Fylogeneze a system strunatcu - KATEDRA BIOLOGIE - UJEP

Nadtřída: Agnatha – bezčelistnatci (syn. Cyclostomata – kruhoústí)
Fosilní pozůstatky nejstarších obratlovců s tělem krytým deskovitými útvary ukazují, že
tito živočichové neměli čelisti a potravu získávali procezováním vody přijímané ústy a
vypuzované skrze žaberní štěrbiny v hltanu. V tomto ohledu připomínají bezlebečné.
Nejstarší štítnatci žili již v ordoviku. Dvě vysoce modifikované skupiny bezčelistnatců
přežily až do současnosti. Jsou jimi mihule a sliznatky. Jejich viscerocranium je zcela
původní a tvoří je 7 párů žaberních oblouků.
http:bioweb.uwlax.edu/zoolab/Table_of_Contents/Lab-9b/Lamprey_Mount_1/lamprey_mount_1htm
M i h u l e (Cephalaspidomorphi) jsou v zásadě sladkovodními živočichy. Některé druhy
prožívají část svého života v mořích (Petromyzon marinus – mihule mořská a Lampetra
fluviatilis – mihule říční).
Mihule potoční (Lampetra planeri) je trvale sladkovodním druhem, v ČR kriticky
ohroženým a chráněným. Vyžaduje vodu bohatou na kyslík , tvrdé dno a je citlivým
bioindikátorem. Larvy žijí 3-7 let zahrabány v nánosech břehů, mohou být velké až 200
mm Dospělci jsou o něco menší - až 190 mm. Larvy jsou mikrofágními filtrátory, dospělci
tohoto druhu potravu nepřijímají.
Zajímavé je epigamní chování: mihule staví miskovitá hnízda o rozměrech cca 25 x 15
cm, hluboká až 10 cm. Samec je při tření přisátý samici k zátylku a vlastním tělem ji obtočí
tak, aby se jeho penisovitý orgán dostal do těsné blízkosti urogenitální bradavky samice.
Při prudkých rotačních pohybech obou těl může být kladeno a současně oplozeno až 2 600
žlutavých jiker o průměru cca 1 mm. Po vytření uhynou dospělci zpravidla do 1 měsíce.
Nadtřída: Gnathostomata – čelistnatci
Vznik a vývoj čelistí podstatně poznamenal evoluci obratlovců. Čelisti umožňují uchopení
potravy a její rozkousání. Jsou-li opatřené zuby, stávají se účinnou zbraní.
Čelisti obratlovců původně představují přeměněný první pár žaberních oblouků,
který je proto nazýván čelistním obloukem. Obecně je přijímán názor, že původní počet
žaberních oblouků byl 9 párů. V takovém případě jsou ty dva, které leží před čelistním
obloukem, nazývány „nulté“. Je třeba zdůraznit, že žaberní oblouky nejsou jednodílné
struktury, nýbrž série chrupavek včetně dorzálních (epibranchiálních) a laterálních
(ceratobranchiálních) elementů. Ceratobranchiální části na levé a pravé straně prvního
žaberního oblouku tvoří čelistní chrupavky primární dolní čelisti a epibranchiální část tvoří
palatoquadratum, což jsou chrupavky primární horní čelisti. Pravá i levá polovina každé
čelisti se mediálně spojují, a to buď přímo nebo prostřednictvím obrůstajících krycích