Tvar 19/2008

eletrieradim vašinkaNářek(Idyla I)Ach kdybych jen měl slunečníkJak tamten pánNemusel bych pořád jednou za hodinuChodit do řekyKrásně to osvěží že joKývají starci hlavamiCož značí že je vodaŘádně studenáOsvěžuji se potopením až nad hlavuI starci se osvěžujíA – odtahujíce děti a batolata z vody ven –I tetyZ místního vzpěračského kroužku těžké váhyPlavu naznakS údem rozmarně trčícím k letním nebesůmProjíždím mezi starciKteří si probírají s tetami po pás ve voděProblematiku zemědělských přebytkůA vládní cenové politikyNade mlejnemVycházím z vody venOsvěženZcvrklý a třesa saAch kdybych jen měl slunečníkJako tamten pán z městaAnebo aspoň prsaCo má támhleta slečnaEmmerich Alois Hruška, Seděla pod borovičkou, linoleoryt (10 prostonárodních písní, Praha 1923)Po nářku(Idyla II)Mám slunečníkNe jako tamten pánAle po svémZapíchnul jsem siErbus své nemociVidleK žerdi přivázalNad sebe černý deštníkJako pánZe všech stranObdivně okukovánDobrý denZdraví mne všichni sboremČas od časuA vedle sebe mám paníMá prsa jako slečnaRozložen po všech dílechSvé životní tetralogieDětství Jinošství Mužství KreténstvíLežím si ve čtvrtémS paní co z druhého má ruku na třetímA spím si v prvnímMaminka zpíváTenounkým hláskemNade mnou černý deštníkVidle jsou dědečkovymezi továrníky9. 3. 2007Milý Lubomíre, nejprve Tě musím pobavit.Zmiňuješ se o jakémsi zabaveném dopise.A já ho četl! Nevěřil jsem svým očím, užkdyž včera přikulhal do mé kanceláře produševní bohatství ten kapitalistický primitivKabeli a přihlouple se usmíval. Nejprvese mi svěřil, asi aby mi imponoval, že si zlomilnohu na golfu, když spadl do nějakéhodůlku. (Škoda že do něj nespadl po hlavěa nezlomil si vaz.) No a pak začal pomlouvatumělce. Tentokrát tvrdil, jak jsou omezení,protože se zastávají knihkupectví. Z pudusebezáchovy jsem předstíral, že něčemutakovému nemohu uvěřit. Načež on vyndalTvůj dopis a dal mi ho přečíst. Jak obtížnébylo nedat na sobě nic znát, si jistě dovedešpředstavit. Slzy jsem nicméně zadržetnedokázal. A ten idiot mě pohladil, abych siz toho nic nedělal, že Ti Toyota škodlivostknížek vysvětlí.Takže teď ale k naší akci. Sejdeme sev úterý 20. 3. v 8.00 na stanici metra Holešovice,hned dole po vystoupení z vozu,což mi připadá nejjednodušší. Vlak vyjíždíz Holešovic v 8.26, ve 12.28 jsme ve WienSüdbahnhof, ve 13.00 v penzionu. Náš příchoduž jsem paní Abrahámové nahlásil.Odjezd z téhož nádraží ve čtvrtek v 18.33.V Praze Hl. n. jsme ve 22.58. Lístky koupím.Ještě čekám, zda mi paní Abrahámovápotvrdí, zda bych dostal dvoulůžkový pokoj,že by mohla jet i Ivana. Od 15. 3. již nebuduve své kanceláří duševního bohatství, tedyani dostupný na emailu. Ale do té doby seještě ozvu. Navíc máme telefonní spojení.Nemusím Tě samozřejmě přesvědčovat,jak je tento dopis, na rozdíl od toho Tvého,závažný, že ho po přečtení musíš roztrhata sníst. Buď na sebe opatrný. Raději těchpár zbývajících dní kapitalisty moc neprovokuj.Vím, že od Tebe, poctivého umělce,nežádám málo.Ivan22. 4. 2007Drahý Zentivo! Co bych si bez Vás počal?Situace je vskutku zoufalá! Z důvěryhodnýchpramenů jsem zjistil, že ti dva bídáci,Matoušek s Martínkem, si z nás sprostěutahují. Zatímco my jsme trapně seděliv New Yorku, abychom jim překazili přebráníPulitzerovy ceny za knihu, kterou společněnapsali a vydali pod pseudonymem,oni si v klidu pod vlastními jmény četli veVídni své oplzlé samolibosti. Matoušek prýzase nestoudně producíruje svůj psací stůla Martínek se chystá do Malé Asie, aby si prýdoplnil klasické vzdělání. Ale já to tak nenechám,i kdybych měl přijít na buben. Ať mneto stojí třeba poslední ocelárnu, já nedopustím,aby ta prohnilá, ničeho si nevážícíkultura zničila celou naši vyspělou civilizacia zabránila stvoření pozemského ráje.Už jsem zrušil všechna obchodní jednání,nakoupil buldozery, najal řidiče i s kamionya pojedu před Martínkem, abych všechnystopy řecké kultury před ním vymazal.A bude to mít, hajzl! Otázka však je, jak játo poznám? Nevíte náhodou, jak se na prvnípohled pozná řecký amfiteátr nebo chrám?Existují snad nějaké poznávací znaky? Spoléhámuž výhradně na Vás, nikomu jinémudůvěřovat nelze.V úctě Váš oddanýLubosan26. 4. 2007Drahý Lubosane, chápu Vaše starosti s rozpoznánímantických památek, jelikož Vás vedeušlechtilá idea jejich zničení. Já jsem teď alev takovém rozpoložení, že Vám těžko mohubýt v něčem takovém nápomocen. Jen sinějakou takovou neužitečnou stavbu, je-li tovůbec stavba, snad spíš chrám, představím,udělá se mi zle. Jet do kolébky kultury, tobych snad raději stávkoval s dělníky, protožebych byl aspoň ve svém známém a užitečném,neváhám použít i hrubšího výrazu smysluplnémprostředí. Nicméně aspoň doporučujiničit v Malé Asii všechno, pro jistotu. Je lépe,když zemře nevinný, než kdyby omylem mělviník proklouznout, byť by to bylo kus sochynebo torzo. Takže aspoň tohle k Vaší velkolepéspanilé jízdě. Ale co já? V New Yorkus Pulitzerem to bylo ještě dobrý. Pamatujete,jak jsme tomu dobytkovi kulturnímu dalido šampaňského projímadlo. I já už tam bylnervózní, že Martínek a Matoušek na násvyzráli. Ale že jedou do Vídně s rozřezanoumrtvolou mého byť nevlastního bratra, tojsem opravdu netušil. Takový lumpové. Můjnevlastní bratr se jich přitom zastával, tvrdil,že je lze vhodnou inteligentní motivacípřevychovat, chodil mezi ně do těch jejichliterárních kaváren bez goril. No a má, co sizasloužil. Jenomže on mi byl podobný. Takymě napadlo, že si nás mohli splést. Sám seteď bojím o svůj život. I když všichni vědí,kdo mého nevlastního bratra rozřezal a kdoho jel ukázat umělcům ve Vídni, nic muprý nelze dokázat. Přitom se už na nádražía cestou ve vlaku svým zločinem každémuchlubil. A já ho ani nesmím kvůli presumpcineviny vyhodit z práce. Mohl bych si sicezaplatit zástupy nájemných vrahů, jenomžemně jde o princip. Kde se v té nedůslednékapitalistické společnosti domoci práva proslušného člověka, který jen celý život dřejiné z kůže? Poraďte mi. Také já spoléhámvýhradně na Vás. Když se mezi explozemiv kolébce civilizace aspoň trochu zamyslítenad bezprávím, čili jak pomoci právu, abynavždy zvítězilo, může se to jednou hoditi Vám.Váš vyděšenýZentiva(pokračování příště)tvar 19/08/18