Stáhnout v PDF - Biologická olympiáda

dvou (byť velmi blízkých) druhů. Mezidruhoví kříženci, pokud mohou vůbec
vzniknout, jsou totiž obvykle málo životaschopní a neplodní. Samice si tedy musí
být naprosto jista tím, že její partner je stejného druhu, jako je ona sama, protože
jinak vynaloží spoustu zbytečné energie na péči o křížence. A pouze příslušník
vlastního druhu zná správný rituál, zkrátka umí se „řádně“ chovat. Příkladem by
2.L Poměr pohlaví u člověka. U člověka je pohlaví určeno zcela náhodně tím, zda vajíčko
oplodní spermie nesoucí pohlavní chromozom X, nebo Y. Díky tomuto mechanizmu by měl
být poměr obou pohlaví vyvážený. Ve skutečnosti však chlapci trpí zvýšenou úmrtností,
a aby byl tento vliv vyvážen, musí se jich rodit o malinko víc. Samčí embrya jsou také o něco
málo častěji samovolně potracena, a proto je podíl vajíček oplodněných spermií Y ještě
o trochu vyšší než procento narozených chlapců (snad až 1,6 : 1). Vedle těchto stálých vlivů
však může být poměr pohlaví ovlivněn i momentálním rozpoložením matky (a možná
dokonce i otce). Změny v hladinách některých hormonů ovlivňují vlastnosti poševního
prostředí a hlenu v děložním krčku, a mohou tak teoreticky zvýhodnit spermie nesoucí
jeden určitý chromozom.
Mnoho rodičovských párů (nebo i zootechniků) by rádo rozhodovalo o pohlaví nové
generace. Zatímco náročné cytometrické techniky na oddělení obou druhů spermií
jsou v současnosti teprve vyvíjeny, v přírodě k něčemu takovému možná dochází běžně
a odjakživa. Je například známo, že během válek a krátce po nich se chlapců rodí ještě
více než normálně. Lze si představit, že pokud muži narukují, musí ženy zaujmout
dominantnější pozice, což ovlivní hladiny jejich hormonů, a tím pohlaví potomků. V často
citované novozélandské studii se skutečně ukázalo, že ženy projevující se během těhotenství
dominantně, porodí spíše chlapečka a naopak. Těžko však rozhodnout, co je příčina a co
následek – zda tedy hladina mateřských hormonů ovlivňuje pohlaví potomka, nebo spíše
pohlaví plodu působí na mateřské hormony.
Z genealogických a sociologických studií vyplývá, že mezi dětmi vysoce postavených
rodičů (jako jsou vyšší kasty v Indii, některé evropské aristokratické rody nebo bývalí
američtí prezidenti) převažují chlapci. Existují náznaky, že u nižších hinduistických kast
a chudších afrických kmenů jsou častější holčičky. Jedna teorie říká, že muži s vyšší hladinou
testosteronu (který je ponouká do vůdčích pozic) mají více spermií Y a tím pádem i více
synů. Lze tedy spekulovat, že společenské postavení ovlivňuje prostřednictvím hormonů
poměr pohlaví potomků. V případě amerických prezidentů by to ovšem znamenalo, že
v poslední době již nevládnou v USA žádní pořádní chlapi, neboť tři poslední prezidenti mají
naopak samé dcery. Alternativní možnost představuje nevědomá (hormonálně ovlivněná)
úmrtnost plodů jednoho pohlaví nebo vědomá manipulace. Například Číňané na „politiku
jednoho dítěte“ reagovali zabíjením holčiček, šlechtici se zase mohli přestat snažit o další
děti, jakmile se jim jednou narodil mužský dědic.
Jak jsme se již zmínili v textu, u opic se zdá, že pro jedince s vysokým sociálním postavením
je výhodné rodit přednostně to pohlaví, kterému lze rodičovskou pozici snáze předat.
U většiny lidských komunit, stejně jako u chápanů a šimpanzů, se postupuje po mužské
linii. Proto ti důležití protěžují své syny, zatímco spodní vrstvy se snaží výhodně provdat své
dcery.
Pozorované výchylky v poměru pohlaví dobře odpovídají předpokladům této teorie,
přestože o jejich statistickém významu se stále vedou spory.
Petr Zouhar
mohli být budníčci (rod Phylloscopus). Tito drobní pěvci našich lesů se vyskytují
v několika druzích, které jsou si vzájemně velmi podobné a mohou se křížit. Každý
ornitolog vám potvrdí, že nejlépe je od sebe lze odlišit podle zpěvu. A zpěvem se
neorientují pouze vědci, ale také samičky budníčků. Zpěv jim zkrátka pomáhá určit,
jestli ten univerzálně hnědý sameček, kterého si zvolily, patří skutečně ke stejnému
druhu jako ony.
Další věcí, kterou musí živočichové rozeznat, je správné pohlaví partnera. Samec
si musí být jist, že se dvoří samici, a neplýtvá energií na pokusy pářit se s jiným samcem.
Tento fakt nám z našeho pohledu může připadat samozřejmý, ale u některých
organizmů tak jednoduchý není. Například u ropuch obecných (Bufo bufo) se samci
v období páření přichytávají na záda samice a v této pozici oplodňují vypouštěná
vajíčka. Někdy jim však činí potíže rozeznat samici a chytí se jiného samce. Aby nedocházelo
k nedorozumění, vydávají ropušáci zvláštní zvukový signál – tzv. release
call (česky by se dal název přeložit jako „uvolňovací signál“). Je to tiché kuňkání
s jediným poselstvím: „Nechej mě, jsem samec!“ Vydá-li jeden žabák takový zvuk,
druhý ho ihned pustí, protože si uvědomí svůj omyl. Samci ropuch se ovšem nechytají
jen příslušníků svého druhu, ale všeho, co jim připomíná samičku. Takže je
můžeme vidět přichycené k různým odpadkům nebo k mrtvým rybám či potkanům.
Těchto předmětů se vytrvale drží a čekají, kdy začnou vypouštět vajíčka. Z pohledu
samce se totiž musí jednat o samici, neboť tento objekt nevydává žádný uvolňovací
signál.
Při námluvách také dochází k synchronizaci a vzájemnému „vyladění“ partnerů.
Prvním krokem je potlačení agresivních výpadů toho druhého – pár si na sebe
musí zkrátka zvyknout. To platí obzvlášť u druhů, které celý život žijí samotářsky
a potkávají se pouze při páření (např. většina velkých kočkovitých šelem nebo
medvědi).
Dále je potřeba, aby u samice došlo v pravý čas k uvolnění zralého vajíčka
(ovulaci). U některých druhů k tomu totiž dochází až po nějaké době intenzivních
námluv a páření. Tomuto jevu, kdy se vajíčko uvolňuje až po delším kontaktu se
samcem, se říká provokovaná ovulace. Vyskytuje se například u tygrů, kdy je její
nutnou podmínkou opakovaná kopulace. Samčí penis je přitom opatřen háčky,
které samici bolestivě zraňují. Bez tohoto drastického mechanizmu však vůbec
k ovulaci (a tedy k rozmnožení) nedojde.
U živočichů, kteří mají vnitřní oplození, ale nemají žádný specializovaný
kopulační orgán, musí dojít k transportu spermií do těla samice jinak. K tomu účelu
se například u některých štírů (Scorpiones) nebo mloků skvrnitých (Salamandra
salamandra) vyvinuly složité „tance“. Samec mloka položí na zem balíček spermií
(tzv. spermatofor) a potom vodí samici za sebou. Ona má přitom hlavu položenou
na jeho ocase. Když ji přivede přesně nad spermatofor, samička jej nasaje do své
kloaky. Štíří námluvy (obr. 2.16) vypadají podobně. Pár se při nich drží za klepeta
a pochoduje sem a tam, dokud není samice správně „umístěna“.
72 Vojtech Baláž, Alena Balážová, Jan Fíla, Filip Kolář, Michael Mikát
Láska, sex a něžnosti v říši živočichů a rostlin 73