Inkluzivní vzdělávání v pregraduální přípravě učitelů

V první řadě by měla být nově koncipována obecná „inkluzivní“ pedagogika,
která tvoří základní a ve své podstatě nenahraditelný pilíř učitelských studií. Tato
disciplína má být výsledkem spojení dosavadní speciální a obecné pedagogiky
ve prospěch její nové kvality, která musí odrážet současnou inkluzivní výchovnou
a vyučovací praxi v základních školách hlavního vzdělávacího proudu. Tato praxe
by se dala kvalifikovat pojmy orientace na vývoj, subjekt a kooperaci. Dalo by se
také říci, že původní obecná pedagogika přijímá poznatky pedagogiky speciální
a využívá ji k obohacení všech žáků. Argumentem k tomuto postoji je fakt, že při
edukaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami platí obecné pedagogické
principy. 35
Předmětem inkluzivní pedagogiky (inkluzivní vědy o výchově) tedy musí být
nalézt obecně platné zákonitosti lidského vývoje a učení a poukázat na podmínky
podporující tento vývoj a učení a umožňující rozvoj potenciálních sil, které jsou
dané každému člověku. V této souvislosti se pak nelze vyhnout pojmu inkluzivní
didaktika, jejímž úkolem je ukázat, jak je možné tyto podmínky uskutečnit v inkluzivní
škole na úrovni plánování, realizace a reflexe vyučování.
Přitom je třeba znovu podotknout, že tato inkluzivní didaktika je shodná s pojetím
edukace dle aktuálních reformních změn v základních školách hlavního
vzdělávacího proudu, které je založeno na demokratickém tvořivě humanistickém
přístupu. Tento přístup se vyznačuje důrazem na rozvoj klíčových (životních) dovedností
u všech žáků s tím, že k jejich dosažení uplatňují učitelé strategie šité na
míru konkrétním jedincům. Z tohoto hlediska se tedy inkluzivní didaktika neodlišuje
od aktuálního pojetí didaktiky obecné.
Kořeny inkluzivní didaktiky lze nalézt v tradicích reformní pedagogiky (Maria
Montessori, Peter Petersen, Helen Parkhurst a Célestin Freinet), stejně tak ale v aktuálních
didaktických konceptech podporujících integraci. Tyto koncepty chápou
učení dítěte jako individuální proces v kooperaci s jinými lidmi a umožňují aktivní
interakci dítěte se svým okolím. Modely podporující inkluzi zohledňují principy
35 VYGOTSKIJ, Lev Semenovič. Obščije voprosy defektologii. Moskva: Pedagogika, 1983 a KOZU-
LIN, Alex, GINDIS, Boris, AGEYEV, Vladimir a MILLER, Suzanne. Vygotsky’s educational theory
and practice in cultural context. Cambridge: Cambridge University Press, 2003.
26
Inkluzivní vzdělávání v pregraduální přípravě pedagogů