Fylogeneze a system strunatcu - KATEDRA BIOLOGIE - UJEP

S k e l e t p l a z ů
A. L e b k a a s p á n k o v é j á m y
Plazi mají v porovnání s obojživelníky vyšší a užší tropibazickou, autostylní a
monokondylní lebku. Ve vývoji plazů nastaly zásadní změny ve spánkové oblasti
v místech, kde pod krycími kostmi probíhají žvýkací svaly musculus emporalis a musculus
pterygoideus, neboť se zde na každé straně lebky vytvořil nápadný otvor, příp. dva. Tyto
otvory se nazývají spánkové jámy, nebo okna. Vznik jam je vysvětlován následovně: U
obojživelníků probíhaly žvýkací svaly v malém prostoru mezi dermocraninem (= krycí
kosti dorzální a laterální oblasti hlavy) a původně chrupavčitým neurocraniem (=
endocranium) . Čelistní aparát obojživelníků je málo výkonný – tzv. kineticky inertní,
neúčinný. Maximum síly bylo vynaloženo na otevření čelisti, zatímco uzavření bylo
pouhým sklapnutím a kořist byla usmrcena nárazem na patro a polknuta bez žvýkání. Plazi
však vyvinuli tlakový systém uzavírání čelistí (pressure system), v němž je maximální
síla vložena do stisku čelistí při drcení kořisti v ústech. Proto dochází u většiny plazů ke
zvětšování objemu a mohutnosti čelistních svalů, které se z malého prostoru mezi
dermocraniem a endocraniem musely uvolnit a to skrze vnější dermocranium. Kosti
dermálního lebečního skeletu jsou sice spojeny švy, ale na některých místech kontaktu
zůstávají trojhranné mezery, které se nazývají fontanely. Právě do těchto fontanel se
mohutnější žvýkací svaly tlačily a rozšiřovaly je, čímž vznikala okna - spánkové jámy.
Podle tvaru, polohy a počtu spánkových jam (fossae temporales) je rozlišováno několik
typů lebek plazů. Nejstarobylejší plazi a některé želvy spánkové jámy nemají, strany a
strop neurocrania tvoří parietale, postorbitale a squamosum, tento typ lebky se nazývá
anapsidní.
Euriapsidní typ lebky má párové spánkové jámy vysoko na lebce a každou z nich
dorzálně ohraničuje parietale, ventrálně pak postorbitale a squamosum. Jařmové oblouky
jsou nepatrné. Euriapsidní lebku měli plazi podtřídy Euriapsida (syn. Synaptosauria).
Diapsidní typ lebky má vytvořené dva páry spánkových jam a dva páry jařmových (=
spánkových) oblouků. Horní oblouk tvoří postorbitale a squamosum, dolní oblouk jugale,
quadratojugale a quadratum. Diapsidní lebka je hlavním znakem podtřídy Archosauria,
zahrnující takové plazy jako byli jamkozubí , ptakoještěři, dinosauři a z recentních
krokodýlové. U ptáků, kteří z diapsidních plazů podtřídy Archosauria vznikli, je zachován
pouze dolní jařmový oblouk. Diapsidní lebka je původní také u podtřídy Lepidosauria, kde
je však v současnosti plně zachována jen u haterie , zatímco u šupinatých je pozměněna
rozvojem streptostylie. Streptostylická je lebka hadů, kde je větší počet kostí spojen