Vojenské lesy 3/2019

HISTÓRIA
ti občas byl loveckým hostem zejména na LS
Levočská Dolina. Jednou přijel na naše pracoviště
v Olomouci za mým nadřízeným, byli
dlouhodobí přátelé, a šéf mne povolal do své
kanceláře. Tam seděl usměvavý pan inženýr
a říkal mi. Ty Laďo, stavoval jsem se na Dolině
a Jaro Stančík se mě ptal, jestli znám nějakého
Tomeše z Olomouce, že má přijet jako
člen komise na prověrky lesního hospodářství
a schvalování LHP. Tak jsem mu otevřeně
řekl, že jsi ve funkci náměstka jak pro lesnictví,
tak pro zemědělství, věci rozumíš, ale ať tě
nehledí nas… Pak, že se domluvíte na všem.
A několikrát jsme se oba s Jaro Stančíkem této
příhodě společně zasmáli, když jeden nebo
druhý na ni vzpomněl v následujícím období.
VÝHODY
OSOBNÍCH
VZTAHŮ
Obdobnou exkluzivitu jako u dodávek zařízení
od firmy Sigma, měli celé VLS i exkluzivitu
v dodávkách plynových sporáků, plynových
kotlů na topení i kotlů pouze na ohřev užitkové
vody, vyráběných v Mariánském údolí
– Hlubočkách u Olomouce. A zase jen a jen
díky kontaktům a osobním vazbám mezi jednotlivými
osobami ve vedení VLS a vedení
příslušných firem.
PRÉMIOVÁ PÉČE
Chtěl bych vyzdvihnout i to, že bylo mnoho
případů, kdy manažment VLS zajišťoval ostatním
pracovníkům léčebnou péči ve špičkových,
zejména vojenských nemocnicích.
Jenom pro ilustraci, dlouhodobě pobýval ve
Vojenské nemocnici Olomouc plk. v.v. Naništa,
operační zákrok s následnou hospitalizací
absolvoval tamtéž i Ing. Vašek, tehdy výrobní
náměstek VLM Kežmarok. Tyto dva jsem
uvedl pouze pro ilustraci, těch spolupracovníků
bylo více. Snad sem patří uvést ještě jednu
příhodu. Když jsem musel být naléhavě operován
na neurochirurgii ÚVN ve Střešovicích
v roce 1967, ještě jako student VŠZ Praha, setkal
jsem se tam s pacientem, který byl věkem
ještě žák základní školy a až když jsem byl zaměstnancem
VLS, zjistil jsem, že jeho otec je
zaměstnanec PR divize VLM Kežmarok, pan
Jančuška. Takže jenom důkaz, že taková starost
o zaměstnance byla u tehdejšího vedení
VLS skoro samozřejmost, než náhoda.
POSTARAT SE
AŽ DO KONCE
Sám, vychováván v tomto duchu svými nadřízeným,
jsem zajistil pobyt jednoho ze spolupracovníků
a svého podřízeného ve VN Olomouc
s problémem dlouhodobých bolestí
páteře. Po poměrně delší době jeho hospitalizace
mne telefonicky pozval přednosta neurologie
k osobnímu rozhovoru s tím, že než půjdu
za pacientem-kolegou, musím se zastavit
za přednostou. Během následujícího rozhovoru
mi přednosta dokladoval písemný styk se
S bývalými spolužiakmi
z Lesníckej fakulty Brno,
pri kostole na Starej
Vode, VÚ Libavá
špičkovými pracovišti v celé republice kvůli
možnosti řešení stavu pacienta. Bohužel,
stav jeho zhoubné nemoci byl tak vážný, že
byl operativně neřešitelný. Sám přednosta mi
řekl, že zůstane až do svého konce na oddělení,
že jeho stav už neumožňuje převoz do rodiny
a ostatní nemocnice jej nepřijmou. Asi si
dovedete představit, co za práci při jeho ošetřování
s ním měl ošetřující personál, když to
byl chlap měřící skoro dva metry a vážící cca
120 kg. Prostě jsem považoval za svoji morální
povinnost, nějak se ošetřujícímu personálu
revanžovat za péči, které se Jirkovi dostávalo
až do jeho konce. Zajel jsem za vedoucím
jedné lesní správy, vysvětlil jsem mu situaci
a skoro se mi chce říci, že z jeho příkazu jsem
zaplatil zaměstnaneckou cenu za část kusu
srnčího, v revíru zastřelil kus a se souhlasem
správce celý odvezl personálu na oddělení neurologie.
Byl jsem tehdy hodně hrdý, že jsem
zaměstnanec VLS a jako kolektiv jsme schopni
se o zaměstnance postarat, alespoň částečně,
až do jeho konce.
VŠE PRO
ZAMĚSTNANCE
Odpočinok v prírode
Sám osobně jsem přispěl k těmto možnostem
i já drobnostmi, kdy na moji žádost byl umožněn
lov u VLM Kežmarok tajemníkovi tehdejšího
ředitele Institutu klinické a experimentální
medicíny v Praze. A znovu jsem využil
našeho setkání s ním v nemocnici U sv. Anny,
kde jsme se potkali s jeho bývalým spolužákem,
přednostou Kardiochirurgického centra.
Panu přednostovi byl umožněn kontrolní
odlov ryb na území Libavé za osobní účasti
porybného VLS. I tímto byl zajištěn přístup
zaměstnanců VLS do špičkových zdravotnických
zařízení. Doslova žádám čtenáře
a čtenářky, aby posuzovali tyto řádky shovívavě,
není to osobní vychloubání, jenom popisuji,
jakými způsoby se vedení firmy snažilo
zajistit zaměstnancům špičkovou lékařskou
péči. Na druhou stranu, v rámci objektivity
je nutné říci, že řada lékařů provozovala výkon
práva myslivosti a bylo jim to umožněno
i v rámci jednotlivých území vojenských výcvikových
prostorů. Při této příležitosti vzpomínám
na slova náměstka ředitele VN Olomouc,
plk. MUDr. Stříbrného, když mi říkal:
Představ si Laďo, ten blboň Kořístka (jinak to
významný přednosta kliniky nemocnice u Sv.
Anny, prof. MUDr. Kořístka Dr.Sc.) po dvou
infarktech si vzal dvě termosky kafe a vydržel
na posedu od večera až do rána. Jsem mu říkal,
kdybys tam exnul, tak musíme vzít motorovou
pilu, posed nejprve musíme pokácet
a následně rozřezat, abychom tě dostali ven.
Snad posledním příspěvkem k vazbám firmy
i na okolní instituce je případ, kdy byl plk.
v.v. Ing. Karel Chyba, už jako dlouholetý důchodce,
přijat s náležitými poctami primátorem
Kežmaroku při příležitosti 50. výročí nastoupení
na místo ředitele VLM Kežmarok.
K této návštěvě jej doprovázel Ing. Jan Jeniš,
pracovník ředitelství VLS Lipník nad Bečvou.
VOJENSKÉ LESY 3/2019
19