Stáhnout v PDF - Biologická olympiáda

kdy samec zemře, největší samice změní své pohlaví, stane se samcem a převezme
po něm harém. Samci malé velikosti by neměli šanci se vůbec rozmnožit, každý
vzrostlý vládce harému si svoje teritorium a samičky před menšími samci ohlídá.
Proto je pro mladé rybky výhodnější být samicemi, tvořit jikry a čekat do momentu,
kdy jsou dost velké na to zastávat roli samce – ohlídat teritorium a ubránit harém.
2.4 Mezipohlavní a vnitropohlavní konflikt
Jakmile u organizmu dojde k oddělení pohlaví, tj. vzniknou samci a samice, nastávají
okamžitě problematické situace, kdy mohou mít různí jedinci rozdílné zájmy
a dochází mezi nimi ke konfliktu. Konflikty vznikají jak mezi pohlavími, tak i v rámci
jednoho pohlaví.
Mezipohlavní (intersexuální) konflikt se odvíjí od toho, že samci a samice
investují svou energii do potomstva různým způsobem. Problém začíná již na úrovni
gamet – spermie jsou „levné“ a je možné jich vyprodukovat obrovský nadbytek.
Oproti tomu vajíčko musí být větší a lépe zásobené, proto je jejich produkce
omezená. Navíc se samice často musí starat o narozené či vylíhlé mládě, což její
vklad dále zvyšuje. Z toho plyne, že samice bude klást důraz na kvalitu potomků,
zatímco samec se bude snažit o co největší kvantitu (množství). Extrémním
případem jsou savci, kde samice investuje do každého potomka obrovské množství
2.F Antikoncepce a ryby. Na počátku 80. let se začaly na rybářských udicích
nahozených do řeky Lee v anglickém Hertfordshire objevovat plotice s neurčitým
pohlavím. Ač se původně jednalo o samce, pohlavní cesty měly ryby více či méně
pozměněné a občas se v jejich varlatech objevila i vajíčka. Od té doby byly podobné
úchylky popsány u hrouzků, kaprů, cejnů, platýsů a lopatonosů ve sladkých i brakických
vodách Evropy, Severní Ameriky a Japonska. Pokusně bylo prokázáno, že ryby s takto
záhadně změněným pohlavím vykazují sníženou plodnost. Dopad na životaschopnost
celých populací zůstává nedořešen, někteří ekologové se však bojí nejhoršího. Proto se
intenzivně řeší otázka, kde se feminizované ryby berou.
V posledních letech se patrně ve vodách objevují látky, které narušují hormonální
pochody v rybích tělech. Mezi takové „endokrinní disruptory“ patří například ftaláty
a bisfenol A, používané při výrobě plastů, alkylfenoly z výroby detergentů a četné
pesticidy. Dlouhodobé vystavení byť i nízkým koncentracím těchto látek může dělat
s rybími samci divy.
Nejsilnější podezření ovšem padá přímo na pohlavní hormony estrogeny. I ty se totiž
v řekách často objevují. Vinu na tom patrně nese velká obliba antikoncepčních pilulek.
Tzv. kombinovaná orální antikoncepce ženám od 60. let minulého století umožňuje
pohodlně převzít kontrolu nad početím. Zvyšuje v jejich těle hladiny estrogenů
a gestagenů a hormonálně simuluje těhotenství, čímž brání uvolňování dalších vajíček.
Velká část estrogenů však z těla odchází v moči a znepříjemňuje život obyvatelům řek.
Současné antikoncepční pilulky již sice oproti původním preparátům obsahují
zpravidla nižší koncentrace zmíněných hormonů, přesto je ve sladkých vodách
estrogenů i jiných škodlivin zatím nastřádáno víc než dost.
Petr Zouhar
energie (nejprve v období březosti a pak ještě následnou péčí a krmením). Naopak
samci savců jsou teoreticky schopni oplodnit spousty samic s nepatrnými náklady.
Je logické, že tento nevyrovnaný stav musí vést ke střetu zájmů. Ideální situací
pro samce by bylo, kdyby mohl pouze oplodňovat samice. Ty by pak zvládaly
veškerou péči o potomstvo samy. Naopak samičím ideálem je stav, kdy ona dodá
pouze vajíčko, samec ho oplodní a další péči obstará sám. Jak uvidíme v následující
kapitole, oba tyto extrémy se u živočichů skutečně vyvinuly. Většinou ale dochází
k jakémusi „kompromisu“. Samec je více či méně přinucen nějakou energii
do mláďat investovat a alespoň dočasně se samicí spolupracovat. Podrobněji
se různým formám partnerské spolupráce, sporů i podvodů budeme věnovat
v dalším textu.
Ke sporům však nedochází pouze mezi pohlavími, ale i v rámci každého z nich
(vnitropohlavní, intrasexuální konflikt). U samců je jeho zdrojem obrovská
konkurence. U většiny živočichů je totiž část samců v populaci v podstatě
nadbytečná, k oplození všech samic by jich stačilo méně. Proto se u nich
vyvinuly nejrůznější systémy soubojů, při kterých se snaží zastrašit nebo rovnou
fyzicky poškodit soupeře. Obvykle totiž jen ti nejlepší získají samici a příležitost
k rozmnožování. Kam až může vést taková snaha, si přečtěte v rámečku 2.G.
Tento důvod ke konfliktům u samic odpadá, s výjimkou několika málo druhů,
u kterých došlo k výměně rolí (viz kap. 2.5). Pochopitelně u nich dochází ke sporům
o teritorium nebo sociální postavení, ale obvykle si vzájemně nebrání v množení.
Výjimkou jsou některé sociální druhy, například sociální blanokřídlí, společenští
hlodavci rypoši lysí (Heterocephalus glaber) nebo vlci (Canis lupus), kde dominantní
samice potlačuje množení ostatních členek společenství. Všechny samice v tomto
společenstvu jsou si však vzájemně příbuzné. Proto i ty, které se samy nemnoží
2.G Cena za rozmnožení. To, že námluvy a páření mohou být pro samce skutečně
náročnou záležitostí, nejlépe dokazuje australský drobný savec vakomyš (rod Antechinus).
V období páření stráví samci souboji, snahou získat partnerku a kopulacemi až 12 hodin
denně, takže doslova nemají čas na nic jiného. Postupně u nich dochází k naprostému
vyčerpání organizmu, při kterém ztrácí nezbytné živiny, a nakonec jim zkolabuje imunitní
systém. Všichni samci tedy vzápětí po rozmnožovací sezóně hynou, doslova se „upáří“
k smrti. Tento mechanizmus má však svoji logiku. Vakomyš se živí nejrůznějším drobným
hmyzem, podobně jako naši rejsci. Mláďata se rodí v zimě, tedy v období, kdy je hmyzu
relativní nedostatek. Protože samci uhynuli, zůstává víc potravy pro březí samice a jejich
potomky.
Podíváme-li se však do říše hmyzu, zjistíme, že vakomyší sameček si navzdory všemu „užívá
života“. Například u řasníků (Strepsiptera) má sameček jedinou funkci – oplodnit samičku.
Řasníci parazitují na jiných druzích hmyzu, například na včelách. Samice žije trvale v těle
hostitele, zatímco samec jej opouští a hledá si možnost páření. Celý život dospělého samce
(od vylíhnutí z kukly a opuštění hostitele po smrt) trvá pouze několik málo hodin. Během
této doby nedělá samec nic jiného, než že vyhledá samici pomocí jejích feromonů, spáří se
s ní a uhyne.
44 Vojtech Baláž, Alena Balážová, Jan Fíla, Filip Kolář, Michael Mikát
Láska, sex a něžnosti v říši živočichů a rostlin 45