Vozíčkář

KULTURA39řádat se spoustou jiných problémů. Indikátorhladiny a šablona na bankovky bylyjedinými pomůckami, které jsem zde navícpotřeboval. Někteří zákazníci byli sice zezačátku trochu opaření, aniž bych je polil,ale i oni si celkem brzy zvykli na číšníkas černou kávou a bílou holí.Ačkoliv jsem zde pracoval od nevidímdo nevidím, setkal jsem se s Lucií teprvepodruhé. Rychle jsem hledal způsob, jakzrušit rovnítko mezi nevidět a nevědět, protožekomunikace s někým, kdo prožívácelý svůj život bez poslechu, pro mě bylavelká neznámá. Má „neposlušná“ kolegyněsice uměla dobře odezírat, jak ale získatjistotu, že uvaří kávu podle mého zadání?Tu zpětnou vazbu jsem viděl dost černě.Já ani ona neumíme lormovat, psanído dlaně lechtalo a při větší rychlosti připomínalohádání z ruky. Že umím latinku,to by se u mužských zákazníků setkalos povděkem nejspíše proto, že při zkoušcepsaní na záda se mi nechtěně málempodařilo už při první větě dvakrát rozepnoutLucii podprsenku… Po spásném nápaduani vidu, ani slechu.A pak se mi za černými brýlemi rozsvítilo:Kdyby byl nějaký problém, tak jsemna mobilu! Esemeska se přece nemusíodesílat a můj ozvučený telefon je tosprávné médium. Slova jsou vidět i slyšet,a ta rychlost! Zkusili jsme to a – světe, nedivse – perfektně to fungovalo.Mobil šel z ruky do ruky, brzy jsme si„povídali“ jen ve zkratkách. I Jan Amos byměl určitě z téhle psací tabulky radost,přestože jsme v rámci modernizace přešliz břidlice na křemík.„Promiňte, že se ptám, ale vy opravdunevidíte a ona neslyší? A to tady zvládnetecelý den sami?“ zeptal se onehdy jedenzákazník. A po mém přitakání nám složilnechtěně roztomilou poklonu: „Tak takovýhlepodnik jsem ještě nikde neviděl, anio něm neslyšel.“Vlastně jsme vytvořili namísto internetovékavárny kavárnu mobilní, a to jsme s níani trochu nehnuli z místa.Ozvučený mobilní telefon se pro měpostupně stal nejen při komunikaci s Luciínezbytným mobiliářem – záznam rezervacestolů a větších objednávek, stopováníčasu při přípravě čajů, kalkulování účtů,poslech namluvených knížek při absencikávylačných zákazníků a v neposlednířadě budíček upozorňující na fakt, že jetřeba zavřít krám a jít spát.V té kavárně jsem zažil mnohé a každoročněse do ní na týden jako dobrovolníkvracím. Kavárnu totiž dočasně zcela zatemníme,přejmenujeme ji na Potměchuť,U Potemníka či Pod Svícnem a seznamujemev ní veřejnost s realitou života nevidomých.Vyžaduji pak po hostech, aby si vypnulimobily, protože by světlem narušovaliatmosféru „tmářství“. Několik zákazníků semi přiznalo, že si v této situaci připadali bez(byť neozvučeného) mobilu velmi handicapováni.A tak jim občas během té černé hodinkyvyprávím, jak jsme tenkrát s Lucií,bez ohledu na operátora či sílu signálu, kooperovalia vysílali signály o tom, že tenhle„kamarád na baterky“ dokáže úžasně rušithranice mezi světy tmy a ticha.Vysvětlivka: Lormování je používání znakovéhojazyka určeného pro hluchoslepéosoby.Lukáš TremlHudební a pěvecký festivalpro každého, kdo chce zazářitSpolečnost ProMancus vyhlásila 2. ročníkfestivalu pro handicapované talenty s názvemNad oblaky aneb Každý může býthvězdou. Své hudební a pěvecké dovednostimohou letos předvést i děti. Uzávěrkapro přihlášky a zaslání nahrávek je20. června. Soutěž je určena lidem s tělesnýmči mentálním postižením, kteří majímuzikální cítění, pěvecký či výtvarný talent.„Přihlášku mohou samozřejmě vyplnit i sociálnípracovníci, učitelé, rodiče či opatrovníci.U výtvarníků není žádné tematickéomezení: mají za úkol nakreslit či namalovatobrázek o velikosti A4. V pěvecké částisi lze vybrat mezi účastí v kategoriích zpěvák/zpěvačka,skupina nebo sbor. A navícje rozdělena do dvou skupin: na dospěléa nově na děti do patnácti let,“ uvedla ředitelkafestivalu Simona Součková.Tým odborníků vybere účastníky finále.Nepůjde o zvukové kvality nahrávky, protožepodmínky pro záznam nemají všichnisrovnatelné. „Rozhodující bude výběr písničkya její interpretace,“ vysvětlila patronkafestivalu, známá muzikálová zpěvačkaMonika Absolonová. Finálový koncert, jehožsoučástí bude také vernisáž obrázků,se uskuteční 12. října v sále Moravskéfilharmonie Olomouc.„Určitě to bude jedinečná událost prokaždého soutěžícího. Mít zázemí běžné proprofesionální muzikanty, zpívat před hvězdnouporotou složenou z osobností v čeles kmotrou festivalu Kateřinou Kornovou,získat hodnotné ceny a uslyšet potleskskvělého publika – na takový zážitek se nezapomíná,“zmínila paní Součková lákadla,která čekají na všechny finalisty. A dodala:„Loňská atmosféra byla nepopsatelná. LidéPatronka festivalu Monika Absolonová s Kateřinou Kornovou. Foto: archiv festivaluv hledišti hlasitě povzbuzovali a vestojeskandovali. Při pohledu do tváří účinkujícíchjsem si uvědomila, že tolik štěstí pohromadějsem už dlouho neviděla.“Cesta k úspěchu vede přes odvahua chuť to zkusit. Kdy tyhle vlastnosti má,najde potřebné informace a kontaktyna stránkách www.nadoblaky.cz.Miloš Pelikánwww.vozickar.com