Fylogeneze a system strunatcu - KATEDRA BIOLOGIE - UJEP
Fylogeneze a system strunatcu - KATEDRA BIOLOGIE - UJEP
Fylogeneze a system strunatcu - KATEDRA BIOLOGIE - UJEP
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
k orgánům a zpět k srdci. Stejně jako u obratlovců je puls myogenický, to znamená,<br />
že srdce pracuje nezávisle na nervovém podráždění (bezobratlí živočichové mají<br />
neurogenický puls, závislý na motorických nervových vláknech). Srdce pláštěnců<br />
může alternativně 2-3 minuty pumpovat krev vždy jen jedním směrem.<br />
g) v krvi jsou přítomné vanadocyty, zvláštní améboidní buňky, které ve stěně hltanu<br />
zachycují vanadium a poté migrují do tuniky , kde se rozpadají. Vanadium se<br />
uvolňuje a působí jako redukční agens při ukládání celulózních mikrofibril. U části<br />
pláštěnců je vanadium nahrazeno železem se stejnou redukční funkcí<br />
h) vylučovací orgány pláštěncům chybí. Odpadní látky jsou odstraňovány<br />
prostřednictvím améboidních buněk – nefrocytů, které zpočátku kolují v krvi a po<br />
naplnění vytváří pevné trsy na některých místech těla<br />
i) pláštěnci jsou hermafrodité a v jejich životním cyklu se často střídá pohlavní a<br />
Klasifikace:<br />
nepohlavní rozmnožování (= metageneze). Při nepohlavním rozmnožování, pučení,<br />
vznikají kolonie.<br />
Podkmen Urochordata je dělen na 3 třídy:<br />
1. Ascidiacea – sumky jsou solitérní i koloniální druhy, proslulé mohutností proudu<br />
vody vystřikovaného z vyvrhovacího otvoru. Adultní jsou vždy sesilní. Přisedlé<br />
sumky jsou považovány za fylogenetické předky následující třídy. Výklad<br />
středoškolské látky o pláštěncích je většinou založen na stavbě těla sumky obecné<br />
(Ascidia mentula), která je běžným druhem Středozemního moře.<br />
2. Thaliacea – salpy mají ocáskem opatřené larvy, které se v průběhu metamorfózy<br />
mění v soudečkovité planktonní dospělce, kteří mají přijímací a vyvrhovací otvory<br />
na opačných pólech těla. Tato poloha jim umožňuje pohyb zpětným nárazem vody,<br />
vypuzované z těla vyvrhovacím otvorem při kontrakci 6-10 „obroučkovitých“<br />
okružních svalů. Pro průsvitná, cca 10 cm dlouhá těla, je příznačná<br />
bioluminiscence. GAISLER (1983) uvádí, že „rozmnožování je nejpozoruhodnější<br />
stránkou života salp“. Solitérní jedinec nebo hlavní jedinec kolonie se nazývá<br />
oozoid a rozmnožuje se nepohlavně (pupenotvorný stvol = stolo prolifer).<br />
Příslušníci kolonií jsou nazýváni souhrnně blastozoidy a dále se funkčně i