Zajímavé pojednání o vězeňství, které na internetu objevila - Příběhy ...

6.4 Jak dlouhé jsou ukládané tresty?
V současnosti je většina trestů ukládána v délce od jednoho roku do pěti let. Nejvíce bylo
trestů v délce do 2 let. V roce 1989 bylo ještě výrazně mnoho krátkých trestů do 3 až 9
měsíců. Vliv na to mělo ukládání nepodmíněných trestů za přečiny. Tyto krátké tresty byly
často jen zbytečnou zátěží pro vězeňskou administrativu, přičemž jejich výchovný dopad byl
sporný.
6.5 Jak staří jsou vězni?
Průměrný věk v roce 1989 činil 32,1 let a v roce 1997 mírně klesl na 31,9. Celkově nám však
odsouzení relativně omládli.
Oproti roku 1989 ubylo typických čtyřicátníků, recidivistů, kteří našli svůj "domov" ve
vězení. Za branami věznic je dnes vhodnější "bydlení" v charitativních zařízeních nebo
azylových domech. Nikdo je nehoní, že si ještě nenašli stálou práci apod. I se svým zvláštním
způsobem života jsou tedy schopni pobývat mimo vězení. A to je, oč tu běží - lidé se
sklonem řešit nedostatek peněz kriminalitou by měli nacházet dost jiných možností
k obživě. Vězení má být trestem, nikoli sociálním ústavem.
6.6 Jaké vzdělání mají vězni?
Příloha č. 8 dokazuje růst vzdělanosti odsouzených. Přibylo učňů a studentů, kteří se dostali
na šikmou plochu v průběhu studia. Jsou to tedy lidé vzdělanější než dříve, ambicióznější a
sebejistější, ale něco jim chybí.
Čas, který rodiče stráví s dětmi, je tou nejlepší prevencí kriminality a tím nejlepším, co
mohou rodiče pro společnost, vlast a civilizaci udělat.
Přesto mi jedna společensky angažovaná matka několika dětí nedávno na můj argument, že se
již nemohu tolik věnovat mimopracovním aktivitám kvůli dětem, k mému překvapení řekla:
"Ale to jsou ještě malé děti, ty přece stačí jenom někam dovést nebo přivézt!" Připomnělo mi
to větu, kterou napsala Marie Calma Duha, Praha 1927, s. 4 , moudrá česká spisovatelka:
Stalo se jednou, že horlivá členka spolku pro zanedbané a opuštěné děti našla po návratu ze
schůze na svém stolku řádky: "Vlastní zanedbané děti prosí maminku o povšimnutí. "
Ne vědomosti, ale hlavně city a vztahy nejvíce chybí delikventním jedincům. Naslouchejme
dětem, zpívejme a hrajme si nimi - hra je obraz budoucí práce. Na tom odedávna stojí
celá lidská civilizace. Říká to i pět tisíc let starý sumerský epos o Gilgamešovi, hrdinném
králi města Uruku, jenž po smrti přítele hledal pro lidi nesmrtelnost. V zahradě bohů mu víla
Siduri říká: "Kam běžíš, Gilgameši? Život, který hledáš, nenalezneš. Dbej o své tělo, koupej
se ve vodě a měj čisté šaty. Ať žena je šťastna na tvém klíně, na loktech hýčkej své děti a pečuj
o ně. Neboť to je úděl všech lidí. "
6.7 Kolik cizinců je dnes v českých věznicích?
Celkem 24,45 % odsouzených nemá občanství ČR, tedy téměř jedna čtvrtina. Těch
"skutečných" cizinců je ale jen 6,81 %, ostatní hovoří ponejvíce slovensky a někteří se
dokonce na území ČR narodili. To ale neznamená, že ve výkonu trestu u nás nepotkáte
nějakého skutečně exotického cizince. Ta možnost je dnes už dosti pravděpodobná.
6.7.1 Odkud nejčastěji pocházejí cizinci uvěznění v ČR?
Statistika za rok 1997 zmiňuje celkem 73 různých států světa. V seznamu zemí, jejichž
minimálně 10 občanů je uvězněno v ČR, jsou na prvních šestnácti místech: Slovensko - 1856
vězňů, Ukrajina - 548, země bývalé Jugoslávie - 157, Bulharsko - 107, Vietnam - 91, Polsko -
82, Rusko - 68, Rumunsko - 66, SRN - 40, Kolumbie - 34, Bělorusko - 28, Alžírsko - 23,
Čína - 22, Moldávie - 18, Tunisko - 17, Itálie - 11.