You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
či skateboardu mají velmi podobnou funkci. Cílem je v podstatě ukázat ženám<br />
svou schopnost přežít. Z tohoto pohledu by se s trochou nadsázky také dalo říci, že<br />
metrosexuálové naopak dávají najevo, jak jsou hezky neparazitovaní, a tedy vhodní<br />
partneři.<br />
Nyní je na místě si říct něco o tom, kde se s působením pohlavního výběru<br />
setkáváme nejvíce. Je to u druhů, u nichž je rozmnožovací strategií polygynie,<br />
tzn. jeden samec může získat více samic. U těchto druhů se samci vyplatí tvorba<br />
složitých sexy „dekorací“, neboť případný zisk je obrovský. V extrémních případech<br />
se může stát, že několik málo nejpřitažlivějších samců oplodní většinu samic<br />
v populaci (ostatní samci zůstanou na ocet anebo musí podvádět, třeba jako<br />
satelitní samci). V relativně vzácných případech převrácení rolí a z něho vyplývající<br />
polyandrie, kdy samice získává více samců, je situace obrácená. U těchto druhů se<br />
časem stanou samice pestřejším a nápadnějším pohlavím.<br />
U monogamních druhů (tj. jeden samec se páří s jedinou samicí) je vliv<br />
pohlavního výběru slabší. I zde je samozřejmě výhodné být sexy samec – ten jako<br />
první získá samici, může se tedy dříve začít rozmnožovat, nebo má na výběr a zvolí<br />
si kvalitnější samici a také se mu nestane, že na něj samice prostě nezbude. Navíc<br />
u sociálně monogamních druhů může „svést“ i některou samici „od sousedů“<br />
a pořídit si několik levobočků. Logicky se tedy s barevnými ozdobami či ornamenty<br />
potkáme spíše u sociálně monogamních druhů. U druhů s pravou monogamií<br />
se s křiklavými příklady pohlavního výběru nesetkáváme a často mají i velmi<br />
nevýrazný pohlavní dimorfizmus.<br />
2.7 Poměr pohlaví<br />
Poměr pohlaví (často též označovaný anglickým termínem sex ratio) vyjadřuje<br />
poměr počtu samců ku počtu samic v populaci. Pokud je 1:1, znamená to, že v populaci<br />
je 50 % samců a 50 % samic, na jednoho samce tedy vychází teoreticky jedna<br />
samice. Kdyby byl kupříkladu 1:5, značilo by to pětinásobnou převahu samic (pět<br />
samic na jednoho samce).<br />
U naprosté většiny živočichů je tento poměr právě 1:1. Naskýtá se otázka, proč<br />
tomu tak je. Je to naprosto logické u druhů, kde jsou k výchově potomků potřební<br />
oba partneři, například u albatrosů, tučňáků, gibonů nebo koneckonců i u lidí.<br />
Z praktického hlediska je poměr 1:1 méně pochopitelný u druhů, kde se samec<br />
na péči o potomstvo nijak nepodílí, například u bažantů nebo jelenů. Z hlediska<br />
rychlosti množení druhu bychom spíše čekali, že samců bude u takovýchto druhů<br />
právě tolik, aby zvládli oplodnit všechny dostupné samice. Další samci jsou v populaci<br />
jaksi nadbyteční, očekávali bychom tedy poměr pohlaví výrazně vychýlený<br />
ve prospěch samic. Přesto se s takovou situací v přírodě téměř nepotkáváme (o výjimkách<br />
si povíme později).<br />
Přírodní výběr však nepůsobí na druh jako celek, ale na jeho jednotlivé jedince.<br />
Proto nemůžeme uvažovat o nejvýhodnější strategii z hlediska druhu, ale vždy<br />
se musíme dívat z pohledu „sobeckého“ jedince. Jak to asi vypadá, si ukážeme<br />
na příkladu:<br />
Představme si, že v populaci dlouhověkého živočicha s opakovaným množením<br />
došlo k vychýlení poměru pohlaví (např. samci byli částečně vyhubeni nemocí). Nyní<br />
je v populaci velký nadbytek samic. V této situaci bude mít obrovskou výhodu každý<br />
rodič, který dokáže plodit více synů než dcer. Synové totiž nebudou mít v soutěži<br />
o samice moc konkurentů, a proto zanechají velké množství potomstva. Prakticky<br />
žádný nezůstane bez příležitosti se rozmnožit, protože samci jsou v takové situaci<br />
prostě nedostatkovým zbožím. Proto se jejich geny rychle šíří populací, a to včetně<br />
genu či schopnosti pro plození většího množství synů. Po čase tak dojde ke stavu,<br />
kdy se poměr pohlaví nejen vyrovná, ale dokonce převáží ve prospěch samců. V této<br />
chvíli se samozřejmě situace obrací a je daleko výhodnější mít dcery. Ty se rozmnoží<br />
bez problémů, zatímco na spoustu synů se nedostane. Tímto mechanizmem<br />
negativní zpětné vazby udržuje přírodní výběr poměr pohlaví okolo 1:1.<br />
Abychom byli zcela přesní, u některých živočichů nemůžeme počítat prostý<br />
poměr samců a samic. Konkrétně v případě, kdy se výrazně liší množství energie<br />
investované do potomků jednoho pohlaví. Pokud je například nutné do samců<br />
investovat dvakrát tolik co do samic (musí dosáhnout větší velikosti, být lépe<br />
a více krmeni atd.), bude poměr pohlaví 2:1 ve prospěch samic. Příkladem mohou<br />
být vosíci rodu Polistes. U druhu P. metricus jsou samci větší než samice a poměr<br />
pohlaví je vychýlený k většímu počtu samic. U druhu P. fuscatus jsou obě pohlaví<br />
stejně velká a poměr pohlaví je 1:1. U obou druhů je však poměr energie investované<br />
do samců a samic 1:1.<br />
Jak jsme již naznačili, existují výjimky, ve kterých se poměr pohlaví (nebo<br />
investic) odchyluje od 1:1. Ty mohou nastat v případě, kdy by si synové jedné<br />
matky (tedy bratři) konkurovali o samice výrazně víc mezi sebou než s ostatními<br />
nepříbuznými samci. Extrémním příkladem jsou roztoči z čeledi Pyemotidae<br />
(např. štítovník hmyzí, Acarophenax tribolii), jejichž rozmnožování je jednou<br />
z největších podivností, s jakou se v přírodě setkáme. Samice produkuje vajíčka,<br />
která se vyvíjejí v jejím těle. Mezi těmito vajíčky je vždy pouze jeden samec, ostatní<br />
jsou samice. Samec oplodní své sestry ještě v matčině těle a rovnou umírá. Na svět<br />
tedy přicházejí pouze oplodněné dcery. Je logické, že tvorba dalších samců by<br />
pro matku byla zbytečným plýtváním. V tomto případě také nedochází ke zpětné<br />
vazbě, o které jsme si povídali v předchozím odstavci. Protože k oplodnění dochází<br />
v uzavřeném systému (matčině těle), je vyloučené, aby se sem zvenčí dostali cizí<br />
samci. Poměr pohlaví zde tedy není ovlivněn tím, kolik synů či dcer mají ostatní<br />
příslušníci druhu.<br />
Dalším příkladem podobné strategie jsou fíkové vosičky neboli fíkovnice (např.<br />
čeleď Agaonidae), které kladou vajíčka do vnitřku fíku, v němž potom probíhá<br />
vývoj larev, kuklení i oplození vylíhlých samiček (z fíku pak unikají pouze oplozené<br />
samičky). Samice fíkové vosičky má dvě možnosti. Buď klade svá vajíčka do fíku,<br />
kde ještě žádná konkurenční vajíčka nejsou. V tom případě je v jejím potomstvu<br />
68 Vojtech Baláž, Alena Balážová, Jan Fíla, Filip Kolář, Michael Mikát<br />
Láska, sex a něžnosti v říši živočichů a rostlin 69
Change language