Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

17
zároveň napodobitelný, proto se často volila varianta fotografování z profilu a
také zády k fotoaparátu.
Zcela nahé tělo, doplněné absencí jakýchkoliv artefaktů moderní civilizace.
Fotografie nesměly být po dlouhou dobu retušovány na primárních pohlavních
orgánech. (Das Aktfoto, 1985, s.229)
Zákaz retušování na pohlavních orgánech je v této době výjimečný. Jednalo se
o dobu dlouho předtím, než byla nahota pohlavních orgánů vůbec možná v jiných
formách aktů. V jiných formách aktů nebylo možné ještě za spoustu let poté běžně
genitálie odhalit.
Co se týká ikonografických rysů jsou nápadné rozdíly mezi záběry
z venkovního prostředí a záběry z interiéru. Akt ve volném prostředí měl mnohem
větší ideologický význam z důvodu hlavního klíčového zájmu celé filozofie.
Samotný akt sblížení člověka s přírodou.
Škála venkovních FKK aktů je daleko širší než u interiérových fotografií a
přírodní fotografie se vyvinuly mnohem detailněji. Proto se velmi často setkáme
s krásně rostlými muži a ženami ať už o samotě, nebo ve skupinách u ležérního
nenuceného pobytu v mnoha přírodních prostředích (zahrady, parky, louky, lesy,
hory, pláže..), přičemž se velmi zdůrazňovala voda v různé formě (potoky, moře,
jezera..) a FKK fotografové jí věnovali velkou pozornost. Neboť blízkost k vodě
jako k pralátce života znamenala nejenom hlubokou symboliku, ale pomáhala
vysvětlit otázky, které si mohl položit každý.
Do jaké míry je nahost na fotografii skutečně přirozeně motivovaná?
Interiérové záběry se přes všechno pořizovaly dosti konvenčně, ačkoli se opět
kladl důraz na vznešený, vybraný výraz obličeje u modelu. Fotografové v interiéru
moc neexperimentovali ani co se pozadí týká a drželi se striktně převážně
jednobarevných závěsů dle doporučení časopisů Schönheit (Krása).
Na druhou stranu nemohli FKK fotografové také moc experimentovat co se
týká póz a doplňků a nemohli si dovolit víc než variace na stání, sezení a ležení