Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

40
život fotografuje. Muže prý fotografoval pouze jednou a to ještě ne úplně
dobrovolně.
Při jedné ze svých návštěv jsem potřeboval v Prostějově přespat. Napadlo mně,
že zkusím nejdříve poprosit pana Nováka, zda bych u něho v jeho velkém bytě
nemohl provizorně přespat. Karel Novák se zamračil a zakroutil nesouhlasně
hlavou. Prý v tomto bytě ještě nikdy cizí chlap nespal, tak ať se nezlobím. Hned
vzápětí dodal, že kdybychom přijeli do Prostějova na výlet s přítelkyní či
kamarádkou Gabrielou Kolčavovou, o které prý hodně slyšel, tak prý s jejich
přespáním u něj nebude problém. Trochu šibalsky se usmívá.
Novákův takto demonstrativní postoj k ženám nevnímám vůbec jako žádnou
siláckou pózu, aby byl zajímavý. Spíše jako něco, co jsem měl vlastně očekávat.
Když se rozhlédnu kolem a v hlavě si přehraji vše, co jsem se o Novákovi za dobu
strávenou s ním dozvěděl, tak mi vše zapadá a nemůžu se ničemu divit.
Jak sám říká: „Vše se vším souvisí. Nemůžeme se přece divit “. (K. Novák, 2010)
Při svých každoročních letních dovolených na německých plážích se Novák
seznamoval bez větších problémů. Sice neuměl ani slovo německy, ale učil se za
pochodu. Když člověk potřebuje, vždy se domluví.
Každou dovolenou si tak v Německu našel jednu nebo dvě ženy, kterým se po
dobu dovolené věnoval. Vzpomíná na první Němku, se kterou se seznámil.
Jmenovala se Elke Mering, byla z Lipska a Novákovi v paměti detailně utkvěly
její jizvy po celém těle, které měla jako hrůznou vzpomínku na válku. S touto
ženou vyfotografoval svoje první akty.
Pamatuje si také první německou větu, kterou požádal Elke Mering o
seznamovací tanec.
Bitte tanzen? (K. Novák, 2010)
Touto otázkou vzbudil na diskotéce rozruch a bylo jasné, že je turista z „jihu“.
Takové přirovnání si prý vysloužil díky své údajné ohnivosti.