Vozíčkář

28ROZHOVORY, REPORTÁŽEK TÉMATUNa vozíku jste,když:• spěcháte na autobus a předběhnevás vaše osmdesátiletá babičkas tím, že můžete zpomalit, že řekneřidiči, aby počkal;• váš nový vozík stojí víc než vaše prvníauto;• vám bezdomovci dávají své požehnánía podporu v bídě;• vaše tělesná teplota se rovná teplotěvzduchu;• žádáte příslušníka opačného pohlaví,aby vám nasadil kalhoty častěji,než aby je sundal;• znáte složení svých léků lépe nežváš lékárník;• se díváte na porno kvůli zápletcea dalších 67 znaků na http://www.squidoo.com/disability-humor.Ze života:Těžkým odérem dehtu a alkoholu poletovaloněkolik much. O výčepní pult bylopřený číšník v ulepené košili a znuděněkoukal do půllitrů. Sledoval, jak klesápěna. Nad roky nečištěnou pípou sehoupal nápis „Vozíčkářům nenaléváme“.Náhle se dveře hospody rozlétly.Spolu s ním do lokálu přibylo i trochučerstvého vzduchu. Rozjel vozík a dojelk pultu. „Jedno velký řezaný,“ procedilmezi zuby očividně nezvaný host. Temnéoči číšníka se rozzuřeně zúžily...Scéna jako z westernu, zahalenádo cigaretového dýmu a oparu spisovatelovyfantazie. Jen ten hrdina, který sihledá místo ve společnosti, v tomto případěv lokále, je troškujiný. Jak krásně seale hodí i do dnešníhosvěta.Jsou tomu dvaroky, kdy si jeden vozíčkářv hospodě objednalpivo a vrchní jejodmítl. Postiženým lidemprý nalévat nesmí,co když by se jimněco stalo a pak, jsoutu evidentně vozem,že? Pomohl až městskýstrážník, který přikázal půllitr načepovat,a vozíčkář tak mohl zchladitnejen žáhu, ale aspoň trochu i svou rozezlenost.v Bohnicích Karel Nešporjej dokonce předepisuje.„S humoremto není jednoduché.To, co někoho rozesměje,jinému směšnénepřipadá. Ke smíchuse dá dostat ale i jinak.Humor je v hlavě,kdežto smích probíhána tělesné úrovni. Napříkladse nám zužujíoční štěrbiny a koutkyúst pohybují směremnahoru a dozadu,“uvedl psychiatr. Vyvinulspeciální metoduumělého vyvolávánísmíchu, pomocí kterése snaží léčit závislost,povzbudit pacientyk životu a předat jimsílu do života. „Smíchuklidňuje, uvolňujea podněcuje tvořivost.Navíc, pokud se zasmějeme,když se námněco nepodaří nebo setřeba přeřekneme, jeto nejlepší lék na podporuzdravé sebeúcty,“myslí si Nešpor. Podle něj se dá smíchi předepisovat a lze sledovat lékařskya medicínsky ověřené účinky na léčbu.„Zjistilo se třeba, že pacienti se lépe a dříveuzdravovali a byli spokojenější, když sipouštěli veselé nahrávky,“ podotkl Nešpor.Domov pro mne pomáhá vozíčkářům žít samostatně.Foto: archiv Domova pro mne…ochraňuje a bourá komunikačnípřekážky...Ne vždy je ale jednoduché se pichlavýmnarážkám, krizové situaci nebo konfrontacis postižením zasmát, vtipné odlehčenízde působí jako prevence.„Humor některýchmenšin, vozíčkářenevyjímaje, bývádrsný a sebekritický.To mimo jiné znamenái obranu před kritikouzvenčí. Pokud chcemepředejít pro násnevhodným slovům,říkáme je po svéma tím bereme druhýmmožnost nás jimi ranit.Kromě toho dávámelidem najevo, že takové věci se nás ani zásadněnedotýkají. I přesto však platí, žeupřímný humor dává člověku sílu vyrovnatse s potížemi lépe než sebevětší úsilí škarohlída,“uvedl student psychologie a zároveňvozíčkář Hynek Latta z Brna. Sámmá černý humor hodně rád a v životě muhodně pomohl. Překonává tak obtíže a každodennístarosti. A je díky němu i oblíbený,má široký okruh přátel, kteří s ním ráditráví čas. To je další dobrá vlastnost humorua nadsázky. Lidé se rádi baví, s vtipálkysi rádi vyjdou na pivo. Dokonce i cizí lidé,kteří s vozíčkáři nemají zkušenost, na humorreagují a dokáží navázat rozhovor. Nevšemu ale laici rozumí, některé narážkypochopí skutečně jen vozíčkáři. „Humorspecifických skupin nemusí být dobře srozumitelnýlidem zvenčí. Ti se často pozastavujínad krutostí formy, která je pro určitélidi vtipná. S přibývající integrací menšindo většinové populace se ale tyto komunikačníbariéry pozvolna rozpouští. Stálečastěji dnes uslyšíme, jak se lidé smějí věcem,které by ještě před několika málolety byly tabu. Ne vždy to znamená nepřátelskýpostoj vůči nim, ale spíše snahuo pochopení,“ říká Latta. Že je tento humorjedna z možností překlenutí bariéry,kterou v komunikaci se zdravými lidmičasto vozík vytváří, potvrzují i zkušenosti jiných.Například studentka prvního ročníkusociální práce v Ostravě Barbora Grussmannovámá za sebou první setkání s vozíčkářia vtipné odlehčení hendikepu jí přitom hodně pomohlo. „Poprvé jsem se2 / 2011