Fylogeneze a system strunatcu - KATEDRA BIOLOGIE - UJEP

úhoři, který žil v jednom pražském bazénku 68 let a dosáhl délky pouhých 66,6 cm při
hmotnosti 0,58 kg.
Dipnoi – dvojdyšní
Dvojdyšné ryby dýchají žábrami a plicními vaky. Recentní jsou pouze 3 rody žijící ve
stojatých vodách Austrálie, Jižní Ameriky a Afriky (Neoceratodus, Lepidosiren,
Protopterus), tzn. na kontinentech vzniklých rozpadem jižního prakontinentu Gondwany.
Dipnoi mají v horní čelisti redukované krycí kosti maxillare a praemaxillare, včetně
původních zubů. Místo nich se vyvinuly zvláštní deskovité zuby, umístěné na patře. Párové
ploutve jsou u rodu Neoceratodus typu biseriálních archipterygií, stejně jako u vymřelého
rodu Ceratodus. Zbylé dva rody mají protáhlá uniseriální archipterygia. Pásmo předních
končetin je vyvinuto. Žijící dvojdyšné ryby nevdechují vzduch nozdrami, nýbrž jej
polykají ústy. Bahník australský (Neoceratodus forsteri), omezený výskytem na toky dvou
řek severovýchodní Austrálie, je jedinou primárně sladkovodní australskou rybou,
přestože jeho předchůdci z druhohorního rodu Ceratodus byli kosmopolitní. Řeky
australské oblasti jsou zarybněny periferními sladkovodními rybami s anadromními tahy
z mořského biocyklu do cyklu limnického a jsou považovány za endemické taxony
(BUCHAR 1983). Dipnoi se od Crossopterygii oddělili již na počátku devonu a vždy byli
sladkovodní. Dnes žijí v suchých oblastech tropů s periodicky vysychajícími vodami.
Crossopterygii – lalokoploutví http://www.biolib.cz/cz/taxon/id16187
Počínaje lalokoploutvými rybami nastává rozdělení mozkové části lebky, tj. neurocrania,
na přední oddíl – ethmosphenoidale a zadní oddíl – otiooccipitale (os ethmoidale = kost
čichová, správněji sítová kost a os sphenoidale = klínová kost, os occipitale = týlní kost a
oticus znamená ušní). Pohyblivé kloubní spojení mezi oběma oddíly umožňuje široké
rozevření úst při zdvihu horní čelisti. Ethmosphenoidale a otiooccipitale jsou u
lalokoploutvých ryb zkostnatělé a členění na tyto oddíly odpovídá členění původních
chrupavčitých základů neurocrania na trabeculae a parachordalia. Charakteristika a
evoluční zhodnocení lalokoploutvých vychází především z nálezů fosilií více než 60 rodů
těchto ryb. Recentní Latimeria chalumnae reprezentuje mořské lalokoploutvé nadřádu
Coelacanthi (=Actinistia), považované za postranní větev bez evolučního významu.
Vývojová příbuznost s obojživelníky byla naopak prokázána u druhého nadřádu
Rhipidistia.