Škvorecký Josef - Zbabělci.pdf (1,4 MB) - Webnode

"Helenkoprosimtěvodpusťmito," zadrmolil Lexa a Helena do
toho křičela:
"Kluci, neblbněte! Nebo pudu domu!"
"Ale, brouku," řekl Lexa. Helena vstala, otočila se a otevřela
dveře. Pak beze slova vypadla ven. Za mnou se ozval rámus, jak
někdo převrh pultek, a pak Bennův hlas:
"Heleno! Počkej! Kam deš?" ¨
Benno do mně zezadu vrazil, jak už zas svým kolíbavým
krokem pádil ke dveřím.
V černu chodby zasvítila jeho bílá košile a pak zmizel za
Helenou.
"Tak, teď to tu máme dovopravdy," řekl Lexa a zasmál se.
"Páni, Benno je blbec," řekl Harýk.
"To je. A ta káča ho tak šíleně využívá."
"Dyby aspoň za něco stála."
"Vona je blbá," řekl Lexa.
"No copak," řekl Fonda. "Vona takhle je docela dobrá."
"Páni!" řekl Harýk.
"No fakt. Ksicht má docela dobrej."
"Ale lepší má prdel," řekl Harýk.
"Harýku! Pomatuj, že je tu Lucie," řekl Lexa.
Podíval jsem se na Lucii.
"Já sem na to zvyklá," řekla.
"Tomu říkám výkon, zvyknout si na takovýho sprosťáka," řekl
Lexa.
"Ty můžeš mluvit," řekl Harýk. Kluci takhle mluvili vždycky.
Nemysleli to nikdy vážně, jenže vždycky mysleli, že to je moc
vtipné, a možná, že to bylo vtipné. Ve skutečnosti myslím. V
knížkách a románech se vtipnost a duchaplnost vyrábí, ale ve
skutečnosti tak moc vtipné není nic. Spíš je vždycky za vším nějaké
dráždění nebo tak, jako se dráždí kluci s holkama mluvením, ale i
kluci mezi sebou. Nevím, jestli taky holky mezi sebou, ale kluci ano.
Protože kdyby se nešlo mluvením aspoň dráždit, tak by nakonec ani
nebylo o čem mluvit, když se zrovna nic zvláštního neděje, jako
třeba na tancovačkách, a člověk nemusí mluvit z vitálních důvodů.
Tam by přece nemělo smysl mluvit o těch blbostech, co se tam o
nich mluví, kdyby nebylo toho dráždění. Mezi klukama a holkama