Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

3
2/ Člověk a nahota
Nahotu lidského těla můžeme považovat za biologickou přirozenost (člověk se
nahý rodí). Její vnímání a význam je však určený kulturním a sociálním
prostředím (člověk si nahotu sám začne uvědomovat a stydí se za ni v souvislosti
s procesem socializace), souborem norem, které jsou v daném prostředí, sociální
skupině nahotě připisovány, myslí si Anthony Giddens. Nejenom každá kultura,
ale i každá generace vyznává své vlastní hodnoty propojené s nahým tělem.
Tak může být tělo bez oblečení znakem religiozity a spiriuality (Jirásek, 2009 ).
Například obřadník, jenž musel být tělesně bezvadný, přistupoval k náboženským
úkonům a kontaktu s bohem v Mezopotámii nahý (Heller, 1988 in Jirásek, 2009).
Prvopočátky úmyslné a cíleně pěstované kultury nahého těla jsou
prastaré. Rituální nahota provází historii celého kulturního světa od starověku až
po dnešní dobu. Na pět tisíc let starých sumerských pečetích nacházíme obrazy
nahých žen a mužů při modlení, obětování nebo při průvodech k oslavám boha
plodnosti. Stejně jako u Sumerů se s nahotou setkáváme ve starém Egyptě. Ve
starověkém Řecku a Římě byla nahota vnímaná jako běžná součást života. Muži
předváděli svá těla při různých sportovních zápoleních, zatímco diváci přihlíželi
také neoblečení.
V křesť anství cítíme od nahoty určitou rezervovanost. Ideu pozitivního vztahu
k nahému lidskému tělu se pokusil vzkřísit francouzský putovní kazatel Adam
Pikardský, a to koncem 13. století. Začal hledat své příznivce, zpočátku
v německých zemích, aby poté svojí hlavní komunitu založil v Čechách. Jeho
následovníci se nazývali čeští bratři, později adamité. Byla to radikální část
husitů. Adamité byli jakousi nábožensko-etnickou sektou, jejímž cílem byl stav
ráje. Adamité byli zastáncí duchovní i sexuální čistoty a chodili zásadně
neoblečení, a i ve svých kostelech se při kázání svlékali do naha, podle vzoru
prvního člověka – Adama. Jan Žižka nechal 70 nahých adamitů upálit v kostele,
zbytek v roce 1421 pobil.