Tvar 5/2010

foto Tvardvou místnostech v přízemí byla zřízenaještě navíc městská spořitelna, která sev 50. letech přestěhovala do domu č. 26.Větší část radnice byla postoupena krajskémuarchivu, souběžně zde zahájil činnosti archiv městský. V 60. letech už alebyla radnice v tak špatném stavu, že bylopotřeba začít uvažovat o její celkové rekonstrukci,která byla po stavebně historickémprůzkumu a složitém získávání financídokončena až v roce 1989. Než se ovšempod její střechu přestěhovala knihovna,kterou z objektu na Tyršově náměstí, kdedo té doby sídlila, „vyhnaly“ plány na vybudovánízdravotnického střediska s lékárnou,byly přízemní prostory radnice využíványjako galerie.Knihovnice Marcela Hadravová 7. března2007 v Týdeníku Sokolovska uvedla svépochybnosti o správnosti tohoto kroku,neboť prostory radnice se jí nezdály proknihovnu vhodné: „Například by zmizelodětské oddělení. Na metry bychom na radniciměli více místa, ale to jsou chodby. Při akcíchbychom neměli kam umístit děti. Tak, jak je tonavržené, se do oddělení vejde deset dětí, alene třída.“ Nakonec bylo přece jen zadánoInteriér Muzea knižní vazbyvypracování studie, jak prostory radniceupravit pro potřeby knihovny. Jejich rekonstrukceje v létě 2008 dokončena a 1. srpnatéhož roku knihovna opět zahajuje svoučinnost. Její součástí se coby samostatnéoddělení stává i expozice knižní vazby,která byla od roku 2001 přístupná v Černévěži a o tři roky později v prostorách radnicepod hlavičkou Muzea knižní vazby.K jeho vytvoření byli vyzváni přední umělečtíknihaři a loketští občané Jan a JarmilaSobotovi, díky jejichž světovému renomé (J.Sobota žil od roku 1982 v emigraci, od roku1990 byl ředitelem konzervátorské laboratořea knihařského ateliéru v Bridwellověknihovně na Jižní metodistické univerzitěv americkém Dallasu, do Čech se trvale vrátilv roce 1997) a jejich osobním kontaktůms předními knihaři obdrželo muzeum 90 %všech exponátů zdarma.Expozici tvoří čtyři hlavní části: Knižnívazba v proměnách věků, do které spadajíobrazové panely a historické vazby dozačátku 20. století, Zpět do pověstí aneb Bylonebylo, která se vrací do dávných dob, Knižnívazby od 20. století, v níž jsou shromážděnyukázky všech druhů uměleckých vazebpředních knihařů tohoto období, a konečněFunkční dílna s vybavením knihařských strojůa nářadí z 19. a 20. století. A kam jinam by sevíce hodila výstava prací studentů Ústavuumění a designu Západočeské univerzityv Plzni, oboru ilustrace a grafika se specializacína knižní vazbu, než do atria Městskéknihovny v Lokti? Přehlídka vystavenýchprací zahrnovala i tituly sestavené z výběruděl Ivana Wernische, Jiřího Žáčka a CharleseBaudelaira. Jak je uvedeno na webovýchstránkách knihovny mkloket.cz, kroměsamotné vazby studenti zpracovali grafickouúpravu textu a opatřili knihy vlastnímiilustracemi.Na loketskou knihovnu narazíte i v souvislostis pořádáním každoročního mezinárodníhouměleckého klání nazvanéhoLoketský plenér, jenž trvá téměř týdena sjíždějí se na něj výtvarníci, sochaři,fotografové a řezbáři nejen z Čech, alei z Německa, Švýcarska, Velké Británie,USA, Polska a Kanady, aby tvořili v okolíhradu, v uličkách města i v blízkém amfiteátru.Loňský ročník byl v pořadí už třináctý(první se konal v roce 1997) a k jehozahájení byla právě v prostorách knihovnyotevřena výstava knihaře a výtvarníkaLadislava Hodného. K tomu předchozímuročníku v roce 2008 dokonce zhotovil uměleckýknihař Jan Sobota unikátní knihuv ruční kožené vazbě, obsahující originálnídíla umělců, kteří se Loketského plenéruzúčastnili v uplynulých letech.A protože se v Lokti nachází mateřská,základní i střední škola, není divu, že sezdejší knihovna intenzivně zaměřuje takéna děti a mládež. Zapojila se například doprojektu Už jsem čtenář – Kniha pro prvňáčka,vyhlášeného Národní pedagogickouknihovnou Komenského v Praze na podporučtenářské gramotnosti, jehož cílem jepodpořit rozvoj zájmu o četbu u dětí v prvnímroce školní docházky a vytvořit základpro pravidelný návyk k četbě. Děti jsoupak odměněny Knihou pro prvňáčka z perarenomovaného českého autora či autorky,napsanou speciálně pro prvňáčky určitéhoškolního roku a nedistribuovanou volněv knihkupectvích. A tak se v Lokti při Velkévečerníčkové slavnosti v červnu 2009 slavnostněpředávala kniha spisovatelky IvonyBřezinové Okno do komína s ilustracemiVlasty Baránkové.Knihovna nezůstala stranou ani projektuCelé Česko čte dětem. Jak píše na svých webovýchstránkách: „Projekt vznikl proto, aby sispolečnost uvědomila, že pravidelné předčítánímá pro emocionální vývoj dítěte a formováníjeho návyku číst si v dospělosti obrovskývýznam. Vědci a praktikové shodně tvrdí, žepravidelné hlasité předčítání učí dítě jazykua myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost,obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálníhochování, posiluje jeho sebevědomí. Právě protoje společné čtení vítanou formou moudréhokontaktu s dítětem a vynikající výchovnoumetodou. Pravidelné předčítání v přátelskéatmosféře je spolehlivý a účinný způsob, jakse může čtení stát pro dítě stejně přitažlivé, čidokonce přitažlivější než televize a počítačovéhry.“ Takto podporovaný vztah dětí ke knizea k psanému slovu nese své ovoce, čehoždokladem je již jedenáct (!) almanachů literárníchprací žáků loketské základní školy.V roce 2005 se Městská knihovna Loketpoprvé zúčastnila celostátní knihovnickéakce nazvané Noc s Andersenem, u jejíhožzrodu stála o pět let dříve Knihovna B.Beneše-Buchlovana v Uherském Hradišti.V „útrobách“ té loketské tehdy přespalo 17dětí, s jejichž pomocí byl také v místnímparku vysazen strom Pohádkovník Andersenův(Fabularis Anderseni). O rok později užk loketským dětem během „andersenovské“noci doputoval prostřednictvím internetupozdrav herce a moderátora Marka Ebena.Kromě jiného v něm psal: „Chci vám říct,že když si budete číst, všechny ty pohádkovéa dobrodružné postavy a země, které si představíteve vaší fantazii, budou stokrát krásnějšínež ve filmu, protože budou vaše.“Na závěr mi dovolte jeden osobní postřeh,týkající se nás, dospělých: loketská knihovnamě při svých omezených finančních možnostechpřekvapila zejména počtem odebíranýchtitulů literárních časopisů včetně jejichzkompletovaných starších ročníků (např.Revolver Revue, Souvislosti, UNI, A2, Ladění,Biblio, Plav, Knihy a k mé nemalé radostii Tvar), které mnohdy nenajdete ani v bývalýchokresních knihovnách ve městech s dvacetitisíci a více obyvateli, několika střednímiškolami a řadou známých literátů, kteří tamžijí. Tady se sluší alespoň pomyslně smeknouta dodat, že kdo jiný už by měl být literárnímčasopisům nakloněn víc než knihovny.Svatava AntošováfejetonIlustrované balkonyPodivné postavy se pohybují mým životem.Jsou, zdá se, nehmotné, o jejich existenci všaknemůže být pochyb. Jsou tu. Svým zjevem připomínajípříšerky z amerických pohádkově fantastickýchknih o kouzelnících, neboť se kolemmne míhají, dotírají a neustále něco vnucují.Navádějí mě k pochybným činům a kamsi lákajíjako ty pověstné jezinky. O některých nevímvůbec nic, jiné znám jménem, ale nevím, jakvypadají, a rozlišuji je jen podle vydávanýchzvuků. A ještě jsou tu ty nejdotěrnější, protožeo těch vím, jak vypadají, vím, jaké vyluzujízvuky, avšak o žádné z těch příšerek nevím, jakzapáchají, či jaké vůně se za nimi linou. Možnáje to tím, že nemají vůni ani zápach, neboť chudobaducha ani jedno nevlastní.Mimoděk jsem vešel do galerie a prohlížel sivystavené obrazy. Ta galerie je na předměstía svým zevnějškem dosti úhledná. Chodil jsemasi půl hodiny od obrazu k obrazu a pak midošlo, že se dívám stále na totéž, že ty obrazyvyjadřují pouze duchovní prázdnotu autorkya snad i naivní touhu po něčem, co jsem jižneměl trpělivost hledat. Ta dáma je jistě hodnážena, snad má děti a umí vařit a žehlit košilea ty obrazy měly být jen steskem z prázdna,v němž žije. Mám však velmi neblahé tušení,že autorka měla větší cíle.Ten den se mi vůbec nepovedl. A bylo to tím,že jsem přemýšlel, zda se mi vůbec vyplatí žítv tomto století, a vypočítával jsem si důvody,chází navečer k hrobu básníka a tam s ním rozprávía zhluboka vdechuje tu touhu po životě,co z náhrobního kamene vyzařuje.Mám rád osamělé lavičky v parcích, rád naně usedám a nechávám se omotávat pavučinoupředstav a umiňuji si, že až pojedu do Bixley,najdu tu jedinou lavičku, na které sedával IvanBlatný, a pár slov s ním prohodím… bude-lichtít.Světélkující družice se posouvá po noční oblozea natahuje svoji tenkou ruku kostlivce až semdolů a patrně chce uchopit broučka, jenž bojácněuhýbá a leze do stínu, kam za ním éterická pazouranemůže. Vesmírný nevěstinec je v neustálémpohybu a tanečnice u tyčí na všech kontinentechjsou svlékány v nepřetržitém orgasmu,zatímco muži tajně pod pódiem masturbují,aniž dosáhnou výše horních vrstev atmosféry.Tak odcházejí a přicházejí dějiny, tak se převracejía vracejí stránky pornografických časopisů.Duchovní pornografie se převléká do spodničkyumění a svoji nemohoucnost dojítvyvrcholení ukrývá pod pláštěm hlubokýchmyšlenek s platností jen nepatrnou. Je velmilukrativním zaměstnáním, na prahu tohotostoletí, být šarlatánem myšlení a za oknempěstovat umělé květiny a chatrnost ducha.Vývoj prý nelze zastavit ani zvrátit. Toje omyl. Nedávno jsem procházel jednímz pražských parků a tam mě zaujal pohled najakéhosi, pravděpodobně dosti gramotného,bezdomovce, neboť si četl v kýmsi odloženémčasopisu Atelier. Opatrně, abych ho nevyrušil,proč by mělo stát za to, ještě nějaký čas tozkoušet. Václavské náměstí plné světel, lidípřemnoho i v tuto pozdní večerní hodinu,a dokonce byl otevřený i palác knih, název miv tom mrholivém blikání světel unikl. Byl jsemvehnán davem dovnitř, byl jsem postrkován odpultu k pultu, od regálu k regálu. Díval jsemse po vyložených knihách a zaníceně čtoucíchpostavách, nepatrně v horkém vzduchu rozostřených,a sám jsem tu a tam bral do ruky knihu,abych se podíval, prolistoval a začetl se. Bylo tovšak nesnesitelné, i dral jsem se davem přízračnýchlidí, ven.Při pozorování hemžení mloků na břehu řekymám svíravý pocit bezmoci a jakési úzkostiz nočních snů. Jako dvanáctiletý chlapec jsemjednoho večera stál na osvětleném náměstíBystřice nad Pernštejnem a díval se do osvětlenéhokužele pod střechou nebe na provazochodcepředvádějícího tam svoje umění. Paknáhle, za velkého výkřiku jeho i diváků, se řítilsledován kuželem světla k zemi. Spadl do tmyzáchytné sítě, v mé představě však byl rozbitýo dlažbu náměstí, na které jsem, zatímco on seklaněl, zvracel.Mít dům plný literárního průjmu (sraček)a zvratků a po nocích se v tom tratolišti přehrabovata hledat tu jednu perlu. Stojí za to tenpuch? Tak to je, že stojí.Nejspíš i proto se pár nepříčetných básníkůstále znovu a znovu pokouší křísit již zdánlivěnekřísitelného lidského ducha. Proto pán vefraku, ač odsouzen je k roli šaška, denně přijsemusedl vedle a přes rameno mu nahlédl nastať, jež ho tak zaujala, že zvláštním způsobempokyvoval hlavou a mé přítomnosti si patrněani nevšiml. Četl výsledky prvního ročníkuNG 333 a prohlížel s nosem až u papíru skupinkudevíti obrázků o něco větších než jedencentimetr, na nichž byla zobrazena krajinav proměnách, se zvláštním útvarem na obloze.Obrázky byly sestaveny tak, že připomínalyjednu stranu Rubikovy kostky. Poznal jsemten výtvor výtvarné „fantazie“ i ty noviny, ležídosud na mém stole.„Co to je, to stohohoven?“ obrátil se na mnebezdomovec.„Myslíte Ztohoven? Celkem výstižný názevpro ty obrázky, ale jinak si tak říká parta mladýchvýtvarníků. Postmoderní avantgarda, tojsou věci, viďte? Ale být vámi, tak si tím hlavunelámu.“Díval se na mne s otevřenými ústy. Co jsemmu měl více říct? S tou hromadou materiálu,co se před ním nakupila, si musel poradit sám.Stranu Rubikovy kostky lze pootočením změnit.Tohle však bylo definitivní.Taky jsem byl mladý a taky jsem byl chytrý,až to bolelo, a taky jsem chtěl každému radit,co má dělat. Dnes už jsem z toho naštěstívenku, a navíc si čtu článek Alice Horáčkové:Knižní rekord: loni vyšlo 18 tisíc novinek (myslíse knižních). To ta hromada před mým náhodnýmpřítelem je jen nepatrnost. Život je krásnýa skandál již opravdu neexistuje.Stanislav Vávratvar 05/10/13