VĚRA CHYTILOVÁ MEZI NÁMI

PANELSTORY ANEB ZPRÁVA O HAVÁRII SPOLEČNOSTI
(Několik poznámek)
Miloš Fryš
Copak jste, lidičky,
copak jste provedli,
že tady žijete
v tak velkém vězení...
Jaroslav Hutka
Panelstory měla ze všech filmů Věry Chytilové nejsmutnější distribuční osud.
Rok výroby na Barrandově 1979. Celostátní premiéra původně někdy ke konci roku
1980. Pozastavena. Premiéra skutečná, ale jen pro některé kraje ČSSR, prosinec 1981.
Rozhodnutí byla ponechána na ředitelích jednotlivých krajských filmových podniků,
takže ač po celostátní premiéře, nehrála se v Severočeském, Západočeském, Jihočeském
a Středočeském kraji a v hl. m. Praze. Do kin v těchto místech se film dostal tichou
cestou v průběhu roku 1988, v Praze se hrál asi od října 1987. Že by pomohlo
úspěšné předvedení na MFF v Moskvě 1987? Jinak film byl tehdy už dávno ověnčen
cenami. Za všechny ta nejvýznamnější: Velká cena ex aequo na 28. MF autorských
filmů v Sanremu 1979.
Neutěšeným stavem československých sídlišť se zabýval už Menzelův školní
film Domy z panelů (1960) nebo dokument Václava Táborského Zablácené město
(1965), později Panelák (1980) Martina Hoffmeistra. Panelstory, „nejrozbitější“ film
Věry Chytilové s mnoha epizodami, probíhá v několika paralelních dějových rovinách.
„Zvenčí“ je spojen postavou dědy, dovezeným snad z domova důchodců do
rodiny své dcery (Antonín Vaňha, který je převýborný a má ve filmu „první hlavní
roli“), a malým Pepíkem (Lukáš Bech, „druhá hlavní role“). Dvojici skvěle doplňuje
postava příslušníka (Milan Klásek) – zejména v dialozích o spartách, strašení a kradení
dětí i jinde – a trafikantky (Hana Hejduková). „Zevnitř“ je film zalidněn zabydlujícími
se oběťmi dostavovaného sídliště. A všechno se vším spojuje kamera Jaromíra
Šofra (u Chytilové poprvé časosběrné snímání, které pak používá s Janem Malířem ve
Faunovi a Praze) a hudba Jiřího Šusta, místy disonantní a neharmonická o nic méně
než lidské sídlištní společenství.
I v tomto filmu mluví Chytilová (tentokrát společně s Evou Kačírkovou) v nezaměnitelných
chytilovských dialozích: Scéna ve výtahu mezi hercem (Jiří Kodet)
a Marií (Eva Kačírková). Herec poté, co zjistí, že jeho spolucestující ovládá francouzštinu,
prohodí, že má doma jakýsi dopis od francouzské ctitelky a že neví, co v něm
stojí. Výtah najednou zastaví a Marie řekne: „A výtah taky stojí.“ (Vzpomeňte třeba
ještě na Hru o jablko z roku 1976, kde Dáša Bláhová říká v porodnici Menzlovi láskyplně:
„Já už to nevydržím.“ Nato se ozve na lůžku budoucí matka s porodními bolestmi:
„Já už to taky nevydržím.“) Na jiném místě v Panelstory jeden z dvojice malířů
(Zdeněk Matouš) posílá mladšího (Boris Hybner) pro pivo a na gáblík, protože si něco
29