Škvorecký Josef - Zbabělci.pdf (1,4 MB) - Webnode

lepšího zboží. Tak proto jsem miloval Irenu. Nemilovala mě a já ji
miloval a mně na tom nezáleželo. Podíval jsem se jí do očí.
"Bojíš se?"
"Danny, nezahrávej si, prosim tě!"
"Bojíš se?"
Podívala se mi přes hlavu a měla v očích strach.
"Danny, poď dovnitř, to neni legrace!"
"Bojíš se?"
"No ano."
"O mě?"
"Dyť víš, Danny, prosim tě."
"Ale nemiluješ mě?"
"Danny, prosim tě, pojď dovnitř."
"Ale nemiluješ mě, viď?" řekl jsem pomalu. Její oči se dívaly
uděšeně. Hrál jsem to. Vidíš, Ireno, na ničem mně nezáleží. Ať mě
třeba odstřelí, když mě nemiluješ. Ať mě třeba pověsí, vidíš. Díval
jsem se na ni upřeně. Najednou jí oči začaly sledovat něco, co bylo
už docela blízko za mnou. Cítil jsem, že za mnou něco je. A věděl
jsem co. Zase jsem měl ten pocit, že mám kulku v zádech. Ale taky
ten pocit, že jsem to skvěle zahrál před Irenou, že se mi povedlo
něco velkého.
Ireniny oči to s napětím zděšeně sledovaly a ústa se jí
pootevřela. Otočil sem se, opřel jsem se zády o poštu a dal jsem zas
ruce do kapes. Zdálo se mi, že se na mě dívá celý svět.
Proti mně, už docela blízko, stál voják s automatem
namířeným na mě.
"Also los," řekl, ale nehýbal se. Měl širokou hovězí tvář a na
bradě šedivé strnisko. Přes rameno měl zavěšenou gasmasku a za
uchem mu čouhala šedivá hlavice panzerfaustu.
Byl to nějaký starší tatík. V každé botě měl po jednom
handgranátu a nevěděl, co má dělat. Zazubil jsem se naň přátelsky a
drze. Přistoupil až ke mně. V očích měl strach a rozpaky. Měl strach.
Měl strach z toho, co bude možná už dnes nebo za pár dní. Ale taky
měl strach z důstojníků, co šli za ním. Přistoupil až těsně ke mně a
řekl důvěrným hlasem:
"Schauen sie, es hat doch keinen Zweck. Gehen sie weg, bitte."