Škvorecký Josef - Zbabělci.pdf (1,4 MB) - Webnode

musela být. Mnoho lidí mělo zájem o revoluci. A mnoho pánů mělo
na ní zájem. A mnoho pánů se potřebovalo očistit. Revoluce byla
moc prospěšná. Už jsem viděl, jak pan Macháček bude psát:
Historie kostelecké revoluce. Váženému panu dr. Šabatovi,
okresnímu hejtmanovi v Kostelci, v úctě oddaný autor, a vydal B.
Minařík, knihkupec v Kostelci. To napíše a rozprodá a pánové
Kaldounové a Krocanové a Moutelíkové si to postavějí do knihoven
vedle sebraných spisů Mistra Aloisa Jiráska a vedle Sborníku k
devadesátým narozeninám pana Josefa Serponě-Domanína, českého
velkoprůmyslníka. A budou si v tom číst, ale většinou jenom ty
odstavce, kde bude o nich.
A o nich tam bude, o všech. Pan Macháček nezapomene na
nikoho. Pan továrník Kaldoun ochotně uvolnil svoje skladiště, kde
byla zřízena nouzová ošetřovna, napíše. A pí Krocanová s pí
Moutelíkovou vařili polévku pro partyzány. Pan Macháček všechno
napíše. Všechno podrobně a podle pravdy, aby se to zachovalo
potomstvu. Jak pí Krocanová vařila polívku partyzánům. Ostatně,
bude to dobré, když se to zachová potomstvu. Aspoň se potomstvo
bude mít čím bavit.
Zezdola se opět rozštěkal Bonza. Už mě to otrávilo. Blbče, řekl
jsem, jen žrát a žrát a žrát. Otočil jsem se a odešel jsem z pavlače.
Zavřel jsem dveře, sebral jsem saxofon a vystoupil jsem po
posledních schodech k bytu. Za dveřmi byla tma.
Odemkl jsem a vstoupil jsem dovnitř. V předsíni jsem
nerozsvítil, abych nevzbudil otce a maminku. Ale maminka určitě
stejně nespí. Vždycky čekala, až přijdu, pak teprv usnula.
A ani pak často ne. Maminka měla vysoký krevní tlak a trpěla
nespavostí. Bylo mi jí líto. Jednou, když jsem omylem spáchal v
továrně sabotáž a dostal jsem strach, že mě lízne gestapo, uvědomil
jsem si najednou, že ji mám rád. Byl to jediný člověk, kterého jsem
měl opravdu rád. Jinak jsem si lásku vždycky nějak spíš dělal, ale
maminku jsem měl rád.
Jenže, měl jsem ji pořád, a tak jsem na ni často zapomínal.
Z ložnice jsem slyšel otcovo oddychování. Pověsil jsem
klobouk na věšák a podíval jsem se do temného zrcadla. Spatřil
jsem v něm svou siluetu. Vždycky jsem se do něho díval, když jsem
přicházel v noci domů. Někdy, když jsem rozsvítil, vypadal jsem v