ke staÅ¾enÃ - PojistnÃ½ obzor

POJISTNÝ 

OBZOR 

12 

2007 

ROČNÍK LXXXIV 

Vydává: Česká asociace pojišťoven jako odborný 

měsíčník českého pojišťovnictví. 

Redakční rada: Mgr. Mario Böhme, prof. Ing. Jaroslav 

Daňhel, CSc., Jaroslava Fašková, Alexandra Gjurić, 

Bc. Petr Milata, PhDr. Miloš Novák, Pavel Rys, Ing. 

Tomáš Síkora, Ing. Eva Svobodová, Ing. Marek Vích, 

Mgr. Marek Zeman 

Šéfredaktorka: Mgr. Eva Trojanová 

Adresa: 140 00 Praha 4, Na Strži 1702/65 

Telefon: +420 222 350 160 

Fax: +420 261 142 409 

E-mail: eva.trojanova@cap.cz 

pojistny.obzor@cap.cz 

Grafická úprava, sazba, lito: Grafické studio Weber 

Tisk: Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice 

ISSN 0032-2393 

Rozšiřuje: distribuční firma A.L.L. PRODUCTION 

Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. 

Tel.: +420 234 092 851, fax: +420 234 092 813. 

Objednávky a předplatné na adrese: 

A.L.L. PRODUCTION, box 732, 111 21 Praha 1, 

e-mail: predplatne@predplatne.cz 

(nebo www.predplatne.cz). 

Předplatitelé ve Slovenské republice si mohou Pojistný 

obzor objednat u distribuční firmy L. K. PER- 

MANENT, PP 4, 834 14 Bratislava 34. 

Telefon: +421 244 453 711, fax: +421 244 373 311 

(e-mail: lkperm@lkpermanent.sk). 

Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím 

poštovní přepravy Praha, čj. 1692/94 ze dne 27. 7. 1994; 

Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem, dne 21. 1. 

1998, j.zn.P – 330/98. 

Evidenční číslo MK ČR E 1060. 

Inzerce: Veškeré informace podá redakce. 

Nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. 

Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při 

zachování autorských práv. 

© Česká asociace pojišťoven 

Internet: http://www.cap.cz 

Cena: 25 Kč 

Číslo bylo předáno do výroby: 19. 11. 2007 

Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace 

odborného pojišťovacího tisku. 

http://www.pia-online.info/ 

OBSAH 

Vážení a milí čtenáři, autoři a spolupracovníci (Eva Trojanová) .........................................3 

Pojistný obzor v roce 2008 v novém „kabátě“ (red) .............................................................3 

Compliance v pojišťovnictví (Mgr. Petr Panský) ....................................................................4 

Vyhodnocení výsledků třetího kola kvantitativní dopadové studie (QIS3) za český 

pojistný trh (Mgr. Ing. Iva Justová, Ing. Miroslav Kotaška) ................................................5 

Modelování a jeho rizika (La) ................................................................................................8 

Budoucnost vidíme v dětech (Marie Kurková) .......................................................................9 

Je oblast zdravotního pojištění atraktivní pro komerční pojišťovny? (Ing. Tomáš Síkora) .... 10 

Modelování rizika povodně pro Českou republiku (R. Cheetham, M. Chirouze) ..............11 

INFO z Evropské unie (Ing. Josef Čížek, La) .......................................................................13 

Pojistné trhy střední Asie (La) ..............................................................................................14 

Motoristické aktuality: Kumulativní přičítání bodů za více přestupků (JUDr. Tomáš Beran) .....14 

Spolupracovat s policií při vyšetřování pojistných podvodů, nebo volit vlastní 

způsoby ochrany zájmů pojišťovny? (JUDr. Vlastimil Pršal, Ph.D.) ..............................15 

Z nových právních předpisů (JUDr. Jiřina Kotrbatá) .........................................................17 

Vyšetřovací výbor Evropského parlamentu ke krizi společnosti Equitable Life 

Asurance Society (Ing. Josef Čížek) ..................................................................................18 

Produktové infolisty k životnímu pojištění na novém webu ČAP (Z tiskové zprávy ČAP) ..... 19 

Několik poznámek k bezpečnosti silničních a železničních tunelů (Ing. Jiří Janata, CSc.) .... 19 

Aktuality ze zahraničí (La) ...................................................................................................20 

Stella Awards aneb Soudní moc rozumu zbavená po americku (Michael P. Škorpil) ......21 

Pojištění a islám: co je to takaful? (prof. RNDr. Tomáš Cipra, DrSc.) .................................22 

K problematice budoucího směřování penzijních fondů v ČR (Eva Trojanová) ..............23 

Komise zveřejnila svou vizi jednotného trhu pro všechny (Ing. Josef Čížek) ...................24 

Telegraficky (Eva Trojanová) ................................................................................................25 

Praxe, Spory, Stanoviska: Méně obvyklý případ nároků pozůstalých (JUDr. J. Šulcová) ..... 26 

Pojistné podvody v praxi (il) ................................................................................................26 

Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven: Josef Václav Myslbek (Josef Hrubeš) .............27 

Příloha: Celoroční obsah Pojistného obzoru za rok 2007 

CONTENTS 

Introductory word (Eva Trojanová) 

Insurance Review is going to wear a “new coat” in 2008 (red) 

Compliance in the insurance industry (Petr Panský) 

Interpretation of results of the third round of Quantitative Impact Study (QIS3) 

on the Czech insurance market (Iva Justová, Ing. Miroslav Kotaška) 

Modelling and its risks (La) 

We see our future in our children (Marie Kurková) 

Is the health insurance business attractive to commercial insurance companies? (Tomáš Síkora) 

Flood risk modelling for the Czech Republic (Rebecca Cheetham, Manuel Chirouze) 

INFO from the European Union (Josef Čížek, La) 

Middle Asian insurance markets (La) 

News for motorists: Cumulative adding up of points for more trespasses (Tomáš Beran) 

Investigation of insurance fraud with the co-operation of Police or choosing own ways 

of protection of insurance company’s interests? (Vlastimil Pršal) 

From among the new legal awards (Jiřina Kotrbatá) 

European Parliament’s Investigation committee for crisis of Equitable Life Assurance 

Society (Josef Čížek) 

Information leaflets on life assurance products available on the new ČAP web site 

(ČAP Press Release) 

Few notes concerning security of road and railroad tunnels (Jiří Janata) 

News from abroad: Act on Insurance Contract – last obstacle overcome (La) 

Stella Awards or crazy American judicial authority (Michael P. Škorpil) 

Insurance and Islam: What stands for “takaful”? (Tomáš Cipra) 

Future direction of pension funds in the Czech Republic (Eva Trojanová) 

Commission published its vision on single market for all (Josef Čížek) 

By wire (Eva Trojanová) 

Practice, Disputes, Standpoints: Less usual cases of survivors’ claims (Jaroslava Šulcová) 

Practical examples of insurance fraud: Burglary (il) 

Pieces of art in insurance companies’ collections: Josef Václav Myslbek (Josef Hrubeš) 

Insurance Review year-long contents 2007 

UPOZORNĚNÍ 

Dovolujeme si Vás upozornit, že právě vycházejí Pojistné rozpravy č. 21, z jejichž obsahu 

chceme upozornit zejména na tyto články renomovaných autorů: 

Vládní návrh novely zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 

• Návrh směrnice k solventnosti pojišťoven zveřejněn • Zvláštnosti regulace na pojistných 

trzích • CEA k soukromému zdravotnímu pojištění • Trh soukromého zdravotního pojištění 

– 2. část • Nová evropská regulace pro provozování zajištění • Bílá kniha CEA 

o pojistitelnosti odpovědnosti za škodu na životním prostředí • Regulace pojišťovnictví 

v Evropské unii – 2. část • Československý letecký pool: pokus o rekonstrukci historie 

existence poolu a další. 

Pojistné rozpravy si můžete objednat na adrese: eva.trojanova@cap.cz nebo sarka.vomelova@cap.cz. 

2 POJISTNÝ OBZOR • 12/2007

V·ûenÌ a milÌ Ëten·¯i, auto¯i a spolupracovnÌci, 

konec letoönÌho roku se kvapem p¯ibliûuje. MnozÌ se zam˝ölejÌ 

na tÌm, co n·s Ëek· v nadch·zejÌcÌm roce 2008. 

Podle vöech sign·l˘ z ekonomick˝ch informacÌ to nebude 

pr·vÏ jednoduch˝ rok. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ n·s Ëek· 

spousta kaûdodennÌ pr·ce, zv˝öenÈho ˙silÌ na realizaci 

obchodnÌch ˙spÏch˘ a na prosazov·nÌ dobrÈho jmÈna 

pojiöùovnictvÌ. P¯itom bychom ovöem nemÏli zapomÌnat 

na v˝znam hodnot dobr˝ch soukrom˝ch i pracovnÌch 

vztah˘, a takÈ si Ëas od Ëasu p¯ipomenout, ûe nejen 

pracÌ je ËlovÏk ûiv... 

Dost·v· se ve V·m do rukou do jistÈ mÌry historicky 

zajÌmavÈ ËÌslo PojistnÈho obzoru ñ rozöÌ¯enÈ a poslednÌ, 

kterÈ vyölo jako mÏsÌËnÌk. Vydavatel PojistnÈho obzoru, 

»esk· asociace pojiöùoven, p¯ichystal od p¯ÌötÌho 

roku p¯evratnou novinku v pÏtaosmdes·tiletÈ historii PojistnÈho 

obzoru: t˝k· se zejmÈna periodicity, ale i novÈ 

podoby a pochopitelnÏ i odliönÈho obsahu. Z mÏsÌËnÌku 

se st·v· ËtvrtletnÌk a ze souËasnÈ podoby, kter· je do 

jistÈ mÌry zpravodajsk·, by se toto periodikum mÏlo posunout 

spÌöe do role hodnotÌcÌ, rozborovÈ a srovn·vacÌ. 

VÌce se m˘ûete doËÌst nÌûe v rozhovoru s v˝konn˝m ¯editelem 

»AP Tom·öem SÌkorou. 

Dovolte mi, jmÈnem redakËnÌ rady i sv˝m, podÏkovat 

za pozornost a spolupr·ci, pop¯·t pevnÈ zdravÌ, spoustu 

pracovnÌch i soukrom˝ch ˙spÏch˘ a splnÏnÌ vöech vaöich 

p¯·nÌ a p¯edsevzetÌ. 

V·ûÌm si VaöÌ p¯ÌznÏ a tÏöÌm se z nÌ. 

Vaöe Eva Trojanov·, öÈfredaktorka 

Měsíčník Pojistný obzor bude 

nově od roku 2008 vydáván jako 

čtvrtletník. Jaké důvody vedly 

k tomuto rozhodnutí? 

Měsíčník českého komerčního 

pojišťovnictví Pojistný obzor s pětaosmdesátiletou 

historií, který již 

dvanáctou sezónu vydává Česká 

asociace pojišťoven, vždy přinášel 

informace s vysokou odbornou 

hodnotou. S rozvojem informačních 

technologií však nastala doba 

pro změnu jeho komunikační role. 

Ze současné podoby, která reaguje 

na vývoj pojistného trhu a informuje, 

a je tedy svým způsobem 

zpravodajská, bychom se chtěli 

posunout více do role hodnotící, 

rozborové a srovnávací. V nové 

koncepci časopisu bychom rádi 

navázali na jeho dlouholetou tradici 

a významněji upravili jeho 

obsahovou strukturu, periodicitu 

vydávání, objem stran i design. 

Cílem nového pojetí časopisu je ho 

posunout zejména v oblasti jeho 

obsahu a struktury, a to zejména 

kvalitními výkladovými i polemickými 

články z oblasti legislativy, 

ekonomiky pojišťoven, trendů v 

oblasti pojistných produktů s celkovým 

důrazem na detailnější rozbor 

aktuálního pojistného trhu. 

Pojistný obzor 

v roce 2008 

v novém „kabátě“ 

Na otázky redakce odpovídá výkonný ředitel 

České asociace pojišťoven Ing. Tomáš Síkora. 

Jaké máte představy o vzhledu, 

rozsahu a tematické náplni nového 

Pojistného obzoru? Neztratí 

tím na aktuálnosti? 

Rozsah se zvýší o 12 stran. Časopis 

se zároveň představí v nové 

modernější a přehlednější grafické 

podobě. Chceme čtenářům 

usnadnit orientaci v publikovaných 

tématech zavedením pravidelných 

tématických rubrik. A novinkou 

bude dvoustrana v anglickém jazyce. 

Počínaje rokem 2008 bude časopis 

vycházet vždy čtvrtletně 

k 15. dni posledního měsíce kalendářního 

čtvrtletí. První nové číslo 

Pojistného obzoru tedy obdržíte 

v březnu 2008, další budou následovat 

v červnu, září a prosinci. 

Dojde také k úpravě ceny? 

Cenu jednoho čísla jsme stanovili 

na 75 Kč, a ta v rovině čtvrtletníku 

prakticky zůstává na úrovni 

současného měsíčníku. Navíc na 

roční předplatné Pojistného obzoru 

poskytujeme našim předplatitelům 

20% slevu, takže jedno číslo 

stojí vlastně jen 60 Kč. Metodika 

předplatného a systém distribuce 

zůstávají stejné. 

Co očekáváte vy osobně od všech 

výše uvedených změn? 

Od nového pojetí časopisu si 

slibuji posun Pojistného obzoru, 

zejména v oblasti jeho obsahu a 

struktury. Pravidelnými rubrikami 

a tematickým rozdělením časopisu 

očekáváme přesnější zacílení jeho 

obsahu na jednotlivé skupiny odborníků 

pojistného trhu, zprostředkovatele 

a manažery. Současně 

s tím posuneme články více z roviny 

informační i do roviny polemické 

a výkladové. Společně s moderní 

a přehlednou grafikou by změny 

měly dát časopisu nový rozměr, 

vyšší čtivost a samozřejmě i více 

čtenářů. 

(red) 

POJISTNÝ OBZOR • 12/2007 3

Pojišťovna představuje složitý 

organizačně-právní celek, na 

jehož fungování působí mnoho interních 

i externích vlivů. Mezi interní 

vlivy patří vliv akcionářů, 

managementu, zaměstnanců, obchodní 

služby apod. Externí vlivy 

zahrnují regulátora (popř. regulátory), 

orgány státní správy, externí 

dodavatele služeb, klienty, prostředí 

trhu a jiné. Každá z těchto 

složek interních i externích vlivů 

může negativním způsobem ovlivnit 

právní, obchodní i reputační 

postavení pojišťovny. 

K preventivní identifikaci, eliminaci 

nebo alespoň významné redukci 

negativních interních a externích 

vlivů existuje v pojišťovnách 

celá řada kontrolních prvků: 

vnitřní audit, externí audit, oddělení 

Information Risk Managementu, 

Operational Risk Managementu, 

Insurance Risk Managementu, 

u velkých holdingových struktur 

dále Corporate Audit, HR Management, 

Corporate Control & Finance, 

Corporate Tax Affairs atd. 

Stále větší důležitosti však nabývá 

pozice oddělení Compliance. 

O postavení Compliance a jeho 

roli v pojišťovně pojednává následující 

článek. 

Historie compliance 

Po velkých korporátních skandálech 

posledních 10 let (Worldcom, 

Enron, AIB, Arthur Andersen) 

a následných detailních rozborech 

kvality řízení velkých finančních 

institucí se ukázalo, že 

stávající kontrolní mechanismy ve 

finančních institucích jsou nedostatečné 

a je třeba je dále posílit. 

Vyžadovaly to nejenom dozorčí a 

regulační orgány, ale i akcionáři, 

klienti a obchodní partneři. Jedním 

z nově zaváděných kontrolních 

prvků byla i pozice tzv. Compliance 

Officerů, popř. celých Compliance 

departmentů. V pojišťovnách 

působících v České republice 

byla funkce Compliance zaváděna 

v prvních letech tohoto desetiletí. 

Co to je „compliance“ a „Compliance 

Officer“? 

Výraz „compliance“ se dá v zásadě 

interpretovat jako soulad mezi 

požadavky obecně závazných právních 

předpisů, profesních etických 

Compliance 

v pojišťovnictví 

Mgr. Petr Panský, ING Retail ČR 

pravidel a tržních zvyklostí na straně 

jedné a chováním pojišťovny na 

straně druhé. V širším kontextu je 

„compliance“ každá činnost, která 

chrání právní, regulatorní, reputační 

a obchodní integritu pojišťovny. 

„Compliance Officer“ je osoba 

zodpovědná za „compliance“ činnosti 

a tyto činnosti vykonává buď 

osobně nebo vede tým odborných 

pracovníků. 

Odpovědnosti Compliance Officera 

v pojišťovně 

Konkrétní náplň činnosti Compliance 

Officera samozřejmě určuje 

vedení společnosti nebo celé finanční 

skupiny. Model popsaný 

níže reflektuje pojetí pravomocí a 

odpovědností Compliance Officera 

ve společnostech skupiny ING 

Retail ČR (ING Životní pojišťovna 

N.V., pobočka pro ČR, ING 

pojišťovna, a.s., ING Penzijní 

fond, a.s., a servisní společnosti 

ING Management Services, s. r. o. 

a ING Facilities, s. r. o.). 

Compliance Officer odpovídá za 

identifikaci a řízení rizik v následujících 

oblastech: 

1. Riziko integrity ve vztahu ke 

klientům 

a) opatření proti legalizaci výnosů 

z trestné činnosti (zejména implementace 

příslušné legislativy, 

provádění post-transakčního 

monitoringu, rozbor, vyhodnocování 

a popř. hlášení podezřelých 

transakcí atd.), 

b)opatření proti financování terorismu 

(zejména kontrola stoplistů, 

freeze-listů, black-listů, realizace 

sankčních opatření atd.), 

c) jiná externí trestná činnost (podvody, 

pojistné podvody, vydírání 

atd.), 

d)customer due diligence (zejména 

ověřování přijatelnosti a akceptace 

klientů a jejich revize; 

ověřování přijatelnosti a akceptace 

pojišťovacích zprostředkovatelů 

/vázaných i nezávislých/ 

a jejich revize; ověřování přijatelnosti 

a akceptace externích 

dodavatelů /tj. dodavatelů tzv. 

citlivých služeb/ a jejich revize). 

2. Riziko integrity ve vztahu k jednání 

zaměstnanců 

a) porušování pravidel hospodářského 

styku a zakázané obchodování 

na vlastní účet (zejména 

zneužívání informací získaných 

v rámci výkonu zaměstnání, nepřípustné 

ovlivňování trhu nebo 

manipulace s trhem, sjednávání 

nevýhodných obchodů atd.), 

b)obchodní principy a lokální kodex 

jednání (zejména mlčenlivost, 

ochrana informací, čistota 

hospodářské soutěže, transparentnost 

výběru externích dodavatelů 

atd.), 

c) externí pozice zastávané zaměstnanci 

společnosti (zejména zastávání 

pozic ve statutárních a 

dozorčích orgánech jiných osob 

podnikajících v pojišťovnictví 

nebo v jiných oborech peněžnictví; 

samostatné podnikání nebo 

jiná výdělečná činnost; zastávání 

významných pozic v politických, 

společenských a kulturních 

organizacích atd.), 

d)dary, pozornosti a jiné výhody 

(zejména prosazování kultury 

neposkytování a nepřijímání 

darů, pozorností, výhod, úplatků 

a jiného prospěchu). 

3. Riziko integrity ve vztahu k poskytování 

finančních služeb 

a) marketing a prodej finančních 

produktů a transparentnost nabízení 

a prodeje produktů (zejména 

kontrola kvality, přehlednosti 

a srozumitelnosti reklamních 

a marketingových materiálů pro 

klienta, dodržování informačních 

povinností pojišťovny vůči klientovi 

atd.), 

b)jednání obchodní služby (zejména 

kontrola výkonu zprostředkovatelské 

činnosti vázaných 

zprostředkovatelů, kontrola 

kvality a obsahu informací 

o produktech a službách poskytovaných 

klientovi, plnění informačních 

povinností stanovených 

obecně závazným právním 

předpisem atd.), 

c) ochrana zájmů klienta a vyřizování 

klientských stížností (zejména 

kontrola rychlého, objektivního 

a spravedlivého vyřizování 

klientských stížností, podnětů 

a sporů, dohled nad kvalitou všeobecné 

informovanosti klientů, 

přístupnosti údajů atd.), 

d)ochrana osobních údajů (ochrana 

osobních údajů ve smyslu 

obecně závazných právních 

předpisů, dodržování mlčenlivosti 

zaměstnanci, vázanými 

zprostředkovateli a externími 

dodavateli, ochrana listinné dokumentace 

atd.). 

4. Riziko integrity ve vztahu k organizaci/řízení 

společnosti 

a) konflikt zájmů (kontrola konfliktu 

zájmů ve všech jeho polohách), 

b)kontrola vnitřních standardů pro 

vývoj a schvalování nových produktů 

a revizi stávajících produktů 

a jejich dodržování, 

c) implementace sektorových a 

profesních standardů stanovených 

profesními organizacemi, 

d)plnění všech zákonných požadavků 

týkajících se povolení 

k podnikání, licencí, registrací 

apod. 

Role managementu v procesu 

identifikace a redukce compliance 

rizik 

Z hlediska role managementu 

v procesu identifikace a redukce 


compliance rizik je v rámci velkých 

finančních skupin třeba rozlišovat 

dvě úrovně vedení: 

a) nejvyšší holdingové vedení (tzn. 

vedení celé finanční skupiny), a 

b)lokální vrcholový management. 

Nejvyšší holdingové vedení 

specifikuje obecné požadavky na 

výkon compliance činností v celé 

holdingové struktuře, rozdělení 

pravomocí a odpovědností pro 

compliance funkce v rámci jednotlivých 

stupňů organizační 

struktury holdingu a určuje prioritní 

compliance aktivity ve střednědobém 

a dlouhodobém výhledu. 

Nejvyšší holdingové vedení je 

ultimativně odpovědné akcionářům 

a dozorčí radě holdingu za 

plnění stanovených cílů v oblasti 

compliance. 

Lokální vrcholový management 

pak odpovídá za lokální implementaci, 

reporting výsledků compliance 

činností a za řízení společnosti/í 

v souladu s compliance 

principy, a to zejména tak, že: 

❑ zajišťuje znalost a povědomost 

managementu a zaměstnanců 

o compliance, 

❑ reaguje na vzniklé compliance 

záležitosti (zejména na tzv. 

„compliance incidenty“) a vyřizuje 

compliance záležitosti 

rychle a efektivně, 

❑ podporuje otevřenost zaměstnanců 

všech úrovní ke compliance 

záležitostem, 

❑ poskytuje oddělení Compliance 

příslušné zdroje (peněžní, lidské), 

organizační a řídící podporu 

a podporuje respekt ke compliance 

záležitostem, 

❑ konzultuje s Compliance Officerem 

všechny důležité aktivity, 

které by mohly mít dopad na 

oblast compliance, a přizve 

Compliance Officera k řešení 

compliance záležitosti, jakmile 

je zjištěna, 

❑ aktivně vyhodnocuje a respektuje 

doporučení Compliance 

Officera. 

Nezávislost Compliance 

Officera 

Důležitým aspektem činnosti 

Compliance Officera je jeho 

relativní nezávislost na lokálním 

vrcholovém managementu, která 

je zajišťována zejména existencí 

tzv. funkční reportovací linie mezi 

lokálním Compliance Officerem 

a jeho nadřízeným (regionálním 

nebo produktovým) Compliance 

Officerem. Nadřízený Compliance 

Officer má mimo jiné právo 

a povinnost hodnotit práci Compliance 

Officera, navrhovat plat 

a odměny, vyjadřovat se k návrhům 

lokálního vrcholového managementu 

na jmenování a odvolání 

Compliance Officera apod. 

Další předpoklady pro výkon 

činnosti Compliance Officera 

Aby byla zaručena akceschopnost 

a autorita Compliance Officera 

pro výkon všech mu uložených 

činností, musí lokální vrcholový 

management pro Compliance 

Officera zajistit zejména: 

a) přímý přístup ke všem provozním 

záležitostem/akcím/operacím 

(včetně přístupu k dokumentaci) 

a informovanost o 

nich, 

b)možnost provést inspekci nebo 

kontrolu, kdykoliv je to nutné, 

c) možnost účastnit se zasedání 

statutárních/dozorčích orgánů, 

pracovních komisí, skupin 

apod., 

d)přístup ke všem úrovním managementu, 

e) materiální a organizační podporu, 

f) možnost a procedurální oprávnění 

eskalovat závažné compliance 

záležitosti na příslušnou 

úroveň managementu. 

Role Compliance Officera při 

nápravě zjištěných nedostatků 

Je třeba zdůraznit, že Compliance 

Officer má působit především 

jako osoba, která nedostatky 

v oblasti compliance identifikuje 

a posléze vyvíjí konstatní 

tlak na lokální management, aby 

tyto nedostatky rychle a efektivně 

odstranil. Není však tím, kdo 

má primárně zajišťovat a organizovat 

nápravné činnosti, vymýšlet 

řešení, koordinovat dotčené 

útvary společnosti apod. To spadá 

do odpovědnosti lokálního vrcholového 

managementu nebo 

managementu dotčených útvarů 

společnosti. Compliance Officer 

při řešení konkrétní záležitosti 

pouze poskytuje podporu, radu a 

doporučení a sleduje průběh řešení 

záležitosti. 

Vyhodnocení 

výsledků 

třetího kola 

kvantitativní 

dopadové 

studie (QIS3) 

za český 

pojistný trh 

Mgr. Ing. Iva Justová, Ing. Miroslav Kotaška, 

Česká národní banka 

Čtenářům Pojistného obzoru je 

zajisté známo, že Evropská komise 

schválila dne 10. července 

2007 návrh směrnice označované 

jako Solventnost II, která stanoví 

nový regulatorní rámec pro evropské 

pojišťovny a zajišťovny. V současné 

době probíhají intenzivní jednání 

o tomto návrhu jak v Radě EU, 

tak v Evropském parlamentu. Návrh 

vychází mimo jiné z technických 

rad, které Komisi v průběhu předchozích 

let poskytl CEIOPS (Committee 

of European Insurance and 

Occupational Pensions Supervisors). 

V oblasti tzv. prvního pilíře, 

tedy kvantitativních požadavků na 

pojišťovny, CEIOPS mimo jiné vychází 

z dat získaných od pojišťoven 

v rámci kvantitativních dopadových 

studií. Třetí kolo této studie (QIS3) 

probíhalo od dubna do června tohoto 

roku a bylo zaměřeno zejména 

na finální kalibraci standardního 

vzorce pro výpočet kapitálových požadavků 

– minimálního (MCR) 

a solventnostního (SCR). Souhrnnou 

zprávu o výsledcích QIS3 vydal 

CEIOPS v listopadu tohoto roku 

a tyto výsledky budou základem pro 

návrh konečné podoby standardního 

vzorce, který bude součástí prováděcích 

předpisů k rámcové směrni- 

ci. Předběžné výsledky však CEIOPS 

již dříve konzultoval se zástupci trhu 

– např. v rámci Konzultačního panelu 

na konci září, nebo QIS3 

Roundtable v říjnu. Náš příspěvek 

má za cíl seznámit odbornou veřejnost 

s výsledky QIS3 za český pojistný 

trh. 

Úvodem je třeba upozornit, že 

i přes poměrně vysokou účast českých 

pojišťoven v QIS3 je nutné 

považovat uvedené výsledky za přibližné, 

protože ne všechny pojišťovny 

vyplnily celý dotazník, zaslaná 

data jsou neověřená a v sektoru 

malých pojišťoven stále zůstává 

poměrně hodně subjektů, od nichž 

chybí jakékoli informace. 

Dotazník 

Kvantitativní dotazníky připravené 

CEIOPS byly v rozsahu přibližně 

50 listů excelovského spreadsheetu 

a pro snadnější orientaci 

k nim CEIOPS poskytl detailní 

instrukce k jejich vyplnění, relativně 

rozsáhlou technickou specifikaci 

k dílčím výpočtům a vysvětlující 

komentáře k nastavené 

kalibraci. 

Dotazník byl rozčleněn do šesti 

základních částí. Úvodní část obsahovala 

přehled použitých paramet- 


ů (např. korelační koeficienty), ve 

druhé části pojišťovny uváděly obecné 

informace o pojišťovně, včetně 

informací o řízení operačního rizika. 

Další část poskytovala přehled 

o finanční pozici pojišťovny při použití 

různých oceňovacích principů, 

o jednotlivých formách vlastních 

zdrojů a celkový přehled o zaslouženém 

pojistném a technických rezervách 

(v rozdělení na nejlepší odhad 

a rizikovou přirážku) podle provozovaných 

odvětví životního a neživotního 

pojištění. Vstupní údaje 

pro tento přehled obsahovala část 

čtvrtá, kde pojišťovny k jednotlivým 

odvětvím životního pojištění uváděly 

detailnější informace týkající se 

mimo jiné i odhadu jednotlivých složek 

rizika obsažených v technických 

rezervách; k odvětvím neživotního 

pojištění vyplňovaly např. zasloužené 

pojistné a škodný poměr za posledních 

patnáct let. Následující část 

se již věnovala samotným výpočtům 

solventnostních kapitálových požadavků 

za jednotlivá rizika (tržní riziko, 

riziko selhání protistrany, životní 

pojistné riziko, příp. zdravotní 

pojistné riziko, neživotní pojistné riziko 

a operační riziko), výpočtu výsledného 

SCR a výpočtu minimálního 

kapitálového požadavku MCR 

modulovým způsobem. Poslední 

část obsahovala už jen několik pomocných 

tabulek. 

Součástí QIS3 byl také kvalitativní 

dotazník, který se věnoval 

především problémům s vyplňováním 

kvantitativního dotazníku, 

dále zde pojišťovny měly možnost 

vyjádřit se k celkovému designu 

SCR, k nastavené kalibraci jednotlivých 

modulů a uvést dodatečné 

informace potřebné ke korektní 

analýze dopadů zaváděných 

požadavků. 

Počet účastníků 

Na evropské úrovni se QIS3 zúčastnilo 

celkem 1027 pojišťoven 

Malé 

pojišťovny 

Střední 

pojišťovny 

z 28 států Evropského hospodářského 

prostoru. To představuje 

prakticky stoprocentní nárůst 

oproti QIS2 z loňského roku, přičemž 

největší nárůst byl zaznamenán 

v sektoru malých pojišťoven 

(nárůst v účasti o 172 %). Co se 

týká tržních podílů zúčastněných 

pojišťoven, tak v některých státech 

se v jednotlivých sektorech pohybovaly 

dokonce nad hranicí 90 %. 

Česká národní banka navázala 

ve snaze zapojit co nejvíce českých 

pojišťoven do QIS3 intenzivní 

spolupráci s Českou asociací pojišťoven. 

Současně byly všechny 

tuzemské pojišťovny vyzvány 

k účasti v QIS3. Na půdě ČAP 

vznikla pracovní skupina zabývající 

se Solventností II, což jednoznačně 

přispělo k vyššímu počtu 

českých pojišťoven účastnících se 

QIS3. Připomínáme, že QIS1 se 

neúčastnil žádný český subjekt, 

QIS2 se zúčastnily dvě české pojišťovny. 

Do QIS3 se zapojilo celkem 12 

tuzemských pojišťoven a jedna 

pobočka pojišťovny z EU (její 

výsledky nebyly podle instrukcí 

CEIOPS do databáze započítány, 

nicméně ČNB předpokládá, že 

byly zohledněny v rámci pojišťovny, 

která tuto pobočku zřídila). 

Přehled pojišťoven podle velikosti, 

provozovaných odvětví a podílu na 

trhu ukazuje následující tabulka. 

Vzhledem k tomu, že většina českých 

účastníků jsou univerzální 

pojišťovny, jsou zahrnuty jak 

v kategorii životní pojišťovny, tak 

v kategorii neživotní pojišťovny. 

QIS3 se účastnila pouze jedna čistě 

životní pojišťovna a tři čistě neživotní 

pojišťovny. 

Shrnutí kvantitativních 

výsledků 

Při vyšší účasti českých pojišťoven 

v QIS3 lze konstatovat, že 

výsledky českých účastníků se 

Celkový počet 

účastníků 

(Celkem trh) 

Celkový podíl 

na trhu v % 

Životní pojišťovny 8 1 9 (18) 84,66 

Neživotní pojišťovny 5 6 11 (30) 90,94 

Pozn.: Podle metodologie CEIOPS jsou členěny pojišťovny dle následujících kritérií: v neživotním 

pojištění dle předpisu pojistného – malé pojišťovny mají předpis pojistného do 

100 mil. eur, střední do 1 mld. eur a velké nad 1 mld. eur; v životním pojištění dle technických 

rezerv – malé pojišťovny mají technické rezervy do 1 mld. eur, střední do 10 mld. eur a velké 

nad 10 mld. eur. V České republice nespadá žádná pojišťovna do kategorie velká. 

Graf 1 – Solventnostní pozice účastníků v QIS3 

Pozn. Jeden z účastníků v QIS3 vykázal poměr DMS/PMS v řádu tisíců procent. V zájmu 

zachování přehlednosti nebyl tento ukazatel pro účely grafického znázornění brán v úvahu. 

Graf 2 – Poměry MCR1 a MCR2 k SCR 

podstatně neliší od celoevropského 

průměru. 

Kapitálový požadavek SCR je 

prakticky pro všechny pojišťovny 

vyšší než současná požadovaná 

míra solventnosti, nicméně tento 

nárůst je částečně kompenzován 

vyšší hodnotou vlastních zdrojů. 

Pouze jedna pojišťovna uvedla 

SCR nižší než současnou požadovanou 

míru solventnosti. Mezi českými 

účastníky v QIS3 se vyskytly 

dvě pojišťovny, které vykázaly 

SCR vyšší než vlastní zdroje. Graf 

č. 1 ukazuje solventnostní pozice 

účastníků – v prvním sloupci je 

zachycen současný poměr disponibilní 

a požadované míry solventnosti, 

v druhém pak poměr vlastních 

zdrojů vůči SCR (dle metodologie 

použité v QIS3). 

Všechny zúčastněné pojišťovny 

by podle nových pravidel bez problémů 

splňovaly MCR. V QIS3 

byl testován modulový přístup 

k výpočtu MCR s moduly tržního, 

životního pojistného a neživotního 

pojistného rizika, a to pomocí 

dvou alternativních výpočtů pro 

tržní riziko (varianta MCR2 navíc 

zohledňovala duraci aktiv a pasiv). 

V obou případech vycházely přibližně 

stejné výsledky (MCR2 byl 

mírně vyšší), jejich poměr k SCR 

vycházel v průměru kolem 30 %, 

resp. 35 %, což bylo cílem kalibrace 

MCR v QIS3. Poměr MCR 

k SCR ukazuje Graf č. 2. 

SCR se v Solventnosti II počítá 

agregací dílčích kapitálových 

požadavků (k tržnímu riziku, riziku 

selhání protistrany, životnímu 

a neživotnímu pojistnému 

riziku) pomocí předepsané korelační 

matice, výsledek se dále 

navýší o kapitálový požadavek 

k operačnímu riziku. V životním 

pojištění tvořil největší část SCR 

kapitálový požadavek k tržnímu 

riziku, k čemuž přispělo především 

akciové riziko a riziko úrokové, u 

neživotního pojištění výrazně převažoval 

kapitálový požadavek 

k neživotnímu pojistnému riziku. 

Pro ilustraci uvádíme průměrnou 

velikost kapitálových požadavků 

k základním pěti rizikům za zúčastněné 

pojišťovny (Graf č. 3) 


Graf 3 – Průměrné kapitálové požadavky k jednotlivým rizikům 

Graf 5 – Změny v hodnotě technických rezerv oproti současnému stavu 

Graf 4 – Poměry kapitálových požadavků k jednotlivým rizikům vůči SCR 

za jednotlivé pojišťovny 

a dále poměry kapitálových požadavků 

k SCR u jednotlivých 

účastníků (Graf č. 4). 

Jednou z důležitých otázek testovaných 

v QIS3 bylo používání 

různých forem vlastních zdrojů. 

Výsledky poukazují na to, že české 

pojišťovny zatím využívají 

pouze vlastní kapitál spadající do 

Tier 1, přičemž jeho největší část 

tvoří rozdíly plynoucí z přecenění 

závazků podle QIS3 principů, 

základní kapitál a zadržené zisky 

pojišťoven. 

Nejlepší odhad technických rezerv 

byl dle očekávání výrazně 

nižší než současná výše technických 

rezerv, a to zejména v životním 

pojištění, kde v několika případech 

vyšla hodnota technických 

rezerv dokonce záporná (především 

u investičního životního pojištění). 

Riziková přirážka byla 

počítána metodou nákladů na kapitál 

(Cost-of-Capital) a její poměr 

k nejlepšímu odhadu technických 

rezerv se pohyboval kolem 9 %. 

Graf č. 5 ukazuje, jak se u jednotlivých 

pojišťoven změnila výše 

technických rezerv oproti současné 

metodě oceňování. 

QIS3 se zaměřoval i na porovnání 

údajů získaných z interních 

modelů pojišťoven, nicméně žádný 

český účastník tuto část QIS3 

nevyplnil. 

Shrnutí kvalitativních odpovědí 

Dotazníky s alespoň částečnými 

odpověďmi na kvalitativní otázky 

poskytlo celkem osm pojišťoven. 

Účastníci v nich měli mimo 

jiné možnost vyjádřit se k navržené 

metodologii výpočtů a navrhnout 

případná zjednodušení. 

Jedním ze zásadních požadavků, 

které pojišťovny zmiňovaly, bylo 

používání tzv. kompaktního přístupu 

k výpočtu MCR. K tomu dodejme, 

že dle textu návrhu směrnice 

zatím není jisté, jakým způsobem 

se bude MCR nakonec počítat. Některé 

pojišťovny požadovaly od 

CEIOPS bližší vysvětlení, jakým 

způsobem a z jakého důvodu byly 

stanoveny některé korelační koeficienty 

ve výpočtu SCR. Podobně 

by uvítaly bližší vysvětlení navrhovaného 

výpočtu kapitálového požadavku 

k operačnímu riziku a navrhovaly 

zohlednění jeho korelace 

s ostatními riziky. 

Nejčastější připomínky směřovaly 

k nejednoznačnosti obecných 

definic, které dávají velký prostor 

k subjektivním výkladům. Pro některé 

pojišťovny bylo obtížné zařadit 

své produkty do navržených 

kategorií a často byl také zmiňován 

značný rozsah technické specifikace, 

kterou musely pojišťovny 

detailně prostudovat. 

Jedna část dotazníku se věnovala 

vlastním zdrojům s důrazem na 

kontingentní formy kapitálu a jejich 

oceňování. České pojišťovny 

nemají s těmito formami kapitálu 

dostatek zkušeností a obecně by 

uvítaly přesnější definice typů 

vlastních zdrojů včetně metodiky 

rozčlenění do jednotlivých Tiers. 

Pro QIS3 byl zvolen obecný přístup, 

který vychází ze znění návrhu 

směrnice, jenž předpokládá detailnější 

úpravu až v prováděcích 

předpisech. 

Jako největší problém při vyplňování 

QIS3 označily pojišťovny 

nedostupnost dat v požadované 

struktuře, nejasné definice, rozřazení 

produktů pojišťoven do navržených 

kategorií a časté opravy jak 

spreadsheetů, do nichž pojišťovny 

data vyplňovaly, tak technické specifikace 

v průběhu QIS3. Pojišťovny 

se při vyplňování kvantitativního 

dotazníku potýkaly se značnou 

časovou náročností – ta se v průměru 

pohybovala okolo 3,5 člověkoměsíce. 

Souhrnný výkaz pro CEIOPS 

Informace získané z kvantitativních 

dotazníků jednotlivých pojišťoven 

bylo třeba dále agregovat za 

český pojistný trh – pro tyto účely 

CEIOPS poskytl dohledovým orgánům 

jednoduchý software, který 

nejprve vygeneroval podrobnou 

databázi vyplňovaných údajů. Na 

základě této databáze pak bylo 

vytvořeno přibližně šedesát excelových 

tabulek obsahujících požadované 

statistické přehledy. Mezi 

sledované veličiny patřily zejména 

různé poměry kapitálových 

požadavků vyjadřující změny 

v současné a budoucí solventnostní 

pozici pojišťoven, změny spojené 

s ohodnocením technických 

rezerv, rozklad kapitálu na jednotlivé 

složky, rozklad kapitálových 

požadavků podle jednotlivých rizikových 

komponent atd. K jednotlivým 

ukazatelům byla vždy 

vypočtena minimální a maximální 

hodnota, první, druhý a třetí 

kvartil, vážený průměr, směrodatná 

odchylka a počet pozorování. 

To vše ještě v rozdělení na čistě 

životní pojišťovny, čistě neživotní 

pojišťovny a univerzální pojišťovny. 

Vybrané ukazatele byly na 

žádost Evropské komise dále členěny 

na tři skupiny podle velikosti 

jednotlivých pojišťoven a jejich 

právní formy. 

Vedle těchto kvantitativních 

přehledů vypracovaly dohledové 

orgány jednotlivých států EU národní 

zprávy k výsledkům QIS3 

představující souhrnný kvalitativní 

dotazník. Jeho cílem bylo v prvé 

řadě uvést základní přehled o účastnících 

QIS3 a shrnout jejich komentáře 

z kvalitativních dotazníků 

k jednotlivým tématům QIS3. 

Dále bylo potřeba zhodnotit získané 

kvantitativní výsledky, uvést závěry 

z nich plynoucí (např. specifika 

vztahující se k určitému typu 

pojišťoven) a posoudit celkový do- 


pad navrhované regulace na finanční 

pozici pojišťoven. V neposlední 

řadě pak dohledové orgány vyjadřovaly 

své názory ohledně vhodnosti 

a přiměřenosti použitých postupů 

a podávaly doplňující informace 

k průběhu celé studie. 

Souhrnný kvantitativní i kvalitativní 

dotazník zaručující anonymitu 

zúčastněných pojišťoven byl 

koncem srpna postoupen CEIOPS, 

který v listopadu 2007 zveřejnil 

celkové výsledky QIS3 za evropský 

pojistný trh. 

Skupiny 

Technická specifikace QIS3 také 

poprvé obsahovala část věnovanou 

pojišťovacím skupinám, v níž mohli 

účastnici prokázat efekty diverzifikace 

napříč skupinou. Česká národní 

banka obdržela data pouze od 

jedné skupiny, a v zájmu zachování 

anonymity tedy nemůžeme tuto 

část QIS3 komentovat. CEIOPS 

nicméně vypracoval analýzu dopadů 

na skupiny na evropské úrovni. 

Závěr 

Získané výsledky byly v souladu 

s očekáváním a poukazují na to, 

že nebude nutné uzpůsobovat výpočty 

nějakým specifikům českého 

trhu. Obecně se i pro český pojistný 

trh potvrdily závěry vzešlé 

z minulých dopadových studií. 

Souhrnná zpráva o výsledcích 

QIS3 je stále čerstvá, nicméně ještě 

před jejím publikováním začal 

CEIOPS pracovat na dalším kole 

kvantitativní dopadové studie – 

QIS4. První návrh technické specifikace 

je očekáván v prosinci tohoto 

roku a na rozdíl od předchozích 

ročníků projde „klasickou“ 

veřejnou konzultací, která bude trvat 

dva měsíce. QIS4 by měl být 

zaměřen zejména na kalkulaci 

technických rezerv, včetně zjednodušení 

výpočtu a různých aproximací. 

Závěrem bychom ještě jednou 

rádi poděkovali jménem České 

národní banky českým pojišťovnám 

za účast na QIS3. Věříme, že 

se minimálně ve stejném počtu 

zapojí i do QIS4 a případných dalších 

kol dopadových studií, neboť 

právě prostřednictvím těchto studií 

se může český pojistný trh lépe 

připravit na nové regulatorní požadavky. 

Tím, že mnohé pojišťovny spoléhají 

na modelování v široké 

škále oblastí podnikání, se stává 

kriticky důležitou kvalita těchto 

nástrojů a přesnost výchozích 

předpokladů. Vedení společností 

potřebují rozumět rizikům, kterým 

organizace čelí, když používá 

takové modely, a musí podnikat 

kroky k tomu, aby tato rizika 

byla náležitě řízena. 

Mnohé velké pojišťovny používají 

modely s různým stupněm složitosti 

– od tabulkových procesorů 

až ke komplexním programům 

– jako stále důležitější prostředky 

vyhodnocování, analýzy a vykazování 

klíčových informací. Některé 

pojišťovny používají stovky 

nebo dokonce tisíce modelů pro 

podporu rozhodování a pro ocenění 

a řízení rizik. 

Tak, jak se tyto modely rozšiřují, 

regulátoři studují pečlivěji jejich 

používání. 

I pod tlakem nové legislativy 

a projektu Solvency II se mnohé 

organizace dnes snaží: 

❑ dokumentovat teorii a aplikaci 

každého modelu, 

❑ definovat proces pravidelné validace 

modelu, 

❑ provádět nezávislou validaci 

modelu a oddělovat vývoj a implementaci, 

❑ zavést řízení změn modelu, 

❑ zavést kontroly vstupů do modelu, 

❑ provádět testy modelu, aby se 

zjistila jeho přesnost a jeho silné 

a slabé stránky. 

Přestože používání modelů 

ovlivňuje mnoho aspektů finančního 

zdraví a pověsti organizace, 

nebývají vývoj a hodnocení modelů 

typickým bodem programu vedoucích 

pracovníků. Nemají ani 

čas nebo schopnosti pro hodnocení 

vhodnosti, omezení nebo dalších 

rizikových aspektů modelů, 

na které se každodenně spoléhají. 

Členové představenstva a nejvyšší 

manažeři se nemusí stát experty 

na počítačové modelování, 

ale potřebují si být jisti a vědomi 

toho, že jejich organizace je vystavena 

různým rizikům modelů, a že 

Modelování a jeho rizika 

tato rizika jsou plně chápána a odpovídajícím 

způsobem řízena 

uvnitř společnosti. 

V současnosti si vedoucí pracovníci 

v mnoha organizacích ani 

plně neuvědomují, jak mnoho 

modelů nebo tabulkových kalkulátorů 

se používá, zda zůstávají 

platné a zda jsou odpovídajícím 

způsobem používány. Model může 

být např. změněn jednou skupinou 

uživatelů bez vědomí jiných uživatelů. 

Mezi kritické otázky mohou patřit: 

❑ Které modely jsou vystaveny 

nejvyššímu riziku? 

❑ Které modely dávají vstupy do 

účetních výkazů? Které modely 

dávají vstupy do jiných modelů, 

a proto se podílejí na jejich 

rizicích? 

❑ Jak často jsou modely aktualizovány 

a zda jsou povinnosti 

adekvátně odděleny? 

❑ Je software modelu zakoupený 

nebo je výsledkem vlastního 

vývoje ve firmě? Jak často jsou 

modely obnovovány, je to proces 

jednoduchý nebo těžkopádný? 

❑ Jaká infrastruktura je k dispozici 

pro řízení rizik kolem modelu? 

Kontroluje interní audit používání 

modelů a jejich platnost 

a informuje o jejich souladu 

s existující politikou? 

Nejvyšší vedení by mělo diskutovat 

následující otázky: 

❑ Potřebujeme iniciovat vývoj 

procesu řízení modelů jako samostatnou 

kategorii řízení rizik 

s podporou nejvyššího vedení? 

❑ Máme uvažovat o organizačním 

rozšíření pro měření, řízení a 

monitorování modelového rizika; 

máme rozšířit úkoly zaměstnanců 

místo přijímání nových? 

❑ Máme úplný registr modelů, 

které používáme, a klíčových rizik, 

kterým jsou vystaveny? 

❑ Potřebujeme vytvořit proces 

hodnocení modelů? 

Soulad se zákonem Sarbanes 

Oxley z roku 2002 zdůraznil výzvy 

a rizika spojená s modely 

a tabulkovými procesory používanými 

pro finanční vykazování. Organizace 

by teď měly aplikovat 

tyto zkušenosti a znalosti také na 

řízení rizik spojených s jinými modely. 

Organizace mohou čelit těmto 

rizikům vývojem rámce pro 

komplexní kontrolu modelů, který 

umožňuje regulovat je z celopodnikové 

perspektivy, přestože 

mohou být řízeny individuálně. 

Takový rámec obsahuje různé 

modely (finanční, pro podporu 

rozhodování, pro řízení rizik), jejich 

rizika (nesprávná aplikace, 

chybné specifikace a vstupy) 

a zdroje těchto rizik (data, metody, 

procesy a kontrola). Rámec je 

založen na základě vytvořeném katalogizací 

a měřením modelů samých. 

Hlavní rizikový manažer by měl 

například určit, kolik modelů se 

používá, jak se používají, do jaké 

míry se na ně organizace spoléhá, 

jaká je důvěryhodnost kritérií a 

rozhodnutí, která jsou na nich založena. 

Jde v zásadě o třífázový proces. 

V první fázi by měl manažer definovat, 

co je modelem, provést inventuru 

všech používaných modelů, 

kategorizovat modely podle 

používání a ohodnotit je podle kritérií 

rizik jejich používání (např. 

finanční dopad, kontroly, robustnost, 

konzistentnost a spolehlivost 

vstupů). 

Druhá fáze se zaměří na definování 

a aplikaci komponent pro specifické 

modely. Definice zahrnuje 

podrobný popis modelu a procesů 

s cílem minimalizovat rizika modelu. 

Cílem je dosáhnout lepší praxe 

a zlepšení řízení modelů. Třetí 

fáze se zaměřuje na validaci modelů. 

V současném prostředí, charakterizovaném 

rostoucími regulačními 

požadavky, stále komplexnějším 

rozhodováním a stále širším 

používáním různých modelů, je 

nezbytné, aby vedoucí pracovníci 

podnikli kroky k řízení také těchto 

rizik. 

Pramen: KPMG Insurance 

Insights 2007 

(La) 


„P 

ovažujeme za samozřejmost, 

že úspěšná firma pomáhá 

tam, kde je to potřeba,“ říká 

ředitel PR a komunikace AXA Česká 

republika Marek Zeman. „A protože 

naší budoucností jsou děti, zaměřujeme 

pozornost právě na ně. 

Přispíváme k ochraně těch nejmenších 

a pomocnou ruku podáváme 

i těm, kteří se v životě musí prát 

s nějakým handicapem. Ať už zdravotním, 

jako například nevidomí, 

nebo tím, že cestou do školy jsou 

nuceni překonávat místa, kde jim 

často jde, například kvůli nepřehledné 

dopravní situaci, doslova 

o život.“ 

Babysense – na pomoc novorozencům 

Nejvíce nemluvňat v průmyslově 

vyspělých zemích umírá na syndrom 

náhlého úmrtí novorozenců. 

Smrt nastává neočekávaně, a přestože 

se výzkumu tohoto syndromu 

věnuje mnoho odborníků, stále ještě 

není zcela známo, co ho spouští. 

Jedna teorie například předpokládá, 

že dochází k poškození 

funkce dýchacího centra. Při spánku 

na břiše, při těsném kontaktu 

tváře s podložkou, vzniká mikroprostředí, 

které ztěžuje cirkulaci 

vzduchu a zvyšuje podíl vydýchaného 

a znovu vdechovaného kysličníku 

uhličitého. Ten normálně 

stimuluje činnost dechového centra, 

ale při jeho poruše může vyvolat 

zástavu dechu. Jiné poznatky 

však naznačují, že smrt kojence 

spíše způsobuje srdeční selhání, 

protože kritický stav mnohých 

dětí začínal náhlým zpomalením 

tepu a poklesem krevního tlaku 

téměř k nule. Ať už stojí za nečekaným 

umíráním malých dětí cokoliv, 

ochrana může mít podobu 

přístroje na sledování dechu novorozenců 

Babysense. 

Projekt, jehož cílem je vybavit 

české nemocnice těmito přístroji, je 

zaštítěn Nadací Křižovatka, a jeho 

partnerem je skupina AXA. Díky 

její finanční podpoře mohlo být 

například letos v červnu předáno 

deset přístrojů Babysense pražské 

Fakultní Thomayerově nemocnici. 

Stejné přístroje pracují od loňska 

také ve Všeobecné fakultní nemocnici 

na Karlově náměstí v Praze. 

„Jsme velice rádi, že se můžeme 

projektu Nadace Křižovatka dlou- 

V seriálu o sponzorských aktivitách pojišťoven 

představujeme záslužný projekt finanční skupiny AXA 

Budoucnost 

vidíme 

v dětech 

Marie Kůrková 

Podpora charitativní činnosti je jednou z priorit také skupiny 

AXA, která v České republice působí prostřednictvím 

penzijního fondu a pojišťovny. Už osm let spolupracuje 

s Nadací Křižovatka, která pomáhá dětem ohroženým syndromem 

náhlého úmrtí novorozenců. Druhým rokem, coby 

generální partner projektu Světluška, nemalými finančními 

dary přispívá na pomoc nevidomým, a letos se stala také 

generálním partnerem projektu Na zelenou – Bezpečné 

cesty do školy. 

hodobě účastnit,“ hodnotí osmiletou 

spolupráci Marek Zeman. 

„Protože co může být tak mimořádně 

prospěšné a smysluplné jako záchrana 

mnoha malých pacientů?“ 

Miliony pro Světlušku 

Dvěma miliony korun podpořila 

letos skupina AXA ČR projekt 

pro nevidomé Světluška. Už 

pět let ho pořádá Nadační fond 

Českého rozhlasu. Projekt je založený 

na solidaritě a dobré vůli 

lidí, kteří se rozhodli „darovat 

nevidomým trochu světla“, a pomáhá 

dětem i dospělým s těžkým 

zrakovým postižením na jejich 

cestě k samostatnosti. 

Šek předal zástupce finanční 

skupiny na tradičním benefičním 

koncertu Aneta pro Světlušku (patronkou 

projektu je zpěvačka Aneta 

Langerová), který se uskutečnil 

22. listopadu v Praze v divadle 

Archa. Opakoval se tak vlastně 

scénář minulého roku, kdy pojišťovna 

coby generální partner darovala 

Světlušce rovněž dva miliony. 

Petr Žaluda, generální ředitel 

finanční skupiny AXA v ČR a SR, 

v této souvislosti konstatoval: 

„Naše finanční skupina podporuje 

charitativní projekty na celém 

světě již od začátku svého vzniku. 

Jsme rádi, že může k této dlouholeté 

tradici přispět také v České 

Díky odborníkům ve střediscích rané péče se děti se zrakovým handicapem naučí 

žít tak, aby byly co nejméně odkázány na pomoc druhých. 

republice. Věřím, že i v letošním 

roce podpoří sbírku mnoho lidí, 

kterým není osud zrakově postižených 

lhostejný.“ 

Peníze pro střediska rané péče 

A co konkrétně za dva miliony 

korun Světluška pořídila pro ty, kteří 

její pomoc potřebují? Připravuje 

kurzy pro rodiny s dětmi s kombinovaným 

postižením a financuje 

činnost středisek pro ranou péči. 

Světluška pomáhá postiženým 

dětem, aby mohly vyrůstat v bezpečí 

domova, což je pro jejich 

zdravý vývoj velmi důležité. Narodí-li 

se těžce zrakově handicapované 

dítě, nebo trpí-li dokonce 

kombinovaným postižením, je to 

pro rodiče těžká životní zkouška. 

Jsou postaveni před novou situaci, 

na kterou nejsou připraveni, 

nevědí, co je čeká a co mají dělat, 

chybí jim informace, podpora 

i tolik potřebná pomoc. Proto Světluška 

organizuje kurzy pro rodiny 

s dětmi s kombinovaným postižením. 

Letos se uskutečnily na dvou 

místech – v Holenském dvoře 

u Jindřichova Hradce a v Bystřici 

pod Hostýnem. Rodiče se na nich 

učí žít s postižením svých dětí 

a především se učí, jak se o své 

handicapované potomky starat. 

Nezastupitelnou roli v těchto 

situacích také mají připravení 

a odborně vyškolení poradci rané 

péče, kteří rodiče učí a vedou, jak 

svému novorozenému děťátku pomoci. 

Mezi nejdůležitější činnosti 

regionálních Středisek pro ranou 

péči patří osobní návštěvy rodin, 

stimulace zrakového vnímání, 

půjčování stimulačních pomůcek 

a hraček pro děti, organizování pobytů 

pro celé rodiny, kde si rodiče 

mohou předávat své zkušenosti 

a poznatky. Proto, aby mohla být 

tato pomoc poskytována všude 

tam, kde je jí potřeba, musí být 

střediska rané péče dostupná co 

největšímu počtu rodin. Můžete je 

najít například v Praze, Plzni, Českých 

Budějovicích, Brně, Liberci, 

Olomouci a Ostravě. 

Jednou ročně se navíc konají 

speciální setkání rodin, v rámci 

nichž si mohou rodiče vyměňovat 

vlastní zkušenosti. Světluška s pomocí 

finanční skupiny AXA pomáhá 

i tady. Z výtěžku loňského 

ročníku sbírky byla střediskům 


ané péče poskytnuta celková částka 

1 949 500 Kč. 

Bezpečná cesta do školy 

Liberec, Klášterec nad Ohří, 

Chroustovice na Pardubicku a Veliš 

v Královéhradeckém kraji – to 

jsou místa, v nichž se realizovaly 

první projekty Na zelenou!. Představila 

je Nadace Partnerství společně 

s finanční skupinou AXA. 

Jejich cílem je zvýšit dopravní bezpečnost 

dětí při cestě do školy, 

motivovat je k cestám na kole nebo 

pěšky a učit je být vnímavý ke svému 

okolí a věcem veřejným. 

„Děti, žáci základních škol, do 

připravených mapek zakreslovaly 

svou obvyklou cestu do školy a vyznačily 

místa, která považovaly za 

nebezpečná. Poté s pomocí učitelů 

vytvořily souhrnnou mapu okolí 

školy se všemi rizikovými místy 

a předaly ji dopravnímu odborníkovi. 

Ten na jejím základě zpracoval 

studii dopravního řešení,“ nastiňuje 

projekty Na zelenou! Marek Zeman. 

Návrhy, jak zvýšit bezpečnost 

v okolí škol, se poté zabývají odbory 

dopravy, policie a zastupitelstva 

měst, která by také měla na 

konkrétní řešení uvolnit prostředky 

z městského rozpočtu. 

V Liberci například většina žáků 

Základní školy na Perštýně považuje 

za nebezpečnou křižovatku 

ulic Plátenická a U Domoviny. Jedná 

se o nepřehledné místo, kde chybí 

chodník i přechod pro chodce a 

děti proto přebíhají silnici, kde se 

dá. Dopravní studie však zahrnuje 

i plánovanou výstavbu v blízkosti 

školy, která pravděpodobně přinese 

také vyšší provoz. V rámci projektu 

Na zelenou! byla navíc přestavěna 

na kolárnu nevyužívaná 

kůlna v areálu školy. Na chybějící 

chodníky poukazovali například 

i žáci a studenti v Chroustovicích 

a stejně jako jejich liberečtí spolužáci 

se dočkali stojanů na kola. 

„Zdraví a životy dětí jsou vždy 

na prvním místě. Rádi jsme se proto 

začali podíleli na projektu, který 

od příštího roku dá šance na větší 

bezpečnost všem školám v České 

republice,“ dodává Marek Zeman. 

„Zejména základní a střední školy, 

kde jsou děti vzhledem ke svému 

věku nejvíce ohrožené, budou moci 

žádat o podporu v otevřeném grantovém 

řízení.“ 

Je oblast zdravotního pojištění 

atraktivní pro komerční pojišťovny? 

Přednáška výkonného ředitele 

ČAP Tomáše Síkory z diskuzního 

setkání cyklu Dialogem k reformě, 

organizovaného občanským 

sdružením Občan v tísni, tentokrát 

na téma Co čeká zdravotní pojišťovny?, 

které proběhlo v polovině 

října t. r. v Národohospodářském 

ústavu AV ČR v Praze. 

Na přímou otázku tématu přímá 

odpověď: Pojišťovny nabízejí produkty 

jako ochranu proti rizikům. 

Jsou-li tato rizika pojistitelná, což 

zjednodušeně znamená nahodilá, 

měřitelná a vyskytující se v dostatečném 

množství, je tato oblast pro 

pojišťovny atraktivní. 

Ale co pohled z druhé strany? 

Je odvětví komerčního pojišťovnictví 

atraktivní pro financování 

zdravotnictví? 

Pojistné riziko v souvislosti 

s újmou na zdraví nevzniká ani nezaniká 

tím, zda existuje pojistný 

produkt nebo zda je komerční pojišťovnictví 

součástí zdravotnického 

systému. Tato rizika existují a 

cílem nastavení systému by mělo 

být, aby finanční toky z pojistných 

plnění přispívaly do financování 

zdravotnictví spíše než do domácího 

rozpočtu pacientů. 

1) 

OECD Health Data 2003. 

2) 

National Economic Research Associates. 

Podíl soukromých výdajů na financování 

zdravotnictví 

Česká republika je mezi státy 

OECD zemí s nejvyšším podílem 

veřejných zdrojů na financování 

zdravotnictví, a to 90 % 1) . Ačkoli 

české zdravotnictví poskytuje srovnatelně 

kvalitní péči s rozvinutými 

státy, navíc s podstatně nižšími náklady, 

zaostává svou strukturou financování 

péče, která je příliš závislá 

na veřejném zdravotním pojištění a 

dosud se neotevřela dalším způsobům 

financování, především komerčnímu 

zdravotnímu pojištění. 

Chronicky deficitní situace veřejného 

zdravotního pojištění v České 

republice i v dalších zemích s podobnou 

strukturou financování zdravotní 

péče je potvrzením, že vícezdrojové 

financování zdravotní péče, 

obvyklé v jiných systémech, je i pro 

Českou republikou jedinou vhodnou 

cestou k obnově rovnováhy mezi výdajovou 

a příjmovou stránkou nákladů 

zdravotnictví. 

Vývoj podílu soukromých výdajů 

v čase se v jednotlivých systémech 

liší. Lze z něj například vysledovat, 

že dodatečné zdroje do zdravotnictví 

Švýcarska (stejně jako v ČR) přináší 

veřejné zdroje, zatímco v Nizozemsku 

soukromé zdroje. Reformy 

v Německu a Rakousku znamenaly 

posílení role soukromých 

výdajů. Francouzský systém spoluúčastí 

zachovává stejnou proporci 

a irský pokles podílu soukromých 

výdajů může být způsoben 

prostorem pro jejich uplatnění převážně 

v doplňkových službách. 

Prototyp „ideálního“ systému 

zdravotní péče vypracovaný organizací 

NERA 2) , který zohledňuje 

jak nutnost efektivity a výkonnosti 

systému zdravotní péče, tak sociální 

aspekty charakterizované 

principem solidarity, v jednom ze 

svých doporučení rovněž uvádí, že 

část výše příspěvků jednotlivce do 

systému má být odvozena od jeho 

individuálního rizika. 

Pojistné produkty soukromého 

zdravotního pojištění 

Rozlišujeme tři základní typy 

soukromého zdravotního pojištění: 

❑ plné zdravotní pojištění, které 

poskytuje pojištění kompletních 

zdravotních služeb a v plném 

rozsahu nahrazuje veřejné zdravotní 

pojištění („substitutive“), 

❑ doplňkové zdravotní pojištění, 

které pojišťuje tu zdravotní péči, 

která je veřejným zdravotním 

pojištěním hrazena jen částečně 

nebo není hrazena vůbec („complementary“), 

❑ zdravotní připojištění, které kryje 

jiné služby než zdravotní péči, 

zajišťuje rychlejší přístup ke 

zdravotním službám a nabízí pojištěným 

širší možnost volby 

(„supplementary“). 

Pojistný trh soukromého zdravotního 

pojištění se mezi jednotlivými 

zeměmi významně liší. Trhy v rsku, 

Dánsku, Finsku, Rakousku, Řecku 

a ve Velké Británii jsou, pokud jde 

o pojišťovny, které toto pojištění nabízejí, 

značně konsolidované. Na druhou 

stranu ve Francii, Itálii a Španělsku 

provozuje toto pojištění více než 

100 subjektů. Po zavedení třetí neživotní 

pojišťovací směrnice do legislativy 

jednotlivých států došlo v mnoha 

zemích k další konsolidaci trhu 

doplňkového zdravotního pojištění. 

Pokud jde o velikost a počet pojišťoven, 

které na národních trzích komerční 

pojištění provozují, je evidentní, 

že velký počet těchto pojišťoven 

(ať už vzájemných, nebo komerčních) 

je typický pro země s dlouhou tradicí 

tohoto pojistného odvětví, zatímco 

v zemích, kde je tato tradice malá, je 

i počet pojišťoven provozujících toto 

odvětví malý. 

Hlavní determinantou poptávky 

po doplňkovém zdravotním pojištění 

se zdá být výše příjmu klienta. To 

platí především v zemích, kde veřejné 

zdravotní pojištění pokrývá 

většinu zdravotnických služeb a doplňkové 

zdravotní pojištění je poptáváno 

jen jako luxusní statek. Dalším 

významným zdrojem poptávky je 

skutečná nebo vnímaná kvalita poskytovaných 

služeb v rámci veřejného 

zdravotnictví. Nejistota poskytnutí 

služby, čekací doby a větší možnost 

výběru poskytovatele vedlo 

např. v Irsku a Austrálii k vyšší poptávce 

po doplňkovém zdravotním 

pojištění. Zdravotní stav člověka 

také rozhoduje o potenciální poptávce. 

Jedním ze zásadních prvků 

tohoto trhu je, že na něm panuje vysoká 

míra asymetrické informace. 

Stabilita trhu je ohrožena, pokud 

nemají pojišťovny nástroj bránit se 

vysoké míře subjektivního rizika. 

Vedle individuálních produktů 

doplňkového pojištění hrají v řadě 

zemí významnou roli skupinové 

produkty. Stojí za povšimnutí, že 

se často jedná o země, se kterými 

má Česká republika mnoho společného, 

ať už je to (v rámci EU) 


nižší ekonomická vyspělost, převažující 

politická orientace či malá 

tradice soukromého zdravotního 

pojištění. Signifikantní je i dynamický 

rozvoj skupinového zdravotního 

připojištění v těchto zemích. 

Klíčovou roli hraje daňové 

zvýhodnění takového pojištění, 

poskytované státem. 

Pojistné produkty jsou zpravidla 

nabízeny jako balíčky mnoha různých 

zdravotních rizik. Specificky 

zaměřené produkty se prakticky 

nevyskytují, což je zřejmě nástroj 

pro omezení rizika antiselekce. 

Základním rozdílem mezi produkty 

je velikost krytí (pojistné částky) 

a méně významným parametrem 

je skladba rizik. U produktů 

soukromého zdravotního pojištění 

často existují varianty lišící se 

velikostí krytí u těch zdravotních 

rizik, jejichž léčba může být poskytnuta 

v různé kvalitě. 

Institucionální zajištění provozování 

soukromého zdravotního 

pojištění 

Velmi důležitá je otázka institucionální. 

I v té panuje mezi různými 

státy velká pestrost, v členských 

zemích EU (s výjimkou Nizozemí 

od roku 2006 a Slovenska) však 

existuje jasný předěl mezi institucemi, 

které provozují veřejné zdravotní 

pojištění a pojišťovnami, které 

provozují komerční pojištění 

nebo připojištění. 

Podle již zmiňovaného prototypu 

NERA je kombinace provozování 

pojištění základní péče a pojištění 

ostatní péče přípustná za předpokladu 

zamezení přelévání zdrojů. Současná 

právní úprava v České republice 

nevylučuje, aby zdravotní pojišťovny 

poskytovaly pojištění pro takové 

služby, které nejsou kryty 

v rámci tzv. hrazené péče. Dokonce 

to právní úprava výslovně umožňuje. 

Stávající zdravotnická legislativa 

však není sladěna s právem EU, což 

může v širším pohledu komunitárního 

práva narážet zejména v oblastech 

hospodářské soutěže a pojišťovacích 

direktiv. 

Pokud dojde k transformaci 

zdravotních pojišťoven na akciové 

společnosti, bude muset zákonodárce 

vymezit rozsah oprávnění 

k činnosti, tj. půjde o politické rozhodnutí, 

zda by přicházelo v úvahu 

současné provádění veřejného 

pojištění a připojištění. Takové řešení 

je jistě legislativně možné. 

Nicméně by se jednalo o rizikový 

krok, který by mohl vést k ohrožení 

tržního prostředí a mohl by 

vytvářet prostředí málo odolné 

proti zneužívání postavení zdravotních 

pojišťoven na trhu, zejména 

s ohledem na informace, které jim 

byly svěřeny v souvislosti s veřejným 

zdravotním pojištěním, přinášející 

nepřiměřenou konkurenční 

výhodu. 

Úplné vyloučení komerčních 

pojišťoven z realizace produktů, 

které kryjí rizika související se 

zdravím, je neproveditelné, zůstává 

jen otázkou, zda se zdroje 

z těchto produktů stanou součástí 

financování zdravotnictví. 

Komerční pojišťovny vykazují 

oproti zdravotním pojišťovnám 

řadu předností, kterých by bylo 

vhodné v soukromém zdravotním 

pojištění využít. Jedná se zejména 

o dlouhodobou finanční stabilitu 

sektoru a s tím spojenou důvěru 

občanů, efektivní státní dohled, 

vytváření dlouhodobých technických 

rezerv podle přísných pravidel 

převzatých z EU, schopnost 

prodávat individualizované produkty 

prostřednictvím prodejních 

sítí, přítomnost významných nadnárodních 

pojišťoven na českém 

pojistném trhu a s tím spojená 

snadná přenositelnost know-how 

z trhů s rozvinutým soukromým 

zdravotním pojištěním, a další výhodou 

je silně konkurenční prostředí, 

které vytváří tlak na zvyšování 

kvality služeb pro klienty. 

Východiskem ze současné situace 

by mohla být další podpora spolupráce 

komerčních a zdravotních 

pojišťoven. Tím se na jedné straně 

široké kontakty, sítě zdravotnických 

zařízení a know-how v oboru medicíny, 

jimiž disponují pojišťovny 

zdravotní, spojí s ekonomickou stabilitou 

a akceschopností pojišťoven 

komerčních na straně druhé. Za situace, 

kdy ze 4 velkých českých 

zdravotních pojišťoven (VZP, VoZP, 

ZPMV a OZP) 2 zdravotní pojišťovny 

mají dceřiné komerční pojišťovny 

(VZP a.s. a Vitalitas a.s.), by 

bylo vhodné zachovat institucionální 

předěl mezi veřejným zdravotním 

pojištěním a komerčním pojišťovnictvím 

i pro soukromé zdravotní 

pojištění. 

Modelování 

rizika povodně 

pro Českou 

republiku 

Rebecca Cheetham, PhD, Manuel Chirouze, MSc, 

Guy Carpenter Instrat ® , Paříž 

S 

polečnost Guy Carpenter prezentuje nový statistický model povodní 

v České republice, který vyhovuje rostoucím požadavkům na 

zvýšenou přesnost modelování živelních katastrof. 

Český trh je jedním z nejvyvinutějších pojistných trhů ve středoevropském 

regionu. Dosahuje vysoké úrovně zejména ve třídě majetku. 

Rostoucí ekonomika v kombinaci s hlubším uvědomováním si rizikové 

expozice jsou předností lokálního trhu a současně jsou příčinou zájmu 

ze strany velkých nadnárodních pojišťovacích společností. Zvyšují se 

požadavky na pojištění proti živelním nebezpečím, především povodni, 

a spolu s tím vzniká potřeba efektivního řízení rizika v této oblasti. 

Nepříjemné zkušenosti s povodněmi získala Česká republika v letech 

1997 a 2002. Povodně představují největší živelní škody, k jakým zde kdy 

došlo. Rozvodněná Vltava a další řeky si v roce 2002 vyžádaly evakuaci 

200 000 lidí a podle České asociace pojišťoven způsobily ekonomické 

ztráty 72,0 mld. Kč (2,40 mld. eur), z nichž pojištěno bylo 37,1 mld. Kč 

(1,24 mld. eur), tj. zhruba 51 %. 

Společnost Guy Carpenter, která je součástí Marsh & McLennan 

Group, hrála v posledních letech významnou roli v návrzích efektivního 

řešení na zmírňování rizika devastujících povodní ve střední a východní 

Evropě. Zajistný makléř již připravil účinné pomůcky ve formě různých 

modelů živelních rizik pro sektor zajištění a podobné služby vykonává 

ve všech dalších částech světa. 

V závislosti na růstu obchodu vzešlého z požadavků klientů ze střední 

a východní Evropy vzniká poptávka po spolehlivém a vysoce kvalitním 

prostředku umožňujícím vyjádřit tato rizika v jednotlivých zemích. 

Společnost Guy Carpenter zpracovala celou řadu specifických modelů 

pro některé státy, včetně modelu pro Polsko v roce 2006 a o něco dříve 

pro Rakousko na základě Analýzy katastrofické události Guy Carpenter, 

označované G-CAT. Nedávno však společnost učinila další krok 

k sestavení co nejkompletnějšího programu ve formě statistického modelu 

povodní v České republice. 

Český model povodní založený na G-CAT zahrnuje všechny hlavní řeky 

a hustě osídlené oblasti v zemi, jak ukazuje mapa na Obrázku. Modul pro 

stanovení rizika je založen na podrobném digitálním modelu terénu (DTM), 

jako použila společnost T-MAPY. Horizontální rozlišení je 40 x 40 m, 

vertikální 1 m. Průtok vody a rozsah zaplavení je patrný v dolní části 

Obrázku pro Prahu a Brno. Výpočet byl proveden pro říční síť o délce 

4200 km s použitím dvojrozměrného hydraulického modelu. Data zahrnují 

jak historické údaje, zjištěné měřicími stanicemi Českého hydrometeorologického 

ústavu, tak i stochastické případy, generované s využitím 

metodologie Guy Carpeter. Místní normy z oboru ochrany proti povodni 

byly rovněž respektovány při modelování konečného rozsahu povodně. 

Výsledky modelování pomohou pojišťovnám přesněji stanovit rozsah 

ztrát plynoucích z několika potenciálních povodňových scénářů podle 

periody opakování, např. v rozmezí 1 až 100 let, nebo 1 až 250 let. Takové 

výpočtové možnosti jsou důležité pro společnosti, které hledají zajištění 

pro případ katastrofických událostí. Dále, při implementaci regulí 

Solvency II jsou kladeny vyšší požadavky na pojišťovny, aby se ujistily, 

že počítají s nejhoršími scénáři a požadovaly dostatečnou zajistnou kapacitu. 

Toho mohou dosáhnout jedině tehdy, když je k dispozici do- 


statečně přesný model, který poskytne náležité podklady pro rozhodnutí 

v oblasti práce s rizikem. Model společnosti Guy Carpenter tyto požadavky 

splňuje. 

Modul pro řešení povodňových škod v České republice využívá databáze 

Corinea a údaje Českého statistického úřadu pro vybavení budov. 

To umožňuje přesnou analýzu i v případě že vstupní informace jsou na 

agregované úrovni. Výpočet škod využívá korelační funkci, která byla 

upravena podle výsledků skutečného škodného průběhu z minulých let. 

Tuto funkci lze využít pro výpočet škod podle ovlivněného druhu obchodu 

a rozsahu krytí. 

Podle Manuela Chirouze, člena týmu pro vývoj modelů Guy Carpenter 

a manažera projektu pro Český povodňový model, který je též spoluautorem 

tohoto článku, „zahrnutí databáze detailního vybavení budov 

spolu se specifickými termíny z oblasti upisování rizika umožňuje vyjádřit 

křivky rozložení očekávaných ztrát dokonce i pro úzce specializované 

pojišťovny“. 

Modul G-CAT pro řešení povodní v Českých zemích také umožňuje 

import informací klientského portfolia, v němž pojistné částky a obchodní 

oblasti se považují za minimum. Platí, že čím více informací 

získáváme ohledně pojištění, struktury budov a jejich obsazení, tím větší 

bude i přesnost analýzy pro našeho zákazníka. Model umožní využít 

kombinované portfolio anebo jednoduché linky obchodu nebo krytí. 

Konečné výsledky získané z modelu G-CAT jsou hrubé a základní 

ztráty z jedné události, které mohou být následně analyzovány prostřednictvím 

nástrojů dynamické finanční analýzy, jako je produkt Guy Carpenter 

MetaRisk ® XMR. Tak lze dospět ke stanovení konečných pravděpodobnostních 

křivek rozložení škod. 

Při komentování výsledků nového modelu vyjádřil Hamish Dowlen, 

makléř Guy Carpenter odpovědný za střední a východní Evropu, následující 

myšlenku: „Na našem trhu jsme se setkali s mnohými modely, 

navrženými různými specialisty, ale pojistitelé vždy kladou otázku, jestli 

jsou tyto modely schopné reálně vystihnout a upřesnit požadavky na 

zajištění a úspěšný management rizika. Společnost Guy Carpenter věnovala 

mnoho měsíců úsilovné práce při vývoji této metody a investovala 

nemalé prostředky do dat o vysoké kvalitě při sestavování tohoto 

modelu. Jsme přesvědčeni, že tato pomůcka nabízí vysoce spolehlivý 

a sofistikovaný servis pro naše klienty.“ 

Z anglického originálu přeložil Ing. Jiří Janata, CSc. 

O autorech: 

Rebecca Cheetham, analytička, Evropský tým pro vývoj modelů, 

Guy Carpenter Instrat. 

Pracuje v této skupině od svého nástupu v roce 2005. Její 

úlohou jsou služby GIS, marketing a komunikace s týmem 

pro vývoj projektů a je členem produkčního týmu Cat-i/Risk-i. 

Získala PhD v oblasti biologických věd. 

Manuel Chirouze, manažer projektu, Evropský tým pro vývoj 

modelů, Guy Carpenter Instrat. 

Pracuje v této skupině od roku 2006. Je odpovědný za vývoj 

modelů přírodních katastrof ve Francii a ve východní Evropě. 

Jeho práce zahrnují též sesedání půdy, vzedmutí mořských 

vln a povodně. Vývoj modelu povodní pro Českou republiku 

byl jeho prvořadým úkolem pro rok 2007. Také aktivně přispívá 

k přípravě Analýzy katastrofické události G-CAT. Dosáhl 

hodnosti MSc z oblasti stavebního inženýrství a strukturální 

dynamiky. 


POVODNĚ 

Rada přijala dne 18. září t.r. ve druhém 

čtení směrnici o vyhodnocování 

a zvládání povodňových rizik* ) . 

Účelem směrnice je stanovit rámec 

pro vyhodnocování a zvládání povodňových 

rizik, s cílem snížit nepříznivé účinky 

na lidské zdraví, životní prostředí, 

kulturní dědictví a hospodářskou činnost, 

které souvisejí s povodněmi ve Společenství. 

Strukturální linie směrnice zohledňuje 

zejména tyto zásady: 

– V celé EU dochází k různým typům povodní, 

jako jsou říční povodně, přívalové 

povodně, záplavy urbanizovaných oblastí 

a záplavy pobřežních oblastí způsobené 

mořem. Škody způsobené povodněmi 

se rovněž mohou lišit v různých 

zemích a regionech EU. Cíle týkající se 

zvládání povodňových rizik by proto měly 

být určeny samotnými členskými státy 

a měly by vycházet z místních a regionálních 

podmínek. 

– Aby byl k dispozici účinný nástroj pro 

informovanost, jakož i hodnotný základ 

pro rozhodnutí týkající se zvládání 

povodňových rizik, je potřeba vytvořit 

mapy povodňových nebezpečí a mapy 

povodňových rizik znázorňující možné 

nepříznivé následky související 

s různými povodňovými scénáři, včetně 

informací o možných zdrojích znečištění 

životního prostředí v důsledku 

povodní. V této souvislosti by členské 

státy měly vyhodnotit činnosti, které 

mají vliv na zvyšování povodňových 

rizik. 

– S cílem předejít nepříznivým dopadům 

povodní je vhodné zajistit vypracování 

plánů pro zvládání povodňových rizik. 

Příčiny a následky povodní se 

v různých zemích a regionech EU liší. 

Plány pro zvládání povodňových rizik 

by proto měly zohlednit konkrétní charakteristiky 

oblastí, kterých se týkají, 

a stanovit příslušně uzpůsobená řešení. 

Členské státy by se zejména 

měly vyhýbat činnostem, které výrazně 

zvyšují riziko povodní v jiných členských 

státech. 

Ke službě eCall se 

připojily Česká republika, 

Portugalsko a Španělsko 

Služba eCall je systém automatického 

tísňového volání při dopravních nehodách, 

založený na jednotném evropském 

čísle tísňového volání 112. V případě vážné 

nehody kdekoli v Evropě, automobily 

vybavené zařízením pro eCall automaticky 

volají pomocí čísla 112 nejbližší středisko 

tísňového volání. Tímto voláním se 

předávají základní informace o havárii, 

včetně přesné polohy, i v případě, kdy 

žádný cestující není schopen komunikovat. 

Dostupnost informace o poloze zvyšuje 

rychlost reakce záchranné služby ve 

venkovských oblastech o 50 % a v městských 

o 40 %. Podle odhadů by služba 

eCall mohla v Evropě každý rok zachránit 

až 2500 životů a vést k méně vážným 

zraněním – v 15 % případů bez smrtelných 

následků. 

Dne 18. září t.r. podepsaly memorandum 

o porozumění o systému eCall, 

k němuž dala podnět Evropská komise; 

* ) Dokument PE-CONS 3618/07. 

INFO z Evropské unie 

další tři členské státy EU – Česká republika, 

Portugalsko a Španělsko. Svými 

podpisy se tyto členské státy zavázaly, 

že budou aktivně podporovat včasné 

zavedení služby eCall. 

Memorandum o porozumění o službě 

eCall již dříve podepsaly tyto země: 

Rakousko, Kypr, Finsko, Německo, Itálie, 

Litva, Slovinsko, Švédsko, jakož 

i Norsko, Island a Švýcarsko, které nejsou 

členy EU. Podle prohlášení ze dne 

18. září bude další zemí, která podepíše 

iniciativu eCall, Nizozemsko. 

* ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady, 

2007/44/ES ze dne 5. září 2007, kterou se mění 

směrnice Rady 92/49/EHS a směrnice 2002/ 

83/ES, 2004/39/ES, 2005/68/ES a 2006/48/ES, 

pokud jde o procesní pravidla a hodnotící kritéria 

pro obezřetnostní posuzování nabývání 

a zvyšování účastí ve finančním sektoru. 

Směrnice 2007/44/ES 

stanovující procesní 

pravidla a hodnotící 

kritéria pro obezřetnostní 

posuzování nabývání 

a zvyšování účastí ve 

finančním sektoru* ) 

Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 

18. června 1992 o koordinaci právních a 

správních předpisů týkajících se přímého 

jiného než životního pojištění (třetí směrnice 

o neživotním pojištění), směrnice Evropského 

parlamentu a Rady 2002/83/ES 

ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění, 

směrnice Evropského parlamentu a 

Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 

o trzích finančních nástrojů (MiFID), směrnice 

Evropského parlamentu a Rady 2005/ 

68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění 

a směrnice Evropského parlamentu a 

Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 

o přístupu k činnosti úvěrových institucí a 

o jejím výkonu (přepracované znění) upravují 

situace, kdy fyzická či právnická osoba 

přijala rozhodnutí nabýt nebo zvýšit 

kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, 

pojišťovně, zajišťovně nebo investičním 

podniku. 

Cílem směrnice 2007/44/ES je – prostřednictvím 

úpravy některých článků 

výše uvedených směrnic – zavedení 

společných procesních pravidel pro posuzování 

nabytí účasti v celém Společenství. 

Úlohou příslušných orgánů ve vnitrostátních 

i přeshraničních případech by 

mělo být transparentní posuzování nabytí 

účasti, založené na omezeném souboru 

jasných kritérií pro posuzování, která 

mají přísně obezřetnostní povahu. 

V souvislosti s navrhovaným nabytím 

účasti je tedy nutno upřesnit kritéria pro 

posuzování akcionářů a vedení společností 

a stanovit jasný postup uplatňování 

těchto kritérií. 

Směrnice 2007/44/ES brání jakémukoliv 

obcházení prvotních podmínek pro 

povolení nabytím kvalifikované účasti 

v cílovém subjektu, v němž je nabytí navrhováno. 

Tato směrnice by také neměla 

bránit příslušným orgánům zohlednit 

závazky přijaté navrhovaným nabyvatelem 

s cílem dodržet obezřetnostní požadavky 

podle kritérií pro posuzování 

stanovených v této směrnici, pokud nejsou 

dotčena práva navrhovaného nabyvatele 

podle této směrnice. 

Obezřetnostní posuzování navrhovaného 

nabytí účasti by v žádném případě 

nemělo vylučovat nebo nahrazovat požadavek 

průběžného obezřetnostního 

dohledu ani jiná související ustanovení, 

jimž cílový subjekt podléhá od svého 

vlastního prvotního povolení. 

S cílem zajistit jasnost a předvídatelnost 

posuzovacího řízení je třeba, aby 

existovala omezená maximální lhůta pro 

dokončení obezřetnostního posuzování. 

V průběhu posuzovacího řízení by měly 

mít příslušné orgány možnost zastavit 

běh lhůty pouze jednou a pouze za účelem 

požadování doplňujících informací, 

a poté by měly v každém případě dokončit 

posuzování v maximální lhůtě pro 

posouzení. To by nemělo příslušným orgánům 

bránit v tom, aby žádaly další 

objasnění i po uplynutí lhůty stanovené 

pro doplnění požadovaných informací 

nebo umožnily navrhovanému nabyvateli 

předložit doplňující informace kdykoliv 

během maximální lhůty pro posouzení, 

pokud nedojde k překročení této lhůty. 

Nemělo by to ani bránit příslušným 

orgánům v tom, aby případně vyjádřily 

nesouhlas s navrhovaným nabytím kdykoliv 

během maximální lhůty pro posouzení. 

Spolupráce mezi navrhovaným nabyvatelem 

a příslušnými orgány by tak 

zůstala podstatným znakem celé doby 

posuzování. Pravidelné kontakty mezi 

navrhovaným nabyvatelem a příslušným 

orgánem pro regulovaný subjekt, v němž 

je navrhováno nabytí, mohou být zahájeny 

rovněž před formálním oznámením. 

Tato spolupráce by měla být projevem 

skutečného úsilí o vzájemné poskytování 

pomoci, například za účelem zabránění 

neočekávaným žádostem o poskytnutí 

informací nebo opožděnému předložení 

informací ve lhůtě pro posouzení. 

V rámci obezřetnostního posuzování 

se pomocí kritéria „pověst navrhovaného 

nabyvatele“ určuje, zda existují nějaké 

pochybnosti o důvěryhodnosti a odborné 

způsobilosti navrhovaného nabyvatele 

a zda jsou tyto pochybnosti opodstatněné; 

tyto pochybnosti mohou například 

vzniknout na základě dřívějšího obchodního 

chování. Posouzení pověsti je zvláště 

významné, je-li navrhovaný nabyvatel 

neregulovaným subjektem, avšak mělo by 

být usnadněno, pokud je nabyvatel povolen 

a podléhá dohledu v rámci EU. 

U stále integrovanějších trhů, kde 

struktura skupiny podniků může přesahovat 

do různých členských států, je 

nezbytně nutná maximální harmonizace 

průběhu a obezřetnostního posuzování 

v celém Společenství; prahové hodnoty 

pro oznámení navrhovaného nabytí 

účasti nebo zcizení kvalifikovaného podílu, 

průběh posuzování, seznam kritérií 

pro posuzování a ostatní ustanovení 

této směrnice, které se mají použít na 

obezřetnostní posuzování navrhovaných 

nabytí, by proto měly být předmětem této 

maximální harmonizace. Tato směrnice 

by neměla bránit členským státům vyžadovat, 

aby byly příslušné orgány informovány 

o nabytí účastí pod prahovými 

hodnotami stanovenými v této směrnici, 

pokud členský stát nestanoví pro 

tento účel více než jednu dodatečnou 

prahovou hodnotu nižší než 10 %. Neměla 

by rovněž bránit tomu, aby příslušné 

orgány vydávaly obecné pokyny týkající 

se toho, kdy se má u takových 

účastí za to, že mohou mít za následek 

podstatný vliv. 

Konkurence 

v evropském 

pojišťovnictví 

Generální ředitelství pro hospodářskou 

soutěž Evropské komise uveřejnilo 

25. září 2007 závěrečnou zprávu o průzkumu 

sektoru pojišťovnictví, která je součástí 

průzkumu oblasti finančních služeb. 

Komise se snaží o zjištění možných zkreslení 

hospodářské soutěže, proti kterým by 

mohly podnikat v případě potřeby kroky 

úřady členských zemí. 

Značné rozdíly v rentabilitě pojistitelů 

v jednotlivých členských státech nasvědčují 

z pohledu Komise tomu, že na některých 

trzích je prostor pro snižování cen. 

Komise vyvozuje ze svého pozorování 

závěr, že národní trhy jsou rozdrobené 

a je potřebná jejich další integrace, která 

může vést potenciálně ke snižování cen. 

Komise však poukazuje také na to, že 

zjednodušená analýza je nepřípustná 

a je třeba mít na zřeteli důvody pro národní 

usměrňování trhů, jakými jsou národní 

právní rámce, jazyk nebo nutnost lokální 

přítomnosti z důvodů znalosti rizika. 

Závěrečná zpráva přiznává, že jak 

u soupojištění, tak u společného zajištění 

jde o důležité mechanismy, které 

umožňují pojišťovat velká rizika. Kriticky 

jsou však posuzována ustanovení o největším 

zvýhodnění, která vedou k harmonizaci 

podmínek a cen na nejvýhodnější 

úrovni a mohla by tak omezovat 

soutěž. Současně se však uznává, že 

tato ustanovení jsou již dlouho běžná na 

některých evropských trzích. Pojišťovnictví 

by proto mělo v dialogu s Komisí dospět 

ke slučitelnosti těchto ustanovení 

s přepisy o hospodářské soutěži. 

Rozpaky vyjadřuje zpráva s ohledem 

na konflikt zájmů, kterému mohou být 

vystaveni pojišťovací makléři, když poskytují 

poradenské a jiné služby nejen svým 

zákazníkům, ale i pojistitelům a nebo když 

od pojistitelů dostávají provize závisející 

na obratu nebo prodeji. Tento dvojitý vztah 

může ohrozit objektivní poradenství zákazníkům 

a omezovat soutěž. Navíc chybějící 

transparentnost v odměňování zprostředkovatelů 

pojištění zužuje prostor pro 

cenovou konkurenci. 

Komise uvažuje o tom, že tyto otázky 

budou sledovány v již započatém procesu 

revize směrnice o zprostředkování 

v pojišťovnictví, tedy mimo oblast hospodářské 

soutěže. Komise poukazuje na 

to, že chce zajistit neutralitu v regulaci 

a bude sledovat, jak bude řešena podobná 

situace v jiných sektorech. 

Pramen: GDV Bericht aus Brüssel, č. 63, 10/2007 

Připravili: Ing. Josef Čížek, (La) 


Pojistné trhy střední Asie 

Pojistné trhy ve středoasijských postsovětských republikách 

(Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Uzbekistán a Kyrgyzstán) 

vznikly v 90. letech podobně. Základem byly bývalé složky 

sovětské státní pojišťovny Gosstrach. Konkurenci pro ně představují 

nové soukromé pojišťovny, některé z nich se zahraniční investory. 

V uplynulých letech prošlo pojišťovnictví v republikách střední 

Asie různým vývojem. Některé země si braly příklad ze Západu. 

Nejvýraznější to je v případě Kazachstánu, kde nedávno dokončili 

reformu pojišťovací legislativy, aby byla v souladu se směrnicemi 

Evropské unie. 

Naproti tomu Turkmenistán de facto zachoval monopol státního 

Turkmengosstrachu. Bylo to nápadné zejména v letech totalitní vlády 

nedávno zemřelého „otce Turkmenů“ Saparmurada Nijazova. Vedle 

veškerého pojistného z průmyslových pojištění dostávala na základě 

prezidentova dekretu státní pojišťovna také „pojistné“ 50 000 USD 

od každého cizince, který se chtěl oženit s turkmenskou dívkou. 

V uplynulých letech se také postupně vyvíjela regulace a dozor nad 

pojistným trhem. Zpočátku vykonávalo dozor v každé středoasijské 

zemi specializované oddělení ministerstva financí. V Kazachstánu přešel 

dozor v roce 1998 na národní banku, která později převzala 

i dozor nad kapitálovými trhy a penzijními fondy. V roce 2004 pak 

vznikla nezávislá agentura pro regulaci a dozor nad finančními trhy 

a finančními organizacemi. Podobný orgán existuje i v Kyrgyzstánu, 

v ostatních zemích vykonávají dozor stále ministerstva financí. 

Kazachstán má nejrozvinutější pojistný trh v regionu. Podle odhadu 

dosáhlo v roce 2006 předepsané pojistné 1 mld. USD při růstu o 88 %. 

V druhém Uzbekistánu bylo předepsáno pojistné asi 41 mil. USD (nárůst 

o 28 %). V nejmenším Kyrgyzstánu dosáhlo pojistné předepsané 

domácími pojistiteli necelé 4 mil. USD (při růstu o 7,5 %). 

Téměř veškeré předepsané pojistné jde na vrub neživotních pojištění. 

Mezi nimi převažují pojištění dobrovolná. Významná jsou 

zejména pojištění majetku v souvislosti s úvěry a hypotékami poskytovanými 

bankami. 

Údaje o životním pojištění vykazuje pouze Kazachstán – necelých 

30 mil. USD (tedy asi 3 % celkového pojistného). V ostatních 

zemích je jeho podíl zřejmě ještě podstatně nižší. 

V Kazachstánu již zavedli povinné pojištění odpovědnosti z provozu 

vozidla a povinné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. 

V Uzbekistánu se zavedení povinného ručení připravuje. 

Nestejná je i koncentrace trhu v jednotlivých zemích. V Kazachstánu 

působí nejvíce pojišťoven – 39. Trh je přitom málo koncentrovaný, 

na tři největší pojišťovny připadá asi 30 % předepsaného 

pojistného. Největší pojišťovna Aurasia má podíl 11,1 %. 

Naproti tomu v Uzbekistánu, kde působí 25 pojišťoven, připadá 

na tři největší víc než 60 % trhu a podíl největší pojišťovny Uzbekinvest 

je 23,7 %. Většina z významných pojišťoven je přitom zatím 

vlastněna státem, ten však připravuje prodej jejich akcií zahraničním 

investorům. 

Přestože všechny středoasijské republiky vyšly z podobných základů, 

vývoj v uplynulých letech byl odlišný. Otázkou je, jak se 

bude region vyvíjet dál. Mnohé pojišťovny v regionu řeší stejné 

problémy. Spolupráce se však zatím omezuje víceméně na vzájemné 

zajištění. Další vývoj bude nepochybně záviset na plánech vlád 

jednotlivých republik. Ve střední Asii platí i dnes víc než kdekoli 

jinde, že názor státu hraje rozhodující roli. 

Pramen: The Insurer, 3/2007 (La) 

Motoristické aktuality • Motoristické aktuality 

Kumulativní přičítání bodů za více přestupků 

JUDr. Tomáš Beran 

V souvislosti se záležitostí týkající se problematiky bodů, o kterých řidič 

neví, byla také velmi podrobně diskutována problematika přičítání bodů 

v případě, kdy se řidič dopustí více přestupků za sebou a následně jsou tyto 

přestupky projednávány v tzv. společném řízení, tj. typicky případ, když řidič 

10x překročí nejvyšší dovolenou rychlost, po půl roce je předvolán a rovnou 

má napočítáno např. 20 bodů. 

Nejprve několik citací: 

§ 123c odst. 2 zákona o silničním provozu: „Dopustil-li se řidič jedním 

skutkem více přestupků nebo trestných činů, spáchaných jednáním zařazeným 

do bodového hodnocení, zaznamená příslušný obecní úřad obce s rozšířenou 

působností počet bodů stanovených pro nejzávažnější z nich.“ 

§ 57 odst. 1 zákona o přestupcích: „Jestliže se pachatel dopustil více 

přestupků, které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto 

přestupky ve společném řízení.“ 

§ 12 odst. 2 zákona o přestupcích: „Za více přestupků téhož pachatele 

projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího 

se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Zákaz činnosti lze uložit, 

jestliže ho lze uložit za některý z těchto přestupků.“ 

Než se pustím do popisu jednotlivých situací, krátká poznámka k institutu 

společného řízení. Jak je patrno z ustanovení zákona o přestupcích, spácháli 

řidič 20 přestupků, které projednává jeden a týž subjekt (např. obecní úřad), 

dostane sankci jen JEDNU, a to přestupek s nejpřísnější sankcí. Pokud řidič 

pojede 20x o 5 km/h rychleji a 20x bude změřen, dostane jen jednu jedinou 

pokutu, jako kdyby se jednalo jen o jeden přestupek. 

U sankcí za přestupek je to tedy jednoznačné, u bodů tomu tak už, jak 

bude ukázáno, není. Jak plyne ze shora uvedeného, existují dva druhy 

případů, a to: 

a) Situace, kdy je více přestupků spácháno jedním skutkem, tj. kdy řidič 

např. jede rychle, k tomu telefonuje a ještě nesvítí. 

Pokuta: V takovém případě se ohledně pokuty postupuje stejně, jedna 

pokuta, nehraje zde roli, zda se jedná o jeden skutek nebo víc skutků, 

podstatný je počet přestupků, nikoli skutků. 

Body: Protože se jedná o více přestupků spáchaných jedním skutkem, 

dostane řidič dle shora citovaného ustanovení § 123c odst. 2 zákona 

o silničním provozu body jen za nejpřísněji stíhaný přestupek (bodově), 

tzn., že v našem případě (malé překročení rychlosti, telefonování a nesvícení) 

to jsou tři body za nesvícení. 

b) Situace, kdy je více přestupků spácháno více skutky, tj. řidič jede v pondělí 

rychle, v úterý telefonuje a ve středu nesvítí. 

Pokuta: Shodný postup jako v předcházejícím případě. 

Body: Převládající názor úřadů je takový, že v daném případě se jedná o více 

skutků a tudíž není důvod pro aplikaci ust. § 123c odst. 2 zákona o silničním 

provozu, body se tedy kumulují bez ohledu na to, že pokuta je jenom jedna. 

Podle mého názoru není důvod postupovat u bodů jiným způsobem než 

u pokut, resp. sankcí za přestupky, a to zejména s ohledem na systematiku 

právní úpravy. Jsem přesvědčen, že ustanovení § 123c odst. 2 zákona 

o silničním provozu nelze aplikovat a contrario tak, že více skutků znamená 

nutně kumulaci bodů, nýbrž se jedná o mezeru v zákoně, tedy problematika 

přičítání bodů u více skutků není zákonem ve skutečnosti řešena. 

Jestliže přestupkový zákon považuje za dostatečné trestat jenom jednou 

ve společném řízení sankcí, a to mnohdy mnohem přísnější, není důvod 

pro to, aby tomu u bodů bylo jinak, když se jedná např. z hlediska 

„horní sazby“ o výrazně méně přísný trest. V opačném případě lze důvodně 

pochybovat o systematičnosti takové právní úpravy a proto zejména 

tento argument hovoří výrazně proti kumulaci bodů. 

Pokud totiž dojdeme k závěru, že existence společného řízení (jakožto 

zavedený právní institut) má smysl a existence tohoto řízení je procesně 

prověřená, sotva bychom našli argument pro to, abychom v identickém 

nebo velmi obdobném případě argumentovali opačně. 

Nutno však závěrem podotknout, že se s pochopením na úřadech s takovým 

přístupem nelze setkat. Pokud má řidič za to, že s postupem nemůže 

souhlasit a hodlá se právní cestou bránit, lze to pomocí námitek proti přičtění 

bodů. Pokud úřad jeho námitky odmítne, lze se proti takovému rozhodnutí 

odvolat a případně dál brojit správní žalobou. Je však nutno počítat s tím, že 

takový soudní spor bude během na dlouho trať. 


Spolupracovat 

s policií 

při vyšetřování 

pojistných 

podvodů, nebo 

volit vlastní 

způsoby ochrany 

zájmů pojišťovny? 

JUDr. Vlastimil Pršal, Ph.D. 

Vuplynulých letech byla nejvýznamnější 

součástí preventivní 

činnosti pojišťoven v boji proti 

pojistným podvodům úzká spolupráce 

pojišťoven s Policií ČR a školení 

vlastních zaměstnanců tak, aby 

i oni dokázali rozpoznat jednání pojištěného, 

pojistníka nebo jiné osoby 

uplatňující nárok na pojistné plnění, 

signalizující, že by se mohlo 

jednat o pojistný podvod. Při podezření 

z pojistného podvodu byl 

kladen velký význam na konzultace 

mezi příslušníkem policie a pracovníkem 

pojišťovny – specialistou na 

vyšetřování pojistných podvodů pro 

objasnění této trestné činnosti, což 

vyplývalo i ze smlouvy mezi Policejním 

prezidiem ČR a ČAP o vzájemné 

spolupráci uzavřené v dubnu 

2005. 

V posledním období však velmi 

často dochází k tomu, že trestní oznámení, 

která pro podezření z pojistného 

podvodu pojišťovny předávají 

k šetření na policii, jsou stále častěji 

odkládána podle § 159a/1, tr. řádu, 

s odůvodněním, že se v dané věci nejedná 

o podezření z trestného činu 

pojistného podvodu, případně nejsou 

vůbec zahájeny úkony trestního řízení 

ve smyslu § 158 tr. řádu, a věc je založena 

ad acta (AA). 

Ze statistických přehledů, které 

začaly pojišťovny systematicky zpracovávat 

až od roku 2005, vyplývá, 

že v roce 2005 zjistily pojišťovny 

3331 pojistných podvodů a v roce 

2006 již 4773 pojistných podvodů. 

Přibližně z 50 – 60 % (přesný údaj 

není k dispozici, neboť není předání 

na PČR sledováno) předaly výsledky 

svého šetření na policii, která však 

ve svých statistických přehledech 

uvádí, že v roce 2005 zahájila trestní 

stíhání ve 489 případech a v roce 

2006 ve 479 případech. Z pohledu 

počtu oznámení předaných pro podezření 

z pojistného podvodu k šetření 

a věcí, kde bylo zahájeno trestní 

stíhání se jeví činnost policie velmi 

nedostatečná, neboť výsledky 

šetření pojišťoven (v mnoha případech 

doložené posudky soudních 

znalců) jsou bez přehánění na takové 

úrovni, že po zopakování zjištěných 

skutečností nástroji, které dává 

policii trestní řád, by bylo možné 

zahájit trestní stíhání. Bohužel se 


policie zabývá otázkou, jak věc „vyřídit 

a nikoliv vyšetřit“, což lze usoudit 

i z toho, že prvořadým zájmem 

policistů, kterým je oznámení předané 

k šetření, je najít způsob, jak 

věc předat na jiný útvar. V této jejich 

„snaze“ jsou podporováni i státními 

zástupci. Hledáním této „místní 

příslušností“ dochází k časovým 

prodlevám a v mnoha případech 

i k problémům při následném dokazování 

způsobovaným prodlužováním 

doby od spáchání skutku k jeho 

projednávání. Policie a zřejmě ani 

státní zastupitelství nebere v úvahu 

skutečnost, že pojistný podvod je distanční 

delikt 1) a že příslušní v provádění 

šetření jsou jak policejní orgány, 

kde ke skutku došlo tak i policejní 

orgány, kde skutek vyšel najevo. 

Postup policie je v mnoha případech 

velmi netaktický a nejsou 

výjimkou případy, kdy podezřelý 

získá kopii znaleckého posudku 

předaného pojišťovnou policii současně 

s trestním oznámením a nechá 

si vypracovat nový posudek, 

který v podstatě „reviduje“ posudek 

pojišťovny, hledá v něm sporná 

místa a zpochybňuje některé 

závěry tak, aby toto vyznělo ve 

prospěch zadavatele. Při pochybnostech 

je vždy rozhodnuto ve prospěch 

obviněného, což vyplývá za 

základních zásad trestního řízení. 

Smyslem tohoto pojednání není 

zpochybňovat tato rozhodnutí, ale 

poukázat na to, jakými způsoby 

jsou získávány důkazy pro tato 

rozhodnutí, neboť někteří znalci, 

kteří by měli vypracovat samostatný 

nezávislý posudek, by museli 

dojít ke stejným závěrům, které 

jsou v posudcích zadaných znalcům 

pojišťovnou. Pochopitelně, že 

i pojišťovny se setkávají se znaleckými 

posudky, které jejich podezření 

nepotvrzují, v tom případě 

však z pochopitelných důvodů 

trestní oznámení nepodávají a pojistnou 

událost standardním způsobem 

vyřídí. 

Pro doložení těchto tvrzení uvádím 

příklad, kdy pojišťovně byla 

oznámena škodná událost – poškození 

střechy budovy tíhou sněhu. 

K pojistné události došlo řádově do 

tří týdnů od sjednání pojištění, 

přestože pojištěný vlastnil nemovitost 

již cca 6 měsíců. Podle expertní 

zprávy odborné likvidační 

agentury bylo příčinou poškození 

střešní konstrukce a nosných trámů 

stropu, zhoršený technický stav 

v kombinaci s tíhou sněhu a zatékáním 

atmosférických srážek, a to 

jednoznačně delší dobu před vznikem 

škodné události. Na základě 

těchto skutečností byla škodná 

událost odložena bez náhrady a 

jelikož mohla být oznámením 

škodné události naplněna skutková 

podstata trestného činu podvodu, 

požádala pojišťovna Policii ČR 

o prošetření věci a policejní orgán 

věc odložil podle § 159a/1 tr. řádu 

s tím, že se nejedná o pojistný podvod. 

Podanou stížnost proti tomuto 

usnesení státní zástupce zamítl, 

avšak při rozhodování o stížnosti 

vycházel jen z podkladů soustředěných 

policejním orgánem, které 

spočívaly pouze ve výslechu 

osoby, která byla škodnou událostí 

poškozená a pojišťovacího zprostředkovatele, 

který objekt pojistil. 

Při řádné prohlídce věci by tento 

objekt pojistit neměl, neboť byl 

v havarijním stavu, což vyplynulo 

i z odůvodnění usnesení státního 

zástupce, který konstatoval, že při 

zohlednění povětrnostních vlivů, 

koroze, hniloby, dřevokazného 

hmyzu a nedobrého technického 

stavu, což působilo dlouhodobě, 

tak vzhledem k stáří a zanedbání 

údržby, bylo zborcení budovy spíše 

nevyhnutelné než nepravděpodobné. 

Policejní orgán neprovedl 

další šetření, jako např. nezajistil 

znalecký posudek vypracovaný při 

prodeji nemovitosti, který byl nepochybně 

založený na katastru 

nemovitostí nebo jej musel mít 

k dispozici pojištěný, neprovedl 

výslechy nezúčastněných osob, 

které žijí v obci apod. 

Tyto skutečnosti mohly potvrdit 

nebo vyvrátit skutečnost, zda oznámením 

škodné události byly vědomě 

uváděny nepravdivé údaje nebo 

ne, a tím byla naplněna subjektivní 

stránka trestného činu pojistného 

podvodu. Výklad provedený 

státním zástupcem v odůvodnění 

pravděpodobně vycházel z nedostatečně 

provedeného šetření policejního 

orgánu. Podle důvodové 

1) 

Právo trestní, distanční delikt, druh deliktu, při kterém se jednání pachatele 

uskutečňuje na jednom místě a negativní následky (účinek) se projeví na místě 

jiném, vzdálenějším. Například pachatel napíše pomlouvačný dopis v místě A, 

následky nastanou v místě B. U distančního deliktu jsou příslušné soudy jak 

v místě jednání pachatele, tak v místě, kde nastaly následky jednání. 

zprávy k ustanovení § 250a je potřeba, 

aby uvedený následek byl 

pachatelem způsoben úmyslně 

(§ 3 odst. 3), a to buď ve formě 

úmyslu přímého nebo nepřímého 

(§ 4). Je tedy třeba dokázat, že pachatel 

věděl, že vzniklý následek 

má znaky pojistné události a tento 

následek chtěl způsobit, nebo věděl, 

že jej může způsobit, a pro 

případ, že se tak stane, s tím byl 

srozuměn. Trestnost jednání pachatele 

není naopak podmíněna 

tím, že pachatel jím úmyslně způsobenou 

pojistnou událost pojišťovně 

již oznámil v úmyslu protiprávně 

získat pojistné plnění, nebo 

dokonce takové plnění získal. 

Uvedené skutečnosti nevzal 

státní zástupce, který o stížnosti 

rozhodoval, v úvahu a nenařídil 

doplnění vyšetřovacích úkonů, případně 

vypracovaní dalšího posudku, 

který by mohl objektivně na 

základě zprávy hydrometeorologického 

ústavu stanovit dobu, kde 

mohlo dojít k poškození střechy. 

V odůvodnění usnesení však státní 

zástupce stanovil dobu vzniku 

škody. 

Dalším příkladem je oznámení 

škodné události, poškození vozidel 

Škoda Octavia a Jeep Grand 

Cherokee. Jelikož podle dokumentace 

byly pochybnosti o vzniku 

této škodné události, vyžádala pojišťovna 

znalecký posudek, ve kterém 

znalec po porovnání korespondence 

poškození zúčastněných vozidel 

konstatoval, že vzájemné 

poškození vozidel Škoda Octavia 

a Jeep Grand Cherokee, jak je uváděno 

ve spisu škodné události, je 

zcela technicky nepřijatelné. 

Vzhledem k uvedeným skutečnostem 

mohla být oznámením škodné 

události naplněna skutková 

podstata trestného činu podvodu, 

a tak požádala pojišťovna Policii ČR 

o prošetření věci. Policejní orgán věc 

odložil podle § 159a/1 tr. řádu s tím, 

že se nejedná o pojistný podvod. 

Podle odůvodnění usnesení znalec 

nevzal v úvahu skutečnosti, že poškozené 

vozidlo Jeep Grand Cherokee 

po střetu sjelo mimo vozovku a 

bylo vytaženo za pomoci jiného vozidla, 

což znalec při následné konzultaci 

odmítl s tím, že tato okolnost 

nemá vliv na uplatňované poškození 

vozidla. 

Jelikož pojišťovna s tímto rozhodnutím 

nesouhlasila, podala 

stížnost, o které rozhodoval státní 

zástupce. Ve stížnosti pojišťovna 

namítla, že pokud policejní orgán 

při vyšetřování dospěl k závěru, že 

k dopravní nehodě došlo popsaným 

způsobem, měl tyto okolnosti 

ověřit buď doplněním znaleckého 

posudku, výslechem znalce 

nebo vyžádáním nového znaleckého 

posudku. Ze spisu nevyplynulo, 

že by tímto způsobem spornou 

věc objasnil a pravděpodobně vycházel 

jen z výpovědí osob na 

údajné nehodě zúčastněných. 

V odůvodnění usnesení policejní 

orgán konstatuje, že pojištěný se 

o pojistné události dozvěděl zprostředkovaně 

a nemohl se dopustit 

trestného činu pojistného podvodu, 

s čímž lze souhlasit. V tomto 

případě však měl prověřit jednání 

účastníků dopravní nehody, včetně 

samostatného likvidátora komerční 

likvidační společnosti, kteří 

svým jednáním mohli naplnit 

skutkovou podstatu trestného činu 

pojistného podvodu nebo podvodu. 

I tato stížnost proti usnesení 

policejního orgánu byla zamítnuta 

jako nedůvodná. Státní zástupce 

při rozhodování o stížnosti 

vycházel pouze z podkladů soustředěných 

policejním orgánem, 

nenařídil provedení pojišťovnou 

navrhovaných důkazů na doplnění 

šetření a v odůvodnění zpochybnil 

znalecký posudek soudního 

znalce, což se i přes respektování 

zásady volného hodnocení důkazů, 

jeví jako nestandardní postup. 

V tomto případě by ztrácelo smysl 

vyžadovat posudky soudních 

znalců, pokud by státní zástupci 

byli natolik odborně zdatní, že 

mohli posoudit příčiny, průběh a 

rozsah poškození vozidel při dopravní 

nehodě. Přes opakované 

konstatování, že znalecký posudek 

obsahuje chyby, nevyplynulo z policejního 

spisu, že by státní zástupce 

nařídil jejich odstranění jiným 

posudkem nebo výslechem znalce, 

jak je obvyklé. Nadřízené státní 

zastupitelství však v postupu 

státního zástupce neshledalo žádných 

závad. 

Příčiny tohoto stavu jsou podle 

mého názoru jak objektivního, tak 

i subjektivního charakteru. K těm 

objektivním nepochybně patří zrušení 

institutu vyšetřovatelů policie 

a zbavení policejních orgánů, kteří 

toto vyšetřování v současné době 

provádějí, procesní samostatnosti 

a tím do určité míry i odpovědnosti 


za svá rozhodnutí. S tím souvisí 

i subjektivní příčiny tohoto stavu, 

neboť vyšetřování provádí policejní 

orgány bez zkušeností, odborných 

znalostí a v mnoha případech 

i bez zájmu věc objektivně vyšetřit, 

neboť policie provádí nábor 

a nikoli výběr nových policistů. 

Rovněž tak hodnocení odvedené 

práce policistů je z tohoto pohledu 

divné, neboť je stejně hodnoceno 

ukončení spisu usnesením 

o odložení věci podle § 159a/1 tr. 

řádu a ukončení spisu návrhem na 

podání obžaloby, což je podstatně 

pracnější a ze všech pohledů náročnější. 

To, že s tím souvisí celkový 

nezájem o řešení této otázky 

všemi orgány činnými v trestním 

řízení, si lze jen domýšlet. 

Z výše uvedeného vyplývá jeden 

zásadní závěr – pojišťovny při 

vyšetřování podezřelých škodných 

událostí musí spoléhat především 

na svá zjištění, zjištění svých specialistů 

nebo najatých soukromých 

detektivů a získávat důkazy, které 

bude moci použít při případném 

občanskoprávním soudním řízení. 

V rámci tohoto řízení musí důkazy 

předkládat obě strany a není zde 

obvyklé, že jedna strana předklá- 

dá důkazy – jako je tomu v trestním 

řízení, kdy pojišťovny předávají 

své důkazy policii a druhá 

strana hledá jen způsob, jak tyto 

důkazy zpochybnit a nikoli prokázat, 

že se nestal skutek, pro který 

je vyšetřování vedeno. Rozhodně 

nedostanou do ruky další argument, 

a to usnesení státního orgánu, 

že se nejedná o podezření 

z trestného činu pojistného podvodu, 

na základě kterého se domáhají 

výplaty pojistného plnění. 

Samotné dokazování, zda ke 

sporné události došlo a jedná-li se 

o pojistnou událost, která je kryta 

pojištěním, je potom rozložená 

rovnou měrou mezi pojistitele 

a osobu uplatňující nárok na pojistné 

plnění. 

Pro výše uvedený postup pojišťoven 

jednoznačně mluví i skutečnost, 

že cílem pojišťoven není „kriminalizovat“ 

své klienty, ale chránit majetek 

svých akcionářů, a předání věci 

policii by mělo být použito v situaci, 

kdy z vlastního šetření pojišťovny 

vyplývá, že osoba uplatňující 

neoprávněně nárok na pojistné plnění, 

uplatňuje takovýto nárok opakovaně 

nebo je součástí nějaké „organizované 

skupiny“. 

Z nových právních předpisů 

JUDr. Jiřina Kotrbatá 

1. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných financí (účinnost 

1. 1. 2008, část 16. 10. 2007, část 1. 1. 2009, část 1. 7. 2009, část 

1. 1. 2010). Zákon obsahuje celkem 50 novel a nových zákonů 

zejména z oblasti daní (daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, daň 

z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, správa 

daní a poplatků, spotřební daně, daň ze zemního plynu a některých 

dalších plynů, daň z pevných paliv, daň z elektřiny), další změny 

se týkají zákonů o státní sociální podpoře a sociálních službách 

a dávkách, zákonů o nemocenském pojištění, o pojistném na sociální 

zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákona 

o zaměstnanosti, zákonů týkajících se veřejného zdravotního 

pojištění a dalších zákonů. Sazba daně z příjmů fyzických osob 

bude od 1. 1. 2008 15 %, od 1. 1. 2009 12,5 %. Sazba daně z příjmů 

právnických osob bude od 1. 1. 2008 21 % namísto dosavadních 

24 %, od 1. 1. 2009 bude 20 % a od 1. 1. 2010 19 %. 

2. Zákon č. 269/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., 

o informačních systémech veřejné správy a o změně některých 

dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související 

zákony (účinnost 1. 1. 2008). 

3. Zákon č. 270/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., 

o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a další 

související zákony (účinnost 31. 10. 2007). 

4. Nařízení vlády č. 272/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády 

č. 484/2006 Sb., o výši časových poplatků a o výši sazeb mýtného 

za užívání určených pozemních komunikací (účinnost 1. 12. 2007). 

Příjemné 

a bezstarostné 

prožití vánočních 

svátků, 

hodně štěstí, 

zdraví a úspěchů 

v roce 

2008 

800 235 367 bezplatná infolinka 

www.cz.belfor.com 


Společnost Equitable Life Assurance 

Society (dále jen 

„ELAS“) vznikla v roce 1762 jako 

první vzájemná životní pojišťovna 

a stále je nejstarší vzájemnou životní 

pojišťovnou ve Spojeném 

království (dále UK). Během následujících 

200 let se etablovala 

jako spolehlivý poskytovatel penzijních 

produktů. V 50. letech minulého 

století začala ELAS vedle 

svých jiných penzijních produktů 

prodávat tzv. pojistky GAR (guaranteed 

annuity rate – s garantovanou 

anuitní sazbou). Lze říci, 

že potíže společnosti začaly právě 

zde: garantovaný doživotní důchod 

předpokládá umět na dlouhou 

dobu dopředu předpovědět, 

jak dlouho lidé budou žít, a předpovědět 

úroveň úrokových sazeb 

na mnoho let do budoucnosti. 

ELAS nepředpověděla správně 

ani růst délky života populace ani 

historický pád úrokových sazeb a 

„časovaná bomba“ začala tikat 

v okamžiku, kdy firma trvale vytvářela 

na garantované důchody 

příliš nízké rezervy a tvorba aktiv 

stále více a více nepostačovala. 

Přestože společnost ELAS v 90. 

letech zažila díky růstu cen cenných 

papírů, který v tomto desetiletí 

na trhu nastal, období rychlého 

růstu, stávalo se pro ELAS 

dodržování jejích smluv stále nákladnějším. 

Během tohoto období 

vedení společnosti ELAS přicházelo 

s inovovanými produkty, které 

lákaly nové pojistníky, zejména 

nový typ fondu s podílem na zisku, 

kde je část plnění garantována, 

ale konečná prémie závisí na 

výkonu trhu v budoucnosti. Avšak 

jakmile se zastavila expanze, společnost 

si uvědomila rozsah deficitu 

svých aktiv a rozhodla se, že 

osobám, které nově půjdou do důchodu, 

zaplatí méně, než byla garantovaná 

částka. V roce 1994 

oznámila plány na snížení výše 

konečných bonusů, které vyplácela 

90 000 pojistníkům s garantovanými 

anuitními sazbami, což 

někteří dotčení pojistníci okamžitě 

napadli u soudu. Současně se 

začal tisk důkladně zabývat produkty 

s podílem na zisku, které 

společnost nabízela. 

Po dlouhém právním boji s následnými 

odvoláními na obou stranách 

rozhodla Sněmovna lordů UK 

v roce 2000, že postup společnosti 

byl nepřiměřený a že společnost své 

závazky vůči svým pojistníkům 

Vyšetřovací výbor 

Evropského 

parlamentu ke krizi 

společnosti 

Equitable Life 

Assurance Society 

Ing. Josef Čížek, Česká asociace pojišťoven 

s garantovanými anuitními sazbami 

musí splnit. V důsledku toho se 

již existující deficit aktiv ještě zvýšil 

(1,5 mld. GBP) a společnost se 

rozhodla, že se nabídne k prodeji. 

V prosinci 2000 skončila společnost 

s novým podnikáním a bylo 

jmenováno nové představenstvo. 

V roce 2001 nové představenstvo 

zrušilo prozatímní bonusy a snížilo 

hodnotu všech důchodových pojistek 

o 16 % a u životních pojistek 

o 14 %. Před koncem roku 2001 

předložilo nové představenstvo pojistníkům 

návrh na změnu statutu 

investic s garantovanými anuitními 

sazbami a investic bez garantovaných 

anuitních sazeb; tento návrh 

byl v únoru 2002 schválen Nejvyšším 

soudem UK. 

Přes všechny tyto změny bylo 

na úrovni UK zahájeno postupně 

několik vyšetřování: v březnu 

2001 zveřejnil zvláštní finanční 

výbor Dolní sněmovny parlamentu 

svoji zprávu „Equitable Life a 

životní pojištění (průběžná zpráva)“; 

v srpnu 2001 zahájil své velmi 

rozsáhlé šetření Lord Penrose; 

v září 2001 byla zveřejněna Corleyova 

zpráva o životním pojištění; 

v říjnu 2001 byla zveřejněna 

Bairdova zpráva o regulačním řešení 

pro společnost Equitable Life. 

V dubnu 2002 společnost zkusila 

zažalovat svého bývalého auditora, 

společnost Ernst & Young, a 15 

bývalých členů představenstva, ale 

žaloba byla neúspěšná. 

V červnu 2003 vydal parlamentní 

ombudsman UK (paní A. Abraham) 

zprávu, která neshledala, že 

by úřední postup regulátora byl 

nesprávný. V březnu 2004 byla 

zveřejněna Penroseova zpráva. 

V zásadě uváděla, že navzdory 

zjištění určitých závažných regulačních 

chyb ve způsobu, jakým 

probíhal dohled na firmou, je vina 

spíše na vedení ELAS než na regulátorech. 

Později téhož roku 

obdržel Petiční výbor Evropského 

parlamentu první petice ohledně 

tohoto případu. Předkladatelé petic 

tvrdili, že regulátoři UK nedohlíželi 

náležitě na schopnost společnosti 

plnit její regulační finanční 

požadavky a že opatření a opomenutí 

minulých regulátorů jsou 

v rozporu s předpisy UK a příslušnými 

směrnicemi EU o životním 

pojištění. 

Počet pojistníků s produkty 

s podílem na zisku, kteří byli postiženi 

snížením hodnoty bonusu, 

se v roce 2001 blížil u pojišťovny 

ELAS 1 mil., většinou v UK. Pokud 

byli započteni i pojistníci, kteří 

nevlastnili produkty s podílem 

na zisku, bylo podle některých 

odhadů postiženo až 1,7 mil. pojistníků. 

Odhaduje se, že do uzavření 

ELAS pro nové obchody 

bylo asi 15 000 pojistek prodáno 

také v Německu, v Irské republice 

a v dalších členských státech. 

V současné době se zdá, že v Irsku 

je 8300 pojistníků s produkty 

s podílem na zisku a asi 4000 jich 

je v Německu. Případ ELAS měl 

tedy přeshraniční dimenzi a odhalil 

daleko závažnější otázky, které 

se týkají implementace ustanovení 

legislativy jednotného trhu služeb, 

které jdou daleko nad rámec 

stížností v podobě dvou peticí jež 

Evropský parlament obdržel od 

poškozených klientů pojišťovny 

ELAS, a které byly příčinou zahájení 

vyšetřování. 

Dne 18. 1. 2006 Evropský parlament 

rozhodl o zřízení Vyšetřovacího 

výboru ke krizi společnosti 

Equitable Life Assurance Society. 

Při rozhodování se Evropský 

parlament opíral o ustanovení 

článku 193 Smlouvy o Evropském 

společenství a o ustanovení dalších 

relevantních právních předpisů. 

Vyšetřovací výbor zahájil svoji 

práci dne 2. února 2006 a závěrečnou 

zprávu přijal 8. 5. 2007. Za 

dobu své činnosti se vyšetřovací 

výbor sešel devatenáctkrát, uspořádal 

jedenáct veřejných slyšení, 

zorganizoval dva semináře a vyslal 

dvě oficiální delegace do Dublinu 

a Londýna, vyslechl výpovědi 

46 svědků a přezkoumal několik 

tisíc stran 157 důkazních materiálů. 

Zadal rovněž vypracování tří 

externích studií. 

Jedním z klíčových úkolů výboru 

bylo zjistit, zda byla (tehdy 

platná) třetí směrnice o životním 

pojištění (92/96/EHS) příslušnými 

orgány UK správně provedena 

ve vnitrostátním právu a řádně 

uplatňována na vnitrostátní 

úrovni. Proto musel výbor nejprve 

analyzovat obecný legislativní 

a regulační rámec EU pro sektor 

pojišťovnictví a vyjasnit, která 

ustanovení platí pro situaci společnosti 

ELAS. Vedle vyšetřování 

ve Spojeném království provedl 

výbor srovnávací analýzu, určil 

ustanovení vnitrostátního práva, 

která mají provádět požadavky 

směrnic, a prozkoumal, zda byly 

tyto požadavky provedeny v plném 

rozsahu a včas. 

Výbor musel dále šetřit, zda jednotlivé 

orgány UK uplatňovaly 

směrnici v souladu s právními 

předpisy EU. Musel se pokusit 

vyjasnit příslušné odpovědnosti 

různých finančních orgánů, které 

se v referenčním období podílely 

na dohledu nad společností ELAS. 

Proběhlo podrobné vyšetřování, 

s cílem určit kdo, kdy a jak prováděl 

dohled nad solventností společnosti 

ELAS a jejími účetními 

postupy a postupy tvorby rezerv 

a také zjistit, jak úřady reagovaly 

na nedostatky. 

Bylo stanoveno, aby období šetření 

začalo vstupem třetí směrnice 

o životním pojištění v platnost, 

tedy dnem 1. 7. 1994 a končilo 

událostmi, ke kterým došlo ve společnosti 

ELAS, tj. roky 1999–2001. 

Nicméně pro účely vyšetřování 

bylo nutné analyzovat události 


před rokem 1994 z hlediska první 

a druhé směrnice o životním pojištění 

i celý proces přijímání směrnice 

3 ŽP před rokem 1994. 

Výbor dále posuzoval regulační 

režim UK ve vztahu ke společnosti 

ELAS, stav nároků a přiměřenost 

opravných prostředků, které mají 

k dispozici pojistníci a způsob, jak 

Komise sledovala provádění právních 

předpisů EU. Zpráva, kterou 

výbor po skončení šetření vypracoval 

byla projednána dne 19. 

června 2007 Evropským parlamentem. 

Tato zpráva mj. uvádí, že vzhledem 

k tomu, že britská vláda selhala 

při implementaci evropského 

práva v sektoru pojišťovnictví 

(britský regulátor například nezjišťoval, 

zda má ELAS dostatečné 

rezervy), by se měla ujmout zodpovědnosti 

a „ vytvořit a implementovat 

vhodné schéma s přihlédnutím 

ke kompenzaci pojištěnců 

ELAS ve Velké Británii, Irsku, Německu 

a dalších zemích“. Výbor 

ve zprávě dále uvedl, že britský 

způsob implementace evropské 

legislativy v oblasti pojišťovnictví 

„salámovou“ technikou (prostřednictvím 

řady různých právních dokumentů) 

postrádá průhlednost 

a že „britští regulátoři a úřady přiměřeně 

nerespektovaly konečný cíl 

směrnice a že „implementační proces 

byl celkově chybný“. 

Ve snaze posílit důvěru spotřebitelů 

ve zdravý evropský pojistný 

trh, zejména s ohledem na demografické 

trendy v Evropě, 

představuje zpráva řadu návrhů na 

povahu a podobu evropské legislativy 

pro oblast finančních služeb. 

Jde především o posílení práv 

spotřebitelů, kteří nakupují produkty 

finančních institucí v jiných 

členských zemích EU než doma, 

a definování role Parlamentu 

a Komise při monitoringu implementací 

legislativy EU v členských 

zemích. 

Zpravodajka Diana Wallis při 

projednávání zprávy v Evropském 

parlamentu uvedla: „Domnívám 

se, že všichni chápeme a oceňujeme 

význam společností poskytujících 

finanční služby i dalších společností, 

které jsou schopné podnikat 

napříč Evropskou unií... 

Musíme usilovat o to, aby bylo absolutně 

jasné, kdo je za co zodpovědný.“ 

Pramen: Zpráva vyšetřovacího 

výboru EP ke krizi společnosti 

Equitable Life Assurance Society 

Produktové infolisty 

k životnímu pojištění 

na novém webu ČAP 

Česká asociace pojišťoven vypracovala přehledné a pro klienty 

srozumitelné charakteristiky jednotlivých druhů životního pojištění. 

Produktové infolisty ČAP zveřejňuje na svých nových webových 

stránkách http://www.cap.cz. 

Produktové infolisty srozumitelnou formou prezentují nejdůležitější 

informace o jednotlivých produktech životního pojištění, zdůrazňují 

jejich výhody a upozorňují spotřebitele i na vhodnost nákupu 

pro určitou životní situaci. Cílem ČAP a jejích členů je přispět 

k pochopení podstaty životního pojištění širokou veřejností a podat 

srozumitelnou a smysluplnou informaci pro zájemce o konkrétní 

typy produktů. 

Ke společnému využívání obsahu infolistů v praxi se přihlásily 

všechny členské pojišťovny ČAP, které text postupně zapracují do 

svých obchodních materiálů a případně jej rozšíří o další informace. 

Současně budou podporovat jejich aktivní využívání zprostředkovateli 

před uzavřením pojistné smlouvy s klientem. Produktové 

infolisty k životnímu pojištění najde spotřebitel na webových stránkách 

ČAP na domovské stránce v sekci „Pojistné produkty“. 

Webové stránky ČAP procházejí postupně rekonstrukcí, ale již 

dnes se představují v nové grafické i obsahové podobě. 

(Z tiskové zprávy ČAP ze dne 13. 11. 2007) 

Několik poznámek 

k bezpečnosti 

silničních 

a železničních 

tunelů 

Ing. Jiří Janata, CSc. 

Evropa je protkána hustou sítí 

tunelů. Umožňují nám rychlé 

cestování za obchodními záležitostmi 

i za využitím volného času. V nedávných 

letech však došlo na těchto 

místech k řadě závažných nehod. 

Stojí proto za to si klást otázku, zda 

je dostatečně zajištěna bezpečnost 

podzemních komunikací. 

Havárie, které zmiňujeme, se staly 

v letech 2000 až 2004. Za nejhorší 

lze pokládat požár vozu lanové 

dráhy z Kaprunu na Kitzelsteinhorn 

v Rakousku (11. 11. 2000), při němž 

zahynulo 155 lidí a jen 12 přímých 

účastníků tuto událost přežilo. Vyšetřování 

ukázalo, že příčinou požáru 

byla závada elektrického ohřívače 

v kabině pro řidiče na druhém 

konci vlaku, která nebyla během jízdy 

obsazena. 

Další nehody se týkají výlučně 

silničních tunelů. Příčinou zpravidla 

bývají kolize motorových vozidel, 

po nichž může následovat 

požár. Oheň po střetu automobilů 

v Gleinalmském tunelu v Rakousku 

připravil o život 5 lidí (6. 8. 

2001). Dva kamiony se srazily 

v Gotthardském tunelu ve Švýcarsku 

a v plamenech nalezlo smrt 11 

lidí (24. 10. 2001). Další dva kamióny 

v tunelu Baregg (Švýcarsko) 

úplně rozdrtily osobní automobil, 

který se dostal mezi ně, 

a zabily jeho řidičku (4. 4. 2002). 

Ve stejném tunelu srazil řidič automobilu 

motocyklistu, aniž by se 

pokusil brzdit; motocyklista střet 

nepřežil (12. 4. 2002). 

Při další události v tunelu Ofenaue 

(Rakousko) se kamion při 

přejíždění do levého pruhu střetl 

s osobním vozidlem (15. 9. 2004). 

Tato událost se sice obešla bez zranění, 

ale vytvořila se velká dopravní 

zácpa, protože náhradní cesta 

byla v té době v opravě. Nepozornost 

řidiče kamionu v tunelu Oberdollen 

(Německo) vedla k řetězové 

havárii (21. 10. 2004), po které 

bylo krátce hospitalizováno 5 lidí 

s lehkými zraněními. Poslední 

událostí byl náraz kamionu do boční 

stěny s následným převrácením 

se na střechu v tunelu Horberg ve 

Švýcarsku (12. 11. 2004). Ukázalo 

se, že řidič vozidla byl značně 

opilý. 

Rozbor rizika 

Pojem bezpečnost tunelu závisí 

na řadě okolností. Při jeho posuzování 

se vychází ze studia plánů 

a veškeré technické dokumentace. 

Následuje detailní inspekce na 

místě. Je potřeba zvažovat 

(1) design, frekvenci provozu a poměr 

mezi osobními a nákladními 

vozidly, resp. osobními a nákladními 

vlaky; 

(2) způsoby monitorování situace 

a koncepci záchranných postupů 

při havárii; 

(3) v jakém stavu jsou vozidla 

i jejich řidiči. 

Krátce k prvému bodu: Důležitými 

parametry jsou průřez, gradient 

a úprava interiéru. První dva 

parametry jsou u hotových tunelů 

fixně zadány a není možné u nich 

něco snadno změnit. Lze však reagovat 

na nové, bezpečnější normy. 

Záleží na tom, jestli je zde 

smíšený provoz osobních vozidel 

a kamionů a kolik má tunel oddělených 

dopravních cest, popř. jízdních 

pruhů. Jaká je maximální povolená 

rychlost. Konečně, jaká je 

délka tunelu a jak vypadá topografie 

přístupových silnic, resp. železničních 

linek. 


Ad (2): V současné době jsou 

k dispozici dopravní monitorovací 

systémy, umožňující okamžitě 

rozpoznat havárii a přijmout potřebná 

opatření. V prvé řadě musí 

existovat spolehlivý systém nouzových 

únikových cest. Ve věci 

zdolávání požáru probíhají diskuze, 

zda je vhodné instalovat do tunelů 

automatické hasicí systémy, 

anebo posílit organizační opatření 

a vybudovat silný tým záchranářů 

s možností rychlého přístupu na 

ohrožené místo. V obou aspektech 

hraje důležitou roli otázka nákladů. 

A neméně významné je, jestli 

právě ještě probíhá výstavba tunelu, 

nebo se jedná o běžný provoz. 

Ad (3): Uživatelé tunelů jsou 

nejzávažnějším rizikem. Jejich 

existence tvoří podstatnou složku 

rozdílu mezi železničním a silničním 

tunelem. Zatímco v chování 

strojvůdců kolejových vozidel jsou 

minimální diference od normálu, 

u silničních tunelů tvoří neznámou, 

kterou lze obtížně předvídat. 

Každý řidič může být ovlivněn 

strachem z nejistoty nebo pracovními 

stresy. Jízda tunelem je velmi 

náročná a není možné se zde 

chovat jako na volné silnici. Nelze 

odpustit jakékoliv projevy 

agresivity nebo dokonce jízdu pod 

vlivem alkoholu, zmíněnou u havárie 

v tunelu Horberg. Také technický 

stav vozidel (především kamionů) 

je velmi závažným momentem. 

Namátkové kontroly by 

měly zamezit vjezdu defektních 

vozidel. U kamionů nesmí docházet 

k přetěžování; to by měl odhalit 

monitorovací systém. Přesto se 

v roce 1996 vytvořila krizová situace, 

když se do tunelu pod kanálem 

La Manche dostalo přetížené 

nákladní vozidlo. 

Železniční tunely 

Projektantům lze doporučit jednoduché 

ale účinné opatření: nedávejte 

do jednoho tunelového 

tahu více kolejí než pro jednu soupravu. 

Vylučte jak paralelní, tak 

i protisměrný provoz. I ta nejlepší 

koncepce záchranných prací je 

málo platná, když do místa havárie 

najede ze sousední koleje nový 

vlak, aby dovršil dílo zkázy. 

Prostor mezi dvěma tunelovými 

tahy musí být oddělen, aby v případě 

požáru nedocházelo k průniku 

kouře. Vstupy na únikové cesty 

by neměly být vzdáleny více než 

250 až 300 m, protože únikové 

časy by neměly nepřesáhnout 3 až 

4 minuty, a to navzdory tomu, že 

stávající normy ještě připouštějí 

500 m, tedy únikový čas 6 až 8 

minut. Minimální rozměry únikové 

cesty jsou 1,2 x 2,2 m. 

Operační aspekty železničních 

tunelů jsou založeny na jiných základech 

než u silničních. Je nutné 

rozlišovat nákladní a osobní 

vlaky. U nákladních představují 

závažné riziko přepravy nebezpečných 

látek, zejména hořlavých 

kapalin nebo toxických látek. Organizačními 

opatřeními lze docílit, 

aby vlaky s nebezpečným nákladem 

nepřišly do kontaktu 

s osobními vlaky a nemohly ohrozit 

cestující. 

Doporučuje se instalovat do tunelů 

minimální počet bezpečnostních 

vypínačů z důvodu rizika vykolejení. 

Postupuje se tak, že se 

zvolí místa pro zastavení vlaku 

v případě nebezpečí. Ty pak rozdělují 

tunel do pomyslných segmentů, 

nezávisle na sobě vybavených. 

Jejich délka musí být přinejmenším 

shodná s délkou nejdelšího osobního 

vlaku. Zde se soustředí materiál 

pro hašení požáru a pro záchranné 

práce. Musí zde být řízené 

odsávání kouře a ventilační zařízení. 

Pro zvýšení bezpečnosti ve vlakových 

tunelech lze doporučit pro 

snížení požárního zatížení u lokomotiv 

použití maziv s nižším stupněm 

hořlavosti. Každá lokomotiva 

by měla být vybavena vlastním 

stabilním hasicím zařízením. Pokud 

se nepoužívají lokomotivy 

s dieselovým pohonem, lze rozmístit 

detektory oxidu uhelnatého, jehož 

přítomnost v atmosféře signalizuje 

počáteční stadium požáru, 

kterému lze ještě snadno zamezit. 

Silniční tunely 

Pokud se provozuje osobní 

i nákladní doprava, lze jakékoliv 

regulační kroky uskutečňovat velmi 

obtížně. Jen v případě, že jsou 

k dispozici dva tahy, je možné provést 

oddělení obou druhů vozidel. 

Ne déle než po 300 m se budují 

křížové přejezdy z jednoho tahu do 

druhého. Pokud v jednom tahu 

vznikne krizová situace, lze využít 

druhého k záchraně. Pokud není 

možné ať z finančních nebo technických 

důvodů vybudovat tunel 

se dvěma tahy, pak se doporučuje 

podobná koncepce se segmenty, 

popsaná u železničních tunelů. 

Záchranný tunel je pak nákladnější, 

protože musí umožnit příjezd 

hasičských a záchranných vozidel. 

Provoz se liší od železnice především 

v tom, že se neřídí žádným 

jízdním řádem. Nedá se řídit ani 

frekvence provozu nebo poměr 

nákladních a osobních vozidel. 

Podle směrnice EU je tunel delší 

než 3000 m s frekvencí 2000 vozidel 

na jeden jízdní pás za den 

nutné vybavit řídícím střediskem. 

Nad rámec tohoto předpisu se doporučuje, 

aby mnohem kratší tunely 

v Alpách také spadaly pod řídící 

středisko, které může mít na 

starosti více tunelů. Tunely s více 

než 10 000 vozidly na jeden jízdní 

pás za den musí být podle direktiv 

EU provedeny se dvěma oddělenými 

tahy. 

Silniční tunely je nutné vybavit 

detektory. Užívají se tepelná čidla, 

čidla oxidu uhličitého a kouře, detektory 

viditelnosti. Velmi vhodné 

jsou kamerové systémy. Otázka 

užití sprinklerového nebo drenčerového 

automatického hasicího 

zařízení stále naráží na problém 

efektivnosti vynaložení nákladů na 

riziko. Jako příklad se uvádí tunel 

Markusbierg v Lucembursku, který 

je v současnosti považován za 

jeden z nejmodernějších. Byl uveden 

do provozu ve 3. čtvrtletí 2003. 

Je vybaven nejen monitorovacím 

systémem s digitálním zobrazením, 

ale též pěnovým hasicím zařízením. 

Již toho bylo mnoho řečeno 

o chování řidičů. Poznamenejme, 

že zatímco profesionální řidiči procházejí 

opakovanými školeními, 

majitelé osobních vozidel jsou po 

získání řidičského oprávnění ponecháni 

bez dalšího vzdělávání. 

Chybí jim i praxe v jízdě těmito 

místy. Pozitivním prvkem je, že 

před vjezdem do některých tunelů 

se rozdávají bezpečnostní předpisy 

a instrukce, jak se chovat při 

ohrožení. 

Poznámka: Při zpracování tohoto 

tématu bylo využito podkladů 

z práce M. P. Müllera „Tunnel safety: 

where we are now“, Swiss Re, 

Zurich 2005. 

AKTUALITY ZE ZAHRANIČÍ 

Zákon o pojistné smlouvě – poslední překážka 

překonána 

Německá Spolková rada podle očekávání schválila zásadní novelu 

zákona o pojistné smlouvě z roku 1908. Reforma vstoupí 

v platnost 1. ledna 2008. Jako zvlášť pozitivní vidí Spolkové ministerstvo 

spravedlnosti, že se zákazníci budou moci v budoucnosti 

podílet na rezervách pojišťoven. Dalším přínosem je, že před podpisem 

smlouvy musejí být dány k dispozici podstatné podklady 

a informace. Tím bude dosavadní pojistkový model nahrazen modelem 

návrhu. 

Další důležitou novinkou je zrušení principu všechno nebo nic. 

V budoucnu bude mít klient také částečnou pojistnou ochranu, když 

například zavinil pojistnou událost hrubou nedbalostí. Důležité pro 

prodej je, že zprostředkovatel bude mít povinnost vytvářet při poradenských 

jednáních dokumentaci. Ve sporných případech to má 

spotřebiteli ulehčit dokazování, například kdyby kvůli špatné radě 

chtěl požadovat náhradu škody. K tomu přistupuje sjednocení práva 

na odvolání smlouvy. Lhůta činí v zásadě dva týdny. Výjimkou 

jsou životní pojištění, kde činí 30 dnů. 

Stejně tak nové je rozložení získatelských nákladů u pojistek 

v životním pojištění na prvních pět let, když dojde k jejímu vypovězení. 

Tím vychází odkupní hodnota vypovězených životních 

a důchodových pojištění v prvních letech podstatně vyšší než 

dosud. 

Pramen: Cash, 11/2007 


Stella Awards aneb Soudní moc rozumu zbavená po americku 

Případy nositelů ocenění Stella Awards komplikují život vývozcům do USA a Kanady 

Jednou ze stěžejních zásad pojištění 

je princip nahodilosti 

pojistného rizika. V případě, kdy 

pojistitelé mají pochybnosti o této 

nahodilosti (nebo i jistotu, že tento 

princip nadále neexistuje), přistupují 

k restriktivní obchodní politice, 

jež nachází výraz ve výlukách 

z pojištění (pokud jde o skutečnosti, 

které pojistitelé nechtějí krýt ze 

zásady a dlouhodobě nebo i trvale); 

v některých případech mají 

problémy s následnou výplatou 

pojistného plnění. 

Tuzemským příkladem druhé 

eventuality budiž nedávný postup 

jedné východočeské pojišťovny, 

který se odehrál v roce 2002. Pojišťovna 

dlouho odmítala vyplatit 

pojistné plnění klientovi, který 

u ní byl řádně pojištěn na riziko 

povodně. Pojistnou smlouvu s pojišťovnou 

uzavřel v předvečer velké 

povodňové vlny v Česku v létě 

zmíněného roku a někteří koumáci 

z pojišťovny se následně dlouho 

drželi ideje, že škoda, kterou klient 

utrpěl, nebyla vlastně nahodilá. 

Pojistná smlouva byla totiž uzavřena 

v době, kdy již bylo zřejmé, 

že řeka Labe opustí své břehy a 

povodeň nevyhnutelně postihne 

nemovitosti v jejím nejbližším 

okolí. Toto byl ovšem případ pochybnosti 

neodůvodněné, což nakonec 

dopadlo tak, že pojišťovna 

klienta přece jen po několika letech 

odškodnila. O hrozbě povodňového 

rizika nevěděl totiž jen klient, 

ale i zástupci pojistitele, a ti 

měli svobodnou volbu pojistnou 

smlouvu na podkladě všeobecně 

dostupných informací neuzavřít. 

Existují však celosvětově známé 

případy, kdy „jistá“ rizika již bohužel 

ztratila celkem oprávněně 

v očích pojistitelů (a následně zajistitelů) 

charakter nahodilosti, a to 

se projevilo v jejich vyloučení 

z běžného (tedy obligatorního) pojistného 

i zajistného krytí. Důsledky 

toho pak pociťují na vlastní kůži 

mnozí klienti, kteří tato rizika 

musejí řešit jinak než cestou běžného 

komerčního pojištění. Pokud 

je komerční pojištění těchto rizik 

k dispozici, bývá to na základě zajištění 

fakultativního za diametrálně 

odlišných finančních podmínek, 

než by tomu bylo u obdobných rizik 

(tedy rizik spojených s jinými 

než uvedenými dvěma teritorii). 

O jaká „jistá“ rizika jde? Jedná 

se o rizika v rámci všech skupin 

pojištění odpovědnosti ve vztahu 

k teritoriu Spojených států amerických 

a Kanady: pojištění obecné 

odpovědnosti, pojištění odpovědnosti 

za výrobek, pojištění profesní 

odpovědnosti. „Jistota“ těchto 

rizik je tedy vymezena v podstatě 

teritoriálně: ke kvalifikování „jisté“ 

škodní události jako události 

pojistné, likvidní zpravidla podle 

zásady objektivní odpovědnosti, 

dochází nejčastěji ve Spojených 

státech a v Kanadě na základě rozhodnutí 

porot tamních soudů. 

Seznamme se s důvody, proč na 

tuto skutečnost reagovali evropští 

pojistitelé a zajistitelé aplikací exkluzí: 

ocenili totiž riziko v podobě 

realizace pojistné události 

v rámci pojištění odpovědnosti na 

území Spojených států amerických 

a Kanady za natolik vysoké, že již 

stěží lze mít oprávněně za to, že 

k němu dochází nahodile, a teritorium 

USA a Kanady proto vyloučili 

u tohoto pojištění z běžného 

(obligatorního) pojistného, resp. 

zajistného krytí. Jinými slovy, pravděpodobnost 

rozhodnutí amerických 

a kanadských soudů ve statisticky 

velmi významné skupině 

případů v tom smyslu, že odpovědnost 

za škodu je objektivně dána, 

že pojistitelé, respektive zajistitelé 

jsou povinni plnit, se stala natolik 

vysokou, že pojistitelé a zajistitelé 

na to museli zareagovat tak, jak zareagovali. 

Byla to pro ně jediná 

možnost, jak se vypořádat s nevyzpytatelností 

americkém justice. 

V zajistných smlouvách se proto 

objevily výluky typu „policies which 

cover operations domiciled in the 

U.S.A. and/or Canada“ (...vyloučeny 

jsou pojistné smlouvy, které kryjí 

operace umístěné ve Spojených 

státech amerických a/nebo v Kanadě). 

Toto je podoba základní výluky, 

jež v zajistných smlouvách různých 

pojistitelů může mít i variantní 

podobu, která ovšem meritum 

věci nemění, jen případně jinak specifikuje 

podrobnosti. 

V případě pojištění odpovědnosti 

za výrobek, kdy vyvážené výrobky 

směřují na americký, resp. kanadský 

trh, projevili zajistitelé vůči 

svým klientům určitou míru empatie, 

když výluku zmíněných dvou 

států zmírnili: „policies with worldwide 

cover, but excluding the U.S.A. 

and/or Canada, except for the accessory 

risk: accessory risk is the 

case, when the share of the exportations 

into the territorries of the 

U.S.A. and/or Canada is lower than 

10% of the total turnover of the exporter 

insured“ (...v obligatorním 

zajištění jsou zahrnuty pojistné 

smlouvy kryjící celý svět s výlukou 

USA a/nebo Kanady, pokud se nejedná 

o vedlejší riziko: vedlejší riziko 

je případ, kdy podíl vývozů na 

území USA a/nebo Kanady je nižší 

než 10 % z celkového obratu pojištěného 

vývozce). 

Tato modifikace umožňuje řadě 

vývozců pojistit své vývozy do USA 

a Kanady v rámci obecné pojistné 

smlouvy kryjící odpovědnost za výrobek, 

aniž by pojistiteli vznikla 

nutnost sjednávat fakultativní zajištění 

těchto vývozů do USA a Kanady, 

pokud se objem vyvážených 

výrobků vejde do limitu 10 % z celkového 

obratu pojištěného vývozce. 

A jaká je příčina toho, že pojistitelé 

i zajistitelé vyloučili ze své 

obligatorní pojistné, resp. zajistné 

ochrany veškerá pojištění odpovědnosti, 

v nichž figurují Spojené 

státy a Kanada? Na počátku byla 

jistá americká občanka jménem 

Stella Liebecková, po níž novinář 

Randy Cassingham pojmenoval 

ocenění, jehož každoročně noví 

nositelé dosáhli stejného nebo podobného 

„úspěchu“ jako ona. 

Čím se tato tehdy 79letá paní proslavila? 

❑ V roce 1992 v restaurantu 

McDonalds na sebe převrhla horkou 

kávu, kterou si přinesla na 

tácu od pultu ke svému stolku. 

Opařila se v klíně a za tuto skutečnost 

činila odpovědnou restauraci 

McDonalds. U soudu uspěla 

a restaurant jí musel vyplatit odškodnění 

ve výši přes 60 milionů 

dolarů. McDonalds totiž pochybil 

tím, že na skleničce chybělo 

varování o teplotě nápoje. 

❑ Světově nejproslulejšími držiteli 

Stella Awards (Stellina cena) se 

následně stali tito výtečníci: devatenáctiletý 

zloděj Carl Truman 

z Los Angeles vyhrál u soudu odškodnění 

ve výši 74 000 dolarů 

plus náklady léčebných výloh 

poté, kdy mu jeho soused přejel 

autem ruku v okamžiku, kdy se 

Truman snažil ukrást disky s kol 

jeho vozu značky Honda. 

❑ Ve městě Bristol ve státě Pensylvánie 

lupič Terrence Dickson 

vykradl dům a s lupem se snažil 

zmizet přes garáž. Její dveře se 

mu však nepodařilo zevnitř otevřít 

a dveře do garáže z domu 

se za ním mezitím pevně zaklaply. 

Majitel domu byl v tu dobu 

na dovolené a zloděj musel 

v garáži strávit nedobrovolně plných 

osm dní. Při životě jej udržovaly 

v garáži skladované psí 

granule a plechovky s limonádou. 

Tento zážitek mu způsobil 

nepřiměřenou duševní trýzeň 

(„mental anguish“). Žalobou na 

majitele domu vysoudil přes půl 

milionu dolarů. 

❑ Ve městě Claymont ve státě Delaware 

zažalovala dvacetiletá 

Kara Waltonová majitele nočního 

klubu za to, že si vyrazila dva 

přední zuby, když se snažila proniknout 

do nočního klubu záchodovým 

okénkem, aby ušetřila 

za vstupné. Porota jí přiznala 

náhradu ve výši 12 000 dolarů 

a úhradu účtů od zubaře za zhotovení 

zubní protézy. 

❑ V Austinu, hlavním městě státu 

Texas, přisoudila porota Kate 

Robertsonové částku 780 000 

dolarů jako náhradu škody, kterou 

utrpěla, když si zlomila 

nohu v kotníku. K neštěstí došlo, 

když v obchodu s nábytkem 


zakopla přes své vlastní dítě, 

které se batolilo po podlaze. 

❑ Amber Carsonová z pensylvánského 

Lancasteru se v restauraci 

v Philadelphii pohádala se svým 

přítelem a hodila po něm svojí 

sklenicí s nápojem. Polila jeho 

i okolní podlahu. Hned na to vstala 

a při odchodu z restaurace 

uklouzla na mokré podlaze a narazila 

si zadnici a kostrč. Zažalovala 

kvůli tomu restauraci, kterou 

následně porota odsoudila k náhradě 

škody ve výši 113 500 dolarů. 

Ke zranění návštěvnice totiž došlo 

na mokré podlaze v restauraci. 

❑ V hlavním městě státu Arkansas, 

Little Rock, vysoudil Jerry Williams 

na svém sousedovi pouhých 

14 500 dolarů jako náhradu léčebných 

výloh, když jej sousedův pes 

kousl do pozadí. Pes byl přivázán 

u domu na vlastním pozemku 

souseda. Porota při vyměřování 

náhrady škody tentokrát přihlédla 

k tomu, že Williams psa vyprovokoval 

vstupem na cizí pozemek 

a opakovanou střelbou ze vzduchovky 

přímo na psa. 

❑ A konečně, jistý Merv Grazinski 

si v Oklahoma City koupil 

pojízdný deset metrů dlouhý 

motorový dům značky Winnebago. 

Při své prvé jízdě po dálnici 

si nastavil na tempomatu 

rychlost 70 mil a odskočil si 

z místa řidiče uvařit kávičku. Neřízené 

vozidlo sjelo s dálnice, 

převrátilo se a bylo na odpis. 

Grazinski neprodleně zažaloval 

výrobce vozu Winnebago za to, 

že v instruktážní příručce nevaroval 

majitele před takovým počínáním. 

Porota shledala žalobu 

oprávněnou a přiznala žalobci 

náhradu ve výši 1 750 000 dolarů 

plus nový pojízdný dům 

k tomu. Firma, která se takto provinila, 

následně obohatila manuál 

pro řidiče upozorněním, že 

vůz je nutno za jízdy řídit. 

Při čtení těchto rozsudků nejednoho 

člověka napadne, že některé 

judikáty českých soudů si kvalitou 

a logikou výroku o vině nebo naopak 

o nevině s těmito americkými 

perlami vůbec nezadají, nicméně 

kvalita českého zákonodárství dosud 

nedosáhla takové proslulosti, aby 

kvůli ní pojistitelé nebo zajistitelé 

byli nuceni zavádět novou výluku. 

Michael P. Škorpil 

Pojištění 

a islám: 

co je to takaful? 

prof. RNDr. Tomáš CIPRA, DrSc., 

UK Praha a VŠE Praha 

Obecně je rozšířen nesprávný 

názor, že pojištění nebo 

ochranu proti rizikům islám nepřipouští. 

Autor tohoto článku se přesvědčil 

během účasti na kongresu 

14th EAAC (East Asian Actuarial 

Conference, Tokio, říjen 2007), že 

tomu tak zdaleka není. V zemích, 

které určitým způsobem respektují 

morální kodex muslimů šária, se 

začíná ve značném rozsahu komerčně 

provozovat specifická forma 

životního i neživotního pojištění 

pod názvem takaful a je dokonce 

zajišťována (tzv. retakaful) 

velkými zajišťovnami ze západního 

světa (Munich Re, Swiss Re a 

další). V zemích, jako je Bahrajn, 

Brunej, Egypt, Indie, Kuvajt, Libanon, 

Malajsie, Nigérie, Pákistán, 

Spojené arabské emiráty, Srí Lanka, 

Súdán, Tunisko a další, nabývá 

takaful podoby regulovaného 

pojistného produktu, který se začíná 

těšit zvlášť u movitějších společenských 

tříd značné oblibě. Velmi 

slibným trhem je vzhledem 

k silné muslimské komunitě také 

Velká Británie, kde se dokonce 

uvažuje o zřízení syndikátů Lloyd’s 

of London (ale také Austrálie a Jižní 

Afrika). Impozantní růst pojištění 

takaful (v průměru o 25 % ročně) 

zaznamenává Malajsie, která 

se chce stát islámským finančním 

centrem regionu. 

Terminologicky vzniklo označení 

takaful z arabského slovesa kafalah, 

což znamená „ručit si navzájem“ 

či ještě přesněji v angličtině 

„joint guarantee“. Je to pojistná činnost, 

kterou jako jedinou připouští 

principy kodexu šária, a je považována 

za islámsko-etickou alternativu 

konvenčního pojišťovnictví. Takaful 

je v zásadě smlouvou mezi 

skupinou lidí souhlasících s tím, že 

zajistí jeden druhého kolektivně 

proti ztrátě nebo škodě, která může 

některého z nich postihnout. Přitom 

se rozlišuje rodinný takaful (tj. životní 

pojištění, family takaful) 

a obecný takaful (tj. neživotní pojištění, 

general takaful). 

Islámský kodex šária (cesta ke 

zdroji vody) je božsky zjevený zákon, 

který diktuje způsob života 

muslimů. Týká se nejen způsobu 

praktikování zbožnosti, ale i toho, 

jak by muslimové měli žít a speciálně 

provozovat obchodní činnosti. 

Autoritou tohoto učení je korán 

(božské slovo zjevené Mohamedovi) 

a sunnah (skutky, rady a nevyslovené 

zásady během třiadvacetiletého 

působení Mohameda). Pro 

další rozvoj tohoto zákona byly 

aplikovány dvě zásady: qiyas (zdůvodňování 

analogií) a ijma (nalezení 

konsenzu žáky Mohameda, 

což je odůvodněno výrokem Mohameda: 

„moji lidé nikdy nebudou 

souhlasit s chybou“). 

Myšlenka pojištění byla v historii 

islámu zohledněna nejprve 

různými schématy vzájemné pomoci 

a podpory, kdykoli příslušnou 

osobu postihla pohroma či 

neštěstí. Kořeny jsou ve sdílené 

odpovědnosti a vzájemné pomoci, 

které byly oporou islámské společnosti 

po celá staletí. Často se cituje 

následující příklad ze souboru 

výroků Mohameda (tzv. hadith): 

Mohamed se jednou zeptal beduína, 

který nepřivázal svého velblouda: 

„Proč nepřivážeš svého velblouda?“ 

Beduín odpověděl: 

„Svěřil jsem ho do ochrany boží.“ 

Mohamed pak řekl: „Nejprve přivaž 

své zvíře a teprve pak ho svěř 

pod boží ochranu.“ Tento příklad 

názorně objasňuje, nejen jak muslimové 

přijímají osud, ale také jak 

pohlíží na možnost redukování případné 

ztráty či následků neštěstí. 

První mezinárodní konference 

o islámské ekonomice (Mekka 

1976) vydala rezoluci, která na první 

pohled vypadala pro komerční 

pojištění beznadějně: „komerční 

pojištění, jak je v současnosti praktikováno, 

nenaplňuje podmínky islámu 

tak, aby bylo islámem akceptovatelné“. 

To, co islámu na pojištění 

v klasickém západním pojetí 

vadí, by se dalo shrnout do následujících 

bodů: 

❑ hazard (maisir): konvenční pojištění 

je druh hazardu, kdy pojištěný 

sází na výskyt budoucí 

ztráty; 

❑ riziko a nejistota (gharar): podle 

šária nelze uzavřít smluvní 

vztah spočívající v platbách podmíněných 

výskytem nejistého 

jevu (nejistota se přitom týká 

doby a velikosti případné platby); 

❑ úrok (riba): platba a inkaso úroků 

není přípustné, přičemž v pojišťovnách 

se to týká jak aktiv 

(např. investování do dluhopisů 

nebo formou depozit), tak pasiv 

(úroky klientům vzhledem 

k technické úrokové míře apod.); 

❑ zákazy pro muslimy (haram): 

alkohol, vepřové, některé druhy 

investic. 

Naštěstí to, co je pro muslimy 

nepřípustné, není vlastní myšlenka 

pojištění jako taková, ale způsob 

„západního“ praktikování pojištění. 

Druhý paragraf rezoluce č. 9 „týkající 

se pojištění a zajištění“, kterou 

vydala islámská akademie (Jeddah, 

1985), zní: „alternativní smlouva 

(rozumí se alternativa ke klasické 

pojistné smlouvě) konformní s principy 

islámu je smlouva založená na 

zásadách dobročinnosti (charity) 

a spolupráce (co-operation).“ 

Proto uspořádání muslimského 

pojištění takaful musí splňovat 

následující požadavky: 

❑ účastníci pojištění dobrovolně 

přispívají určitou částkou (tabarru, 

dar, donation) do společného 

fondu (common pool), který 

je používán pro pomoc členům 

daného sdružení takaful 

v případě definované ztráty nebo 

škody (na dotaz autora, zda se 

tedy jedná o analogii vzájemných 

pojišťoven známých např. 

v USA jako mutuals, byla 

ovšem odpověď záporná); 


Muslimská populace 

(mil.) 

❑ společný takaful fond vlastní 

všichni účastníci, ale nikoli operátor 

koordinující takaful (proto 

např. tento fond a základní 

kapitál včetně dalších fondů akcionářů 

takaful pojišťovny či retakaful 

zajišťovny musí být 

striktně odděleny); 

❑ přebytek fondu (surplus) je redistribuován 

mezi účastníky 

jako charitativní příspěvek (zakat); 

❑ transakce v rámci pojištění takaful 

nesmí obsahovat prvky nepřípustné 

pro kodex šária: např. 

na rozdíl od klasických pojišťoven, 

které investují do cenných 

papírů vynášejících úroky, společnosti 

provozující takaful investují 

pouze do společností, 

které se řídí právem šária (přípustnými 

tak mohou být ropné 

akcie vybraných firem, ale už 

nikoli americké T-bonds); nad 

přípustností finančních operací 

přitom dozírá rada renomovaných 

znalců tohoto kodexu 

(Shariah Advisory Board); 

❑ smlouva v rámci takaful musí 

být transparentní a bez nejednoznačností 

(např. musí jasně stanovit 

výši poplatků, které si strhává 

operátor jako své režijní 

poplatky z příspěvků účastníků, 

zásady redistribuce přebytků 

fondu apod.). 

Modely, podle kterých organizují 

operátoři takaful svou činnost, 

mohou být: 

❑ kooperativní model: např. Saudská 

Arábie, Súdán; 

❑ wakalah model (agenturní model): 

operátor takaful vystupuje 

jako agent (wakeel), který spravuje 

jménem účastníků příslušný 

takaful fond; za to obdrží 

odměnu (wakalah fee) k pokrytí 

svých režijních nákladů; 

❑ mudarabah model (model sdílení 

zisku): operátor vystupuje 

Roční přijaté pojistné 

v životním pojištění 

(mil. USD) 

Pojištěnost 

v životním pojištění 

(%) 

Čína 32 39 592 1,78 

Indie 154 20 175 2,53 

Indonésie 209 2 303 0,82 

Katar 1 18 0,05 

Kuvajt 2 96 0,15 

Na otázky Pojistného obzoru odpovídá 

Malajsie 15 4 795 3,60 

prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc. 

Pákistán 153 297 0,27 Měly by si penzijní fondy zachovat pojistnou funkci, tj. schopnost poskytovat 

doživotní anuitu, nebo raději ne? 

Jediným důvodem pro existenci dnešních penzijních fondů je to, že mají 

u státu jakousi „protekci“ ve srovnání se životními pojišťovnami – klienti 

dostávají navíc státní příspěvek. Když by stát „srovnal“ podmínky, stávající 

akcionáři by sami rozhodli o sloučení penzijních fondů s pojišťovnami. 

Jinou otázkou je, zda má stát podporovat jen produkt s doživotním důchodem 

nebo i produkt bez něj. To záleží na státu, obojí je možné a svým způsobem 

smysluplné. Stát by měl samozřejmě víc přemýšlet, a to i o dalších 

spořících produktech. Ušetřit může např. na konkurenčním „stavebním spoření“, 

které by bez stávajících vysokých státních dotací vůbec nemohlo existovat; 

zaniklo by a nikdo by po něm, kromě stávajících akcionářů, brzy ani 

„nevzdechl“. 

jako podnikatel (madarib) 

a účastníci jako poskytovatelé 

kapitálu; smlouva přitom detailně 

popisuje sdílení zisku, přičemž 

pojistné ztráty jsou pokrývány 

z kapitálu poskytovatelů; 

❑ waqf model (model počátečního 

daru): „akcionáři“ poskytnou 

počáteční dary, z nichž je vytvořen 

příslušný takaful fond (např. 

Pákistán). 

Z celosvětového hlediska přestavují 

příjmy v rámci takaful zatím 

zanedbatelný zlomek globálního 

pojišťovnictví (např. v roce 

2006 zde činilo přijaté pojistné 

necelé 3 mld. USD, tj. 1 promile 

celosvětových 3723 mld. USD). 

V současné době existuje zhruba 

80 pojišťoven takaful (při započtení 

neislámských institucí, které 

však dodržují právo šária, je jich 

asi dvě stovky). Tabulka uvádí pro 

představu zastoupení muslimské 

populace v některých zemích, roční 

přijaté pojistné v rámci životního 

pojištění a pojištěnost (tj. přijaté 

pojistné v procentech HDP) 

v rámci životního pojištění v letech 

2005/2006. 

Vzhledem k demografickému 

vývoji, společenským změnám 

a civilizačnímu pokroku (např. Indie) 

se ale očekává roční růst ve 

výši 15 až 20 % a pojištění takaful 

je považováno dominantními 

hráči na pojistných a zajistných trzích 

za velkou výzvu. O tom svědčí 

už jen ta skutečnost, že muslimská 

populace dnes představuje 

asi čtvrtinu celosvětové populace 

(1,5 mld.), ale podílí se zatím na 

celosvětovém přijatém pojistném 

pouhými 5 %. 

Práce vznikla v rámci výzkumného 

záměru MSM0021620839 financovaného 

MŠMT. 

Pramen: 14th East Asian Actuarial 

Conference, Tokio, říjen 2007 

KPMG Insurance Insights 2007 

K problematice 

budoucího směřování 

penzijních fondů v ČR 

Převládá názor, že je nutné oddělit majetek akcionářů a klientů penzijních 

fondů. Jste příznivcem tohoto kroku, nebo odpůrcem? Pokud 

k oddělení majetku dojde, bude možné, aby penzijní fondy poskytovaly 

doživotní anuity? 

Nutnost „oddělení majetku“ akcionářů a klientů je samozřejmostí. Jen 

jde o to, kdy to udělat. Stát ani moc možností na výběr nemá. Zákon 

o penzijním připojištění totiž odporuje legislativě EU – produkt penzijních 

fondů je totiž nepochybně pojištěním – již jen poskytováním doživotních 

důchodů. 

Stačí to „sdělit“ v Bruselu a Česko to hned „schytá“. A přijde povinnost 

„oddělit majetek“ stejně jako u jiných životních pojišťoven – vytvořit technické 

rezervy životního pojištění. Nic nového není třeba vymýšlet. 

Penzijní fondy „už“ dobře vědí, že jim nic jiného nezbude, a proto vymýšlejí 

složité konstrukce, aby mohly dál existovat – proto se chtějí „zbavit“ 

poskytování důchodů a doslova „utéci“ do jiné branže – k podílovým 

fondům, které stát dnes šidí na státní podpoře. A ponechat si přitom dnešní 

protekční postavení – čili vlastně rozšířit poskytování státní podpory na 

část kolektivního investování. 

Jestliže dojde k oddělení majetku, vzniku více investičních strategií 

odstupňovaných podle rizikovosti a ke ztrátě možnosti poskytovat 

doživotní anuity, čím by se penzijní fondy měly lišit od běžných investičních 

společností (správců otevřených podílových fondů)? Poskytovaly 

by stejnou službu? 

Odlišnost by byla „jen“ ve státní „protekci“. 

Jestliže si penzijní fondy uchovají schopnost poskytovat doživotní 

anuity, v čem by se jejich produkt lišil od produktu životních pojišťoven? 

Opět jen ve „státní protekcí“. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. 

Kopii penzijního připojištění jsem před více než 5 lety zavedl v jedné životní 

pojišťovně. Chyběla tomu samozřejmě ta zvýšená státní výhodnost. Ale 

i tak se to dobře prodávalo. Důležitou skulinou je totiž i to, že státní protekce 

„soukromého životního pojištění“ je poskytována samostatně, nelze ji 

sloučit s „penzijním připojištěním se státním příspěvkem“. Kdyby tomu tak 

bylo, tak by bylo samozřejmě všechno jinak. 

Díky za rozhovor. 

Eva Trojanová 


Dne 20. listopadu 2007 přijala 

Evropská komise balíček iniciativ 

(dále jen „balíček“), jehož 

cílem je modernizovat jednotný trh 

a přinést Evropanům další výhody, 

které navážou na dosavadní 

výsledky jednotného trhu. Jednotný 

trh přispěl ke vzniku konkurenceschopných 

společností, snížil 

ceny, rozšířil možnosti výběru a 

zvýšil přitažlivost Evropy v očích 

zahraničních investorů. Opatření 

Komise vycházejí z rozsáhlých konzultací. 

Zmodernizovaný jednotný 

trh umožní lépe využívat výhody 

globalizace, posílí postavení spotřebitelů, 

poskytne nové příležitosti 

malým podnikům, podnítí inovace 

a přispěje k udržení vysokých norem 

v sociální oblasti i v oblasti 

životního prostředí. Mezi nejvýznamnější 

politická opatření, která 

Komise přijala v rámci balíčku 

pro jednotný trh, patří iniciativy, 

jejichž cílem je pomoci spotřebitelům 

při přeshraničním uplatňování 

jejich smluvních práv a dosahování 

nápravy; dále lepší informovanost 

spotřebitelů a malých podniků; 

řešení nedostatků v odvětvích, 

v nichž jednotný trh nepřináší dostatečně 

dobré výsledky; návrh 

právní úpravy drobného podnikání; 

zavedení „pasu pro výzkumné 

pracovníky“; ujasnění používání 

pravidel EU v oblasti služeb a sociálních 

služeb obecného zájmu 

a zvyšování kvality sociálních služeb 

v celé EU. 

Lepší postavení spotřebitelů 

Komise chce spotřebitelům poskytnout 

více práv a informací, 

která by byla přínosem nejen pro 

ně, ale i pro konkurenceschopnost 

a inovaci. V prosinci t.r. například 

navrhne kvalitnější pravidla pro 

označování potravin. V roce 2008 

předloží návrh opatření týkajících 

se smluvních práv spotřebitelů a 

hromadné žaloby, díky níž budou 

moci spotřebitelé z různých států 

EU společně postupovat proti společnosti, 

na kterou si stěžují. Předloží 

také návrhy na další integraci 

trhů retailových finančních služeb, 

na zlepšení znalostí spotřebitelů 

o finančním odvětví a na usnadnění 

přechodu mezi bankovními 

účty bez poplatků apod. 

Globalizace musí být přínosná 

pro všechny Evropany 

Komise je přesvědčena, že výhody 

z globalizace nesmějí směřovat 

jen k úzké skupině s nepřiměřeně 

velkou tržní silou, ale musejí se 

dostat ke všem Evropanům. 

Komise zveřejnila 

svou vizi jednotného 

trhu pro všechny 1) 

Ing. Josef Čížek, Česká asociace pojišťoven 

Pokud takový stav nezajistí trh, 

přijme vhodná opatření sama Komise. 

Na příkladu textilního průmyslu 

se ukázalo, že výhody plynoucí 

z liberalizace obchodu se 

kvůli různým bariérám a nedostatku 

hospodářské soutěže nedostanou 

až ke spotřebitelům. Komise 

podrobně posoudí celou řadu odvětví 

a navrhne opatření pro neefektivní 

trhy. 

Balíček opatření, který Komise 

předkládá, ukazuje, jak může Evropa 

v globalizovaném světě navázat 

na dobré výsledky jednotného 

trhu a jednáním se třetími zeměmi 

dosáhnout otevření trhů a 

sladění předpisů podle evropského 

vzoru, samozřejmě tam, kde 

jsou evropské postupy kvalitnější. 

Právní úprava drobného podnikání 

v Evropě 

V roce 2008 Komise navrhne 

akt o drobném podnikání. Jeho cílem 

bude snížit byrokracii, zlepšit 

přístup malých a středních podniků 

k evropským programům, zvýšit 

jejich podíl na veřejných zakázkách 

a odstranit překážky bránící 

přeshraničnímu podnikání. Součástí 

budou i stanovy malého evropského 

podniku. Komise rovněž 

posoudí vliv daňových politik na 

růst malých a středních podniků. 

Znalosti a inovace na jednotném 

trhu 

Nová strategie normalizace 

usnadní cestu výsledkům vědy a 

výzkumu na trh a podpoří zavádění 

technologií na úsporu energie. 

V návaznosti na balíček předpisů 

o elektronických komunikacích, 

který Komise přijala 13. listopadu 

2007 2) , a který je stěžejním prvkem 

nového jednotného trhu, Komise 

v roce 2008 předloží iniciativy 

o univerzální službě a o interoperabilitě 

systémů elektronické správy 

(e-government). Komise bude 

usilovat o dosažení dalšího pokroku 

v oblasti společné patentové 

ochrany v EU a navrhne „pas pro 

výzkumné pracovníky“, aby zvýšila 

jejich mobilitu. 

Kvalitnější každodenní řízení 

společného trhu 

Revidovaný lisabonský program 

Společenství, který bude představen 

spolu s prosincovým střednědobým 

přezkumem strategické 

zprávy o růstu a zaměstnanosti 

v období 2005 – 10, bude ještě více 

než v minulosti přihlížet k prioritám 

jednotného trhu. Členské státy 

budou požádány, aby do svých 

výročních zpráv o plnění lisabonské 

strategie zařadily i informace 

o fungování jednotného trhu. 

Komise bude spolupracovat s vedoucími 

pracovníky vnitrostátních 

orgánů ve snaze najít nejlepší způsob, 

jakým by mohla členským státům 

pomoci při uplatňování a prosazování 

politik EU, například vytvořením 

„středisek pro jednotný 

trh“ na státní úrovni. Komise bude 

přísně stíhat porušování povinností 

a bude podporovat síť SOLVIT, které 

se daří vyřešit 80 % předložených 

případů porušování povinností, aniž 

by bylo nutné uchýlit se k soudnímu 

řízení. 

V oblasti jednotného trhu se 

bude od roku 2008 klást důraz spíše 

na celkové fungování jednotného 

trhu než na zpoždění při transpozici 

nebo na případy porušení 

povinností. Její součástí bude 

i žebříček výsledků fungování spotřebitelských 

trhů. 

1) 

http://ec.europa.eu/citizens_agenda/index_en.htm 

2) 

http://ec.europa.eu/information_society/newsroom/cf/i temlongdetail.cfm?item_id=3701 

Sociální rozměr 

Jednotný trh vždy měl silný sociální 

rozměr. Jeho úspěch je úzce spojen 

se solidaritou a soudržností. 

Balíček zahrnuje sociální vizi 

Komise pro rychle se měnící Evropu 

21. století. Stanoví, že v době 

globalizace musejí mít všichni evropští 

občané přístup ke zdrojům, 

které jim umožní zlepšit si životní 

úroveň a podílet se na rostoucí prosperitě. 

Podle sociální vize Komise je nutné, 

aby především členské státy, 

v různé míře podporované EU, investovaly 

do řady oblastí. Patří mezi 

ně oblast mládeže, kariérních příležitostí, 

delšího a zdravějšího života, 

rovnosti mužů a žen, začlenění do 

společnosti a nediskriminace, mobility 

a integrace, kultury, účasti na veřejném 

životě a dialogu. 

Služby obecného zájmu 

Balíček zahrnuje rovněž sdělení 

o službách obecného zájmu, 

včetně sociálních služeb obecného 

zájmu. 

Součástí sdělení jsou iniciativy, 

které by měly vyjasnit používání 

pravidel Společenství, zejména 

v oblasti státních podpor a veřejných 

zakázek, aby jim veřejné orgány, 

poskytovatelé služeb a uživatelé 

lépe rozuměli a mohli je lépe 

používat. 

Pravidla jednotného trhu EU 

a hospodářské soutěže se v podstatě 

týkají služeb obecného hospodářského 

zájmu – tedy služeb poskytovaných 

za úplatu, například telekomunikačních, 

energetických, 

dopravních a poštovních služeb. Při 

používání těchto pravidel se však 

bere ohled na zvláštní aspekty těchto 

služeb, aby se nebránilo jejich 

skutečnému poskytování. Na služby, 

které sice jsou v obecném 

zájmu, ale nejsou hospodářské, 

například na policii, soudnictví 

a základní sociální zabezpečení, se 

tato pravidla nevztahují. Ve sdělení 

je rovněž navržena strategie 

podpory kvality sociálních služeb, 

například sociálního bydlení, péče 

o děti, pomoci potřebným rodinám 

a jednotlivcům. 

Životní prostředí 

Evropské zkušenosti s ochranou 

životního prostředí a snaha Evropy 

začít budovat hospodářství 

s nízkými emisemi uhlíku ovlivnily 

celosvětový přístup k těmto 

otázkám a vytvořily nové evropské 

a vývozní trhy pro zboží a služby, 

které jsou šetrné k životnímu 

prostředí. 


Telegraficky ï Telegraficky 

✔ Česká pojišťovna eviduje za tři čtvrtletí letošního roku jen z povinného 

ručení 4372 úrazy, které se staly při dopravních nehodách. Jejich 

počet se oproti srovnatelnému období loňského roku zvýšil téměř 

o 10 %, u kategorie motorkářů to bylo dokonce o čtvrtinu. Vzrostl také 

počet vážných úrazů s trvalými následky, které z povinného ručení uplatňuje 

až 15 % klientů. V souvislosti se zítřejším Světovým dnem úrazů to 

není příliš lichotivá informace. Protože úrazů za volantem přibývá, rozhodla 

se Česká pojišťovna přidat zdarma ke svému povinnému ručení 

právě úrazové pojištění pro řidiče. Více viz www.ceskapojistovna.cz. 

(Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 16. října 2007) 

✔ Na český trh pojištění pohledávek vstoupila nová pojišťovna Coface 

Austria Kreditversicherung AG, organizační složka, jejímž zřizovatelem 

je největší rakouská úvěrová pojišťovna Coface Austria Kreditversicherung. 

Ta je součástí francouzské Coface, která se s ročním předepsaným pojistným 

převyšujícím miliardu eur řadí mezi tři největší hráče na světovém trhu 

pojištění pohledávek. Více viz www.coface.cz. 

(Z tiskové zprávy Coface Austria Kreditversicherung AG 

ze dne 16. října 2007) 

✔ Většina klientů Allianz pojišťovny, kteří jezdí bez nehod a mají nárok 

na bonus za bezeškodný průběh, zaplatí na povinném ručení v roce 2008 

méně než letos. Jedná se o více než 90 % stávajících klientů Allianz 

s osobními vozidly. Více viz www.allianz.cz. 

(Z tiskové zprávy Allianz pojišťovny, a. s., ze dne 17. října 2007) 

✔ Česká pojišťovna byla vyhlášena třetím největším firemním filantropem 

v České republice a mezi první desítkou společností je jedinou 

pojišťovnou. Na medailových pozicích se v této soutěži umístila již potřetí 

v řadě. Na charitativní a veřejně prospěšné účely v uplynulém roce 

věnovala více než 56 milionů korun. Více viz www.ceskapojistovna.cz. 

(Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 26. října 2007) 

✔ ČSOB Pojišťovna uvedla na trh nové pojištění podnikatelských rizik 

s názvem „ČSOB pojištění Merkur“, určené pro podnikatele a firmy 

působící ve strojírenství. Toto nové pojištění dokáže firmám zajistit komplexní 

pojistnou ochranu, díky jeho stavebnicové konstrukci si však 

podniky mohou pojistit také jen ta rizika, která je nejvíc ohrožují. Více 

viz www.csobpoj.cz. 

(Z tiskové zprávy ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB 

ze dne 30. října 2007) 

✔ Česká pojišťovna se již počtvrté za sebou stala Pojišťovnou roku 

v soutěži MasterCard Banka roku 2007. Opětovně tak zvítězila v konkurenci 

dalších 18 pojišťoven působících na českém trhu. Titul Pojišťovna 

roku si Česká pojišťovna odnesla rovněž v letech 2004, 2005 a 2006. 

Více viz www.ceskapojistovna.cz. 

(Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 2. listopadu 2007) 

✔ Evropská Cestovní Pojišťovna (ECP) uvádí na český trh prostřednictvím 

své dceřiné společnosti Etics ITP nový produkt, a to pojištění 

záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, tzv. pojištění insolvence. 

Tento produkt spolu s pojištěním odpovědnosti, které ECP již delší dobu 

nabízí, podporuje ochranu klientů a zkvalitnění služeb cestovních kanceláří. 

Více viz www.evropska.cz. 

(Z tiskové zprávy Evropské Cestovní Pojišťovny, a. s., 

ze dne 8. listopadu 2007) 

✔ Celkem 120 děl od 80 českých mistrů představuje ze své sbírky pojišťovna 

Kooperativa v renomovaném Leopoldově muzeu ve Vídni. Pod 

názvem „Grund, 

Mucha, Čapek, ...“ 

je zde až do začátku 

února vystavena 

část rozsáhlé kolekce 

druhé největší 

pojišťovny v ČR. 

Výstava představuje 

především 

průřez historií českého 

malířství. Těžištěm 

je pak tvorba 

malířů 19. a začátku 

20. století, 

což je v souladu 

s celkovým zaměřením 

sbírek pojišťovny, 

v nichž převládá 

právě toto 

období. „Výstava 

v Leopoldově muzeu 

je první velkou 

a souhrnnou prezentací 

sbírky Kooperativy, 

přičemž 

Josef Čapek: Prostitutka 

počítáme, že příští rok bychom tento či obdobný výběr představili v Praze,“ 

uvedl předseda představenstva a generální ředitel Kooperativy Vladimír 

Mráz. Více viz www.koop.cz. 

(Z tiskové zprávy Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance 

Group ze dne 12. listopadu 2007) 

✔ Pojišťovna Generali je pojišťovnou pro každého a výjimku nečiní 

ani u osob se zdravotním postižením. Od ledna 2008 pro ně připravila 

několik pojistných programů, které nedávno představil její generální 

ředitel Jaroslav Mlynář na mezinárodní konferenci konané u příležitosti 

Evropského roku rovných příležitostí pro všechny, která proběhla v rámci 

veletrhu HOSPIMedica v Brně. Více viz www.generali.cz. 

(Z tiskové zprávy Generali Pojišťovna a. s. ze dne 12. listopadu 2007) 

✔ Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP) dosáhla v uplynulých dnech 

významného úspěchu mezi poskytovateli finančních služeb na českém 

trhu. V návaznosti na růst předepsaného pojistného ČPP oznamuje překonání 

důležité hranice – celkový počet smluv přesáhl 1 milion kusů. 

Více viz www.cpp.cz. 

(Z tiskové zprávy Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna 

Insurance Group ze dne 14. listopadu 2007) 

✔ Letos v červenci nabídla Allianz pojišťovna klientům již třetí tranši 

úspěšného investičního pojištění Allianz Euroindex III. Vzhledem 

k enormnímu zájmu o toto jednorázové životní pojištění Allianz pojišťovna 

v říjnu navýšila objem tranše o dalších 5 mil. eur a prodloužila 

dobu rezervace až do konce roku 2007. Více viz www.allianz.cz. 

(Z tiskové zprávy Allianz pojišťovny, a. s., ze dne 15. listopadu 2007) 

Připravila Eva Trojanová 


JUDr. Jaroslava Šulcová, Expertní a poradenská kancelář, s. r. o. 

Méně obvyklý případ nároků pozůstalých 

Při dopravní nehodě v roce 

2005 byl usmrcen mladý muž, 

který měl krátce před svatbou 

s těhotnou partnerkou, s níž ale 

v okamžiku smrti ještě nežil ve 

společné domácnosti, resp. měli 

dosud každý jiné bydliště. Družka 

zemřelého uplatnila nároky na 

jednorázové odškodnění pozůstalých 

a náklady na výživu, a to pro 

sebe i pro své dosud nenarozené 

dítě. Jednalo se tedy o méně obvyklý, 

ale nikoliv nereálný, tragický 

případ. 

Pro posouzení oprávněnosti nároku 

jsou relevantní zejména ustanovení: 

– § 444 odst. 3 obč. zák.: jednorázové 

odškodnění pozůstalých; 

– § 115 obč. zák.: definice domácnosti; 

– § 116 obč. zák.: definice osoby 

blízké; 

– § 7 odst. 1 obč. zák.: způsobilost 

k právům a povinnostem fyzické 

osoby; 

– § 448 obč. zák.: náklady na výživu 

pozůstalým; 

– § 95 odst. 1 zákona o rodině: 

povinnost otce dítěte, za kterého 

není matka dítěte provdána, 

přispívat matce přiměřeně na 

úhradu výživy po dobu dvou let, 

jakož i na úhradu nákladů spojených 

s těhotenstvím a slehnutím. 

Bylo evidentní, že pokud jde 

o jednorázové odškodnění, pak 

u pozůstalé družky skutečnost, že 

v době škodní události byla s poškozeným 

ve třetím týdnu těhotenství, 

vylučovala pochybnosti o splnění 

podmínky osoby blízké 

(§ 444 odst. 3 písm. f). Podmínka 

společné domácnosti však s ohledem 

na rozdílná bydliště obou 

partnerů vyžadovala konkrétnější 

doložení. Mělo by být specifikováno, 

v čem spočívalo případné 

„společné uhrazování nákladů na 

své potřeby“. Jde přitom o potře- 

by v širším slova smyslu (společná, 

resp. střídavá, úhrada nákladů 

na stravu, zájmy, kulturu, dovolenou 

apod.). Pokud šlo o jednorázové 

odškodnění pro nenarozené 

dítě usmrceného, bez určení otcovství 

se v tomto případě nebylo 

možné obejít. Pro oprávněnost nároku 

to však podle mého názoru 

byla jediná podmínka, a to s ohledem 

na ustanovení § 7 odst. 1 obč. 

zák., které přiznává způsobilost 

být nositelem práv (a povinností) 

i počatému dítěti, narodí-li se živé. 

Jeho právo na výplatu jednorázového 

odškodnění dle § 444 odst. 3 

písm. b) občanského zákoníku pak 

vzniklo narozením, k němuž došlo 

v dubnu 2006. 

Co se týká nákladů na výživu 

pozůstalých, pak vzhledem 

k tomu, že poškozená byla družkou 

zemřelého, nebyl mezi nimi 

vztah, který by obecně zakládal 

jeho vyživovací povinnost vůči 

poškozené jen z tohoto důvodu 

(manželství). Ovšem usmrcený 

byl také otcem počatého dítěte 

pozůstalé družky, z čehož plyne 

jeho vyživovací povinnost podle 

§ 95 zákona o rodině. Její právo 

na náhradu nákladů na výživu dle 

§ 448 občanského zákoníku bylo 

tedy nutné posuzovat ze dvou hledisek. 

V prvé řadě bylo nutné zjistit, 

zda zemřelý družce fakticky 

výživu poskytoval. Výživou se 

rozumí penězi ocenitelný soubor 

věcí, práv a jiných majetkových 

hodnot nebo činností, které jedna 

osoba poskytuje druhé osobě za 

účelem jejího vyživování. Jde 

tedy o výživu v širším slova smyslu, 

o opatření prostředků pro zajištění 

potřeb tělesných, duševních, 

sociálních a zdravotních. 

Pouhé prohlášení pozůstalé družky 

o společné úhradě některých 

nákladů neprokazovalo automaticky 

také to, že jí zemřelý poskytoval 

výživu, naopak vše nasvědčovalo 

tomu, že jí zemřelý v okamžiku 

své smrti výživu neposkytoval. 

Jiná situace je však s posouzením 

vyživovací povinnosti 

podle § 95 zákona o rodině. Ten 

ukládá otci, za něhož matka není 

provdána, jednak povinnost přispívat 

jí přiměřeně na úhradu výživy 

(tato vyživovací povinnost 

trvá dva roky) a vedle toho též na 

úhradu nákladů spojených s těhotenstvím 

a porodem. Tento nárok 

již není podmíněn faktickým poskytováním 

výživy a úhrady nákladů, 

ale vlastním těhotenstvím 

a s tím spojeným zvýšením nákladů. 

Protože nárok podle § 448 

občanského zákoníku zakládá nárok 

na úhradu nákladů na výživu 

také těm pozůstalým, kterým ji za 

svého života zemřelý byl povinen 

poskytovat (aniž se tak fakticky 

dělo), byl nárok pozůstalé družky 

posouzen jako oprávněný, a to 

právě s ohledem na skutečnost, že 

s ním byla v okamžiku jeho smrti 

těhotná. 

Vážení čtenáři, tento příspěvek 

je posledním z těch, ve kterých 

jsme vás v průběhu více než čtyř 

let na tomto místě seznamovaly, 

spolu s kolegyní JUDr. Vlastou 

Miklušákovou, s našimi poznatky 

a zkušenostmi z praxe. Byly jsme 

vedeny přesvědčením, že nemůže 

být na škodu, když se zde objeví 

názory s problematikou likvidace 

pojistných událostí úzce související, 

ale nevycházející přímo z pojišťoven. 

Věříme, že každý tak měl 

možnost vybrat si zde něco, co mu 

tak či onak pomohlo v jeho vlastní 

činnosti. S tímto přesvědčením se 

s touto rubrikou loučíme a všem 

děkujeme za spolupráci, pochopení 

a trpělivost. 

Pojistné podvody v praxi • Pojistné podvody v praxi 

Vloupání 

Jedním z dalších prokázaných podvodů byl podvod v souvislosti 

s údajným vloupáním do bytu a navýšením škody. Uvedenou pojistnou 

událost nahlásila pojištěná, která byla současně majitelkou 

a provozovatelkou zastavárny a bazaru. Mezi odcizenými věcmi 

nahlásila zlaté šperky za téměř 500 000 Kč, velké množství oblečení, 

a mimo jiné ještě 5 mobilních telefonů, 3 notebooky, 4 digitální 

fotoaparáty, 3 videokamery a další věci. Když měla doložit doklady 

o nabytí věci, dodala stvrzenky ze své zastavárny. 

V rámci šetření bylo zjištěno, že paragony, ač měly různá data 

nabytí, byly stejného druhu a pořadová čísla paragonů byly v posloupnosti, 

data nabytí jednotlivých věcí ale s touto posloupností 

nesouhlasily. Dokonce vyšlo najevo, že u dvou věcí bylo uvedené 

datum nabytí až po údajném vloupání do bytu. Když byly porovnány 

doklady a věci s pokladním deníkem, bylo zjištěno, že obdobné 

věci sice byly zastavárnou vykoupeny, ale také již dříve prodány. 

Zajímavé bylo, že dotyčná podnikatelka si údajně zakoupila věci 

za podstatně vyšší částku, než byla jejich obvyklá tržní cena. 

Uvedená zjištění byla předána policii s podezřením na pojistný podvod. 

Policie věc odložila usnesením podle § 159a/1 tr. řádu s odůvodněním, 

že se nejedná o pojistný podvod, neboť pojištěná při své výpovědi 

na policii uvedla, že pojišťovna při likvidaci škody po ní požadovala, aby 

prokázala způsob nabytí věcí, a proto si sama jednotlivé paragony o zakoupení 

věcí vystavila. To, že vědomě předložila falešná potvrzení, policii 

nezajímalo a nezajímalo to kupodivu ani státního zástupce, ke kterému 

pojišťovna podala stížnost proti zmíněnému usnesení policejního 

orgánu a jenž stížnost pojišťovny zamítl. To bohužel svědčí o nepříliš 

dobré práci orgánů činných v trestním řízení, zejména policie a státních 

zastupitelství a jejich profesionálním přístupu. 

Z tohoto případu plyne pro pojišťovny ponaučení, že na práci orgánů 

činných v trestním řízení vždy není spolehnutí a jejich rozhodnutí 

v mnoha případech, které jsou zcela zřejmými pojistnými podvody, 

dává podvodníkům argumenty, že se nejedná o pojistný podvod, pro 

případný spor v rámci občanskoprávního řízení... 

(il) 


Vuměleckých sbírkách České pojišťovny 

a. s. jsou vedle malířů důstojným 

způsobem zastoupeni svými 

drobnými plastikami i sochaři. Jako příklad 

můžeme uvést velkou osobnost, 

umělce vskutku národního, JOSEFA 

VÁCLAVA MYSLBEKA (1848–1922). 

Česká pojišťovna a. s. vlastní jeho 

plastiku Sousoší sv. Václava o rozměrech 

50 x 52 x 32 cm, kterou oprávněně 

počítá do svého Zlatého fondu. Dále 

pak sochu sv. Václava na mramorovém 

soklu mající rozměr 50 x 4,5 cm. 

Zakladatel moderního českého sochařství 

Josef Václav Myslbek se narodil 

20. června 1848 v Praze v rodině 

malíře pokojů. Svá umělecká studia 

zahájil v sochařské dílně Tomáše Seidana 

a poté v ateliéru Václava Levého. 

Po jeho smrti roku 1870 se rychle 

osamostatnil. Studoval malířství na 

Akademii výtvarného umění, kde se 

později sám stal profesorem. V roce 

1873 se oženil; se svou ženou Karolinou 

měli postupně 8 dětí, z nichž většina 

však zemřela v nízkém věku. Pro 

obživu rodiny intenzivně pracoval, většinou 

na několika zakázkách současně. 

Ke svým dílům byl velmi kritický 

a většinou je mnohokrát přepracovával, 

když s příslušnou verzí nebyl naprosto 

spokojen. 

Roku 1878 podnikl krátkou, ale důležitou 

cestu do Paříže; navštívil zde 

Louvre, kde se seznámil s moderním 

francouzským sochařstvím. Navázal 

také celoživotní přátelství s Václavem 

Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. 

V roce 1885 se stal profesorem na 

Umělecko-průmyslové škole, roku 

1896 přešel na Akademii výtvarných 

umění, kde učil až do odchodu do důchodu 

v roce 1919. 

Jeho sochařské realizace jsou umístěny 

nejen v Čechách, na Moravě a ve 

Slezsku, ale i jinde v Evropě. 

Především však v Praze jsou jeho 

umělecká díla nepřehlédnutelná. Připomeňme 

především jeho vrcholné 

dílo, jezdeckou sochu patrona české 

země sv. Václava, doplněnou svědky 

přemyslovských Čech, sv. Ludmilou, 

sv. Anežkou, sv. Prokopem a sv. Vojtěchem 

na Václavském náměstí. Pracoval 

na ní 30 let. 

Při tvorbě hlavní části pomníku se 

inspiroval svatováclavským pokladem, 

přilbicí, drátěnou košilí a mečem. Velkou 

pozornost věnoval podobě tváře 

světce. Rovněž definitivní podoba šatů 

knížete znamenala pro Myslbeka samostatný 

tvůrčí zápas. Za model sochy 

koně si vybral ušlechtilého sedmiletého 

hřebce Arda, kterého vodili do ateliéru 

vojáci a drželi ho při pózování. 

Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven 

O 

bdobně jako význačné světové finanční instituce také československé 

a později české banky a pojišťovny po generace shromažďovaly 

ve svých sbírkách díla předních výtvarných umělců. Prozíravá akviziční 

politika těchto institucí vedla k investicím posilujícím jejich prestiž, totiž do 

sbírek uměleckých děl, především malířských, grafik, plastik, soch, ale třeba 

i uměleckých fotografií. Mezi takové významné finanční domy u nás, 

v našem případě pojišťovny, patří na přední místo Česká pojišťovna a. s. 

a Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group. 

Důvodem pro vytváření hodnotných uměleckých sbírek nebyla jen potřeba 

okázale si vyzdobit prostory finančních domů, nebo dobře a bezpečně 

uložit finanční prostředky. V mnoha případech tímto způsobem pojišťovny 

podporovaly talentované výtvarné umělce v počátcích jejich kariéry. Je chvályhodné, 

že sbírky nezůstávají skryty v depozitářích – naopak, výtvarná 

díla jsou při různých příležitostech představována odborné i laické veřejnosti. 

Na této stránce jsme vám ve volném seriálu postupně představovali 

umělce, jejichž díla jsou ve sbírkách pojišťoven zastoupena. 

Poděkování patří příslušným zaměstnancům výše jmenovaných pojišťoven 

za nevšední ochotu, s jakou přistoupili ke spolupráci na tomto seriálu. 

Josef Václav Myslbek 

Dále vzpomeňme monumentální 

sousoší Libuše a Přemysl, Lumír a 

Píseň, Záboj a Slavoj a čtvrté sousoší 

Ctirad a Šárka. První dvě jmenovaná 

stála na novoměstské straně Palackého 

mostu, další dvě na smíchovské 

straně. Myslbek se při jejich tvorbě 

nechal inspirovat Dalimilovou kronikou, 

proslulými Rukopisy, Zeyerovým 

cyklem epických básní Vyšehrad a 

v neposlední řadě hudbou Bedřicha 

Smetany. Na sklonku II. světové války, 

14. února 1945, byla sousoší při náletu 

spojeneckých letadel na Prahu silně 

poškozena, nejvíce z nich Libuše 

a Přemysl. Po restaurování se na předpolí 

mostu, který byl mezitím rozšířen, 

nevrátila a byla umístěna v sadech na 

Vyšehradě. 

Nesmíme opomenout ani pomník 

Karla Hynka Máchy na Petříně. Ten byl 

u Mistra Myslbeka původně objednán 

slavným spolkem Svatobor, založeným 

v roce 1862, který měl ve svém 

statutu mimo jiné ustanovení, že se 

přičiní o zřizování pomníků zasloužilým 

mužům a ženám českého národa, 

především literátům. Stalo se tak 

po upozornění na špatný stav pomníku 

Karla Hynka Máchy na hřbitově 

v Litoměřicích a potvrzením této skutečnosti 

místním šetřením, které provedli 

tehdejší předseda Svatoboru 

Alois Jirásek a jednatel Karel Václav 

Rais. Když však příslušná komise přišla 

do Myslbekova ateliéru shlédnout 

již téměř dokončené dílo, usoudila, že 

tak zdařilý pomník musí zůstat v Praze 

a pro Litoměřice, úmrtní město velkého 

básníka, bude objednán jiný. 

Dalšími z jeho vynikajících realizací 

je pomník klečícího pražského arcibiskupa, 

kardinála Bedřicha Josefa, 

knížete Schwarzenberga v katedrále 

sv. Víta na Pražském hradě a pomník 

českého politika Františka Ladislava 

Riegra ve stejnojmenných sadech na 

Vinohradech při vstupu z Italské ulice. 

Ani ve stručném výčtu dalších nesmí 

chybět socha Hudby ve foyeru 

Národního divadla v Praze nebo sochy 

Opery a Dramatu nad bočním 

vchodem tamtéž. Naopak nerealizován 

zůstal jeho pomník Bedřichu Smetanovi, 

se kterým bylo počítáno na 

severní výběžek ostrova Žofín. Geniální 

český skladatel sedí u klavíru a komponuje. 

Sochařská studie je umístěna 

ve sbírkách Národní galerie v Anežském 

klášteře. Významnou složkou 

Myslbekovy tvorby jsou též figurální 

portréty vůdčích osobností politického 

a kulturního života té doby. 

Josef Václav Myslbek byl velice impulsivní, 

v tom smyslu se a Akademii stal 

legendou, a to nejen směrem ke svým 

žákům, ale i k vysoce postaveným zákazníkům. 

Když pracoval na sousoších 

pro Palackého most, přišla do ateliéru 

komise „odborníků“ z magistrátu s nějakými 

připomínkami. Mistra Myslbeka rozčílili 

natolik, že otevřel dveře dokořán 

a s výkřikem: „Marš, jedna, dvě, tři a ať 

už jste venku!“ deputaci vyhodil. 

V roce 1903 přišel do jeho ateliéru 

na Akademii tehdejší místodržící hrabě 

Coudenhove. V tu chvíli tam pracovali tři 

Myslbekovi žáci, Štursa, Španiel a Srb. 

Myslbek využil příležitosti a vzácné návštěvě 

je představil slovy: „Tohle je Moravan 

(Štursa), tento Španěl a tohle Srb.“ 

Hrabě na místě gratuloval k mezinárodním 

žákům a k pověsti, které se Myslbek 

jako pedagog ve světě těší. 

Josef Václav Myslbek se stal uznávaným 

již za svého života, dostalo se 

mu mnoha poct, mimo jiné mu byl udělen 

čestný doktorát Filozofické fakulty 

Karlovy univerzity. Po své smrti, která 

ho zastihla 2. června 1922 v Praze, 

byl pohřben na místě nejčestnějším, 

na vyšehradském Slavíně. 

Josef Hrubeš

ke staÅ¾enÃ­ - PojistnÃ½ obzor

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

ke staÅ¾enÃ - PojistnÃ½ obzor