Děkuji - Institut tvůrčí fotografie

58
Fotografie: Karel Novák, nedatováno
Novák si zařídil, aby mohl jezdit na čtrnáctidenní pobyty místo týdenních.
Jezdil výhradně sám, seznamoval se až na místě.
Ráno se na rozdíl od Čechů bohatě a dlouze nasnídal, takové zahájení dne byl
jeho každodenní rituál. Vzpomíná, jak Češi snídali většinou rohlík a marmeládu,
spěchali a rychle utíkali k moři. Rituál se snídaní udržuje do dnešní doby, kdy si
každé ráno chystá doma švédský stůl. Snídá, přemýšlí. Klidně i hodinu. Po snídani
se vydával na toulky po pobřeží. Chodil zásadně sám. Vždy tam, kam aktuálně
cítil potřebu jít. Někdy na pláž mezi lidi. Jindy do odlehlých končin, kde nikoho
nepotkal a ušel třeba i patnáct kilometrů. Brával si jen nejnutnější věci. U sebe
měl jen dva foť áky, kameru, bademantel a deštník. Jídlo přes den nepotřeboval.
Pít se naučil z přírodních zdrojů.
Vydlabal jsem si ve svahu důlek. Půda byla jílovitá, tak se v ní voda držela. Za
nějakou dobu do ní voda natekla a vyčistila se. Ze stébla trávy jsem si udělal
slámku a v pohodě jsem se napil. (K. Novák, 2010)