Zajímavé pojednání o vězeňství, které na internetu objevila - Příběhy ...

... Před uzavírací hodinou došlo v obchodním domě k loupeži. Někdo to měl do
detailu připravené. Dokonalé informace musel získat od personálu. Než přijelo auto
bezpečnostní služby, aby odvezlo denní tržbu do banky (bylo to několik milionů Kč), vtrhli
maskovaní muži do kanceláře, zamávali pistolí, podezřelý pohyb oplatili černému šerifovi
ranou do hlavy...
B: Ale co s tím má naše matka?
A: ... Lupiči vyběhli zadním vchodem, tam na ně čekalo zelené auto, řídila ho blondýna v
lesklém plášti. Děvčata, která myla výlohu, si všimla, že ta žena vyjela krátce předtím z
parkoviště...
B: Jestli to časově odpovídá, maminka vůbec nemá alibi. Pěkně se v tom veze. Teď chápu,
proč je na prvním místě nejdříve zločin a pak teprve pachatel. Zločin je jasný - loupež v
obchodním domě. Jenom my dva teď víme o dvou ženách, které přicházejí v podezření, že
pomáhaly lupičům. První je moje maminka a druhá je ta, která to opravdu udělala. Policisté
ale právě vědí jen o jedné podezřelé a nemohou tušit, že to zrovna není ta pravá. Zatím
všechno svědčí proti ní. Ale doufám, že se k ní budou chovat slušně.
A: Z předchozí kapitoly víte, že policisté jsou povinni respektovat lidská práva. V
takových případech policista pamatuje na § 6 zákona o policii, je povinen dbát cti, vážnosti a
důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit bezdůvodnou újmu. Pokud
zasahuje do práv nebo svobod osob, je povinen je poučit o jejich právech, pokud to okolnosti
dovolují, v opačném případě osobu poučí dodatečně. Však v tomto případě vaši matku
poučili, že její vysvětlení potřebují z důvodu vyšetřování závažného trestného činu. Víc v té
chvíli říci nemohli, jak jistě chápete. A neměli bychom zapomínat, že zde platí zásada
presumpce neviny.
1 Pokud se v této knize cituje za zákona o policii (a bude to v následujících kapitolách velmi
často), jde vždy o zákon č. 283/1991 Sb. Tenhle zákon nás pochopitelně musí
zajímat, protože upravuje pravomoci a činnost policistů atd. Aby nedošlo k mýlce, musíme
čtenáře upozornit: citujeme-li ze "zákona o policii", nemáme na mysli zákon č.
186/1992 Sb., který hovoří o služebním poměru policistů, což nás, kteří se právě zaměřujeme
na práva vězňů, asi nebude tolik zajímat.
B:I když všechno svědčí proti ní?
A: "Kriminalista je povinen dělat nad fakty otazníky," říká švýcarský spisovatel a dramatik
Dürrenmatt ústy jedné ze svých postav . To platí i na zdánlivě zcela jasné věci. Podezřelý
může být nevinen, měl třeba jen shodou okolností stejný kabát, pohyboval se na stejném
místě...
B: Máme chvíli času. Dříve, než podezřelou dovezou na policejní stanici, potřebuji vědět, co
je psáno v těch dvou zákonech - přestupkovém a trestním. Nevím, co mamince hrozí. Jaké
tresty lze udělit podle našeho právního řádu?
4.5 Sankce za přestupky - nejsou spojené s uvězněním
A:Měli bychom se nejprve zmínit o tom, co jsou to přestupky. Podívejme se, jak jsou
definovány v zákonu č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za
přestupek výslovně označeno v přestupkovém nebo jiném zákoně. Přestupkem
samozřejmě není jednání v mezích nutné obrany, kdy někdo odvrací hrozící nebo trvající
útok na zájem chráněný zákonem, tedy například útok na něčí zdraví nebo majetek. Zatímco
trestné činy náleží do působnosti soudů, přestupky projednávají a sankce za ně ukládají
obce, okresní úřady a jiné správní orgány. V povědomí občanů jsou, díky nezadržitelně
rostoucímu počtu automobilů, v roli řešitele přestupků asi nejproslulejší orgány Policie ČR,