Tvar 5/2010

haló, tady čistička!Navzdory tomu, cosi myslí kdejakýjouda o velkých časopisechtypu Host,Tvar nebo A2, jsemrád, že tyto plátkyvycházejí. Kultovní,sudetské či studentskéčasopisy jakoRevolver revue, DekadentGeniální, Pako nebo H_aluze mohouadepta umění básnického uvést ve zmateks trvalými následky. Říkali například kdysichlapi z Hostu klukům z Dekadentu, že jejichumění nemapuje velká témata. A takovýchkoncepčně bezkoncepčních psychoplátkůje mnoho. Například oblíbené čtivo méhodětství – Revolverka – došlo do bodu varu.Raději poslat své texty do časopisu Hájskýkohout (občasník obce Háj u Duchcova)– bude to mít stejný intelektuální dopada stejnou prestiž. A jedeme dál: Pandorauž své křty provádí jen v Praze. Pako nemálove. Clinamen tiskne ve dvou číslech posobě stejné texty stejného autora. A takmohu pokračovat, ano, milý húmor těchtoamateurů dojímá, ale dokáže třeba Aluzetisknout fotografie krásných básnickýchchlapáků v takovém nákladu, aby i holčinámv krušnohorských samotách štěbetalyštěrbiny? A vůbec, říkal mi Bohouš Vaněk,až s tebou otisknou rozhovor v Salonu Práva,budu tě brát vážně. Je to už šest let, co tovyšlo, a furt jsem u něj jen zpovykané dítě.Slova je třeba chápat absolutně. V MF Dnesbyl nadpis: Klaus kritizuje povinné očkovánívojáků, armáda ho zrušila. Na ochočenésmeče, kterými jsou hrdinové Mladé frontyproslulí, je toto velmi expresivní eufemismus.Bohužel však žijeme v českých zemícha celá biobitka skončila tím, že armádaposlala zrušenému Klausovi omluvný dopiss důstojnickou epoletou a několika růžemi.Petr Štengl se obává, že Radim Kopáč rozjedev roli úředníka kolotoč poprav svýchneoblíbených časopisů. Nevím, jak on, alejá bych si to na jeho místě vyřídil s každým.Na prvním místě bych zrušil časáky, kde minic neotiskli. Pak bych se spojil s Polskema vyhlásil válku Europské unii. A po vítěznébitvě na Turském poli bych se zeptal PetraŠtengla, jestli jsem u něj opravdu ten hrozivýskřet zájmů.berse na americkém a s námi srovnatelnémněmeckém trhu a došel jsem k závěru, žese svými překlady mohu klidně soutěžitna Šrámkově Sobotce a ještě to vydávat zavlastní kusy.Hned v úvodní nádražní scéně byla cítitOstrava. Mladá učitelka si svému snoubencistěžuje na bídnou docházku cikáňat.„To jsou všechno maličkosti,“ smečuje jiinženýrská chlebárna. „A co není maličkost?“diví se svazačka. „Viděla jsi někdyhutnickou pec?“ končí diskusi maník.V náhlém pomatení smyslu pro dramatickýefekt vynechali tvůrci následující rozhovor.„Ne,“ vybafne úča. „Tak je na čase to napravit,“nečekaně zjemní rysy inža. Drapne holčinua táhne ji k Nové huti Klementa Gottwalda.Cestou zažijí spoustu dobrodružství, kterousi vyzobají až mágové českého filmupo roce 1990. Jelikož jdou po svých, stanouse předchůdci žánru, kterému se vefilmu bude říkat walk movie (v literatuřeznámém pod přezdívkou román zasvěcení).Dvojice se zastaví až na rozkvetlélouce. Opodál, na kraji lesa, se pasou srnky.Ticho rozčísne skřípění brzd. Z oken stojícíhorychlíku Praha–Ostrava se vyklánějífanoušci Sparty nebo Baníku nebo obojíhoa skandují: „Nenávist! Nenávist!“ Srnya dvojice mladých budovatelů nechápavěčumí na vlak uprostřed polí. „Kde to jsme?“ptá se dívka. Milenec s rozzářeným úsměvemgraduje scénu. Hyberbolicky vystřelípravačku a s radostnou zuřivostí vypálí:„V peci!“Jediný člověk, který měl kdy právo napsatromán zasvěcení, nic takového naštěstíneučinil. Hrdinové Ladislava Klímy podnikajívšelijaké poutě a prožívají krkolomnéperipetie doprovázeni občas vidoucímiprůvodci, leč ani dcerušky dra Volného,ani Cesare, ani Dios, ani kramář MatyášLebermayer k zasvěcení nepřijdou a bezohledu na to, zda o něj usilují či nikoli. Nasvé pouti klesají, odpadávají, ztrácejí se. Nacestě do města D. vyváznou jen s vrtkavýmštěstím. Absolutní vůle tyto stíny jinýchstínů – o jejich cibuloidní existenci se čtenářpostupně přesvědčuje – vede k propasti. Najejím dně končí nejen Sider, Fabio, nymfy,ale především absolutní a neúprosný Klíma-Nemesis. Toto promyslev, přiznal jsem sisvůj triviální uzávěr, že zasvěcení přišlojaksi mimochodem, i když nečekaně stálohned na samém počátku. Důležité všaknebylo zasvěcení, ale zakopnutí, selhánía ztrácení. Tak to probíhá i v pohádkách,ale v nich se na konci cesty milenci sejdou.Ne tak u Klímy. Akurátně řečeno: sejdou sedoslova, nikoli však obrazně. NásledovníciBuddhy to mají snazší, mohou vyhledat klidkláštera, ale hospod, kde by se žák mohloddávat cholupickým dnům, valem ubývá.Obávám se, že nakonec to bude stejněsměšné mudrování jako jízda off-roadempo diamantové cestě.Není mezi námi takové kritické osobnosti,která by mohla ovlivnit vkus čtenářů.V Německu například stačí jen ťuknouta čtenáři hned vědí, kam mají juknout.Jenže za takovou ambiciosní knihou musístát opravdová šajba, ne nějaký pisálek, comá dva járy fildy a 15 let mediální subkultury.V Čechách je autor rád, že mu nějakáta recense na knihu vyjde, byť to budev kolonce Semleto, Výlov nebo Humus. Přiznejsi, ty škrabale z jižních Čech, anebo vy,slečno, není snad příjemnější, když o knížcenapíše spíš takový Oskar Mainx než JiřinaBubelová? Leč přiznejme si, Oskar Mainxtaké není žádný etalon dařbujánství. A onovůbec, vždyť i já sám jsem takový kritickýpandrhola.Netřeba nad ničím mudrovat. Oops! BrankářČech je v bundě a bez přilby neznámýzero, ale tebe my moc dobře známe. Špice!Prestižní Universita Amose EvangelistyTurkmenského v Litvínově objevila gensociálního vyloučení. More! Na Olomoucspadlo 105 železničních vagonů soli. Prásk!Kultovní film Avatar zhlédlo 15 miliarddiváků. Seš poslední. Vole! Usáma vyzvalna všech sloupíchDosud jsem naivně překládal autory anglonovoanglickéhorrorové scény bez ohleduna to, jak si stojí jejich dílo na současnémtrhu. Teprve slova překladatelky AnežkyCharvátové mi otevřela oči. Nuže podívaljsem se na aktuální komerční úspěch knihWilliama Hope Hodgsona a R. W. Chamkbojkotu amerického dolaru. Bum! AleUsáma používá čínskou techniku. Nekupujeto asi sám, od někoho to dostal. Kdorozdává hi-tech dárky v Číně? Santa! Vow!Muži XXI. století vaří, uklízejí a věnují sedětem. Super! Ale ženy také vaří, uklízejía věnují se dětem! Takže nikdo nedělá nicjinýho. Bomba!Na základě komparativního studia studiešpičkových pedagogických úředníkůa investigativní reportáže Magazínu MFDnes dospěl týmový pracovník Fakultyhmyzích věd ing. Pavel Jazyk, Ing., k následujícímuresultátu: Geniální děti by mělychodit do školy od 5 let, aby mohly být společnostico nejdelší dobu neužiteční.Česká armáda se v intencích vyhlášky EUpřipravila na rok boje proti sociálnímuvyloučení. Nejvyšší velitel armády podpresidentKlaus uklidnil sociálně slabé složkyobyvatelstva s platem pod 35 tisíc Ká, žetato svatá válka infantáda do 31. prosinceskončí, neboť EU od 1. ledna najíždí na bojproti neangažovanému ekonomicky devotnímueuroobčanství s rysy defétismu. Jakjiž bylo komunikováno, loňský boj unieproti eurobyrokratům vedený plošnýminálety kostkového cukru skončil potupnýmihnědými skvrnami na ubrusech bruselskýchbureau.Patrik Linhartejhle slovoNa slovíčkos Otakarem ČernýmNěkdy si připadám fakt, jako že sem už nepatřím.Jsem asi vážně oldschoolovej a nevím,která bije. Například jsem si před časem napřihlašovací stránce Seznam.cz přečetl titulek:Mašlíková na dalších plastikách. Stály dvěstě tisíc! Mašlíková? Kdo to je, že se zhotovujíjejí sochy? Takhle trapně jsem uvažoval,dokud jsem nerozklikl článek a nedozvědělse, že nějaká modelka si nechala do prsounacpat silikon, nebo co.Jindy jsem zase zachytil na sportovnímkanálu České televize pořad Na slovíčkos Otakarem Černým a v první chvíli měpřekvapilo, že Otakar Černý není ani fotbalista,ani hokejista, ani trenér, nýbržvelmi dobře živený redaktor, jenž sportovcůma trenérům pouze klade otázky. I ptaljsem se opět trapně: Kvůli komu se tenpořad vyrábí? Kvůli Černému, anebo kvůlitěm, s nimiž chce televize udělat rozhovor?Na jaké slovíčko má sportovní programlákat diváky? Vypadá to, že na slovíčko sesportovci rozhodně nikoliv. Zdá se, že uždávno neplatí, co jsem se kdysi učil, a siceže pro žánr interview je mj. typické, že sejedná o rozhovor dvou lidí, z nichž ten,kdo se ptá, je méně důležitý než ten, kdoodpovídá. Dnes je tomu přesně naopak.Žánr interview zmizel a nahradil ho žánrtalkshow – zpovídaný slouží jen coby cvičebnínářadí, na němž všelijací kecálistipředvedou svou bavičskou muskulaturu.Pravda, Černý není příliš zábavný a z jehopořadu se nikdy talkshow nestane, přestoten název hezky ukazuje, že už i v našemveřejnoprávním médiu vědí, co hýbá světema kdo nám tady vládne.Ano, typická stařecká reakce: jsem popletenskutečnostmi, které jsou pro ostatnízřejmě zcela normální. Ale na druhé straně:on ten Otakar Černý je o dost starší než já;stále tedy mohu chovat drobnou naději, žeto snad nebude zas tak úplně generační problém.Lubor KasalObčané nelahozeveští, spěte klidně, bdí nad vámi oko spravedlivého. A štětka spravedlivého,která v noci jistými tahy značí, kdo nám to bydlí za tou vysokou zdí. A ví to již každý druhýturist, zeď ta stojí při cestě od zastávky drah, my jsme si ji vyfotili v dubnu roku 2008. Je alejedna potíž s takovými nápisy: což když takhle udavač a lhář není na druhé straně zdi, cožkdyž je udavačská a prolhaná ruka, která mává štětkou? Zvrácenému sběrateli nápisů takjako tak tohle dílo zalahodí, leč nelahozeveským – zalahodivší je, či nezalahodivší? gfoto gtvar 05/10/11