Vozíčkář

SPORTV Pardubicích se má čile k světubasketbalový tým vozíčkářůNa pomyslné, jen řídceosídlené mapě basketbaluvozíčkářů přibyly Pardubice.Nový tým zatímusilovně trénuje a nemádostatek speciálních vozíkůpro tento sport, aleMiloš Pelikánna jaře už se zapojí dobojů o Český pohár.Občanské sdružení Wheelchair BasketStudánka mělo zkraje března 14 členů.Jsou mezi nimi i vozíčkáři Vojtěch Buhra Jan Solař z Pardubic, Lukáš Kořínek zeSlatiňan, Alena Kejvalová, Kristýna Křenováa Jan Moník z Hradce Králové. Osudováudálost v životě posledně jmenovanéhobyla impulsem ke vzniku novéhosportu v městě perníku. „Můj kamarádHonza Moník skončil po úrazu na vozíku.Jako náruživý fotbalista, lyžař a cyklistanajednou neměl možnost si zasportovat –tady je pro vozíčkáře jen atletika a stolnítenis,“ říká basketbalový trenér JaroslavMenc. Protože má dlouholeté zkušenostis basketbalistkami z BK Studánka Pardubice,rozhodl se, že to zkusí i s tělesně postiženýmizájemci.Loni v dubnu začal nábor, s nímž Mencovipomohla nejen místní základní školaa zmíněný dívčí tým, ale i Česká abilympijskáasociace. Dobrá věc se povedla:od září několik vozíčkářů trénuje každý pátekod půl sedmé do osmi večer. Hrajís nimi i prvoligové basketbalistky i hráčiMattoni NBL, podporují je vozíčkáři-reprezentantiZbyněk Sýkora a Lukáš Hartig.„Výrazně nám taky pomáhají dva ze tří zavedenýchvozíčkářských týmů: TJ MetaPraha a SK Hobit Brno,“ doplňuje Menc.Základy basketbalu si může vyzkoušetkaždý, kdo používá mechaničák. Ani z nějnemusí přesedat na speciální vozík, kterýje nezbytný pro zápasy na ligové či mezistátníúrovni. „Rádi mezi námi uvidímenové zájemce. Vůbec nevadí, když nebudoumít s basketem zkušenosti. Ze začátkujde hlavně o to protáhnout si tělo a vyzkoušetsi základní pohyby s míčem, cožse dá na jakémkoli vozíku,“ objasňuje trenérposlání týmu.K plnohodnotnému tréninku a oficiálnímzápasům už jsou nutné speciální vo zíky,S vozíčkáři si s chutí zahraje i trenér Jaroslav Menc (s míčem v rukách).které si klub donedávna půjčoval. JaroslavMenc upřesňuje: „Máme jich jedenáct, některézatím musíme po tréninku vracet. Aledíky snaze všech hráčů, městských úřadůa Konta Bariéry už se povedlo sehnat penízena čtyři kusy určené přímo na basket.“Jako prvý si nový, na míru zhotovený speciálnívozík převzal v únoru Jan Moník.Premiérovou zkušenost se silným soupeřemuž mají hráči WBS Pardubice43za sebou. Letos 24. března si v Brně zahrális tamním Hobitem: v přátelskémutkání podlehli 43:32. „Zápas nám ukázalspoustu nedostatků, na jejichž odstraněnímusíme pořádně zapracovat, ale rozhodnějsme nebyli nedůstojným soupeřem,“hodnotí výkon svých svěřenců Menc. Vevzdálenější budoucnosti chce tým hrát vozíčkářskoubasketbalovou ligu a pomýšlíi na zápasy v Rakousku.Opravdový křest ohněm však přijde užv květnu, kdy budou pardubičtí nováčcibojovat se třemi zkušenými týmy o Českýpohár. O něj se v naší zemi hraje od roku2002.Na zájemce o basket na vozíku se těšía na dotazy odpoví Jaroslav Menc na telefonu602 419 411 či e-mailu jmenc@seznam.cz. Nový tým má webové stránkyhttp://wbspardubice.cz.Miloš PelikánChtěl jsem dělat týmový sport, říká Jan MoníkKdyž se na palubovce jedné pardubické haly objevili v pátek večer vozíčkáři, nešlo ho přehlédnout. Šestatřicetiletý muž sepo palubovce proháněl v dresu se jménem fotbalisty Tomáše Řepky – a hanbu svému idolu rozhodně nedělal. Během tréninkovéhozápasu se rval o každý míč, důrazně bránil a překvapoval nápaditými přihrávkami. Jan Moník sice na pravidelné tréninkymusí dojíždět z Hradce Králové, ale to mu vůbec nevadí. Basket si vyzkoušel až poté, co se předloni po úrazu ocitlna vozíku.• Od trenéra Mence vím, že jste bylhlavním důvodem k založení týmu. Jakse to seběhlo?Jarda je můj kolega v práci, známe se uždlouho. Já byl vždycky náruživým sportovcem:jezdil jsem na kole, hrál fotbal, dělaljudo. A když jsem po úrazu skončil na vozíku,chtěl jsem znovu sportovat. Ale zjistiljsem, že tady ve východních Čecháchnení pro vozíčkáře skoro žádné sportovnívyžití – aspoň pokud jde o týmové sporty.Vím, že v nedalekém Kolíně se hrajesledge hokej, ale to není nic pro mě: nemámrád zimu. Jarda je dlouholetým trenérembasketbalu, a tak mi nabídl, že zkusívytvořit vozíčkářský klub. No a loni v záříse to povedlo.• Máte za sebou víc než půlrok pravidelnéhotréninku. Prošel váš vztahk basketu nějakou změnou?www.vozickar.com