Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

19
postupně si tyto magazíny našly cestu i mezi čtenáře ostatní, kteří nepatřili přímo
k FKK přívržencům.
Tato situace nastala po skončení druhé světové války, a to proto, že před
druhou světovou válkou se FKK akt přísně vyvaroval, byť jen náznakem
jakéhokoli glamour rysu. Nakladatelé FKK časopisů neměli žádný důvod a
potřebu být nevěrní FKK ideologii a nechtěli svoje magazíny pošpinit ani špetkou
erotičnosti a podbízivosti. Vysvětlení je jednoduché. Konkurovat a vyrovnat se
přímo pánským časopisům by nedávalo smysl. Svým tématem by se jim vyrovnat
nešlo a zároveň by pravděpodobně FKK magazíny přišly o svoje původní
kmenové publikum.
Z těchto prvotních předpokladů ale po druhé světové válce nezůstal kámen na
kameni. FKK akt se začal řídit úplně jinými zákonitostmi než před válkou.
Čím více se celá organizovaná kultura FKK podrobovala procesu
odideologizování, o to pragmatičtěji postupovali nakladatelé FKK časopisů. Tyto
magazíny začaly jednak více bez obalu, snadněji (možná nakonec i raději)
podléhat svodům trhu a jeho nezaplněných mezer poptávky po erotické fotografii.
Tím se FKK periodika posunula na úroveň, kde z aktů byla cítit určitá míra
sexappealu a ta se postupem času stále stupňovala. Podnět k tomuto vývoji plynul
až z podivné pruderie, která se vytvořila v padesátých letech.
Jednalo se o podivný veřejný postoj vůči nahosti, erotice, sexu a fotografiím
aktů jakéhokoli typu. V padesátých letech vše, co se nedalo zahrnout do umění,
bylo zahrnuto pod obsahy, které údajně těžce ohrožovaly mládí. Pozice FKK
fotografie byla výhodná. FKK fotografie setrvávala na tolerovatelné úrovni, ale
měla mládež ohrožující pověst. Vše ostatní, kromě uměleckých aktů a FKK
fotografie, bylo považováno za pornografické, ilegální.
Periodika, která začala publikovat erotické fotografie přímo, byla označena
jako mládež ohrožující a jejich vydavatelé museli být velmi opatrní při pohybu na
této tenké hraně mezi tím, co je legální a co už není ilegální tak, aby nesklouzli do
pornografie.