Škvorecký Josef - Zbabělci.pdf (1,4 MB) - Webnode

"Oukej," řekl Pedro a já se otočil. Proti mně proudily rozzářené
obličeje a řehtaly se mi do očí. Ušklíbl jsem se a přimhouřil jsem
pohrdavě oči. Vlajka na zámku pořád vlála.
K čertu s wirtemberskou královnou. K čertu se vším. K čertu s
královnou virtemberskou. Ať se jde bodnout. Stejně by k ničemu
nebyla.
Zachtělo se mi vidět Irenu a zamířil jsem k poště. Tam se lidi
kolem něčeho tlačili. Protlačil jsem se blíž. Na chodníku před poštou
stála po zuby ozbrojená četa německých dětí.
Byl na ně pohled. Nebylo jim víc než čtrnáct a hlavy měly
zastrčené v helmách, že jim vykukovaly jen špičky nosů.
A z té tmy pod helmama jim svítila očka, plná strachu a
rozpaků a zmatenosti. Pod těma helmama a panzerfaustama a
automatama, kterýma byli ověšeni, bylo vidět, že to jsou děti.
Hitlerčíci. Mlčeli a nevěděli, co mají dělat. Kolem nich byl prázdný
kruh a pak věnec lidí, kteří jim nadávali. Slyšel jsem pěkné nadávky
a bylo vidět zaťaté pěsti. Protlačil jsem se do první řady. Hitlerčíci
měli boty od bláta a vypadali utahaně. Vtom někdo z druhé strany
vyskočil z davu a vytrhl jednomu Němčíkovi automat z ruky. Ozval
se výkřik, asi povel a hlouček se naježil zbraněma. Rozkoukaly se
černýma dutýma očima a já pocítil nepříjemný tlak v břiše. Sakra,
jako kdybych už měl v břiše kulku. To byl nepříjemný pocit.
Uvědomil jsem si, že to musí být blbé, být zraněn. Stáhl jsem
se impulzívně dozadu, ale hned jsem zůstal stát. Hergot, třeba se
Irena odněkud dívá, aby si nemyslela, že se bojím.
Bylo blbé se bát. Rozhlédl jsem se, ale Irenu jsem neviděl.
Couvali všichni. Stál jsem vlastně už docela sám mezi
couvajícím davem a naježenou četou Němců. To bylo dobré,
protože teď bylo možné ustoupit. Strčil jsem ruce do kapes a otočil
jsem se. Zase jsem pocítil ten pocit, jenže teď na zádech. Nervy se
mi napnuly. Ale chtěl jsem zůstat lhostejný.
Odloudal jsem se pomalým krokem za davem. Za mnou se
ozval ostrý německý povel a ve mně zatrnulo. Zase jsem měl impuls
praštit sebou na zem, ale opanoval jsem se. Blbost.
Trefili by mě stejně. Jen ne se bát. A hlavně to nedat na sobě
znát. Ušklíbl jsem se na lidi, ustupující přede mnou a zpola se