Škvorecký Josef - Zbabělci.pdf (1,4 MB) - Webnode

cpali se do ulic vedoucích z náměstí na obě strany. Za kostelem se
něco dělo, ale nebylo vidět co.
Před poštou se zastavovaly hloučky lidí a hleděly tím směrem.
Viděl jsem jen zadky hlav, klobouky naražené v týle a rozcuchané
čupřiny. Pak se po obou stranách kostela začalo vylidňovat. Spatřil
jsem paní Salačovou, chromou švadlenu, jak se na berlách rychle
odhoupává pryč. Probudil se ve mně zájem. Nalevo od kostela se
vynořil voják s napřaženým bodákem a náměstí ztichlo. Voják šel
pomalu, s šedivou helmou na hlavě a ve vysokých botách, celý
temný. Za ním, kousek od něho, se objevil druhý. Pak se na druhé
straně kostela objevili taky vojáci. Roztáhli se a postupovali
vějířovitě kolem kostela. Drželi v rukou pušky s nasazenými
bodáky a automaty. Šli tiše, pomalu a pravidelně. Za nima bylo
náměstí prázdné. Dav se v tichosti cpal do ulic a do průjezdů domů.
Paní Salačová zoufale utíkala na berlách. Pozoroval jsem ji. Její tělo
dělalo ohromné rozkmity, jako když se cvičí na bradlech.
Namáhala se ze všech sil, ale vojákům nestačila. Na tom místě,
co šla, se vějíř zpomalil. Viděl jsem, že voják, který ji žene, je v
rozpacích. Bylo to zajímavé. Teď nevěděl, jestli ji má předejít a
nechat si ji v zádech, nebo počkat, až se dobelhá do nějakého
průjezdu. Zpomalil krok a celá řada se skoro zastavila. Vějíř na
druhé straně náměstí byl už za polovinou.
Za vojáky šlo několik důstojníků s revolvery. Slyšel jsem, že
něco křičí na lidi, kterým se ještě nepodařilo někam se vecpat.
Podíval jsem se zas na paní Salačovou. Už se skoro dostala domů.
Měla krámek v jednom domě vlevo na náměstí.
Voják s automatem šel pomalu za ní a vypadalo to, jako kdyby
to byl skaut, konající dobrý skutek. Jako kdyby ta flinta patřila jí a
on jí ji nesl a doprovázel ji domů. Bylo ticho, jen to řvaní důstojníků
na druhém konci náměstí a z dálky vrzání berel paní Salačové. Už
byli jen pár kraků od jejího krámku. Udělala ještě tři výkyvy a
zmizela v něm. Voják se otočil a pustil se rychle podél řady domů k
ústí ulice. Za ním šel důstojník s rukavicema na rukou a s
napřaženým revolverem. Oba postupující útvary už obešly kostel a
spojily se v jedinou řadu. Její křídla zůstala stát u ústí ulic a
prostředek se roztahoval po rychle se vyprazdňujícím náměstí.
Poslední zbytky davu prchaly kolem mě za poštu do starého ghetta