Vozíčkář

34NÁZORY, POSTŘEHYJeden den v Hustopečích skončila já už se těším na dalšíZvoní mi budík, nechcese mi vstávat,ale snídaně už čeká.Načerpám energiia jedu na bazén, kterýje na mě po ránu jistěnatěšený stejně takjako já na něj. Předplaváním si musímještě pořádně protáhnoutsvaly na celémtěle a vyslechnout si,co mě vlastně v tombazénu spolu s ostatními34 plavci čeká.Ještě tak trošku spím,ale následný hoddo vody mě definitivněprobudí. Pak už minezbývá nic jinéhonež plavat.Trénink je většinounáročný, někdy ažtak, že z bazénu místomě vyndávají živoucítrosku. Nicméně jsem postupem časupřišla na to, že mám ten pocit velké únavysvým způsobem i ráda. Po bazénu následujerehabilitace a relaxace v jednom.Uvolním a pozvolna si protáhnu své upracovanésvaly a u toho zase málem usnu,ale jak jste již jistě poznali, to není u měnic neobvyklého… A zvláště po takovémvýdeji.Potom je konečně čas na oběd, kterýdo mě zmizí raz dva a vydávám se na zaslouženýodpočinek do svého pokoje.Tady se ale potkávám s kamarádkami, kterýmmusím nutně sdělit nejčerstvější dojmyz tréninku, a tak spánek odsouvámna neurčito. Nicméně během poledníhoklidu s holkami uspořádáme obvyklé „čokoládovéorgie“, čímž doplníme energii,a je čas vyrazit na odpolední trénink.Odpolední plavecká hodina je věnovánanácviku štafet. Rozdělení do drah bylospravedlivé, a tak mezi jednotlivými dráhamibyla zdravá soutěživost. Všechnychtěly samozřejmě vyhrát, takže jsme sedo toho vždycky všichni pořádně opřeli.Odměnou pak byla návštěva malého bazénku,kde řádění v rámci relaxace pokračovalodál. Z následné večeře mi pak nezbylani drobek a šlo se fotit. Tedy abystetomu rozuměli – doplňkový program se točilcelý kolem focení, foťáků, kamer a fotek.My jako účastníci fotografické akademiejsme měli za úkol vytvořit pásmofotek, které jsme pak prezentovali ostatnímna velmi honosné Žáčkově vernisáži.Každý večer jsme tedy ve skupinkách nafotiličást fotek nebo jsme si vyslechli zajímavoupřednášku a šlo se spát. Moje kamarádkapostel už na mě čekalas otevřenou náručí – jeden den v Hustopečíchskončil a já se musím pořádně vyspatna zítřejší porci kilometrů…A co pro mě vlastně znamená plaveckésoustředění s KONTAKTEM bB? Setkáníse spoustou mých kamarádů, možnostposunout své plavecké dovednosti zaseo kousek dál a v neposlední řadě i příjemnévybočení z nekončící školní rutiny.Na týden svou energii využiji takřka celouna aktivní pohyb místo usilovného myšlení,což je příjemná změna. A díky KON-TAKTU bB ji můžu, byť jen na chvíli, udělat.A co říct na konec? Snad jen že letošnípobyt s názvem Svítání sice teprve nedávnoskončil, ale já už se teď těšímna další…Barbora AntonovičováJsem rozhořčen…Poslední dobou mě začíná rozčilovat, jakse stát chová k postiženým osobám, snižujepříspěvky naprosto na vše anebo jepodmiňuje takovými požadavky, že jeskoro nikdo nesplní, a občané jsou rozhořčenítím, jak se někteří tzv. invalidénebo postižení chovají, jakými jezdí vozidlya kde všude se pohybují a podobně.Například jezdí auty za miliony a každýrok nebo dva je mění, a přesto je majíoznačeny O1 jen proto, že jednou za rokvozí starou babičku nebo tchány někamna vyšetření, ale značku zneužívají provlastní potřeby. Další sorta lidí má přidnešním stavu pracovníků na úřadechZTP zakoupeno přes své známé a lékařskézprávy si lehce u obvodního lékařezaplatí a koneckonců i na LPK, kde povětšinousedí lékaři, kteří by se jinde neuplatnilianebo jsou již dlouhé roky v důchodua jen si přivydělávají, kteří sepořádně nevyznají ani v platných předpisecha zákonech, a proto jsou lehcepodplatitelní. Dokud se NRZP anebo jináorganizace nestane samostatnou odborovouorganizací, která by se začlenilado odborových svazů, tak nebudeme2 / 2011