Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

52
V pozadí této roční přestávky se krčí dvě ženy. Novák měl údajně
nedopatřením v bytě dvě studentky třetího ročníku oděvní školy, kterým poskytl
na pár měsíců azyl, protože nesehnaly privát. Z několika měsíců se stal téměř rok.
S jednou studentkou začal chodit, druhá spávala ve vedlejším pokoji. Problém
nastal, když začal fotografovat jinou dívku, než se kterou chodil. Zdá se tak, že za
roční fotografickou pauzou pana Nováka stojí žárlivost.
Já ty baby nechápu. Nemá ani dvacet, já mám šedesát a ona na mně žárlí. Proč?
Nechápu. (K. Novák, 2010)
K. Novák považuje za rozumné ty ženy, které se nechají vyfotit, dokud
jsou pěkné a mladé. Takové dle jeho slov nebudou mít čeho litovat, až se jim bude
blížit šedesátka.
Pak jsou ženský, který to neudělají nikdy a pak se ve čtyřiceti tlučou do hlavy a
řeknou: „Proč jsme se nebyly u toho Nováka vyfotit, když nám bylo dvacet!“ To
už se mně taky x krát stalo. Jenomže to už je pozdě pak. (K. Novák, 2010)
Karlu Novákovi vadí, že jsou ženy se svým tělem málo spokojené. Srovnávají
se s modelkami z různých časopisů a nedokáží prohlédnout, že se nejedná o reálné
situace, ale spíše o dokonalé efekty a triky. Každá žena prý touží být krásnější,
než ve skutečnosti je. Přitom nejraději fotografuje ženy takové, jaké jsou.
Přirozené, s různými nedokonalostmi. S tělem, které stárne, se nic nenadělá. Lidé
by měli být, jací jsou, a ne, jací by chtěli být. Ideálu stejně nikdy nedosáhnou.
Mně nikdo nic o ženské kráse nemusí vyprávět. (K. Novák, 2010)