Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum

postupu. Koncem září zde padlo rozhodnutí, že musí město
okamžitě opustit. Otto Seidl odcházel zcela bez přípravy,
jen s chlebníkem přes rameno. Svůj dům znovu uviděl
až po více než padesáti letech.
Odešli do českého vnitrozemí a byli umístěni do uprchlického
tábora nedaleko Písku. Krátce po Mnichovu je čeští
četníci posadili do vlaku a poslali zpátky do Sudet, které již
byly obsazeny německou armádou. Otto Seidl a jeho žena
těsně před novou hranicí z vlaku vyskočili a uprchli. V Praze
se registrovali v centrále německé sociální demokracie
a po dvou měsících čekání byli zařazeni do transportu do
Švédska. Do Stockholmu připluli na Štědrý večer 1938.
Možnosti zapojit se do protinacistického odboje byly ve
Švédsku, mimo jiné s ohledem na přání švédské vlády, velmi
omezené. Exulanti ovšem s napětím sledovali diskuse
o plánovaném odsunu Němců z Československa. Otto Seidl
se paradoxně stal jednou z jeho prvních obětí. Ještě před
koncem války mu bylo sděleno, že je kvůli německé národnosti
„propuštěn ze státního svazku československého“.
Naděje, že se vrátí do své vlasti, tak vzala definitivně za
své. Po válce získal švédské občanství a pracoval jako učitel
v hudební škole. V Československu zůstal až do roku 1989
nežádoucí osobou.
Transport nach Schweden zugeordnet. In Stockholm
kamen sie am Heiligabend 1938 an.
Die Möglichkeiten, sich in Schweden in den antifaschistischen
Widerstandskampf einzubringen, waren – unter
anderem auch mit Rücksicht auf den Wunsch der schwedischen
Regierung – sehr begrenzt. Die Exulanten verfolgten
jedoch interessiert die Diskussionen über die geplante Aussiedlung
der Deutschen aus der Tschechoslowakei. Otto
Seidl wurde paradoxerweise eines der ersten Opfer. Noch
vor Kriegsende wurde ihm mitgeteilt, er werde wegen der
Zugehörigkeit zur deutschen Nationalität „aus dem tschechoslowakischen
Staatsverband entlassen“. Die Hoffnung,
in seine Heimat zurückkehren zu können, musste er somit
endgültig begraben. Nach dem Krieg erlangte er die
schwedische Staatsangehörigkeit und arbeitete als Lehrer
in einer Musikschule. In der Tschechoslowakei galt er bis
1989 als persona non grata.
Socialistická mládež Kraslice, 1932 (O. S. vpředu vpravo)
Sozialistische Jugend in Graslitz, 1932 (O. S. vorn rechts)
1. máj ve Švédsku, 1939 nebo 1940 (O. S. vpravo)
1. Mai in Schweden, 1939 oder 1940 (O. S. rechts)
53