Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Mise Audit Německo 2013<br />
hý břeh. Jsou tu tři stožáry pro tři vlajky<br />
a pod nimi tři kameny s dedikační<br />
deskou v němčině, ruštině a angličtině.<br />
Památník byl postaven nadačním fondem<br />
asociace 69. pěší divize Spojených<br />
států a sovětských veteránů z 1. ukrajinského<br />
frontu a slavnostně otevřen<br />
25. 4. 1998. Tady se vždy 25. dubna<br />
slaví Den Labe a můžeme se tu dočíst<br />
německy, rusky a anglicky o tomto<br />
památníku „Duch Labe“, respektive o<br />
tom, proč, kdy a čí zásluhou byl vytvořen.<br />
Začíná foukat ostrý vítr, ale milosrdně<br />
neprší, takže pokračujeme dále na<br />
sever. Krajina je tu plochá, písčitá, plná<br />
borovicových lesů. Vesnice i městečka<br />
jsou upravená, silnice rychlé a nálada<br />
výborná.<br />
Objedeme západním obloukem Berlín,<br />
míříme však stále severním směrem a<br />
zastavujeme až v Ravensbrücku.<br />
Ravensbrück byl největší nacistický koncentrační<br />
tábor pro ženy zřízený 15. května<br />
1939. Táborem prošlo do února 1945<br />
přes 107 000 žen 23 národností, z nichž na<br />
90 000 zahynulo. Velitelem tábora byl do<br />
léta 1942 SS-Hauptsturmführer Max Koegel,<br />
kterého nahradil SS - Hauptsturmführer<br />
Fritz Suhren. Nemocné a<br />
práce neschopné ženy byly původně deportovány<br />
do Osvětimi, avšak na přelomu<br />
ledna a února 1945 byla v Ravensbrücku<br />
vybudována vlastní plynová komora, v níž<br />
našlo smrt na 2 300 vězeňkyň.<br />
Jsme tady v tom rozlehlém<br />
areálu takřka sami,<br />
jen pár návštěvníků se<br />
občas objeví a zase zmizí<br />
mezi budovami. Na<br />
dlouhé kamenné zdi<br />
jsou názvy všech zemí,<br />
odkud přicházely do<br />
lágru vězeňkyně, u některých<br />
jsou povadlé<br />
květiny, někde věnec.<br />
Ta stěna se nazývá „Zeď<br />
národů“. U nápisu Tchechoslowakei<br />
se zastavujeme a pokládáme náš malý<br />
věnec s trikolorou. Je to pozdrav a<br />
vzpomínka, kterou věnujeme vězněným<br />
ženám z Čech. Byla mezi nimi<br />
např. novinářka Milena Jesenská,<br />
blízká přítelkyně Franze Kafky, nebo<br />
Nina Jirsíková, tanečnice, choreografka<br />
a výtvarnice. A v neposlední<br />
řadě také lidické ženy.<br />
Jejich osud uvádí Eduard STEHLÍK v knize<br />
LIDICE - Příběh české vsi: Z 203 lidických<br />
žen starších šestnácti let se jich do Lidic<br />
vrátilo 143.<br />
Paní Stříbrná a šest žen z rodin Horákových<br />
bylo popraveno 16. června 1942 v<br />
Kobylisích, dalších 50 zahynulo v koncentračním<br />
táboře, či bylo zavražděno v<br />
plynových komorách (21 v Ravensbrücku,<br />
23 v Osvětimi, 5 v Lublinu, 1 na neznámém<br />
místě), 3 přišly o život na pochodu<br />
smrti na jaře 1945. Lidická tragédie<br />
si tak vedle životů 192 mužů vyžádala<br />
i životy 60 žen z Lidic. A nešťastné<br />
lidické děti? Po válce bylo celkem nalezeno<br />
pouze 17 dětí z celkového počtu<br />
105. Zbývajících osmaosmdesát nacisté<br />
zavraždili.<br />
Jejich bestialita se nezastavila ani před<br />
novorozencem: "28. října 1942 se mi v<br />
cele v Ravensbrücku na slamníku narodil<br />
syn. Jen jednou jsem slyšela jeho hlas.<br />
První a poslední pláč," zapsala si Františka<br />
Hroníková.<br />
Květy od nás jsou ale také věnovány<br />
všem ženám zavlečených sem ze<br />
6<br />
všech koutů Evropy, které tu dennodenně<br />
musely procházet peklem, aby<br />
se mohly dostat do nebe...<br />
Součástí areálu jsou i dvoupatrové baráky<br />
a v některých jsou zachovány řady<br />
cel. Dnes v nich jsou instalovány malé<br />
expozice jednotlivých národností. V té<br />
naší zaujmou právě seznamy lidických<br />
žen, výrobky vězeňkyň a kresby Niny<br />
Jirsíkové.<br />
Milena JESENSKÁ, vynikající česká novinářka<br />
(Přítomnosti, Tribuna, Národní listy,<br />
Lidové noviny), přítelkyně Franze Kafky a<br />
překladatelka jeho děl. V Protektorátu se<br />
aktivně účastnila odboje. V listopadu 1939<br />
byla zatčena a deportována do Ravensbrücku,<br />
kde v roce 1944 zemřela. Jejím<br />
jménem je pojmenována mezinárodní žurnalistická<br />
cena.<br />
Nina JIRSÍKOVÁ, členka taneční skupiny<br />
Jenčíkovy girls z Osvobozeného divadla. V<br />
roce 1936 se stala sólistkou, choreografkou<br />
i kostymérkou divadla D 37. Zde nastudovala<br />
jinotajně pojatou Pohádku o tanci,<br />
která se stala příčinou likvidace Divadla D<br />
42 gestapem a jejího i Burianova věznění v<br />
koncentračních táborech. V Ravesbrücku<br />
vytvořila kresby, jež jsou výpovědí o hrůze<br />
světa za ostnatým drátem. Na jaře 1945 se<br />
vrátila s podlomeným zdravím, přesto pracovala<br />
dále jako choreografka.<br />
Jen o kousek dál je krematorium a před<br />
nainstalovanými spalovacími pecemi<br />
není věru nikomu do řeči….<br />
Apelplatz je pak rozlehlý prostor a z<br />
jeho perfektně urovnaného povrchu<br />
návštěvníka mrazí, pokud si předtím<br />
všiml kamenného válce,<br />
jímž vězeňkyně<br />
plochu<br />
musely rovnat. Válec, vystavený<br />
dnes za krematoriem,<br />
musel mít mnoho<br />
metráků, možná tunu a<br />
tahal se, pochopitelně,<br />
ručně.<br />
Jako svědkové té<br />
hrůzy zde trčí dva pahýly<br />
stromů. Jsou původní,<br />
uschlé, ale stojí a zůstaly<br />
tu jako memento. Stře-
Change language