zde - Město Raspenava

podél jejího toku přes Hirschfelde k výchozímu bodu Leuba. 7 Záhvozdská župa, neboli„Záhvozdí“, zaujímalo, jak říkají čeští historici, území za českými pohraničními hvozdy. 8Oproti tomu tvrdí M. Hórnik: „V pravdě byla asi oddělená země Budyšín na jihu a navýchodě ohraničena mnohými lesy, a proto byla žitavská krajina již „za lesy““. 9 Záhvozdskážupa náležela nejen v církevním ohledu k biskupství míšeňskému, ale i politicky byla dánatamějším biskupům v léno. Pravděpodobně až kolem poloviny 12. století se dostala ke Koruněčeské. 10 Na počátku uvedeného století nepatřilo území dnešních okresů Frýdlantského aLibereckého ještě k Čechám; tvořilo tehdy, jak uvádí nejstarší kronikář Čech děkan Kosmas,zesnulý 1125, spíše díl tak zvaného „Nizozemí“. K Čechám počítá Kosmas jen to území,jehož vody se spojují v Labi; za českou hranici platilo hercynsko-sudetské horské pásmo,hřeben Ještědského a Lužického pohoří. 11Na severu a na západě rozsáhlého hraničního lesa, který se podle práce Julia LippertaSozialgeschichte Böhmens (Sociální dějiny Čech) na severu země prostíral od Labe ažk pramenům Jizery a zahrnoval celé území Horní Nisy, se nalézaly již tehdy kultivovanéoblasti, osídlené různými zemědělskými národy. 12 Původně zde žili germánští Suevové, po7 J. Helbig, Beiträge zur Geschichte der Stadt und des Bezirkes Friedland (Příspěvky k dějinám města a okresuFrýdlant) s. 208. Novější bádání určila severní hranici záhvoždské župy přesněji. Srov.Neues LausitzischesMagazin (Nový lužický magazin) sv. 84, Die Oberlausitzer Grenzurkunde v. J. 1241 (Hornolužická hraničnílistina z r. 1241).8 Pokud se týká názvu „Zagózd“ říká Hórnik: „Zagózd rěka: kraj za gózdom abo lěsom, za huščina“.(V němčině: Zagozd značí kraj za lesem, za houštinou). Slovo je vytvořeno ze slovanského za ´, tj na oné straně,za, a gózd, tj. les. Podle Fr. Töppera se zdá slovo gózd být příbuzné s naším „Guaste“; české chvost, tj. ohon,ocas, koště; chvostina, tj.oháňka, vějíř, křoví. Zagozd by se dalo také přeložit Za houštinou.9 Woprowdźe běše derje wobdźělana Budyšinska wot poldnja a wukhoda z mnohimi lěsami wobdata, a tohodlabě Žitawska krajina „hižo za lěsami“. Hornik, Hist. serb. nar., s. 56. – „Naše nejužší vlast, Hrádeks okolím…dále území dnešního Rumburku a Frýdlantu, tzn. tedy nejjižnější část Ponisí,…byla nazývána z Čechdůsledně Záhvozdí, tolik jako za lesem. Nejstarší zeměpisně-historické označení naší vlasti zní tedy Záhvozdí“(J. P. Czumpelik, „Heimatgeschichtliche Würdigung des Verkehrs über das Lausitzer Gebirge“ (Vlastivědnéposouzení dopravy přes Lužické hory), in: Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-IsergauesIV, s. 5 a násl.).10 Helbig, Beiträge II, s. 209: „Zajisté bylo Záhvozdí a to jeho východní část, za jejíž ústředí je možno považovat„mons Syden“ /Seidenberg-Zawidów) ještě v roce 1188 majetkem míšeňských biskupů a stejně nepochybné je,že k tomuto míšeňskému biskupskému vlastnictví patřila také celá krajina, nebo spíše územní pás, na němž bylnásledně vybudován nejen hrad Frýdlant, ale i značný počet vesnic.“ Naproti tomu píše Czumpelik (Mitteilungendes Vereines für Heimatkunde IV, 6): „Určit naprosto jistě, kdy a jak se toto Záhvozdí dostalo k Čechám, nenímožné; ale příslušní historici (Julius Lippert, Palacký aj.) udávají konec 11. století – asi 1086 – tedy dobuněmeckého císaře Jindřicha IV, a to jako protislužbu tohoto nešťastného panovníka českému vévodoviVratislavovi za jeho pomoc v Itálii a proti Sasům. Krátce: Naše Lužické hory pak již nebyly zemskou hranicí, alestaly nyní – tedy od počátku 12. století – tedy jen rozhraním na jedné straně mezi děkanáty Jablonnským,Mnichovohradištským a Turnovským, a na druhé straně Žitavským děkanátem pražského biskupství, resp.pozdějšího. arcibiskupství.“11 „Nejstarší Čechy zaujímaly povodí Vltavy a horního Labe 1. zcela (včetně pramenišť Ohře a Lužničky),2. pouze, protože krajiny Rumburku, Liberce a Frýdlantu, tedy k Odře patřící poříčí saské Nisy, původně nebylysoučástí Čech“ (Mitteilungen des Vereines f. Heimatkunde, IV., s. 5, pozn. 17).12 Prvními prokazatelnými obyvateli Horní Lužice byli Svebové, náležející k nejuznávanějšímu kmeni Semnonů.Za nejstarší obyvatele Slezska jsou považování Lugiové a Silingové, kteří jsou počítáni ke germánskému kmeni10