Stáhnout toto číslo ve formátu PDF - Fakulta podnikatelská - Vysoké ...

TRENDY 

EKONOMIKY 

A MANAGEMENTU 

ROČNÍK IV 

ČÍSLO 06 

2010 

TRENDS 

ECONOMICS 

AND MANAGEMENT 

VOLUME IV 

ISSUE 06 

2010

ISSN 1802-8527

TRENDY EKONOMIKY A MANAGEMENTU / TRENDS ECONOMICS AND MANAGEMENT 

Redakční rada 

Šéfredaktor 

doc. Ing. Alena Kocmanová, Ph.D. / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

Vědecký redaktor 

doc. PhDr. Iveta Šimberová, Ph.D. / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

Ediční rada 

doc. RNDr. Anna Putnová, Ph.D., MBA / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

prof. Ing. Petr Němeček, DrSc. / Univerzita T. Bati ve Zlíně (ČR) 

prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

doc. Ing. Miloš Koch, CSc. / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

prof. Ing. Dušan Baran, Ph.D. / Stredoevrópska vysoká škola v Skalici (SR) 

prof. Dr. oec. Natalja Lace / Riga Technical University (Latvia) 

doc. PhDr. Iveta Šimberová, Ph.D. / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

prof. Ing. Mirko Dohnal, DrSc. / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

prof. Dr. oec. Elina Gaile-Sarkane / Riga Technical University (Latvia) 

ass. prof. Dr. Arnoldina Pabedinskaite / Vilnius Gediminas Technical University (Lithuania) 

David Pollard, BA,MA, Dr.,Med,MBA / Leeds Metropolitan University (United Kingdom) 

prof. Dr. Žaneta Simanavičiené / Kaunas University of Technology (Lithuania) 

prof. Ing. Drahomíra Pavelková, Dr. / Univerzita T. Bati ve Zlíně (ČR) 

doc. Ing. Renáta Myšková, Ph.D. / Univerzita Pardubice (ČR) 

prof. Ing. František Freiberg, CSc. / ČVUT Praha (ČR) 

ass. prof. Jogaila Mačerinskas, Dr. / Vilnius University (Lithuania) 

ass. prof. Ing. Elena Šubertová, Ph.D. / Ekonomická univerzita v Bratislave (SR) 

ass. prof. Ram Mahalingam, Ph.D. / University of Michigan (USA) 

prof. UEK dr hab. Pawel Lula / Cracow University of Economics (Poland) 

Technická redakce 

Ing. Jitka Studeníková / Vysoké učení technické v Brně (ČR) 

Ediční adresa 

Vysoké učení technické v Brně 

Fakulta podnikatelská 

Kolejní 2906/4 

612 00 Brno 

Česká republika 

Tel: +420 541 142 678 

Fax: +420 541 143 751 

E-mail: simberova@fbm.vutbr.cz 

Nakladatelství 

AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM®, s. r. o. 

Purkyňova 95 a 

612 00 Brno 

Tisk: FINAL TISK, s. r. o., Olomoučany 

ISSN 1802-8527 

Za jazykovou úpravu a za dodržování autorských práv odpovídají autoři článků. 

ROČNÍK IV – ČÍSLO 06 / VOLUME IV – NUMBER 06


Editorial Board 

Editor-in-Chief 

ass.prof. Ing. Alena Kocmanová, Ph.D. / Brno University of Technology (Czech Republic) 

Scientific Editor 

ass.prof. PhDr. Iveta Šimberová, Ph.D. / Brno University of Technology (Czech Republic) 

Editorial Board 

ass.prof. RNDr. Anna Putnová, Ph.D., MBA / Brno University of Technology (Czech Republic) 

prof. Ing. Petr Němeček, DrSc. / Tomas Bata University in Zlin (Czech Republic) 

prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA / Brno University of Technology (Czech Republic) 

ass.prof. Ing. Miloš Koch, CSc. / Brno University of Technology (Czech Republic) 

prof. Ing. Dušan Baran, Ph.D. / Central European College in Skalica (Slovac Republic) 

prof. Dr. oec. Natalja Lace / Riga Technical University (Latvia) 

ass. prof. PhDr. Iveta Šimberová, Ph.D. / Brno University of Technology (Czech Republic) 

prof. Ing. Mirko Dohnal, DrSc. / Brno University of Technology (Czech Republic) 

prof. Dr. oec. Elina Gaile-Sarkane / Riga Technical University (Latvia) 

ass. prof. Dr. Arnoldina Pabedinskaite / Vilnius Gediminas Technical University (Lithuania) 

David Pollard, BA, MA, Dr., Med, MBA / Leeds Metropolitan University (United Kingdom) 

prof. Dr. Žaneta Simanavičiené / Kaunas University of Technology (Lithuania) 

prof. Ing. Drahomíra Pavelková, Dr. / Toma Bata University in Zlin (Czech republic) 

ass.prof. Ing. Renáta Myšková, Ph.D. / University of Pardubice (Czech republic) 

prof. Ing. František Freiberg, CSc. / Czech Technical University in Prague (Czech Republic) 

ass. prof. Jogaila Mačerinskas, Dr. / Vilnius University (Lithuania) 

ass. prof. Ing. Elena Šubertová, Ph.D. / University of Economics in Bratislava (Slovak Republic) 

ass. prof. Ram Mahalingam, Ph.D. / University of Michigan (USA) 

prof. UEK dr hab. Pawel Lula / Cracow University of Economics (Poland) 

Technical edition 

Ing. Jitka Studeníková / Brno University of Technology (Czech Republic) 

Editor's office 

Brno University of Technology 

Faculty of Business and Management 

Kolejní 2906/4 

612 00 Brno 

Czech Republic 

Tel: +420 541 142 678 

Fax: +420 541 143 751 

E-mail: simberova@fbm.vutbr.cz 

Published by 

AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM®, s. r. o. 

Purkyňova 95 a 

612 00 Brno 

Tisk: FINAL TISK, s. r. o., Olomoučany 

ISSN 1802-8527 

Authors of articles are responsible for language editing and respect for copyright. 



Trendy ekonomiky a managementu 

Zaměření 

Tématické zaměření vědeckého časopisu Trendy ekonomiky a managementu je publikování 

původních recenzovaných vědeckých prací z oblasti PODNIKOVÉHO MANAGEMENTU, 

EKONOMIKY PODNIKÁNÍ, FINANČNÍHO MANAGEMENTU, ÚČETNICTVÍ, 

MANAGEMENTU KVALITY, PERSONÁLNÍHO MANAGEMENTU, MARKETINGU, 

CONTROLLINGU, LOGISTIKY A INFORMATIKY. 

Časopis vychází od roku 2007 jako pololetní periodikum (červen a prosinec) a od svého 

prvního vydání má charakter recenzovaného časopisu. Vydavatelem časopisu je Vysoké učení 

technické v Brně, Fakulta podnikatelská. 

Trends Economics and Management 

Editorial objectives and scope 

The aims of scientific journal the Trends Economics and Management is to publish insightful 

and original scientific knowledge in the scope of MANAGEMENT, BUSINESS ECONOMY, 

FINANCIAL MANAGEMENT, ACCOUNTING, QUALITY MANAGEMENT, 

PERSONAL MANAGEMENT, MARKETING, CONTROLLING, LOGISTICS and 

INFORMATICS. 

The journal has been founded in 2007, as a biannual periodical (June and December) with 

reviewed publication character from issue one. The editor of the journal is Brno University of 

Technology, concrete Faculty of Business and Management. 


Obsah 


PŮVODNÍ VĚDECKÉ STATĚ 

Komparace daňového zatížení poplatníka dosahujícího příjmů ze závislé činnosti 

v letech 2007, 2008 a 2009 ............................................................................................ 9 

Karel Brychta, Pavel Svirák 

New Trends in Customer Relationship Management and their Application in 

Slovak Enterprises ...................................................................................................... 19 

Viliam Lendel, Milan Kubina 

Researching Entrepreneurship and Complimenting it with Entrepreneurial 

Behaviour Triggering Components........................................................................... 27 

Karine Oganisjana 

Seasonal Trends in Lithuanian Stock Market ......................................................... 38 

Žaneta Simanavičienė, Rokas Šliupas 

ODBORNÁ SDĚLENÍ 

Rozvoj malého a stredného podnikania v Slovenskej republike............................ 48 

Irina Bondareva 

Projektový manažér a manažérske rozhodovanie ................................................... 57 

Henrieta Hrablik Chovanová 

Inovační linie moderní doby I.................................................................................... 63 

Ondřej Chwaszcz 

Pokyny pro autory ...................................................................................................... 80 

Guide for author(s) ..................................................................................................... 84 

RECENZE 

Kreativní ekonomika – vybrané ekonomické, právní, masmédiální 

a informatizační aspekty ............................................................................................ 88 

Kloudová, J. a kol. 

IPO – Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku.... 90 

Meluzín, T., Zinecker, M. 



Contents 

ORIGINAL SCIENTIFIC ARTICLES 

A Comparison of the Tax Burden of Natural Persons Having Incomes from 

Employment for the Years 2007, 2008 and 2009 ....................................................... 9 


New Trends in Customer Relationship Management and their Application in 

Slovak Enterprises ...................................................................................................... 19 



Behaviour Triggering Components........................................................................... 27 


Seasonal Trends in Lithuanian Stock Market ......................................................... 38 


PROFESSIONAL PAPERS 

Development of Small and Medium Enterprises in the Slovak Republic ............. 48 


Project Manager and Managerial Decision Making ............................................... 57 


Innovative Streams of Modern Times I. ................................................................... 63 


Pokyny pro autory ...................................................................................................... 80 

Guide for author(s) ..................................................................................................... 84 

REVIEW 

Kreativní ekonomika – vybrané ekonomické, právní, masmédiální 

a informatizační aspekty ............................................................................................ 88 

Kloudová, J. a kol. 

IPO – Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku.... 90 

Meluzín, T., Zinecker, M. 


01234562783897566932923066012346283896346932923066 18376 6!6"86#$66 68"926 

6!639%216#$6


Komparace daňového zatížení poplatníka dosahujícího příjmů 

ze závislé činnosti v letech 2007, 2008 a 2009 

A Comparison of the Tax Burden of Natural Persons Having Incomes from 

Employment for the Years 2007, 2008 and 2009 


Abstract 

Purpose of the article The purpose of the paper which has come into being with the financial support 

of the Czech Science Foundation as an output of the grant project No. 402/09/P469 - Development 

and Competitiveness of the Czech Tax System in the Area of Taxation of Natural Persons Incomes 

is to present results of carried out comparison of the tax burden of a tax-payer who is gaining 

his money only from employment. Single and childless taxpayers with tax residency in the Czech Republic 

were chosen to represent this category of taxpayers. 

Methodology/methods The comparison is realized by means of the “relative tax burden” indicator. 

This indicator was calculated as quotient of “a sum of income tax plus social and health insurance 

contributions paid by the employee” and “gross wage”. The social and health insurance contributions 

were included with the aim to implicate the impact by the law stated obligatory payments on a disposable 

income of a taxpayer. The amounts were calculated for the year values. The lowest yearly 

amount under consideration was that corresponding to the minimal wage (CZK 96,000.00). The comparison 

is performed for the years 2007-2009 and presented above all in a form of relevant graphs and 

related commentaries. 

Scientific aim The aim of the paper is to describe changes in relative tax burden (effective tax rate) in 

connection with the amendments of Act on Income Taxes with a view to incomes from employment. 

Findings The authors proved while using a simplified model that despite the existence of the flat tax 

rate for taxation of natural person incomes in taxable years 2008 and 2009, the relative tax burden of 

a tax-payer has a progressive character, however, only up to a certain level of total year gross wages. 

This level matches to the maximal base of assessment for social and health insurance. From this level 

of total year gross wages, which represents an inflection point, the relative tax burden has conversely 

a regressive character. The results of carried out analysis prove, among others, a fundamental impact 

of the new conception of partial tax base under Section 6 paragraph 13 of Act on Incomes Taxes and 

impacts of the maximal base of assessment for social and health insurance. 

Conclusions (limits, implications etc) In general, one can observe that changes in the sphere of taxation 

of the incomes from employment which came into operation on 01 January 2008 brought tax savings 

to tax-payers. However, the amount of the tax savings is fundamentally determined by the 

amount of the total gross year wage. The highest tax saving, when compared the tax burden in the 

year 2008 with the tax burden in the year 2007, was gained by the tax-payers with above-average incomes. 

This conclusion was valid also in the year 2009. In connection with above mentioned, it is to 

stress that a decrease of a tax burden of a tax-payer is only one factor from plenty of those affecting 

the amount of disposable tax-payer income. Within the system views of the issue, there is a need to 

comprehend other aspects such as e. g. extension of a tax base, changes in social benefits, changes in 

other taxes and inflation. 

Keywords: tax burden, income tax, natural persons, comparison, incomes from employment 

JEL Classification: 20, H24, K34 

– 9 – 



Úvod 

Daně jsou významným faktorem, který 

ovlivňuje rozhodování poplatníků při zvažování 

typu a rozsahu realizovaných ekonomických aktivit. 

Stejně tak lze, při trochu jiném pohledu na 

stejnou problematiku, dojít k závěru, že jejich 

výše podstatným způsobem ovlivňuje i hodnocení 

států z hlediska jejich atraktivity pro výkon 

ekonomických aktivit, investování kapitálu nebo 

umístění sídla či bydliště poplatníka. Daně a daňová 

úprava, zejména pak v oblasti přímých 

daní, však nejsou z pochopitelných důvodů statické 

a tak může, a také pochopitelně dochází, 

k posunům v hodnocení států z hlediska atraktivity 

pro výkon ekonomických aktivit. Pokud se 

zaměříme na úpravu přímých daní, konkrétně 

pak na daně z příjmů fyzických osob, je možné 

konstatovat, že daná oblast procházela a stále 

prochází relativně častými změnami, o čemž 

svědčí i značný počet novel zákona č. 586/1992 

Sb., o daních příjmů, ve znění p. p. (dále jen 

„ZDP“). Jednotlivé novely ZDP se svým rozsahem, 

významem a důvody vzniku liší; některé 

z nich vyvolávají pouze malý zájem odborné i 

laické veřejnosti. To ovšem rozhodně neplatí o 

novele, která s účinností od 01. 01. 2008 vnesla 

mnoho zásadních a rozsáhlých změn, které vedly 

k tomu, že předmětná novela ZDP, jež byla 

součástí balíčku novel majících za cíl stabilizaci 

veřejných financí, byla a je spojována 

s označením daňová reforma. S takovými 

změnami se pochopitelně pojí i potřeba hodnocení 

dopadu změn na daňového poplatníka. 

Vymezení cíle 

Cílem tohoto článku je prezentovat srovnání 

daňové zátěže vybrané skupiny poplatníků, 

kteří dosahují příjmů ze závislé činnosti a funkčních 

požitků a to pro roky 2007, 2008 a 2009. 

Na základě provedené analýzy autoři prezentují 

závěry týkající se míry daňové zátěže poplatníka 

a další aspekty, které je nutné brát při komplexnějším 

a systémovém hodnocení v potaz. 

K získání potřebných poznatků o příslušné 

právní úpravě byl využit automatizovaný 

systém právních informací ASPI. 

Metodika 

S ohledem na vytčený cíl a způsoby jeho 

naplnění byly využity metody logické, zejména 

pak analýza, syntéza, abstrakce a konkretizace. 

Ve spojení s nimi byla aplikována metoda 

modelování a srovnávání. Použití uvedených metod 

vyplynulo i z nutnosti dosáhnout jisté potřebné 

míry zjednodušení, což je dáno složitostí 

zkoumaného a hodnoceného a dále pak značným 

rozsahem systémových vazeb, které jsou pro daňové 

právo typické. 

V první části článku se autoři zabývají 

vybranými východisky majícími obecně vliv na 

legislativní úpravu zdanění příjmů poplatníků a 

to především s přihlédnutím ke členství České 

republiky v Evropské unii, neboť se domnívají, 

že i zahrnutí těchto souvislostí je podstatné pro 

pochopení stávajícího stavu a pro určení 

možných trendů v legislativní úpravě zdaňování 

příjmů poplatníků. Další část prezentuje vlastní 

srovnání daňové zátěže poplatníka (daňového 

rezidenta ČR) dosahujícího pouze příjmů ze 

závislé činnosti, který uplatňuje pouze tzv. slevu 

na poplatníka (tj. slevu vymezenou v § 35ba 

odst. 1 písm. a) ZDP). Pokud vezmeme v potaz 

relevantní znění ZDP a předpisy související, dojdeme 

k závěru, že takto vymezený poplatník 

dosahující definovaného typu příjmu, který je 

daňovým rezidentem ČR, je podroben nejvyšší 

možné míře zdanění. Dosažené výsledky lze tedy 

chápat jako horní hranici daňové zátěže, neboť 

jakékoliv další skutečnosti, jako je uplatnění nezdanitelných 

částí základu daně a/nebo dalších 

slev, povedou ke snížení daňové zátěže poplatníka. 

Modely, ze kterých byly získány prezentované 

grafické výstupy, byly založeny na následujících 

východiscích a zjednodušeních, které 

jsou uvedeny v Tabulce 1. 

– 10 – 



Tabulka 1: Východiska a zjednodušení modelu pro určování relativní daňové zátěže poplatníka 

Východiska a zjednodušení modelu 

Poplatník dosahuje příjmů pouze podle § 6 ZDP (Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků). 

Komparace je prováděna v relaci k údajům za celé zdaňovací období (kalendářní rok) při uvažování stejné 

výše hrubé měsíční mzdy (nejnižší uvažovanou hrubou měsíční mzdou je minimální mzda ve výši Kč 8.000,-- 

; tj. Kč 96.000,-- ročně). 

Příjmy plynou poplatníkovi během celého zdaňovacího období pouze od jednoho tuzemského zaměstnavatele, 

u kterého poplatník podepsal prohlášení k dani. 

Poplatník má nárok pouze na základní slevu, tj. na tzv. „slevu na poplatníka“. 

Poplatník neuplatňuje žádné nezdanitelné části základu daně. 

V závěrečné části příspěvku autoři sumarizují 

dosažené výsledky a poukazují na další 

aspekty, které je nutné brát v úvahu při komplexnějším 

a systémovém hodnocení dopadu 

změn daňového zatížení. 

1 Obecná východiska 

Vývoj v oblasti daňové zátěže v čase je 

pochopitelně nutné vnímat v širších souvislostech. 

Takový přístup nám umožní nejenom 

vyvozovat objektivnější a transparentnější závěry 

ohledně existujícího stavu, ale i kvalifikovaněji 

předjímat budoucí vývoj. I když na druhou stranu 

je zřejmé, že zejména posledně uvedené je 

úkolem velmi obtížným. 

V návaznosti na hodnocení daňové 

zátěže poplatníků velmi často do popředí vystupují 

otázky spojené s hodnocením konkurence 

daňových systémů jednotlivých států (k problematice 

konkurenceschopnosti daňových 

systémů blíže viz např. (Wilson, 1999; Nerudová, 

2005). V souvislosti s projevy globalizace, 

která je provázena uvolňováním obchodních a 

jiných bariér, má totiž poplatník stále větší 

možnosti výběru země, na jejímž území bude 

vykonávat svou ekonomickou aktivitu či investuje 

svůj kapitál. Tato skutečnost ve vazbě na 

řadu dalších pak nezbytně vytváří podmínky pro 

konkurenci mezi jednotlivými státy, které se 

snaží, velmi zjednodušeně řečeno, přilákat 

kapitál a udržet vhodnou pracovní sílu. 

Odborná literatura ve spojení s daněmi 

věnuje pozornost nejenom otázkám konkurence, 

ale i spolupráce mezi státy v této oblasti (např. 

(Zodrow, 2003)). Tyto na první pohled relativně 

nesourodé jevy, tj. konkurence a spolupráce, se 

nevylučují. Spolupráce států v oblasti daní se 

vyvinula především z potřeby zamezit daňovým 

– 11 – 

ROČNÍK IV – ČÍSLO 06 / VOLUME IV – NUMBER 06 

Zdroj: vlastní zpracování. 

únikům a podvodům, praní špinavých peněz, 

omezení škodlivé konkurence mezi daňovými 

systémy států, atd. (Široký, 2007; Genschel, 

2005). Co se týče daňové konkurence mezi státy, 

ta bývá hodnocena různě, nicméně lze souhlasit 

s tím, že daňovou konkurenci mezi státy lze 

členit na prospěšnou a škodlivou (viz dokument 

OECD – Harmful Tax Competition). Tuto skutečnost 

by měli zákonodárci jednotlivých (zejména 

geograficky blízkých) zemí brát v potaz. 

Neuvážený konkurenční boj v oblasti daní může 

vést k tomu, že si nepolepší nikdo. Kromě toho 

je nutné zohlednit i skutečnost, že daně jsou 

klíčovým příjmem veřejných rozpočtů, od jejichž 

výše se odvíjí i úroveň a rozsah poskytovaných 

veřejných statků. 

2 Daň z příjmů v kontextu členství v EU 

Silně specifické je a bude hodnocení 

konkurence a konkurenceschopnosti daňových 

systémů členských států uvnitř Evropské unie. 

Naplňování tzv. čtyř základních svobod, mezi 

které patří volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a 

osob, je bezesporu podmíněno existencí speciálního 

společného daňového systému (Týč, 2008). 

V jejich kontextu, tj. kontextu těchto svobod, 

navíc do popředí vystupuje i otázka vhodnosti a 

nezbytnosti harmonizace daní v EU. Pro oblast 

nepřímých daní existuje shoda o nezbytnosti harmonizace 

v rámci EU, o čemž svědčí i úspěšný 

harmonizační proces. V otázce přímých daní je 

ovšem situace mnohem složitější. Ve všech 27 

státech existuje 27 různých úprav (Široký, 2009) 

a ani v budoucnosti nelze očekávat dosažení 

všeobecné shody mezi členskými státy, která by 

vedla k harmonizačnímu procesu zejména ve 

zdaňování příjmů ze závislé činnosti a příjmů z


podnikání fyzických osob. Na druhé straně 

ovšem nelze opomenout fakt, že v některých 

oblastech harmonizační proces na úrovni 

přímých daní již proběhl. Jedná se o např. o 

oblast společného systému zdanění mateřských a 

dceřiných společností z různých členských států, 

zdanění příjmů z úspor ve formě plateb 

úrokového charakteru, zdaňování úroků a licenčních 

poplatků. V současnosti je ve spojitosti 

s harmonizačním procesem v oblasti přímých 

daní intenzivně diskutována i otázka tzv. 

společného konsolidovaného základu daně korporací. 

Významnou roli v kontextu přímých daní 

sehrává i Soudní dvůr, pro nějž se vžilo označení 

Evropský soudní dvůr (dále jen „ESD“). Tento 

soud v rámci svých pravomocí realizuje i výklad 

komunitárního práva a zastává tak významnou a 

pravděpodobně i nezastupitelnou roli mj. i v 

usměrňování otázek dotýkajících se přímých 

daní. ESD tak ve svém důsledku plní funkci tzv. 

nepřímé harmonizace (Nerudová, 2005; Široký, 

2009). V této souvislosti ESD relativně často 

v rámci tzv. předběžných otázek rozhoduje o 

otázkách spojených s přístupem daňových zákonů 

členských státu EU vůči státním příslušníkům 

jiných členských států EU a to v relaci 

k zásadě rovného zacházení. 

Nicméně v zásadě lze konstatovat, že 

v případě úpravy zdanění příjmů fyzických osob 

ze závislé činnosti a z podnikání mohou členské 

státy uplatňovat, a také ve značné míře uplatňují, 

svou suverenitu, což se projevuje i na relativně 

častých změnách v dané oblasti. Úprava zdanění 

příjmů fyzických osob je obecně považována za 

relativně silný nástroj regulace, kterého se přirozeně 

členské státy, resp. politická reprezentace 

jednotlivých států, nechtějí vzdát. Autoři se dom- 

nívají, že významnou roli hraje i skutečnost, že 

systém zdaňování příjmů fyzických osob obecně 

je výsledkem dlouhodobějšího vývoje, ve kterém 

se odráží specifika a potřeby jednotlivých států, 

což rovněž hovoří pro averzi k hlubším harmonizačním 

aktivitám v této oblasti. 

3 Vývoj efektivní sazby daně 

Pokud se zaměříme na české prostředí, 

lze konstatovat, že i novely ZDP pochopitelně 

sledují dosažení politických cílů, mnohdy se 

značným přesvědčováním voličů o vhodnosti a 

výhodnosti nové úpravy. Povrchní hodnocení a 

závěry vyvozované z pouhého srovnání 

nominálních sazeb je ovšem nutné brát s velkou 

rezervou. Důkazem tohoto tvrzení mohou být 

právě výsledky provedené analýzy, která se 

zaměřila na srovnání relativní daňové zátěže, 

která bývá rovněž označována jako tzv. efektivní 

sazba daně. Tento ukazatel lze chápat jako objektivnější 

ukazatel nejen pro hodnocení vývoje daňové 

zátěže v závislosti na velikosti dosahovaného 

příjmu, ale i pro srovnání vývoje 

v čase. 

3.1 Komparativní analýza - výsledky 

S cílem dosáhnout objektivního srovnání 

byla komparace daňového zatížení po zohlednění 

slevy dle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP prováděna 

v relaci k jednotnému základu, za který byla autory 

zvolena hrubá mzda a to pro všechny dále 

prezentované grafy, které představují klíčové 

dílčí výstupy sestavených modelů. První z nich, 

tj. Graf 1, prezentuje daňovou zátěž poplatníka 

bez zohlednění sociálního a zdravotního pojištění. 

– 12 – 



Graf 1 Daňová zátěž poplatníka bez zohlednění sociálního a zdravotního pojištění 

Z Grafu 1 je patrné, že v porovnání s 

rokem 2007 došlo v letech 2008 a 2009 ke 

snížení relativní daňové zátěže poplatníků. Toto 

snížení se však významně liší podle toho, v jaké 

příjmové skupině se poplatník nachází. 

Z porovnání daňové zátěže je však patrné, že 

relativní daňová úspora od určité výše příjmu 

neustále roste. 

Zatímco daňová zátěž v roce 2007 má 

zcela progresivní charakter, daňová zátěž 

v letech 2008 a 2009 se po dosažení inflexního 

bodu chová degresivně – tzn., že relativní daňová 

zátěž s rostoucím příjmem klesá. Tato skutečnost 

je důsledkem koncepce stanovení základu daně 

(viz § 6 odst. 13 ZDP) ve spojení s existencí 

maximálního vyměřovacího základu pro sociální 

a zdravotní pojištění (viz § 15a zákona č. 

589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení 

a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 

ve znění p. p. a § 3 odst. 15 a násl. zákona č. 

592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní 

pojištění, ve znění p. p.). Maximálním vyměřovacím 

základem pro sociální a zdravotní 

pojištění, který je stanoven jako čtyřicetiosminásobek 

průměrné mzdy, byla pro rok 2008 

– 13 – 


Zdroj: vlastní zpracování 

částka Kč 1.034.880,-- (tj. 48 * Kč 21.560,--) a 

pro rok 2009 částka Kč 1.130.640,- (tj. 48 * Kč 

23.555,--). Pokud dosáhne vyměřovací základ 

uvedených částek, dochází k tomu, že mezní 

přírůstek daně je determinován již pouze nárůstkem 

výše hrubé mzdy. Do výše relativní daňové 

zátěže se v roce 2008 a 2009 významným způsobem 

promítá v nižších příjmových pásmech i 

výše slevy na poplatníka, která činí pro obě zdaňovací 

období Kč 24.840,--. 

V úvahách při hodnocení zatížení poplatníků 

je žádoucí zahrnout i ostatní povinné platby 

– v tomto případě sociální a zdravotní pojištění 

hrazené zaměstnancem. V tomto ohledu je 

vhodné poukázat na skutečnost, že sociální a 

zdravotní pojištění vykazuje řadu podobností s 

daněmi. Intenzivněji to platí pro pojištění sociální, 

které je dokonce uváděno v klasifikaci 

daní dle OECD (Široký, 2009). Nicméně 

primárním důvodem pro zahrnutí obou plateb do 

ukazatele daňové zátěže byla skutečnost, že 

záměrem autorů bylo rovněž postihnout dopad na 

disponibilní příjem poplatníka. Zohlednění 

pouhé výše vlastní daňové povinnosti dle ZDP 

není z hlediska vyhodnocení dopadu na posledně


uvedený ukazatel, tj. disponibilní příjem poplatníka, 

vypovídající. Z tohoto důvodu jsou následující 

grafy a hodnocení založeny na daňové 

zátěži koncipované jako sumy vlastní daňového 

povinnosti dle ZDP a výše sociálního a zdravot- 

Graf 2 Daňová zátěž poplatníka včetně sociálního a zdravotního pojištění 

Pro rok 2007 po zohlednění sociálního a 

zdravotního pojištění došlo oproti hodnotám uvedeným 

v předchozím grafu, k nárůstu relativní 

daňové zátěže o 12,5 % (8% sociální pojištění; 

4,5 % zdravotní pojištění); stejně tak pro rok 

2008, kdy byly sazby sociálního a zdravotního 

pojištění totožné. Pro zdaňovací období roku 

2009 došlo ke snížení sazby sociálního pojištění 

z 8 % na 6,5% a tudíž došlo pro tento rok 

v úhrnu v porovnání s hodnotami uvedenými 

v Grafu 1 k navýšení pouze o 11 %. Pro srovnání 

let 2008 a 2009 nesmí být rovněž opominut fakt, 

že výše sociálního pojištění hrazeného zaměstnavatelem 

za zaměstnance se snížila o 1 %, tedy 

na 25 % z vyměřovacího základu. Tato skutečnost 

je rovněž důležitá, neboť sociální a zdravotní 

pojištění hrazené zaměstnavatelem za 

zaměstnance je součástí vyměřovacího základu 

pro daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti 

(viz výše). Změny v sociálním a zdravot- 

ního pojištění hrazeného zaměstnancem. Následující 

graf, tj. Graf 2, znázorňuje vývoj daňové 

zátěže poplatníka včetně výše specifikovaného 

sociálního a zdravotního pojištění. 

– 14 – 



ním pojištění jsou příčinou vzniklého významnějšího 

rozdílu daňové zátěže poplatníka do výše 

celkových hrubých ročních mezd, které představují 

maximální vyměřovací základy pro sociální 

a zdravotní pojištění. 

4 Diskuse 

Relativní srovnání jsou bezesporu 

důležitá, nicméně je vhodné provést i vlastní 

srovnání absolutních hodnot, které je provedeno 

v následujícím grafu, tj. Grafu 3. Výše roční daňové 

úspory v tis. Kč (při zohlednění sociálního 

a zdravotního pojištění hrazeného zaměstnancem) 

vznikla porovnáním daňových povinností 

poplatníka v roce 2008 a roce 2009 oproti 

roku 2007, kdy ZDP platný a účinný pro 

posledně uvedené zdaňovací období zakotvoval 

ve svém § 16 odst. 1 celkem čtyři daňová pásma.



Graf 3 Výše roční daňové úspory při zohlednění sociálního a zdravotního pojištění oproti roku 2007 (v tis. Kč) 

Graf 3 koresponduje s výsledky prezentovanými 

v předchozích grafech. Vyplývá z něj, že 

z pohledu výše daňového zatížení, odhlédneme-li 

od dalších změn ovlivňujících výši disponibilního 

příjmu poplatníka jako je např. navýšení 

snížené sazby daně z přidané hodnoty z 5 % na 

9 % (sazby daně z přidané hodnoty – viz § 47 

zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, 

ve znění p. p.), došlo ke zlepšení situace 

všech poplatníků, toto zlepšení však není rovnoměrné. 

Relativně nejnižší přínos měly provedené 

změny pro poplatníky s příjmem oscilujícím 

zhruba kolem měsíční hrubé mzdy ve výši Kč 

20.000,--. Zlepšení situace z hlediska daňového 

zatížení a to nejenom relativní, ale rovněž absolutní, 

je u této skupiny daňových poplatníků nejnižší 

a lze předpokládat, že přínos těchto změn 

v ZDP byl konzumován změnami v jiných oblastech, 

které mají dopad na disponibilní příjem 

poplatníka (např. již zmíněné navýšení snížené 

sazby daně z přidané hodnoty). Naopak velmi 

významně si polepšili poplatníci 

s nadprůměrnými příjmy. Růst mezního přírůstku 

daňové úspory pro zdaňovací období roku 2008 

je evidentní od částky Kč 1.034.880,-- (odpovídá 

měsíční hrubé mzdě ve výši Kč 86.240,--) a pro 

zdaňovací období roku 2009 od částky Kč 

1.130.640,-- (odpovídá měsíční hrubé mzdě ve 

výši Kč 94.220,--). Výše daňové úspory je totiž 

od těchto částek významným způsobem 

pozitivně ovlivněna existencí maximálního vyměřovacího 

základu pro sociální a zdravotní pojištění. 

Z částky, která tento vyměřovací základ 

přesahuje, již zaměstnavatel nemá povinnost odvádět 

sociální a zdravotní pojištění. V důsledku 

uvedeného tedy dojde jak k poklesu výše odvodů 

na sociálním a zdravotním pojištění, tak zároveň 

k tomu, že výše daňové povinnosti bude ovlivňována 

pouze přírůstkem příjmu v podobě hrubé 

mzdy. 

Následující graf, tj. Graf 4, zobrazuje velikost 

daňové úspory poplatníka v roce 2009 

v porovnání s rokem 2008. Velikost daňové 

úspory je v tomto ohledu dána změnami 

v sociálním a zdravotním pojištění, které se 

v roce 2009 příznivě promítají do disponibilního 

příjmu poplatníků. 

– 15 – 




Graf 4 Výše roční daňové úspory při zohlednění sociálního a zdravotního pojištění v roce 2009 oproti roku 

2008 (v tis. Kč) 

Zlom ve vývoji daňové úspory opět 

nastává v okamžiku, kdy nezávisle proměnná 

(hrubá roční mzda) dosáhne hodnoty maximálního 

vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní 

pojištění, tedy pro rok 2008 částky Kč 

1.034.880,-- a pro rok 2009 částky Kč 

1.130.640,--. Rozdíly v daňové úspoře mají od 

částky Kč 1.034.880,-- klesající tendenci, neboť 

se od této částky negativně projevuje navýšení 


a zdravotní pojištění v roce 2009 o Kč 95.760,-- 

oproti roku 2008. 

Poslední graf, tj. Graf 5, znázorňuje pro 

roky 2008 a 2009 mezní přírůstek daňové zátěže 

vyjádřené v procentech, který je vyvolaný 

změnou výše hrubé roční mzdy o částku Kč 

12.000,--, což odpovídá změně měsíční hrubé 

mzdy o Kč 1.000,--. Autoři se domnívají, že pro 

postižení základních trendů je rozlišení na této 

úrovni dostačují. Z matematického modelu a 

z posledně uvedeného grafu, který sumarizuje 

jeho dílčí výsledky, vyplývá několik závěrů. 

Předně je nutné poukázat na skutečnost, že mezní 

přírůstek daňové zátěže je do určité výše celkové 

roční hrubé mzdy roven nule (jedná se o výši 

celkové hrubé mzdy do částky cca Kč 120.000,-- 

ročně, kdy v důsledku uplatněné slevy na poplatníka 

ve výši Kč 24.840,-- je daňová povinnost 

dle ZDP nulová). Zároveň lze konstatovat, že 

relativně nejvyšší relativní přírůstek daňové 

zátěže vykazují poplatníci s celoroční hrubou 

mzdou v rozmezí od Kč 120.000,-- do Kč 

264.000,-- (změna je vyšší než 0,40 %). 

– 16 – 



Graf 5 Mezní hodnoty přírůstku daňové zátěže pro rok 2008 a rok 2009 

V roce 2008 od částky Kč 1.034.880,-- 

dochází v důsledku degrese daňového zatížení 

k postupnému snižování relativní daňové zátěže, 

což vede k poklesu mezního přírůstku daňové 

zátěže dokonce až do záporných hodnot. 

Tato skutečnost znamená, že s rostoucí 

výší roční hrubé mzdy klesá relativní daňové 

zatížení poplatníka. Ta samá situace nastala pro 

rok 2009 v případě, kdy poplatník dosáhl celkové 

výše hrubé roční mzdy alespoň ve výši Kč 

1.130.640,-. Tato skutečnost je opět logickým 

důsledkem existence maximálního vyměřovacího 

základu pro sociální a zdravotní pojištění a způsobu 

stanovení dílčího základu daně z příjmů 

plynoucích ze závislé činnosti a funkčních 

požitků. 

Závěr 

Příspěvek prezentuje výstupy 

z provedené analýzy zaměřené na srovnání daňové 

zátěže poplatníka, daňového rezidenta ČR, 

dosahujícího příjmů ze závislé činnosti a funkčních 

požitků v letech 2007, 2008 a 2009. 

Přestože jsou použité matematické modely 

založeny na jistých zjednodušeních, které jsou 

ovšem z hlediska práce s modely nezbytné, 

předkládané výstupy lze považovat za vypovídající 

a to zejména s ohledem na vymezení typu 

poplatníka. Autorům se podařilo na modelovém 

příkladu prokázat, že navzdory existenci jednotné 

sazby daně z příjmů fyzických osob, má 

– 17 – 



relativní daňová zátěž poplatníka pro zdaňovací 

období roku 2008 a 2009 progresivní charakter, 

ale ovšem pouze do určité výše celkové roční 

hrubé mzdy. Mezníkem, od kterého má relativní 

daňové zatížení naopak degresivní charakter, je 

dosažení celkové roční hrubé mzdy ve výši 


a zdravotní pojištění (částka ve výši čtyřicetiosminásobku 

průměrné mzdy). 

Výsledky provedené analýzy mj. tedy 

demonstrují zásadní vliv koncepce dílčího základu 

daně dle § 6 odst. 13 ZDP (dílčí základ daně 

z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků) 

podle úpravy platné a účinné od 01. 01. 2008 a 

rovněž vliv maximálního vyměřovacího základu 

pro sociální a zdravotní pojištění. V obecné 

rovině lze konstatovat, že změny v oblasti 

zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních 

požitků, které nabyly účinnosti od 01. 01. 2008, 

přinesly poplatníkům daňovou úsporu. Její výše 

se však zcela zásadním způsobem odvíjí od výše 

celkové částky dosažené roční hrubé mzdy. 

Nejvyšší daňovou úsporu v absolutních hodnotách 

dosáhli ve zdaňovacím období roku 2008 

oproti roku 2007 poplatníci s nadprůměrnými 

příjmy. Tyto závěry jsou poplatné i roku 2009. 

V této souvislosti ale autoři důrazně poukazují na 

skutečnost, že snížení daňové zátěže poplatníka a 

z toho plynoucí daňová úspora je pouze jedním 

z mnoha faktorů ovlivňujících výši disponibilního 

příjmu poplatníka a změny v oblasti zdanění


příjmů je nutné hodnotit v souvislostech a ve 

vazbách na další aspekty, mezi které patří např. 

možné rozšiřování základu daně (zahrnutí 

nových typů příjmů do dílčích vyměřovacích 

základů daně) a rozšiřování příjmů, které se 

zahrnují do vyměřovacího základu pro sociální a 

zdravotní pojištění. 

Autoři se domnívají, že výsledky provedené 

komparace mohou sloužit jako východisko 

k hlubším analýzám, jež se zabývají otázkou 

vývoje disponibilního příjmu poplatníka. Takto 

komplexně pojatá problematika pochopitelně 

vyvolává potřebu vypořádat se s dalšími aspekty. 

V navazující analýze by bylo bezesporu přínosné 

při srovnávání daňové úspory a jejího vývoje 

zohlednit inflaci, která jednoznačně ovlivňuje 

Literatura 

ASPI [automatizovaný systém právních informací]. 

ASPI, a. s. © 2009 

Genschel, P. (2005). Globalization and the tranformation 

of the tax state. European Review, vo. 13, no. 1, 

pp. 53-71. 

Nerudová, D. (2005). Harmonizace daňových systémů 

zemí Evropské unie. 1st ed. Praha: Nakladatelství 

Aspi Wolters Kluwer. 233pp. 

Organization for Economic Co-operation and Development 

(OECD). Harmful Tax Competition – an 

Emerging Global Issue, 82p., [online] [cit.2009-08- 

08] Dostupné 

z http://www.oecd.org/dataoecd/33/0/1904176.pdf 

Široký, J. (2009). Daně v Evropské unii. 3rd ed. Praha: 

Nakladatelství Linde. 354pp. 

Týč, V. (2008). Harmonization of indirect taxes in the 

European Union. International Journal of Law and 

Management, vol. 50, no. 2, pp. 87-92. 

Kontakt na autory: 

Ing. Karel Brychta, Ph.D. 

Vysoké učení technické v Brně, 

Fakulta podnikatelská, Ústav financí, 

Kolejní 2906/4, Brno, 

tel.: 54 114 3703, 

E-mail: brychta@fbm.vutbr.cz 

Doručeno redakci: 19.5.2010 

Recenzováno: 21.6.2010 

Schváleno k publikování: 24.6.2010 

reálnou hodnotu poplatníkem dosahovaného 

příjmu a tedy i reálné hodnoty úspory. 

V kontextu systémovějšího hodnocení změn ovlivňujících 

velikost disponibilního příjmu 

poplatníka se jako účelné rovněž jeví rozšíření 

úvah o dopady změn vnesených novelami ostatních 

hmotněprávních norem upravujících další 

daně. V případě posledně uvedeného by se mělo 

jednat zejména o zákon o dani z přidané hodnoty, 

neboť pozitivní dopad změn v oblasti zdanění 

příjmů fyzických osob ze závislé činnosti 

účinných od roku 2008 byl pravděpodobně 

z převážné míry u poplatníků s nízkými příjmy 

konzumován navýšením snížené sazby daně 

z přidané hodnoty. 

Wilson, J. D. (1999). Theories of Tax Competition. 

National Tax Journal, vol. 52, no. 2, pp. 269-304. 

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve 

znění p. p. 

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. 

p. 

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení 

a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 

ve znění p. p. 

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné 

zdravotní pojištění, ve znění p. p. 

Zodrow, G. R. (2003). Tax Competition and Tax Cooperation 

in the European Union. International Tax 

and Public Finance, vol. 10, no. 6, pp. 651-671. 

– 18 – 


Ing. Pavel Svirák, Dr. 

Vysoké učení technické v Brně, 

Fakulta podnikatelská, Ústav financí, 

Kolejní 2906/4, Brno, 

tel.: 54 114 3700, 

E-mail: svirak@fbm.vutbr.cz


New Trends in Customer Relationship Management and their Application 

in Slovak Enterprises 


Abstract 

Get new customers at a time of economic downturn is a challenge. For organizations whose goal is not only be 

succeed but also to ensure the survival, a CRM is a solution which provides a quick view of the market and 

brings value to the business in the longer term. Not all businesses know about the CRM opportunities and new 

trends in this area. 

The aim of this article is charting of new trends in CRM (as Mobile CRM, Social CRM, Customer 

Data Management...) and how to use them during the economic crisis. Analysis of scientific literature, 

comparative analysis and inductive method were main methods of the research. The analysis of 

scientific literature allowed revealing new trends in CRM area. From March 2007 to February 2009 

we carried out the research specialized in diagnostics of the level of Slovak companies in the CRM 

area. 

The purpose of the research was also to find and analyse the current level of Slovak businesses in 

CRM area. Data gathering was running by two main ways – by personal questioning and by 

electronic questioning. 230 top managers of Slovak medium and large businesses participated in the 

research. 

The results of the survey show the status of using the CRM at relatively high level. Almost half 

respondents said that CRM is in full operation in the company. But understanding of the term CRM is 

relatively poor. Respondents have considered the most important preconditions for successful implementation 

of CRM into the enterprise strategy and planning, effective work with information and high-quality customer 

base. 

Keywords: CRM, social CRM, mobile CRM, electronic CRM, customer, research 

JEL Classification: M15, M31 

– 19 – 



Introduction 

In developed countries the change of 

business processes are distinguished in the 

orientation to a customer. Enterprises base their 

actions in the market not on “suspicions” or 

“experience”, but on knowledge that is acquired 

by analysing customer’s data (Urbanskiene et 

al.,2008). However knowledge-based activity of 

an enterprise is possible only when having 

processed the data on their basis motivated 

decisions to find, attract and keep customers are 

taken. This explains why at present it has 

particularly become fashionable to speak about 

CRM and new trends in this area. 

CRM has a lot of definitions. CRM is 

everything what it is related to satisfaction of 

customer’s needs. Dick Lee (2000) state that 

CRM is perceived as “chain reaction”, which is 

caused by new strategic initiatives of 

communication with a customer when high level 

of information technologies development and 

constant customer’s need to get better quality of 

service are achieved. Interesting view on the 

term CRM has been brought by Payne (2005). 

He understands customer relationship 

management as a strategic approach concerned 

with creating improved shareholder value 

through the development of appropriate 

relationships with key customers and customer 

segments. In his opinion CRM unites the 

potential of information technologies and 

relationship marketing strategies to deliver 

profitable, long-term relationships. CRM 

provides enhanced opportunities to use data and 

information both to understand customers and 

implement relationship marketing strategies 

better. This requires a cross-functional 

integration of people, operations, processes and 

marketing capabilities that is enabled through 

information technology and applications. In the 

aspect of information technologies CRM is 

understood as the complex of software and 

technologies automating and performing 

business processes in the following areas: sales, 

marketing, service and customer support. The 

software helps to coordinate the activity of 

departments interacting with customers, as well 

as to coordinate different channels of 

communication with customers (Payne, 2005). 

Customer Relationship Management 

once a traditional customer strategy is now 

making new strides. Organizations are trying to 

make CRM more appealing to the masses and 

vendors are endeavoring to come up with as 

many innovations as possible, in order to meet 

the requirements. CRM is blossoming out at 

every turn as the new CRM trends take shape 

and start to succeed. Old traditional methods of 

CRM are fast being left behind as companies try 

their best to cater to the client. Its latest trends 

include a profound integration with customer 

analytics, business intelligence etc. Traditionally, 

CRM served mainly to collate customer data like 

profiles, order history etc. and served to maintain 

a relationship with the customer and the 

company. 1 Now however, CRM has the potential 

to study the data available and offer predictive 

analysis as well. According to the new trends 

businesses can watch customers and then go on 

to suggest what products should be offered to 

them so that the maximum profit is secured. 

Here's a look at the CRM trends: mobile CRM 

(mCRM), electronic CRM (eCRM), customer 

analytics and forecasting, social CRM. 

1 Research methods 

Analysis of scientific literature, 

comparative analysis and inductive method were 

main methods of the research. The analysis of 

scientific literature allowed revealing new trends 

in CRM area. The purpose of the research was 

also to find and analyse the current level of 

Slovak businesses in CRM area. 

Target group consists of medium and 

large businesses. Object of the research (final 

respondents) are managers from middle or top 

management in these companies. Representative 

technique has been chosen as sample selection 

method. To be specific, technique of base 

selection has been used. This technique uses fullrange 

searching. Sample size represents 210 of 

respondents (medium and large companies) by 

required 95 % interval of reliability and maximal 

admissible fault 5 %. Actual count – 230 

respondents says that sample of asked companies 

may be considered as representative. 

Data gathering was running by two main 

ways – by personal questioning and by electronic 

questioning. Telephone contact or e-mail 

communication was made before personal 

questioning. Internet environment was also used 

for the data gathering. Electronic questionnaire 

was made through PHP and was placed on 

1 http://www.crminfoline.com/crm-articles/crm- 

trends.htm 

– 20 – 



internet site of the faculty: 

http://fria.fri.uniza.sk/~lendel/dotaznik. php. By 

personal questioning it was gathered 121 

questionnaires, which represents 53 % of all 

questionnaires. Electronic questionnaire was 

filled by 109 managers from medium and large 

companies. 

2 Mobile CRM (mCRM) 

Camponovo (2005) state that mCRM is 

perceived as services that aim at nurturing 

customer relationships, acquiring or maintaining 

customers, support marketing, sales or services 

processes, and use wireless networks as the 

medium of delivery to the customers. According 

to Sinisalo (2007), mCRM is communication, 

either one-way or interactive, which is related to 

sales, marketing and customer service activities 

conducted through mobile medium for the 

purpose of building and maintaining customer 

relationships between a company and its 

customers. 

MCRM allows customers or managers to 

access the systems for instance from a mobile 

phone or PDA with internet access, resulting in 

high flexibility. An example of a company that 

implemented mCRM is Finnair, who made it 

possible for their customers to check in for their 

flights by SMS. According to Geysken, Gielens 

and Dekimpe (2002), mCRM is not able to 

provide a complete range of customer 

relationship activities it should be integrated in 

the complete CRM system. Many organizations 

have already adopted mobile CRM to help 

improve productivity and enhance the customer 

experience. In the service sector, mobile CRM 

has become a big priority, as it provides the 

ability for sales people in the field to access and 

update CRM information anywhere they can use 

a mobile device (PDA, Blackberry, etc.). With 

instant access to customer information, sales reps 

can easily update records; respond to leads, as 

well as customer’s requests. Mobile CRM helps 

businesses and their sales force improve its 

customer service; it provides greater visibility to 

real-time data, and helps to shorten the sales 

cycle (Fox, 2008). 

3 Electronic CRM (eCRM) 

As the internet is becoming more and 

more important in business life, many companies 

consider it as an opportunity to reduce customerservice 

costs, tighten customer relationships and 

enable mass customization (Zeithaml, 2001). 

Today we can observe a boom of new services 

on the internet. They have become very popular 

in a short time and they are used by millions of 

people all over the world. We talk about the 

WEB 2.0 phenomenons or the virtual world cocreated 

by its users (individuals or companies) 2 . 

It brings other possibilities for the new company 

marketing activities. The internet is becoming a 

company’s tool for its self-presentation and it 

also is an opportunity to learn about them (Tyler, 

2007). 

We can define eCRM as activities to 

manage customer relationships by using the 

Internet, web browsers or other electronic touch 

points. The challenge hereby is to offer 

communication and information on the right 

topic, in the right amount, and at the right time 

that fits the customer’s specific needs (Jukic, 

2003). One of the reasons eCRM is so popular 

nowadays is that digital channels can create 

unique and positive experiences (not just 

transactions) for customers (Wind, 2002). 

Example of the creation of experiences in order 

to establish customer service is the use of Virtual 

Worlds, such as Second Life. Through this socalled 

vCRM, companies are able to create 

synergies between virtual and physical channels 

and reaching a very wide consumer base. It’s 

highly interactive character, which allows 

companies to respond directly to any customer’s 

requests or problems, is another feature of eCRM 

that helps companies establish and sustain longterm 

customer relationships (Winer, 2001). 

Second Life can be compared to 

Slovakia because up to six million people are 

registered there and almost two millions visit it 

regularly. A few universities offer their courses 

on this website. The Reuters has its own reporter 

in Second Life and you can join the lectures of 

the world’s biggest authorities there. The world 

trade marks and various companies rush to get 

there. Lively and growing virtual economics, a 

new interesting market and the increasing 

population number create a big enough 

motivation for the individual companies (Toman, 

2002). Furthermore, information technology has 

helped companies to even further differentiate 

between customers and address a personal 

– 21 – 


2 

http://www.toutmedia.com/behavioral_marketing.htm


message or service. Some examples of tools used 

in eCRM: 

• Personalized Web Pages where customers 

are recognized and their preferences are 

shown. 

• Customized products or services. 

The impact of the Internet as a source of 

information as well as the task of consumer 

views and opinions about particular products or 

companies are not omissible. Therefore the 

Internet is getting into the position of the other 

communication canal between a company and its 

customers as well as customers mutually. 

However, in a world where almost every 

company is connected to the Internet, eCRM has 

become a requirement for survival, not just a 

competitive advantage (Turban, 2008). 

4 Customer analytics and forecasting 

According to Fox (2008), more and more 

companies are investing in understanding 

customer value and modeling customer behavior. 

As such, through the use of analytics, businesses 

now have a comprehensive way of capturing data 

and learning more about the customer, their 

spending habits, and much more. Businesses 

require an increasingly personalized relationship 

with their customers, and customers are 

demanding highly individualized experiences 

with the companies they deal with. According to 

Greenberg (2008), businesses must have 

knowledge of their customers, not just some 

random demographic data. Customer knowledge 

(behaviours, emotional states, etc.) are 

increasingly more germane to what it takes to 

retain customer loyalty (Greenberg, 2008). 

5 Social CRM 

As social networking and Web 2.0 have 

proliferated in recent years, so a new branch of 

customer relationship management has grown. 

Social CRM (sometimes referred to as CRM 2.0) 

integrates social media and social networking 

platforms such as Twitter, Facebook, LinkedIn 

and YouTube into customer relationship 

management. By using social networking tools, 

companies can test new ideas with the consumer 

and get their feedback. In addition to 

communicating through many different forums, 

users can communicate about many different 

topics—including what products they've 

purchased and how they rate them. Organizations 

are welcoming Web 2.0 as a means of helping 

them to improve their product and ultimately 

their brand. Customers are demanding a higher 

degree of interactivity from customer-service 

departments (Leary, 2008). As a result, 

companies are being challenged to add online 

capabilities to their CRM systems. Blogs, 

forums, wikis and other social-networking tools 

can all help companies reach out to customers 

and boost business. 

The first step in relationship is 

traditionally the campaign (one specific message 

that is delivered through specific channels in a 

time frame to the prospects). This first step using 

the social networks would be the content as a 

tool to generate conversations and meaningful 

relationships. In the traditional CRM divides the 

customers in the sales cycle but in the social 

CRM is based in a collaborative relationship 

creating value for ourselves (Nieto, 2009). 

CRM has been oriented to the 

operational: the automation of processes through 

technologies and programs that are designed to 

make the employees of a business more effective 

and efficient in the management of relationships 

with customers. Typically customer insight was 

used as data, rather than the other way around 

(data being used to ascertain customer insight). 

This concept is now undergoing dramatic 

transformation. Social model of CRM where 

customers increasingly expect access, 

transparency, honesty and collaboration with the 

companies that they choose to do business with. 

Customers expect of every institution (be it 

business, political or social) is that it will have 

the products, services, tools and experiences they 

need to sculpt an individualized relationship with 

the company – personalized (and personal) in the 

way that they want it. As a result, CRM vendors 

are beginning to incorporate social tools such as 

wikis, blogs, social networks and Web 2.0 

applications into the CRM systems they offer. 

Companies like IBM, Intel and even Cisco are 

offering pure collaborative systems so that 

practitioners (the vendors’ customers) can offer 

the level of interaction that customers demand 

(Greenberg, 2008). 

6 Situation in Slovak enterprises 

From March 2007 to February 2009 we 

carried out the research specialized in diagnostics 

of the level of Slovak companies in the CRM 

area. For better understanding the value of the 

– 22 – 



research, we addressed medium and large 

businesses. 230 top managers of Slovak medium 

(79 %) and large (21 %) businesses participated 

in the research. 

The purpose of the research was to find and 

analyse the current level of CRM area on the 

base of identifying main factors that affect the 

10% 

23% 

7% 

11% 

Graph 1 Status of CRM in Slovakia 

Almost one fourth of respondents did 

not deal with this problem. In the phase of 

study is 10 percent of respondents, 7 percent is 

in decision-making phase of CRM application 

importance for the company. 11 percent of 

respondents implements CRM in the 

company's practice. Almost half respondents 

(49 percent) said that CRM is in full operation 

in the company. 

70 percent of respondents said that 

conception is the most important phase of 

CRM implementation process. This phase 

informs about necessity of exactly defined 

criteria and conditions. 4 percent said that 

phase of selection, but on the other hand 17 

percent said that phase of implementation is 

the most important. Main target of this phase is 

to successfully adapt the software and 

organizational structure. The phase of 

implementation finishes with testing and 

system realisation. 9 percent said about phase 

of realisation that it’s the most important. For 

successful CRM information system 

level of using CRM information system and 

process of implementation in the company. The 

current situation of CRM application based on 

results of the research is presented in Graph 1. 

49% 

in operation 

in phase of 

implementation 

decision-making 

of the importance 

in phase of study 

we didn´t deal 

with this problem 

– 23 – 


Source: own research 

implementation, it is necessary to have skilled 

employees. Assurance of regular 

communication is the most important in this 

phase. 

As much as 54 % asked companies 

consider application of CRM into company as 

continuous process. 12 % of respondents 

quoted that CRM implementation lasted more 

than 12 months. 14 % of asked companies say 

that process lasted from 8 to 12 months, other 

11 % claim that duration was from 4 to 8 

months and about 10 % of respondents said the 

whole implementation process lasted less than 

4 months. Besides building the CRM in the 

company, 24 % of asked companies used 

outsourcing services. 51 % of respondents 

implemented CRM using own sources. 

Respondents had available a 10-point scale, 

where 1 means "marked deterioration" and 10 

means "significant improvement". As seen in 

Graph 2, implementation of CRM in the 

company has greatly contributed to increasing 

the availability and quality of information


processing. Also it has significantly improved 

response to customer requests and follow-up 

processes across the company. It was increased 

labour productivity and profitability. The 

Graph 2 Impact of CRM implementation by individual indicators 

As seen in Graph 3, respondents have 

considered the most important preconditions 

for successful implementation of CRM into the 

enterprise, strategy and planning (8.66), 

Graph 3 Preconditions for successful CRM implemen-tation 

– 24 – 


smallest impact was the implementation of 

CRM on the number of complaints and the 

cost of advertising and marketin 

Source: own research 

effective work with information (8.55) and 

high-quality customer base (7.93). The 

smallest importance they have attributed 

organizational structure (5.69). 

Source: own research


The top managers identified the key 

problem areas of CRM implementation in the 

company. They selected the following 

problems: 

• Low level of staff motivation (47.8 %). 

• Insufficient details about processes and 

information flow (31.3 %). 

• Mismatched definition of requisites before 

implementation (34.4 %). 

• Permanent distrust of new technology 

(30.4 %). 

• Change of customer demands (27.83 %). 

• Mismatched training (27.39 %). 

• Loss of coordination (reason: very long 

process of implementation) (26.52 %). 

• Insufficient trust between management and 

staff (25.65 %). 

• Insufficient consulting before installation 

(25.22 %). 

Conclusion 

At present most organisations 

recognise evident benefit of CRM and almost 

every enterprise either use certain CRM 

technologies, supporting their business, or 

evaluate specific benefit of CRM technology 

and plan its future realisation. 

Summarising viewpoints of various 

authors, it would be possible to highlight that 

in order to successfully implement CRM, it is 

necessary to balance and integrate 

technologies, processes and people. These 

elements are closely related to enterprise’s 

strategy, processes of technologies, and 

processes of integration of overlapping 

functions as well as orientation to customers. 

Social computing, such as networking 

and online communities, is becoming a 

significant customer relationship management 

trend. Social applications offer a great 

Literatura 

Behavioral marketing. [online] [cit.2009-12-20] 

Available on the Internet: 

http://www.toutmedia.com/behavioral_marketing.htm 

Camponovo, G. (2005) Mobile customer relationship 

management: an explorative investigation of the 

Italian consumer market. In: Proceedings of 4th 

International Conference on Mobile Business 11. - 13. 

July 2005, Sydney. 

– 25 – 


opportunity for CRM practitioners to improve 

customer experience and influence the 

customer, particularly in an economic 

downturn when companies are trying to keep 

customers. In opinion of Greenberg (2005), we 

can expect these CRM trends (Greenberg, 

2005): 

• Increasingly mobile applications that will 

allow real time access to data anytime and 

anywhere; 

• A deepening understanding of customerfocused 

strategy as an overall business 

strategy rather than a piece of it, or a 

departmental initiative; 

• A major increase in the use of analytics 

across the entire value chain driven by the 

value reprocity demanded by customers 

(personalized experience) and company 

(lifetime value of the customer to the 

company); 

• Increasing need for more and more storage 

and higher CPU values because of the 

incredible amount data needed to provide 

millions of customers with that singular 

experience. 

The results of the survey, where 230 

medium and large Slovak businesses 

participated, show the status of using the CRM 

at relatively high level. Almost half 

respondents (49 %) said that CRM is in full 

operation in the company. But understanding 

of the term CRM is relatively poor. Only 22 

percent of the respondents said that CRM is 

shift of business strategy to the customer. 

Other respondents said that CRM is providing 

customer service (61 %), providing 

information to sales representatives (10 %) or 

implementation of information system (6 %). 

Some top managers (1 %) said that CRM is 

fashion trend. 

CRM’s New Trends Take Shape. [online] [cit.2009- 

11-03] Available on Internet: 

http://www.crminfoline.com/crm-articles/crmtrends.htm 

Fox, S. (2008) CRM Buzzwords and Trends for 2009. 

[online] [cit.2009-11-27] Available on Internet: 

http://blog.technologyevaluation.com/blog/2008/12/0 

9/crm-buzzwords-and-trends-for-2009/


Geysken, I., Gielens, K., Dekimpe, M. G. (2002) The 

market valuation of internet channel addition. In: 

Journal of Marketing. Vol. 66, 2002, p. 102-119. 

Greenberg, P. (2005) Global CRM Trend 2005. 


http://www.business-softwarebooks.us/sales_and_mar-keting_0003.php 

Greenberg, P. (2008) Three long-term CRM trends to 

watch. [online] [cit.2009-12-14] Available on 

Internet: 

http://www.sas.com/news/sascom/2008q3/column_em 

ergingtrends_crm.html 

Jukic, N. (2003) Implementing Polyinstantiation as a 

Strategy for Electronic Commerce Customer 

Relationship Management. In: International Journal 

of Electronic Commerce. Vol. 7, No. 2, 2003, p. 10. 

Leary, B. (2008) Social CRM in Pictures ... and 

Words. [online] [cit.2009-11-07] Available on 

Internet: 

http://crm2.typepad.com/brents_blog/2008/07/socialcrm-in-p.html 

Lee D. (2001) Why climb the CRM mountain? The 

Customer Relationship Primer, 2 nd ed. [online] 

[cit.2010-01-06] Available on Internet: http://sirnet. 

metamatrix.se/material/SIRNET_bakgrundsmaterial/ 

CRM_0105.pdf 

Nieto, D. (2009) Social CRM vs Traditional CRM. 


http://www.speakingcrm.com/2009/04/crm-social-vscrm-tradicionalsocial-crm-vs-traditional-crmsocialcrm-vs-traditional-crm/ 


Ing. Viliam Lendel, PhD. 

Žilinská univerzita v Žiline, 

Fakulta riadenia a informatiky, 

Katedra manažérskych teórií, 

Univerzitná 8215/1, 

010 26 Žilina, Slovakia, 

Email: viliam.lendel@fri.uniza.sk 




Payne, A. (2005) Handbook of CRM: Achieving 

Excellence in Customer Management. Butterworth- 

Heinemann. 2005. ISBN 978-07506-6437-0 

Sinisalo, J. (2007) Mobile customer relationship 

management: underlying issues and challenges. In: 

Business Process Management Journal. Vol. 13. No. 

6. 2007. 

Toman, M. (2002) Marketing je mrtev – ať žije 

marketing! The Marketing newspaper. [online] 

[cit.2009-12-20] Available on the Internet: 

www.marketingovenoviny.cz 

Turban, E. (2008) Information Technology for 

Management: Transforming Organizations in the 

Digital Economy. 6th ed., John Wiley & Sons, Inc., 

2008. 

Tyler, M. (2007) Netradičné formy marketingu, 

monthly magazine Infoware 9/2007 

Urbanskiene, R., Žoustautiene, D., Chreptavičiene, V. 

(2008) The Model of Creation of Customer 

Relationship Management (CRM) System. In: 

Engineering Economics. No. 3. 

Wind, Y. (2002) Convergence Marketing: Strategies 

for Reading the New Hybrid Consumer. Prentice-Hall. 

Englewood Cliffs. 2002. 

Winer, R. S. (2001) A Framework for Customer 

Relationship Management In: California Management 

Review. Vol. 43, No. 4, 2001, p. 89. 

Zeithaml, V. A. (2001) The Customer Pyramid: 

creating and serving profitable customers. In: 

California Management Review. Vol. 43, No. 4, 2001, 

p. 118. 

– 26 – 


Ing. Milan Kubina, PhD. 

Žilinská univerzita v Žiline, 

Fakulta riadenia a informatiky, 

Katedra manažérskych teórií, 

Univerzitná 8215/1, 

010 26 Žilina, Slovakia, 

Email: milan.kubina@fri.uniza.sk



Behaviour Triggering Components 


Abstract 

The purpose of the article is to present the logics, course and outcomes of the analysis of the matter 

of entrepreneurship which was carried out within the doctoral research “The development of students’ 

enterprise in study process” conducted in the University of Latvia (2004-2009). 

The methodology comprises literature analysis and inductive qualitative content analysis of the text 

of fifty interpretations of the matter of entrepreneurship and enterprise by using Phillip Mayring’s 

‘Step model of inductive category development’ (Mayring, 2000) and AQUAD 6.0 (Analysis of 

Qualitative Data) software (Huber & Gürtler, 2004). 

The scientific aim is to analyze literature on entrepreneurship; classify the variety of approaches to 

the comprehension of entrepreneurship, admitted in different regions of the world; determine the 

structure of entrepreneurship and the components which have entrepreneurial behaviour triggering 

effect. 

The findings reveal a number of paradoxes and contradictions between different entrepreneurship 

schools and approaches, which are to be overcome by maximal integration of these positions into a 

holistic system. Concerning the structure of entrepreneurship, some components which previously 

haven’t been paid worthy attention to, were determined and analysed in the context of today’s 

topicality of developing students’ entrepreneurial mindsets and behaviours. 

Conclusions made concern the restrictions of the EU comprehension of entrepreneurship as one of 

the eight lifelong learning key competences consisting of knowledge, skills and attitudes. It was 

shown that the concept of entrepreneurship should be complemented with behavioural and 

motivational components, which play a crucial role as elements of an entrepreneurship triggering and 

developing mechanism. As for the content of entrepreneurial knowledge, it remains vague and still 

ought to be researched additionally. 

Keywords: entrepreneurship; enterprise; higher education; qualitative content analysis, holism 

JEL Classification: A12, A20 

– 27 – 



Introduction 

The development of students’ 

entrepreneurial mindsets and behaviours has 

become a joint topical economic and educational 

issue for all Europe including Latvia especially 

due to the world economic crisis and the rapid 

changes in all spheres of post-modern life. In 

order to study the pedagogical mechanisms of 

solving this problem, at first the essence of 

entrepreneurship was explored. It revealed that 

many researchers have tried to find out the most 

specific profiles of entrepreneurship to create 

concise theories but there always have been 

some other counter theories criticising each 

other’s restrictions. On the basis of the literature 

analysis the author has systemized all the 

approaches to the comprehension of 

entrepreneurship into three groups, which will be 

considered in chapter 1. In them 

entrepreneurship was defined as: 

1) an individual’s different qualities & traits 

(Flora, 2006; Korunka et al, 2003; Kearney, 

1999; Wennekers & Thurik, 1999; Meeks & 

Sullivan,1992; Brockhaus, 1982; McClelland, 

1961; Hornaday & Bunker, 1970); 

2) a process or an individual’s behaviour 

necessary to provide that process (Schumpeter, 

1934; Shane & Venkataraman, 2000; Bygrave, 

1993; Drucker, 1985; Audretsch, 2002; Virtanen, 

1997; Stevenson, 2000); 

3) combination of an individual’s behaviour, 

qualities and traits (Gibb, 2007; Gartner, 1988; 

Hollenbeck & Whitener, 1988; Goodman, 1994; 

Herron & Robinson, 1993; UNESCO, 1994). 

The review of different researches and 

criticism of various theories have served as a 

ground for concluding that entrepreneurship is 

not just an additive set of various categories, but 

a system, which means that its components 

separately or their sum does not have the 

properties of entrepreneurship as a whole. A 

whole is something more than the sum of its 

parts and a whole has properties that are 

independent and different from the properties of 

its parts (Smuts, 1927; Allwood, 1973; Smith, 

1977). That means that entrepreneurship ought to 

be treated holistically. For doing that, as 

discerned by Jan Smuts (1927) for any system, 

the first thing to be done was to determine the 

components of entrepreneurship, the course of 

which will be reflected in chapter 2. 

1 Sistemizing the approaches to 

understanding the matter of 

entrepreneurship. 

The concept of entrepreneurship has 

been researched for more than two centuries and 

a half starting with Richard Cantillon, who was 

the first who used the French word 

„entreprendre” speaking of an individual who 

takes risks to create a new enterprise in his 

„Essaisur la nature du commerce en général” 

(Cantillon, 1755). However, no consistent 

universal theory exists in entrepreneurship, but 

rather it consists of several different approaches 

including psychology, sociology, anthropology, 

economics, management, educational politics, 

etc., which don’t have any common theoretical 

framework to synthesize the different points of 

views (Virtanen, 1997; Audretsch, 2002; 

Stevenson, 2000; Bull & Willard, 1993; 

Bygrave, 1993; Gartner, 1990; Low & 

MacMillan, 1988; Bruno & Tyebjee, 1982). The 

logics how the idea of integrating all these 

positions was formed is shown below. 

1.1 Entrepreneurship as an individual’s 

different qualities and traits. 

The idea of this approach is the 

following: 1) to define what an entrepreneur is 

and 2) to observe and determine what personality 

qualities and traits they have, owing to which 

they differ from non–entrepreneurs; and then it is 

offered to define entrepreneurship on the basis of 

these characteristics and traits (Carton, Hofer & 

Meeks, 1998; Gartner, 1988). With the seeming 

simplicity this approach causes a number of 

confusions. First of all, the question “Who is an 

entrepreneur?” has been answered in many 

different ways, which, consequently, is followed 

by different interpretations of entrepreneurship 

(Brockhaus, 1980; Hornaday & Bunker, 1970; 

Carton, Hofer & Meeks, 1998). 

Having summarized several prominent 

sources of research on entrepreneurs, Joseph F. 

Singer and Henry W. Bloch (1990) made a list of 

about 80 character traits of entrepreneurs. It 

demonstrates the impossibility of creating a 

universal portrait of an entrepreneur or defining 

entrepreneurship on the ground of personal traits 

of entrepreneurs only, as some of them are even 

in contradiction with each other, e.g.: Reserved - 

Open; Conservative – Innovative; Bold – 

Modest, Idealistic – Realistic, etc. 

– 28 – 



Moreover, a chain of different 

contradictions between competitive theories and 

approaches reveals the weaknesses of this 

approach. It will be demonstrated on the 

examples of analysis of the role of achievement 

motivation and risk taking in entrepreneurship. 

1) David McClelland’s theory of 

achievement motivation claimed to be a theory 

for economic growth (McClelland, 1961). He 

argued that entrepreneurs had a higher need for 

achievement than non entrepreneurs. What’s 

more, his theory was implementable because 

achievement motivation can be learned. 

Therefore 

“it formed the basis of training programmes 

aimed at stimulating entrepreneurship in 

underdeveloped regions of the world. It was used 

to evaluate would-be entrepreneurs. It was about 

as simple and elegant a theory as you could have 

wished for in the social sciences. It was so widely 

accepted that achievement motivation featured 

prominently in entrepreneurship textbooks. But it 

was a false theory. A quarter century of 

subsequent research eventually found that 

entrepreneurs have no more need achievement 

than comparable non-entrepreneurs. It shows 

how one simple, neat, but incorrect theory can 

mislead a research field” (Bygrave, 1993, 258- 

259 p.). 

Robert Brockhaus (1982) analysed 

several studies on the effectiveness of 

achievement training courses, which disclosed 

that achievement motivation training courses 

were not successful when the participants’ 

opportunities to act were stifled by general 

business environment. Jeffry Timmons reported 

that achievement motivation training without 

training business skills is not helpful (Timmons, 

Smollen & Dingee, 1985), while Peter Robinson 

and others showed that not the achievement 

motivation but self-respect, innovation and self- 

control make the most distinguishing 

characteristics of entrepreneurs (Robinson et al., 

1991). Thus, it can be concluded that only 

achievement motivation can’t substitute the 

whole entrepreneurship though it’s obvious that 

successful entrepreneurs don’t have low 

achievement motivation. 

2) The situation with risk taking is also 

disputable. While several researchers argue that 

entrepreneurship starts with risk taking (Knight, 

1942; Hornaday & Bunker, 1970; Rushing, 1999; 

Bosma et al, 2002), some others, on the contrary, 

state that entrepreneurs minimize it to such an 

extent that they don’t ever have to take risks at 

all (Taffi, 1981; Gibb, 2007; Korunka et al, 

2003; Brockhaus, 1982; Palmer, 1971). Howard 

Stevenson (2006) cites an extremely successful 

entrepreneur who said “My idea of risk and 

reward is for me to get the reward and others to 

take the risks”. 

In the research “Society integration and 

business: the Ethnic Dimension” conducted by 

researchers of Baltic Institute of Social sciences 

and Institute of Economics, Latvian Academy of 

Sciences: B. Zepa, A. Selecka, I. Supule, J. 

Krisane, I. Tomsone and L. Krastina, revealed 

the ethnic dimension of risk taking. If “a typical 

“Russian” company is more dynamic and more 

risky, “Latvian” companies are said to be calmer 

and more humble” (Baltic Institute of Social 

Sciences & Latvian Academy of Sciences, 

Institute of Economics, 2004, p. 74). That means 

entrepreneurship is possible both with high and 

law level of risk taking. 

Thus, like in the case of achievement 

motivation, nor can risk taking substitute the 

whole entrepreneurship or enterprise, though 

nobody doubts that changes are the norm in the 

postmodern world, and everyone, especially 

enterprising people get oriented and make 

decisions in uncertainty and non-standard 

situations taking certain risks. 

Similar analyses of theories on other 

entrepreneurship categories have enabled to 

conclude that the contradictions between 

different theories might be caused mainly by the 

restrictions while trying to lay emphasis on 

certain sides of the multifaceted concept of 

entrepreneurship or exaggerate their role, thus 

concentrating on some parts of it as on a whole. 

Entrepreneurship is neither achievement 

motivation, nor risk taking; neither 

organizational skills, nor knowledge and so forth, 

if we consider these categories separately as 

substitutes for entrepreneurship. It can be 

concluded that there should be a definite 

compensation mechanism, with the help of 

which the low level of its one component is 

compensated with the high level of other 

components in such a way that all the mechanism 

is able to function as a whole. 

– 29 – 



1.2 Entrepreneurship as a process or an 

individual’s behaviour necessary to provide 

that process 

Bygrave & Hofer (1991) offered that the 

focus should be shifted from the entrepreneur’s 

personality onto the entrepreneurial process, 

which will support an a priori definition of 

entrepreneurship. So, what happens in the course 

of an entrepreneurial process will help to 

comprehend entrepreneurship. Schumpeter 

(1934), who introduced the modern concept of 

entrepreneurship, defined “entrepreneurship” as 

carrying out of new combinations arguing that 

the innovation and technological change of a 

nation comes from the entrepreneurs, or wild 

spirits. Drucker (1985) states that 

entrepreneurship is practice, which means that 

entrepreneurship is neither a state of being nor 

just making plans that are not acted upon: 

“Entrepreneurship begins with actions, the 

creation of a new organization. Innovation is the 

specific tool of entrepreneurs. It is the means by 

which they exploit change as an opportunity for 

a different service. Entrepreneurs need to search 

purposefully for the sources of innovation, the 

changes and their symptoms that indicate 

opportunities for successful innovation.” 

(Drucker, 1985, p. 20). 

Any business isn’t manifestation of 

entrepreneurship if it copies an already existing 

one, as the key critical determinant 

characterizing entrepreneurship is the creation of 

some new value: new combination (Schumpeter, 

1934), new organisations or services (Curran & 

Stanworth, 1998; Gartner, 1988; Drucker, 1985; 

Virtanen, 1997). 

Despite the relative unanimity among the 

scholars of this group there is still one principal 

question raised by David Audretsch (2002). If 

entrepreneurship is related to the concept of 

“new” (“changes”), which has a relative 

character, then what should be taken as the 

measuring scale for judging about being new, the 

perception by an individual, a group of people, a 

state or worldwide? 

Having compared the European and 

American comprehensions of entrepreneurship, it 

was concluded that traditions established in the 

course of historical development of the concept 

of entrepreneurship have played a crucial role in 

causing differences in the understanding and 

defining entrepreneurship in the USA and 

Europe. In the United States entrepreneurship 

generally refers to growth – oriented ventures or 

companies while in Europe it is often equated 

with small and medium – sized business, many 

of them family-owned (Wilson, 2008, Bikse, 

2004). Consequently while the Americans define 

entrepreneurship as the pursuit of opportunity 

beyond the resources one currently controls, 

tended to values and quick commitment - that is 

a certain set of behaviours, the Europeans mainly 

comprehend entrepreneurship as administrative 

and managerial skills for controlling resources 

for long duration evolutionary commitment – 

that is individual’s different qualities and traits 

(Stevenson, 2000; Twaalfhoven & Wilson, 

2004). 

These two paradigms are integrated in 

the third group of interpretation of the matter of 

entrepreneurship. 

1.3 Entrepreneurship as a combination of an 

individual’s behaviour, qualities and traits 

The summarization of the above stated 

approaches asserts that entrepreneurs may be 

individuals of entirely different combination of 

character traits and dispositions, having different 

behavioural and attitudinal orientation, but it’s 

senseless to speak about entrepreneurship unless 

the individual acts and converts opportunities 

into marketable ideas and products. In order to 

solve the contradiction between the personality 

and process approaches to entrepreneurship 

comprehension, the philosophical question asked 

by Gartner (1988, p. 28) ”How do we know the 

dancer from the dance?” serves as a “uniting 

platform” between the two paradigms – we 

should not artificially separate dancer from dance 

– that is, entrepreneur from the entrepreneurial 

process. On the contrary, we ought to make them 

meet by defining entrepreneurship as an 

individual’s complex capabilities and behaviours 

necessary for participating in the entrepreneurial 

process in order to create a new product. This 

approach is demonstrated below on the example 

of analysis of Jon Goodman’s some ideas about 

successful entrepreneurs. Passion (emotion), 

choice and a deep knowledge are the key 

characteristics behind virtually every 

entrepreneur’s success. Successful entrepreneurs: 

• don’t have failures, but they do have learning 

experience (learning). They don’t spend a lot 

of time moaning about the past losses and 

– 30 – 



grieving over present aches and pains 

(behaviour). 

• have imagination, the ability to envision 

alternative scenarios (ability). Imagination 

means having the ability to recognize 

opportunity and see where it might apply to 

your interests (ability). 

• act out of choice (behaviour). They are never 

victims of fate. They know there is always a 

choice: a choice to succeed, an option for 

happiness, a decision to see the unexpected 

as a challenge, not a crisis (attitude)” 

(Goodman, 1994). The analysis of the 

meaning of the text fragments given italic in 

brackets show that entreprneurship concerns 

both an indiuvidual’s behaviour and different 

qualities (emotions, abilities, attitude, etc.). 

As the main idea of the approach in this 

research is not to find out which of the theories 

are better than others but, on the contrary, 

maximally integrate them all, as they reflect 

different aspects of the concept of 

entrepreneurship as a system, the components of 

entrepreneurship and the criteria and indicators 

which characterise them were determined by 

using qualitative content analysis (Flick, 2005; 

Kroplijs & Rascevska, 2004; Mayring, 2000) of 

a text composed of fifty interpretations of the 

concepts of enterprise and entrepreneurship from 

all these three groups of approaches. The coding 

was carried out according to Phillip Mayring’s 

‘Step model of inductive category development’ 

(Mayring, 2000); the coded data were processed 

with AQUAD 6.0 (Analysis of Qualitative Data) 

software (Huber & Gürtler, 2004); the course of 

the content analysis is reflected in chapter 2. 

2 The qualitative content analysis for 

determining the components, criteria and 

indicators of entrepreneurship 

The content analysis was conducted for 

three profile codes, as all the interpretations of 

enterprise and entrepreneurship were grouped 

accordingly into “Europe”, “USA” and “Others” 

(Asia and Australia). 

Step 1. The text was read over and over 

a number of times to understand both the 

contextual meaning of its separate fragments 

relating them to the meaning of the whole text 

(McTavish & Pirro, 1990; Cropley, 2002). It was 

as well important to decide which pieces of the 

text had to be missed in respect with the aim of 

this concrete content analysis (Tesch, 1991). 

Step 2. Personality traits, abilities, skills, 

motivation, emotions, attitudes, thinking, selfconcept, 

needs, learning and behaviours, which 

were determined as characteristics of 

entrepreneurship and enterprise in the 

preliminary theoretical research, were used as 

initial conceptual codes (Strauss & Corbin, 1990; 

Huber & Gürtler, 2004; Kroplijs & Raščevska, 

2004; Flick, 2005). 

Step 3. Having coded about 50 % of the 

text, the categories were revised and the 

formative check of reliability was carried out 

(Mayring, 2000, p. 4), which revealed that, while 

trying again to code the text from the very 

beginning for the second time, the meanings of 

some of its fragments were perceived in a new 

way owing to the new experience acquired in the 

course of the coding and new understanding of 

the problem. For instance, if in the very 

beginning of the coding “the avoidance from 

others’ control” was admitted as concerning 

personality traits, in the further course of the 

analysis it was related to the “need for selfrealization”. 

Besides, it became necessary to 

bring in new conceptual codes concerning 

behaviour: 

– 31 – 


1) “Identifying opportunities and generating 

new ideas”; 

2) “Realization of the ideas generated” and 

3) “Getting oriented in changing 

conditions”. 

Step 4. In the final version of the coding 

it was important to take care of the high 

reliability and validity of the research, which was 

provided by involving as well other colleagues - 

two doctors of pedagogy, with whom all the 

course and categories were analysed, discussed 

once again and conclusions were made as 

recommended by experts of qualitative research 

(Hsieh & Shannon, 2005; Flick, 2005; Kroplijs 

& Raščevska, 2004; Huber & Gürtler, 2004; 

Lincoln & Guba, 1985). 

Step 5. Interpretation of the results. The 

processing of the data received in the course of 

coding the text of 50 interpretations of 

entrepreneurship and enterprise with AQUAD 

6.0 (Huber & Gürtler, 2004) ended with 

qualitative and quantitative results.


2.1 Interpretation of the qualitative results 

obtained in the qualitative content analysis 

The qualitative results of the qualitative 

content analysis revealed nine key components 

Table 1 The components and criteria of entrepreneurship 

Components of 

entrepreneurship 

Personality traits 

Abilities 

Skills 

Purposefulness (6) 

of entrepreneurship specified by 19 criteria and 

103 indicators (the numbers of indicators 

characterizing the criteria are given in brackets 

next to each criterion, see Table 1). 

Criteria characterising 

entrepreneurship 

Openness to the real life challenges (7) 

Analytical abilities (5) 

Creativity (6) 

Abilities to deal with difficulties (6) 

Organisational skills (5) 

Social skills (5) 

Problem solving skills (6) 

Learning Experiential learning (3) 

Motivation Achievement motivation (7) 

Emotions High emotional stability (3) 

Needs 

Cognition 

Behaviour 

The most unexpected moment in these 

results was the discovery that knowledge, as a 

component of entrepreneurship, hadn’t emerged 

directly; though indirectly it is expected to be 

contained in skills and cognition. This 

phenomenon was as well observed in a number 

of other researches. Rachel Bridge, having 

studied the stories of 40 successful 

entrepreneurs, concluded that “majority of 

successful entrepreneurs do not belong to a 

special breed of supermen and superwomen 

blessed with special powers so that everything 

they touched instantly turns into gold. They can 

be old or young, well educated or not, male or 

female, naturally confident or painfully shy.” 

(Bridge, 2005, p. 2-3). This conclusion was as 

well confirmed in the UNESCO researches 

„Becoming enterprising”, in which, cases of 

ordinary people, such as widows, who had to 

take care of their children alone after the death of 

Need for self actualization (4) 

Need for appreciation (3) 

Thinking (9) 

Self concept (4) 

Attitudes (5) 

Opportunity identification and new idea generation 

(6) 

Realization of opportunities and the generated 

ideas (7) 

Orientation in changing environment (6) 

their husbands or poor uneducated peasants, and 

not from those “who operate at the dizzy heights 

of the social and economic mountains of 

countries" were studied (UNESCO, 1994, p. 2). 

On the other hand, concerning the role of 

knowledge in entrepreneurship, a number of 

researches showed that, only 10 % of those 

graduates, who studied economics and 

entrepreneurship in higher educational 

institutions of Europe, start their own business 

(Wilson, 2007). 

In this respect the author considers that 

entrepreneurial people have deep knowledge in 

the field they are involved in, they understand 

the internal and external mechanisms of 

functioning of the whole field, where they can 

get oriented, create their enterprise, manage it 

despite being a doctor, a teacher, a farmer, a 

nurse or a cook. And all the knowledge acquired 

– 32 – 



in the course of learning, is automatically 

included in individual’s skills. 

2.2 Interpretation of the quantitative results 

obtained in the qualitative content analysis 

Based on the conceptual code frequency 

table, which appeared in the result of the 

qualitative content analysis and the processing of 

the data by AQUAD 6.0 software, the table, 

which reflects how often each entrepreneurship 

criteria was emphasized in the interpretations of 

enterprise and entrepreneurship, was constructed 

(see Table 2). 

Table 2 The table which reflects how many times each entrepreneurship criteria was 

emphasized in the interpretations of enterprise and entrepreneurship 

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 

Entrepreneurship 

components 


characterizing 

criteria 

Frequencies of conceptual codes (%) 

(correspond to 

conceptual codes) 

USA Europe Others USA Europe Others Average 

Purposefulness 6 7 0 

– 33 – 



components 

Personality traits Openness to the 

real life challenges 

8 4 9 

14 11 9 11 Personality traits 

Analytical abilities 6 6 10 

Abilities 

Creativity 

Abilities to deal 

with difficulties 

3 

5 

7 

6 

6 

3 

14 19 19 17 Abilities 

Organisational 

skills 

1 4 2 

Skills 

Social skills 2 5 9 6 15 17 13 Skills 

Problem solving 

skills 

3 6 6 

Learning 

Experiential 

learning 

1 1 0 1 1 0 1 Learning 

Motivation 

Achievement 

motivation 

8 9 6 8 9 6 8 Motivation 

Emotions 

High emotional 

stability 

5 2 6 5 2 6 4 Emotions 

Needs 

Need for self 

actualization 

Need for 

appreciation 

6 

5 

6 

1 

8 

0 

11 7 8 9 Needs 

Thinking 5 4 8 

Cognition Self concept 6 6 6 17 14 18 16 Cognition 

Attitudes 

Opportunity 

6 4 4 

identification and 

new idea generation 

Realization of 

6 7 4 

Behaviour opportunities and 

the generated ideas 

Orientation in 

6 7 8 24 22 17 21 Behaviour 

changing 

environment 

12 8 4


As the conceptual codes symbolize 

corresponding entrepreneurship criteria, the 

frequencies of conceptual codes speak of the 

role and significance of these criteria in the 

comprehension of the matter of 

entrepreneurship. In order to be able to compare 

the European, USA and Others’ (Asian and 

Australian) positions on this issue, the 

frequencies are recalculated from absolute 

values into percents. 

The share of skills was only 6% in the 

group of USA, while in the groups of Europe 

and Others it was bigger - correspondingly 15 

% and 17 % (see “Skills” in columns 6, 7 and 8 

in Table 2). It shows that in Europe, Asia and 

Australia skills are considered to be a more 

important component of entrepreneurship than 

in the USA. As for attitudes, they were 

mentioned relatively evenly in all the three 

groups 4-6% (see “Attitudes” in columns 3, 4 

and 5 in Table 2). As entrepreneurship 

knowledge didn’t directly emerge in the course 

of the content analysis and the shares of skills 

and attitudes together make only 12 – 21 %, it 

was concluded that the interpretation of 

entrepreneurship as a lifelong learning key 

competence consisting of knowledge, skills and 

attitudes (Commission of the European 

Communities, 2005), carries only one fifth of 

the information about the matter of 

entrepreneurship. That means that, while 

characterizing entrepreneurship, in 80 % of 

cases the authors mentioned the significance of 

its other components: “Behaviours” - 21 %, 

“Cognition” - 16 %, “Needs” - 9 %, “Abilities” 

- 17 % and “Motivation” - 8 % (see column 9 in 

Table 2). It shows that the concept of 

entrepreneurship as a combination of 

knowledge, skills and attitudes, should be 

complemented with these components. Indeed, 

how can an individual undertake a new venture 

if he/she doesn’t have the abilities to analyze 

the context to find opportunities in it, isn’t 

motivated to create something new for his/her 

own, doesn’t have needs of self realization, 

doesn’t accept new ideas emotionally, doesn’t 

behave in an appropriate way in order to realize 

the opportunities offered by the context into 

new values? Motivation, emotions, needs and 

cognition are as well important aspects of any 

learning process as they trigger certain 

behaviours of learners. This finding is in line 

with the latest European and Asian tendencies 

to comprehend the concept of competence 

wider complementing it with behaviour; it was 

stated at ASEM LLL network ”National 

strategies of Lifelong Learning” (Carlsen, 

2009). Of course behaviour is only one of these 

complimentary components of entrepreneurship 

but a very crucial one, as without proper actions 

neither new value, which is the key determinant 

of entrepreneurship, can be created nor any 

learning can take place. 

3 Discussions 

In this stage of the research two 

questions concerning the further development 

of the idea of entrepreneurship as a system and 

the holistic approach to its development were 

raised: 

1) If entrepreneurship is a system of nine 

components: personality traits, abilities, 

skills, learning, motivation, emotions, 

needs, cognition and behaviour, in what 

way are they interconnected to be able to 

function together as a whole mechanism? 

2) How should study process be organised in 

order to promote students’ enterprise and 

entrepreneurial mindsets and behaviours in 

study process? 

These issues were later on solved when “The 

holistic structural-functional model of 

enterprise” was elaborated which disclosed the 

mechanisms of both creating new values and 

training entrepreneurship. And each of these 

nine components has its indispensable role in 

these processes. 

Conclusion 

Entrepreneurship is more than just an 

additive combination of knowledge, skills and 

attitudes which are admitted in the 

corresponding European documents as one of 

the lifelong learning key competences. 

Entrepreneurship is a system of personality 

traits, abilities, skills, learning, motivation, 

emotions, needs, cognition and behaviour which 

are interconnected and function together as a 

whole. The contradictions between different 

entrepreneurship schools and theories can be 

explained by the attempts to find the most 

significant characteristic of it and substitute all 

the matter of entrepreneurship by it while 

entrepreneurship is a multifaceted concept. 

Therefore, in this research contradictory 

– 34 – 



approaches were integrated with the help of an 

inductive qualitative content analysis of the text 

composed of very different interpretations of 

entrepreneurship and enterprise; it enabled to 

determine both behavioural and personality 

components of entrepreneurship. The 

complimentary components make the base of 

References 

Allwood, J. (1973). The Concepts of Holism and 

Reductionism in Sociological Theory. 

Forskningspapport Fran Sociologiska Institutionen 

Vid Goteborgs Universitet, no.27, 34. 

Audretsch, D. (2002). Entrepreneurship: A survey of 

the literature. Prepared for the European 

Commission, Enterprise Directorate General. 

Institute for Development Strategies, Indiana 

University & Centre for Economic Policy. Retrieved 

from 

http://www.ebg.org.cn/admin/eWebEditor/UploadFil 

e/200862611728397.pdf 

Baltic Institute of Social sciences, Latvian Academy 

of Sciences Institute of Economics. (2004). Society 

Integration and Business: the Ethnic Dimension. R. 

Karnīte (Ed.). Riga. 

Bikse, V. (2004). Development of Entrepreneurship: 

International Experience, Problems and Solutions. 

Scientific papers, University of Latvia, 671(3), 

Economics, 38–47. 

Bosma, N., Stigter, H., Wennekers, S. (2002). The 

long road to the entrepreneurial society, Global 

entrepreneurship monitor 2001, The Netherlands. 

Zoetermeer: EIM Business & Policy Research. 

Bridge, R. (2005). How I Made It. 40 successful 

entrepreneurs reveal all. London: Kogan Page 

Limited. 

Brockhaus R. (1982). The psychology of the 

entrepreneur. In C.A. Kent, D.L. Sexton, and K.H. 

Vesper (Ed.), Encyclopaedia of Entrepreneurship, 

Englewood Cliffs (pp. 39 – 57). N.J.: Prentice- Hall. 

Brockhaus, R. (1980). Risk taking propensity of 

entrepreneurs. Academy of Management Journal, 23 

(3), 509-520. 

Bruno, A., Tyebjee, T. (1982). The environment for 

entrepreneurship. In C. A. Kent, D. Sexton, K. 

Vesper (Ed.), Encyclopaedia of Entrepreneurship 

(pp. 289 – 307). N.J.: Prentice Hall. 

Bull, I., Willard, G. (1993). Towards a theory of 

entrepreneurship. Journal of Business Venturing, 8, 

183-195. 

triggering entrepreneurial behaviours. However 

knowledge, as a component of entrepreneurship, 

didn’t emerge in the course of the qualitative 

content analysis directly, though its elements are 

implicitly present in skills and cognition. 

Therefore entrepreneurship knowledge ought to 

be researched further on. 

Bygrave, W. (1993). Theory Building in the 

Entrepreneurship Paradigm. Journal of Business 

Venturing, 8 (3), 225-280. 

Bygrave, W., Hofer, C. (1991). Theorizing about 

entrepreneurship. Entrepreneurship Theory and 

Practice, 16 (2), 13-22. 

Cantillon, R. (1959). Essay on the Nature of 

Commerce in General./Essaisur la nature du 

commerce en general. (H. Higgs & W.S. Jevons, 

Trans.). London : Reissued for the Royal Economic 

Society by Frank Cass (Original work published in 

1755). 

Carlsen, A. (2009). ASEM LLL HUB network 4 ” 

National strategies of Lifelong Learning” meeting of 

coordinators in Riga, (Speech on June 19). 

Carton, R., Hofer, Ch., Meeks, M. (1998). The 

Entrepreneur and Entrepreneurship: Operational 

Definitions of Their Role in Society. The University 

of Georgia Terry College of Business. Retrieved 

from. 

http://www.sbaer.uca.edu/research/1998/ICSB/k004. 

htm 

Commission of the European Communities. (2005). 

Recommendation of the European Parliament and of 

the Council on key competencies for lifelong 

learning. Brussels. Retrieved from 

http://ec.europa.eu/education/ 

policies/2010/doc/keyrec_en.pdf 

Cropley, A. (2002). Qualitative Research Methods: 

An introduction for students of psychology and 

education. Rīga: Zinātne. 

Curran, J., Stanworth, J. (1998). Education and 

training for enterprise: some problems of 

classification, evaluation, policy and research. 

International Small Business Journal, 7 (2), 11-23. 

Drucker, P. (1985). Innovation and 

Entrepreneurship. New York: Harper Business. 

Flick, U. (2005). An Introduction to Qualitative 

Research. (2nd ed.). London: Sage Publications. 

Flora, C. (2006). Are Entrepreneurs Born or Made? 

North Central Regional Center for Rural 

Development. Iowa State University. Rural 

Development News, 28 (4), 1-7. 

– 35 – 



Gartner, W. (1990). What are we talking about when 

we talk about entrepreneurship? Journal of Business 

Venturing, 5, 15-28. 

Gartner, W. (1988). „Who is an Entrepreneur?” is 

the Wrong Question. University of Baltimore 

Education Foundation, spring, 11- 32. 

Gibb, A. A. (2007). Enterprise in Education. 

Educating Tomorrows Entrepreneurs. Retrieved 

from 

http://www.enorssi.fi/hankkeet/yrittajyyskasvatus/pd 

f/Gibb.pdf 

Goodman, J. (1994, October 16). What Makes an 

Entrepreneur. ABI/INFORM Trade & Industry. Inc, 

10; p. 29. 

Herron, L., Robinson, R. (1993). A Structural Model 

of the Effects of Entrepreneurial Characteristics of 

Venture Performance. Journal of Business 

Venturing, 8C, 281-294. 

Hollenbeck, J., Whitener, E. (1988). Reclaiming 

Personality Traits for Personnel selection: Self – 

Esteem as an Illustrative Case. Journal of 

Management, 14 (1), 81-91. 

Hornaday, J., Bunker, C. (1970). The nature of the 

entrepreneur. Personnel Psychology, 23, 47-54. 

Hsieh, H.F. & Shannon S. (2005). Three Approaches 

to Qualitative Content Analysis. Qualitative Health 

Research, 15(9), 1277-1288. 

Huber, G., Gürtler, L. (2004). AQUAD 6. Manual 

for the Analysis of Qualitative Data. Tübingen, 

Germany: Ingeborg Huber Verlag. 

Kearney, P. (1999). Enterprising Ways to Teach & 

Learn. Book 1. Enterprise Principles. Australia: 

Enterprise Design Associates Pty Ltd. 

Knight, F. (1942). Profit and Entrepreneurial 

Functions. The Journal of Economic History, 2, 

supplement, 126 – 132. 

Korunka, C., Frank H., Lueger, M. & Mugler, J. 

(2003). The entrepreneurial personality in the 

context of resources, environment, and the start up 

process – A configurational approach. 

Entrepreneurship Theory and Practice, 28 (1), 23 – 

42. 

Kroplijs, A., Raščevska, M. (2004). Kvalitatīvās 

pētniecības metodes sociālajās zinātnēs. Rīga: RaKa. 

Lincoln, Y., Guba, E. (1985). Naturalistic inquiry. 

Beverley Hills, Calif.: Sage. 

Low, M., MacMillan, I. (1988). Entrepreneurship: 

Past Research and Future Challenges. Journal of 

Management, 14(2), 139 – 161. 

Mayring, P. (2000). Qualitative Content Analysis. 

Forum: Qualitative Social Research Theories, 

Methods, Applications, 1(2). Retrieved from 

http://www.utsc.utoronto.ca/~kmacd/IDSC10/Readi 

ngs/text%20analysis/CA.pdf 

McClelland, D. (1961). The achieving society. 

Princeton: D. Van Nostrand Company. 

McTavish, D., Pirro, E. (1990). Contextual content 

analysis. Quality and Quantity, 24, 245-265. 

Meeks, F., Sullivan, R. (1992, November 9). The 

200 Best Small Companies: If at First You Don't 

Succeed. New York: Forbes, 150 (11), 172 -177. 

Palmer, M. (1971). The application of psychological 

testing to entrepreneurial potential. California 

Management Review, 13 (3), 32 – 39. 

Robinson, P.B., Stimpson, D., Huefner, J. & Hunt, 

K. (1991). An Attitude Approach to the Prediction 

of Entrepreneurship. Entrepreneurship: Theory & 

Practice; 15 (4), 13-31. 

Rushing, F. (1999). The Dorothy J. Skeel Memorial 

Lecture. Enterprising People: Born or Created? 

Proceedings of the third Conference of the 

International Association for the Children’s Social 

and Economics Education. Atlanta, SA, 24-26 June, 

9-13. 

Schumpeter, J. (1934). The Theory of Economic 

Development: an inquiry into profits, capital, credit, 

interest, and the business cycle. (Redvers Opie, 

Trans. from German). Cambridge, Mass.: Harvard 

University Press. 

Shane, S., Venkataraman, S. (2000). The promise of 

entrepreneurship as a field of research. The 

Academy of Management Review, 25(1), 217-226. 

Singer, J., Bloch, H. (1990). Differenting the 

entrepreneur: a functional – personality theory. 

Small Business Institute Director's Association 

(SBIDA). Retrieved from 

http://www.sbaer.uca.edu/Research/sbida/1990/PDF/ 

16.pdf 

Smith, A. (1977). An Inquiry into the Nature and 

Causes of the Wealth of Nations. Oxford : Oxford 

University Press. (Original work published in 1776). 

Smuts, J. (1927). Holism and Evolution. London: 

Macmillan and Co., Limited. 

Stevenson, H. (2006). A Perspective on 

Entrepreneurship. Harvard Business School. 

Stevenson, H. (2000). Intellectual Foundation of 

Entrepreneurship. Proceedings of the 

USASBE/SBIDA 2000: The Entrepreneurial 

Millennium, San Antonio. 

– 36 – 



Strauss, A., Corbin, J. (1990). Basics of qualitative 

research: Grounded theory procedures and 

techniques. Newbury Park, Calif.: Sage. 

Timmons, J., Smollen, L., Dingee, A. (1985). New 

Venture creation: a guide to entrepreneurship. 

Homewood, Ill.: R.D. Irwin. 

Taffi, D. (1981). The Entrepreneur: a Corporate 

Strategy for the 80’s. American Management 

Association. New York, 24 – 28. 

Tesch, R. (1991). Software for qualitative 

researchers: Analysis needs and program 

capabilities. In N. G. Fielding & R. M. Lee (Eds.), 

Using computers in qualitative research, (pp. 16-37). 

London: Sage. 

Twaalfhoven, B., Wilson, K. (2004). Breeding More 

Gazelles – The Role of European Universities. 

European Foundation for Entrepreneurship 

Research. 

UNESCO. (1994). Becoming enterprising -technical 

guidelines. Principal Regional Office for Asia and 

Author(s) contact(s): 

Karine Oganisjana (Master of Pedagogy, 

Post doctoral research scholar) 

Faculty of Education, Psychology and Art, 

University of Latvia, 

Jurmalas avenue 74/76, 

Riga, LV – 1083, Latvia, 

Phone: (+371) 26592568, 

E-mail: karine.oganisjana@apollo.lv 




the Pacific. Bangkok: UNESCO Principal Regional 

Office for Asia and the Pacific. 

Virtanen, M. (1997). The role of different theories in 

explaining entrepreneurship. Retrieved from 

www.usasbe.org/knowledge/proceedings 

/1997/P109Virtanen.PDF 

Wennekers, S., Thurik, R. (1999). Linking 

entrepreneurship and economic growth. Small 

Business Economics, 13, 27–55. 

Wilson, K. (2008). Entrepreneurship education in 

Europe. In J. Potter (Ed.), Entrepreneurship and 

Higher Education. (pp. 119 – 138). Paris: OECD. 

Wilson, K. (2007). 1987-2007: 20 Years of 

Promoting Entrepreneurship Education in Europe. 

European Foundation for Entrepreneurship 

Research. NCGE IEEC. Building the Evidence Base. 

[PowerPoint slides]. Retrieved from 

http://www.ieec.co.uk/2007/proceedings/ 

wed/Wilson%20-%20Session%20H%20-%20 

Building%20the%20Evidence%20Base%20FINAL. 

ppt 

– 37 – 



Seasonal Trends in Lithuanian Stock Market 


Abstract 

Purpose of the article is to disentangle different calendar effects which leave efficiency holes in 

Lithuanian market. This paper presents and tests if commonly described seasonal patterns exist in 

Lithuanian stock market. Analysis of three different sections: period-of-the-year; week-of-the-month 

and day-of-the-week, suggests that calendar effects do exist in this market. The multitude of 

explanations for the seasonal effect leaves the reader confused about its primary cause(s): is it tax-loss 

selling, window dressing, information, bid-ask bounce, or a combination of these causes? The 

confusion arises, in part, because evidence has generally been presented in support of a particular 

hypothesis though the same evidence may be consistent with another hypothesis. 

Methodology/methods are logical and systemic analysis of research literature based on the 

comparative and generalization methods as well as statistical methods. 

Scientific aim of the article is the lack of arguments questioning if market prices operating system is 

fully effective. Novelty of the paper is to the answer to the question what seasonal anomalies are also 

present in the stock market of new open economy countries. 

Findings show that using this modified strategy investor could achieve 20.7% compounded annual 

growth rate versus 7.8% achieved using simply holding stocks throughout. The hypothesis asserts that 

returns generally will be greater following the “January effect”. There is limited amount of data for 

constructing robust seasonal strategies so we modified Buy and Hold strategy with simple rules of 

using best and worst months to show how they influence OMXV index performance. 

In the conclusions, empirical results using stock index returns for 2000 - 2010 support the hypothesis 

in Lithuaian stock market. Abnormal activity of OMXV index’s performance is found in the end of 

summer and throughout autumn. August is best performer of the year while October is performing 

worst. 

Key words: Stock return seasonality, seasonal component, calendar effect. 

JEL Classification: G10, G14, G19 

– 38 – 



Introduction 

Over the past several decades, a sound 

number of scientific publications addressing a 

variety of calendar trends in financial markets 

appeared. These seasonal trends are often a 

subject for discussions about market efficiency. 

There are several trend types, including day-ofthe-week, 

week-of-the-month and time-of-theyear 

seasonality. Some well-known anomalies 

are the Monday effect, the Friday effect, the 

Tum of the Month effect, the Holiday effect and 

the January effect. However, due to transaction 

costs it is generally difficult to exploit these 

anomalies (Gabriel Hawawini and Donald B. 

Keim , 1995). 

One of the causes of seasonal 

anomalies remain a significant mass of players 

who prefer irrational trading patterns and 

techniques and rational market participants are 

unable to eliminate the effects of psychology 

driven market price movements. In order to 

understand asset prices’ behavior and 

successfully operate in the financial markets it 

is useful to examine these long lasting 

anomalies which could suggest some advantage 

in creating long term investment strategies. 

Novelty of the paper – the answer to 

the question what seasonal anomalies are also 

present in the stock market of new open 

economy countries. 

Scientific problem of the article is the 

lack of arguments questioning if market prices 

operating system is fully effective. 

Purpose of the paper is to investigate 

whether anomalies are also present in emerging 

markets and in what scale of significance. 

Object of the paper is to analize 

existence of seasonal trends in Lithuanian stock 

market. 

Tasks raised in the article are to 

present a theoretical view the seasonalioty 

features of stock market and to analyze related 

statistical data in Lithuania. 

Research methods are systemic 

analysis of research literature based on the 

comparative. 

1 Literature review 

There a many scientists who searched 

for seasonal anomalies and tried to explain what 

are the main reasons causing them to appear 

and to last. Josef Lakonishok and Seymour 

Smidt (1988) used 90 years of daily data on the 

Dow Jones Industrial Average and looked for 

– 39 – 


the existence of persistent seasonal patterns in 

the rates of return. In their work they conclude 

that there is evidence of persistently anomalous 

returns around the turn of the week, around the 

turn of the month, around the turn of the year, 

and around holidays. 

Agrawal and Tandon (1994) tested if 

seasonal patterns exist in other stock markets. 

By testing eighteen stock market indexes they 

found that daily seasonality exists in nearly all 

tested countries, but weekend seasonality 

existed only in nine countries. They also found 

that last trading day of the month had large 

returns and low variance in most countries. 

Majority of them had large December preholiday 

and inter-holiday returns. Furthermore, 

tests showed that January returns are large in 

most countries and a conclusion was made that 

a significant monthly seasonal anomalies exist 

in ten countries. These seasonal findings 

coincide with other scientists’ (French 1980, 

Haugen and Jorion 1996, Rozeff and Kinney 

1976, Hawawini and Keim 1995) conclusions. 

Day-of-the-week tests (Keim and 

Stambaugh 1984, Abraham and Ikenberry 

1994) show that on Friday stock market returns 

are much greater than on Monday. Jay Kaeppel 

(2009) in his book states that negative news 

flow occurring on weekend plays a big role in 

weak Monday returns. Lakonishok and Maberly 

(1990) in their work found that trading volume 

on average Monday is lower than any other day 

of the week, but individual investors tend to 

trade more than other days. Abraham and 

Ikenberry (1994) tests show that institutional 

investors’ trading activity is lower on Mondays. 

This divergence between individual and 

institutional traders’ activities creates room for 

higher than average volatility resulting in weak 

average Monday performance. 

Testing intra month seasonality Ariel 

(1987) concluded that "The mean return for 

stocks is positive only for days immediately 

before and during the first half of calendar 

months, and indistinguishable from zero for 

days during the last half of the month. This 

‘monthly effect’ is independent of other known 

calendar anomalies such as the January effect 

documented by others and appears to be caused 

by a shift in the mean of the distribution of 

returns from days in the first half of the month 

relative to days in the last half." Cosby and 

Ratner (1992) found that monthly rotation


points (last couple and first couple of days and 

in the month) generate higher returns than other 

days of the month. 

Looking for time-of-the-year anomalies 

Brown and Luo (2004) tested monthly 

seasonality in stock market returns found that 

January has a characteristic to predict a 

tendency for the year. Their tests show that “if 

an investor wishes to invest in the stock market 

for one calendar month only, he or she is better 

off being in the stock market during January 

than during any other calendar month“. They 

also concluded that when stock prices rise (fall) 

in a particular calendar month, they rise by 

more (fall by less) in January than they do in 

any other calendar month so the January effect 

works both conditionally and unconditionally. 

One of the most interesting 

phenomenon found in stock exchange is called 

“Sell in May and Go Away” effect. Bouman 

and Jacobsen (2002) revealed that a trading 

strategy of tactical asset allocation based on the 

old saying “Sell in May and go away” 

generated abnormal returns in comparison with 

stock market indices in most countries in their 

study. They tried to find the explanation for this 

anomaly by testing if various popular 

hypotheses show any scientifically significant 

evidence. They tested if January effect causes 

this anomaly or it is only sector-specific 

anomaly and also if trading volume and interest 

rates during that period showing some 

divergence with other months of the year. 

These tests did not explained this anomaly, but 

one thing they did find was that “the size of the 

effect is significantly related to both length and 

timing of vacations and also to the impact of 

vacations on trading activity in different 

countries”. 

2 Data and metodology 

The monthly total returns for analysis 

of Lithuanian stock market are taken from 

Nasdaq OMXV index. The closing bid-ask 

quotes are obtained from the NasdaqOMX 

database, which is available from January 2000. 

Accordingly, our study covers 2000 through 

March 2010. 

We used the natural logarithm of one 

plus these returns in our analysis. A shortened 

version of the X-11 procedure (Dagum, 1980) 

is applied to the returns data from January 2000 

to March 2010 for estimating the seasonal 

– 40 – 


components. The basic model used in our study 

is the traditional three-component additive 

version: 

where 

ln[l + R(t)] = SF(t) + TC(t) + IR(t) (1) 

R(t) = total return during the month t; 

SF(t) = the seasonal component of ln[l + R(t)]; 

TC(t) = the nonseasonal systematic component of 

ln[l + R(t)], commonly referred to as the trendcyclical 

component; 

IR(t) = the irregular component of ln[l + R(t)]. 

It is assumed that both SF and TC move 

stochastically but gradually through time. Thus, 

for example, the seasonal components of 

January returns across years could vary due to 

changes in their expected values and/or 

seasonal noises. The irregular component 

represents random variation other than that 

generated ty the stochastic movement of SF and 

TC. It is assumed that the seasonal and the 

trend-cyclical noises are not correlated with the 

irregular component either contemporaneously 

or temporally. 

Return seasonality exists if the expected 

values of the seasonal components of at least 

two calendar months differ. A positive 

(negative) seasonal component, also known as a 

seasonal high (low), indicates positive 

(negative) seasonal pressure or higher (lower) 

stock returns than what would have been if 

there were no special influence of events which 

repeatedly occur in that month. In other words, 

there is predictable surge in demand for stocks 

in some month(s) which, however, is balanced 

by slack in demand in some other month(s). 

The surge and slack in demand are relative to 

the average situation over the year. Hence, a 

seasonally neutral month (zero seasonal 

component) represents the average situation. 

The economic meaning of the X-11 

systematic and seasonal components should 

thus be clear. The return one can expect during 

a calendar month is equal to the sum of 

expected TC and expected SF for that month; 

we refer to the sum as the systematic 

component of return. Since TC is expected to 

be the same for all months over an extended 

period of time, the average seasonal component 

of a month would represent the difference 

between it's expected (unconditional) return or


systematic component from the grand or 

common average of all moths (Dudzeviciute, 

2004). 

Table 1. Monthly OMXV index changes (2000-2010). 

Year/ 

Month 

– 41 – 


3 The empirical evidences 

Monthly seasonality 

Historical monthly changes of OMXV 

index are shown in the Table 1 and graphic 

representation in Figure 1. 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 

2010 20.40% -4.25% 4.19% 

2009 6.70% -15.37% -1.24% 1.41% 9.88% 1.28% 7.37% 43.44% 11.75% -8.45% -7.26% -0.72% 46.04% 

2008 -11.10% 9.47% -6.71% -5.38% -2.30% -1.69% -5.49% 5.80% -24.40% -29.60% -16.98% -4.39% -65.14% 

2007 5.00% -4.92% 0.35% -0.25% -0.01% 8.26% 5.28% -2.65% 4.19% -0.64% -9.83% 0.86% 4.38% 

2006 -2.85% -8.03% 9.51% -4.29% -4.13% -4.33% 0.99% 0.10% 7.82% -0.59% 9.90% 7.32% 9.78% 

2005 9.86% 4.36% 2.96% 15.12% -1.59% 5.34% 2.18% 3.86% 19.23% -7.25% -7.80% 0.32% 52.93% 

2004 9.84% 6.45% 6.76% 1.59% -5.74% -1.07% 0.24% 2.18% 5.87% 6.79% 9.97% 11.69% 68.18% 

2003 3.55% 5.16% 4.74% 11.59% 12.81% 10.88% 14.34% 8.20% 5.53% -7.46% 2.06% 4.84% 105.80% 

2002 2.75% 8.53% 6.55% 5.16% -9.05% -2.74% 2.86% 3.28% -1.71% -1.88% 2.90% -3.71% 12.20% 

2001 3.68% -3.71% -5.57% -1.30% -2.20% -2.63% -9.00% -8.28% 0.38% 6.10% 4.00% -0.49% -18.49% 

2000 2.10% -1.89% 2.17% -1.54% -0.45% -7.63% -2.37% 1.69% 0.29% -2.95% 6.02% -2.35% -7.30% 

Table. 2 provides statistical information 

that helps to analyze the monthly seasonality. In 

this and in the following tables maximum and 

Yearly 

change 

Source: Vilniaus Vertybinių Popierių Birža http://www.nasdaqomxbaltic.com data 

minimum values of key indicators are 

highlighted. 

Table 2. The statistical information of OMXV index average monthly changes (2000-2010). 

Month 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 

Number of observations 11 11 11 10 10 10 10 10 10 10 10 10 

Average change, % 4.54% -0.38% 2.16% 2.21% -0.28% 0.57% 1.64% 5.76% 2.89% -4.59% -0.70% 1.34% 

Positive / negative 

change 

1.02 1.07 1.03 2.73 3.56 1.92 0.85 1.57 0.53 0.88 0.55 2.15 

Average positive change, 

% 

7.10% 6.79% 4.65% 6.97% 11.34% 6.44% 4.75% 8.57% 6.88% 6.45% 5.81% 5.01% 

Average negative 

change, % 

-6.97% -6.36% -4.50% -2.55% -3.18% -3.35% -5.62% -5.47% -13.1% -7.35% -10.5% -2.33% 

Positive months during 

the period, % 

81.82% 45.45% 72.73% 50.00% 20.00% 40.00% 70.00% 80.00% 80.00% 20.00% 60.00% 50.00% 

No. of positive months 9 5 8 5 2 4 7 8 8 2 6 5 

No. of negative months 2 6 3 5 8 6 3 2 2 8 4 5 

Standard deviation 7.89% 7.80% 5.09% 6.64% 6.71% 5.86% 6.60% 14.00% 11.38% 10.22% 9.16% 5.12% 

Average change / 

Standard deviation 

57.52% -4.90% 42.36% 33.30% -4.14% 9.68% 24.86% 41.15% 25.43% -44.90% -7.66% 26.12% 

As you can see from the Table 2, 

historically largest index gains are generated in 

January, August and September. These months 


were positive 8 times of 10 and OMXV index 

gained on average 2.95%, 5.76% and 2.89% 

respectively. It should be noted that volatility in


August and September comparing to other 

months reaches highest levels too. 

Standard deviation, % 

16,00% 

14,00% 

12,00% 

10,00% 

8,00% 

6,00% 

4,00% 

2,00% 

0,00% 

4,54% 

2,16% 

2,21% 

Average monthly OMXV index changes 

0,57% 

-0,38% 

-0,28% 

-0,70% 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 

Months 

1,64% 

Figure 1. Average monthly changes of OMXV index (2000-2010) 

Interestingly, even knowing that August 

and September are best months of the year, 

period from May to November is less favorable 

for Lithuanian stock market than the rest of the 

year and this tendency held 70% in the last 10 

years. It is hard to miss the fact that this 

tendency failed to hold when significant 

economical events were in play. May- 

November period outperformed the rest of the 

year in 2004 (year when Lithuania entered 

European Union), 2007 and 2009 (2007-2009 

global financial crisis). The January barometer 

test showed that the tendency when January 

predicts year-end results worked 7 times out of 

10. We also found that there is a significant 

correlation between last month of the year and 

the first 11 months. Over the past 10 years 

5,76% 

2,89% 

-4,59% 

– 42 – 


1,34% 

Average change, % Standard deviation 

8,00% 

6,00% 

4,00% 

2,00% 

0,00% 

-2,00% 

-4,00% 

-6,00% 

Average change, % 

Source: authors’ compilation 

OMXV index recorded a positive change in 7 

years. All those three years, when total change 

in the first eleven months was negative, OMXV 

index result in December also failed to reach 

positive territory. This can be explained by the 

so called “window dressing” effect when at the 

end of the fiscal year investors registering a 

negative result which reduces payable taxes 

(Rutkauskas & Stasytyte, 2008). However, it 

should be noted that during the remaining 7 

years which were positive, five times December 

followed the trend and was also positive. 

Summing up all ten years we get December 

followed the first 11 months’ trend 80% of the 

time. The summary of seasonal anomalies 

discussed above is shown in Table 3.


Table 3. Seasonal anomalies‘ summary in Lithuanian stock market 

Week-of-the-month seasonality 


4,00% 

3,50% 

3,00% 

2,50% 

2,00% 

1,50% 

1,00% 

0,50% 

0,00% 

0,26% 

Year January barometer Helloween indicator December mimic 

2010 ? ? ? 

2009 1 X X 

2008 1 1 1 

2007 1 X 1 

2006 X 1 1 

2005 1 1 1 

2004 1 1 1 

2003 1 X 1 

2002 1 1 X 

2001 X 1 1 

2000 X 1 1 

Average OMXV index week-of-the-month changes (2000-2010) 

0,18% 

0,09% 

– 43 – 


Source: http://www.nasdaqomxbaltic.com data 

0,34% 

0,72% 

0,80% 

0,70% 

0,60% 

0,50% 

0,40% 

0,30% 

0,20% 

0,10% 

Week no. 

0,00% 

1 2 3 4 5 

Average change, % Standard deviation, % 

Figure 2. Average weekly OMXV index changes (2000-2010) 

Looking if there are any calendar 

effects in weekly seasonality we found that 

second half of the month is statistically better 

for stocks than the first part. As we see from 

Figure 2 in the middle of the month market 

stays comparably calm and less profitable than 

the beginning and the end of the month. 


Source: authors’ compilation 

Analysis shows that fifth week of the 

month generates abnormal returns compared 

with the rest. Lithuanian index was positive 

67% of the time and during that week standard 

deviation was lowest. More detail view we 

represent in Table 4.


Table 4. The statistical information of OMXV index average weekly changes (2000-2010). 

Week no. 1 2 3 4 5 

Number of observations 123 123 123 123 45 

Average change, % 0.26% 0.18% 0.09% 0.34% 0.72% 

Positive / negative change 1.19 1.09 1.01 1.30 1.11 

Average positive change, % 2.25% 2.24% 2.01% 2.24% 1.98% 

Average negative change, % -1.89% -2.06% -1.99% -1.72% -1.79% 

Positive weeks during the period, % 52% 52% 52% 52% 67% 

No. of positive weeks 64 64 64 64 29 

No. of negative weeks 59 59 59 59 14 

Standard deviation 2.95% 3.20% 2.68% 3.58% 2.39% 

Average change / Standard deviation 8.89% 5.55% 3.38% 9.47% 30.04% 

Day-of-the-week seasonality 

Analyzing intraweek returns we found 

that the end of the week generates much better 

results than the beginning of the week. In figure 

3 we see that volatility is also lower in the 

second half of the week suggesting that 

Thursday and Friday are those days when 


1,60% 

1,40% 

1,20% 

1,00% 

0,80% 

0,60% 

0,40% 

0,20% 

0,00% 

Average OMXV index day-of-the-week changes (2000-2010) 

0,03% 

0,04% 

– 44 – 


Source: http://www.nasdaqomxbaltic.com data 

investors can achieve highest returns with 

lowest risk. 

From Table 5 we see that this day is 

most dramatic time of the week for stocks not 

only because its average return is negative but 

also it is most volatile. 

0,10% 0,10% 

Weekday no. 

1 

-0,02% 

2 3 4 5 

Figure 3. Average daily OMXV index changes (2000-2010) 

Analysis shows that Lithuanian stock 

market also has so called Monday effect. 

0,12% 

0,10% 

0,08% 

0,06% 

0,04% 

0,02% 

0,00% 

-0,02% 

-0,04% 

Average change, % Standard deviation, % 


Source: authors’ compilation


Table 5. The statistical information of OMXV index average daily changes (2000-2010). 

Day no. 1 2 3 4 5 

Number of observations 503 523 526 523 515 

Average change, % -0.02% 0.03% 0.04% 0.10% 0.10% 

Positive / negative change 1.00 1.03 0.93 1.09 0.97 

Average positive change, % 0.81% 0.80% 0.73% 0.76% 0.72% 

Average negative change, % -0.81% -0.77% -0.78% -0.70% -0.74% 

Positive days during the period, % 49% 51% 54% 55% 58% 

No. of positive days 238 264 280 282 292 

No. of negative days 252 251 236 230 213 

Standard deviation 1.36% 1.23% 1.07% 1.11% 1.07% 

Average change / Standard deviation -1.63% 2.54% 3.52% 9.41% 9.59% 

4 Trading strategies 

We compared annual returns of two 

trading strategies: the Seasonally modified and 

a Buy and Hold strategy (Pabedinskaite, 2006): 

• Seasonal strategy: We assume that an 

investor who would like to profit from 

monthly seasonal extremes holds OMXV 

index throughout the year with simple 

2000-3 

OMXV Buy&Hold 

OMXV Seasonal Strategy 

2000-6 

2000-9 

2000-12 

2001-3 

2001-6 

2001-9 

2001-12 

2002-3 

2002-6 

2002-9 


2002-12 

2003-3 

2003-6 

2003-9 

2003-12 

2004-3 

2004-6 

2004-9 

2004-12 

2005-3 

– 45 – 


modification: during January which is 

statistically best month of the year (after 

adjustment for risk) he holds twice as much 

of stocks as usual and in October which is 

the worst year he stays in cash. 

• Buy and Hold strategy: This strategy holds 

the stock market portfolio throughout. 


Figure 4. End of period wealth (2000-2010) (authors’ compilation) 

Figure 4 shows how these two 

strategies performed during the existence of 

Lithuanian stock market index OMXV. 

2005-6 

2005-9 

2005-12 

2006-3 

2006-6 

2006-9 

2006-12 

2007-3 

2007-6 

2007-9 

2007-12 

2008-3 

2008-6 

2008-9 

2008-12 

2009-3 

2009-6 

2009-9 

2009-12 

2010-3 

Seasonal strategy outperformed Buy and Hold 

strategy by more than three times in total return. 

Compounded annual return of Seasonally 

9,50 

8,50 

7,50 

6,50 

5,50 

4,50 

3,50 

2,50 

1,50 

0,50 

End of period wealth


modified strategy is nearly three times higher 

than achieved by Buy and Hold strategy. Test 

shows that simple modification of Buy and 

Conclusions 

Our study suggests the following about 

the study of asset return seasonality in 

Lithuanian stock market: 

Abnormal activity of OMXV index’s 

performance is found in the end of summer and 

throughout autumn. August is best performer of 

the year while October is performing worst. 

Analysis showed that mostly reviewed 

monthly seasonal anomalies also do exist in 

Lithuanian stock market. January barometer 

worked 70% of the time and Halloween effect 

existed also 70% during last 10 years. Study 

also revealed that December followed previous 

11 months’ trend 8 times out of 10. All three 

times when OMXV index experienced negative 

References 

Abraham, A., David L., Ikenberry, (1994). The 

Individual Investor and the Weekend Effect, The 

Journal of Financial and Quantitative Analysis, 

Vol. 29, No. 2., 263-277. 

Agrawal, A., Tandon, K., (1994). Anomalies or 

illusions? Evidence from stock markets in eighteen 

countries, Journal of International Money and 

Finance, Volume 13, Issue 1, 83-106. 

Ariel, R. A., (1987). A monthly effect in stock 

returns, Journal of Financial Economics, Vol. 18, 

Issue 1, 161-174. 

Bouman, S., Jacobsen, B., (2002). The Halloween 

Indicator, “Sell in May and Go Away”: Another 

Puzzle, The American Economic Review, Vol. 92, 

No. 5., 1618-1635. 

Brown, L.D., Luo, L., (2006). A Re-examination of 

the January Barometer. Journal of Investing, Vol. 

15, No. 1, 25-31 

Charles, B., Ratner, M., (1992). Turn-of-month and 

pre-holiday effects on stock returns: Some 

international evidence, Journal of Banking & 

Finance, Vol. 16, Issue 3, 497-509. 

Dagum E.B., (1980). The X-II-ARIMA seasonal 

adjustment method. Statistics Canada, catalogue 

12-564E., 19-21. 

Dudzeviciute, G. (2004). .Securities portfolio 

construction and evaluation. Verslas: teorija ir 

praktika, 5(3), 116-124. 

– 46 – 


Hold concept resulted in 50% higher average 

annual return while experiencing slightly more 

than 14% increase in volatility. 

end-of-year return, December also was negative 

which is explained with “Window dressing” 

and Tax-loss selling processes. 

Analyzing intraweek calendar effects 

we found that average Monday is negative and 

most volatile day of the week. This anomaly is 

so called Monday effect and is commonly 

found in other markets. 

By modifying Buy and Hold strategy 

with simple rules: “in January buy twice as 

much as usually and in October stay in cash”, 

we calculated that average annual returns would 

be 50% greater than simply holding stock 

throughout while volatility improved 14%. 

French, K. R., (1980). Stock Returns and the 

Weekend Effect, Journal of Financial Economics, 

Vol. 8, Issue 1, 55-69. 

Haugen, R.A., Jorion P., (1996). The January 

Effect: Still There after All These Years. Financial 

Analysts Journal. Vol. 52, No. 1, 27-31. 

Hawawini, G., Keim, D.B., (1995). On the 

predictability of common stock returns: Worldwide 

evidence. Handbooks in Operations Research 

and Management Science, Volume 9, 497-544. 

Kaeppel J., (2009). Seasonal Stock Market Trends: 

The Definitive Guide to Calendar-Based Stock 

Market Trading. John Wiley & Sons, Inc. 301. 

Keim, D. B., Stambaugh, R. F., (1984). A Further 

Investigation of the Weekend Effect in Stock 

Returns, The Journal of Finance, Vol. 39, No. 3, 

Papers and Proceedings, Forty-Second Annual 

Meeting, American Finance Association, 819-835. 

Lakonishok, J., Smidt. S., (1988). Are seasonal 

anomalies real? A ninety-year perspective, The 

Review of Financial Studies, Vol. 1, No. 4., 403- 

425. 

Lakonishok, J., Maberly, E., (1990). The Weekend 

Effect: Trading Patterns of Individual and 

Institutional Investors, The Journal of Finance, Vol. 

45, No. 1., 231-243. 

Pabedinskaite, A. (2006) Quantitative decision 

making methods. Forecasting. Vilnius: Technika.


Rozeff, M. S.; Kinney, W. R., Jr., (1976). Capital 

Market Seasonality: The Case of Stock Returns, 

Journal of Financial Economics, Vol. 3, Issue 4, 

379-402. 

Rutkauskas, A. V., Stasytyté, V., (2008). 

Stratification of stock profitabilities – the 

framework for investors’ possibilities research in 

Author (s) contact (s) 

Prof. Ph.D. Žaneta Simanavičienė 

Faculty of Business Management at Kaunas 

University of Technology, 

Kestucio 8, Kaunas Lithuania, 

E-mail: zaneta.simanaviciene@ktu.lt 

Doručeno redakci: .4.2010 



– 47 – 


the market. Intellectual economics : mokslo darbų 

žurnalas. Vilnius, 65-72. 

Vilniaus Vertybinių Popierių Birža. [Revised 

2010.03.31 d.]. Prieiga per internetą: 

. 

MSc. Rokas Šliupas 

Faculty of Business Management at Vilnius 

Gediminas Technical University, 

Sauletekio 11, Vilnius Lithuania, 

E-mail: rokas@sliupas.lt


Rozvoj malého a stredného podnikania v Slovenskej republike 

Development of Small and Medium Enterprises in the Slovak Republic 


Abstract 

Purpose of the article Slovakia's accession to the EU caused an increased role for small and medium 

entrepreneurship in the economy and simultaneously increased the requirements for this sector of the 

economy in view of the high competition in the European market. At the same time small and 

medium-sized enterprises SR face major difficulties which adversely affect their development. In this 

context, it is necessary to continuously monitor the business environment for the purpose of removing 

obstacles to business. 

Methodology/methods The method of research is time series analysis of small and medium-sized 

enterprises SR, analysis of the structure of economic activity, synthesis of information provided by 

various institutions dealing with the rating business. 

Scientific aim The article is to examine trends in the development of small and medium enterprises in 

Slovakia during the year 2004 - 2009 and evaluate the current business environment of the SR. 

Findings The analysis shows that the number of small and medium-sized enterprises in the years 

2004-2009 in Slovakia has an increasing trend. During this period, major barriers have been removed 

in the normative and legal acts, particularly the creation of new firms, has made tax reform introduced 

a flat tax on income, to adopt transparent rules on state aid to investors. Positive impact on the 

development of small and medium-sized enterprises have so stable macroeconomic and political 

situation in Slovakia. 

Conclusions (limits, implications etc) However, there remains a considerable number of factors that 

complicate their development. In particular, it is a poor law enforcement, inadequate capacity, quality 

and availability of credit information for efficient and safe lending, which has restricted access to bank 

loans, lack of qualified entrepreneurs, large scale and long term to meet the established administrative 

procedures, high tax and contribution burden , fee burden on businesses, the low level of protection of 

investors. To improve the business environment is necessary to remove these barriers. 

Keywords: Small and medium enterprises, the Small Business Act, the conditions for business 

operation, barriers to entrepreneurship, business environment. 

JEL Klasifikácia: M10; O10 

– 48 – 



Úvod 

Základom pre stabilnú a úspešnú 

trhovú ekonomiku v každej krajine je segment 

podnikateľskej sféry, ktorý je zastúpený 

malými a strednými podnikmi. Pri tom, malé 

a stredné podniky predstavujú najrozšírenejšiu 

formu podnikateľstva nie len na Slovensku, ale 

aj v ostatných krajinách EÚ. Malé a stredné 

podniky (MSP) tvoria základ ekonomického 

a sociálneho rozvoja regiónov na Slovensku, 

sú hlavným zdrojom rastu životnej úrovne 

obyvateľstva a zásadne vplývajú na zníženie 

nezamestnanosti v krajine. Súčasne MSP sa 

v praxi stretávajú s veľkými ťažkostiam, ktoré 

negatívne vplývajú na ich činnosť. V článku sa 

posudzuje stav a tendencie rozvoja MSP na 

Slovensku, analyzujú sa prekážky ich rastu 

a zároveň je vykonaná porovnateľná analýza 

s krajinami Vyšehradskej štvorky (V4) vo 

vzťahu k podmienkam pre činnosť MSP. 

1 Miesto malých a stredných podnikov 

v štruktúre podnikania Slovenskej 

republiky 

Od 1. januára 2005 je v krajinách EÚ 

zavedená nová definícia MSP, pričom cieľom 

zavedenia nových kritérií pre stanovenie 

štatútu MSP bolo zlepšenie podmienok 

podnikania a hlavne, zlepšenie dostupnosti 

k finančným zdrojom pre tieto podniky. 

Malé podniky 

18% 

Stredné 

podniky 

3% 

Graf 1 Štruktúra podnikov SR podľa počtu podnikov 

– 49 – 


V súlade s údajmi Európskeho 

štatistického úradu (Geist, 2009) MSP 

predstavujú: 

• 99,8 % všetkých európskych podnikov 

(viac ako 20 mil.), 

• 67,1 % pracovných miest v súkromnom 

sektore (viac ako 122 mil. pracovných 

miest), 

• Viac ako 80 % zamestnaných v niektorých 

odvetviach priemyslu (stavebníctvo, 

nábytkársky priemysel, kovospracujúci 

priemysel ). 

V posledných rokoch malé a stredné 

podniky vytvorili 80% nových pracovných 

miest v EÚ („Najskôr myslieť v malom“: 

iniciatíva „Small Business Act“ pre Európu, 

2008). 

Štruktúra slovenských podnikov podľa 

počtu zamestnancov v súlade z údajmi 

Štatistického úradu SR (Štatisticky úrad SR, 

2010) je predstavená na Grafe 1. Je zrejmé, že 

malé a stredné podniky predstavujú významné 

miesto v štruktúre podnikov Slovenskej 

republiky. MSP Slovenskej republiky 

produkujú veľký počet inovácií, ktoré 

umožňujú vyrábať tovary a poskytovať služby 

s vyššou pridanou hodnotou, sú základom 

sociálneho a regionálneho rozvoja, vytvárajú 

podmienky pre zvyšovanie životnej úrovne 

obyvateľstva regiónov. 

Veľké 

podniky 

1% 

Mikropodniky 

78% 

Zdroj: vlastné spracovanie.


Vstup Slovenska do EÚ vyvolal 

zvýšenie úlohy malého a stredného 

podnikateľstva v ekonomike krajiny a súčasne 

došlo k zvýšeniu požiadaviek k tomuto sektoru 

ekonomiky s ohľadom na vysokú konkurenciu 

na európskom trhu. 

2 Tendencie rozvoja malého a stredného 

podnikania v SR 

V súčasnosti, v štruktúre malých 

a stredných podnikov Slovenskej republiky 

podľa informácií Štatistického úradu SR 

(Štatisticky úrad SR, 2010) viacero podnikov 

(79%) má štatút mikropodnikov s počtom 

zamestnaných do 9 (Graf 2). Pri tom, väčšia 

do 9 zamestnancov; 

91201; 79% 

Graf 2 Štruktúra malých a stredných podnikov SR podľa počtu zamestnancov 

Nehľadiac na to, podľa Štatistického 

úradu SR (Štatisticky úrad SR, 2010), ako 

vyplýva z Grafu 3, počet malých a stredných 

– 50 – 


časť mikropodnikov je zastúpená živnostníkmi 

a to s toho dôvodu, že malé a často aj stredné 

podniky sa snažia neprijímať zamestnancov do 

zamestnania a uzatvoriť s pracovníkmi 

pracovnú dohodu, aby sa znížila veľkosť 

odvodov a mali jednoduchšiu možnosti ich 

vypovedania bez odstupných náležitostí. Tato 

situácia je vyvolaná aj tým, že MSP sú 

vystavené veľkému riziku, ktoré vyplýva z ich 

ekonomickej činnosti a súčasné podmienky 

podnikania sú pre nich najtvrdšie: vysoká 

konkurencia, sťažený prístup k bankovým 

úverom, k štátnym dotáciám, k fondom EÚ, 

nedostatočná kvalifikovanosť, nízka úroveň 

právnej ochrany atď. 

10 - 19 zamestnancov; 

17292; 15% 

20 - 49 zamestnancov; 

3607; 3% 

49 - 249 

zamestnancov; 2925; 

3% 

Zdroj: vlastné spracovanie 

podnikov v rokoch 2004 až 2009 má na 

Slovensku narastajúcu tendenciu.


100000 

80000 

60000 

40000 

20000 

0 

r. 2004 r. 2005 r. 2006 r. 2007 r. 2008 r. 2009 

do 9 zamestnancov 56760 65776 72985 75177 85948 91201 

10 - 19 zamestnancov 7102 7279 9253 13458 17360 17292 

20 - 49 zamestnancov 3555 3379 3703 3754 3866 3607 

49 - 249 zamestnancov 3136 2930 2908 2805 3024 2925 

Graf 3 Tendencie rozvoja malého a stredného podnikania v SR v r.2004-2009 

Priemerný ročný prírastok počtu 

malých a stredných podnikov v rokoch 2004- 

2008 bol na úrovni 10-12 %, v r. 2009 – len 

5 %, a aj to len z dôvodu prírastku počtu 

mikropodnikov. V ostatných kategóriách MSP 

pozorujeme pokles registrácie nových 

podnikov. 

Ubytovacie a stravovacie 

služby 

4% 

Doprava a skladovanie 

4% 

Činnosti v oblasti 

nehnuteľností 

6% 

Administrativné a 

podporné služby 

6% 

Ostatné činností 

16% 

Právne a účtovnícke 

činnosti 

9% 

– 51 – 



Celkový počet zaregistrovaných MSP 

ku koncu r. 2009 v Slovenskej republike 

dosiahol stav 115 025 podnikov, ktoré 

realizujú svoju ekonomickú činnosť vo 

viacerých odvetviach. Štruktúra ich 

ekonomickej činnosti podľa SK NACE, ako 

uvádza Štatistický úrad SR (Štatisticky úrad 

SR, 2010), je uvedená v Grafe 4. 

Poľnohospodárstvo, 

lesníctvo a rybolov 

4% 

Graf 4 Ekonomická činnosť malých a stredných podnikov SR v r. 2009 

Priemysená výroba 

10% 

Stavebníctvo 

8% 

Veľkoobchod a 

maloobchod;oprava 

motorových vozidiel a 

motocyklov 

33% 

Zdroj: vlastné spracovanie


Najrozšírenejšími ekonomickými 

činnosťami MSP sú: veľkoobchod a 

maloobchod; oprava motorových vozidiel 

a motocyklov; priemyselná výroba (najmä 

výroba drevených a papierových výrobkov, 

tlač; výroba kovov a kovových konštrukcií; 

výroba potravín a nápojov; výroba výrobkov 

z gumy a plastu; výroba textilu, odevov, kože 

a kožených výrobkov; výroba, oprava a 

inštalácia strojov a zariadení); právne a 

účtovnícke činnosti. 

3 Analýza podmienok podnikania pre malé 

a stredne podniky 

V súlade s názorom podnikateľov 

negatívny vplyv na rozvoj malého a stredného 

podnikateľstva v Slovenskej republike, ako aj 

v celej Európe majú dve skupiny faktorov: 

mäkké (soft) a tvrdé (hard) (EurActiv, 2010). 

Tabuľka 1 Hodnotenie priaznivosti podmienok pre podnikanie v SR 

– 52 – 


K mäkkým faktorom patria strach z bankrotu 

a straty vlastného majetku. Medzi tvrdé faktory 

podnikatelia zaraďujú: 

• Byrokraciu a administratívne bariéry, 

• Sťažený prístup k finančným zdrojom, 

• Daňové bremeno, 

• Nedostatok návykov a vedomostí 

v oblasti podnikania. 

Jednotlivé aspekty podnikateľského 

prostredia na Slovensku analyzujú rôzne 

inštitúcie (The World Bank Group, 2010; 

World economic forum, 2009; IMD 

Competitivenes center, 2010; Transparency 

International Slovensko, 2009; The Heritage 

Foundation, 2010), ktorých hodnotenie v r. 

2009 je uvedené v Tabuľke 1. 

Inštitúcia Parameter Pozícia SR Počet hodnotených Medziročná zmena 

v r. 2009 

krajín 

Svetová banka Doing Business 42 183 - 7 

Svetové Index 

ekonomické konkurenciescho 47 133 - 1 

fórum pnosti 

International 

Institute for 

Management 

Development 

Index 

konkurenciescho 

pnosti 

33 57 - 3 

Transparency 

International 

Index vnímania 

korupcie 

56 180 - 4 

Heritage 

Foundation 

Index 

ekonomickej 

slobody 

36 183 - 1 

Zdroj: vlastné zobrazenie 

Rating Slovenska podľa kritéria 

priaznivosti podmienok pre podnikanie pre 

MSP, podľa hodnotenia Svetovej banky (The 

World Bank Group, 2010), k júnu 2009 

v porovnaní s ratingom krajín V4 je uvedený 

v Tabuľke 2. Pre informáciu a porovnanie sa 

tiež uvádza hodnotenie podmienok podnikania 

vo Veľkej Británii, ktorá podľa hodnotenia 

Svetovej banky má najvyšší rating 

v jednoduchosti podnikania medzi krajinami 

EÚ, a taktiež v Nemecku, ktorého stav 

ekonomiky významné ovplyvňuje ekonomiku 

Slovenska a ostatných krajinV4. 

Pre analýzu boli použité príslušné 

hodnotenia a informácie z výskumu Svetovej 

banky «Doing Business 2010», ktoré sú 

vykonávané s cieľom hodnotenia podmienok 

podnikateľskej činnosti k júnu 2009 v 183 

krajinách. V rámci tohto výskumu sa hodnotilo 

10 parametrov, ktoré umožňujú hodnotiť mieru 

regulácie a byrokracie v priebehu celého 

životného cyklu malých a stredných podnikov: 

začatie podnikania, územné konanie a stavebne 

povolenie, podmienky zamestnávania 

pracovníkov, registrácia nehnuteľnosti, 

dostupnosť úverových zdrojov, ochrana 

investorov, daňové povinnosti, medzinárodný 

obchod, vymáhateľnosť zmlúv, likvidácia 

podniku.


Je zrejmé, že tieto parametre 

nevystihujú všetky aspekty regulovania 

činnosti MSP a neskúmajú všetky faktory, 

ktoré vplývajú na ich konkurencieschopnosť. 

Nehľadiac na to, analýza trendov zmien týchto 

parametrov a ich porovnávacia analýza dáva 

možnosť ohodnotiť silné a slabé stránky 

podmienok podnikania pre MSP v Slovenskej 

republike. 

Tabuľka 2 Rating krajín podľa kritéria 

priaznivosti podmienok pre podnikanie 

Rok SR ČR MR PR SRN VB 

2009 42 74 47 72 25 5 

2008 35 66 41 72 27 6 

Zdroj:http://www.doingbusiness.org/econo 

myrankings/default.aspx a vlastné zobrazenie 

Začatie podnikania 

Územné konanie a stavebné povolenie 

Podmienky zamestnávania pracovníkov 

Registrácia nehnuteľnosti 

Dostupnosť úverových zdrojov 

Ochrana práv investorov 

Daňové povinnosti 

Medzinárodné obchodovanie 

Vymáhateľnosť práva 

Likvidácia podniku 

Graf 5 Rating podmienok podnikania v SR v r. 2008-2009. 

Z Grafu 5 vyplýva, že z hľadiska 

normatívnych a právnych aktov Slovensko má 

dostatočne silné pozície v parametroch 

možnosti úverovania a registrácie vlastníctva 

a pomerne slabé pozície v parametroch 

medzinárodného obchodu, daňovej politiky 

– 53 – 


V porovnaní s rokom 2008, kedy sa 

Slovenská republika podľa výsledkov 

hodnotenia priaznivosti podmienok podnikania 

spomedzi 183 krajín umiestnila na 35 mieste, 

v roku 2009 poklesla na 42 miesto. Pri tom 

podľa dvoch parametrov, – „Daňové 

povinnosti“ a „Medzinárodný obchod“ sa 

pozícia Slovenskej republiky zlepšila, podľa 

parametra „Likvidácia podniku“ pozícia 

zostala na predchádzajúcej úrovni, a podľa 

ostatných 7 parametroch sa Slovenská 

republika premiestnila na nižšie pozície, čo sa 

odrazilo v znížení celkového ratingu. Rating 

SR podľa jednotlivých parametrov (The World 

Bank Group, 2010) je znázornený na Grafe 5 

0 20 40 60 80 100 120 140 

2009 

2008 


a v ochrane práv investorov. Nehľadiac na to, 

v praxi malé a stredné podniky sa stretávajú 

s problémami získavania úverov v súvislosti so 

značným rizikom ich splácania. Celkový rating 

ostatných krajín V4 sa v r. 2009 tiež znížil. Je 

možné pozorovať že hodnotenie normatívnych


a právnych aktov, ktoré charakterizujú 

podmienky podnikania na Slovensku sú 

v rámci krajín V4 najpriaznivejšie. 

Najpriaznivejšie podmienky pre 

podnikanie v EÚ mali malé a stredné podniky 

Veľkej Británie, ktorá si vylepšila svoj rating, 

premiestnením zo 6. pozície v r. 2008 na 

5. pozíciu v r. 2009. Nemecko si tiež vylepšilo 

svoju pozíciu a premiestnilo sa z 27. pozície na 

25. pozíciu. 

Úroveň kvality podnikateľského 

prostredia v Slovenskej republike od roku 

2001 v štvrťročných intervaloch stále 

monitoruje a hodnotí Podnikateľská aliancia 

Slovenska (PAS) prostredníctvom vlastného 

Indexu podnikateľského prostredia (IPP). PAS 

(Podnikateľská aliancia Slovenska, 2010) 

hodnotí tri dôležité oblasti podmienok 

podnikania, a to každú podľa 10 parametrov: 

• vplyv hlavných prvkov právneho 

a regulačného rámca na podnik (napr. 

pracovnoprávna legislatíva, 

zrozumiteľnosť právnych predpisov, 

rovnosť pred zákonom, vymáhateľnosť 

práva, atď.), 

• vplyv iných rozhodujúcich vonkajších 

podmienok na podnik (napr. úroveň 

korupcie na úradoch, prístup k štátnej 

pomoci, prístup k finančným zdrojom, 

cenová stabilita, finančná disciplína 

obchodných partnerov a ďalšie), 

• vplyv podniku na kvalitu podnikateľského 

prostredia (napr. výkonnosť podniku, 

140 

120 

100 

80 

60 

40 

20 

0 

116 123,7 126,5 120,9 113,3 97,4 

2004 2005 2006 2007 2008 2009 

Graf 6 Hodnotenie priaznivosti podmienok pre podnikanie v SR podľa PAS 

– 54 – 


likvidita, cash flow, manažment ľudských 

zdrojov a iné) 

Monitoring podnikateľského 

prostredia ukazuje slabé a silne stránky 

hospodárskej politiky a je stimulom na 

udržanie pozitívnych pozícií a napomáha prijať 

zásadné opatrenia na zlepšenie resp. 

odstránenie negatívnych javov. Podľa 

informácií PAS (Podnikateľská aliancia 

Slovenska, 2010) úroveň a kvalita 

podnikateľského prostredia na Slovensku od 

roku 2006 sa zhoršuje, na čo ukazuje pokles 

IPP. Index IPP ku koncu rokov 2004 až 2009 

je uvedený na Grafe 6. Základným obdobím 

na výpočet IPP bol 1. júl 2001, s referenčnou 

hodnotou indexu 100 bodov. 

Podľa nášho názoru treba brať do 

úvahy aj politický aspekt uvedených 

hodnotení. Nie menšiu úlohu ako ekonomický 

stav hrá aj imidž krajiny. Niektoré krajiny 

v ratingu začali obsadzovať popredné miesta 

bez ohľadu na to, že ich makroekonomická 

situácia sa zhoršila. 

Napríklad, Svetová banka konštatuje 

ako pozitívny jav dostupnosť a jednoduchosť 

prístupu podnikov Grécka k úverovým 

zdrojom. Podľa tohto parametra Grécko sa v r. 

2009 umiestnilo na 87 pozícii a zlepšilo svoju 

pozíciu v porovnaní s r. 2008 až o 22 bodov. 

Tento parameter značne pozitívne ovplyvnil aj 

celkový rating Grécka. Dnes je každému 

známa súčasná negatívna makroekonomická 

situácia tejto krajiny. 

Zdroj: vlastne zobrazenie


Zrejme, že najväčší dopad na 

zhoršenie podmienok podnikania na Slovensku 

má súčasná finančná a ekonomická kríza. 

Podľa informácií PAS (Kičina, 2009) 58 % 

podnikov SR v r. 2009 ovplyvnila finančná 

kríza a ďalších 30 % podnikov očakáva jej 

dopad v r. 2010. Konkrétne dopady krízy sa 

prejavili predovšetkým v značnom poklese 

objednávok od odberateľov (72 % podnikov), 

v zhoršení platobnej disciplíny odberateľov 

(40 % podnikov), v tlaku na zníženie cien 

výrobkov a služieb (43 % podnikov). Pokles 

tržieb oproti plánovanej úrovni zaznamenalo 

až 67 % a pokles zisku 64 % podnikov SR. 

V 77 % podnikov sa zvýšili náklady na 

získavanie finančných zdrojov, a pre 12 % 

podnikov finančné zdroje sa stali 

nedostupnými. 

Predovšetkým uvedené dopady sa 

tykajú malých a stredných podnikov, ktoré sú 

najviac citlivé na zmeny faktorov 

podnikateľského prostredia a to v dôsledku 

svojej malej kapitálovej a finančnej sily a tiež 

v nízkej právnej a finančnej ochrane. 

S ohľadom na to, že podpora a rozvoj 

malého a stredného podnikania hrá ohromnú 

úlohu v dynamickom rozvoji a v raste 

konkurencieschopnosti ekonomiky každej 

krajiny, Slovensko podporilo Zákon o malých 

podnikov (Small business act, ďalej len SBA), 

ktorý v decembri 2008 prijala Rada Európy, 

cieľom ktorého je podpora úspešného 

fungovania MSP v trhovom prostredí. 

Strategickými bodmi SBA sú (Európska 

komisia, 2010): 

• zníženie administratívnych zaťažení 

podnikateľov o 25% do roku 2012, 

• založenie firmy nesmie trvať dlhšie ako 

týždeň, 

• získanie obchodnej licencie a rôznych 

povolení nesmie trvať dlhšie ako mesiac. 

Zákon o malých podnikoch tiež odporúča: 

zvýšenie štátnej podpory pre podnikateľov 

na vzdelávanie, výskum, vývoj a na 

ochranu životného prostredia, 

zníženú sadzbu DPH na služby 

poskytované lokálne a s veľkým podielom 

ľudskej práce (kaderníctva, reštaurácie, 

opravy obuvi, atď.) 

– 55 – 


smernicu o oneskorených platbách, ktorá 

by stanovila maximálnu lehotu splatnosti 

záväzkov voči malým a stredným 

podnikom na 30 dní. 

V súlade s uvedeným zákonom, 

Slovensko sa snaží upraviť platnú reguláciu 

podnikov v rámci svojich protikrízových 

opatrení. Vládny balík obsahuje program do r. 

2012 na zmiernenie dôsledkov hospodárskej 

krízy, ktorý si stanovil tri čiastkové ciele 

(Ministerstvo hospodárstva SR, 2009): 

• Pripraviť nástroje a definovať podmienky 

pre meranie administratívneho zaťaženia v 

SR. 

• Kvantifikovať administratívne zaťaženie v 

SR. 

• Definovať opatrenia na zníženie 

administratívneho zaťaženia a zabezpečiť 

ich implementáciu. 

Dôležitým opatrením je tiež posúdenie 

možnosti zavedenia nových normatívnych 

a právnych aktov platných od dopredu 

dohodnutého termínu, čo umožní malým 

a stredným podnikom lepšie sa adaptovať 

k novým podmienkam. 

Záver 

V celom je možne konštatovať 

pozitívne tendencie v rozvoji malého 

a stredného podnikania na Slovensku v období 

r. 2004 – 2009. Boli odstránené závažné 

bariéry v oblasti normatívnych a právnych 

aktov, hlavne pri zakladaní nových firiem; bola 

uskutočnená daňová reforma a zavedená rovná 

daň z príjmu; prijali sa transparentnejšie 

pravidlá na poskytovanie štátnej pomoci 

investorom. Pozitívny vplyv na rozvoj MSP 

mala takže stabilná makroekonomická 

a politická situácia SR. Avšak, pretrváva 

značný počet faktorov, ktoré komplikujú 

rozvoj MSP v SR. Predovšetkým je to značný 

rozsah a dlhé obdobie pre splnenie 

stanovených administratívnych procedúr, 

vysoké daňové a odvodové bremeno, 

poplatkové zaťaženie podnikateľov, nízka 

vymožiteľnosť práva, nízka úroveň ochrany 

práv investorov, nedostatočnosť objemu, 

kvality a dostupnosti úverových informácií pre 

efektívne a bezpečné úverovanie malých 

a stredných podnikov.


Literatura 

EurActiv (2010) Kríza a malé a stredné podniky 

[online] [cit.2010-02-01] Dostupné z: 

http://www.euractiv.sk/podnikanie-veu/zoznam_liniek/kriza-a-male-a-stredne-podniky- 

000237 

Európska komisia (2010). Európsky portál pre malých 

podnikateľov: Politika EÚ v oblasti MSP [online] 

Dostupné z: http://ec.europa.eu/small-business/policystatistics/policy/index_sk.htm 

Geist, R. (2009) Kríza a malé a stredné podniky. 

[online] [cit.2009-06-30] Dostupné 

z: http://www.enterprise-europenetwork.sk/articles.php?tid=282&lang=sk 

IMD Competitivenes center (2010). The world 

competitiveness scoreboard 2009. [online] Dostupné 

z: 

http://www.imd.ch/research/publications/wcy/upload/ 

scoreboard.pdf 

Kičina, R.(2009). Dopady svetovej finančnej krízy na 

podnikateľské prostredie v SR, Bratislava 2009. 

[online] [cit.2009-01-20] Dostupné z: 

http://www.stavebneforum.sk/events2009/prezentacie/0120_kicina.pdf 

Ministerstvo hospodárstva SR (2009). Malí a strední 

podnikatelia budú mať menej byrokratických 

povinností. [online] [cit.2009-05-21] Dostupné z: 

http://www.mhsr.sk/mali-a-stredni-podnikatelia-budumat-menej-byrokratickych-povinnosti/130099s 

„Najskôr myslieť v malom“: iniciatíva „Small 

Business Act“ pre Európu (2008). In Europa Press 

Releases Rapid. Reference: IP/08/1003 [online] 

Kontakt na autora: 

doc. Ing. Irina Bondareva, CSc.‚ 

oddelenie manažmentu chemických a 

potravinárskych technológií ÚM STU 

Radlinského 9, 812 37 Bratislava 

Tel.: +421/0905 410 952, 

E-mail: irina.bondareva@stuba.sk 




[cit.2008-06-25] Dostupné z: 

http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?referen 

ce=IP/08/1003&format=HTML&aged=0&language= 

SK&guiLanguage=en 

Podnikateľská aliancia Slovenska (2010). Hodnotenie 

podnikateľského prostredia - Index IPP. Kompletné 

výsledky IPP k 4Q 2009. [online] Dostupné z: 

http://www.alianciapas.sk/menu_pravidelne_indexipp 

.htm 

Štatistický úrad SR (2010). Databáza časových radov 

SLOVSTAT: Podniky podľa ekonomických činností 

(SK NACE) a veľkostnej kategórie počtu 

zamestnancov. Dostupné z: 

http://www.statistics.sk/pls/elisw/objekt.send?uic=263 

0&m_sso=1&m_so=5&ic=66 

The Heritage Foundation (2010). Economic 

Opportunity & Prosperity. The 2010 Index of 

Economic Freedom. Ranking the Countries. [online] 

Dostupné z: http://www.heritage.org/index 

The World Bank Group (2010). Doing business 2010 

[online]. Dostupné z: 

http://www.doingbusiness.org/economyrankings/defa 

ult.aspx 

Transparency International Slovensko (2009). CPI 

(Corruption Perceptions Index) – Index vnímania 

korupcie. [online] [cit.2009-06-30] Dostupné z: 

http://transparency.sk/vystupy/rebricky 

World economic forum (2009) The Global 

Compettitiveness Report 2009-2010 [online] 

Dostupné z: http://gcr.weforum.org/gcr09 

– 56 – 



Projektový manažér a manažérske rozhodovanie 

Project Manager and Managerial Decision Making 


Abstract 

The purpose of the article is to clarify the importance of the role of project manager in the business 

and the importance of decisions made within their work-project management. 

Methods which have been used to develop the doctoral thesis included questionnaire survey and 

personal interviews with competent persons from the industry. 

Scientific aim: Article is based on the conclusions of the doctorate thesis of Ing. Henrieta Hrablik 

Chovanová, PhD. The work was aimed at analyzing the current status of project management in 

Slovak industrial companies and a consequent design of a methodology for improving the maturity of 

project management in these enterprises. This methodology enables corporate plants finding out the 

level on what they plan and carry out projects and they also help to retain or increase this level. 

Findings. This methodology offer plants the possibility of comparing their level of project use and 

project management to those of other plants, thus enable plant finding out whether they are 

competitive enough in particular field. A survey of the current state of project management used a 

questionnaire survey, personal interviews with experts in the field, analysis of the literature of maturity 

models, analysis of outcomes of project management, research and surveys in Slovakia and abroad. 

The article was to highlight the profession of the Project Manager. The article describes skills and 

knowledge required for various positions, project management; methods, tools and techniques of 

project management, tasks and activities of the project manager. 

Conclusions. For selecting a suitable candidate for the post of Project Manager, it is necessary to 

consider a number of features and capabilities of the candidate and therefore it is beneficial for the 

company to introduce testing of candidates to select the best of them, indeed. It is necessary to keep in 

consideration also the project team members because they have their contribution on projects too. That 

is why only project members experienced in projects (having certificate) should be selected into 

project teams. If the right people are in the right places the project success will be guaranteed at the 

company! 

Keywords: Project management, project manager, managerial decision making. 

JEL Classification: M10 

– 57 – 



Úvod 

Definícií pojmu manažér, tak isto ako 

pri manažmente, je veľké množstvo a názory, 

koho považovať za manažéra, taktiež nie sú 

rovnaké. Pomenovanie „manažéri“ sa niekedy 

používa len na označenie vrcholových 

pracovníkov organizácií, ktorí ich riadia 

a zodpovedajú za celkovú činnosť organizácie. 

Spravidla sa však uprednostňuje širší výklad 

tohto pojmu, ktorý používam v práci. 

Podľa (Majtán et all., 2007) je 

definícia pojmu nasledovná: “Manažér je 

predovšetkým profesia- jej nositeľ pomocou 

manažérskych funkcií usmerňuje aktivity 

organizačnej jednotky (útvarov, kolektívov), 

v zmysle optimálneho využitia ľudských, 

materiálno-technických, finančných, 

informačných a ostatných zdrojov, na 

dosahovanie stanovených cieľov.“ 

V literatúre sa pri definovaní 

a charakteristike manažérov uvádzajú aj roly 

a schopnosti, ktoré by „klasickí“ manažéri mali 

mať, aby vedeli správne a účinne riadiť 

podnik/ľudí. Na základe štúdií, ktoré uvádza 

(Sedlák, 1997), sa stanovilo desať rôznych 

navzájom súvisiacich rolí, ktoré sa 

zoskupujú do troch kategórií (skupín): 

1 Interpersonálne roly: vyplývajú 

z formálnych právomocí a smerujú do 

oblasti medziľudských vzťahov, tvoria ich 

tri čiastkové roly: 

• manažér (vedúci)- reprezentant 

organizácie, organizačnej zložky, 

• manažér ako vodca- jeho 

povinnosťou je usmerňovať 

a koordinovať činnosti podriadených 

v záujme dosahovania cieľov podniku, 

t.j. viesť ľudí, 

• manažér ako spojka- zabezpečenie 

interpersonálnych vzťahov mimo 

oblasť jeho právomoci (v rámci 

organizácie a aj mimo nej). 

2 Informačné roly: manažér zabezpečuje 

prijímanie a odosielanie informácií, sú to 

nasledovné roly: 

• rola sledovateľa- manažér skúma 

svoje prostredie, zhromažďuje dôležité 

informácie o zmenách, príležitostiach 

a problémoch, ktoré môžu vplývať na 

– 58 – 


fungovanie jeho organizačnej 

jednotky/podnik, 

• rozširovateľ informácií- 

poskytovanie dôležitých informácií 

svojim podriadeným, ktoré nie sú 

schopní získať inak, 

• rola hovorcu- reprezentácia svojej 

organizačnej jednotky voči ostatným, 

externá komunikácia mimo svojej 

organizačnej jednotky alebo 

organizácie. 

3 Rozhodovacie roly: predchádzajúce roly 

slúžia ako vstupný článok pre manažérske 

rozhodovanie- je konečným cieľom 

v činnosti manažéra, patria sem 

nasledovné roly: 

• manažér ako podnikateľ- povinnosť 

manažéra sledovať a využívať zmeny 

z okolia pre účinný rozvoj svojej 

jednotky, 

• rola eliminácie porúch- manažér 

rozhoduje a uskutočňuje korekčné 

aktivity ako reakciu na pôsobenie 

vplyvov, ktoré sú mimo ich kontroly 

(napr.: riešenie problémov v súvislosti 

s novým zákonom, štrajkom, poruchy 

strojov, chorobou zamestnancov, 

novým výrobkom konkurencie, atď.), 

• rola alokátora- rozhodnutia 

o rozdelení obmedzených 

disponibilných zdrojov- peňazí, 

zamestnancov, času, strojov 

a zariadení, 

• rola vyjednávača- vyjednávanie 

manažéra s ostatnými organizačnými 

jednotkami a jednotlivcami na získanie 

výhodného postavenia pre svoju 

jednotku/podnik. 

Význam manažérskych rolí je vo 

veľkej miere ovplyvnený tým, na akej úrovni 

manažmentu (riadenia) sa realizujú. Manažéri 

na vrcholovej úrovni venujú viac času roly 

vedúceho ako prvostupňoví manažéri. 

Manažéri na vrcholovej a strednej úrovni 

riadenia sú v roly spojky zameraný omnoho 

viac mimo organizácie ako manažéri na 

koordinujúcom stupni. Vrcholoví manažéri 

sledujú predovšetkým tie zmeny, ktoré môžu 

ovplyvniť fungovanie celej organizácie, zatiaľ 

čo manažéri na strednej úrovni riadenia sledujú 

tie predovšetkým zmeny. ktoré sa týkajú


oblastí ich pôsobenia. Popri tom manažéri na 

najnižšej úrovni riadenia sa zaujímajú väčšinou 

o zmeny, ktoré môžu ovplyvniť fungovanie ich 

oddelení. Bez ohľadu na venovaný čas 

a prikladaný význam vykonávajú všetci 

manažéri, bez ohľadu na svoje postavenie, 

interpersonálne, informačné a aj rozhodovacie 

role. (Donelly et all., 1997) 

Projektoví manažéri 

Projektový riaditeľ, vedúci obchodnej 

skupiny, šéfinžinier projektu. Pozícia 

projektového manažéra má mnoho tvárí - 

núdzou o prácu však rozhodne netrpí. Portál 

profesia.sk evidoval v januári 2009 viac ako 

350 voľných miest projektového manažéra v 

oblasti bankovníctva, dopravy, marketingu či 

strojárstva. Záujem o lídrov projektových 

– 59 – 


tímov malo v januári tohto roka takmer 150 

spoločností, za celý rok 2008 ich bolo takmer 

tisíc. (Nejedlý, 2009) 

Ak by sme chceli zadefinovať kto je 

projektový manažér, tak je to človek, ktorý je 

plne zodpovedný za riadenie projektového 

tímu a tým za riadenie celého projektu. 

Ako je vidieť z Tabuľky 1, jednotlivé 

opísané pozície projektového riadenia 

zodpovedajú odsadeniu projektov podľa ich 

rozsahu. Projektový manažér si pri väčšine 

malých projektov vystačí sám, no pri 

rozsiahlych a komplexných projektoch sa tieto 

obsadzujú podľa potrieb väčšinou uvedených 

pozícií s odstupňovanými hladinami 

zodpovedností a autority. 

Tabuľka 1 Požadované schopnosti a znalosti na jednotlivých pozíciách projektového riadenia 

Pozícia 

riadenia 

projektového Požadované schopnosti a znalosti 

Koordinátor projektu • plánovanie aktivít. 

Administrátor projektu • koordinácia úloh. 

Technický asistent • analyzovanie stavu čiastkové aktivít, 

• porozumenie organizácii. 

Manažér úloh • technická expertíza v oblasti realizácie projektu. 

Asistent manažéra • analýza rozpisu prác pre vytvorenie podrobného rozpisu 

projektu 

prác. 

Inžinier projektu • posúdenie kvality a úplnosti výstupov, 

• riadenie výkonu jednotlivých úloh, 

• vedenie technických špecialistov alebo malých skupín. 

Manažér projektu • komplexné riadenie projektu, a to hlavne: 

o príprava projektového plánu, 

o zostavovanie rozpočtu projektu, 

o analyzovanie stavu projektu, 

o koordinácia súbežných úloh a prác, 

o riadenie rizík projektu, 

o riadenie kvality projektu, 

o riadenie výnosnosti projektu, posudzovanie stavu, 

čerpanie nákladov podľa podkladov, 

o zostavovanie hlásení o stavu projektu; 

• riadenie projektových tímov: 

o plánovanie a alokácia zdrojov, 

o budovanie projektového tímu, 

o riadenie konfliktov; 

• jednanie so zákazníkom a sponzorom projektu, 

• rozvoj nových príležitostí v nadväznosti na riadenie projektu, 

• aplikácia podnikových metodík projektového riadenia. 

Manažér programu • komplexné riadenie programu, 

• návrh a riadenie organizačných zmien pre potreby programu, 

• budovanie tímu a rozvoj schopností jednotlivcov, 

• návrh a rozvoj nových obchodných alebo projektových 

príležitostí,


• aplikácia podnikových metodík projektového riadenia. 

Riaditeľ programu • strategické plánovanie, 

• identifikácia a rozvoj strategických príležitostí, 

• riadenie a rozvoj aktivít podniku, 

• komplexné riadenie programu, 

• koordinácia sústavy programov, 

• návrh a riadenie organizačných zmien podniku alebo riadenie 

podnikových metodík projektového riadenia, 

• vyhľadávanie a rozvoj kľúčových špecialistov. 

Zdroj: (Svozilová, 2006) 

Pri riadení projektu sa projektový 

manažér musí vedieť správne rozhodnúť, čiže 

nemôže sa spoliehať len na informácie a údaje, 

ktoré mu okolie poskytne. Musí si z nich vedieť 

vybrať správne informácie pre úspešné 

realizovanie a ukončenie projektu a na základe 

Tabuľka 2 Metódy, nástroje a techniky riadenia projektov 

– 60 – 


nich rozhodovať o mnohých zmenách, ktoré sa 

v priebehu etáp/fáz projektu vyskytnú. 

Projektový manažér používa rôzne zaužívané 

(aj nové) metódy a techniky projektového 

riadenia pri realizácii projektov (Tabuľka 2). 

Činnosti Metódy, nástroje a techniky 

Začiatok projektu Techniky definície procesov projektu, techniky výberu, resp. prispôsobovania. 

Rozsah projektu Stanovenie rozsahu projektu, WBS (Work breakdown structure), špecifikácia 

pracovného „balíčka“, pracovné príkazy, plán riadenia rozsahu, analýza 

Dĺžka trvania, 

zdrojov, nákladov 

a rozpočtu projektu 

Plánovanie a kontrola 

projektu 

požiadaviek, riadenie zmien rozsahu. 

Plánovanie rozvrhu projektu, plánovanie míľnikov, tabuľky, zoznam dátumov 

projektu, metódy sieťovej analýzy (CPM, PERT, CPM/COST, PERT/COST), 

cenové modely, odhady podľa podobných projektov, expertné odhady, rozpočty pre 

interné a externé projekty, plán projektových nákladov, metódy hodnotenia 

efektívnosti projektov, čistá súčasná hodnota, návratnosť investícií, analýza doby 

návratnosti, riadenie portfólia projektov. 

Metódy sieťovej analýzy, grafy (Ganttov diagram, histogram), stanovenie 

kontrolných bodov (plán míľnikov), harmonogramy, tabuľky, plánovanie 

kritického rezu, crashing, rýchle sledovanie (fast tracking), revízia míľnikov. 

strategický plán zdrojov projektu, plán financovania projektu, techniky 

Analýza zdrojov 

projektu 

rozpočtovania, bilancie prideľovania a využívania zdrojov 

Techniky výberu Techniky definície výberových atribútov pre jednotlivé kategórie podporných 

podporných 

prostriedkov, techniky viackriteriálneho vyhodnocovania atribútov. 

prostriedkov 

Tvorba tímu Metódy výberu pracovníkov, motivácia pracovníkov, zaškolenie, tréningy, 

zabezpečenie zmien v tíme, externí spolupracovníci, organizačné schémy, opisy 

prác, definovanie projektových rolí a ich popis, matica zodpovednosti, plán 

komunikácie projektu, riadenie konfliktov, výber komunikačných médií, 

komunikačná infraštruktúra, virtuálna komunikácia, motivačné techniky, empatické 

počúvanie, matica zodpovedností. 

Monitorovanie 

Správy o výkone prác a spotrebe zdrojov, sieťové grafy, kontrolné porady, 

priebehu projektu týždenné výkazy postupu prác, diagramy sklzov, grafy sledovania výkonu, zoznam 

najaktuálnejších rizík. 

Zabezpečenie kvality Techniky plánovania kvality, definovanie štandardov, definovanie požadovanej 

úrovne kvality, špecifikácia kvality, definovanie techník merania kvality, meranie 

kvality, testovanie, Six Sigma, diagramy riadenia kvality, Paretove diagramy, 

Ishikawov diagram, audity kvality, štatistické metódy. 

Správa konfigurácií Techniky plánovania správy konfigurácií, softvér pre správu konfigurácií. 

Riadenie zmien Správa o vzniku problému, požiadavka používateľa na zmenu, rozhodnutie 

o zmene, aktualizácia plánov, controlling projektových rizík, organizácia 

manažmentu projektových rizík, matica pravdepodobnosti a dôsledkov, hodnotenie


rizík, simulácia Monte Carlo, sledovanie desiatich najrizikovejších položiek. 

Obstarávanie Analýza „make or buy“, vyjednávanie o zmluvách, elektronické obstarávanie. 

Integrácia Metódy výberu projektu, metodológia riadenia projektu, analýza účastníkov, charta 

projektu, plán riadenia projektov, softvér pre riadenie projektov, riadenie 

konfigurácií, kontrolné porady projektu, systémy pre automatizáciu práce. 

Zdroj: (Hrablik Chovanová, 2010; Hudymáčová, 2009) 

V Tabuľke 3, podľa (Chvalovský, 

2005), sú načrtnuté základné úlohy a činnosti 

projektového manažéra, ktoré dobrý projektový 

Tabuľka 3 Úlohy a činnosti projektového manažéra 

– 61 – 


manažér zdieľa spoločne s členmi projektového 

tímu. 

Skupina úloh/činností Projektový manažér musí (byť schopný) 

Formulácia vízie 

Plne pochopiť zmysel, ciele a kritériá úspechu projektu, vrátane projektom 

a konceptu projektu vytváranej hodnoty, a presvedčiť o tom všetky strany zúčastnené na projekte. 

Formovanie projektového Zostaviť projektový tím z vnútorných aj externých zdrojov tak, aby zaručoval 

tímu 

kvalitnú realizáciu projektu. 

Plánovanie projektu Zostaviť podrobný plán projektu vo všetkých jeho povinných častiach, 

predložiť plán manažmentu a získať súhlas s odštartovaním projektu. 

Riadenie zdrojov 

Koordinovať a riadiť členov tímu, subdodávateľov a s tým spojenú logistiku 

v priebehu realizácie 

projektu 

a priebežne monitorovať časové kapacity, finančné a iné zdroje projektu. 

„Reporting“ projektu Priebežne dokladovať jednotlivé aspekty projektu v súlade s plánom projektu 

a použitou metodológiou (štandardmi), ako aj priebeh realizácie, riešenie rizík, 

zmien, atď.. 

Riadenie kvality Postupovať pri realizácii podľa plánu kvality (dodržovať normy ISO atď.). 

Riadenie rizík projektu Priebežne monitorovať riziká a riešiť rizikové situácie podľa príslušnej časti 

plánu projektu. 

Zmenové riadenie Podľa príslušnej časti plánu projektu riadiť proces zadávania zmenových 

požiadaviek, ich posudzovanie, schválenie/zamietnutie a prípadnú realizáciu. 

Riešenie rozporov Priebežne sledovať atmosféru v tíme a včas a účinne reagovať na prípadné 

a konfliktov v tíme konfliktné situácie s cieľom prevencie krízových situácií. 

Dokumentácia projektu Dokumentovať postup riešenia projektu, dokumentovať všetky zmeny, 

odchýlky, riziká atď., opäť v súlade s použitými štandardmi. 

Prenos informácií medzi Prenášať obojstranné informácie medzi manažmentom a projekt. tímom, 

manažmentom 

pomocou existujúcich komunikačných technológií, pravidelných porád v tíme, 

a projektovým tímom sponzora projektu a riadiaceho výboru projektu. 

Zdroj: (Chvalovský,2005) 

Je veľmi dôležité, aby pozíciu 

projektového manažéra obsadil „správny 

človek“, pretože je kľúčovou osobou 

projektového riadenia v podniku. Pod jeho 

priamym vplyvom sa uskutočňujú všetky 

projektové procesy od tvorby plánu projektu, 

cez obsadenie jednotlivých odborných pozícií 

projektu, koordináciu a riadenie úloh, 

ukončenie a predanie výstupu projektu 

zákazníkovi, až po administratívne uzavretie 

projektu. 

V zahraničných podnikoch sa pri 

výbere projektového manažéra využívajú 

rôzne testy na zistenie či daný kandidát je 

alebo nie je vhodný na danú pozíciu. V daných 

testoch sa vyhodnocuje osobnosť kandidáta 

(povaha, motivácia, spôsob rozhodovania, 

atď.), schopnosť pracovať v tíme 

(komunikačné schopnosti, schopnosti pre 

vedenie ľudí a tímu, schopnosti riešenia 

konfliktov) a aj práca v organizácii (pracovné 

zaradenie, organizačná štruktúra, kariéra, 

zmeny, stres). 

Na University of New York in Prague, 

na predmete Project Management, uskutočňujú 

takéto testovanie a výsledky testov ukazujú na 

potencionálnych projektových manažérov. 

Preto pre každý podnik navrhujem, aby pri 

výbere vhodného kandidáta na projektového 

manažéra, testovanie zaviedol. Z takéhoto


testovania potom možno vybrať 

najvhodnejšieho kandidáta a dá sa tak 

očakávať aj zlepšenie pri realizácii projektov. 

Diskuse 

Z analýzy konzultačno-technologickej 

spoločnosti Logos vyplynulo, že úspešné 

dokončenie projektov je podmienené hlavne 

schopnosťami projektových manažérov. Zo 

štúdie The Standish Group-u dospeli 

k podobným záverom. Podľa nej až 97 % 

projektov, ktoré boli dokončené včas a 

v rámci daného rozpočtu, malo za 

„kormidlom“ skúseného projektového 

manažéra. Z faktorov, ktoré ovplyvňujú 

úspešnosť projektov sú: 

• skúsenosti projektového manažéra, 

• jasné ciele projektu, 

• podpora projektu manažmentom podniku, 

• zapojenie budúcich užívateľov, 

• pevná definícia základných požiadaviek, 

• jednoduchý a presne definovaný rámec 

projektu, 

• overená softvérová platforma, 

Literatura 

Donnelly, J.H., Gibson, J. L., Ivancevich, J.M. (1997) 

Management. Praha: Grada. 

Hrablik Chovanová, H. Návrh metodiky pre zlepšenie 

zrelosti projektového riadenia v priemyselných 

podnikoch v SR. (2010) Trnava: AlumniPress. 

Hudymáčová, M., Benková, M. (2009) Návrh 

multikriteriálnych metód pre výber relevantného 

dodávateľa podniku. Q magazín. Retrieved from 

http://katedry.fmmi.vsb.cz/639/qmag/mj64-cz.pdf 

Chvalovský V. Ŕízení projektů, aleb, Překážkový běh 

na dlouhou trať. (2005) Praha: ASPI. 


Ing. Henrieta Hrablik Chovanová, PhD. 

STU MTF Trnava, Ústav priemyselného 

inžinierstva, manažmentu a kvality, 

Paulínska č.16, 

91724 Trnava, Slovenská republika 

tel.: +421 908 646 032, 

email: henrieta.chovanova@stuba.sk 




• projektová metodika, 

• spoľahlivé odhady, a iné. 

– 62 – 


Záver 

Predpokladom úspešných projektov sú 

znalosti a schopnosti ľudí, ktorí sa na nich 

zúčastňujú. Docieliť, aby ľudia, ktorí sa na 

realizácii projektov zúčastňujú, boli spôsobilí 

na túto „prácu“, mali by mať aspoň základné 

vedomosti o projektovom manažmente 

a riadení projektov. Existuje veľa možností 

ako „vychovať“ schopných ľudí, no medzi 

jednu z najdôveryhodnejších patrí práve 

certifikácia orgánmi profesijných združení 

projektových manažérov. Takýmto 

„certifikačným orgánom“ na Slovensku je 

Spoločnosť pre projektové riadenie (SPPR). 

Článok bol vypracovaný v rámci projektu VEGA 

1/0491/09: „Kontrola vyspelosti procesov 

projektového manažmentu ako nástroj 

zvyšovania konkurencieschopnosti strojárskych 

priemyselných podnikov.“ 

Majtán, M. a kol. (2007) Manažment. Bratislava: 

Sprint. 

Nejedlý, T.: Trh si pýta projektových manažérov. 

(2009) Hospodárske noviny. Retrieved from 

. 

Sedlák, M. (1997) Manažment. Bratislava: Elita. 

Svozilová, A. (2006) Projektový management. Praha: 

Grada Publishing.


Inovační linie moderní doby I. 

Innovative Streams of Modern Times I. 


Abstract 

Purpose of the article This work analyzes the basic theories of innovation that influenced the 

behaviour of firms in today's modern age. That provides a comprehensive analysis of the issue and 

explains the situation in a way that is useful for both managers and scholars. The work at the same 

time forms the foundations, on which are the newest innovations approaches formed. Without 

sufficient understanding of the development of the innovative, the understanding of the current and 

future innovative theories is considerably limited and can lead to misleading conclusions. The author 

considers so called open innovation & disruptive innovation as the current innovative approaches 

which have received the attention recently. 

Methodology/methods The basic methodology of this work is based on the analysis of the individual 

innovative theories using comparative analysis. Each theory is also supported in the text by case 

studies. 

Scientific aim The connection of theory and use case studies creates the unusual comprehensive 

overview. This comprehension and inclusion of all important innovation theories of modern time is in 

its entirety a unique view of the topic and opens the door for further analysis of innovation and 

enterprises interaction. 

Findings This area nowadays deserves an attention, because the environment, which are companies 

moving is changing more rapidly. Oncoming of globalization businesses were made to pay much 

more attention to their business strategies. All strategies are intended to differentiate companies from 

competitors and establish them on the market – companies have to constantly innovate. 

Conclusions (limits, implications etc) The work found out that the development of innovative 

theories intensifies over the time. Existing theories become far more comprehensive and even new 

ones are evolving. The conclusion is that further development of theories of innovation can be built 

on the analysis and application of the present state and that the change of environment brings also 

new approaches. 

Keywords: innovation, innovation theory, radical innovation, incremental innovation, The Teece 

model, Henderson-Clark model, Abernathy-Utterback model 

JEL Classification: D24, L23, O31, O32, O33 

– 63 – 



Úvod 

Hospodářský, neboli ekonomický, růst 

se dostal do popředí zájmu s příchodem 

průmyslové revoluce. Ta započala na přelomu 

18. a 19 století v Anglii. 1 Ještě předtím se 

hospodářským růstem zabývalo několik 

ekonomů. Nejznámější z nich – Adam Smith, 

považoval hospodářský růst jako následek 

zvýšených příjmů plynoucích z obchodu a 

institucionálních změn. 2 

V časové linii po Adamu Smithovi 

přišli ekonomové Mathus a Ricardo se svou 

pesimistickou „populační teorií“, která ovšem 

inovace nějak opomíjí. Zásadní změny lze 

registrovat až s příchodem Rakouské školy. 

Český rodák Alois Schumpeter 3 přišel 

s dynamickým přístupem k ekonomické 

rovnováze (teorie podnikatele). Rozpoznal a 

vymezil technické změny mnohem konkrétněji 

než jeho předchůdci. Definoval technologické 

změny ve značně širokém směru jako 

„uskutečňování nových kombinací“, jež pak 

vedou k ekonomickému růstu (Rensman, 

1996). 

Následný posun ve vnímání 

ekonomického růstu z makroekonomického 

hlediska přišel s neoklasickým modelem růstu, 

nejčastěji spojovaný s nositelem Nobelovi 

ceny Robertem M. Solowem. 4 Tento model se 

ovšem v průběhu doby také dočkal kritiků. 

Model nevysvětloval příčinu pokroku 

způsobeného technologickým pokrokem. 5 

Kritické hlasy se podařilo utišit teorií 

endogenního růstu, která stojí na bodech jako 

investice do lidského kapitálu, ochrana 

majetkových práv, kapitálová vybavenost, 

investice do VaV, odpovídající vládní politika. 

Vedle těchto makroekonomických 

přístupů k technologiím a inovacím existuje i 

větev mikroekonomická, na kterou se tato 

práce zaměřuje. Práce představuje linii 

inovačních teorií v časovém kontextu. Moderní 

éru zde zahajuje již zmíněný Alois 

Schumpeter, kterého považuji za tvůrce 

moderního ekonomického přístupu k inovacím. 

Po Schumpeterovi práce představuje další 

inovační modely. V některých případech je 

z práce patrné, jak na sebe odlišné pojetí 

inovací volně navazují. V jiných případech je 

patrné, že vzniklo zcela odlišné pojetí inovací. 

Tato linie je ukončena záměrně dříve a tak 

neuvádí dvě nejnovější inovační teorie. 

– 64 – 


Cílem této práce je totiž komplexní 

popis inovačních teorií moderní éry a to nejen 

na teoretických základech, ale i na 

případových studiích, což významně přispívá 

k pochopení chování samotných firem na 

trzích. Výsledný koncept má být základem pro 

pochopení samotné podstaty inovací a zároveň 

vytvářet podklad pro jejich další rozbor. 

Následující vývoj v inovačních teoriích je totiž 

v současné chvíli nejčastěji prezentován buď 

otevřenými či disruptivními inovacemi a právě 

tato práce má posloužit k jejich 

komplexnějšímu pochopení. 

1 Schumpeter - průkopník inovačních teorií 

Josef Alois Schumpeter je jednou 

z nejvýznamnějších postav ekonomie první 

poloviny 20. století. Co do významu se mu 

v dané době vyrovnal snad jen John Maynard 

Keynes. Jedinečnost Schumpetera tkví v tom, 

že jeho vnímání světa nezůstalo ohraničeno 

pouze pohledem ekonoma. Jeho znalosti 

zasahovaly do řady jiných společenskovědních 

disciplín. 

Stačí si jen připomenout životní pouť 

této významné osobnosti, která pochází 

z České republiky, konkrétněji z Třešti na 

Moravě. Ovšem za Čecha ho považovat 

nemůžeme. Studoval ve Vídni, následně 

v Rumunsku, pracoval jako právník v Káhiře. 

Vyzkoušel si i roli ministra v novém 

Rakousku. Následně se přesouvá do USA, kde 

působil dlouhou dobu na Harvardské 

univerzitě. 6 

Proč uvádím Schumpetera hned 

v úvodu kapitol, které se budou zabývat 

různými inovačními teoriemi, je fakt, že jeho 

jméno bývá nejčastěji spojováno s pojmem 

„inovace“. Jeho dynamický přístup 

k inovacím a představením nové role pro 

podnikatele (inovátora) 7 můžeme v současné 

době využít jako základní stavební kámen při 

obhajobě kapitalismu. 8 

Jeho největší příspěvek pro oblast 

inovací pochází z knihy „Capitalism, 

Socialism and Democracy“ (1942). S touto 

knihou je nejčastěji spojován pojem „kreativní 

destrukce“. 9 

Ústřední Schumpeterovská 

myšlenka je ta, že proces kreativní destrukce 10 

zachycuje formu takové konkurence 

v kapitalistickém prostředí, která vede


k významným zlepšením co do množství a 

kvality našich životů (Diamond, 2004). 

Jako ukázkový případ kreativní 

destrukce bych zde uvedl jeden názorný 

případ. Dříve se k dorozumívání používal 

telegram. V tuto dobu ovšem začal úřadovat 

schumpeterův podnikatel. Vstoupil na trh 

s telefonem – inovací. Tato inovace způsobila 

destrukci na zaběhlých trzích a zrušila 

krátkodobě vytvořenou rovnováhu. 11 

Takové narušení trhů má následky, 

které dopadají na celou společnost. Firmy, 

které dominovaly na telegrafních trzích, mají 

velké problémy či zanikají. 12 Zaměstnanci 

odcházejí. Specialisté na danou oblast se 

stávají nevzdělanou pracovní silou. Tuto chvíli 

Schumpeter nazývá jako „kreativní destrukci“. 

Následně se začne ekonomika posouvat do 

nové rovnováhy na vyšší úrovni. 

Abych dokončil myšlenku, musím se 

ještě vrátit k již zmiňovanému telefonu. Tento 

přístroj není pouze vynálezem, je inovací! Je 

inovací podnikatele, který objevil mezeru na 

trhu. Podíval se, a co viděl? Složitou, nejasnou 

komunikaci, kterou ovládal pouze málokdo. 

Napadlo ho přijít na trh s něčím lepším, 

efektivnějším a vydělat na tom peníze. „Na 

počátku "schumpeterovské inovace" tedy není 

geniální myšlenka vynálezce, ale spíše touha 

po zisku, která se začíná zhmotňovat 

Tabulka 1 Přírústkové x radikální inovace 

Podstata 

Technologie, 

výroba 

Vytváření 

prototypu 

– 65 – 


objevením mezery na trhu. Bez toho by 

geniální myšlenky vynálezců nebyly schopny 

opustit jejich dílny a laboratoře. Nebo možná 

že by dokonce takové geniální myšlenky 

nikoho ani nenapadly - lidé přece obvykle 

vynalézají věci, které jsou pro někoho potřebné 

a užitečné.“ 13 

Poté co zveřejnil své práce ohledně 

kreativní destrukce a pojetí inovací se 

Schumpeter v této oblasti začal zabývat 

podniky a jejich schopnosti realizovat inovace. 

V počátku svého bádání vyzdvihoval malé 

firmy, které díky své flexibilitě mohly 

uskutečňovat inovační procesy oproti velkým 

podnikům. O pár let později už uznává, že 

velké společnosti 14 s monopolním postavením 

na trhu mají výhodu v uskutečňování inovací 

(větší zdroje, daleko větší síla na trhu, než 

malé podniky). 15 

2 Přírůtkové vs. radikální inovace 

V této kapitolce je představeno členění inovací 

na přírůstkové a radikální. Toto rozdělení je 

závislé na stupni znalostí zakotvených v 

každé inovaci,což vytváří rozdílné překážky, 

které násleně brání jejich využití v praxi 

(Deward, Dutton, 1986). Základní 

charakteristické rysy zachycuje následující 

tabulka (Tabulka 1). 

Inovace 

Přírůstkové Radikální 

snižování nákladů či obsahové 

zlepšení existujících produktů, 

služeb, nebo procesů 

vývoj nových obchodů, produktů 

a/nebo procesů přetvářejících 

pohled na dosavadní trh 

zužitkování existující technologie výzkum nových technologií 

dolaďují se nesrovnalosti v konečné 

fázi konstrukce 

Vývoj lineární a souvislý 

obchodní případ 

Vytvoření 

představy & 

rozpoznání 

příležitosti 

detailní plán může být rozpracován 

na začátku procesu 

objevují se na úvod: podstatné 

události jsou široce očekávané 

trh přijímá nové technologie a až 

následně se projevuje, jak cenné 

jsou dané technologie v dotčené 

oblasti 

nepravidelně se vyskytující a 

nesouvislý 

obchodní model a plán se vyvíjí 

skrz převzetí základních objevů 

objevují se sporadicky v průběhu 

životního cyklu, často jako 

odpověď na mezeru ve vývoji 

projektu


Klíčový hráči oficiální "cross-functional team" 16 

Proces, průběh oficiální "phase gate model" 18 

Organizační 

struktura 

Zdroje a 

kompetence 

(kvalifikace) 

Spoluzodpovědnost 

operační jednotky 

"cross-functional project team" 

nefungující jako obchodní jednotka 

standardní alokace zdrojů: tým má 

všechny požadované oprávnění 

vyžadované pro kompletní proces 

oficiální zodpovědnost ihned od 

počátku 

Základní rozdíl je patrný na první 

pohled. Přírůstkové inovace jsou postaveny na 

existujících znalostech a zdrojích v dotčeném 

podniku. A jak napovídá již název těchto 

inovací, využívá podnik své zdroje a znalosti 

k postupnému stupňování výstupu. Na druhou 

stranu radikální inovace vyžadují nové znalosti 

či zdroje. 

Každá tato inovace má dopad na trh 

zcela rozdílný. Přírůstkové inovace znamenají 

mírné změny v produktu, či způsobu jeho 

poskytování spotřebitelům. Taková inovace 

nezpůsobuje zastarání konkurenčních produktů 

a ani je nevytláčí nijak výrazně z trhu. Co 

nezvládají přírůstkové inovace to je náplní 

inovací radikálních, zahrnujících v sobě 

významný pokrok (skokový posun). Jejich 

implementace do produktu způsobuje 

nekonkurenceschopnost ostatních účastníků na 

trhu. 

Z takto definovaných rozdílů je možno 

vyvodit, který druh inovací vyhovuje velkým 

hráčům na trhu. Nikdo kdo má dominantní 

postavení na trhu netouží po radikálních 

inovacích. Takový hráč si udržuje své 

postavení a podíl pouze přírůstkovými 

inovacemi. Využívá svých zdrojů a znalostí a 

s touto konkurenční výhodou může být jen 

těžko vytlačen z trhu. 

Oproti tomu nejlepší příležitost, kdy 

vstoupit na trh je s využitím nějaké radikální 

inovace. V takové situaci nové firmy, které 

vstupují na trh, využívají čerstvě objevené a 

neformální spojení, "Crossfunctional 

individuals" 17 

– 66 – 


neformální "flexible model" v 

počátečním stádiu kvůli vysoké 

nejistotě → formální v pozdější fázi 

poté co je nejistota redukována 

Projekt začíná VaV → posouvá se 

do rodící se organizace → přechází 

do cíleně řízeného projektu 

organizace 

kreativní získávání kompetencí a 

zdrojů z rozdílných zdrojů 

(interních i vnějších) 

v počátečním stádiu neformální → 

v pozdějším formální 

Zdroj: Kostelnikov, 2001 

implementované znalosti. Také je nebrzdí 

zaběhlé postupy a přístup stálých účastníků 

trhu, kterým radikální inovaci, z důvodu 

rigidních struktur řízení, brání udržení 

dominantního postavení na trhu. 

Správné pochopení základních 

charakteristik a rozdílů mezi evolučními 

projekty pracující s přírůstkovými inovacemi 

či revolučními projekty založenými na 

radikálních inovacích přináší do praxe mnoho 

možnosti využití. 19 Správné poučení z výše 

uvedených faktů napomáhá při výběru 

odpovídajících řídících postupů pro různé 

inovační projekty a vytváří možnost pro 

efektivnější implementaci radikálních inovací 

– rychlejší průběh, častější výskyt, méně 

nákladný a snižuje nejistotu (Kostelnikov, 

2001). 

3 Henderson - Clark model 

Konkurenční prostředí se v posledních 

letech značně mění. S příchodem globalizace 

musely začít obchodní organizace věnovat 

daleko větší pozornost svým obchodním 

strategiím. Obecně vzato, byly požadovány 

strategie představující neustálou diferenciaci 

produktu a služeb a tím získání konkurenční 

výhody – firmy musí neustále inovovat. 

Požadavky na neustálou inovaci vyžadují 

dobře plánovaný systém znalostního 

managementu 20 , jenž umožní vynikat firmě 

v technologické, obchodní či administrativní 

oblasti (díky získání nových znalostí a


poznatků). Inovace a tvorba znalostí jsou právě 

dva koncepty mající silný a vzájemně 

závisející vztah, který nebyl často zkoumán. 

Několik autorů zabývajících se 

teoretickými modely inovací ve svých pracích 

právě kombinuje pohled na technologii a trh. 

Jedná se například o modely autorů Abernathy 

and Clark (1985), Henderson and Clark 

(1990), Tushman, Anderson, and O’Reilly 

(1997), and Chandy and Tellis (1998) 

(Popadiuk, Choo, 2006). 

Konkrétněji se podíváme na model od 

ekonomů Hendersona a Clarka. Navazuji s ním 

na předchozí kapitolu, protože autoři tohoto 

konceptu ihned v úvodu, v jedné ze svých 

Tabulka 2 Henderson-Clark model 

Spojení mezi hlavním 

konceptem a 

jednotlivými prvky 

nezměněné 

změněné 

Výše uvedená Tabulka 2 zachytává 

dva druhy inovací. První druh inovací mění 

pouze základní návrh technologických 

konceptů a druhým druhem inovací jsou ty, 

které mění pouze vztah mezi těmito koncepty. 

Dříve se nejčastěji objevovaly „Modular 

innovation“, což znamená výměnu 

analogových telefonů za digitální. Tato změna 

mění základní koncept produktu, ovšem již 

nemění organizaci nutnou pro realizaci tohoto 

produktu. Oproti tomu autoři charakterizovali 

„Architectural innovation“, která díky 

přestavbě zaběhlých základních systému 

dokáže novým způsobem spojit existující 

prvky produktu. To ovšem neznamená, že 

jednotlivé součásti produktu zůstanou 

nedotčeny. „Architectural innovation“ je často 

spuštěna právě změnami určitých částí 

produktu (velikost či jiné parametry produktu), 

které následně vytváří nové interakce a vazby 

s ostatními části zavedeného produktu. 

– 67 – 


zásadních prací („Architectural innovation: 

The Reconfiguration Of Existing“), hodnotí 

model přírůstkových a radikálních inovací za 

nesprávný. Kritizují fakt, že předešlý pohled 

na inovace není sto vysvětlit jak je možné, že 

některé přírůstkové inovace mají ničivý dopad 

na dříve dominantní firmy na trhu. 21 

Autoři tohoto konceptu zkoumali 

odlišnosti mezi jednotlivými prvky produktu a 

cestami, jimiž jsou integrovány do systému, 

který nazvaly produktová „architektura“ 

(kterou definují jako inovaci měnící skladbu 

[architekturu] produktu bez toho, aby byly 

měněny jednotlivé prvky produktu). 

Základní koncept 

posílené převrácené 

Incremental 

innovation 

Architectural 

innovation 

Modular 

innovation 

Radical 

innovation 

Zdroj: Henderson, Clark, 1990, p. 11 

(Henderson & Clark, 1990). Jinými slovy 

„Architectural innovation“ jsou změny 

v subsystémech a vazbách, které jsou nutné 

k dosáhnutí těch největších výhod z menších 

technologických změn. 

Jako příklad bych uvedl Hondu, která 

přizpůsobila svůj obchodní model pro malé 

motocykly a v USA jej začala raději prodávat 

skrz obchody s bicykly než přes obchodníky 

s motorkami. V devadesátých letech 

společnost IBM nezachytila nástup osobních 

počítačů. Konkurence rozeznala dříve 

příležitost na trhu, zavedla „architectural“ 

změny ve svém obchodním modelu a získala 

tak velký podíl na trhu, zatímco IBM utrpěla 

značné ztráty (Lowe & Marriott, 2006). 

„Architectural innovation“ mají velmi 

významný dopad na konkurenceschopnost 

firem. Zavedené obchodní organizace investují 

velké sumy do nových inovací, s cílem 

postupného rozšiřování současných


technologií. Ovšem ve stínu zaběhlých 

produkčních procesů, nevěnují významnou 

pozornost významu těchto přírůstkových 

inovací, využitelných ke změně skladby 

produktu. Oproti těmto tradičním firmám mají 

nově objevivší se společnosti výhody. Tyto 

společnosti využívají efektivněji jejich 

potenciál, protože nejsou zatíženy zaběhlým 

procesem a tudíž nemají takový problém 

s implementací „architectural innovation“ 

v rámci podniku (Henderson & Clark, 1990). 

Nyní shrnu charakteristické rysy všech 

čtyř základních inovací modelu Henderson - 

Clark modelu 22 : 

• Incremental innovations – zahrnují ty 

případy, v kterých existující technologie je 

dále posilována a rozvíjena, což vede 

k relativně malým technologickým 

změnám produktu, zatímco vazby mezi 

jednotlivými prvky produktu zůstávají 

nezměněny. 

o Za příklad lze uvést zvýšení výkonu 

benzínového motoru, či návrh nového 

ostří pro holicí strojek. 

• Modular innovations – se týkají těch 

příkladů, kde existující technologie je 

výrazně změněna, ale vazby mezi 

jednotlivými prvky produktu zůstávají 

nezměněny. 

Tabulka 3 Tushman et al. model 

Trh 

nový 

existující 

Tento model klade důraz na znalosti 

trhu a technologií. Poznatky o trhu jsou 

rozděleny na „nové“ a „existující“. Druhá 

dimenze tohoto modelu se týká technologií, 

zde dělené na přírůstkové a radikální. 

Tabulka 3, vytvořena na základě tohoto 

– 68 – 


o Nahrazení analogového telefonu za 

digitální; elektronické ovládání 

dieselových motorů. 

• Architectural innovations – další zkoumání 

existující technologie (materiál, nástroje, 

výrobní procesy atd.) umožňuje změny ve 

skladbě produktu (“product architecture”). 

o Přenosné kopírky, auta s předním 

náhonem atd. 

• Radical innovations – zahrnují ne moc 

početnou skupinu případů, kdy se objeví 

celý nový soubor vědeckých, inženýrských 

a technologických principů, které mění 

existující technologie a způsobují převrat 

v kompletní skladbě produktu. Těmito 

změnami se otevírají nové možnosti 

využití, nové trhy a dokonce i vznikají 

nové oblasti průmyslu. 

o Radar, tryskový motor, mikroprocesor 

atd. 

V rámci této kapitoly bych upozornil 

ještě na dva obdobné modely, které dokreslují 

charakter této kapitoly a jejichž vznik je 

datován po zveřejnění modelu Henderson - 

Clark. Uvedené modely opět doplňují a 

upřesňují filozofii samotných radikálních a 

přírůstkových inovací, která byla uvedena 

v předchozí kapitole. Jedná se o Tushman et al. 

model (1997) a Chandy and Tellis model 

(1998) 23 . 

Technologie (VaV) 

přírůstkové radikální 

Major product, 

Architectural 

service 

innovation 

innovation 

Incremental 

product, Major 

service, processinovation 

process 

Zdroj: Popadiuk, Choo, 2006 

konceptu, představuje čtyři druhy inovací. 

„Architectural innovation“ způsobuje 

vytvoření nových trhů s přispěním pouze 

přírůstkové inovace (malé kopírky společnosti 

Canon, přesné rádio společnosti Sony). U 

„Incremental product, service, process“ se stále


jedná o stejné trhy založených na 

přírůstkových technologických inovacích. Část 

„Major product, service innovation“ se týká 

radikálních změn v technologii a na základě 

takových změn i vytvoření nových trhů (DOS 

→ Windows, analogické → digitální). 

Tabulka 4 Chandy and Tellis model 

Newness of 

technology 

Low 

High 

V tomto modelu (Tabulka 4) autoři 

opět vycházejí ze dvou základních dimenzí pro 

inovace - technologie a trh. První dimenze 

určuje rozsah, který uvádí, jak změněná 

technologie souvisí s novou či rozdílnou 

produkcí oproti předchozí technologii. Druhá 

dimenze udává rozsah, ve kterém nový produkt 

splňuje klíčové požadavky zákazníka oproti 

původnímu modelu. Kombinace těchto dvou 

dimenzí vede ke čtyřem druhům produktovým 

inovacím. „Incremental innovation“ nastává 

tehdy, kdy frekvence technologických novinek 

je nízká a potřeba uspokojení potřeb 

spotřebitele (na jednotku měny) je nízká. 

Když frekvence technologických 

novinek zůstává nízká, ale zákazník má 

vysokou potřebu uspokojení potřeb vzniká na 

trhu mezera „Market breakthrough“. Jestliže 

frekvence technologických novinek je vysoká 

a uspokojení potřeb zákazníka (na jednotku 

měny) je nízká dostáváme se v tomto modelu 

do políčka „Technological breakthrough“. 

Poslední pole se týká radikálních inovací. Ty 

jsou přiřazeny kombinaci vysoké frekvence 

novinek a zároveň vysoké potřebě zákazníků 

po naplnění potřeb (Popadiuk & Choo, 2006). 

– 69 – 


Poslední část tohoto procesu představuje oddíl 

„Major process innovation“, což znamená 

radikální změny v technologii. Na druhou 

stranu trh přes tyto změny zůstává zachován 

(Popadiuk & Choo, 2006). 

Customer need fulfillment 

per dollar 

Low High 

Incremental 

innovation 

Technological 

breakthrough 

Market 

breakthrough 

Radical 

innovation 

Zdroj: Popadiuk, Choo, 2006 

4 S-křivky 

Ekonomika a ekonomické subjekty se 

pohubují v určitých cyklech. Stejnou situaci je 

možno chápat i z pohledu jednotlivých 

firemních nabídek produktů a postupů, kterými 

se jednotlivé tržní subjekty prezentují. Způsob 

přijímaní nových technologií (obvykle 

charakterizované díky S-křivkám) nám 

pomáhá vysvětlit, jak nové inovace fungují. Na 

počátku je nějaký nápad, který je následně 

zaveden, implementován do obchodu. 

V úvodní části křivky přichází firma s nějakým 

novým, ještě nerozvinutým produktem. Na 

trhu je v tuto chvíli minimální počet subjektů, 

akceptujících tuto nabídku. Následně se 

přesouváme v křivce do fáze prudkého růstu. 

V tuto chvíli je produkt akceptován většinou 

zákazníků na trhu. Firma se v této fázi musí 

zaměřit na uspokojování zákazníků, souvislé 

zlepšování produktu a stále sledovat a držet 

krok s konkurencí. Na vrcholu životního cyklu 

je potřeba zajistit dostatečný tržní podíl a 

realizovat významné úspory z rozsahu (Kaisen, 

2008). Což je znátorněno v Grafu 1:


Graf 1 S-křivky 

Zdroj: Millis, M. G. (přejato z „Attacker´s Advantage“ – Foster, R. 1986; vlastní úpravy) 

Z předešlého grafu lze rozpoznat, že 

inovační proces není lineární. Můžeme jej dělit 

do čtyř stádií – dohromady často vytvářejících 

tvar s-křivky. Na ose x je zachycena míra 

snahy po dosáhnutí co nejlepšího obchodního 

využití produktu (měřeno často jako celkové 

výdaje na VaV, počet osob věnujících se této 

oblasti atd.). Protože snaha o změnu zabere 

určitý čas, bývá někdy u konstrukce s-křivky 

na ose x někdy využívána jednotka času 

(Voyer & Ryan, 1994). Oproti tomu osa y 

představuje míru technických parametrů 

produktu (měřeno často mírou prodeje či 

mírou technologických změn produktu). 

V prvním stádiu inovačního procesu se 

pouhá myšlenka transformuje do přijatelného, 

využitelného modelu. Takováto přeměna 

myšlenky na nějaký prototyp je velice 

nákladná a riskantní záležitost. V této chvíli se 

nacházíme na začátku s-křivky, jedná se o 

ploché dno na začátku křivky. Můžeme zde 

mluvit o obecném pravidlu, které uvádí 

příklad: jestliže jsou náklady na nápad rovny 1 

dolaru, tak konstrukční plán přijde na 10 

dolarů a samotná výroba na 100 dolarů. 24 

Druhá fáze nastává ve chvíli, kdy je 

produkt prezentován trhu. Pokud je produkt 

úspěšný, začínají se vložené prostředky vracet 

a produkt se začíná pohybovat vzestupně po s- 

– 70 – 


křivce. První a druhá fáze se může snadno 

překrývat. Produkt je často potřeba doladit, 

aby vyhovoval požadavkům zákazníků. Proto 

je v druhé fázi nutno udržet vazbu na 

předchozí akce v rámci vývoje produktu. 

Třetí fáze zachytává strmou část skřivky. 

Produkt je v tuto chvíli již trhem přijat 

a příjmy z tohoto produktu plynou bez většího 

úsilí. Jestliže se produkt dostane do této fáze, 

tak bývá usuzováno, že veškeré náklady na 

realizaci produktu jsou pokryty. Poslední fáze 

nastává po nasycení trhu či vyčerpání možností 

pro technologické zlepšování produktu. 

Produkce se snižuje či klesá. Na této úrovni je 

již velice náročné dosahovat jakéhokoliv 

zvýšení produkce. V tuto chvíli často přichází 

nový, zcela odlišný produkt, který dokáže 

efektivněji pokrývat stejné potřeby zákazníků 

(Voyer & Ryan, 1994). V takovém případě se 

objevuje nová s-křivka, která nahrazuje tu 

stávající, a všechny dřívější kroky se opakují. 

Jako jednoduchý případ těchto změn 

v čase (přeskoky na jiné s-křivky) uvedu na 

příkladu trhu s psacími stroji. Nástup 

manuálních psacích strojů byl ve své době 

něčím převratným. Potom se objevila 

společnost mimo tento trh. Byla to společnost 

IBM, která nahradila manuální technologii, 

novým elektrickým psacím strojem. Následné


využití počáteční počítačové technologie, 

udělalo z těchto strojů zastaralé produkty. 

V současné době nástup osobních počítačů, 

společně s Microsoft Word a tiskárnami 

představuje poslední s-křivku (Kaplan 2007). 

5 The Teece model 

Inovační proces v sobě skrývá daleko 

více, než pouhé objevy nových produktů či 

cest. Objevy sice často stojí za novými 

myšlenkami, procesy či produkty. Ovšem 

inovace přesahují hranice objevů. Aby byla 

inovace inovací, je potřeba tyto objevy uvést 

do praxe. Základním cílem je tudíž najít 

efektivní způsob využití objevů tak, aby měly 

pozitivní přínos pro inovující subjekt. 

Tabulka 5 The Teece model 

Napodobitelnost inovací nebo kvality 

Nízké 

Vysoké 

– 71 – 


David Teece vychází ve svém modelu 

ze dvou faktorů – napodobitelnost a dodatečné 

výhody 25 – a prezentuje jejich významný vliv 

na rozdělení zisku plynoucího z inovace 

(Tabulka 5). Napodobitelnost představuje, jak 

snadno může konkurence kopírovat 

technologii či proces stojící za realizací 

inovace. Proti napodobování se může 

společnost bránit. Je zde mnoho způsobů, 

například práva duševního vlastnictví, skryté 

znalosti 26 , zaběhlé režimy uvnitř společnosti. 

Dodatečné výhody jsou také důležité. Zahrnují 

jakékoliv aktivity, které navazují na samotnou 

inovaci. Patří sem distribuční kanály, reputace, 

marketingové schopnosti, strategické 

seskupení, vztah se zákazníky, licencování a 

mnohé další. 27 

($) IV ($$$) III 

Vynálezce (první iniciátor) 

vydělává peníze 

Obtížné vydělávání peněz 

(-$) 

Volně dostupné nebo 

bezvýznamné 

Pojďme se podívat blíže na 

charakteristiku jednotlivých kvadrantů, tak jak 

jsou prezentovány v knize Allana Afuaha 

„Strategic Innovation“ (2009). Jestliže je 

napodobitelnou nápadů či objevů vysoká a 

dosažení dodatečných výhod je lehce 

dostupné, je pro tvůrce inovace obtížné 

vydělávat peníze. V takovéto situaci se 

nacházíme v kvadrantu I. Tato situace je 

způsobena tím, že konkurence dokáže lehce 

převzít novou inovaci a z důvodu lehce 

dostupných doplňkových služeb proniká na 

trh. Jako příklad je uváděn prodej džínů na 

internetu. Nový styl prodávaných džínů je 

Podnik, který má oboje. Nápady 

i dodatečné výhody, díky kterým 

má silné postavení při vyjednávání 

na trhu. 

I II 

Dodatečné výhody 

Majitelé dodatečných výhod 

vydělávají peníze 

($$) 

Pevně držené a podstatné 

Zdroj: Afuah, 2009, p. 125; vlastní úpravy 

velice snadné okopírovat a prodávat na 

internetu. Z tohoto důvodu není možné udržet 

dlouhodobé výnosy z jakékoliv činnosti 

v tomto kvadrantu. 

V druhém kvadrantu je sice inovace 

snadno napodobitelná, ale odatečné výhody 

zde hrají významnou roli a jsou omezené. 

Majitelé těchto výhod, doplňkových služeb 

jsou ti, kteří budou vydělávat peníze. 

Konkurence totiž snadno zabuduje do svých 

interních procesů inovaci, na druhou stranu již 

nedosáhne na klíčové dodatečné výhody. 

Krásným příklad je představen na dietní či 

bezkofeinové kole. S těmito inovacemi přišla


R.C.Cola. Jenže oba dva objevy potřebují 

reklamní známku, místo v regálech, marketing, 

distribuční kanály, které jsou podstatné na trhu 

nealkoholických nápoj k vydělávání peněz. 

Jenže tyto dodatečné výhody pevně drží 

společnosti Coca-cola a Pepsi, která také na 

těchto dvou inovací nejvíce vydělaly. 

Pokud možnost napodobování inovací 

je malá a doplňkové výhody jsou podstatné a 

omezené mohou nastat dvě možnosti 

v kvadrantu III. Pokud má tvůrce inovace také 

doplňkové výhody, potom získá mnoho peněz 

z inovace. Patenty farmaceutických produktů 

v USA jsou pěkným příkladem, protože jejich 

ochrana duševního vlastnictví omezuje 

napodobitelnost a doplňkové aktivity 

zahrnující například tržní sílu a možnost 

realizace klinických testů nejsou snadno 

dosažitelné. Pokud je firma s doplňkovými 

výhodami rozdílná od tvůrce inovace, pak oba 

subjekty mohou vydělávat peníze. To ovšem 

za předpokladu, že budou spolupracovat. 28 

Poslední kvadrant (IV) zachytává 

situaci, kdy napodobitelnost inovace je 

obtížná, ale dodatečné výhody jsou volně 

dostupné a v tržním modelu nepodstatné. 

V takovém případě tvůrce inovace stále 

získává peníze. Často se uvádí software, který 

je chráněn autorským právem a je prodáván 

Obrázek 1 Technology Ramp-Up Simulator 

– 72 – 


přes internet. Autorská práva chrání proti 

imitacím a internet, představující hlavního 

distributora, je vřele přijímaným prostředkem 

distribučních společností a co se týče ostatních 

dodatečných výhod, tak ty zde hrají minimální 

roli pro svou snadnou dostupnost a lehkou 

využitelnost. 

6 Abernathy - Utterback Model 

Technologické inovace v posledních 

letech představují rozhodující díl ve skládačce 

zvané ekonomický růst. Od počátku 18. století, 

kdy byl využit parní stroj ve výrobě, byl 

zaznamenán obrovský nárůst ve standardu 

životní úrovně. Bez technologických inovací 

by tento růst nebyl možný. Tento fakt 

přehledně zachycují světoznámé 

makroekonomické ekonomické modely 

(Solow, Romer). 

Přesto zůstává v dynamických 

modelech hodně oblastí ne příliš přesně 

specifikováno. „Existující modely jsou příliš 

všeobecné a nerozdělují inovaci produktů a 

procesů. Je zde značná poptávka po 

dynamických inovačních modelech 

k zobrazení kauzálních vztahů na firemní a 

průmyslové úrovni a následně pak s jejich 

přispěním porozumět tomu, jak efektivně řídit 

inovace“. 29 

Zdroj: Anderson Jr.,Joglekar, 1996


Obrázek 1 prezentuje souhrnný model, 

nazývaný „Technolgy Ramp-Up Simulator“. 

„Kompletní popis a rozbor tohoto modelu je 

dostupný u autorů Anderson a Joglekar (1995). 

V tomto modelu dva nové pružné systémy 

formují dynamičnost inovací a technologické 

infrastruktury. Tyto systémy jsou sjednoceny s 

„klasickým“ systémem dynamického modulu 

pro tržní chování, kapacit, produkce a investic. 

Inovační modul je založen na modelu 

„Abernathy-Utterback“ (1994) 30 popisujícím 

inovace produktu a procesu a na práci Von 

Hippela (1988) 31 zaměřené na inovace.“ 32 

Aby byla udržena linie inovačního 

vývoje, je v tomto případě nutné představit 

model Abernathy-Utterback, který je v mnoha 

ohledech jedinečný. Model představuje 

jednoznačné pojítko mezi technologickými 

inovacemi na jedné straně a organizační 

strategií a strukturou na straně druhé. Oproti 

jiným modelům navíc popisuje, jak se vyvíjí 

inovace produktu a procesu v průběhu 

životního cyklu výrobní či obchodní jednotky. 

Navíc tento model prezentuje, jak se 

konkurenční strategie, produkční možnosti a 

organizační struktura přetváří v průběhu 

vývoje tohoto životního cyklu. 

Model Abernathy-Utterbeck v sobě 

obsahuje dva základní modely, týkající se 

vývoje procesu a produktu. Proces týkající se 

produkce zahrnuje pracovní sílu, specifikaci 

činností, materiálové vstupy, vybavení 

podniku, informační toky aj. Základní 

podstatou inovace procesů je vytvoření co 

nejefektivnějšího výstupu podniku, 

v kterékoliv etapě vývoje produktu. Abernathy 

a Utterback popisují ve své významné práci „A 

Dynamic Model of Process and Product 

Innovation“ (1975) tři základní stádia vývoje 

procesů. 

První z nich se nazývá 

Nekoordinovaný (Uncoordinated). Týká se 

počátečního stádia procesu i produktu: 

• Velká míra změn u produktu i procesu. 

• Konkurence se mezi sebou výrazně 

odlišuje. 

• Utváření procesu je značně 

nestandardizované. 

• V tomto stádiu je proces nestabilní – 

systém je „organický“ a snadno reaguje na 

– 73 – 


změny okolí 33 (z důvodu této volnosti musí 

být proces také neefektivní). 

Druhé stádium je nazvané Segmentové 

(Segmental). V tuto chvíli se průmysl již 

značně rozvinul a u produktů, které zahrnuje, 

začíná hrát významnou roli cenová 

konkurence. 

• Produkční systém je navržen co 

nejefektivněji, zároveň se stává 

mechanickým a nepružným. 

• Úkoly jsou více specifikovány, 

kontrolovány. 

• Každý účastník procesu získává 

odpovědnost za určitou část procesu. 

• Produkční systém se snaží o to, aby se stal 

dokonale propracovaným, 

automatizovaným a jasně 

kontrolovatelným systémem. V tuto chvíli, 

některé dílčí procesy dosáhly této úrovně, 

jiné ovšem do tohoto stádia zatím stále 

směřují. 

Poslední stádium je Systematické 

(Systematic). V této fázi je proces již vysoce 

rozvinutý a komplexní. Jakýkoliv zásah do 

procesu je velice náročný. 

• Ucelený proces je velice náročný na 

změnu (minimální změna vyvolává tlaky 

na změnu procesu i produktu). 

• Proces se přetváří velmi pozvolně – za 

větší změnou stojí vývoj nových 

technologií či razantní změny na trhu. 

Představil jsem tři základní stádia 

vývoje procesu, jak je uvedli Utterback a 

Abernathy (1975). Jednotlivé stádium vývoje 

odpovídá průběhu výrobního procesu a každý 

definovaný stupeň vývoje má své 

charakteristické rysy uvedené výše. Jak se 

výrobní proces posouvá v čase, stává se čím 

dál více kapitálově náročnějším. Produktivita 

práce stoupá díky specializaci (roste počet 

pracovních úseků), tok materiálu v rámci 

procesu se zefektivňuje a podoba výrobku se 

standardizuje. Nyní je potřeba přesně definovat 

model vývoje produktu. Změny, které vývoj 

produktu zaznamenává lze spojit s výše 

uvedenými charakteristikami vývoje procesu. 

Utterback a Abernathy ve své práci 

(1975) spojily tyto dva procesy dohromady. 

Tento nápad je významný v tom, že


zpracovává dva různorodé pohledy najednou. 

Jedná se o charakteristický přístup k inovacím 

firem v určitém odvětví v určitém časovém 

běhu a mezi firmami využívající různou 

konkurenční strategii v průběhu doby. Takže 

firma může jednou usilovat o to, aby jako 

první představila zdokonalený produkt 

(performance-maximizing), nebo může 

sledovat jiné inovátory a zatím se připravovat 

na rychlou adaptaci a následné představení 

nových variací produktu (sales-maximizing), 

nebo vstoupit na trh v pozdější fázi životního 

cyklu produktu s jednodušší a málo nákladnou 

variantou (cost-minimizing). 34 

Konkurenční strategie Performancemaximizing 

bývá využívána v začátcích 

životního cyklu produktu. Trh není kompaktní 

a firmy se tento trh snaží přijít s jedinečným 

produktem, který by využili k naplnění potřeb 

zákazníků a tak by obsadily tento trh. Mimo to 

inovační firmy čelí značnému riziku. Neznají 

trh, na který hodlají vstoupit a tak informaci 

získávají z vnějších zdrojů, výsledek může být 

ten, že nebudou sto naplnit požadavky 

zákazníků. V tuto chvíli je v dané oblasti 

soustředěno jen pár nevelkých firem. Jedná se 

o nové subjekty či subjekty již zavedených 

podniků, které se pokouší prosadit na nových 

trzích. 

Vývoj produktu i procesu v této 

úvodní fázi odpovídá dříve zmíněnému 

Uncoordinated state. 

• Trh je těžce definovatelný 

• Produkt je nestandardní. 

• Výrobní proces je v počátcích. 

Klíčový bod ve využití inovace je 

pochopení příslušných požadavků po produktu, 

spíše než nových vědeckých výsledků či 

pokročilé technologie. 35 

– 74 – 


Další strategie se v originále nazývá 

Sales-maximizing. V tuto chvíli výrobci i 

spotřebitelé pohybující se na trhu mají určité 

zkušenosti. Konkurující firmy diferencují své 

produkty a některé z nich začínají na trhu 

dominovat. Inovace častěji mění podobu 

výrobku, než samotný produkt a možnosti jeho 

využití. Nejistota na trhu poklesla a zvýšená 

diferenciace produktu vede k širšímu využití 

nové technologie. Výsledek se pak nejčastěji 

projeví v různorodosti produktu a rozšíření 

trhu o nové komponenty. 

„Toto stádium inovace produktu 

značně odpovídá „segmental stage“ vývoje 

procesu. Změny v procesu budou velice 

stimulovány neustále rostoucí poptávkou po 

produktu a tento jev může směřovat ke 

zlomové inovaci, která bude skládat z nových 

organizačních metod či samotného nového 

produktu.“ 36 

Poslední strategie je tzv.: „Costminimizing“ 

a vyznačuje se těmito body: 

• Sjednocuje se podoba produktu 

• Produkt začíná být standardizovaný, stejně 

jako samotný výrobní proces (z tohoto 

důvodu se konkurenční boj přesouvá 

k ceně). 

• Trh začíná být oligopolní 

• Snaha minimalizovat náklady, může vést 

k přesunu produkčních jednotek za 

levnějšími výrobními faktory mimo stát. 

Protože investice do procesu realizace 

produktu jsou v této fázi značné a zároveň 

existuje závislost mezi změnami produktu a 

procesu, tak se dá očekávat, že inovace 

produktu i procesu budou přírůstkového řádu. 

Vztah, který existuje mezi stádii vývoje 

produktu a inovacemi nejlépe charakterizuje 

následný Graf 2.


Graf 2 Abernathy - Utterback Model 

Na vertikální ose je zachycená míra 

inovací a zároveň na horizontální ose jsou 

vyobrazena období vývoje produktu a procesu. 

Z výše představené ideje autorů tohoto modelu 

tak vyplývá, že pokrok ve vývoji produktu i 

procesu je systematický a hladký v závislosti 

na zvyšování prodeje a standardizaci. 37 Svůj 

model autoři testovali na datech ze studie 

Mayerse a Marquise (1969). Jednalo se o 

soubor 567 komerčně úspěšných inovací 

(z pěti oblastí průmyslu a 120 firem) a 

potvrdili tak své původní hypotézy. 38 

Závěr 

Přístup k inovacím zaznamenal 

v poslední době obrovský rozmach. Nestalo se 

tak náhodou, inovace totiž začaly hrát 

významnou roli v podnikání. V současné době 

pokud chce být firma konkurenceschopná, tak 

musí využívat inovací. V průběhu moderní 

doby bylo zaznamenáno mnoho přístupů 

k inovacím a ty nejvýznamnější zachycuje 

právě tato práce. Popis zahrnuje Schumpetera a 

Poznámky 

1 

Hlavní důvod, proč PR vznikla právě v Anglii, byl 

v tom, že právě tato země měla nejvyspělejší 

ekonomický a právní systém a neměla významné 

obchodní bariéry. 

2 

Později se dočkal kritiky za to, že nerozeznal 

podstatu technologické revoluce, která začala probíhat 

v osmdesátých letech 18. stol. (Caton, 1985) 

Zdroj: Utterback & Abernathy, 1975, p. 645; vlastní úpravy 

– 75 – 


představuje jej, jako zakladete moderního 

přístupu k inovacím. Následně se zabírá 

základním rozdělením inovací na radikální a 

přírůstkové. Což se posléze ukazuje jako 

nedostatečné členění, které nedokáže vysvětlit 

veškeré události, které ve spojení s inovacemi 

nastávají. 

Posléze se práce zabývá dalšími 

přístupy k inovacím, tak jak se v průběhu času 

objevovaly. Výsledek je ten, že práce vytvořila 

kompletní teoretický rámec vývoje inovací, 

který zajišťuje orientaci v problematice a na 

jehož základě je možné odvozovat soudobé 

chování firem na trzích. Práce dále vytváří 

podklad, na kterém stojí hlavní, soudobé 

inovační přístupy – otevřené a disruptivní 

inovace. Komplexní pochopení těchto inovací, 

bez kontextu předchozího vývoje, je 

vyloučeno. Proto bylo nutné vytvořit toto 

ucelené pojetí inovačních přístupů v moderní 

éře. Jedině tak, lze pokračovat v rozboru 

disruptivních a otevřených inovací. 

. 

3 

A. Schumpeter bývá často řazen do Rakouské školy. 

Jeho kořeny jsou spojeny s Böhm-Bawerkem, ovšem 

nepracoval s metodami Rakouské školy a na rozdíl od 

nich nezavrhoval matematické metody. 

4 

V Solowově modelu se nachází jediný faktor – 

technický faktor, který dokáže ve stálém stavu 

zvyšovat produkt na reálného pracovníka. Ve svém


článku z roku 1957 „Technické změny a agregátní 

produkční funkce“ mimo jiné provedl empirickou 

analýzu. Z té vyplynulo, že pro ekonomický růst 

v období 1909 – 1949 nebyla rozhodující práce a 

kapitál, ale technický pokrok, kterému připsal 87,5 % 

celkové ekonomického růstu. (Biografie: Robert M 

Solow, 2007) 

5 Základní problém je v samotném technologickém 

pokroku. Solow ho totiž ve svém modelu chápe jako 

exogenní. Technologický pokrok se zde bere z 

vnějšku modelu. 

6 Klaus, V. (2000) Schumpeter po půl století a náš 

dnešek. Projevy a vystoupení [online] 

7 Pohled na podnikatele jako „inovátora“ značně 

ovlivnil Rakouskou školu. Schumpeter často bývá 

přiřazován mezi zastánce této školy, což ovšem 

nemůžeme považovat za pravdu. Na jedné straně byl 

ve stínu této školy vychován a přijal velkou část jejich 

kořenů, ovšem jeho rozsah vnímání světa byl daleko 

širší. V dané době často probíraný „spor o metodu“ 

nebyl pro Schumpetera, žádným problémem. Pro něj 

se jednalo o dva podstatné pohledy na ekonomii, které 

se vzájemně doplňují. 

8 Ovšem když vezmeme v potaz přednášku, kterou si 

připravoval den před svou smrtí „The March into 

Socialism“, vyjadřuje se v tom duchu, že při 

zachování směru vývoje dané doby, by se 

kapitalismus sám zničil a byl by nejspíše nahrazen 

centralistickým socialismem (Klaus, 2000). Zajímavé 

by bylo zjištění, jak by nahlížel na současnou situaci, 

kdy vlády v době krize vstupují do podniků, poskytují 

soukromým subjektům horentní sumy peněz a hovoří 

o zavedení protekcionistických opatření. 

9 Ovšem nebylo správné připisovat pojem kreativní 

destrukce právě Schumpeterovi, ačkoliv mu bývá 

všeobecně připisován a často spojován s ním a jeho 

prací. Základní myšlenka, pokud ne přesný pojem, je 

k nalezení v pracích dřívějších myslitelů jako Mikhail 

Bakunin, Friedrich Nietszche, Werner Sombart a u 

nejvíce důležitého Karla Marxe. 

10 „The fundamental impulse that sets and keeps the 

capitalist engine in motion comes from the new 

consumers, goods, the new methods of production or 

transportation, the new markets, the new forms of 

industrial organization… [This process] incessantly 

revolutionizes the economics structure from within 

incessantly destroying the old, incessantly creating a 

new one. This process of Creative destruction is the 

essential fact about capitalism. “ (Schumpeter, 1942, 

p. 83) 

11 „Krátkodobě“ – z toho důvodu, že i telegram dříve 

narušil trh pošty či jiného způsobu komunikace na 

dálku. 

12 Mohou končit celé odvětví. Firma, která měla ještě 

nedávno monopol a měla obrovské zisky, musí 

najednou ukončit činnost. 

13 Holman, 2002 

14 Schumpetrův pojem „big-is-better“. Tvrdí, že velká 

monopolistická firma je nejvíce schopná a má největší 

předpoklady k vytvoření „přeskakující“ (posouvající 

na vyšší úroveň) inovaci (Diamond, 2006) 

15 Na neštěstí Schumpeter své teorie více 

nerozpracoval, tato oblast nebyla ve středu jeho 

zájmu. Jeho názory ohledně inovací a velikosti 

podniku se bohužel nezakládají na empirických 

základech. Ovšem jak později uvidíme, velikost 

podniku hrála a bude hrát v inovačním procesu vždy 

význačnou roli. 

16 „Cross-functional team“ je skupina zaměstnanců 

jednoho podniku z různých provozních oblastí 

organizace - výzkum, výroba, marketing, finance atd. 

Tito lidé se společně zaměří na jeden cíl a pracují jako 

tým na zefektivnění spolupráce a zavedení inovací 

skrz oddělení a také mohou řešit problémy, jenž 

zasahují hranice firemních oddělení. 

Takto vytvořené týmy pak mají komplexní pohled na 

problém. Obsahují širokou paletu názorů, pracovníky 

s různými dovednostmi a pohledy na problém. Je na 

ně nazíráno jako na prostředek využitelný k řízení 

společenské spolupráce a určitý koncept kreativity. 

Často bývají ustanoveny k návrhu a vývoji nových 

produktů; výběru a implementaci nových technologií 

v rámci celého podniku; ke zlepšení "service-profit 

chain" (jedná se o pozorování a porovnávání, které 

stanovuje vztah mezi politikou podniku, spokojeností 

zaměstnanců, vytvářením hodnoty, věrností zákazníků 

a ziskovosti); ke kontrole produkčních nákladů. 

(Kostelnikov, V. 2001) 

17 V tomto případě bych se pokusil vysvětlit cross- 

functional individuals s pomocí dvou citátů. Oba jsou 

z knihy Paula Sloaneho (2006, str. 57). "The simple 

secret of my genius is that I created something new 

out of ideas and inventions of others" - Henry Ford. V 

druhém případě bych citoval samotného autora: "Most 

great ideas are really combinations of other ideas." 

Radikální inovace nejsou plánovanou akcí. Nemusí se 

jednat ani o novou věc. Radikální inovace je 

výsledkem jedince, který dokáže vidět to co si většina 

lidí dřív nevšimnula a uvést to do produktivní praxe. 

18 Jedná se o základní model skládající se z několika 

postupných kroků. Je složen z několika fází a mezi 

každou fází je brána, jak nám název modelu napovídá 

(gate) a u té se vždy projekt hodnotí a usměrňuje, 

podporuje či ukončuje. Každý model může mít své 

vlastní části (např. objev, požadavek, funkčnost, 

návrh, konstrukce, přezkoumání…). Má mnoho 

nevýhod – pomalost, zúžený pohled hodnotitelů, 

brzké ukončování projektů, předem daná kritéria pro 

hodnocení. 

19 Doktor Wonglimpiyarat se ve své práci 

„Convergence for innovation“ (2007) zaměřil na to, 

jaký dopad mají technologické změny v určitých 

oblastech průmyslu. Následující tabulka například 

zachycuje oblast výroby léků. Uvádí, že inovace 

v této oblasti jsou spojeny s nástupem moderní 

– 76 – 



biotechnologie. Výsledek jeho analýzy je následující 

tabulka, která zachycuje úroveň technologických 

Tabulka 7 Technologické změny v biofarmaceutickém průmyslu 

Zorný úhel Dotčené oblasti 

Průmyslová 

úroveň 

Technologická 


Inovační 


20 K bližšímu porozumění doporučuji knihu „The 

Strategic Management of Intellectual Capital and 

Organizational Knowledge“, editovanou autory 

Chun Wei Choo a Nick Bontis 

21 Využívají k tomu příkladů z článku ekonoma 

Kim B. Clarka z roku 1987 (Managing technology 

in international competition: The case of product 

development in response to foreign entry). 

Například firma Xerox, která byla u zrodu 

kopírovacích přístrojů v sedmdesátých letech, čelila 

konkurenci, která začala nabízet menší a 

spolehlivější kopírky. Tyto nové produkty 

vyžadovaly málo vědeckých a inženýrských 

schopností. Navzdory tomu, že firma Xerox 

objevila základní technologii a měla obrovské 

zkušenosti z tohoto odvětví, trvalo této společnosti 

osm let plných neúspěchů, než se jí podařilo přijít 

na trh s konkurenčním produktem. Během tohoto 

období přišla o polovinu svého trhu a utrpěla velké 

finanční ztráty. 

Jiný, ještě zajímavější případ popisuje společnost 

RCA, která v padesátých letech zkonstruovala díky 

svému výzkumu a vývoji přenosné tranzistorové 

rádio. Jenže RCA následně přestala mít zájem 

zdokonalovat tuto technologii. Následně se objevila 

firma Sony. V té době nevelká společnost vstoupila 

na trh USA se svým malým rádiem. Ihned uspěla a 

s trochu vylepšeným modelem získávala značné 

podíly trhu. Ironií je ten fakt, že rádia společnosti 

Sony ještě dlouhou dobu byly vyráběny 

s technologií licencovanou od RCA. 

V návaznosti na tyto dva případy upozornil, že 

firmy Xerox a RCA byly vystaveny právě tzv. 

architecture innovation. Tento druh inovací zrušil 

užitečnost architektonických znalostí firmy, ale na 

druhou stranu tato inovace neovlivnila znalosti o 

jednotlivých prvcích produktu. 

Farmaceutický 

průmysl, potravinářský 

průmysl, zemědělský 

průmysl, chemický 

průmysl 

Farmakologie, 

biochemie, molekulární 

biologie 

Tradičně používané 

léky k léčbě, tradiční 

lékařství 

změn v biofarmaceutickém průmyslu. 

Stupeň 

technologické 

změny 

Přírůstkový 

Radikální 

– 77 – 


Zdroj: Wonglimpiyarat, 2007, p. 9 

22 

Henderson & Clark, 1990, pp. 10-13. (Bozdogan, 

Deyst, Hoult, Lucas, 1998) 

23 

Následující modely vycházejí z práce 

„Innovation and knowledge creation: How are 

these concepts related?“ od autorů Popadiuk a 

Choo (2006) 

24 

Voyer, Ryan, 1994. p. 9 

25 

V originále: Imitability and complementary 

assets 

26 

V originále: tacit knowledge (Unwritten, 

unspoken, and hidden vast storehouse of knowledge 

held by practically every normal human being, 

based on his or her emotion, experiences, insights, 

intuition, observations and internalized information. 

Tacit knowledge is integral to the entirely of a 

person´s consciousness, is acquired largely through 

association with other people, and requires joint or 

shared activities to be imparted from on to another. 

Like the submerged part of an iceberg it constitutes 

the bulk of what one knows, and forms underlying 

framework that makes explicit knowledge possible. 

Concept of tacit knowledge was introduced by the 

Hungarian philosopher-chemist Michael Polanyi 

(1891-1976) in his book „The Tacit Dimension“. 

(BusinessDictionary.com [citace] Dostupné z 

WWW: 

http://www.businessdictionary.com/definition/tacitknowledge.html) 

27 

OPPapers.com. Teece Model Of Innovation. 

[online] [cit. 2010-02-24] Dostupné z 

http://www.oppapers.com/essays/Teece-Model- 

Innovation/162022 

28 

V případě že firmy spolupracovat nebudou, tak 

Allen Afuah vtipně a bez větší nadsázky uvádí fakt, 

že všechny peníze vydělají jejich právníci. 

29 

Anderson Jr., E.G., Joglekar, N.R. 1996, p. 1.


30 

Utterback, J.M. (1996) Mastering the Dynamics 

of Innovation. Cambridge, MA: Harvard Business 

School Press; 2nd ed. 53 p. ISBN 0875847404 

31 

Von Hippel (1988) 

32 

Anderson Jr., E.G., Joglekar, N.R. 1996, p. 1. 

33 

„Termín „organický“ a kontrastní termín 

„mechanický“ jsou používány k popisu podstaty 

organizačních vztahů uvnitř společnosti či oddělení, 

jak dříve rozpracoval Burns and Stalker (1961)“ 

(Abernathy & Utterback, 1975, p. 641). 

34 

Zde Utterback a Abernathy čerpaly ve své práci 

ze zdrojů: 

Ansoff, H., Stewart, J. M. (1967) Strategies for 

technology –based business. Harv. Bus. Rev. vol. 

45, no 6, pp. 71-83 & Simmonds, W.H.C. (1973) 

Toward an analytical industry classification. 

Technol. Forecasting & Soc. Change. vol. 4, no. 4, 

pp. 375-385 

35 

Abernathy & Utterback, 1975, p. 643 

Literatura 

Afuah, A. (2009) Strategic Innovation: New Game 

Strategies for Competitive Advantage. 1nd ed. 

Routledge, 484 pp. 

Anderson Jr., E.G., Joglekar, N.R. (1996) Modeling 

the Dynamics of Technological Ramp-Up within 

Firms. The 14th International Conference of the 

System Dynamics Society, Cambridge, Massachusetts, 

USA, 4p., [online] [cit. 2010-02-15] Dostupné z 

http://www.systemdynamics.org/conferences/1996/pr 

oceed/papers/ander024.pdf 

Caton, H. (1985) The Preindustrial Economics of 

Adam Smith. The Journal of Economic History. vol. 

45, no. 4, pp. 833-853. 

Choo, C.W., Bontis, N. (2002) The Strategic 

Management of Intellectual Capital and 

Organizational Knowledge. 1st ed. Oxford University 

Press, 774 pp. 

Deward, R.D., Dutton, J.E. (1986) The Adoption of 

Radical and Incremental Innovations: An 

Diamond Jr., A. M. (2004) Schumpeter’s Central 

Message. Paper Presented at Milan International 

Schumpeter Society Conference. June 12, 2004, 

81p.,[online] [cit. 2010-02-06] Dostupné z 

http://cba.unomaha.edu/faculty/adiamond/web/diamo 

ndpdfs/schumpcent.pdf 

Empirical Analysis. Management Science. vol. 32, no. 

4, pp. 1422-1433. 

Henderson, R.M., Clark, K.B. (1990) Architectural 

Innovation: The Reconfiguration Of Existing. 

Administrative Science Quarterly. vol. 35, no. 1, pp. 

9-30. 

Holman, R. (2002) Mikroekonomie. 1st ed. C.H.Beck, 

Praha, 591 s. 

– 78 – 


36 Abernathy & Utterback, 1975, p. 644 

37 „V mnoha případech se může pokrok zastavit na 

dlouhou dobu, nebo se přímo obrátit. Firmy, 

extrémně se zabývající vývojem svých procesů, 

mohou zjistit, že sice dosáhnuli vysoké 

produktivity, pouze za cenu snížené flexibility a 

schopnosti inovovat. Musí čelit konkurenci: 

inovovaným produktům jiných více flexibilních 

segmentů, které jsou schopnější v substituci 

produktů; zahraniční dovozy; konkurenční produkty 

z jiných průmyslových oblastí s vysoce křižněelastickou 

poptávkou; nebo procesní změny od 

zákazníků, vedoucí k přímé ignoraci produktu“ 

(Abernathy, W.J., Wayne, K. (1974) Limits of the 

learning curve. Harv. Bus. Rev. vol. 52, no. 5, pp. 

109-119. Utterback & Abernathy, 1975, p. 645). 

38 Více pak v samotném článku „A dynamic model 

of Process and Product Innovation“ (1975). 

Kaisen, K. (2008) Driving growth by finding your 

next S-Curve. Whitepaper. [online] [cit. 2009-03-10] 

Dostupné z 

http://www.kendoventures.com/art/Finding_Your_Ne 

xt_S_Curve_Whitepaper_v1_Dec_1_2008.pdf 

Kaplan, S. (2007) Innovation Lifecycles. [online] [cit. 

2010-03-03] Dostupné z http://www.innovationpoint.com/Innovation_Lifecycles.pdf 

Klaus, V. (2000) Schumpeter po půl století a náš 

dnešek. Projevy a vystoupení. [online] [cit. 2010-02- 

01] Dostupné z 

http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=lM22u 

OVIIxJD 

Kostelnikov, V. (2001) Cross-functional team. 


http://www.1000ventures.com/business_guide/crosscu 

ttings/cross-functional_teams.html 

Kostelnikov, V. (2001) Radical Innovation versus 

Incremental Innovation. [online] [cit.2010-03-20] 

Dostupné z 

http://www.1000ventures.com/business_guide/innovat 

ion_radical_vs_incr.html 

Lowe, R., Marriott, S. (2006) Enterprise, 

Entrepreneurship and Innovation: Concepts, Contexts 

and Commercialisation. 1st ed. Butterworth- 

Heinemann, 472 pp. 

Millis, M.G. Breakthrough Technologies. Source: 

NASA Glenn Research Centre. [online] [cit. 2010-3- 

17] Dostupné z 

http://www.nasa.gov/centers/glenn/technology/warp/b 

rakthru.html 

Popadiuk, S.; Choo, C.W. (2006) Innovation and 

knowledge creation: How are these concepts related?


International Journal of Information Management. 

vol. 26, no. 4, pp. 302–312. 

Rensman, M. (1996) Economic Growth and 

Technological Change in the Long Run. 95 s. [online] 

[cit. 2010-01-23] Dostupné z 

http://som.eldoc.ub.rug.nl/FILES/reports/1995- 

1999/themeC/1996/96C10/96c10.pdf 

Ritzer, G. Creative destruction. Work in progress 


http://www.georgeritzer.com/docs/creative%20destru 

ction.pdf 

Schumpeter, J. A. (1975) Capitalism, Socialism and 

Democracy. New York: Harper and Brothers, 431 pp. 

Sloane, P. (2006) The Leader´s Guide to Lateral 

Thinking Skills. Unlocking the creativity and 

innovation in you and your team. 2nd ed. Kogan Page, 

186 pp. 


Ing. Ondřej Chwaszcz 

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 

Fakulta managementu a ekonomiky, 

Mostní 5139, Zlín, 

Tel. +420577055296, 

E-mail: chwaszcz@seznam.cz 




Utterback, J.M., Abernathy, W.J. (1975) A dynamic 

model of process and product innovation. Omega. vol. 

3, no.6, pp. 639-656. 

Von Hippel,E. (1988) The Source of Innovation 1st 

ed. New York: Oxford University Press, 218 pp., 

[online] [cit. 2010-02-02]. Dostupné z 

http://web.mit.edu/evhippel/www/sources.htm. 

Voyer, R., Ryan, P. (1994) The New Innovators: How 

Canadians are shaping the knowledge-based 

economy. 2nd ed. Lorimer, 239 pp. 

VŠE v Praze (2007) Biografie : Robert M Solow 


http://ciks.vse.cz/Edice/nobel/Solow/solow.aspx 

Wonglimpiyarat, J. (2007) Convergence for 

Innovation. CACCI Journal, vol. 1. 

– 79 – 



Všeobecná ustanovení 

1. Články předložené k publikování musí být 

zaměřeny na ekonomickou a manažerskou 

teorii. Těžištěm zájmu jsou následující 

oblasti: podnikový management, 

ekonomika podnikání, finanční řízení 

podniku, účetnictví, management kvality, 

marketing, personální management, 

controlling, logistika a informatika. 

Podmínkou otištění článku je jeho 

původnost. Editor si vyhrazuje právo 

příspěvek odmítnout. Publikování článku 

musí být doporučeno odborníkem z oboru. 

2. Prohlášení o původnosti článku – autor 

odevzdá společně s článkem také 

prohlášení o tom, že článek je originální a 

nebyl dosud publikován nebo nabídnut 

k publikaci jinému vydavateli. 

3. Recenze každého dodaného příspěvků je 

zajištěna dvěma nezávislými odborníky a 

anonymním způsobem (tzv. „double 

blind“). 

4. Články mohou být předkládány v jazyce 

českém, anglickém, německém, 

slovenském. 

5. Kontakt na autora(y) je uveden pod 

seznamem literatury. Obsahuje jméno, 

příjmení (včetně titulů), název instituce, 

název oddělení (ústavu), adresu pracoviště, 

tel., e-mail. 

6. Název článku je uveden v původním jazyce 

i v anglickém jazyce. 

7. Na začátku článku je uveden strukturovaný 

abstrakt v anglickém jazyce, který obsahuje 

výzkumný problém, metodologii/metody 

výzkumu, vědecký cíl, výsledky, závěry, 

limity výzkumu nebo implikace závěrů 

(250-300 slov). 

8. Klíčové slova v anglickém jazyce a kódy 

JEL klasifikace. 

9. Struktura článku je na následující straně 

tohoto dokumentu (podrobnější informace 

viz tabulka a vzor článku). 

10. Maximální rozsah článku je 15 stran A4. 

Formát stránky A4 (210 x 297 mm), okraje: 

pravý 2,5 cm, levý 2,5 cm, horní 3 cm, 

dolní 3 cm. Text článku, včetně obrázku, 

tabulek, grafů apod. umístěn ve dvou 

sloupcích. Mezera mezi sloupci 1cm. 

POKYNY PRO AUTORY 

– 80 – 


Řádkování v článku jednoduché. Stránky 

nečíslovat. 

11. Články a prohlášení o jeho původnosti se 

dodávají v elektronické podobě na ediční 

adresu uvedenou v tiráži časopisu. 

12. Tabulky, grafy, obrázky apod. se číslují a 

v textu a musí být na ně odkazy. Pod 

každým obrázkem, grafem, tabulkou musí 

být uveden zdroj, ze kterého autor čerpal 

data (podrobnější informace viz tabulka). 

13. V závěru článku je uveden seznam 

literatury v abecedním uspořádání bez 

číslování dle APA stylu 

http://owl.english.purdue.edu/owl/resource/ 

560/01/. 

Odkazy na zdroje v textu článku se uvádí 

v následujícím formátu: 

Jeden autor : (Novák, 2000) 

Více autorů: (Žák, 1999; Novák, 2000) 

(Žák a Novák, 2000; Dvořák et all., 2000) 

14. Pro zpracování článku se používá Microsoft 

Windows XP/Home/Professional/Vista, 

Microsoft Office XP, 2007 (formát souboru 

MS Word .doc a .rtf). Při zpracování 

podkladů v elektronické podobě text nijak 

neformátovat, odsazení odstavců 

neprovádět pomocí mezer či jiných znaků. 

Při přípravě k tisku je dodatečně odstraněna 

většina event. použitého formátování. 

Nepoužívat podtrhávání, bude též 

odstraněno. 

15. Tisk časopisu je černobílý, všechny 

podklady musí být dodány v černobílém 

provedení. 

16. Pokud jsou součástí Vašeho příspěvku 

fotografie nebo jiná obrazová díla, 

nezapomeňte uvést jména autorů. 

V případě, že jste použili podklady od 

jiných autorů, je nutno dodržet Zákon č. 

121/2000 Sb., o právu autorském, o 

právech souvisejících s právem autorským 

a o změně některých zákonů (autorský 

zákon). 

17. Tabulky v elektronické podobě mohou být 

vytvořeny v programech MS Word (verze 

6.0 nebo vyšší), MS Excel (verze 5.0 nebo 

vyšší). Při tvorbě tabulek je nejlepší 

používat co nejjednodušší sazbu (základní 

fonty, jednoduché a tenké čáry orámování a 

rozdělení buněk).


Podrobnější informace k psaní článku: 

STRUKTURA Písmo 

Název článku (v původním 

jazyce i v anglickém 

jazyce) 

Nadpisy 

Times New Roman, vel. 14 

zarovnání na střed 

Jméno a příjmení 


autora (ů) bez titulů 

zarovnání na střed 

Texty, tabulky, vzorce… (ve formátu dvou sloupců) 

Abstrakt (v angličtině) 

Text (strukturovaný abstrakt)- Times New Roman, vel. 11 

250-300 slov 

Požadavky na strukturovaný abstrakt : výzkumný problém, 

metodologie/metody výzkumu, vědecký cíl, výsledky, závěry, 

limity výzkumu nebo implikace závěrů 

viz např. 

http://info.emeraldinsight.com/authors/guides/abstracts.htm 

Klíčová slova (5-6) (v angličtině) Times New Roman, vel. 11 

JEL Classification 

Úvod 

Text článku, diskuse, výsledky 

Závěry 

Formát literatury 

Tabulka 1 Název (popis) tabulky 

Graf 1 Název (popis) grafu 

Diagram 1 Název (popis) diagramu 

Jméno a příjmení (vč. titulů) 

Kontaktní adresa pracoviště 

Times New Roman, vel. 11, zarovnání vlevo 

viz 

http://www.aeaweb.org/journal/jel_class_system.html 

Text článku Times New Roman, vel. 11 

Odsazení prvního řádku v odstavci tabelátorem 1,25 cm 


dle APA stylu viz 

http://owl.english.purdue.edu/owl/resource/560/01/ , řadit 

v abecedním uspořádání, nečíslovat 


Umístění popisu nad tabulkou, zarovnání vlevo 

Umístění popisu pod grafem, zarovnání vlevo 

Umístění popisu pod diagramem, zarovnání vlevo 

Zdroj je umístěn pod tabulkou, grafem, diagramem 

zarovnání vpravo 

(Times New Roman, vel. 10) 

Kontakt na autora (y) 


zarovnání vpravo 

(Název instituce, oddělení, adresa, země, telefon, e-mail…) 

– 81 – 



Název článku 

Jméno a příjmení 

Abstrakt 

Je požadovaný strukturovaný abstrakt, který onsahuje výzkumný problém, metodologii/metody 

výzkumu, vědecký cíl, výsledky, závěry, limity výzkumu nebo implikace závěrů. Text abstraktu – 

v originálním jazyce (max. 200 slov) 

Klíčová slova: Klíčová slova v originálním jazyce (5-6 slov) 

JEL Klasifikace: M15, M21 

Úvod 

Text úvodu... 

Text text text text text text text text text 

text text text text text text text text text text text text 


text text text text text text. 





text text. 

Diskuse 

Text diskuse… 





text text. Text text text text text text text text text 




text text. 



Seznam literatury 

Daly, H.E. (1991) Ecological economics and 

sustainable development. In: C. Rossi and E. Tiezzi 

(Editors), Ecological Physical Chemistry. Elsevier, 

Amsterdam, pp. 185-201. 

Easterby-Smith, M., Thorpe, R., Lowe, A. (2003) 

Management research: An Introduction.2nd ed. 

London: Sage Publications. 194pp. 

European Commision (2001) Green Paper on 

Corporate Social responsibility, 35p., [online] 

[cit.2009-07-06] Retrieved from 

http://www.europa.eu.int/comm/employment_socia 

l/soc-dial/csr/greenpaper_en.pdf, 

– 82 – 




text text. 







text text. 

Závěry 






text text. 





text text. 

Farrel, J., Klemperere, P. (2004) „Coordination and 

Lock-In Competition with Switching Cost nad 

Network Effects“. [online] [cit.2008-07-08] 

Retrieved from www.paulklemperer.org 

Goodland, R.,Daly, H.E. and Serafy, S. (1991) 

Environmentally Sustainable Economic 

Development: Building on Brundtland. 

Environment Working Paper No. 46, World Bank, 

Washington, DC 

Reiche, E.-W., (1993) Modelling water and 

nitrogen dynamics on catchment scale. In B. 

Breckling and F. Muller (Editors), State-of-the-Art


in Ecological Modelling. Ecol. Model., 75/76; 371- 

384 

Webster, C. (1995) Marketing culture and 

marketing effectiveness in service firms. The 

Kontakt na autora (y): 

Jméno a příjmení (vč. titulů) 

Adresa pracoviště (Název instituce, oddělení, 

adresa, země, telefon, email) 

– 83 – 


Journal of Service Marketing. vol. 9, no. 2, pp. 6 - 

21,


Common regulations 

1. The articles submitted for edition have to 

be focusing on economical and managerial 

theory. The following topics are preferred: 

Company Management, Entrepreneurship 

Economics, Financial Management, 

Accounting, Quality Management, 

Marketing, Personal Management, 

Controlling, Logistics and Informatics. The 

condition of editing the article is its 

originality. The editors have the right to 

exclude the article. Publishing of the article 

must be recommended by a expert of 

discipline. 

2. The statement about the originality of the 

article – the author will submit a statement 

about the originality of his article and 

statement that the article has not been 

published or offered for editing to another 

publisher. The statement will send with the 

article to the editorial address (you can find 

in the imprint of the magazine). 

3. The review process is arranged by double 

blind system. The reviewers are 

independent experts. 

4. Languages used: Czech, English, German, 

and Slovak. 

5. Author(s) contact is situated behind the 

references. It must consist of name and 

surname (including titles), name of 

institution, name of department (institute), 

contact address, phone, e-mail. 

6. Title of the article should be both in origin 

article language and English one. 

7. At the beginning of article, there will be 

structured abstract in English language. The 

abstract must specify research purpose, 

methodology/methods, and scientific goal, 

findings, and conclusions, limits of research 

or conclusions´ implications (250-300 

words). 

8. Keywords in English and JEL 

Classification. 

9. The structure of the article is described in 

the next page of this document. For further 

information see the table below. 

10. The article should not be longer than 15 

pages A4. The format of pages A4 (210 x 

297 mm), edges: right – 2,5 cm, left – 2,5 

Guide for Author(s) 

– 84 – 


cm, upper – 3 cm, lower – 3 cm. Text of the 

article (including pictures, figures, tables) 

has to be in two columns. Blank between 

columns is 1cm. Single-spaced format. Do 

not include page number. 

11. Articles and statement about their 

originality are submitted electronically to 

the editorial address (you can find in the 

imprint of the magazine). 

12. Tables, figures, pictures and so on are to be 

numbered and the references must be in 

text. The source from which the author 

gained the data should be written under 

every one. For further information see the 

table below. 

13. In the end of article is list of References. 

The references cited has to be in 

alphabetical order, unnumbered according 

to APA style 

http://owl.english.purdue.edu/owl/resource/ 

560/01/. 

A bibliographic reference in the text of 

article has to be in this type of format: 

Only author: (Novák, 2000) 

Composite authors: 

(Žák, 1999; Novák, 2000) 

(Žák a Novák, 2000; Dvořák et all., 2000) 

14. For writing your article use please 

Microsoft Windows 

XP/Home/Professional/Vista, Microsoft 

Office XP, 2007 (format MS Word .doc a 

.rtf). Do not underline the text. The print of 

the magazine is in black and white format, 

which means all the color tables etc. will be 

reversed into black and white format. Print 

of journal is black and white. 

15. All text (including figure, table…) has to be 

in black-white version. 

16. In case that your article contain pictures, 

photographs and other pictographic 

elements do not forget about references 

(name of author(s)). If using work of other 

author(s) follows the act law no. 121/2000 

Author Law. 

17. For creating tables please use programs MS 

Word (6.0 version or higher), MS Excel 

(5.0 version or higher). If creating tables 

please use the simplest format (thin lines, 

basic fonts etc.).


Further information for authors: 

STRUCTURE Format 

Headlines 

Title (both in the article 

language and English one) 

Name(s) of Author(s) 

(without titles) 

Times New Roman, Bold 14pt, 

Centered 

Times New Roman, Bold 12pt, 

Centered 

Abstract (in English) 

Text, tables, formula (two column format) 

Text (structured abstract) Times New Roman, 11pt, 

250-300 words 

Requirement to structured abstract: research purpose, 

Keywords (5-6) (in English) 

methodology/methods, scientific goal, findings, conclusions, 

limits of research or conclusions´ implications. 

see for example 

http://info.emeraldinsight.com/authors/guides/abstracts.htm 

Times New Roman 11pt, left centred 

JEL Classification 

Introduction 

Text of article, Discussion, 

Findings 

Conclusion 

Times New Roman, 11pt, left centred 

see 

http://www.aeaweb.org/journal/jel_class_system.html 

Text of the article Times New Roman 11pt 

Paragraph indent of the 1 st line 1,25 cm 

References format Times New Roman 10pt 

According to 

the APA style see 

http://owl.english.purdue.edu/owl/resource/560/01/, alphabetically 

Table 1 Name (description) 

Graph 1 Name (description) 

Diagram 1 Name (description) 

Name (s) Surname (s) (including 

titles) 

Present address of Author(s) 

structured, unnumbered 

Times New Roman, 10pt 

Place the description ABOVE the table, 

Place the description UNDER the graph, 

Place the description UNDER the diagram 

Source placed UNDER the table, graph, diagram 

Right centred 

Times New Roman, 10pt, 

Author(s) contact(s): 

Times New Roman, Bold 11 pt, 

Right centred 

(Name of institution, department, address, country, telephone, email…) 

– 85 – 



Title 

Name(s) of Autor(s) 

Abstract 

Abstract has to be structured. Written in original language (max. 200 words), that including a research 

purpose, methodology/methods, scientific goal, results, conclusions, limits of research or conclusions´ 

implications. 

Key words: Key words in original language (5-6 words) 

JEL Classification: M15, M21 

Introduction 

The text of introduction... 







text text. 







text text. 

Discussion 

The text of discussion… 







text text. 



References 

Daly, H.E. (1991) Ecological economics and 

sustainable development. In: C. Rossi and E. Tiezzi 

(Editors), Ecological Physical Chemistry. Elsevier, 

Amsterdam, pp. 185-201. 

Easterby-Smith, M., Thorpe, R., Lowe, A. (2003) 

Management research: An Introduction.2nd ed. 

London: Sage Publications. 194pp. 

European Commision (2001) Green Paper on 

Corporate Social responsibility, 35p., [online] 

[cit.2009-07-06] Retrieved from 

– 86 – 






text text. 







text text. 

Conclusions 







text text. Text text text text text text text text text 






text text. 

http://www.europa.eu.int/comm/employment_socia 

l/soc-dial/csr/greenpaper_en.pdf, 

Farrel, J., Klemperere, P. (2004) „Coordination and 

Lock-In Competition with Switching Cost nad 

Network Effects“. [online] [cit.2008-07-08] 

Retrieved from www.paulklemperer.org 

Goodland, R.,Daly, H.E. and Serafy, S. (1991) 

Environmentally Sustainable Economic 

Development: Building on Brundtland. 

Environment Working Paper No. 46, World Bank, 

Washington, DC.


Reiche, E.-W., (1993) Modelling water and 

nitrogen dynamics on catchment scale. In B. 

Breckling and F. Muller (Editors), State-of-the-Art 

in Ecological Modelling. Ecol. Model., 75/76; 371- 

384 

Author (s) contact (s): 

Name(s) Surname (s) (including titles) 

Present address of Author(s), (Name of institution, address, country, telephone, email) 

– 87 – 


Webster, C. (1995) Marketing culture and 

marketing effectiveness in service firms. The 

Journal of Service Marketing. vol. 9, no. 2, pp. 6 - 

21,


Kreativní ekonomika – vybrané ekonomické, právní, amsmediální a informační 

aspekty 

KLOUDOVÁ, Jitka, et al. Kreativní ekonomika : vybrané ekonomické, právní, masmediální a 

informatizační aspekty. Bratislava : Eurokódex, 2010. 216 s. ISBN 978-80-89447-20-6. (brož.) 

Recenzovaná publikace je kolektivním dílem 

několika autorů, kteří ve svých jednotlivých 

příspěvcích nahlížejí na problém kreativity, resp. 

kreativní ekonomiky z pohledu různých aspektů 

vybraných vědních disciplín. Výběr a volba témat 

byly vcelku přirozeně dány disponibilními 

kapacitami výzkumného týmu a jeho odbornou 

profilací, jakož i fakultní institucionalizací 

Bratislavské vysoké školy práva. Vznikla tak 

publikace, kde vedle úvodu do problému (část 

první), je obsažena ekonomická problematika (část 

druhá), právní pojetí (část třetí), masmediální aspekt 

(část čtvrtá) a informatický pohled na problém 

kreativity (část pátá). Každá z uvedených čtyřech 

částí nabízí dílčí specifický pohled z hlediska 

zkoumání zmíněných vědních disciplín. Vznikla tak 

zajímavá a užitečná publikace, která se může stát 

východiskem pro odbornou diskusi o problému 

„kreativní ekonomiky“, resp. „kreativity.“ 

Je vhodné zmínit, že problém kreativity je svým 

původem předmětem výzkumu psychologie, kdy i v 

druhé polovině minulého století můžeme nalézt odborné práce jak českých tak i slovenských 

psychologů zabývajících se kreativitou (v té době spíše označované termínem „tvořivostí“). 

Ze zmíněné doby jsou mně na Slovensku známy i rozpracované postupy a metody pro 

diagnostikování této „osobnostní způsobilosti“ a navrženy různé metriky pro její měření 

(Vonkomer). V té době nebylo existující společenské klima příliš nakloněno takovým 

výzkumným projektům, a to patrně proto, že poznatky o výzkumu tvořivosti signalizovaly 

něco, co nebylo možné vysvětlit jen „determinujícím sociálním vlivem“ (sociálním 

prostředím) na formování tvořivosti. Tak zůstaly na tu dobu hodnotné výzkumné poznatky 

„ukryty“ v nepříliš zveřejňovaných publikacích. Bylo by jistě zajímavé se i o takovou reflexi 

(a psychologický pohled na kreativitu) pokusit v některé z dalších analýz kreativity. 

Předpokládalo by to samozřejmě rozšíření výzkumného týmu o psychologa. 

Samotná kreativita, jak rovněž v úvodu uvádí J. Kloudová, je interdisciplinárním problémem. 

S tím lze nepochybně souhlasit. Z metodologického hlediska je problematika kreativity 

„ukotvena“ v intencionalisticky orientované metodologii - a to je samozřejmě („limitující“) 

problém pro pokus o jakékoliv „neintencionalistické“ (kdy do množiny 

„neintencionalistických“ přístupů „tradičně“ patří i ekonomický pohled na problematiku 

kreativity) zkoumání kreativity. Z toho také pramení i určitý „rezervovaný odstup“ části 

ekonomů od problému „kreativní ekonomiky“. Také v tomto ohledu může recenzovaná 

publikace přispět do vědecké diskuse o problematice kreativity obecně a kreativní ekonomiky 

– 88 – 



zvláště. Zdá se dokonce, že i v tomto ohledu by bylo možné směřovat i další výzkum, a to 

s ohledem na soudobou finanční krizi a explanačně predikční validitu dosavadních 

používaných ekonomických teorií, a směřovat jej k hledání nového paradigmatu ekonomické 

(a nejen ekonomické) vědy, který by umožnil vysvětlit nové jevy. 

Poměrně rozsáhlá publikaci s tématickým zaměřením ke kreativní ekonomice tak dává řadu 

podnětů k možné diskusi. Kladně oceňuji zejména informační hodnotu recenzované publikace 

a ve vztahu k problému „kreativní ekonomiky“ pak zejména třetí kapitolu (Kloudová). Autoři 

korektně pracují s řadou relevantních zdrojů, které je možné dohledat. Ke kladům publikace 

patří i interdisciplinární pohled na zmíněný problém. Jedná se samozřejmě o „výběr“ 

jednotlivých aspektů. V zájmu neinformovaného („vnějšího“) čtenáře, který nezná „genezi“ a 

„historii zrodu“ publikace bych doporučil v úvodu stručně zmínit, proč byly zvoleny právě 

uvedené pohledy, a proč jiné (viz zmiňovaná psychologie), absentují. 

V této souvislosti by se v úvodu dal blíže specifikovat výzkumný předmět a výzkumné cíle, 

čímž by autoři publikace korektně uvedli, co je výzkumným rozsahem pojmu „kreativní 

ekonomika“. 

Recenzovaná publikace řeší aktuální nový rodící se problém kreativní ekonomiky. Je 

zdařilým pokusem o vybranou interdisciplinární analýzu. Publikace nastoluje řadu otázek, 

které se mohou stát východiskem pro další diskusi. Kniha je v podmínkách Slovenské (ale i 

České republiky) první relativně ucelenou (byť výběrovou) interdisciplinární analýzou 

zaměřenou na problém kreativní ekonomiky. 

V Praze 15.2.2010 Prof. PhDr. František Ochrana,Dr.Sc. 

– 89 – 


VŠE v Praze, Fakulta managementu 

Katedra veřejných financí


IPO – Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku 

MELUZÍN, Tomáš; ZINECKER, Marek. IPO : prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování 

rozvoje podniku. 1. Brno : Computer Press, 2009. 188 s. ISBN 978-80-251-2620-2(váz.). 

Publikace „IPO – Prvotní veřejná nabídka akcií 

jako zdroj financování rozvoje podniku“ se 

věnuje tématu, které je velice aktuální pro 

širokou odbornou veřejnost v čele s finančními a 

vrcholovými manažery podniků a externími 

subjekty vstupujícími do procesu prvotních 

emisí akcií jako poradci, prostředníci a experti. 

Poskytuje cenné informace, které mohou 

především podnikovým manažerům a dalším 

zainteresovaným subjektům poskytnout poučení a 

významně přispět k vyšší kvalitě jejich účasti v 

procesu přípravy financování podnikových aktivit 

a projektů. Každý subjekt zúčastňující se přípravy 

možných variant financování by měl být zcela 

nezbytně seznámen se základními problematikou 

všech fází procesu IPO, aby se mohl nejen 

efektivně zapojit, ale také, aby plně chápal 

význam IPO jako nástroje financování. 

Kniha má mnoho předností: provází čtenáře 

všemi důležitými aspekty procesu IPO, je 

přehledně uspořádaná a orientuje se primárně na praktické aspekty procesu IPO. Výklad 

všech hlavních aspektů procesu IPO je ucelený a komplexní. Za pozitivní lze považovat snahu 

autorů udržet výklad v praktické rovině, čemuž přispívají i přehledy a ukázky praxe IPO u nás a 

ve světě. 

Soubor čtrnácti kapitol vytváří komplexní mozaiku poznatků o vývoji primárních emisí akcií 

v ČR i v zahraničí, o předpokladech a podmínkách úspěšné emise a zejména o činnostech, 

které úspěšnost primárních nabídek akcií pomáhají zajistit. Zaujatý čtenář objeví nejen mnoho 

podnětů k zamyšlení a úvahám nad výzvami, které vyvolávají primární emise akcií, ale i 

inspiraci k zefektivnění realizace veřejných nabídek akcií v konkrétních praktických 

aplikacích. 

První tři kapitoly lze označit za úvodní. Zavádějí čtenáře do hlavního tématu publikace 

výkladem základních pojmů, podstaty fungování finančních trhů a podnikových financí. Další 

čtvrtá kapitola skýtá zajímavý pohled do vývoje počtu veřejných nabídek akcií a hodnoty 

získaného kapitálu ve světě, v jednotlivých regiónech, trzích a sektorech ekonomik. 

Další kapitoly mají bezprostřední vazbu na proces rozhodování o veřejné nabídce akcií a na 

kroky či fáze procesu její realizace. Kapitola pátá doplňuje již zmíněný přehled vývoje IPO na 

jednotlivých trzích uvedením příčin tohoto vývoje a hlavních faktorů vlivu. Pro rozhodování 

o IPO je rovněž podnětný popis a klasifikace výhod a nevýhod financování pomocí emise 

akcií a účinky IPO na peněžní toky a zisk. 

– 90 – 



Úspěšnost primárních emisí je bytostně svázána se zkušenostmi a schopnostmi subjektů, kteří 

se na přípravě a realizaci IPO podílejí. Text šesté kapitoly přináší k této problematice cenné 

informace a poučení. Ukazuje nejen na význam kvality realizačního týmu pro řádný a kvalitní 

průběh IPO, ale skýtá i cenné poučení v otázkách spojených s výběrem partnerů pro přípravu 

IPO, skladbou realizačního týmu, činnostech vykonávaných členy týmu a vazbách mezi nimi. 

Z hlediska praktické realizace IPO je neméně zajímavá a podnětná kapitola sedmá, v které 

autoři věnují pozornost detailnímu popisu hlavních kroků a fází IPO. Fundovaného poučení se 

tak čtenáři dostává např. o otázkách výběru manažera emise, kapitálového trhu vhodného pro 

realizaci IPO, stanovení počátečního cenového rozpětí emitovaných akcií, vyhotovení a 

zveřejnění prospektu, vydání akcií, mechanismu stabilizace kurzu akcií apod. Z praktického 

hlediska jsou poučné a podnětné rovněž informace týkající se očekávaných postojů a přístupů 

hlavních účastníků procesu IPO - emitenta, prostředníků a investorů. 

Nákladový aspekt prvotních emisí akcií je sledován v osmé kapitole. Čtenáři je zde 

předkládána podrobná analýza struktury a velikosti nákladů spojených s realizací IPO na 

různých světových akciových trzích. Dále je přehledně a výstižně popsán fenomén 

podhodnocení prvotní nabídky akcií a způsoby jeho vyjádření. Devátá kapitola pak doplňuje 

text prezentací zajímavých příkladů podhodnocování akcií ze světových ekonomik a 

výkladem teoretických přístupů vysvětlujících podstatu tohoto fenoménu. 

V úzkém vztahu s fenoménem podhodnocení je i text desáté kapitoly, která přibližuje čtenáři 

metody oceňování prvotních veřejných nabídek akcií. Primární důraz je kladem především na 

výklad metod relativního oceňování založených na datech srovnatelných podniků a metod 

přímého oceňování vycházející z diskontované hodnoty očekávaných peněžních toků 

oceňovaného podniku. K snadnější orientaci při volbě metody oceňování významně přispívá i 

rozbor výhod a nevýhod uvedených přístupů. 

Prvotní veřejná nabídka akcií představuje složité a pro podnik významné rozhodnutí, na které 

působí mnoho vlivů a faktorů. Bude proto jistě zajímavé a užitečné sledovat výklad jedenácté 

kapitoly, která se zaměřuje na IPO jako na rozhodovací problém. Uvedené rozhodovací 

modely pomáhají pochopit podstatu a působení těch vlivů a faktorů, které jsou tvůrci modelů 

považovány za klíčové při rozhodování o realizaci IPO. Je ukázáno i určité omezení modelů, 

které spočívají v jejich akcentu na finanční motivy pro realizaci IPO a opomíjení nefinančních 

motivů, jako jsou např. vliv konfliktů zájmu mezi jednotlivými společníky a mezi vlastníky a 

managementem. 

Otázky spojené se stavem a vývojem prvotních veřejných nabídek akcií v České republice a 

předpoklady pro jejich úspěšnou realizaci jsou uvedeny ve dvanácté a třinácté kapitole. Čtenář 

je zde uveden jednak do detailního rozboru příčin a souvislostí nízkého počtu prvotních 

veřejných nabídek akcií českých podniků, jednak do rozboru hlavních předpokladů pro 

úspěšnou realizaci prvotní veřejné nabídky v podmínkách českého kapitálového trhu. 

Poslední čtrnáctá kapitola popisuje praktické přístupy emitentů k realizaci IPO na českém 

kapitálovém trhu. Středem pozornosti jsou hlavní charakteristiky prvotních veřejných nabídek 

akcií uskutečněných v ČR v letech 2004–2008. Vzniká komplexní představa o počtu 

emitovaných akcií, struktuře upsaných akcií, struktuře investorů, velikosti emise, výnosu 

společností a nákladech na IPO. Dále jsou zachyceny přístupy, poznatky a zkušenosti 

emitentů, týkající se např. faktorů, které ovlivnily jejich rozhodování, přípravu a realizaci 

IPO, délku přípravné a realizační fáze IPO, výběr partnerů pro realizaci IPO, průběh procesu 

IPO, strukturu a výši nákladů na IPO, důvody pro realizaci IPO, retrospektivní zhodnocení 

realizace IPO. 

– 91 – 



České podniky doposud nevnímají kapitálový trh jako zdroj kapitálu. Za hlavní zdroj 

financování považují bankovní úvěry, obávají se kontroly nad společností ze strany 

akcionářů, informačních povinností, nezájmu či nedostatku investorů. Publikace „IPO – 

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku“ sama o sobě tyto 

postoje nemůže zásadně změnit. Může však vedle přímého obohacení zájemců o detailní 

poznání všech hlavních aspektů procesu IPO rovněž přispět i ke kultivaci postojů a k vyšší 

motivaci zainteresovaných subjektů pro financování prostřednictvím IPO. 

Ačkoli existuje více tuzemských a zahraničních publikací, které se zabývají touto 

problematikou, žádná z nich nepředkládá matérii IPO ve formě tak věrně odpovídající 

požadavku věcného, praktického a komplexního poučení. 

V Praze 2.10. 2009 Prof. Ing. František Freiberg, CSc. 

– 92 – 


ČVUT v Praze, Fakulta strojní 

Ústav řízení a ekonomiky podniku

Stáhnout toto číslo ve formátu PDF - Fakulta podnikatelská - Vysoké ...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?