Škvorecký Josef - Zbabělci.pdf (1,4 MB) - Webnode

"Byl, ale – "
"Ale ty se p o v a ž u j e š za hrdinu."
"Samo," řekl jsem. Asi mě přece viděla. Musel jsem z toho
udělat psinu. Shodit se sám. Jinak bych si musel vymyslet něco
logického, a mně se nechtělo myslet. Chtělo se mi dívat se na Irenu
a kecat s ní.
"Ale, ale," řekla Irena. "A proč si teda něco neudělal?"
"Nechtělo se mi," povytáhl jsem obočí a pohlédl jsem na Irenu
pohledem jak Clark Gable. Ten, jak se mi vždycky zdálo, nic jiného
nedovedl než nakřivit hubu, ale na všecky ženské mu to stačilo,
aspoň ve filmu. Vyzkoušel jsem, že ve skutečnosti to obyčejně stačí
taky. Aspoň ve většině případů.
Tak jsem teda zkřivil hubu na Irenu a pokračoval jsem:
"Proč bych dělal hrdinu? K čemu?"
"No - abys dokázal, že se nebojíš."
"A proč bych to měl dokazovat?"
"Abys dokázal, že si muž."
"To lze dokázat i jinak," řekl jsem stupidně a čekal jsem jak na
to bude Irena reagovat. Reagovala na to přesně tak, jak jsem čekal.
Byla pitomá. Ale miloval jsem ji.
"Tak už dost," řekla. Abych pochopil, že pochopila. Ani ji
nenapadlo, že nepochopila. Zřejmě na to v mozečku neměla
zařízení, aby pochopila. Holky vůbec měly v mozečku zařízení
hodně primitivní. Byl bych rád věděl, jestli je na světě aspoň jedna,
která by pochopila. Nejenom, co člověk říká, ale i to, co tím myslí. A
že tím myslí něco jiného, než třeba říká. A že to říká kvůli něčemu
jinému než kvůli tomu, co říká. Byl bych rád věděl, jestli je na světě
aspoň jedna taková holka. Skočil jsem teda na tu kolej, po které
ujížděla Irenina dušička.
"Nebo ty myslíš, že jinak to dokázat nelze?" řekl jsem.
"Ale ano, ale už je toho o tom dost, nemyslíš?"
"A ty jiný důkazy sou ale příjemnější."
"Danny, už dost. Nebo s tebou nebudu vůbec mluvit."
"Oukej," řekl jsem a ještě jsem zgableovštil ten svůj úsměv.
Ale dostal jsem z toho křeč do svalu na tváři. Honem jsem si
musel dát ruku pod nos a mnout si to tam jakoby nic. Křeč mě na