VÝCHOVA K OBČANSTVÍ PRO 21. STOLETÍ - WebHumanita

nějaký evropanský nacionalismus, ale měla by být jen dalším
krokem k dnes stále ještě velmi utopicky znějícímu ideálu
celosvětového lidství. Multikulturalita se musí prosadit
uvnitř Evropy i vně Evropy.
Sestoupím-li od fi lozofi ckých reminiscencí poněkud více
na zem, pak jen natolik, abych opětovně vyjádřil své přesvědčení
(dané nejen tím, že hovořím na půdě Pedagogické fakulty),
že o konečném osudu staletého snu o jednotné Evropě
a jeho nynější realizace nebudou v poslední instanci rozhodovat
sebevědomí eurotechnokraté, europolitikové (anebo „byrokraté“
v Bruselu či Štrasburku), nýbrž učitelé a vychovatelé,
lidé ducha a kultury, kteří dokážou zázrak vnitřní proměny
obyvatel Evropy. Nepropadám doufám iluzím o možnostech
samotné klasické školy, ta však zůstane pilířem tohoto výchovného
působení. Děsivá je ovšem představa, že zvláště masová
média (teď už i celosvětová kybernetická síť) tento pilíř nezpevní,
ale rozruší.
Německý myslitel a politik Carlo Schmid ve své přednášce
,,O evropském člověku“ (1950) akcentuje vlastnosti jako
svobodomyslnost, schopnost vzepřít se osudu nebo jeho
zvůli, odmítání pasivity, trpné existence, úsilí objevitelské,
stvořitelské, schopnost snášet tíhu dějin i svrhnout jejich jho
a jít za šťastnější perspektivou, prožití kolektivního vědomí
a svědomí, ale jeho překonání v dosažení vědomí a svědomí
individuálního, požadování respektu společnosti k individuálnímu
rozumu, svědomí a důstojnosti, ale také požadování
od jednotlivce téhož ve vztahu k jednotlivcům i společenství
jiným, hledání pravdy a z ní vyplývající rozvoj vědy, fi lozofi
e, uznání svobody, rovnosti a práva jako základů lidského
společenství. To jsou jistě hodnoty, jejichž prvky jsou v obyvatelích
Evropy zasety, ale zdaleka ne všude a ne ve všech
vzklíčily a nesou plody. Na nich je možné a nutné formovat
vědomí „člověka Evropana – evropana“. Z nich by měly také
vycházet konkrétní a přitažlivé projekty, jež by mohly mít
– 32 –
SPHV.indd 32 8/5/08 9:52:43 AM