomto pfiípadû v‰ak nutnû badatel narazí na hranici, kde si bude klást otázku: “Je tohle je‰tû divadlo?” Takov˘ problém v‰ak v˘zkumníkovi Schechnerova raÏení v Ïádném pfiípadû nehrozí. Schechner tvrdí, Ïe chápání vûcí “jako” performance má mnoho v˘hod. Zatímco uvaÏování o tom, co “je” performance, je nutnû omezeno kontextem a tradicí, uvaÏování o “jako” performanci mÛÏe odhalit zcela jiné pohledy, jiné vztahy, jiné v˘znamy. Zde v‰ak jiÏ Schechner opût pfiekroãil hranici. Dfiívûj‰í pokusy urãit, “co tedy doopravdy je performance?”, odmítl. JiÏ jej nezajímá, co vûc je, ãi jak se jmenuje. Nyní se zamûfiuje na to, aby vnímal vûc “jako” performanci. Tento pfiístup pak vloÏil i do základu jím zaloÏeného oboru, jehoÏ pfieklad do ãe‰tiny by tedy mohl znít nikoli “performanãní studia” ãi “studium performancí”, n˘brÏ “studium ãehokoli jako performance”. Tím se Schechnerova snaha nalézt novou terminologii uzavírá. Postupné pfiekraãování hranic, které ho nutilo pfiijímat stále nová a nová fakta, jej pfiivedlo aÏ k v‰eobjímající teorii, v níÏ jiÏ nefie‰í vztah divadla a nového divadla. Díky teorii performancí má v ruce univerzální teorii, která dovede pohltit a zpracovat v‰e a pro kterou neexistují hranice mezi pojmy, jevy a definicemi. Ve‰keré terminologické spory, diskuse typu “toto ano, ale tamto uÏ ne” jsou pfiekonány. V tomto shledává Schechner nejvût‰í pfiednost své teorie performancí. PovaÏuje ji za ideální pro pfiicházející dobu, pro jednadvacáté století: “Je to ãást obecného smûfiování k rozpou‰tûní v‰ech 54
Page 1 and 2: 046-059_Hlavica 19.11.2009 18:33 St
Page 7: 046-059_Hlavica 19.11.2009 18:33 St

Richard Schechner - Divadlo.cz

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?