Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

76
2. Jsou nějaké podoby naturismu nebo jeho praktikování, se kterými vy
osobně nesouhlasíte?
Na několika místech, například v Cap d'Agde ve Francii, se bohužel rozmáhá
deviantní sexuální chování. Takové chování v žádném případě k naturismu
nepatří. Sociální jednání, které podněcuje spojování nahoty se sexualitou,
poškozuje naturistický ideál a to, jak jej vnímají ostatní.
3. Jaký je rozdíl mezi naturistickou fotografií a aktem? Jak byste
charakterizoval svoji práci?
To je složitá otázka, protože existuje mnoho různých druhů fotografie, které se
zabývají lidskou postavou. Některé „naturistické fotografie“ zobrazují jednotlivce
a rodiny, kteří dělají to stejné, co lidé běžně dělají. Jediným rozdílem, který má
odlišit tento žánr, je absence oblečení. Tyto obrazy v podstatě nejsou nic víc než
momentky a fotografie do rodinného alba. Nicméně v naturistických magazínech
velmi často najdete mladé krásné ženy v klasických „sexy“ pózách, kde
skutečnost, že tyto ženy nemají na těle vypálené plavky, je hlavním důkazem
jejich naturistického způsobu života. Podle mě je v těchto obrazech trochu moc
staromódní objektivizující estetiky, která již byla napadena a zpochybněna
akademiky i feministy. Když takové obrazy vidím, obvykle mne pobaví jejich
anachronický ráz.
Svou práci dělám s uměleckým záměrem, který se na jedné straně snaží vykreslit
absenci studu a přijetí sebe sama – což jsou cenné prvky naturistického kontextu –
a na druhé straně se snaží sledovat časové přímky lidí od narození dále. Má práce
je založená na sériích a je dlouhodobá – dělám jednoduché „lidské dokumenty“,
které zaznamenávají plynutí času v životech všech mých modelů. Některé soubory
trvají již třicet let, zasahují do druhé generace a stále pokračují. Mnoho lidí by asi
překvapilo zjištění, že ve skutečnosti pracuji s velmi malým počtem rodin – je jich
méně než dvacet. Je jich ale víc než dost na to, abych byl stále velmi