Zajímavé pojednání o vězeňství, které na internetu objevila - Příběhy ...

3. Vězni a lidská práva
Připomínej bratřím, ať respektují své státní
zřízení a ať jsou ochotni ke každé obecně
prospěšné práci.
List apoštola Pavla Titovi 3,1
3.1 Ústavní pořádek ČR
Práva všech občanů České republiky se opírají o ústavní pořádek České republiky, jenž tvoří
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod a další ústavní zákony:
Ústava jako nejvyšší a základní zákon, o který se opírají všechny ostatní zákony, nabyla
platnosti po zániku České a Slovenské Federativní Republiky v den vzniku České republiky
jako samostatného státu, čili 1. ledna 1993.
Jedním z prvních kroků při budování právního státu po listopadové revoluci 1989 bylo přijetí
Listiny základních práv a svobod, která byla u nás poprvé vyhlášena jako ústavní zákon
Federálního shromáždění ČSFR dne 9. ledna 1991 a ve fakticky nezměněné podobě vstoupila
v účinnost jako součást ústavního pořádku České republiky dne 1. ledna 1993.
Lidská práva, i práva vězňů, chrání také mezinárodní dohody. Na prvním místě musíme
zmínit Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla podepsána
jménem ČSFR dne 21. února 1991 v Madridu.
3.2 Ústava
V preambuli Ústavy je vysloveno odhodlání občanů ČR budovat, chránit a rozvíjet náš stát "v
duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných a
svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči
celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům...”.
V článku 2 Ústavy se praví: "Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo
nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Znamená to, že činnost směřující k dobru
jednotlivce i společnosti je dovolena, ale všechno, co by mohlo komukoli škodit, zákon
zakazuje. V těchto slovech již je obsaženo právo státu stíhat a trestat porušení
zákona. Ústava v případě řešení protizákonného jednání prakticky chrání práva a svobody
člověka, kterému bylo nějak ublíženo, ale stejnou měrou chrání i práva a svobody
pachatele.
K ochraně těchto práv Ústava ve svém článku 4 určuje soudy: "Základní práva a svobody
jsou pod ochranou soudní moci." Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Nemůžeme tedy nikoho vyslýchat, soudit a trestat sami, musíme se obrátit na soud. Není
možné brát zákon do vlastních rukou!
Za tím účelem prezident republiky podle Ústavy jmenuje soudce. Soudci působí v soustavě
soudů, kterou tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.
V článku 82 Ústavy čteme o postavení soudců: "Soudci jsou při výkonu své funkce
nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat." Soudci jsou jmenováni do funkce
bez časového omezení. Funkce se ujímají složením slibu. Soudy jsou povolány k tomu, aby
podle zákona poskytovaly ochranu právům. Takovým právem je například právo na život a
právo vlastnit majetek. Ten, kdo jinému sáhne na jeho práva, nese za to odpovědnost a může
také být potrestán. Podle článku 90 Ústavy: "Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné
činy."
Trest je velikým zásahem do práv občana. Ústavní pořádek ČR věnuje tomuto zásahu
velikou pozornost. Stát si je vědom své odpovědnosti, že nesmí dopustit, aby se v souvislosti
s projednáváním trestného činu dála nějaká křivda, ať už na straně oběti, tak i na straně