MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU ...

MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY 

V KONTEXTU PROBLEMATIKY 

OBCHODU S LIDMI A VYKOŘISŤOVÁNÍ 

Eva Pechová 

La Strada Česká republika, o. p. s., 2007 

Projekt byl financován z dotačního programu Ministerstva vnitra České republiky 

„Prevence obchodování s lidmi a pomoc obětem“

OBSAH 

1. Úvod ........................................................................................................................................ 4 

2. Metodologie ........................................................................................................................... 6 

2.1. Definice obchodu s lidmi 6 

2.2. Písemné zdroje — rešerše uskutečněných výzkumů a studií o problematice v ČR 6 

2.3. Terén 7 

3. Vietnamské komunity v Evropě .......................................................................................... 8 

3.1. Polsko 8 

3.1.1. Vietnamci v Polsku v kontextu obchodu s lidmi 10 

3.2. Německo 11 

3.3. Rusko 12 

3.4. Další evropské státy 15 

4. Vietnamská komunita v ČR ............................................................................................... 16 

4.1. Vietnamská migrace do bývalého Československa před rokem 1989 16 

4.2. Vietnamská komunita v ČR v současnosti — statistické údaje 17 

4.3. Několik vln vietnamské migrace — různé skupiny Vietnamců v ČR 17 

4.4. Motivace odchodu z Vietnamu 18 

4.4.1. Ekonomické důvody odchodu z Vietnamu 19 

4.4.2. Odchod za příbuznými 21 

4.4.3. Další důvody odchodu z Vietnamu 22 

4.4.4. Proč právě Česká republika? 23 

4.5. Každodenní život 23 

4.6. Nově příchozí vietnamští migranti v ČR 26 

4.6.1. Příchod s pomocí neoficiálních zprostředkovatelů 26 

4.6.2. Cesta za prací do české továrny — nový trend ve vietnamské migraci 30 

4.7. Kriminalita ve vietnamské komunitě 31 

4.7.1. Fungování vietnamských zločineckých struktur 31 

4.7.2. Zveřejněné případy obchodu s lidmi 33 

4.7.3. Ostatní kriminalita 34 

5. Vybraná kulturní specifika Vietnamců ........................................................................... 36 

5.1. Postavení vietnamské ženy v rodině a ve společnosti 36 

5.2. Prostituce ve Vietnamu 37

6. Vietnamci a Vietnamky jako obchodované osoby ve světě ............................................. 39 

6.1. Asie 39 

6.2. Neasijské země 41 

7. Prevence ............................................................................................................................... 43 

7.1. Prevence v zemi původu 43 

7.1.1. Realizované kroky 44 

7.2. Prevence ve vietnamské komunitě v ČR 46 

7.2.1. Realizované kroky 47 

7.3. Doporučení v oblasti prevence 48 

7.3.1. Doporučení v oblasti prevence v zemi původu 48 

7.3.2. Doporučení v oblasti prevence na území ČR 50 

8. Sociální práce — dosavadní praxe a její limity ................................................................. 52 

8.1. Analýza klientek 2005—2007 52 

8.2. Jazyková bariéra 53 

8.3. Kulturně podmíněné bariéry 54 

8.3.1. Obava z hanby 54 

8.3.2. Rozeznání potřeb 54 

8.3.3. Pochopení podstaty systému pomoci 54 

8.4. Nabídka psychoterapie 55 

8.5. Doporučení v oblasti sociální práce 55 

9. Závěrečné shrnutí ............................................................................................................... 57 

10. Závěr ..................................................................................................................................... 62 

11. Seznam použité literatury ................................................................................................. 63

1. Úvod 

Tato Závěrečná zpráva z projektu (dále jen zpráva) je součástí projektu Pomoc a podpora obchodovaným 

a komerčně zneužívaným osobám, který byl financován z dotačního programu Ministerstva vnitra České 

republiky Prevence obchodování s lidmi a pomoc obětem. Projekt byl realizován organizací La Strada Česká 

republika, o. p. s. (dále jen La Strada ČR) v období duben—prosinec 2007. Hlavním cílem části projektu, 

která se věnovala vietnamské komunitě, bylo rozšiřování možností identifikace obchodovaných osob a prevence 

obchodu s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě v ČR a ve Vietnamu a hledání dalších cest 

modifikace sociálních služeb vzhledem ke specifickým potřebám vietnamské klientely. 

Problematiku obchodu s lidmi a vykořisťování ve světě je velice těžké statisticky popsat a odhady počtu 

obchodovaných a vykořisťovaných osob se značně liší. Různé mezinárodní studie uvádějí, že ročně je celosvětově 

obchodováno 700 tisíc až 2 miliony osob, přičemž 300 až 500 tisíc osob je každoročně obchodováno 

v rámci Evropy. Odhaduje se, že celosvětový roční příjem z obchodu s lidmi se pohybuje mezi 8,5 až 12 

miliardami EUR (Ministerstvo vnitra, 2005, s. 7). Podle nedávné studie Mezinárodní organizace práce je na 

celém světě 12,3 milionu osob obětí nucené práce, přičemž z tohoto počtu je 2,4 milionu osob zároveň obchodováno 

za tímto účelem; roční zisky pachatelů jsou pak odhadovány na 31,6 miliard dolarů (ILO, 2005, s. 12). 

Uvedená čísla řadí obchod s lidmi a nucenou práci mezi jednu z nejvýnosnějších forem mezinárodního organizovaného 

zločinu, jehož zisky jsou srovnatelné s příjmy z obchodu s drogami nebo zbraněmi. 

Česká republika je v současnosti zdrojovou, cílovou i tranzitní zemí pro obchod s lidmi. 

Důkazy o existenci obchodu s lidmi ve vietnamské komunitě v ČR a hypotézy o mechanismech a principech 

fungování tohoto jevu vycházejí ze zkušeností organizace La Strada ČR a dalších českých neziskových 

organizací, které v posledních několika letech poskytly své služby obchodovaným vietnamským 

ženám a mužům 1 . Dalším zdrojem jsou údaje poskytnuté pracovníky Útvaru pro odhalování organizovaného 

zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR (dále jen ÚOOZ), informace přímo 

z vietnamské komunity a také informace mezinárodních organizací. V textu o situaci ve Vietnamu ve 

spojitosti s obchodem s lidmi na jedné z nejnavštěvovanějších internetových stránek o této problematice 

se praví 2 : „Vietnam je zdrojovou i cílovou zemí pro muže, ženy a děti obchodované za cílem nucené práce 

a sexuálního vykořisťování. Vietnamské ženy a dívky jsou obchodovány do Kambodži, Číny, Hongkongu, 

Macaa, Malajsie, Tchaj-wanu a do České republiky za účelem komerčního sexuálního vykořisťování.“ Podobné 

informace nalezneme také například v materiálu organizace Rady Vietnamu pro lidská práva, která je 

společností přidruženou k Mezinárodní federaci lidských práv: „ … během let 1997—2001 byly obchodovány 

desítky tisíc vietnamských žen a dívek za účelem sexuálního vykořisťování do Kambodži, Číny, na Macao, do Hongkongu, 

Laosu, Malajsie, Jižní Koreji, na Tchaj-wan, Myanmar, do Singapuru, Thajska, Ruska a České republiky“ 

(Vietnam Committee on Human Rights, 2007, s. 8). 

Pokud o tomto problému České republiky otevřeně hovoří zahraniční organizace, bylo by pokrytecké 

a také krátkozraké nevěnovat se mu dostatečně v rámci našeho státu. Tento text by mohl posloužit jako 

výchozí materiál k dalšímu podrobnějšímu zkoumání (s větší personální i časovou dotací) ze strany státu 

i ostatních neziskových organizací. Kromě obchodu s lidmi se zaměříme také na problematiku vykořisťování 

ve vietnamské komunitě, což je prozatím oblast nepopsaná, a pokusíme se rozkrýt některá doposud 

jen předpokládaná fakta svázaná s tímto jevem. 

Hlavním cílem Zprávy je ověřit některé předpoklady o vietnamské komunitě v ČR v souvislosti s obchodem 

s lidmi pro zlepšení sociálních služeb poskytovaných organizací La Strada ČR obchodovaným a vykořisťovaným 

vietnamským ženám a mužům a navrhnout doporučení v oblasti prevence obchodování 

s lidmi ve vietnamské komunitě. 

Například organizace Arcidiecézní charita Praha 

http://www.humantrafficking.org — Webové stránky podporované 

Ministerstvem zahraničních věcí Spojených států amerických

V první části textu zpráva popisuje fungování vietnamské komunity u nás s přihlédnutím k situaci 

v dalších evropských státech, dále charakterizuje mechanismy vstupu na území a život nově příchozích 

vietnamských migrantů v ČR, kteří jsou nejvíce ohroženou skupinou ve smyslu obchodu s lidmi a vykořisťování, 

a rizikové faktory jejich migrace. V další části se zpráva zaměřuje na některá etnicko-kulturní 

specifika Vietnamců spojená s problematikou a také na téma obchod s lidmi směrem z Vietnamu do různých 

asijských a evropských zemí a jeho různé podoby. Na základě zkušeností z projektu a z dosavadní 

práce organizace nabízí zpráva na závěr některá konkrétní zlepšení v prevenci těchto jevů ve vietnamské 

komunitě a v dostupnosti pomoci a v poskytování sociálních služeb cílovým skupinám. 

Tato zpráva si neklade za cíl objektivně popsat migraci a život vietnamské komunity u nás, ale naopak se 

snaží vybrat a upozornit na některé problémy. Popisy situací jsou tedy někdy záměrně problematizovány 

pomocí vybraných příběhů. Nebylo by tedy vhodné podle uvedených příkladů zobecňovat a stigmatizovat 

dle nich vietnamskou komunitu jako celek. Fakta uvedená v této práci je vhodné chápat jako platná 

v konkrétním kontextu, nikoliv jako skutečnosti všeobecně fungující v celé komunitě.

2. Metodologie 

2.1. Definice obchodu s lidmi 

Na mezinárodní úrovni přinesl první jasnou a právně závaznou definici obchodu s lidmi tzv. Palermský 

protokol v roce 2000 3 . Vnitrostátní definici obsahuje trestní zákon v platném znění v ust. § 232a. Definice 

trestného činu obchodování s lidmi, která vstoupila v platnost v roce 2004, vychází z definice obchodování 

s lidmi obsažené v Palermském protokolu a v Rámcovém rozhodnutí Rady o obchodování s lidmi. 

Podle této definice se za obchodování s lidmi trestá ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, 

ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního 

obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, c) k nuceným pracím nebo k jiným formám 

vykořisťování, a to v případech, kdy je předmětná osoba mladší 18 let. Při obchodování s dospělými osobami 

se pro trestnost vyžaduje navíc použití násilí nebo pohrůžky násilí, lest anebo zneužití omylu, 

tísně nebo závislosti. V obou případech je základní trestní sazba dvě léta až deset let, u kvalifikovaných 

skutkových podstat může dosáhnout až patnácti let (Burčíková, 2006, strana 6—7). 

V České republice (i v rámci vietnamské komunity) je nejčastějším účelem obchodování s lidmi nucená 

práce či jiné formy vykořisťování, přičemž nucenou prostituci chápeme jako jednu z forem nucené práce. 

Vykořisťování vymezujeme také zvlášť vedle obchodu s lidmi, protože vykořisťování, kromě jednoho 

z cílů obchodu s lidmi, může existovat i samostatně jako pojem širší než obchod s lidmi — osoby vykořisťované 

nebyly vykořisťovanou osobou nikam transportovány a mohou být vykořisťovány za použití 

jiných prostředků než používají obchodníci s lidmi. Je však vhodné i těmto lidem zajistit přístup k sociálním 

službám, protože mohou žít a pracovat v nehumánních podmínkách. 

Podrobněji o problematice definice obchodování s lidmi (také nucené práce a vykořisťování), jejím problematickém 

zakotvení v české legislativě a její aplikaci v textu Burčíkové (2007, v tisku). 

2.2. Písemné zdroje — rešerše uskutečněných výzkumů 

a studií o problematice v ČR 

Odborných autorů, kteří se věnují vietnamské komunitě v ČR a jejímu fungování, je velice málo. Některé 

jejich práce jsou navzdory své kvalitě navíc téměř neznámé. Povědomí české veřejnosti, i odborné, o této 

problematice je tedy nevalné, nejsou veřejně známy konkrétní problémy, se kterými se komunita potýká, 

a hledány možnosti jejich řešení. 

Základní odborné práce, které se podrobně věnují vietnamské komunitě v České republice, pocházejí z per 

(klávesnic) tří autorů: PhDr. Stanislava Broučka, Csc., Mgr. Jiřího Kocourka a Mgr. Šárky Martínkové. 

Etnolog Stanislav Brouček (Vietnamské etnikum v lokálním prostředí české majority, 2002; Český pohled 

na Vietnamce, 2003 a další) se tímto tématem v současnosti již nezabývá, avšak jeho příspěvek ke zkoumání 

vietnamské migrace do ČR je zásadní a velmi cenný. Přestože není vietnamista a ani neovládá vietnamštinu, 

velmi dobře se vcítil do situace „českých“ Vietnamců a dokázal popsat některá specifika jejich chování 

a integrace do české společnosti výstižně a zároveň s nadhledem. Sociolog a vietnamista Jiří Kocourek 

(Kořeny vietnamské migrace do ČR před rokem 1989, 2006; Vietnamci v současné ČR, 2006 a další) se 

průběžně věnuje tématům vietnamská migrace a multikulturní vzdělávání. Jako sociolog zdárně pronikl 

do vietnamské komunity, kde se mu podařilo realizovat několik výzkumů. Kulturoložka Šárka Martín- 

Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi doplňující. 

Úmluvu o mezinárodním organizovaném zločinu, Palermo, 2000

ková (Vietnamská menšina v Praze, 2004; Vietnamské etnikum, jeho sociabilita a sociální sítě v prostředí 

Prahy, 2007 a další) poskytla díky svým hodnotným kontaktům ve vietnamských rodinách a také mezi 

mladou generací Vietnamců nový vhled do života Vietnamců v ČR a podařilo se jí pojmenovat současné 

problémy života vietnamské komunity u nás a jejích jednotlivců. 

Hovoříme-li o problematice obchodu s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě, je nedostatek studií, 

výzkumů a odborných textů ještě výraznější. Pouze tři texty se tomuto problému věnují alespoň částečně: 

dvě práce Miroslava Nožiny na téma organizovaného zločinu na našem území (Organizovaný zločin v ČR, 

2003 a Uncles, Mercenaries, and Street Sellers. Structure and Modus Operandi of Vietnamese Organised 

Crime in the Czech Republic, 2007) a výzkumná zpráva Petry Burčíkové zaměřená na nucenou práci 

v České republice (Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice, 2006). 

V textu zprávy byly také využity příběhy vietnamských migrantů a migrantek z bakalářské práce Trung Ta 

Minhe (Podnikání a život Vietnamců v Chebu, 2002) a z nové studie Š. Martínkové (Vietnamské etnikum, 

jeho sociabilita a sociální sítě v prostředí Prahy, 2007). Pro ilustraci poměrů v Polsku a v Rusku v devadesátých 

letech byly použity dva úryvky ze zprávy Okolskeho (Migrant trafficking in Poland, 1999). 

2.3. Terén 

Terénní práce v rámci tohoto projektu mohla být realizována hlavně na základě dosavadních znalostí 

autorky o Vietnamu a vietnamské komunitě získaných při studiu a z již trvajících osobních vazeb s některými 

zástupci této komunity. Vietnamština v případě této zprávy nesloužila primárně jako komunikační 

jazyk (drtivá většina informátorů hovořila mnohem lépe česky než autorka vietnamsky), ale spíše jako 

prostředek ke získání důvěry informátorů a k lepší orientaci v prostředí a ověřování některých údajů. 

Při sběru postřehů a informací z prostředí vietnamské komunity v ČR byla použita metoda vzdáleně 

podobná výzkumné metodě sněhové koule, avšak v jejím volnějším pojetí. Tento systém získávání nových 

informátorů funguje následně: jeden subjekt zprostředkuje přístup k druhém subjektu, který zase zajistí 

přístup k dalším jedincům, a tak dále. Tímto způsobem je možné zkoumat skupiny subjektů vyznačujících 

se určitou společnou charakteristikou (Hartnoll, 1997, s. 73), v tomto případě příslušností k vietnamské 

komunitě nebo k okruhu lidí, kteří s touto komunitou přicházejí do bližšího kontaktu. Slabostí této 

techniky je nemožnost zaručit reprezentativnost výběru respondentů z hlediska celé komunity, ale vzhledem 

k tomu, že tato zpráva není výzkumem, ale popisem průběhu projektu a hrubou charakteristikou 

aktuální situace ve vietnamské komunitě, není zmíněná nedostatečnost podstatná. Doporučení od jednoho 

informátora a kontakt na další osobu funguje jako určitá záruka a jako základ vzájemné důvěry. 

Při rozhovorech, které se odvíjely spontánně, byl kladen důraz na informace, které mohly souviset úžeji 

se zkoumaným tématem: motiv odchodu informátora či informátorky (nebo osoby, o které hovoří) z Vietnamu, 

zajištění dokladů a účel pobytu, role zprostředkovatelů, velikost dlužní částky, způsob transportu 

do ČR, obživa v ČR, pracovní podmínky, role v komunitě, plány do budoucna, naplněnost očekávání a další 

údaje dle individuální situace informátorů a informátorek. Dohromady bylo realizováno 16 rozhovorů 

s příslušníky a příslušnicemi vietnamské komunity. V interpretacích rozhovorů byla prvořadá diskrétnost 

a anonymita, proto jsou všechny osobní údaje informátorů a informátorek změněny, zároveň jsou 

vypuštěny veškeré údaje, které by mohly informátory a informátorky nebo jiné osoby ohrozit. 

Kromě vietnamské komunity byly uskutečněny rozhovory s pracovníky ÚOOZ, zástupci Služby cizinecké 

a pohraniční policie, státními úředníky a úřednicemi, pracovníky a pracovnicemi neziskových organizací 

a s odborníky a odbornicemi na vietnamskou problematiku. Konkrétní jména a místa nejsou ve zprávě 

z bezpečnostních důvodů záměrně uváděna.

3. Vietnamské komunity v Evropě 

Udává se, že mimo Vietnam žije ve světě více než tři miliony Vietnamců a Vietnamek, z toho téměř milion 

a půl ve Spojených státech amerických (Komers, 2007, s. 23, 24). Jejich odchod ze země se datuje ve větších 

číslech teprve od roku 1975, dokdy v emigraci žilo pouze 100 000 Vietnamců a Vietnamek, většina 

z nich ve Francii (OGD, 1998, s. 4). Po pádu saigonského režimu v roce 1975 opustilo Vietnam převážně 

z politicko-ekonomických příčin přes dva miliony lidí. Vietnamština má pro označení Vietnamců žijících 

v zahraničí speciální výraz: Viet Kieu, což znamená „Vietnamci sídlící v cizině“. Co se týká národnosti, žijí 

v zahraničí téměř výlučně etničtí Vietnamci a Vietnamky — národnost Viet či Kinh, jak sami sebe někdy 

nazývají. Naopak zástupce některého z 53 4 minoritních etnik VSR lze např. v ČR spočítat na prstech. 

Na rozdíl od čínské není vietnamská diaspora historicky dlouhá, avšak i během tak krátké doby jejího 

trvání vytvořili ve světě i v Evropě Vietnamci velmi různé a těžko srovnatelné komunity. Tento jev má své 

příčiny v různém společenském statutu migrantů v zemi původu, odlišném důvodu jejich odchodu z Vietnamu 

a v nestejném průběhu integrace, která probíhala v politicky a společensky různých klimatech. Pro 

pochopení souvislostí a fungování komunity „českých“ Vietnamců je vhodné alespoň rámcově načrtnout 

typy vietnamské migrace a komunit v jiných státech Evropy a zdůraznit některé momenty a vazby mezi 

komunitami, které jsou pro tuto zprávu relevantní. 

Studie francouzského Ministerstva zahraničních věcí (OGD, 1998, s. 6) rozlišovala ve své době čtyři 

základní typy vietnamských komunit v Evropě: post koloniální Vietnamce v Evropě 5 , komunity tzv. 

boat people (političtí uprchlíci z jižního Vietnamu po pádu Saigonu v roce 1975 a po nastolení komunistického 

režimu), vietnamské smluvní pracovníky — komunity vzniklé v bývalých státech zemí RVHP 

a nelegální rezidenty, kteří taktéž žili v zemích bývalého Východního bloku. 

Toto rozdělení je důležité pro pochopení odlišných podmínek, které ve vietnamských komunitách v Evropě 

vznikly, avšak zdá se vhodné je doplnit a upřesnit na základě porevolučního vývoje ve východní Evropě, 

kde došlo k výrazné diferenciaci uvnitř vietnamských komunit. Podrobně se strukturou a dělením 

vietnamské komunity v ČR na její jednotlivé části budeme zabývat v kapitole věnované vietnamské komunitě 

v ČR (kapitola 4.3.). 

Z evropských zemí nás bude podrobněji zajímat vietnamská komunita v Polsku, v Německu a v Rusku, 

kam stejně jako do bývalého Československa přijížděli vietnamští studenti, praktikanti a dělníci od konce 

sedmdesátých let v rámci vzájemné pomoci členských zemí RVHP, a kde je, zejména v případě Polska 

a Německa, fungování a složení komunity nejpodobnější situaci u nás. 

3.1. Polsko 

První lidé z Vietnamu se v Polsku objevili po skončení druhé světové války. Jednalo se o jednotlivce 

— studenty a studentky. V polovině šedesátých let žilo v Polsku kolem 40 Vietnamců a Vietnamek. Větší 

vlna Vietnamců dorazila do Polska stejně jako do bývalého Československa v sedmdesátých letech v rámci 

vzájemné pomoci členských států RVHP. Například v roce 1972 začalo na polských univerzitách studovat 

přes 800 vietnamských studentů (Grzymala-Kazlowska, 2002, s. 6). Počty nebývale narostly po roce 1989, 

kdy se řada vietnamských studentů rozhodla začít v zemi podnikat. Dalšími příchozími vietnamskými 

Odhady počtů národnostních menšin Vietnamu se pohybují od 53 až do 64 

Tato část vietnamských emigrantů v západní Evropě tvoří velmi malou skupinu. Do Francie přišlo 

například kolem 50 000 najatých vietnamských vojáků bojovat během první světové války a kolem 

20 000 během druhé světové války

migranty a migrantkami do Polska byly v devadesátých letech rodiny studentů, jejich vzdálení příbuzní, 

přátelé a sousedé. Následovali je také „němečtí“ Vietnamci a Vietnamky, kteří získali v Německu odstupné 

a odešli do jiných zemí Evropy. Dle většiny odhadů je dnes Polsko čtvrtým největším centrem vietnamské 

migrace v Evropě po Francii, Německu a ČR. 

Údajně je velmi obtížné odhadnout současné počty „polských“ Vietnamců (přesné statistiky neexistují), 

a to zřejmě hlavně kvůli jejich hojnému nelegálnímu pobytu v zemi a kvůli častému stěhování. Vietnamští 

informátoři z Čech vypověděli, že část Vietnamců, kteří mají legální pobyt v České republice, pobývá 

ve skutečnosti v Polsku, což odhady (české i polské) také znepřehledňuje. Dle polské vlády dosahuje 

počet Vietnamců v Polsku maximálně čísla 50 000 (tedy zhruba obdobný počet jako v ČR), avšak někteří 

zástupci Vietnamců udávají počty pouze mezi 20 000 až 30 000 (Grzymala-Kazlowska, 2002, s. 7). 

Lidé z Vietnamu našli svá útočiště hlavně ve velkých polských městech. Ve Varšavě je vietnamským 

„srdcem“ Stadion Dziesieciolecia — otevřené tržiště vlastněné soukromou společností, které se nachází 

v blízkosti centra metropole. Tržiště bylo otevřeno v roce 1989 a od začátku svého fungování je důležitým 

centrem výměny mezi polskými obchodníky a místními migranty. Za komerčně nejúspěšnější období 

je považován rok 1997. V nedávné minulosti (rok 2002) na tržišti působilo zhruba 5 000 firem, které 

zaměstnávaly více než 20 000 lidí, vietnamských stánků je na tomto tržišti přes 1 200. Nejběžnějším 

zbožím je oblečení, kosmetika, obuv. Stejně jako například pražský velkoobchod Sapa nehraje Stadion 

Dziesieciolecia pouze obchodní roli v životě komunity, ale i kulturní a společenskou a zajišťuje kompletní 

servis služeb. Jsou zde vietnamské kavárny, obchody s vietnamským jídlem, vietnamský lékař, kadeřník, 

lze tu koupit vietnamské noviny a vietnamskou hudbu. 

Na rozdíl od Vietnamců u nás se polským Vietnamcům podařilo prosadit se také v oblasti služeb, provozují 

zejména občerstvení a restaurace. Ve Varšavě lze napočítat 300—400 občerstvení a 30—40 velkých 

vietnamských restaurací, v celém Polsku je asi 100 velkých restaurací a stovky menších 6 . Na veřejnosti 

zastupuje často vietnamskou komunitu Společensko-kulturní asociace Vietnamců v Polsku (Towarzystwo 

Społeczno-Kulturalne Wietnamczyków), která se snaží propagovat a udržovat vietnamskou kulturu a zlepšovat 

pověst místních Vietnamců. Tato nejstarší asociace Vietnamců, založená v roce 1986, sdružuje 

finanční a kulturní vietnamskou elitu (200—300 členů). Jedná se hlavně o bývalé vysokoškolské studenty 

(a jejich rodiny), kteří se úspěšně prosadili v polské společnosti. Mnozí z nich mají polské státní občanství. 

Někteří z členů této organizace jsou zároveň klíčovými představiteli společnosti Solidarita a přátelství 

(Solidarność i Przyjaźń), která usiluje o soustředění, ovládání a kontrolu celé vietnamské komunity 

(Iglicka, 2005, s. 22). Společnost sdružuje asi 800 vietnamských rodin. Opozičním politickým seskupením 

vůči oficiální vietnamské politice je Sdružení za demokracii a pluralismus ve Vietnamu (Stowarzyszenie 

na rzecz Demokracji i Pluralizmu w Wietnamie). 

V Polsku vychází několik provládních i opozičních vietnamských periodik (na rozdíl od ČR, kde se periodika 

zaměřená proti oficiální vládě ve Vietnamu neprosadila). Stejně jako v ČR je údajně většina problémů 

a konfliktů řešena uvnitř komunity bez zásahu úřadů a institucí. V polských studiích (např. Iglicka, 

2005; Grzymala-Kazlowska, 2002) jsou Vietnamci střídavě popisování jako bezproblémová a úspěšná 

komunita: „Je to společensky velmi dobře organizovaná komunita a na rozdíl od Arménů a Ukrajinců není příliš 

zapojena do kriminality. Vietnamci se snaží přizpůsobit polským normám, posílají děti do polských škol, snaží se 

učit polsky, čtou polské noviny a dívají se na polskou televizi, což je chování lidí, kteří vidí Polsko jako zemi, kde 

chtějí žít dlouhou dobu, možná navždy.“ (Iglicka, 2000, s. 20). Avšak na druhou stranu materiály připouštějí, 

že Vietnamci zůstávají komunitou uzavřenou — s vlastními zvyklostmi — a vnější dominantní kulturu 

přijímají pouze navenek. 

V Praze je kolem pěti velkých vietnamských restaurací a počet stánků s občerstvením 

lze počítat na desítky.

3.1.1. Vietnamci v Polsku v kontextu obchodu s lidmi 

Pro ženy obchodované z Vietnamu za cílem sexuálního vykořisťování je Polsko tranzitní i cílovou zemí 

(U. S. Department of State, 2007, s. 170). Jsou známy i případy obchodu s vietnamskými chlapci do Polska 

s cílem nucené prostituce (U. S. Department of State, 2007, s. 170). Polsko také fungovalo jako „skladištní“ 

země, kde byli obchodovaní cizinci (hlavně z Arménie, Rumunska a Vietnamu) nějakou dobu uschováni a později 

dále obchodováni do Evropy (Okolski, 1999, s. 21). Do Polska se obchodované osoby z Vietnamu dostávaly 

údajně hlavně z Ruska, Německa a ČR (Okolski, 1999, s. 22 a 40). Toto je pro ilustraci rozhovor se dvěma vietnamskými 

migranty, kteří byli obchodováni na území Polska, uveřejněný ve zprávě Okolskeho (1999, s. 81): 

Otázka » Proč jste chtěli jet do Polska? 

Respondent 1 » Přijel jsem s ním (ukazuje na respondenta 2) 

Otázka » On vás k tomu přemluvil? 

Respondent 2 » Já jsem ho k tomu nepřemluvil. Měl jsem informace, že lze jet do ciziny vydělat dobré peníze, 

tak jsem mu to řekl a on také chtěl vydělat peníze, tak jsme jeli spolu. 

Otázka » Od koho jste dostali ty informace? 

Respondent 2 » (přerušuje Respondent 1) » Od známého ( … ) 

Přišel a řekl mi, že šéf (majitel restaurace v Polsku) potřebuje zaměstnance ( … ) 

Otázka » A jak jste se tam dostali? 

Respondent 2 » Nejdříve jsme dostali letenky do Moskvy a potom … no, potom už to bylo na nás. 

Otázka » A jak to bylo s pasy, vízy? 

Respondent 1 » Zaplatili jsme známému … Respondent 2 přerušuje » Zaplatili jsme za vyřízení dokladů. 

Otázka » Kolik bylo potřeba na doklady? 

Respondent 2 » 200 USD za osobu. Zbytek za nás zaplatil šéf. 

Otázka » Kolik šéf za vás ještě zaplatil? 

Respondent 1 » Nevíme přesně, ale měli jsme dohodu, že si to odpracujeme za 9 měsíců. 

Respondent 2 » Za 6 měsíců, ne za devět. Potom dostaneme doklady a část peněz pro nás. 

Otázka » Doteď jste nedostali žádné peníze? 

Respondent 1 » Zatím jsme si to neodpracovali. 

Respondent 2 » Ale máme všechno. Bydlení a stravu a když chceme něco, 

cigarety nebo pivo, můžeme si vzít z restaurace. 

Respondent 1 » Akorát tu musíme pořád být. 

Otázka » Nesmíte chodit ven? 

Respondent 1 » Ne, protože ještě nemáme své doklady. Šéf nám řekl, abychom přes den nechodili na ulici. 

Respondent 2 » Stejně nemáme čas na procházky. Musíme si to co nejdříve odpracovat, 

abychom mohli začít platit ostatní dluhy. 

Otázka » Jaké dluhy? 

Respondent 1 » Museli jsme si půjčit na cestu. To bylo hodně peněz! 

Otázka » Od koho jste si půjčili? 

Respondent 1 » Od rodiny, přátel … 

Jedinečný evropský projekt zaměřený cíleně na obchod s lidmi ve vietnamské komunitě realizuje polská 

La Strada Foundation Against Trafficking in Persons and Slavery (členská organizace mezinárodního 

sdružení La Strada International), která v návaznosti na různé podněty zprovoznila vietnamskou telefonní 

linku operovanou vietnamskými rodilými mluvčími (v provozu jednou týdně) a webové stránky ve 

vietnamštině. Za poslední dva roky kontaktovalo organizaci přes vietnamskou linku pouze pět osob. Dle 

informací pracovnic organizace otřáslo důvěrou vietnamské komunity vyhoštění jedné z vietnamských 

klientek organizace z Polska, kterému se nepodařilo zabránit. Tato informace se velice rychle rozšířila do 

komunity, jejíž velká část nemá v pořádku doklady, a další obchodované osoby nebo osoby obchodováním 

ohrožené již organizaci nekontaktovaly pravděpodobně kvůli obavě z vyhoštění. 

10

3.2. Německo 

V Německu žije v současné době téměř 90 tisíc občanů vietnamské národnosti (Martínková, 2007 (b), s. 33). 

V důsledku někdejšího rozdělení země na dvě republiky, z nichž jedna byla orientovaná na Východ a druhá 

na Západ, se však důvody příchodu imigrantů z Vietnamu, včetně jejich současného způsobu života 

v Německu, zásadně liší. 

V bývalém západním Německu lze pozorovat nejvýraznější vlnu příchozích Vietnamců v polovině 70. let — v té 

době Německá spolková republika přijala velké množství vietnamských uprchlíků — tzv. boat people — zhruba 

20 000 lidí, z nichž většina získala německé občanství (OGD, 1998, s. 10). Ke stávajícím vietnamským azylantům 

pak přibývali zejména jejich příbuzní na základě sloučení rodiny. Drtivá většina těchto lidí se také díky jazykovým 

a vzdělávacím kurzům poskytovaným západoněmeckou vládou velice úspěšně integrovala do společnosti. 

Oproti tomu do východního Německa, podobně jako do ČR, přišlo nejvíce Vietnamců v 80. letech, a to v rámci 

mezivládních dohod o zaměstnávání vietnamských občanů ve zdejších podnicích. V roce 1989 tvořili počtem 

60 tisíc osob nejpočetnější skupinu cizinců v tehdejší Německé demokratické republice vůbec. Integrace Vietnamců 

do společnosti v NDR byla — tak jako v ČR — v podstatě nemožná, neboť byli považováni za pouhou 

dočasnou pracovní sílu, která žije odděleně od německého obyvatelstva. V posledních 15 letech byla situace 

těchto migrantů velmi nepřehledná a budoucnost nejistá. Po pádu Berlínské zdi došlo ve sjednocené zemi ke 

komplikovanému vývoji ve vztahu k „německým“ Vietnamcům, který významně ovlivnil i poměry ve vietnamské 

komunitě v ČR, proto je namístě popsat tuto situaci podrobněji. 

Velká část Vietnamců, kteří ve východním Německu pracovali, se přesto, že některým již končila platnost dokladů, 

rozhodla v zemi zůstat v očekávání regularizace své situace. V roce 1991 bylo rozhodnuto, že ti Vietnamci, 

kteří doloží, že pobývali na území NDR více než osm let nebo si před více než třemi lety vzali za manžela/ 

/manželku občana NDR, získají trvalý pobyt na území. Ostatním bylo nabídnuto odstupné ve výši 3 000 

marek, pokud se vrátí do Vietnamu před skončením platnosti jejich pracovní smlouvy. Většina z nich přijala: 

z 60 000 se pouhých 14 000—15 000 Vietnamců rozhodlo v Německu zůstat do konce platnosti své smlouvy 

(OGD, 1998, s. 10). Velká část Vietnamců, kteří se rozhodli opustit Německo, se vydala do České republiky, kde 

mnozí žijí dodnes. Pracují hlavně v pohraničí (Cheb, Potůčky) a dodnes hovoří velká část z nich lépe německy 

než česky. Část „německých“ Vietnamců přesídlila také do Prahy. Zároveň po celé období devadesátých let 

rostla ve Vietnamu pověst Německa coby země hojnosti a mnozí Vietnamci přijížděli a rozšiřovali řady 

tzv. „nelegálních rezidentů“. Jednalo se hlavně o mladé muže (21—35 let), zemědělce a nekvalifikované 

dělníky z chudých regionů země. Jejich jedinou šancí k získání legálních dokumentů byla žádost o azyl. 

Drtivá většina těchto žádostí však byla zamítnuta a vietnamská strana odmítala přijmout zpět své občany, 

kteří v cizině o azyl žádali (v Německu se jednalo téměř o 14 000 Vietnamců). Zároveň začali do Německa přijíždět 

Vietnamci z okolních zemí (i z ČR), kteří také uvěřili mýtu o německém „Eldorádu“ a byli ochotni riskovat 

a pobývat zde ilegálně. V roce 1995 se počet neregulérních vietnamských rezidentů vyšplhal až na číslo kolem 

40 000 (OGD, 1998, s. 11). V tomto roce podepsal Vietnam s Německem dohodu o navracení neregulérních migrantů 

a problém začaly obě země velmi pozvolna a s velkými komplikacemi řešit. Od podepsání této dohody 

začali neregulérní „němečtí“ Vietnamci prchat před repatriací do dalších zemí — Polska, ČR, Slovenska, ale 

také do Holandska, Ruska a Kanady. Během pěti let se tedy jednalo o dvě významné migrační vlny Vietnamců 

z Německa směrem k nám. 

Dvě vietnamské komunity (boat people a smluvní pracovníci) existující dnes v rámci jednoho státu spolu nesplynuly 

a žijí nadále spíše vedle sebe, přičemž bývalí vietnamští pracující v NDR jsou zejména v důsledku skromné 

znalosti němčiny a určitého životního provizoria „uzavřeni“ vůči většinovému obyvatelstvu. Podobně jako v ČR 

se také v bývalé východoněmecké komunitě Vietnamců rozvinul tzv. zprostředkovatelský servis, který zajišťuje 

většinu styků komunity s většinovou společností (Martínková, 2007 (b), s. 34). K nejčastějšímu způsobu 

obživy „východoněmeckých“ imigrantů z Vietnamu přitom patří provozování rychlých občerstvení či malých 

restaurací, obchodů se spotřebním zbožím a květinami. A stejně jako v ČR, i v Německu vyrůstá generace jejich 

potomků, která se daleko více než s kulturou svých rodičů ztotožňuje s kulturou majority. 

Je zjevné, že přes rozdíly mezi Vietnamci v Německu a v ČR, které jsou dané odlišnými podmínkami v těchto 

zemích a také přítomností boat people na území bývalé NSR, jsou komunity v obou zemích výrazně propojeny 

11

mnohým stěhováním jejich členů z Německa do ČR a obráceně. Pro ilustraci uvádím příběh muže, který dvakrát 

odešel z Vietnamu do Německa a nakonec se odstěhoval do České republiky: 

Pan K, je soukromý podnikatel v největší chebské tržnici. Působí zde od roku 1994. Pochází z chudé vesnice ve Vietnamu. 

Od svých 17 let pracoval jako dělník v jedné státní stavební firmě ve Vietnamu. Byl také na stavbě důležité vodní elektrárny 

ve Vietnamu. Odtud se přihlásil na práci do Německa v rámci vzájemné dohody mezi Německem a Vietnamem. 

Svou práci v Německu skončil v roce 1990 a jako náhradu dostal od německé strany 3 000 DM. Po návratu do Vietnamu 

s částkou 3 000 DM pomáhal své rodině, ale zbylo mu jen málo. Nemohl zde najít práci, proto se rozhodl, že se vrátí zpátky 

do Německa. Tady měl ještě pár vietnamských kamarádů, kteří mu slíbili pomoc po příjezdu do Německa. V té době 

zaplatil 2 000 USD, aby se dostal do Německa, kam letěl přes Rusko. V Rusku měl ale problémy. Jejich převaděč chtěl 

1 000 USD navíc, jinak že je nikam nedostane. V té skupině byl on a ještě dva kluci, a protože neměli tolik peněz, museli 

zůstat v Rusku. V Rusku museli chodit do velkoobchodu pro zboží,které potom prodávali v metru nebo na nádraží. 

Zůstal asi rok, a když měl dostatek peněz na cestu, odcestoval raději do Německa. V Německu se dostal do azylového 

domu. Mohl se tam pohybovat volně a každý měsíc se vrátil pro stravenky na jídloí. V té době prodával cigarety na ulici 

a v tržnici. Zpočátku prodávání probíhalo bezproblémově, ale po měsíci měl problémy s místními Vietnamci, kteří mají 

rozdělené oblasti pro obchod. Byl zatčen německou policií, z čehož byl zoufalý, a proto se rozhodl odcestovat do Čech. 

Zaplatil nějakému pánovi 100 DM, aby ho dostal do České republiky. Nyní žije zde se svojí přítelkyní, která už má 10ti 

letou dceru chodící do páté třídy. (Trung Ta Minh, 2002, s. 23) 

Dle informací z komunity i od pracovníků ÚOOZ jsou vietnamské kriminální skupiny již od devadesátých let 

propojeny s českými i polskými. V případě, že mají zločinné gangy v některé ze zemí problémy, jsou schopny 

přemístit svoji činnost do státu jiného. Toto propojení je patrné i v oblasti obchodu s lidmi. V roce 2002 zadržela 

například polská policie 12 Vietnamců, kteří byli součástí mezinárodního gangu obchodujícího na území 

Německa s vietnamskými ženami za účelem nucené prostituce 7 . Na rozdíl od ČR byly v druhé polovině devadesátých 

let na území bývalého Německa velké obavy ohledně pouliční kriminality vietnamských skupin, která 

byla zaměřena proti jiným vietnamským nepřátelským gangům — za bílého dne byly na ulicích zavražděny 

desítky Vietnamců. 

3.3. Rusko 

Na území Ruska pobývá v současnosti oficiálně necelých 30 000 Vietnamců, avšak dle neoficiálních čísel 

žije v ilegalitě až 100 000—150 000 8 bývalých dělníků, učňů a studentů, kteří po rozpadu Sovětského svazu 

nemohli (nebo nechtěli) opustit zemi, často z důvodu nedostatku peněz na zpáteční lístek, který jim zaměstnavatelé 

— v případě dělníků — odmítli zaplatit. Tito lidé mění údajně často místo pobytu a střídavě žijí 

v ilegalitě v Rusku, v Ukrajině a v Bělorusku. 

Největší komunity „ruských“ Vietnamců nalezneme v Moskvě, dle výzkumu uskutečněného uvnitř vietnamské 

komunity v Rusku až polovinu (Mazirin, 2004, s. 162), dále ve Vladivostoku a v Petrohradě. Znalost 

ruštiny a ruské kultury a reálií se ve vietnamské komunitě velmi různí, avšak většina zdrojů předpokládá, 

že mnoho Vietnamců nepovažuje za nutné učit se rusky a mnoho z nich se vůbec nedohovoří 9 . 

Většina Vietnamců v Rusku se živí prodejem zboží. Na počátku roku 2007 byla v Rusku uvedena v platnost 

restriktivní reforma, která postihla mnoho prodejců na tržištích — vyžaduje totiž zkoušku z ruského jazy- 

Polish Police Arrest Sex Slave Traffickers,” Deutsche Presse-Agentur, 4 September 2002 

Například webové stránky, které sdružují Vietnamce žijící v zahraničí www.quehuong.org.vn 

Také Mazirin (2004, s. 160) odhaduje celkový počet Vietnamců v Rusku na 100—120 tisíc 

Vietnamese in Russia waiting to be examined, Vietnam Bridge, 2006.12.18 

12

ka, pracovní povolení a podnikatelské povolení. Mnoho Vietnamců tedy musí uzavřít své stánky a budou 

si hledat jiné možnosti obživy, pravděpodobně jako dělníci. Většina z nich nemá dostatečné zázemí — bydlí 

většinou na ubytovnách, v hostelech (Mazirin, 2004, s. 176) — což je zajímavý rozdíl od „českých“ Vietnamců, 

kteří v současnosti v drtivé většině bydlí v pronajatých bytech, případně domech; Vietnamci žijící na 

ubytovnách jsou u nás předrevoluční historií. 

Vietnamci v Rusku, stejně jako další Asiaté, se často stávají v zemi obětí rasových útoků, a to zejména 

v metropoli. Pouze mezi roky 2004—2006 zemřelo v Rusku při rasistických a neo-nacistických útocích 

14 cizinců původem z Vietnamu, Číny či Mongolska a 123 z těchto zemí jich bylo zraněno 10 . Celkově nelze 

situaci Vietnamců v Rusku nazvat stabilní a přehlednou a jejich vyhlídky do budoucna nejsou popisovány 

příliš optimisticky. Dle výpovědí z terénu se mnozí Vietnamci stále snaží z Ruska přemístit dále na západ 

do Evropy, včetně České republiky. O tom, jak vypadal život Vietnamců v Rusku v devadesátých letech, si 

můžeme utvořit představu z následujícího příběhu: 

Pan T., je mu 40 let, pracoval v Rusku od roku 1982 v jedné továrně. Pracoval v Rusku v rámci mezinárodní dohody mezi 

Ruskem a Vietnamem do roku 1990. Měl se vrátit do Vietnamu, ale nechtěl. Začal proto podnikat v Rusku. Zůstal tam bez 

jakéhokoliv osobního dokladu, neměl ani pas a ani řidičský průkaz. Způsob obchodování byl horší než v Čechách. Neměl ani 

tzv. stánek jako v Čechách, ale musel zboží držet v ruce, přenášet je v batohu a nabízet tam, kde se obvykle nachází hodně 

lidí, jako například v metru. Tam mu nikdo nekontroloval doklady, ale musel čelit nejen zlodějům, ale i policistům. Ruské 

policejní hlídky nekontrolují pas ani jiné osobní doklady, ale chtějí hned peníze. Pokud řeknete, že nemáte, tak vás hned 

zkontrolují, provedou osobní prohlídku vašich kapes. Jediným způsobem úniku je útěk. (Trung Ta Minh 2002, s. 22) 

Přes Rusko putovala do Evropy v devadesátých letech nejvýznamnější část nelegálních vietnamských migrantů 

a Moskva byla jejich prvním „rozmísťovacím“ centrem. Sem dorazili legální cestou, setkali se s někým 

z ruské mafie, kdo je umístil do některého z bytů v Moskvě nebo jejím sousedství, a tam migranti čekali na 

další fáze své cesty. Když jich bylo pohromadě větší množství, byli přemístěni do dalšího města — nejčastěji 

Minsku — a dále do Polska a dalších zemí. 

V Okolskeho zprávě (1999, s. 81) popisují dva vietnamští migranti svoji cestu přes Rusko do Polska: 

Otázka » Říkal jste, že jste do Moskvy přiletěli letadlem. 

Respondent 1 » Ano, Respondent 2 » Cestovali jsme jako turisté. 

Otázka » A potom? 

Respondent 2 » Pak to bylo na nás. 

Otázka » Nikdo vám nepomáhal? 

Respondent 1 » V Moskvě nás jeden známý posadil do vlaku. 

Otázka » A co doklady? 

Respondent 1 » Dali jsme mu je. Říkal, že to bude tak bezpečnější. 

Otázka » Byl to ruský nebo vietnamský známý? 

Respondent 1 » Vietnamský. 

Respondent 2 » Vlastně ne vietnamský, protože žije v Moskvě už dlouho a má ruskou manželku a děti. 

Otázka » Zaplatili jste mu za to něco? 

Respondent 2 » Ne, vlastně nás jen posadil do vlaku, Respondent 1 » Každý z nás byl v jiném vagónu. 

Otázka » On vás tam jen tak posadil? 

Respondent 2 » Ano, šli jsme večer na vedlejší kolej a on nám řekl, abychom vlezli dovnitř. 

Respondent 1 » Já jsem byl pod nějakými pytli s brambory a cibulí. Bylo to tvrdé. 

10 Galina Kozhevnikova. Autumn — 2006: Under the Kondopoga Banner, [online] 

Sova center for information and analysis. [cit. 2007—8—13]. 

(Dostupný z http://xeno.sova-center.ru/6BA2468/6BB4208/884A3C7) 

13

Otázka » A co jídlo a pití? 

Respondent 2 » Někdo nám přinesl během cesty, ale jen láhev minerální vody. 

Otázka » Jak dlouho jste cestovali? 

Respondent 1 » Tři dny a noci! Byl jsem tak hladový, myslel jsem, že umřu. 

Otázka » Přijeli jste do Varšavy? 

Respondent 2 » Ano, myslím. 

Otázka » Jak jste poznali, že jste přijeli? 

Respondent 2 » Odstavili nás na vedlejší kolej a stáli jsme několik hodin. 

Otázka » Věděl jste, kde je R1? 

Respondent 2 » Samozřejmě. A on věděl, kde já jsem. 

Otázka » Všímal si vás někdo? 

Respondent 2 » Nevím. Oba vagóny byly otevřené. 

Otázka » A co se stalo potom? 

Respondent 1 » S námahou jsem vylezl, ale šli jsme rychle … 

Otázka » Jak jste našli jeden druhého? 

Respondent 1 » Respondent 2 volal, Respondent 2 » Přišel jsem blízko vagónu a potichu jsem volal. 

Otázka » Kam jste šli potom? 

Respondent 2 » Telefonovat. 

Otázka » Komu? 

Respondent 2 » Měli jsme číslo. 

Otázka » Věděli jste, jak telefonovat? 

Respondent 1 » Ne, ukázali jsme papírek s číslem někomu, kdo zavolal. 

Otázka » A co se stalo potom? 

Respondent 1 » Vzali jsme si taxi a jeli na tu adresu, Respondent 2 » Šéf za nás zaplatil taxi. Už nás čekal. 

Pro vietnamské migranty v té době bylo charakteristické, že svoji cestu do Moskvy si hradili sami a další 

výdaje z Moskvy platil jejich budoucí zaměstnavatel z cílové země. (Okolski 1999, s. 40). Dle Broučka 

(2002, s. 14) „ … jednotlivci a malé skupiny pobyli v Moskvě až tři měsíce při čekání na další cestu do Maďarska 

a pak přes Maďarsko pokračovali dále (někdy tato migrace bývá samotnými Vietnamci nazývána truck people 

podle způsobu dopravy v nákladních vozech a podle vzoru známých „úprků“ lidí na lodích, jimž se říká boat people). 

Po příchodu do Budapešti následoval většinou několikatýdenní pobyt jako příprava na překonání hranic 

slovensko-maďarských a česko-slovenských prostřednictvím kamiónů.“ 

Následující příběh převzatý z bakalářské práce Trung Ta Minhe popisuje jednu z variant cesty do ČR 

v devadesátých letech: 

Jistý pan H. (svobodný, 25 let) se dostal do České republiky přes Rusko a za cestu, která trvala 6 měsíců, zaplatil 

6500 USD. Pochází z Nam Dinh, kde měl rodinnou firmu, a po jeho odchodu do Čech zde zůstali pracovat jeho otec 

a bratr. Pan H. pracoval jako opravář a instalatér klimatizace a chladících systémů, čímž si každý měsíc vydělal 

asi 1 mil VND, ekvivalent přibližně 70 USD (touto částkou šlo ve Vietnamu zabezpečit čtyřčlennou rodinu na celý 

měsíc). Odcestovat do ČR se rozhodl, když viděl sousedova syna, který v ČR podniká a každý rok jezdí do Vietnamu 

za rodiči na návštěvu. Po rozhodnutí si pan H. sehnal „zprostředkovatele“ a domluvil se s ním, že jeho rodina zaplatí 

celou částku 6500 USD teprve po tom, co se on dostane do ČR. Cesta však pana H. nemile překvapila. Společně 

s asi třiceti Vietnamci přiletěl do Moskvy bez jakýchkoli dokladů a všichni museli počkat na to, až jejich „vůdce“ 

dojedná s celníky jejich propuštění z letiště. Ukázalo se, že k tomu svolí jen za krabičku cigaret nebo za plechovku 

piva. Když nenašli žádné peníze, provedli u nich brutální osobní prohlídku. Pak cestovali na Ukrajinu a museli 

projít lesem v temné a chladné ukrajinské noci bez teplého oblečení (měli z Vietnamu pouze letní oděv), než došli 

k autu, v jehož kufru měli být převezeni přes hranice. Nato je všechny uvěznili v nějaké místnosti bez základního 

sociálního vybavení. Když ono auto projelo Ukrajinu a Slovensko, teprve je čekal vstup do „vysněných“ Čech. Po 

příjezdu však nevěděli, jak získat doklady potřebné k podnikání, tj. povolení k pobytu, živnostenský list atd., proto 

jim nezbylo nic jiného, než začít pracovat pro vietnamské výrobní firmy. Kdyby prý pan H. býval věděl o strastiplné 

cestě plné hrůzných osobních zážitků, byl by zůstal doma. (Trung Ta Minh, 2002, s. 21) 

14

3.4. Další evropské státy 

Ostatní významnější vietnamské komunity v Evropě (ve Francii, ve Velké Británii, ve Švédsku) jsou historicky 

a sociologicky srovnatelné spíše s komunitou Vietnamců ve Spojených státech amerických a v Austrálii, 

kde drtivou část vietnamských přistěhovalců tvoří boat people. Tito Vietnamci byli obecně kladně 

přijati západní veřejností dojatou jejich dlouhou a někdy tragickou cestou po moři. Boat people se většinou 

dokonale integrovali v hostitelských zemích. Zároveň mezi nimi existuje solidarita a pevné vazby, které 

jsou jim oporou v případech nouze. Největší vietnamská komunita v Evropě žije ve Francii, která udává 

300 000 vietnamských rezidentů — do tohoto čísla jsou započítáni Vietnamci žijící ve Francii legálně 

i ilegálně, stejně jako naturalizovaní Francouzi s vietnamským původem (OGD, 1998, s. 4). 

Dle studie francouzského Ministerstva zahraničních věcí (OGD, 1998, s. 6) se vietnamské komunity vzešlé 

z boat people jeví jako bezproblémové a téměř bez kriminálních projevů. Naopak uvnitř vietnamských 

komunit v evropských zemích bývalého východního bloku vznikly v relativně krátké době kriminální 

problémy, které mohly být způsobeny i přehnaným očekáváním některých ekonomických migrantů, 

kteří věří, že v Evropě zbohatnou a zajistí své rodiny ve Vietnamu. Na rozdíl od politických uprchlíků 

z první migrační vlny chtějí tento svůj plán realizovat v poměrně krátké době, což je v rozporu s reálnou 

situací, které jsou po příjezdu do Evropy vystaveni. Dalším důvodem může být nejistota a chaos, kterému 

byli tito lidé vystaveni po změnách režimů ve východní Evropě, a dále neuspokojivá (nerozvinutá) migrační 

a integrační politika těchto zemí. Tvrzení zmiňované studie však už dnes platí jen částečně. Po 

uvolnění poměrů ve Vietnamu v roce 1986, kdy začali Vietnamci volně cestovat do zahraničí, přijelo i do 

západní Evropy, kde dříve žili výhradně političtí uprchlíci, mnoho ekonomických migrantů. Přestože 

složení těchto komunit se od vietnamské komunity v ČR stále liší, můžeme i zde v poslední době pozorovat 

organizovanou kriminalitu spojenou s obchodem s lidmi. Příkladem mohou být nedávno odhalené 

případy obchodu s lidmi z Vietnamu za účelem nucené práce do Velké Británie. Jednalo se o děti, které 

pracovaly v pěstírnách marihuany, a ženy obchodované do tzv. nail salonů (nehtová studia), kde byly 

nuceny k prostituci (více viz kapitola 6). 

15

4. Vietnamská komunita v ČR 

Zabýváme-li se vietnamskou komunitou a její zranitelností ve smyslu obchodu s lidmi a vykořisťování, je 

nutné nejdříve alespoň ve skice popsat migraci Vietnamců do naší země, současné fungování komunity 

a její aktuální problémy, protože údaje související blíže s naším tématem musí být zasazeny do základního 

informačního rámce a souvislostí. 

4.1. Vietnamská migrace do bývalého Československa 

před rokem 1989 

Jednotliví vietnamští studenti k nám přijížděli již ve 40. letech minulého století. První větší skupinou však byli 

až váleční sirotci a děti vietnamských vojáků na konci 50. let (stovka dětí), kteří byli umístěni v dětském domově 

v Chrastavě na Liberecku. V 50. až 60. letech k nám na základě Dohody o kulturní spolupráci 11 (studenti) a Dohody 

o vědeckotechnické spolupráci 12 (praktikanti, učňové a pracovníci, kteří se vzdělávali hlavně ve strojírenství, 

textilním, potravinářském a obuvnickém průmyslu) přijížděli Vietnamci po stovkách. Po ukončení americko- 

-vietnamského konfliktu zájem VDR o vysílání svých občanů do zahraničí ještě zesílil. Mezi lety 1974—1977 jich 

k nám přijelo přes 5 tisíc na základě nově podepsané Dohody o odborné přípravě občanů Vietnamské demokratické 

republiky v československých organizacích (Kocourek, 2006, s. 95). Jednalo se hlavně o mladé lidi ve věku 17—25 

let, kteří byli školeni hlavně ve strojírenských profesích, v energetice a stavebnictví. Jejich pobyt trval šest let, do 

kterých byla zahrnuta šestiměsíční jazyková příprava, dvou až tříletá odborná výuka v učňovských zařízeních 

a výrobní praxe trvající dva a půl až tři a půl roku (Kocourek, 2006, s. 96). Vybraní občané VSR mohli navštěvovat 

střední odborné školy i při zaměstnání. Vietnamská vláda pokládala přípravu kvalifikovaných sil za jednu z klíčových 

otázek obnovy a rozvoje země. Pro Československo představovali vietnamští dělníci a učni důležitou pracovní 

sílu v oborech, kde Češi a Slováci nechtěli pracovat. Počet Vietnamců u nás prudce stoupl mezi roky 1979—1985. 

V roce 1981 pobývalo na našem území již 30 000—35 000 vietnamských občanů, z toho dvě třetiny pracovaly v dělnických 

profesích (Kocourek, 2006, s. 96). Pak došlo k postupnému snižování počtu. V roce 1985 to bylo už 19 350 

osob, z toho byla naprostá většina mužů (14 973). Vietnamci byli umístěni po celém území České republiky, nejvíce 

v Praze — kolem 4 000 osob (Brouček, 2002, s. 11). Do konce osmdesátých let se tento počet postupně snižoval až 

o jednu třetinu v době ukončení platnosti mezistátní smlouvy v roce 1990. Evidenci vietnamských zaměstnanců 

vedl každý zaměstnavatel sám, tudíž kompletní statistiky zachycující přesný vývoj neexistují. 

Dle Broučka (2002, s. 13) je pro období 1975—1980 patrná živelnost ve výběru kandidátů do učení i studia a bývá 

označováno jako chaotická v organizaci. V první polovině 80. let byla migrace z Vietnamu do Československa 

údajně nejlépe organizována. Vietnamci procházejí už před příjezdem k nám nejkvalitnější jazykovou přípravou 

za celé období migrace. Dle Broučka (2002, s. 13) dochází v druhé polovině 80. let z obou zúčastněných stran (vietnamské 

i československé) k vlastnímu jednostrannému využívání situace. Československo začíná vietnamské 

dělníky používat hlavně v neatraktivních oborech, kde místní nechtějí pracovat, a také na záchranu při plnění 

plánu. Na vietnamské straně se naopak objevuje možnost migrace za úplatu. Téma využívání vietnamských 

pracovníků k pomoci československému hospodářství občas zazní i ve vyprávěních tehdejších vietnamských dělníků, 

kteří zde zůstali. Brouček (2002, s. 18, 19) tuto skutečnost dokonce vnímá jako velmi významnou a tvrdí, 

že se stala součástí kontinuálního vědomí vietnamské komunity, která si i pomocí ní zdůvodňuje svůj současný 

význam a společenskou váhu v ČR. 

11 Dohoda mezi Československou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou o kulturní 

spolupráci, podepsaná v březnu 1957 (v roce 1977 ji nahradila novější Dohoda o kulturní spolupráci 

mezi vládou ČSSR a vládou VSR) 

12 Podepsána v roce 1956 

16

4.2. Vietnamská komunita v ČR v současnosti 

— statistické údaje 

Dle oficiálních statistik žije v současné době v České republice přes 47 000 Vietnamců, odhady počtu Vietnamců 

bez platných dokladů jsou různé: někteří zástupci vietnamské komunity se kloní k číslům okolo 

10 tisíc, dle ÚOOZ se naopak jedná o počty okolo 25 tisíc. 

Co se týká rozmístění vietnamské komunity uvnitř našeho státu, žije dle oficiálních statistik její největší 

část v pohraničí — v Karlovarském kraji, Ústeckém kraji, dále v Praze, ve Středočeském kraji, Plzeňském 

kraji, Jihomoravském kraji a Moravskoslezském kraji 13 . Na rozdíl od ostatních cizinců na našem území se 

tedy Vietnamci vyznačují nižší koncentrací do středu republiky. Ženy tvoří asi 43 % z vietnamské komunity 

14 . Statistickým specifikem Vietnamců na území ČR ve srovnání s dalšími nejběžnějšími cizinci u nás 

(Ukrajinci, Slováci, Poláci, Rusové) je především nejvyšší podíl osob s živnostenským oprávněním (22 620, 

tj. 93 % mezi ekonomicky aktivními Vietnamci), dále nejnižší podíl osob evidovaných úřady práce (1 %), 

vysoký podíl osob s trvalým pobytem (63 %) a nejvyšší podíl osob ve věku 0—14 let (21 %) 15 . 

Mezi komplikacemi, které udávají úředníci státní správy v rozhovorech o svých zkušenostech s Vietnamci 

u nás, jsou nesrovnalosti ohledně jejich skutečného místa pobytu a místa pobytu, kde jsou úředně 

hlášeni. V některých obcích v západních Čechách jsou například na jedné adrese hlášeny stovky lidí. 

Naopak v Chebu, kde je oficiálně hlášeno 6—7 tisíc Vietnamců, jich žije ve skutečnosti až o tři tisíce více 

(dle informací od SKPV Policie ČR Cheb). 

Na základě vymezení pojmu národnostní menšina dle zákona 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních 

menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nejsou Vietnamci žijící v ČR 

vymezeni jako národnostní menšina, ale jako cizinci 16 . Z toho pro ně vyplývají některé limity zejména 

v oblasti kulturní, školské a v oblasti přístupu k informacím v rodném jazyce. Zároveň integrační politika 

státu se na tuto skupinu nezaměřuje prioritně a nesměřuje na ni tolik finančních prostředků ve svých 

programech jako na národností menšiny. Vymezení Vietnamců v ČR jako cizinců tedy ve svém důsledku 

může mít vliv na každého jednotlivce komunity zejména z hlediska jeho kulturní identity a zároveň jeho 

samostatnosti například při jednání na úřadech. 

4.3. Několik vln vietnamské migrace 

— různé skupiny Vietnamců v ČR 

Jak již bylo naznačeno v kapitole 3, je vietnamská komunita u nás rozdělená na několik skupin, přičemž 

nejvýraznější je dělení vzniklé v návaznosti na dobu příchodu do ČR. Lze říci, že nejen u nás, ale i v ostatních 

státech bývalého Východního bloku vznikají postupně tři odlišné skupiny Vietnamců: komunity tzv. 

starousedlíků (např. Brouček, 2002, s. 22), které Vietnamci u nás sami nazývají xu moc (tzn. „plesniví“ 

13 Dle statistického úřadu http://www.czso.cz/ 

14 Tamtéž 

15 Tamtéž 

16 Mezi udávané důvody patří jednak nesplněná podmínka historické kontinuity pobytu vietnamské 

komunity na našem území a dle jiných názorů nejsou Vietnamci uznáváni jako menšina, protože 

chybí dostatečně projevená vůle z jejich strany 

17

Vietnamci — ti, kteří jsou zde již tak dlouho, že na nich vyrůstá plíseň 17 ), dále společenství Vietnamců 

nově příchozích v devadesátých letech — nazvěme je porevoluční příchozí — a na ně dále navázala po 

roce 2000 tzv. “čerstvá vlna“ migrantů po roce 2000, jejichž osud a cesta do Evropy, respektive do ČR, 

a jejich život zde nás bude v následujících kapitolách zvláště zajímat. Tito posledně jmenovaní Vietnamci, 

kteří jsou nejvíce zranitelnou skupinou vietnamských migrantů ve smyslu obchodu s lidmi, jsou mezi 

ostatními Vietnamci někdy pejorativně označováni jako ga — slepičí, tj. hloupí a naivní 18 . Tento hanlivý 

výraz někteří Vietnamci vůbec nepoužívají a je rozšířen pouze v některých vrstvách, přesto mnoho vypovídá 

o vnímání této vlny příchozích částí komunity. 

Trung Ta Minh (2002, s. 17) dělí Vietnamce, kteří žijí v Chebu, bez ohledu na dobu jejich příchodu do 

ČR na vzdělané obyvatele velkých měst, kteří se k nám dostali jako představitelé státních nebo soukromých 

podniků a mají pevné zázemí, Vietnamce, kteří k nám přišli ze západní Evropy (velkoobchodníci 

a majitelé restaurací) a ostatní, které popisuje následovně: „ … dostali se do Evropy bez vlastního kapitálu 

a pevného zázemí, jsou buď zaměstnáni u svých majetnějších krajanů nebo si u nich půjčují na zboží, které 

potom prodávají v pronajatých stáncích a obchůdcích. Pocházejí z vesnic a slabších sociálních vrstev a alespoň 

část z nich se hrozivě zadlužila. Splácení tohoto dluhu může trvat celé roky … “ Ač toto dělení nepovažuji za 

přesné a výstižné, napovídá o poměrech ve vietnamské komunitě, kde se velká skupina migrantů nachází 

ve složité sociální a ekonomické situaci. 

Zajímavými jevy v souvislosti s diferenciací vietnamské komunity u nás jsou jednak čím dále patrnější 

neprostupnost jednotlivých sociálních vrstev a popsaných skupin a zároveň jejich provázanost v oblasti 

ekonomických zájmů, konkrétně závislost jedné skupiny na druhé, kdy méně orientovaná a jazykově 

špatně vybavená část Vietnamců není schopná samostatné (nejen) ekonomické existence a naopak etablovaná 

skupina toho využívá a směňuje své znalosti za finance. 

4.4. Motivace odchodu z Vietnamu 

Smyslem této kapitoly je pokusit se odpovědět na dvě důležité otázky: 1) Co vypuzuje Vietnamce 

z jejich země původu? 2) Proč cestují právě do České republiky? Odpovědí na první otázku musí být 

socioekonomický rozbor situace ve Vietnamu, o který se pokusíme — ne snad o komplexní analýzu, 

ale o nástin nejdůležitějších faktorů, které vedou k migraci Vietnamců. Ve shrnutí na konci kapitoly 

se pokusíme krátce zamyslet nad atraktivitou České republiky jako cílové destinace Vietnamců. 

17 Moc znamená plesnivý a výraz xu je jazykovým specifikem českých Vietnamců a ve Vietnamu nebo 

v jiných zemích mimo ČR mu Vietnamci nerozumí. Údajně vznikl z českého slova Vietnamců, jehož 

koncovka byla pro Vietnamce natolik výrazná, že se sami dle ní začali nazývat. Jiný výklad kolující 

mezi Vietnamci u nás tvrdí, že Vietnamci v Československu tolik pracovali, že neměli příliš času na 

svůj zevnějšek a jejich rozcuchané účesy byly načepýřené — xu 

18 Další pejorativní výraz pro tyto Vietnamce je thoc — zrnka rýže. Což lze volně přeložit hanlivými 

slovy „venkované“, „křupani“ 

18

4.4.1. Ekonomické důvody odchodu z Vietnamu 

» Země zaslíbená — pravda a mýtus 

Již od návštěvy prvních pracovních migrantů (Viet Kieu) ze zahraničí do Vietnamu je v zemi udržován 

mýtus zahraniční práce coby životního štěstí a privilegia. Samozřejmě pro „západní“ 19 státy — Francii, 

Velkou Británii, Norsko, USA, Kanadu, Austrálii a další — báje o bohatství a lehkém výdělku platí 

dvojnásob, avšak i Česká republika (občas se o ní stále hovoří jako o Československu) a ostatní bývalé 

socialistické státy platí za bohatého strýčka. Tato vyprávění nejsou neopodstatněná, ještě dlouho po 

vietnamsko-americkém konfliktu byl Vietnam zbídačený válkou, lidé měli hlad, a možnost vypravit 

někoho z rodiny do ciziny znamenala často jedinou naději, jak vybřednout ze zoufalé situace. Stejně 

tak v současnosti je životní úroveň průměrných Vietnamců jen velmi těžce srovnatelná se situací v České 

republice a ostatních státech Evropy a tato ekonomická nerovnováha je přirozeným a dostatečným 

důvodem k migraci za prací. Přes celkové snižování chudoby ve Vietnamu 20 zde existuje řada oblastí 

s nízkou životní úrovní. Výše HDP 725 USD na obyvatele v r. 2006 řadí Vietnam dosud mezi rozvojové 

země (Velvyslanectví ČR ve Vietnamu, 2007, s. 19). 

Zejména vysoká nezaměstnanost a bída vietnamského venkova vyhání lidi do měst a do zahraničí. Cesta 

za prací i do neznáma zůstává mnohdy jedinou perspektivou, jak zabezpečit rodinu. 

Realita v České republice však bohužel zdaleka nedosahuje mýtu, který je ve Vietnamu o naší zemi tradován. 

Přehnaná legenda o bohatství a luxusním životě v zahraničí (a také v ČR) je v povědomí Vietnamců 

udržována roky díky několika faktorům. 

Jedním z činitelů je reálný rozdíl mezi životními úrovněmi dokladovaný často fotografiemi, kterými se 

chlubí Viet Kieu při své návštěvě Vietnamu, a podpíraný dále dárky a útratou během dovolené. Pokud 

Vietnamec vlastní pět tisíc korun v Čechách, jedná se o čtvrtinu české průměrné mzdy, přiveze-li však 

stejnou částku do Vietnamu, může z ní žít jedna rodina i několik měsíců. Toto je neoddiskutovatelný 

fakt, který má však spoustu souvislostí, jež si příbuzní ve Vietnamu často neuvědomují. Z fotografií ani 

z vyprávění totiž nevyplývá, jak nákladný je život v cizině a jak tvrdě musí často jejich příbuzní pracovat, 

aby se tam uživili. Součástí životního image Vietnamců žijících v zahraničí, kteří se vrátili z ciziny 

nebo Vietnam navštěvují při dovolené, je zároveň snaha nepřiznat, že i v zahraničí může být těžko a že 

se tam peníze leckdy velmi pomalu vydělávají. Mnohdy je ve Vietnamu totiž problematické připustit 

neúspěch. Lidé v zahraničí nechtějí v očích sousedů a známých klesnout a svoji rodinu vystavit hanbě, že 

v cizině neuspěli. Jejich společenský statut a zároveň postavení celé rodiny významně stoupá při odchodu 

do zahraničí a všichni se snaží si svou pozici udržet a nestát se jediným široko daleko, kdo v zahraničí 

„selhal“ — tj. vydělával těžce, pomalu nebo pouze na živobytí. 

Každý Viet Kieu navracející se do domoviny přiváží tedy svým příbuzným dárky a snaží se jim i pravidelně 

posílat peníze, ale o stinných stránkách svého pobytu mimo Vietnam většinou raději pomlčí. Mnohdy 

i z důvodu, že by příbuzní jeho starosti stejně nepochopili, protože jejich představy o možnostech práce 

a výdělcích v cizině jsou zkreslené. 

Muž, 30 let: „Viet Kieu, kteří žili dlouhou dobu v cizině, ve Francii nebo v Americe, posílali domů peníze, protože 

se snažili podporovat své chudé příbuzné. Po válce byla situace těžká a ve Vietnamu byla velká bída. Takto roky 

19 Pro Vietnam například Spojené státy americké neleží na západě, ale jsou mnohem dostupnější 

směrem na východ. Přesto i pro Američany a Kanaďany a vlastně všechny bělochy se ve Vietnamu 

vžil výraz Tây — Zápaďák 

20 V r. 2007 rostla vietnamská ekonomika nadále vysokým tempem. V 1. čtvrtletí činil podle 

oficiálních vietnamských statistik růst HDP 7,7 %, což je nejvíce od r. 2001. (Souhrnná teritoriální 

informace Vietnam, 2007, s. 15) 

19

živili z ciziny celou širokou rodinu. V devadesátých letech, když byla situace uvolněnější, tak jeli navštívit svoji 

zemi. Přijeli třeba do Saigonu a zjistili, že jejich příbuzní vůbec nepracují, ale pouze žijí z jejich darů. Vůbec se 

nesnažili sehnat práci a jenom se flákali. Ti emigranti byli zděšení, nemohli uvěřit tomu, že oni tvrdě pracují 

v zahraničí a šetří každou korunu, aby své rodině pomohli, a oni zatím doma posedávají a nic nedělají. Místo aby 

ze zaslaných peněz začali třeba podnikat, tak si nakoupili drahé motorky, elektroniku a nepracují. Ti Vietnamci 

doma vůbec nechápou, že v cizině se musí tvrdě pracovat. Mně by nikdo neuvěřil, kolik hodin denně pracuji a jak 

intenzivně. Všichni si myslí, že se tu mám jako pán, ale nevědí, kolik mě to všechno stojí úsilí.“ (Zdroj z terénu) 

Informant XY o své návštěvě Vietnamu: „Když už se do Vietnamu dostanu, tak si tam chci pobyt užít. Když 

mě pak vidí ostatní Vietnamci, hned také chtějí do Čech. I když jim říkám, že život v ČR není jednoduchý, že 

trvá dlouho, než se obchod rozjede, a i potom práce a starostí neubývá, oni jen vidí jiného Vietnamce, kolik má 

peněz, jak je oblečený, že má světlejší kůži, a nic jiného. Nikdo jim představu o lehčím životě v ČR nevyvrátí.“ 

(Martínková 2007 (a), v tisku) 

Tento problém není typický pouze pro Vietnamce, ale do jisté míry jej znají i ostatní cizinecké komunity 

v ČR. Stejně tak Češi, kteří za první republiky odjížděli za prací do Ameriky, věřili v neomezené 

možnosti zaslíbené země. 

» Vývoz pracovní síly — státní politika 

Přestože je Vietnam stále komunistickou zemí, vláda nikterak nebrání svým občanům cestovat do zahraničí. 

Naopak, zejména cesty za prací jsou podporovány, protože jsou ekonomicky výhodné pro stát. 

Vietnamská vláda oficiálně umožňuje vývoz pracovní síly kontinuálně od sedmdesátých let, kdy vietnamští 

dělníci směřovali výhradně do zemí tehdejšího východního bloku. Země tak řešila svoji vysokou 

nezaměstnanost, nekvalifikovanost zaměstnanců, kteří v zahraničí získali zkušenosti, a poskytováním 

levné pracovní síly také „platila“ za své závazky u spřátelených států. V devadesátých letech (konkrétně 

od roku 1994) export práce z Vietnamu ještě významně vzrostl, nikoliv však do evropských států, ale do 

zemí Jihovýchodní Asie. I v současnosti tímto způsobem Vietnam řeší problém nezaměstnanosti (každý 

rok vkročí na trh práce nových 1,3—1,5 milionu nových sil 21 ), zároveň si je vietnamská vláda vědoma 

významných peněz, které posílají vietnamští zahraniční pracovníci svým rodinám do země. Důležitost 

vývozu pracovní síly do zahraničí je zmíněna i v oficiálních vládních dokumentech i prohlášeních a na 

Ministerstvu práce, válečných invalidů a sociálních věcí byl vytvořen Úřad pro řízení práce v zahraničí. 

Od roku 1991 tento úřad vydává licence pro agentury zajištující nábor pracovníků do zahraničí a dohlíží 

na jejich činnost. Agentury jsou zodpovědné za monitorování trhu práce v cílových zemích, zajišťování 

pracovních smluv, nábor, školení a odesílání pracovníků. Pracovníci jsou povinni zaplatit různé poplatky 

za služby agentury a složit depozit, který slouží ke garanci plnění jejich závazků při práci v zahraničí, 

které vyplývají z pracovní smlouvy. Vzhledem k četným problémům ve fungování agentur se vietnamská 

vláda snaží různými dokumenty regulovat a usměrňovat aktivity směřující k vývozu pracovní síly 

do zahraničí. Poslední zákon zabývající se tímto tématem byl vydán v roce 2006 a vstoupil v platnost 

v roce 2007. Zákon mimo jiné tlačí na agentury, aby více vycházely vstříc najímaným pracovníkům, a na 

pracovních požaduje absolvovat před odjezdem do ciziny jazykové, kulturní a odborné profesní školení (Dang 

Nguyen Anh, 2007, s. 16). V roce 2006 vycestovalo oficiálně za živobytím 78 800 pracovníků a v roce 2007 bylo 

počítáno s odchodem 80 000 lidí do ciziny za prací. Od roku 2010 chce vláda vysílat každý rok do zahraničí 

320 000 pracovníků, z nichž 2/3 by měly absolvovat jazykový kurz, do roku 2015 vláda počítá s pobytem 

milionu vietnamských dělníků v zahraničí 22 (hovoříme o oficiálních číslech!). 

21 Vietnamese guest workers are now present in around 50 countries and territories. [online]. 

Vietnam Trade Office in the USA. http://www.vietnam-ustrade.org/Eng/labor.htm [cit. 2007-5-14] 

(Dostupné z: http Vietnam Trade Office in the USA. http://www.vietnam-ustrade.org/Eng/labor.htm) 

22 Jason DeParle: A Good Provider Is One Who Leaves, New York Times, 22. 2. 2007. 

20

Vietnam v současnosti vyváží hlavně dělníky a nízce vzdělané síly, ale ve stoupající míře i techniky, lékaře 

a další kvalifikované síly. V polovině roku 2006 pracovalo v zahraničí přes 400 000 pracovníků v padesáti 

zemích světa 23 — statistiky jsou však významně podhodnoceny, protože velká část Vietnamců neodjíždí přes 

oficiální pracovní agentury (Dang Nguyen Anh, 2007, s. 3). Hlavními importéry pracovní síly z Vietnamu 

jsou zejména Malajsie, Tchaj-wan, Japonsko, Jižní Korea. Do budoucna se předpokládá nárůst počtu vietnamských 

pracovníků na Blízkém východě (Dang Nguyen Anh, 2007, s. 8, 9). Vietnamci v zahraničí pracují zejména 

v oblastech stavebnictví, mechanika, elektronika, textilní průmysl, zdravotnictví, rybářství, zemědělství 

a další. Platy Vietnamců ve zmíněných zemích se pohybují od 150 USD/měsíčně v Malajsii až po 1 000 USD/měsíčně 

v Jižní Koreji (v současnosti zde pracuje asi 50 000 Vietnamců), kam stejně jako do Japonska míří zejména kvalifikovanější 

síly. Před odletem do Koreje musí mezi jinými požadavky každý pracovník absolvovat jazykový test. 

(Dang Nguyen Anh, 2007, s. 8) 

4.4.2. Odchod za příbuznými 

Klasickým příběhem stěhování vietnamské rodiny do ČR je nejdříve odchod muže z Vietnamu za prací a později 

příchod jeho manželky a dětí. Trung Ta Minh (2002, s. 16) píše ve své bakalářské práci: „Rozhodnutí o odchodu 

není rozhodnutím jednotlivce, ale celé rodiny, protože většinou všichni skládají dohromady peníze na cestu, což chápou 

jako návratnou investici. Finanční minimum nutné k odjezdu počítají zhruba 10 000 USD. Na tuto cestu se vydávají především 

mladší muži, ženy většinou přilétají až poté, co muži vytvoří zázemí. Když manželé legalizují svůj pobyt a vytvoří 

obchodní kontakty, tak teprve přijíždějí i děti. Vytvářejí zpravidla rodinné podniky, kde pracuje celá rodina.“ 

Velká část z čerstvě příchozích Vietnamců má v Čechách blízké či vzdálenější příbuzné — pro Vietnamce je však 

i velmi vzdálený příbuzný zárukou (či příslibem) jistého zázemí a ochrany. Zároveň je tato rodina povinována 

dle tradice a běžných zvyklostí poskytnout i vzdáleným příbuzným potřebné útočiště. Vietnamci velmi lpí na 

své rodině, snaží se za každých okolností pomoci svým příbuzným a velmi usilují o pospolitý život rodiny. 

Příběh pana XX: XX se narodil v Hanoji, do ČSSR přijel v roce 1985 a zaměstnán byl v čakovickém masokombinátu. 

V 90. letech společně s jedním z českých a jedním z vietnamských spolupracovníků založili firmu. … V podnikání 

se mu dařilo, takže zanedlouho za ním přijela z Vietnamu manželka s malou dcerkou; syn se narodil už 

v Praze. V Hanoji zůstali rodiče XX a bratr, kterým XX posílal peníze. Když bratr viděl, že se XX daří, také chtěl 

do ČR přijet. XX mu tedy opatřil pozvání, poslal letenku, po příjezdu sehnal bydlení, prodejní místo, vyřídil všechny 

potřebné doklady, dokonce poskytl kapitál do začátku. Bratr však tuto „péči“ začal brát za samozřejmou 

a pro osvojení si zdejšího jazyka a své osamostatnění dosud udělal pramálo. V podstatě mu pro to chybí i motivace. 

Stále tedy prodává v tržnici, společně se ženou, s níž se zde seznámil, a XX má prý s oběma akorát starosti. 

(Martínková, 2007 (a), v tisku) 

Často tedy nové příjezdy Vietnamců do ČR za příbuznými nejsou pouze reakcí na pozvání, ale spíše odezvou na 

pověst ČR ve Vietnamu, na ekonomickou situaci ve Vietnamu a na tradiční rodinné vazby (a povinnosti), jichž 

lze využít. Mnozí Vietnamci u nás, v souladu s požadavky danými tradicí, pomáhají vyřizovat svým příbuzným 

doklady přesto, že si jejich příjezd nepřejí. Jednak si uvědomují těžkosti, které celou rodinu čekají po příjezdu 

nového člena, a také znají reálnou situaci v ČR, která jejich nově příchozí příbuzné s největší pravděpodobností 

nemile překvapí. Jednají takto tedy někdy spíše z povinnosti než z přesvědčení, že je to dobré rozhodnutí. 

23 Vietnamese guest workers are now present in around 50 countries and territories. [online]. Vietnam 

Trade Office in the USA. http://www.vietnam-ustrade.org/Eng/labor.htm [cit. 2007-5-14] 

(Dostupné z: http Vietnam Trade Office in the USA. http://www.vietnam-ustrade.org/Eng/labor.htm) 

21

Přestože XX věděl o bratrově zkreslené představě snadného života v Čechách a věděl, že jen těžko přistoupí na odříkání 

a pracovní nasazení po celý den stejně jako XX, o tom, že by jeho prosbu o příjezd do ČR odmítl, ale v podstatně ani 

nezauvažoval. Neboť jak sám říká: „Rodina si musí pomáhat“ (Martínková 2007 (a), v tisku) 

Žena, 24 let: „Žiji tady od deseti let. Když jsme s bratrem byli mladší, tak naši rodiče hodně tvrdě pracovali. Jezdili jsme 

po trzích a poutích s oblečením a prodávali. Připadalo nám samozřejmé, že stojíme na mrazu a pomáháme rodičům. 

V týdnu jsme chodili do školy a naši nebyli skoro doma. Pořád dřeli a vydělávali pomalu. Nyní už se máme dobře. Máme 

byt a tatínek pomáhá ostatním Vietnamcům v různém zařizování a překládá. Naše rodina ve Vietnamu si přála, abychom 

se postarali o našeho bratrance a vzali ho do Čech. Bylo nám ho líto, protože jeho otec, bratr mého tatínka, umřel 

mladý, tak jsme nakonec souhlasili, že mu pomůžeme. Ale věděli jsme, že to bude složité. Nyní s námi žije už několik let 

a je to pro všechny těžké, i když se snažíme být tolerantní. Bratranec nechápe, kolik úsilí stálo moje rodiče zařídit byt 

a žít normálně. Moc si toho neváží. Nechce tvrdě pracovat ani se učit česky, ale přitom přeci nelze nic mít zadarmo … “ 

(Zdroj z terénu) 

Muž, 24 let: „Moje máma sem přijela už dávno. Já tu žiji odmalička. Dneska se máme dobře, ale dřív jsme bydleli 

v malinkém bytě, třeba sedm lidí v jedné úzké místnosti. Měli jsme mezi postelemi skříně — pro trochu soukromí … . 

Naši příbuzní ve Vietnamu chtěli jet všichni za námi, tak máma spoustě lidí pomohla, aby také mohli odcestovat do Čech. 

Přijeli a byli zklamaní, když viděli, kde bydlíme a jak žijeme. Čekali, že jsme bohatí, a byli překvapení, že tu není život 

jednoduchý. Postupně se sem nastěhovalo asi sto našich příbuzných. Někteří přijeli přímo za námi, jiní zase za sestrou mé 

matky nebo za jinými tetami a strýci. Nedokázali se ale vypracovat tolik jako moje máma a jsou nespokojení. Některým 

se tu nelíbí a dokonce někdo mojí matce vyčítá, že ho sem dostala. Přitom ona jen chtěla vyhovět jejich přání a stálo ji to 

hodně peněz.“ (Zdroj z terénu) 

Dle svědectví učitelů českých základních škol jsou známé (a nijak výjimečné) případy vietnamských „dětí“, které 

mají pozměněné matriční doklady a vydávají se za mladší, aby mohly do ČR vycestovat za účelem sloučení 

rodiny (přičemž jsou někdy změněny i údaje o rodičích těchto dětí, které se ve skutečnosti slučují se svými 

strýci a tetami místo se skutečnými rodiči). Ve skutečnosti tito mladí lidé cestují do ČR, aby zde mohli pracovat. 

Ve škole jsou s těmito dětmi často starosti, protože k učení na ZŠ nemají motivaci (některým je ve skutečnosti 

i kolem 20 let), maximálně se chtějí naučit česky. Výjimečně se stává, že jejich vietnamští rodiče (nebo fiktivní 

rodiče) je neposílají do škol a většinou netuší, že se dopouštějí trestného činu. 

4.4.3. Další důvody odchodu z Vietnamu 

» Studium 

Mnozí vietnamští studenti sní o studijním zahraničním pobytu, který jim poskytne kvalitní vzdělání 

v oborech, které nejsou ve Vietnamu k dispozici, a jazykovou znalost či pouze zkušenost z prostředí 

v zámoří. Mnohé vlády poskytují nadaným vietnamským studentům každoročně stipendia, stejně tak 

i Česká republika; pravidelně nabízí vietnamským studentům 4—6 vládních stipendií (magisterského 

a doktorandského programu). Většina studentů k nám však přijíždí studovat na vlastní náklady. Některé 

české vysoké školy podepsaly s vietnamskými partnery smlouvy o přijímání vietnamských studentů. 

Například Ostravská univerzita má dle svých internetových stránek se dvanácti vietnamskými vysokými 

a středními školami smlouvu o partnerství. Pro některé bohatší studenty je zahraniční placené studium 

v zahraničí řešením, když se nedostanou na vysokou školu ve Vietnamu. 

» „Uklizení “ 

Důvodem, jenž pouze částečně souvisí se studijní cestou, jsou praktiky vietnamských rodičů, kteří do zahraničí 

posílají dospívající děti, na které nemají příliš času a které se dostaly do nějakých problémů, například 

se „chytly“ nesprávné party, experimentují s drogami nebo mají jiné problémy. Východiskem pro bohatší 

22

odiče je potom „studijní“ pobyt, kdy jsou jejich děti vytrženy z původního problémového prostředí. 

V některých případech se nejedná o studenty, ale pouze o některé členy rodiny, kteří se dostali do složité situace. 

Muž, 28 let: „Jsem už tady osm let. Když jsem se naposledy vrátil na dovolenou domů, přemluvili mě rodiče, abych 

jim pomohl vyřešit starosti s jedním z mých mladších bratrů, který má problémy s drogami. Trvá to už dlouho 

a oni si nevěděli rady. Vyhověl jsem jim, ale bál jsem se. Bratr neumí česky a nemá ani žádné vzdělání. Já každý 

den pracuji v obchodě a nemám čas ho hlídat. Sehnal jsem mu práci, tak doufám, že vydrží a nechytne se tady 

nějakých špatných lidí … “ (Zdroj z terénu) 

Už i na základních školách v ČR se objevily případy problematických dětí, které byly do České republiky 

svými rodiči přesídleny právě z důvodu jejich špatné kázně ve škole v zemi původu. 

4.4.4. Proč právě Česká republika? 

Na tuto otázku odpověděl jeden mladý vietnamský muž: „Vietnamci jezdí do Čech, protože už jich je tu hodně, 

protože Češi jsou hodní a protože zákony jsou hloupé … “ Tato spontánní reakce mnohé naznačuje a vystihuje. 

Dnešní příliv Vietnamců do České republiky je ovlivněn zejména existujícím zázemím komunity, která 

zde již vytvořila potřebné mechanismy pro nově příchozí a nabízí osvědčené modely existence. Dále je to 

také špatná vymahatelnost práva, jež v očích některých Vietnamců usnadňuje život v České republice. 

K výrazu „ … protože Češi jsou hodní … “ může jako ilustrativní posloužit návod na úspěšnou konverzaci 

mezi policistou a vietnamským občanem z česko-vietnamské konverzace vydané v roce 2001 ve vietnamské 

komunitě, který naznačuje, že hodní může znamenat i úplatní: 

» Prosím, mohl/a byste otevřít motor? Vašemu autu teče hodně oleje. 

Zaplatíte pokutu 1 000 Kč. 

» Prosím, buďte hodný. Tady máte 300 Kč. 

Doufejme však, že vietnamský mladík spíše chválil přístup České republiky a Čechů k cizincům ve smyslu 

nediskriminace, rovného přístupu a slušnosti, než jejich korumpovatelnosti. 

4.5. Každodenní život 

Před rokem 1989 k nám obecně přijížděli Vietnamci z lépe situovaných rodin, protože odjezd do ciziny, i v pozici 

dělníka, byl privilegiem. Součástí jejich práce a pobytu zde byla jazyková příprava — studenti, učni, ale i dělníci 

absolvovali po příjezdu do Československa tříměsíční intenzivní kurz českého jazyka, většina Vietnamců byla 

na cestu připravována (lépe či hůře) již před odjezdem z Vietnamu. Od roku 1989 se výrazně mění složení nově 

příchozích Vietnamců do ČR — začínají k nám postupně čím dál více cestovat lidé z vesnic, kteří za svoji cestu 

platí neoficiálním zprostředkovatelům. Vzájemné dohody byly naší stranou vypovězeny, vietnamská vláda už 

žádné další školící a vzdělávací pobyty v zahraničí nenabízí. Od počátku 90. let dochází k proměně ve standardní 

ekonomickou imigraci. 

Vietnamci, kteří u nás pracovali nebo studovali před rokem 1989, využili svých zkušeností a znalostí a mnozí 

z nich se stali vůdčími osobnostmi společenského i podnikatelského světa vietnamské komunity u nás. Právě 

tito Vietnamci jsou nejčastěji poskytovateli tzv. služeb či zprostředkovatelského servisu (dich vu), tj. nabízejí kompletní 

právnický, podnikatelský i občansko-právní servis: vyřizují doklady k pobytu, tlumočí u lékaře i ve škole, 

sepisují nájemní smlouvy apod. Vietnamská komunita je sama o sobě velmi hierarchizovaná a masové využívání 

těchto služeb většinou Vietnamců ještě potvrzuje tuto strukturu, kdy velká část komunity je závislá (kvůli své 

23

jazykové bariéře, neznalosti prostředí, nedostatku informací a kvůli tlaku a zkresleným představám) na hrstce 

privilegovaných jednotlivců, která je přesvědčuje o své nepostradatelnosti. O roli těchto služeb při odjezdu migrantů 

z Vietnamu a při zařizování dokladů více viz kapitola 4.6.1. 

Špičku pyramidy vietnamské komunity tvoří majitelé velkotržnic, kteří poskytují pronájmy menším prodejcům, 

provozují v nich restaurace, herny, kasina a apod. Velkotržnice jsou uzavřeným světem, ze kterého Vietnamci 

nemusí vůbec vycházet: najdou zde prodejny s asijskými potravinami, kadeřníka, prodejnu letenek, právní 

služby, redakce časopisů, obchodní partnery atd., tedy někteří nejsou vůbec motivováni učit se česky a rozumět 

českému prostředí. Největší velkotržnice v Praze jsou velkoobchod Sapa v Praze Libuši a HKH v Malešicích. Další 

velkotržnice jsou v Brně, Chebu, Ostravě. S životem na velkotržnicích je spojeno i organizování různých komunitních 

akcí, o kterých se zatím Češi většinou nedozvídají; patří mezi ně například fotbalové a tenisové turnaje, 

koncerty vietnamských umělců ze zahraničí, různě zaměřené politické a společenské sjezdy, tábory pro děti, 

slavnosti při předávání ocenění za výborné studijní výsledky žáků a studentů. Účast Vietnamců na zmíněných 

akcích je vždy hojná. 

Převážná většina vietnamských občanů podniká oficiálně na základě živnostenského oprávnění (volné živnosti 

na nákup a prodej zboží), a to bez ohledu na svou původní profesi či vzdělání ve Vietnamu. Velice často se stává, 

že si někdo zřídí živnostenský list, ale jeho pracovní náplň i režim v rámci některé z firem spíše odpovídá režimu 

zaměstnance — prodavače, skladníka atd. V poslední době k nám však přijíždějí i Vietnamci s pracovním vízem 

(v roce 2007 počty těchto migrantů výrazně překročily množství Vietnamců a Vietnamek, kteří k nám za tímto 

účelem přišli v předchozích letech) a očekává se, že jejich počet bude stále stoupat. 

Vietnamští podnikatelé většinou prodávají dovezené levné textilní, obuvnické a elektronické zboží, nyní také ve 

velkém množství provozují večerky, potraviny, prodávají zeleninu a ovoce a dále tabák a lihoviny. V malých městech 

jsou někdy jedinými provozovateli obchodů s potravinami. V pohraničí jsou nepřehlédnutelným fenoménem jejich 

tržiště a stánky, kam jezdí nakupovat němečtí a rakouští sousedé. Dle Kocourka (2006, s 105—106) žije mnoho 

Vietnamců v ČR v relativně náročných poměrech: dlouhá denní pracovní doba, častá práce o víkendech, na ČR často 

podstandardní pracovní podmínky, mnohdy nezbývá příliš času na děti, na zábavu ani na výlet či dovolenou. 

V posledních dvou letech se Vietnamci zaměřují více i na jiné oblasti, než je prodej zboží. Služby jsou novým 

trendem, ve kterém začali Vietnamci v ČR v poslední době také podnikat. Jedná se zejména o nehtová studia 

(tzv. nail salóny), která se objevila téměř ve všech větších městech ČR, dále masážní salóny, čistírny a občerstvení. 

Dle informací z vietnamské komunity se kromě služeb orientují Vietnamci nově také na stavebnictví, kde bohatší 

jedinci zakládají stavební firmy. Své služby nabízejí zejména v rámci komunity, ale lze předpokládat, že se budou 

orientovat v budoucnu i na majoritu. Jako stavební dělníky zaměstnávají pracovníky z vlastní komunity, kteří 

jsou prý „levní a poslušní … “. 

Dále se někteří Vietnamci údajně zaměřují v poslední době na prodej farmaceutického zboží. 

Zdroje blízké vietnamské komunitě hovoří také o snaze vyšší vrstvy Vietnamců prosadit se v ČR v politice, 

zejména na regionální úrovni. 

Mezi Vietnamci, kteří spadají mezi starousedlíky, jsou i jedinci, kteří se částečně nebo úplně vzdálili od své 

komunity, tedy profesně se pohybují vně komunity nebo mají společenské vztahy navázány spíše mimo 

vietnamské prostředí. Někteří z nich jsou zaměstnáni v českých nebo zahraničních společnostech nebo 

mají vlastní firmu, která zaměstnává Čechy i cizince a má případně i mezinárodní působnost (vietnamského 

majitele má např. řetězec obchodů se sportovním zbožím Sportisimo, řetězec obchodů s bytovými doplňky 

Art Home či asijský fastfood Panda). Jsou mezi nimi také lékaři, IT technici, učitelé či vědci, což jsou zaměstnání 

pro vietnamskou komunitu v ČR méně typická. Mezi osobami, které inklinují spíše ke kontaktům 

a společenským vazbám s majoritou, jsou logicky velmi často manželé nebo manželky českých občanů. 

Zaměříme-li se na vietnamskou komunitu z hlediska jejího generačního složení, můžeme si všimnout několika 

zvláštností. První je již zmiňované vysoké procento osob mezi 0—14 lety — jedná se zhruba o 21 % příslušníků 

vietnamské komunity v roce 2005, což byl dokonce vyšší podíl než u obyvatelstva ČR, kde ve věku 

24

0—14 let bylo zjištěno 15 % osob 24 . Naopak osoby v postproduktivním věku jsou ve vietnamské komunitě 

zastoupeny minimálně, ve věku nad 65 let se nachází kolem 1 % osob. Jednotlivé generace Vietnamců v ČR 

jsou od sebe výrazně odděleny specifickými problémy, které musí řešit, a velmi odlišným stylem života. 

V textech o současném životě Vietnamců v ČR můžeme nalézt metaforický název banánové děti (Černík 

2006, s. 177, Martínková 2006, s. 15), kterým jsou označovány vietnamské děti, které se narodily v ČR nebo 

zde žijí odmalička — tedy vypadají jako jejich vietnamští rodiče, avšak svými hodnotami a stylem života 

mají často mnohem blíže ke svým českým vrstevníkům. Vietnamské děti jsou obvykle líčeny jako velmi 

pilné ve škole, dosahují většinou na všech typech škol velice dobrých výsledků 25 a na rozdíl od velké části 

Vietnamců střední generace jsou velmi úspěšně integrovány do majoritní společnosti. Hovoří velice dobře 

česky, jsou jim blízké české hodnoty, mají mnoho českých kamarádů, naopak neznají často tradice svých 

rodičů, neovládají vietnamštinu. Z těchto generačních odlišností vyplývá mnoho složitých otázek, se kterými 

se v současné době potýká část vietnamských rodin a které mají vliv na celou komunitu. Například 

Brouček (2003, s. 28) považuje za prvotního stabilizátora vietnamských komunit institut rodiny. Lze souhlasit, 

ale zároveň je nutno dodat, že největším problémem místních Vietnamců bývají v současnosti právě 

vznikající problémy uvnitř rodiny, které pramení z jazykové a hluboké kulturní bariéry. To znamená, že 

je-li vietnamská rodina v ČR obecně ohrožena krizí, může to značně destabilizovat i celou vietnamskou 

komunitu, která bude možná muset v budoucnosti hledat jiné mechanismy svého fungování. 

Vzhledem k tomu, že velká část vietnamské komunity přijela do ČR s vidinou zlepšení své ekonomické 

situace a brzkého návratu do země původu, žijí mnozí Vietnamci u nás v pocitu provizoria, kterého se 

často nezbaví ani při prodlužování svého pobytu v ČR. Toto provizorium má vliv na jejich motivaci učit se 

česky, poznávat hlouběji ČR, budovat si zde dlouhodobé a pevné sociální vazby apod. Brouček (2003, s. 14) 

vidí další důvod provizorního chápání života u Vietnamců v ČR v rozdílech politického, kulturního i ekonomického 

vývoje v obou zemích. Odlišnost je příliš veliká a málokterý věří, že má šanci přejít z komunity 

do běžného života majoritní společnosti. 

Někteří z Vietnamců, kteří plánovali svůj návrat do Vietnamu dříve, než jim reálné skutečnosti umožnily, 

se dostávají do zvláštní rodinné situace: ve Vietnamu zanechali část rodin v naději, že se k nim 

brzy vrátí — manželku, děti — a v Čechách si po několika letech pořídili novou neoficiální rodinu, která 

jim zde poskytuje zázemí 26 . Původní vztahy neničí, ale věří, že po návratu do Vietnamu na ně navážou. 

Tato neplánovaná bigamie vzniká také jako následek zmíněného pocitu provizoria „zůstanu tu pár let, 

vydělám a vrátím se domů“. Zároveň působí značným tlakem na samotného migranta, který má závazky 

zde i ve Vietnamu, což komplikuje jeho rozhodování o setrvání či odchodu z ČR. 

Návrat do země je pro mnohé Vietnamce v ČR velmi komplikovanou otázkou. Příslušníci střední generace 

často odpovídají, že by se vrátit chtěli, ale … Touha po návratu do země původu nejčastěji naráží na přání 

zajistit svým dětem dobré vzdělání a co nejlepší ekonomické podmínky a budoucnost. Tento sen je však v konfliktu 

s dalším přáním každého Vietnamce: postarat se o své staré rodiče, kteří v zemí původu zůstali. 

Pan XZ také vždy plánoval pobyt v ČR krátkodobě a neměl pocit, že by chtěl v ČR zůstat. Teprve narození syna 

a otázka jeho vzdělání pro něj znamenalo „ přesměrovat se na to, že tu bude žít dlouho.“ XZ se z toho důvodu 

svým přátelům, kteří před lety přijeli do ČR vydělat peníze a stále říkali, že maximálně pět let a vrátí se do Vietnamu, 

smál. Věděl, že se jim to nepovede: „Odjezd stále odkládali, pak se jim narodilo dítě a dnes už pochopili, 

že návrat do Vietnamu by bylo bláznovství.“ XZ měl i známého, který se s rodinou zkusil po letech do Vietnamu 

vrátit, ale po půl roce se vrátil do Čech zpátky. Nejenže na ně místní pohlíželi jako na „zápaďáky“, oni sami měli 

problémy zpětně se přizpůsobit životnímu stylu, kterému již odvykli. (Martínková, 2007 (a), v tisku) 


25 Na některých ZŠ jsou však už realitou také případy velmi nepřizpůsobivých a kázeňsky 

problematických vietnamských dětí 

26 Brouček (2003, s. 28) tento jev nazývá „synchronní manželství“ 

25

Mnohdy je také odchod z ČR oddalován z ekonomických důvodů. Cesta do ČR je velkou investicí, která 

se musí nejen vrátit, ale hlavně musí práce v zahraničí zabezpečit budoucnost široké rodiny. Pokud není 

toto očekávání naplněno, může být vietnamský migrant konfrontován se zklamáním a často s výčitkou 

ze strany rodiny nebo známých. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy u nás Vietnamci studovali 

a pracovali za dohledu vietnamské vlády, byl předčasný návrat domů vnímán jako obrovská hanba 

(Brouček, 2003, s. 25). I dnes je někdy brzký návrat z ciziny vnímán jako selhání. 

Přesto, že Vietnamci se zkušeností ze zahraničí mají teoreticky lepší možnost uplatnit se na trhu práce ve 

Vietnamu, ve skutečnosti se ukazuje, že jazyková znalost a kvalifikace získaná v zahraničí není v žádném 

případě zárukou získání pracovního místa po návratu do země. Možná někdy naopak znamená dlouhý 

pobyt v zahraničí přetrhání společenských vazeb v zemi původu. Ve Vietnamu jsou pracovní i mimopracovní 

vztahy velice důležité a mnohdy jsou při získávání práce mnohem důležitější než vzdělání nebo 

zkušenosti. Mnoho Vietnamců, hlavně ti, kteří v ČR nezískali dostatečné peníze k zahájení vlastního podnikání 

ve Vietnamu, tedy zůstává v ČR, protože se obává vysoké nezaměstnanosti ve Vietnamu a nedostatku 

kontaktů, které by pracovní místo zajistily. 

4.6. Nově příchozí vietnamští migranti v ČR 

4.6.1. Příchod s pomocí neoficiálních zprostředkovatelů 

O devadesátých letech hovoří vietnamští informátoři a informátorky jako o době, kdy kvůli obtížnému 

získání českého víza odjíždělo mnoho lidí do naší země bez obdrženého víza po souši, tj. přes Čínu, 

Rusko a Ukrajinu — většinou v nákladních vozech. Dle výpovědí z terénu byly podmínky při převozu 

těchto lidí velice ponižující a drsné. Cesta trvala dva měsíce. Během převozu údajně nejvíce trpěly ženy, 

které byly opakovaně znásilňovány. 

Vietnamští informátoři shodně udávají, že v současné době přijíždějí do České republiky noví Vietnamci 

téměř výlučně leteckou cestou se zajištěnými vízy. Dle ÚOOZ však i dnes existuje pozemní cesta přes 

severní Čechy, kdy migranti přilétají do Moskvy letadlem a dál cestují mikrobusem (řidiči těchto vozů 

jsou dle svědků Evropané). Cesta z Vietnamu stojí přes 6 500 USD a migranti před svým odchodem 

z domova nevědí, jaká cesta a kudy je čeká. Narozdíl od devadesátých let se však nejedná o masově 

využívanou trasu. 

Drtivá většina Vietnamců, kteří v posledních deseti letech přicestovali do České republiky, využila při 

vyřízení své žádosti o vízum a zajištění dalších záležitostí při cestě ve větší či menší míře služeb již 

zmíněných vietnamských zprostředkovatelských firem (dich vu). Tyto agentury, které zajišťují tzv. podnikatelský 

servis, ale některé z nich zařizují také cesty Vietnamců do ČR, jsou známým a diskutovaným 

fenoménem vietnamské komunity u nás. I ve všech současných důležitých teoretických pracích, které 

se komunitě věnují (Kocourek, 2006; Martínková, 2007 (a); Nožina, 2007), je těmto službám připisován 

velký význam. Dle zdrojů z terénu roli dich vu přijaly i některé české advokátní kanceláře, nabízející své 

služby Vietnamcům, a jejich aktivity v této souvislosti jsou někdy nazývány jako „mafiánské“. 

Většina Vietnamců chápe nabídku zprostředkovatelských agentur jako ekonomickou směnu, kdy kapitálem 

na straně zprostředkovatelských agentur je znalost českého jazyka, prostředí, zákonů, fungujících 

mechanismů a konkrétních úředníků. Za to migranti toužící po práci v ČR a lidé, kteří zde již žijí, ale 

neumějí si nutné administrativní záležitosti vyřídit sami, platí horentní částky. Někteří považují tento 

zakotvený proces za oboustranně ekonomicky výhodný a firmy, které tento servis nabízejí, chápou jako 

pomocníky a jako jeden z projevů vietnamské solidarity. Někteří z Vietnamců však mají na služby zprostředkovatelů 

jiný názor. 

Pan YY: „Jsou to podfukáři. Ti, kdo sem z Vietnamu přijedou, prodají svůj dům i pozemek. V Praze se jich pak 

ujmou vietnamské kanceláře a lžou jim, neboť jim nabízejí i to, co nepotřebují, třeba různá pojištění, takže 

26

je to vyjde ještě dráž. Ty kanceláře jim nepomáhají, ale obírají je na kost, prostě zneužívají jejich neznalosti.“ 

(Martínková, 2007 (a), v tisku) 

Jak již bylo řečeno v kapitole 4.4.1, existují ve Vietnamu oficiální pracovní agentury, které dostávají od 

státu licenci na najímání, školení a vysílání pracovníků do zahraničí. Agentury a jednotlivci, nabízející 

tyto služby bez licence, pracují ilegálně. 

Najímáním lidí na práci do zahraničí (konkrétně do asijských států) přes neregistrované jednotlivce se 

ve své studii zabývá Dang Nguyen Anh (2007, s. 14, 15): „V chudých vesnických regionech funguje mnoho 

jednotlivců jako agenti na vývoz práce nebo jako zástupci agentur. Navštěvují domácnosti a rozšiřují informace 

o pracovních příležitostech v zahraničí. Tvrdí, že mají podepsanou smlouvu se zprostředkovatelskou agenturou. 

Rolníci, v zoufalé snaze zlepšit své živobytí, zastaví svoji půdu a majetek a půjčí si peníze od banky nebo od 

soukromých věřitelů, aby zaplatili agentovi, a zajistili si tak pracovní místo (5 000 — 6 000 USD). Samozřejmě 

je pro obyčejného rolníka téměř nemožné získat pracovní místo v zahraničí bez účasti prostředníka. Nicméně 

mnoho těchto pracovníků musí na zprostředkování práce čekat rok i více, aniž by měli jakoukoliv zprávu o době 

svého odjezdu do zahraničí. Ve stejné době rostou úroky z jejich dluhů. I kdyby se pracovník rozhodl odstoupit 

od dohody a vzít si nazpět své peníze, nemůže tak učinit, protože se bojí, že nebude schopen zaplatit celý 

vzrostlý dluh. Někteří pracovníci jsou tedy velice zadluženi dokonce již ve fázi příprav svého odjezdu a musejí si 

půjčit další peníze od lichvářů, aby mohli zaplatit přemrštěné poplatky a další výdaje. Umisťovacím agenturám 

většinou chybí pocit zodpovědnosti v ohledu informovat pracovníka o reálné situaci v cílové zemi a v asistování 

a v kompenzaci nákladů na předčasné neočekávané odjezdy z ciziny.“ 

Dle zdrojů z terénu má (kromě nově příchozích v roce 2007) většina migrantů z Vietnamu svoji cestu do 

ČR organizovanou pomocí neoficiální zprostředkovatelské agentury bez licence. Téměř všichni Vietnamci, 

kteří přijeli v posledních letech za prací do ČR za pomoci neoficiální zprostředkovatelské firmy, byli 

kontaktováni na základě známostí (známí, přátelé a kamarádi), které jim doporučily zprostředkovatelskou 

firmu. Nebo vietnamští příbuzní v Čechách, kteří měli zájem o asistenci při zajišťování cesty pro 

některého člena rodiny, sami firmu oslovili a zaplatili jí za zprostředkování. Nejedná se tedy o anonymní 

nábory. Taktéž nebyli rekrutováni jako zaměstnanci do podniků (vyjma roku 2007 — více viz kapitola 

4.6.2 ), ale byla jim spíše nabídnuta možnost v ČR žít a podnikat. Přesto mnoho společných rysů s výše 

popsaným systémem můžeme nalézt. Jedná se v posledních letech zejména o rekrutování chudé a méně 

vzdělané populace, neúměrné poplatky za služby, které mohou být nazírány jako uvádění do podmínek 

podobných dlužnímu otroctví, a tragickou neinformovanost migrantů a migrantek o cílové zemi. 

Zprostředkovatelské agentury vzešly většinou z generace migrantů a migrantek, která pobývala na území 

ČR již před rokem 1989, tj. je sociálně dobře etablovaná a operuje dostatečnými znalostmi z oblasti českého 

práva, kultury, ekonomiky, ale i sociálními kontakty na potřebných místech. Dle informací z terénu se 

nejčastěji živí zprostředkovatelskými službami vietnamské rodiny, jejichž některý člen se vrátil z ČR do 

Vietnamu, kde shání Vietnamce ochotné vycestovat, a zajišťuje jim vízum. Druhá část rodiny zde obstarává 

potřebné dokumenty u cizinecké policie a dalších úřadů. 

V ČR firma údajně doklady neshání přímo, ale přes další subjekty, které mají na zmíněných úřadech 

potřebné kontakty (většinou na konkrétní lidi). To znamená, že do celého procesu vyřízení dokladů nutných 

pro vízum a dalších nutných dokumentů je zapojeno velké množství lidí, kteří na celém procesu 

vydělávají a mají zájem na tom, aby tento systém takto dál fungoval. 

Mezi jednotlivými zprostředkovateli cesty do ČR údajně není boj o moc a o zákazníky, naopak — prý 

si pomáhají, protože nikdo nemá dobré cesty a známosti na všech úřadech a každý se specializuje na 

něco jiného: někdo dělá pojištění, někdo výpis z rejstříku trestů, jiný se vyzná na živnostenském úřadě. 

Kancelář nabere klienta, vyřídí, co je v jejích silách, ve zbytku záležitostí požádá o spolupráci jinou firmu 

a nakonec se všechny žádosti údajně sejdou ještě u dalšího člověka nebo několika lidí, kteří je soustředí 

od všech zprostředkovatelských agentur a vyřizují ty nejnáročnější překážky (informace z terénu 2007). 

Muž, 35 let, nejasně udává: „Někde se to slučuje, otázka je, kde … “ Stejně neurčitě hovoří i jeden z významných 

představitelů komunity: „Je za tím vším jedna osoba … “. 

27

Do služby, kterou vietnamští migranti a migrantky před odletem do ČR zaplatí, se nejčastěji počítá zajištění 

víza, někdy letenka a předběžná registrace na živnostenském úřadě. Zajištění práce není většinou 

součástí služby neoficiálních zprostředkovatelů. Zajištění víza stojí nejběžněji 6 000—7 000 USD, přičemž 

záleží na zprostředkovateli, zda je přímou částí sítě firmy nebo je pouze známým někoho z rodiny, 

která víza vyřizuje. Čím je zájemce o práci blíže k samotné zprostředkovatelské firmě, tím je vyřízení 

víza levnější. Dále je cena vázána na období, kdy je cesta plánována. Vhodnost a nevhodnost období pro 

zajištění víza je dané politikou Velvyslanectví České republiky ve Vietnamu, fungováním kontaktů firmy 

ve Vietnamu i v ČR apod. Vietnamští informátoři uvedli, že výsledná cena zprostředkování záleží také 

na informovanosti samotného zájemce o vycestování, tj. zná-li poměry, nenechá firmu tolik vydělat a má 

například již letenku započítanou v částce 6 000 USD. Naopak, je-li ga (naivní, neznalý poměrů), zaplatí 

za vyřízení 7 000 USD a navíc ještě kolem 800 USD za letenku. 

Cena zprostředkování obsahuje údajně i úplatek (běžně 1 000 USD za jedno vízum) úředníkům na velvyslanectví 

v Hanoji a na cizinecké policii. Některé zdroje tvrdí, že tento úplatek je fiktivní a slouží pouze 

zprostředkovatelským agenturám, aby mohly svým zákazníkům navyšovat částky za vyřízení dokladů. 

Pro náš stát je tato situace ostudná a je dokladem mezer celého systému žádostí o vízum. 

Dle zdrojů z terénu musí zájemce o cestu do zahraničí uhradit částku za zajištění cesty do ČR předem, 

firmy nepřistupují na možnost splácení částky z platu po příletu do ČR. Naopak ženám, u kterých se 

počítá, že budou pracovat v prostituci, se vše zařizuje bezplatně s tím, že si svůj závazek za zprostředkování 

odpracují následně. 

U klientek organizace La Strada ČR, které byly na našem území nuceny k prostituci, opakovaně dosahovaly 

tyto dluhy částky 12 000 USD, přičemž tyto ženy byly před odjezdem ze země informovány pouze o částce okolo 

5 000 USD — další dluh jim byl neopodstatněně navýšen až po příjezdu do ČR. Před odjezdem z Vietnamu byly 

těmto ženám (z nichž jedna byla pouze 14letá) přislíbeny následující pracovní pozice: účetní, pracovnice bistra 

a servírka. Žena, která měla pracovat jako účetní, dokonce před odletem podepsala pracovní smlouvu na tuto 

pozici s platem 700—1 000 USD měsíčně. (Zdroj: archiv organizace La Strada ČR) 

To znamená, že velmi podezřele by vietnamským ženám měla znít nabídka zprostředkování cesty a práce 

v ČR, kdy tato služba bude splácena až z výdělků po příjezdu do ČR! Vyjma budoucích pracovnic v sex businessu 

si lidé ve Vietnamu peníze nepůjčují přímo od zprostředkovatelské firmy, ale zadluží dům, půjčí si od 

příbuzných, známých, celá vesnice se zadluží nebo jdou za lichvářem apod. Praktiky zprostředkovatelských 

firem nevyřizovat na dluh jsou velice chytré, protože sice dostávají neuvěřitelně přemrštěnými cenami migranta 

do velmi složité a zranitelné situace, ale už jsou většinou nenapadnutelné ve smyslu dlužního otroctví, 

při kterém si pracovník odpracovává u firmy svůj fiktivní dluh. Výstižnější by bylo nazvat tyto služby „uvádění 

do podmínek podobných dlužnímu otroctví“. 

Doba, než Vietnamec zaplatí své dluhy ve Vietnamu, může být, pokud hned nalezne práci a nemá žádné problémy 

a nepředpokládané výdaje, 2—3 roky, ale často se jedná o delší dobu. Muž, 35 let, při rozhovoru o situaci 

těchto lidí tvrdí: „I přes děsnou situaci jsou lidé z venkova rádi, že jsou zde … “ Někteří naopak hluboce litují, 

že uvěřili slibům zprostředkovatelů o snadné návratnosti svého dluhu, avšak stejně jim nezbývá nic jiného, 

než zůstat v ČR, vydělávat na své dluhy, na úroky z dluhů, na letenku zpět a na alespoň minimální peníze, 

které od nich očekává jejich rodina ve Vietnamu. Po příjezdu do ČR nabízejí zprostředkovatelské agentury 

migrantům zařízení dalších administrativních záležitosti nutných k podnikání a k pobytu na území ČR. 

Pan XX, který v této oblasti (zprostředkovatelských služeb) pracuje, také uvádí, že řada Vietnamců bývá k dokladům 

jakéhokoli druhu jemně řečeno laxní, takže si mnohdy na nutnost prodloužení pobytu nevzpomenou včas. 

„Prostě si zvykli, že dich vu za ně všechno zařídí.“ Potom jim ovšem nezbývá, než ještě zaplatit navíc osobu, která 

jim sežene potvrzení od lékaře, že v době, kdy si dotyčný měl o prodloužení zažádat, to nemohl udělat ze zdravotních 

důvodů (např. nutné hospitalizace). (Martínková, 2007 (a), v tisku) 

28

Dle jednoho z důležitých představitelů komunity (informace z terénu duben 2007) přiletí každý den do ČR 

asi 10 Vietnamců, kteří mají svůj příjezd zprostředkovaný přes neoficiální agenturu a jsou po příjezdu bez 

práce, bez bydlení a s dluhy a kteří cestují do ČR na vízum za účelem podnikání, což jim znemožňuje nechat 

se zaměstnat. Pouze v Praze žije údajně asi 1 000 těchto Vietnamců, kteří jsou kompletně bez prostředků 

a dlouhodobě nemají práci, bydlení, peníze na jídlo. Dle tohoto zástupce komunity by nově přicházejícím 

Vietnamcům nejvíce pomohla legislativní změna, která by umožňovala změnu účelu pobytu (z víza za účelem 

podnikání na pracovní vízum 27 ), aby tito lidé mohli pracovat v českých továrnách, kde je o ně zájem. 

Tito migranti přijíždějí nepřipraveni, nevybaveni informacemi a často ani nevědí, co znamenají jednotlivé 

druhy víz. Muž, 35 let: „ … někteří třeba ani nevědí, že si po příjezdu musí dozařídit živnosťák … jsou to lidi z vesnice, 

nemají ponětí o zákonech“ 

Na námitku a dotaz, zda není od zprostředkovatelů bezohledné a kruté zajistit svým krajanům cestu, ale 

nepostarat se o ně po příletu do ČR, kdy se někteří ocitají s obrovskými dluhy, bez práce a bez jakéhokoliv 

zázemí (a s mylnými informacemi) na území cizí země, reagoval příbuzný jednoho z provozovatelů zprostředkovatelského 

servisu obhajobou této praxe: „O to už se firma nemusí starat, navíc vietnamská komunita je 

solidární a Vietnamci mají dobrá srdce. Stačí, když po příletu dorazí na Sapu (největší pražský velkosklad — pozn.), 

a tam už se nějaké řešení najde. Vždycky se těch lidí někdo ujme, pomůže jim a dá jim práci. Třeba už na Ruzyni na 

letišti. Vietnamci se k sobě navzájem chovají dobře.“ Tato „solidarita“ má však většinou ryze ekonomický motiv. 

Mezi Vietnamci existuje také lichva, uváděná právě v souvislosti s nově příchozími migranty (Nožina 2007, 

nestránkováno; Martínková 2007 (a), v tisku). Jak s postřehem poznamenává Martínková (2007 (a), v tisku), 

pejorativní označení ga (slepičí, naivní, neznalý poměrů) pro nové a nezkušené Vietnamce není zrovna výrazem 

solidarity a ochoty pomoci krajanovi v nouzi. Mnohem jistější výchozí pozici mají Vietnamci s blízkými 

příbuznými na území ČR, neboť, jak v této souvislosti řekl muž, 35 let: „ … v dnešním světě se na přítele již 

nelze spolehnout, pouze na blízkou rodinu“. 

Dle zdrojů z komunity a ÚOOZ jsou nově příchozí Vietnamci s dluhy, bez zázemí a zajištěné práce 

nejvíce ohroženi vykořisťováním zejména v následujících oblastech: práce v domácnosti, práce ve sweatshopech 

(malé nelegální výrobní dílny, např. tabákové dílny, šicí dílny, výroba alkoholu), prodej zboží za 

vykořisťujících podmínek a profese spojené s provozem obchodu. Dle ÚOOZ je u prací v domácnostech 

znepokojivý zejména nízký věk některých osob. Někdy bývají z Vietnamu přímo za tímto cílem vybírány 

děti kolem 15 let z chudších rodin, které potom pracují v bohatších vietnamských domácnostech 

v ČR za dosti nejasných podmínek. 

Práce ve sweatshopech — malých nelegálních výrobních dílnách — bývá spojená s nemožností volného 

pohybu osob, zabavením dokladů ze strany majitelů dílny, špatnými hygienickými podmínkami práce 

i bydlení, prací mnoho hodin přes čas bez finančního ohodnocení. Dle údajů z terénu (ÚOOZ) je na 

území ČR na desítky vietnamských sweatshopů o 7—10 lidech. 

Dle několika zdrojů z terénu je v komunitě znám případ vietnamského majitele zeleninové plantáže, 

kde je pěstována typicky vietnamská zelenina. Její zaměstnanci u sebe nemají doklady a pracují za 

velmi špatných podmínek. Jedná se údajně o zhruba 20 osob, které splácejí dluhy za zprostředkovatelský 

servis majiteli plantáže, který je bohatým člověkem podnikajícím již od roku 1990 v několika 

oblastech. Tento příklad opět potvrzuje teorii, podle které osoby mající dluh u zprostředkovatele cesty 

a práce jsou výrazněji ohroženy vykořisťováním než osoby, které mají tento dluh u příbuzných nebo 

jiných osob na území Vietnamu. 

27 Tato změna je dle cizineckého zákona možná až po jednom roce pobytu na území ČR 

29

4.6.2. Cesta za prací do české továrny 

— nový trend ve vietnamské migraci 

Ještě na konci roku 2005 bylo 99 % ekonomicky aktivních Vietnamců na našem území živnostníky 28 . Čerstvým 

fenoménem v České republice, pokud nehovoříme o období do roku 1989, jsou naopak Vietnamci, 

kteří se rozhodli pracovat u nás v továrnách v dělnických profesích. Jedná se jednak o nově příchozí osoby, 

které přijíždějí s pracovním vízem (ne tedy už s vízem za účelem podnikání) — v roce 2007 tento důvod 

ekonomické migrace z Vietnamu výrazně překročil počty migrantů za stejným účelem v předchozích 

letech — ale i o Vietnamce pobývající na našem území již delší dobu. Často se k této změně rozhodnou 

osoby, jejichž podnikání není příliš úspěšné. „Znám takové případy. Nezbylo jim nic jiného, pokud potřebují 

živit rodinu. I v podnikání na tržnicích nastala obrovská konkurence, všude je spousta laciného zboží dováženého 

z Číny nebo Vietnamu a obchoduje s ním stále více lidí. Kdo přišel do České republiky v poslední době nebo neumí 

dobře česky a nemá dostatečný kapitál, už nemá moc šancí,“ říká Ha Nguyen, zástupce jedné z vietnamských 

organizací u nás 29 . 

Téměř v každém čísle vietnamských časopisů, které vycházejí v České republice, jsou otištěny inzeráty 

velkých českých podniků, které nabírají vietnamské zaměstnance. V současnosti Vietnamci pracují na 

dělnických pozicích v oblastech výroby elektroniky, porcelánu, v potravinářském průmyslu, automobilovém 

průmyslu, tabákovém průmyslu. Je pravděpodobné, že zájem ze strany českých firem se bude 

stále zvyšovat. Nárůst počtu cizinců v českých továrnách je způsoben zoufalým nedostatkem pracovních 

sil. Některé české podniky Vietnamce již v současnosti zaměstnávají po stovkách. Šéf představenstva 

jedné z těchto továren řekl v červenci do médií: „Vietnamci mají vysokou pracovní morálku a chovají 

se velmi slušně 30 .“ Personální ředitel jiné české firmy, jednoho z největších českých zaměstnavatelů, zase 

uvedl: „Potřebovali bychom desítky až stovky lidí z Vietnamu. Jsou pracovití a máme s nimi historicky velmi 

dobrou zkušenost 31 .“Do dalšího velkého podniku přijíždí po pozitivních zkušenostech dle personálního 

odboru na počátku roku 2008 dalších téměř 800 vietnamských dělníků. Velkým problémem v této politice 

českých podniků jsou obstrukce a průtahy s vyřízením víza do ČR. Ministerstvo práce a sociálních věcí 

sice ústy ministra Petra Nečase slibuje v podobných případech do budoucna zjednodušení agendy formou 

zelených karet, avšak personální ředitel továrny, která vyrábí elektroniku, je skeptický: „Je to k ničemu, 

pokud budou zelené karty fungovat až od roku 2009, jak říká ministr Nečas. My ty lidi potřebujeme teď 32 .“ 

Pro představu uvádím přibližný průběh náboru, cesty a pracovních podmínek dvou skupin vietnamských 

dělníků, kteří v roce 2007 přicestovali do ČR za prací do továrny: 

Přicestovaly dvě skupiny dělníků po 15 lidech, většinou ze severního Vietnamu, někteří i ze středního (provincie 

Quang Binh, Hanoj, Haiphong, Bac Ninh). Jde o svářeče mezi 20 a 45 lety, někteří mají víc než 10leté zkušenosti 

v oboru, možná polovina z nich už dělala v zahraničí, zejména v Jižní Koreji, v Japonsku, na Tchaj-wanu, event. 

i v Malajsii. Nábor pracovníků ve Vietnamu dělala místní firma přes inzeráty v novinách. Přihlásilo se přes sto 

lidí, prošli konkurzem (zkoušením z řemesla), bylo vybráno 30 z nich, navzájem se neznali. V Hanoji absolvovali 

2 měsíční kurs češtiny na Univerzitě cizích jazyků. Ve smlouvě ve Vietnamu podepsali s místní agenturou, že 

dostanou min. plat 12 500 Kč za měsíc, pokud budou pracovat 7 ½ hod. denně 5 dní v týdnu. Podle pracovní 

smlouvy s podnikem mají nárok na 4 týdny dovolené, budou-li mít hodně napracováno, můžou žádat i více volna. 

Všichni muži museli zaplatit okolo 7 500 USD za zajištění práce a jednorázové letenky do ČR. Každý ze svářečů si 

ve Vietnamu vzal půjčku na zaplacení požadované částky. Měsíčně jim údajně přibývají úroky ve výši zhruba 100 

USD. To znamená, že kdyby pracovali pouze stanovenou minimální dobu, mohli by danou sumu splatit nejdříve 

zhruba za 15 měsíců práce, pokud by ovšem neutratili (neprojedli, neplatili ubytování) ani korunu. Všichni z nich 

ale počítají s prací přes čas, jsou ochotni pracovat i v noci a o víkendech. Továrna vietnamským dělníkům zajistila 


29 České továrny chtějí dovážet tisíce Vietnamců, HN. 20. 9. 2007 

30 Prokš, V.: Okula Nýrsko začne od září využívat desítky Vietnamců . ČTK 15. 7. 2007 



30

ubytování; platí nájem 1200 Kč měsíčně za pokoje po 4 lidech — ubytování je velmi dobré: renovovaný dům, sprchy, 

záchody, pračka, kuchyně, možnost využít i internet, bude jim zřízena televize. Za stravu v tovární jídelně platí 

20 Kč (oběd, večeře). Dělníci jsou s podmínkami práce i bydlení zatím spokojeni. (Zdroj z terénu, srpen 2007) 

Dle informací od policie jsou podmínky práce a života vietnamských dělníků v českých továrnách různé. 

Velmi důležitým článkem v celém systému může být například osoba vietnamského předáka, který 

vytváří různé ovzduší a různé životní podmínky, nebo osoba, která zde zastupuje zprostředkovatelskou 

agenturu. Velmi pozitivní je fakt, že agentury sídlící ve Vietnamu chtějí vietnamským dělníkům před 

odchodem do ČR zajišťovat kurz českého jazyka a přednášky o reáliích v ČR. Jednoznačně tento nový motiv 

migrace z Vietnamu do České republiky přinese změny do života celé komunity. Dle některých Vietnamců 

pozitivní. Muž, 37 let: „Znamená to konsolidaci poměrů v komunitě a uklidnění … “ 

Na druhou stranu i některé oficiální pracovní agentury, které ve Vietnamu působí a najímají dělníky na 

práci do zahraničí, jsou známé poskytováním podmínek blízkých nedobrovolnému či dlužnímu otroctví 

nebo nucené práce (U.S. Department of State, 2006, s. 210). Do budoucna by byl určitě namístě monitoring 

dalšího vývoje v této oblasti, neboť prozatím je tento fenomén natolik nový, že nelze odhadnout 

a popsat chování všech zprostředkovatelských agentur a také chování vietnamských dělníků, kterým 

skončí po několika letech v ČR pracovní smlouvy. 

Samostatnou pozornost by v budoucnosti zasloužily pracovní agentury, které najímají na práci do továren 

Vietnamce a Vietnamky na území ČR. Dle některých informací z terénu funguje vztah mezi agenturou 

a dělníkem či dělnicí někdy podobně jako tzv. klientský systém známý z ukrajinské komunity: přes 

agentury jsou vietnamští dělníci a dělnice najímáni na práci v továrnách, agentuře platí za zprostředkování 

práce, ale kromě toho jim také z každého platu agentura strhává značnou část výdělku a pracovníci 

a pracovnice musejí agentuře odevzdávat všechny odměny a příplatky. 

4.7. Kriminalita ve vietnamské komunitě 

Většina lidí z Vietnamu přijíždí do ČR pracovat, zlepšit své životní podmínky a situaci svých příbuzných 

ve Vietnamu, vést zde běžný život a vytvořit lepší budoucnost pro své děti. Je proto vhodné zdůraznit, 

že kriminalita související s naším tématem se týká nepatrné části komunity a drtivá většina Vietnamců 

u nás se na tomto druhu zločinnosti nijak vědomě nepodílí, odsuzuje ho a považuje ho za špinění pověsti 

celé komunity. Tato kriminalita je však bolestnou součástí vietnamské komunity u nás, stejně jako je 

nedílným prvkem kterýchkoliv jiných komunit a společností všude na světě. 

Na druhou stranu se může část vietnamské komunity stát přímou či nepřímou obětí činnosti zločineckých 

skupin. Bylo by tedy nesmyslné existenci organizované kriminality se znaky obchodu s lidmi nebo 

vykořisťování popírat nebo zlehčovat; taktéž je důležité se tématem zabývat z důvodu bezpečnosti ČR. 

Pro vietnamskou komunitu v ČR je v souvislosti s kriminalitou typická nedůvěra v policii a další státní 

orgány při řešení problémů. Nožina (2003, s. 159) tuto pochybnost nazval: „ … tradiční nedůvěra ke smyslu 

institucí a organizací celospolečenského rozsahu, které jsou pilíři fungování demokracií západního typu — tedy 

státních úřadů, policie apod.“ Vietnamci jsou přesvědčeni, že sama komunita může samostatně řešit své 

vnitřní problémy efektivněji než místní bezpečnostní složky, a navíc bez ztráty pověsti vně komunity. 

4.7.1. Fungování vietnamských zločineckých struktur 

První zárodky organizované kriminality ve vietnamské komunitě u nás jsou spojovány (Nožina, 2007, 

nestránkováno) již s předrevolučním obdobím, kdy československá vláda z politických důvodů přivírala 

31

oči nad aktivitami Vietnamců, kteří u nás v té době žili. Téměř každý Vietnamec, který u nás tehdy 

pracoval, se snažil co nejvíce ušetřit pro své příbuzné ve Vietnamu z platu, jenž mu byl krácen o „výdaje 

za cestu“ — jinými slovy vietnamská vláda tímto způsobem splácela svůj zahraniční dluh. To znamená, 

že většina Vietnamců se snažila přivydělat si kromě práce v továrně ještě dalším způsobem. Vzhledem 

k obrovskému zájmu místních lidí o „západní“ módu a zboží začali Vietnamci vyrábět například džíny 

a importovat levné zboží z Asie. Obchod začal velmi prosperovat zejména poté, co se do procesu vložilo 

Vietnamské velvyslanectví v Praze. Dle svědectví tehdejšího zaměstnance letiště Ruzyně přistávala 

v 80. letech pod dohledem zaměstnanců vietnamské ambasády na pražském „starém“ letišti Ruzyně, 

které bylo určeno pro delegace, k vojenským účelům apod., speciální letadla plná zboží z Asie. Toto zboží 

bylo okamžitě vykládáno do nákladních vozů a odváženo z letiště bez jakékoliv celní kontroly. Za několik 

dnů poté se objevilo na černém trhu. 

Období po roce 1989 bylo velmi přející další kriminalitě — imigrační zákony byly slabé a policie a celý 

státní aparát částečně paralyzovaný. „Záhy po roce 1989 začal přes území postkomunistické střední Evropy 

směřovat silný proud asijských běženců na Západ. Část těchto běženců se začala usazovat i v Čechách. Obratně 

přitom využívala mezer v legislativě. S nimi přišel i organizovaný zločin. Zázemím pro mezinárodní zločinecké 

skupiny organizující ilegální transfery z Asie se v České republice stali vietnamští studenti a pracovníci, kteří se 

po vypršení kontraktů odmítli vrátit domů a zůstali buď v Československu, nebo emigrovali dále do zahraničí.“ 

(Nožina, 2003, s. 101) 

Dle Němce (2004, s. nestránkováno) dosahuje v ČR organizace vietnamských zločineckých gangů tří 

stupňů a existují tři typy gangů. 

První typ je tvořen ustálenou skupinou lidí, kde nejvýše stojí šéf gangu, „kterým je zpravidla osoba, která 

u nás koncem osmdesátých let dvacátého století studovala či v průběhu první poloviny devadesátých let dvacátého 

století zbohatla v důsledku nekontrolovaného pašování cigaret, textilu, lihu i lidí“ (Němec, 2004, nestránkováno), 

níže dva pobočníci, často bývalí spolužáci nebo blízcí známí ze stejného regionu, kteří jsou zapsáni 

jako společníci ve firmách šéfa, a ostatní členové gangu — okruh širšího příbuzenstva a osoby najímané 

na hrubší práce (tzv. vojáci bo doi). 

Druhým typem jsou gangy tvořené na rodinném principu, kde figurují výhradně pobočníci z řad vlastní 

rodiny, kteří najímají vojáky. Třetím druhem je volnější uspořádání, kde figuruje pouze šéf a jeho 

zástupce, kteří najímají spolupracovníky na konkrétní akce, a ti dále případně najímají další lidi. 

Dále jsou popisovány tzv. pouliční gangy, které mají poměrně volnou organizaci. Hlavou je opět šéf, který 

svou pozici získává u ostatních členů přirozenou autoritou. Členy bývá zhruba pět až deset osob, které 

spolu zpravidla žijí, pohybují se společně a jsou mezi nimi teritoriální nebo příbuzenské vazby. Pokud 

skupina nemá společnou práci, živí se každý „na vlastní pěst“. 

Při páchání trestné činnosti se vietnamské zločinecké skupiny snaží vyhýbat střetům se státními orgány, 

a proto se soustředí zejména na oběti, které nebudou hledat ochranu a pomoc u státních orgánů 

(Macháček, Rumpl, 1997, s. 70). Po připojení České republiky k Schengenskému prostoru se očekává zdokonalení 

a rozšíření vietnamských kriminálních sítí do sousedních zemí (Nožina, 2007, nestránkováno; 

stejný názor mají i pracovníci ÚOOZ). 33 

33 S blížícím se datem této změny stouply v první polovině roku 2007 také počty Vietnamců, kteří nelegálně 

překročili české státní hranice, neboť po vstupu ČR do Schengenu se očekává přísnější ochrana 

evropských hranic (Nožina, 2007, s. 11) 

32

4.7.2. Zveřejněné případy obchodu s lidmi 

Již v textu uveřejněném v roce 1997 (Macháček, Rumpl, 1997, s. 70) se hovoří o obchodu s lidmi a nucené 

práci ve vietnamské komunitě a o kriminálních skupinách, které tehdy operovaly na našem území. 

Dle Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (Ministerstvo vnitra, 2005, s. 8) se zvyšuje podíl 

pachatelů vietnamské a čínské národnosti, kteří se podílejí na obchodu s lidmi za účelem nucené prostituce, 

přestože v největší míře se jím zabývají zejména ruskojazyčné a bulharské skupiny. Stejně tak roste 

i počet dívek, které jsou na území ČR nuceny k prostituci, případně jsou přes ČR transportovány dále. Ze 

stran obětí pocházejících z východní Evropy a z asijských zemích je typická nízká ochota ke spolupráci 

s policií kvůli nedůvěře ke státním orgánům a institucím (přiživováno pachateli) a kvůli obavám o bezpečnost 

rodinných příslušníků v zemi původu. Zločinecké organizace tyto ženy totiž náborují již v jejich 

domovech a mají přehled o jejich zázemí a vydírají je. 

Policejní zdroje v ČR (ÚOOZ) v rozhovorech uvedly, že pouze v okolí Prahy je 10—20 karaoke barů, kde 

jsou nabízeny sexuální služby 34 . Mezi vietnamskými ženami, které zde pracují, jsou i ženy, které tuto práci 

nevykonávají dobrovolně. V posledním období bylo zjištěno, že během návštěv karaoke barů bývají někdy 

distribuovány a konzumovány drogy a z některých těchto podniků se takto stávají tzv. lehárny — místa, 

kde tráví čas uživatelé drog (Němec, 2004, nestránkováno). 

V posledních několika letech realizovala česká policie několik úspěšných akcí proti obchodníkům s vietnamskými 

ženami nucenými k prostituci. 

V květnu 2004 se jednalo o operaci Žlutý pes, při které byli zatčeni 3 Vietnamci a 3 Vietnamky. Podezřelí 

lákali dívky z Vietnamu do ČR pod záminkou lukrativního výdělku. Slibovali jim například práci kadeřnic 

a zajišťovali jim povolení k pobytu. Po příjezdu do České republiky je však nutili k prostituci s tím, že 

musí zaplatit 8 tisíc dolarů za zajištění dokladů. Dívky musely pracovat v Chebu, v Praze nebo v Brně. Skupina 

nutila k prostituci 15 Vietnamek, z nichž jedné nebylo ještě 18 let (Ministerstvo vnitra, 2005, s. 10). 

V září 2004 vyvrcholila operace Tet, při které bylo zadrženo 9 mužů a 4 ženy, kteří obchodovali za 

dobu sledování nejméně 50 vietnamských dívek, jež si u nás splácely prostitucí fiktivní dluh vysoký až 

14 000 USD. Pracovaly v podnicích provozovaných Vietnamci (Ministerstvo vnitra, 2005, s. 11). 

V květnu 2006 vyvrcholila policejní akce Tu Dia, při které byli zadrženi 4 muži a 2 ženy. Organizovaná 

skupina podezřelých byla obviněna z obchodování s lidmi a z kuplířství a všichni skončili ve vazbě. Hrozí 

jim až 12 let vězení. Vietnamští obchodníci údajně sháněli v rodné zemi převážně dívky pro pomocné 

práce či místa servírky v restauracích zemí Evropské unie. Zájemkyně pak musely již ve Vietnamu zprostředkovatelům 

zaplatit za vyřízení veškerých formalit a nákladů 6 500 USD. Vietnamky se do ČR dostaly 

přes Rusko (informace od pracovníků ÚOOZ). 

V prosinci 2007 se uskutečnila policejní akce Tuong, při které bylo zatčeno 11 osob podezřelých z obchodování 

vietnamských dívek do České republiky a z kuplířství. Ženy byly umisťovány do nočních podniků 

v Praze a Karlovarském kraji. 

V oblasti obchodu s lidmi za jiným účelem, než je nucená prostituce, nebyly prozatím realizovány ve 

vietnamské komunitě významnější policejní operace, avšak situace je podrobně monitorována a jsou připravovány 

podklady pro akce v této oblasti. 

34 Žena, která nabízí tyto služby svobodně, dostává od zákazníka zhruba 1 200 Kč, přičemž polovinu 

odevzdává majiteli nočního podniku a zbytek si nechává. V okolí Chebu se částky od zákazníků údajně 

pohybují okolo 2 400 Kč 

33

4.7.3. Ostatní kriminalita 

Ekonomická kriminalita — médii nejčastěji zmiňovaná a ve vietnamské komunitě nejrozšířenější (podhodnocování 

dováženého zboží, pašování zboží, prodej falsifikátů, daňové úniky) — má pouze marginální 

spojitost s naším tématem, proto se jí nebudeme samostatně zabývat. 

V posledních několika letech můžeme pozorovat prudký nárůst obchodu s drogami uvnitř vietnamské 

komunity 35 , zejména s heroinem, marihuanou 36 a extází. Výrazně stoupá počet uživatelů z komunity 

i distributorů 37 . Distribuce drog probíhá zejména v hernách a kasinech 38 , které se v některých českých 

městech staly téměř výhradně doménou Vietnamců, a dále v nočních klubech, kde mohou pracovat také 

dívky nucené k prostituci. V hernách také probíhá nákup a prodej kradeného zboží na zakázku. Stejně tak 

v bazarech a zastavárnách, které se stávají dalším novým trendem v kriminálním prostředí komunity. 

Dle informací policie jsou krádeže v drtivých případech záležitostí pouze drogově závislých jedinců, kteří 

se zaměřují na krádeže na objednávku a „jsou v tom velmi dobří … “ Tento trend je politováníhodný, nicméně 

souvisí s naším tématem jen nejasně — některé zdroje z terénu předpokládají, že stejní lidé, kteří stojí 

na špici pyramidy v obchodu s drogami, se podílejí i na obchodu s lidmi. Zatím se bohužel žádné z neziskových 

organizací v ČR nepodařilo začít efektivně působit v oblasti prevence a sociální pomoci závislým 

uživatelům drog z řad vietnamské komunity. 

V oblasti obecné kriminality páchají vietnamské zločinecké gangy v České republice zejména trestné činy 

vydírání, omezování osobní svobody, úmyslné ublížení na zdraví, loupeže a vraždy, nedovolené ozbrojování, 

poškozování cizí věci (Němec, 2004, nestránkováno). Tyto trestné činy jsou páchány zejména pouličními 

vietnamskými gangy a často i na zakázku třetího subjektu pod záminkou vymáhání neexistujících 

dluhů (Němec 2004, nestránkováno) a jsou směřovány téměř výhradně do komunity. 

Na rozdíl od devadesátých let významně poklesl přechod vietnamských migrantů přes zelenou hranici, 

nadále však funguje falšování matričních a dalších dokladů, díky kterým posléze získává cizinec legální 

pobyt. Vietnamci řeší (dle informací z komunity i ÚOOZ) často svůj nelegální statut například nákupem 

jiné identity od Vietnamců, kteří se vracejí do země původu. Dalším podvodným způsobem řešení jsou 

mediálně známé případy romských žen ze severní a jižní Moravy a severních Čech (počet známých případů 

již dávno významně překročil tisícovku), které za úplatu — nejčastěji 20 000—30 000 Kč — nechaly 

do rodných listů svého dítěte zapsat vietnamského občana jako otce dítěte, čímž on zlegalizoval svůj 

pobyt. Dle respondentů v terénu byly tyto případy hromadně organizovány, samotní vietnamští „otcové“ 

záležitost nezařizovali a následně odcestovali do Polska, kde pravděpodobně čekají na rozšíření schengenského 

prostoru. Následky jsou pro romské rodiny i pro samotné vietnamské občany často překvapivé: 

rodiny přicházejí o významné příspěvky na dítě a vietnamským občanům každý měsíc narůstá dluh za 

neplacené výživné 39 Nepoškozen a obohacen o finanční odměnu zůstává organizátor této podvodné legalizace, 

dle údajů z terénu se jedná i o občany ČR (konkrétně o některé české advokátní kanceláře), kteří 

tyto aktivity organizují. 

Známým způsobem legalizace pobytu jsou také spekulativní sňatky zejména Češek s Vietnamci. Mediálně 

proslulý je příklad města Slaného, kde bývalá matrikářka v letech 2004 až 2005 pomáhala fiktivními 

35 Dle zdrojů z médií, terénu i ÚOOZ 

36 Vietnamské velkopěstírny marihuany byly v roce 2007 objeveny napříkad v Barandově, 

Štěrboholech, Čestlicích 

37 V červnu 2007 stanula před Vrchním soudem v Olomouci třináctičlenná skupina (12 Vietnamců 

a jeden Makedonec) obviněná z nelegální výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. 

Obvinění stráví za mřížemi 3,5—10 let 

38 Další bolestí komunity je gamblerství 

39 Trestní zákon zanedbání povinné výživy klasifikuje jako trestný čin, 

za který hrozí trest odnětí svobody 

34

svatbami legalizovat pobyt v Česku zhruba 60 Vietnamcům. Mnozí z nich přitom měli neplatné doklady 

nebo je neměli vůbec. Za svatbu s cizincem měli Češi a Češky slíbenou odměnu až 20 000 korun. 

V těchto oblastech kriminality — podvodná legalizace pobytu a falšování dokladů — se nejčastěji propojují 

kriminální struktury s ostatními členy vietnamské komunity. Propojení je tím těsnější, čím je 

menší znalost češtiny a reálií a menší samostatnost každého jednotlivce. Vzhledem k závislosti zejména 

nově příchozích migrantů na zbytku vietnamské komunity jsou jednotliví Vietnamci někdy i neúmyslně 

a nevědomě odkázáni na ilegální nebo poloilegální činnosti jiných osob. Mnohdy ani neumí posoudit 

legálnost postupu, který byl použit, neboť noví příchozí mají často velmi slabé povědomí o právu ve Vietnamu, 

o to menší o právu v ČR (Kocourek, 2006, s. 114). 

35

5. Vybraná kulturní specifika Vietnamců 

Vietnamská kultura se odlišuje od kultury většinové společnosti v ČR v mnohých drobných i zásadních 

skutečnostech, což je často obohacující a někdy to naopak způsobuje vzájemná nedorozumění. Vietnamská 

kulturní specifika a odlišnosti mohou také znemožnit požádat o pomoc nebo se lidé v péči pomáhající 

organizace mohou chovat jinak, než se od nich očekává. Proto je dobré s etnicky a kulturně podmíněnými 

odlišnostmi počítat a rozumět jim. 

Níže uvedená kulturní specifika jsou vybrána s ohledem na téma tohoto textu, na zkušenosti organizace 

La Strada ČR s poskytováním péče obchodovaným ženám a na zaměření organizace. Tento výčet tedy 

rozhodně není vyčerpávající. Zároveň by neměl sloužit k zobecňování některých vzorců chování v rámci 

celé komunity — stejně jako česká společnost i ta vietnamská je v současnosti již často individualizovaná 

(zejména v zahraničních komunitách), různé vietnamské rodiny mají odlišná schémata chování a rozhodně 

nelze paušalizovat. 

5.1. Postavení vietnamské ženy v rodině a ve společnosti 

Před začátkem čínské nadvlády, která přinesla i velké změny kulturní a společenské, byla pozice vietnamské 

ženy v rodině i ve společnosti tradičně silná. Mezi legendární a nejdůležitější vietnamské historické 

postavy patří ženy (paní Trieu, sestry Trung) a ženská božstva jsou součástí tradičního mytologického světa 

Vietnamců. Čínský konfuciánský vliv však díky tisíci letům svého působení změnil zaběhlé pořádky 

— narodit se mužem znamenalo nepopiratelné výhody, narození dcery však přestalo přinášet radost 

a naopak někdy mělo význam prokletí, neboť vietnamská rodina bez syna není považovaná za šťastnou. 

Touhou každé rodiny je zplodit syna, který bude pomáhat v zemědělství a na rozdíl od dcery neodejde po 

svatbě z domu. Syn je také ten, kdo narozdíl od dcery může praktikovat kult předků — bez jeho modliteb 

jsou duše zemřelých rodičů a prarodičů odsouzeny k věčnému bloudění a nenaleznou v jiném světě klid. 

Ve Vietnamu téměř neexistuje sociální zabezpečení a rodiče jsou ve stáří odkázáni na své děti, respektive 

syny, protože dcery odcházejí za manželem. Žena se po svatbě stěhuje do rodiny manžela. Pro rodiny není 

tedy výchova a vzdělávání dcery dobrou ekonomickou investicí — v produktivním věku bude žít v jiné 

rodině, (Vietnamci často užívají rčení Con gai la con nguoi ta — Dcera je dítětem cizích lidí), kde musí poslouchat 

svého muže, jeho otce i matku. Z toho vyplývá její trvale podřízené postavení. Po smrti manžela by 

vietnamská žena měla poslouchat svého syna. 

Naštěstí se ve Vietnamu neujaly některé drsné čínské praktiky, jako například tradice lotosových nožek 

— bolestivé lámání ženských chodidel a jejich celoživotní svazování látkou do tvaru drobounkých dětských 

nohou. Není ani potvrzeno, že by se vietnamské rodiny ve své touze po synovi uchylovaly k usmrcování 

novorozených děvčátek, což se rozšířilo v Číně. Přesto některé statistiky vzbuzují obavu — v deltě 

Mekongu a Centrálního pohoří se udává poměr narozených 127 chlapců na 100 dívek (Vietnam Committee 

on Human Rights, 2007, s. 7) přičemž světový průměr je 105 chlapců na 100 dívek (UNFPA, 2007, s 1). Dle 

čerstvé studie Populačního fondu OSN (UNFPA, 2007, s .18) se Vietnam nyní nachází v podobné pozici jako 

Čína před deseti lety: nová zdravotní technika umožňuje zjistit před narozením dítěte jeho pohlaví, což 

vede k zvýšenému číslu potratů dívek 40 . Trend upřednostňování chlapců před dívkami v asijských zemích 

může mít vliv na nárůst obchodu se ženami, stejně jako tomu bylo již v sousedních zemích, jako je Čína, 

Jižní Korea a Tchaj-wan, které z důvodu nedostatku žen vhodných ke sňatku importují do své země dospělé 

ženy z jiných států (v současnosti mnoho dívek a žen právě z Vietnamu). Mnohé z těchto žen lákají z domoviny 

podvodem a za nedůstojných podmínek, v cílových zemích mohou být někdy drženy násilím. 

40 Podle tohoto zdroje se ve Vietnamu v průměru rodí 100 dívek na 110 chlapců 

(v některých provinciích Číny se rodí 130 chlapců na 100 dívek) 

36

Zajímavým faktem se vztahem k porodnosti je ve Vietnamu také ohromující číslo potratů: 2,5 potratu 

na každou ženu v produktivním věku (45 potratů/100 těhotenství) — (Velvyslanectví ČR ve Vietnamu, 

2007, s. 3). Toto číslo vyplývá zejména z tristní úrovně sexuální osvěty, mizivého užívání antikoncepce 

(zde je na místě zmínit, že antikoncepci používají téměř výhradně ženy, které jsou obecně považovány za 

zodpovědné za plánování těhotenství, používání kondomů u mužů je výjimečné) a nepřijatelnosti otěhotnění 

před sňatkem. Vliv může mít i státní politika, která usiluje o snižování počtu dětí v rodinách. 

Tradiční vietnamská rodina byla polygamní, resp. polygynní. Mnohoženství se ve Vietnamu rozšířilo od 

11. století a bylo legitimní až do roku 1945. Bylo rozšířeno především ve vrstvě aristokracie (Strašáková, 

2004, s. 1). Tradiční rozdělení rolí v rodině přisuzovalo muži dominantní postavení a aktivitu ve společenské 

sféře, zatímco ženě byla vyhrazena péče o domácnost. Žena neměla příliš možností, jak ovlivnit 

svůj osud, protože byla závislá na rodičích, kteří jí také většinou vybrali vhodného partnera (zejména 

společensky odpovídajícího), a později na manželovi. 

V souvislosti s dlouhotrvajícím obdobím válek (od druhé světové války se ve Vietnamu válčilo až do počátku 

80. let minulého století) a s odchodem dospělých mužů do armády získaly vietnamské ženy větší vliv 

v rodině, ale i v podnikání a v politice. Když zdraví muži odešli na frontu, ženy zastávaly péči o děti 

a domácnost, práci na poli i obranu proti leteckým útokům. Ženy také opravovaly silnice po bombardování 

a řídily pohyb vojenských konvojů do jižního Vietnamu za téměř nepřetržitých amerických náletů. Po válce 

se muži vrátili domů, ale ženy již na svá bedra přejaly i původně „neženské“ role. Dodnes se ve Vietnamu 

hovoří o komplexu mnohých mužů, kteří se po válce nedokázali smysluplně zařadit do společnosti. 

Vietnamské ženy jsou, ač se to tak na první pohled nemusí jevit, velmi samostatné a rozhodné. V domácnosti 

často dohlížejí na finance a mnohdy spravují rodinný podnik, prodávají na trhu, učí na univerzitách, 

starší ženy mají silný hlas při řešení sporů v obci apod. Jejich křehký zevnějšek a často submisivní vystupování 

tedy nemusí nutně korespondovat například s jejich silnou pozicí v rodině či partnerském vztahu. 

Nicméně jejich postavení není otevřeně prezentované (společnost by takové chování pozitivně nepřijala). 

Nezastřená, upřímná emancipace ve Vietnamu ještě dlouho nebude společenským a politickým tématem. 

Naopak ohled vůči ženám ve fyzicky náročných činnostech, který je běžný v západní společnosti, není 

samozřejmý ve Vietnamu — ženy často vykonávají tvrdou manuální práci na stavbách a v zemědělství. 

5.2. Prostituce ve Vietnamu 

Dle informací některých nevládních organizací pracuje ve Vietnamu až 300 000 prostitutek (U. S. Department 

of State, 2006, s. 1). Čísla významně narostla zejména od roku 1986, kdy se začaly prohlubovat 

rozdíly v životní úrovni různých vrstev obyvatelstva a propad mezi venkovem a městem, lidé se začali po 

Vietnamu svobodně stěhovat a do země začali proudit zahraniční turisté. 

Za francouzské koloniální nadvlády se prostituce objevovala v centrech velkých měst ve formě povolených 

nočních klubů a „pěveckých salónů“. Velmi se rozmohla během druhé poloviny minulého století v průběhu 

války s Američany zejména na jihu země, kde prostitutky poskytovaly rozptýlení vojákům i vládnímúředníkům. 

Naopak na severu se komunistická vláda pokusila prostituci vymýtit, což se částečně podařilo také 

kvůli povinným registracím k pobytu a nemožností stěhování. Po válce byla tato opatření zavedena i na 

jihu, avšak po ekonomických reformách v roce 1986 vládní kontrola obyvatelstva ochabla a prostituce se 

dočkala nevídaného rozmachu. 

Prostituce je ve Vietnamu rozšířena mnohem více, než je obvyklé u nás, a sexuální služby jsou finančně 

dostupné pro mnohem širší škálu obyvatelstva než v České republice. Sex je nabízen hlavně v tzv. karaoke 

barech, ale často také například v masážních salonech a kadeřnictvích. Návštěva karaoke baru může být 

běžnou součástí firemní oslavy nebo párty s přáteli, avšak každá návštěva neznamená, že někdo z přítom- 

37

ných využije nabídky sexuálních služeb. Prostitutky také nepracují ve všech těchto podnicích 41 , společnost 

si často přijde jen zazpívat a pobavit se. 

Udává se, že až dvě třetiny vietnamských vládních úředníků jsou zákazníky v karaoke barech a masážních 

salónech, kde si kupují služby prostitutek. Dokonce prý existuje speciální fond, kterým jsou jejich 

návštěvy financovány 42 . Velká část dívek se k prostituci rozhodne dobrovolně, často tuto práci spojují 

s možností najít si manžela. Mnohdy se za tímto povoláním stěhují do jiné provincie a později, po několika 

letech, se vrací domů nebo stěhují jinam, vdávají se a žijí běžný život. 

Dle zpráv mezinárodních organizací jsou však za účelem nucené prostituce některé ženy obchodovány 

(Vietnam Committee on Human Rights, 2007, s. 8). Obchodování s dívkami a ženami za účelem nucené 

prostituce může začínat únosem v nočním klubu, podvodnou pracovní nabídkou, pozváním na turistický 

výlet nebo nabídkou sňatku s cizincem (Vietnam Committee on Human Rights, 2007, s. 25). 

Velkým problémem se ve velkých vietnamských městech stalo spojení prostituce s drogovou mafií. Drogy 

(zejména heroin) jsou ve Vietnamu levné a dostupné. Dalším nebezpečím je AIDS — dle vládního 

výzkumu je každá druhá prostitutka v Hanoji nakažena virem HIV 43 . 

41 Karaoke bary, kde pracují prostitutky, jsou nazývány „karaoke om“ 

— přízvisko „om“ znamená objímat 

42 De Dios Aurora Javate: Macro-Economic Exploitation and their Impact on Sexual Exploitation and 

Trafficking of Women and Girls: Issues, Responses and Challenges [online] 

CATW — Asia Pacifik, Trafficking in Women and Prostitution in the Asia Pacifik [cit. 2007-8-14] 

(Dostupné z: http://www.catw-ap.org/macro.htm) 

43 Agence France Presse , 13. 3. 2002 

38

6. Vietnamci a Vietnamky jako obchodované osoby ve světě 

Celá kapitola s tímto názvem by mohla vydat za samostatnou studii, na což však v rámci tohoto projektu 

není prostor. Cílem následujících řádků je tedy pouze stručně popsat formy obchodu s lidmi, které existují 

mezi Vietnamem a ostatními zeměmi, neboť některé jevy, které nejsou v současnosti s Českou republikou 

naštěstí spojovány, se mohou v budoucnu objevit, a je vhodné mít dostatek informací. 

Hovoříme-li o obchodu s lidmi směrem z Vietnamu do asijských zemí, můžeme označit dvě téměř již 

„tradiční“ (avšak ne jediné) výchozí lokality, kterých se tato problematika týká. Jedná se zejména o region 

v povodí delty Mekongu, tedy o jižní Vietnam, a dále o severní hranici s Čínou. Z chudých oblastí delty 

Mekongu jsou obchodovány především ženy a děti do Kambodži, Laosu a Thajska za účelem nucené 

prostituce a žebroty. V severní části země se zase odehrává obchod s lidmi do Číny za účelem nucené prostituce, 

nucených sňatků, nucené práce a adopcí dětí. Sňatky vietnamských žen s bohatými cizinci, které 

mohou pro ženy končit životními podmínkami podobnými nucené práci, jsou dalším, relativně novým, 

avšak velmi rozšířeným trendem v této oblasti, a týkají se mnoha asijských zemí, zejména Tchaj-wanu, 

Jižní Koreje, Malajsie, Singapuru, Japonska. Tyto země jsou spojeny i s problematikou možného vykořisťování 

vietnamských dělníků a pracovníků, kterému mohou být vzhledem k nedostatečné kvalifikovanosti, 

neznalosti jazyka a nerovnoprávnému statutu v hostitelských zemích Vietnamci vystaveni. 

Obchod s lidmi za účelem nucené práce včetně prostituce, vykořisťování a také adopcí jsou fenomény 

spojené i s ostatními neasijskými zeměmi. 

Ministerstvo veřejné bezpečnosti zase hovoří i o nucené práci mladých chlapců a mužů, kteří jsou využíváni 

jako levná pracovní síla ve sweatschopech — malých manufakturách (často nejsou placeni vůbec) 44 . 

Za poslední dva roky bylo šetřeno ve Vietnamu okolo 600 případů obchodu s lidmi, které se týkaly asi 

1 500 žen a dětí, které byly obchodovány do zahraničí. Zhruba 1 300 z nich bylo vráceno do svých 

domovů 45 . Vicepremiér vietnamské vlády Truong Vinh Trong uvedl v dubnu 2007 na konferenci o obchodu 

s lidmi ve Vietnamu, že počet vietnamských žen a dětí, které jsou prodávány obchodníky do otroctví, 

stále stoupá 46 . 

Jako důvody tragické situace v oblasti obchodu s lidmi ve Vietnamu se udává zejména podceňování vzdělávání 

dětí (hlavně na venkově), malé povědomí o lidské důstojnosti, podceňování rizik a neinformovanost 

rodin, těžké ekonomické podmínky, nezaměstnanost a nedostatečné příjmy, neuspokojivý rodinný 

život, neodpovídající a nehodnotné informace v oblasti obchodu s lidmi, nízké postihy a tresty za obchod 

s lidmi (Kirjavainen, 1999, nestránkováno). 

6.1. Asie 

Ze států, kam jsou lidé z Vietnamu obchodováni, je nejtristnější situace pravděpodobně v Kambodži, 

která se ještě stále vzpamatovává z následků krvavé občanské války, jež kromě materiálních škod zničila 

i sociální vazby, stejně jako ovlivnila fungování institucí a státního aparátu. Obrovský nárůst obchodu 

s lidmi v zemi se datuje od začátku 90. let, kdy se země otevřela zahraničním ekonomikám a turistům. 

Do Kambodži jsou přiváženy ženy a děti z okolních států za účelem nucené prostituce, dále se hovoří 

o obchodu za účelem domácích prací a za účelem adopce dětí. 

44 Human trafficking on the rise in Viet Nam. Vietnamnews, 7. 2. 2007 



39

Problém obchodu s vietnamskými ženami a dětmi za účelem nucené prostituce do Kambodži je obecně 

i mediálně velmi dobře známý. Kambodža se stala proslaveným rájem západních sexuálních turistů. 

V roce 2004 uváděla NBC TV dokumentární film, kde byla pětiletá vietnamská dívka nucena k prostituci. 

Udává se, že ze 70 000 kambodžských prostitutek je 35 % z Vietnamu (hlavně z jihozápadních regionů — 

— Long An, An Giang, Song Be, Kien Giang, Dong Thap, Can Tho a Ho Či Minova Města), z toho 35 % je 

mladších 18 let (Vietnam Committee on Human Rights, 2007, s. 15). Dle organizace AFESIP International 47 

jsou tisíce vietnamských dívek obchodovány mnohými kanály do Kambodži za účelem prostituce, přičemž 

je využíváno zkorumpovaných úředníků a policistů. Mladé dívky, které jsou často prodány svou 

rodinou nebo přáteli, jsou vystavovány bolestnému týrání, jako například elektrickým šokům, pálení 

cigaretami, bití, bičování, znásilňování. Někdy jsou vietnamské ženy z Kambodži dále obchodovány do 

sousedních zemí 48 . Report organizace ACWP (Pomoc dětem bez rodičů) uvádí: „Majitelé nočních klubů 

platí obchodníkům 350—450 USD za každou atraktivní vietnamskou pannu, které není více než 16 let. Ty, jež 

nejsou panny nebo jsou považované za méně hezké, jsou prodávány za 150—170 USD 49 .“ 

Na území Kambodži působí stovky mezinárodních nevládních organizací, jejichž pomoc však často není 

efektivní. Jedním z důvodů je roztříštěnost pomoci a slabá vymahatelnost práva v zemi. 

Naopak vietnamská i čínská média neustále vyzdvihují vyřešené případy obchodu s lidmi z Vietnamu 

do Číny a počty zatčených obchodníků a obě země spolupracují na mnohých prevenčních projektech. 

Nicméně situace v této oblasti je také stále neutěšená. Čína je zdrojovou, tranzitní i cílovou zemí pro ženy, 

muže a děti obchodované za účelem nucené práce, včetně nucené prostituce. Většina obchodu s lidmi se 

odehrává uvnitř čínského území, ale část lidí je obchodována přes hranice. Z Vietnamu jsou lidé obchodováni 

za účelem nucené práce, nucených sňatků a nucené prostituce. Vietnamské dívky pocházejí velmi 

často z chudých venkovských oblastí a bývají vylákány z domova pod záminkou práce v restauraci nebo 

v továrně do Číny, kde jsou následně nuceny k prostituci nebo ke sňatku s mužem, který již ve své oblasti 

nenašel vhodnou manželku. Takto podvedené ženy bývají prodány za 500—1 000 USD — dle „kvality 

zboží“. Velmi ceněni jsou v Číně malí vietnamští chlapci, které si neplodné čínské páry ve Vietnamu 

kupují k adopci. 

Jak již bylo uvedeno výše v textu, relativní novinkou v oblasti jsou tzv. „dohazované“ sňatky Vietnamek 

z chudých vesnických regionů s muži z Malajsie, Jižní Koreji, Tchaj-wanu a dalších zemí. Cizinci cestují 

do Vietnamu, kde si na určených místech ve velkých městech (hovoří se zejména o Ho Či Minově Městě) 

vyberou mezi dívkami, které přijely z chudých provincií. Vietnam se tak stal oblíbenou cílovou destinací 

pro svobodné mládence z jiných asijských zemí, kteří sem přijíždějí na týdenní „svatební“ cestu, v jejíž 

ceně (3 000 až 10 000 USD) je výběr dívky, její zdravotní prohlídka, zajištění nutných dokladů k vycestování 

a rychlé líbánky. Rodina nevěsty dostává od budoucích manželů dívek peníze v řádech stovek dolarů 

— to je také důvod, proč mnoho rodin souhlasí s provdáním svých dcer za zcela neznámé cizince. Obchodem 

s lidmi se tyto případy stávají v momentě, kdy je dívka v zemi svého manžela omezována na osobní 

svobodě, jsou jí zabaveny doklady a musí vykonávat proti své vůli práci nebo poskytovat sexuální služby. 

Dle médií nejsou bohužel tyto případy výjimečné. Dívky se v nové zemi ocitají v nerovném postavení, 

často neovládají jazyk ani nemají základní znalosti o zemi, nemají práci, sociální vazby a jsou závislé na 

svých nových mužích a jejich rodinách, kteří je naopak chtějí ekonomicky využít, protože „do svatby investovali 

příliš peněz“. Někdy může být dokonce svatba dívkám pouze slíbena a nikdy k ní nedojde. V červenci 

2007 byl v Hanoji odsouzen vietnamský šestičlenný gang, který prodal postupně do Malajsie 126 žen. 

Vietnamským ženám a dívkám bylo slíbeno zprostředkování sňatku v Malajsii, avšak po příjezdu byly 

prodány další agentuře, která je rozprodala starším a postiženým mužům za 2 000 USD za jednu osobu. 

Desítce žen se podařilo utéci zpět do Vietnamu, kde se obrátily na policii. 

47 Agir pour les Femmes en Situation Precaire, Programme Regional en Asie, 2001 www.afesip.org 

48 Trafficking in Women and Prostitution in the Asia Pacifik. [online]. CATW — Asia Pacifik, 

[cit. 2007-7-10] (Dostupné z: http://www.catw-ap.org/facts.htm) 

49 Saving Children in Crisis Program [online]. ACWP [cit. 2007-9-10] 

(Dostupné z: http://www.acwp.org/v2/index.php?option=com_content&task=view&id= 

26&Itemid=59, http://www.acwp.org/ngl/SCIC_Statistic.htm) 

40

Bohužel negativní zprávy přicházejí i z asijských zemí, kde Vietnamci pracují jako dělníci v továrnách. 

V Jižní Koreji byl uskutečněn výzkum mezi pracovními migranty, z nichž velkou část tvoří Vietnamci, ze 

kterého vyplývá, že 10 % cizinců zažilo fyzické útoky a tresty od svého zaměstnavatele, 50 % psychický 

nátlak a verbální útoky, 18 % omezování v pohybu, 47 % zabavení dokladů a 44 % porušování pracovní 

smlouvy ze strany zaměstnavatele (Dang Nguyen Anh, 2007, s. 11). 

V Malajsii, kam míří největší část vietnamských pracovníků, jsou běžnými problémy neplacení mzdy 

a nespravedlivé propuštění z práce. Stejné problémy byly sledovány i v dalších cílových zemích vietnamských 

pracovníků (Dang Nguyen Anh, 2007, s. 11). V Jihovýchodní Asii je mezinárodní migrace již desítky 

let důležitým faktorem v rozvoji hospodářství tamních zemí. Zaměstnavatelé v cílových zemích najímají 

vietnamské dělníky kvůli úsporám na mzdy a navýšení zisku. Některé asijské země zřídily speciální úřady 

nebo agentury na řízení pracovní migrace. Nicméně organizování pracovní migrace za pomoci udělených 

oprávnění agenturám není vždy spolehlivé, neboť u velké části migrantů se i přesto objevilo vykořisťování 

a zneužívání ze strany zaměstnavatele (Dang Nguyen Anh, 2007, s. 11). Kvůli nedostatečné informovanosti 

nemají vietnamští dělníci většinou přístup k prostředkům nápravy ani k pomoci nevládních organizací. 

6.2. Neasijské země 

Hovoříme-li o Evropě a o obchodu s lidmi z Vietnamu, kromě případů nucené prostituce, které již byly 

uvedeny v kapitolách o vietnamských komunitách v Polsku a Německu (viz kapitola 3), musíme také 

zmínit u nás prozatím neznámý fenomén: obchod s vietnamskými dětmi za účelem adopce. Tato problematika 

je spojená hlavně s devadesátými lety, kdy ve Vietnamu vznikla celá řada zprostředkovatelských 

agentur, specializovaných sirotčinců a také zařízení, kde si mohli rodiče z Evropy (zejména z Francie) děti 

prohlédnout a vybrat, hlavně v Ho Či Minově Městě a ve středním Vietnamu. 

Základní problém spočíval ve skutečnosti, že potenciální rodiče ze Západu byli ochotni zaplatit za děti 

astronomické částky. Vietnamská strana nedokázala stanovit adopcím pravidla a připojit se k mezinárodním 

úmluvám. Místní úřady nebyly schopny vystavit nebo ověřit dokumenty, které by mohly spolehlivě 

určit původ dětí a stanovit, zda se jedná o opuštěné sirotky. Na konci devadesátých let byly odhaleny 

a souzeny organizované skupiny, které prodaly na Západ stovky dětí za ceny v desítkách tisíc dolarů. Přestože 

se oficiální poplatek za adopci pohyboval mezi jedním a dvěma tisíci dolarů, překupníci byli schopni 

při smlouvání vyhnat ceny přes dvacet tisíc a v některých případech prokazatelně až k padesáti tisícům 

dolarů. Do ilegální adopce byli zapojeni lékaři, ředitelé kojeneckých ústavů a sirotčinců i funkcionáři 

státní správy, kteří vydávali falešné dokumenty 50 . V mnoha případech podvedení rodiče svěřili své dítě 

lékaři ke krátkému ústavnímu léčení nebo vyšetření a už se s ním nikdy neshledali. Objevily se únosy 

novorozeňat a nákupčí ještě nenarozených dětí, kteří obcházeli těhotné ženy s výhodnými nabídkami atd. 

Odhalení tohoto pozadí a také několik dramatických sporů, které se dostaly před soud ve Štrasburku, vedly 

k úplnému zastavení adopcí z Vietnamu ve Francii v dubnu 1999. Jednalo se o významný krok, neboť od 

roku 1995 do vydání zákazu bylo evidováno na 6 000 přivezených dětí, což údajně představuje přibližně 

polovinu z celkového počtu vietnamských adopcí za hranicemi. Je zajímavé, že oficiální statistika vietnamské 

strany uvádí za období 1992 až 2002 pouhé 2 000 vyvezených dětí. V následujících měsících Francouzi 

připravili mezinárodní dohodu o adopci vietnamských dětí a dovedli ji ke konci roku 2000 k ratifikaci. 

V roce 2002 se vietnamská vláda rozhodla radikálně regulovat veškerou adopci v podstatě podle modelu, 

který začal platit ve vztahu k Francii. Každá země mající zájem o mezinárodní adopci musela s VSR uzavřít 

dvoustrannou dohodu. Přesto i dnes nepřehledná situace ohledně adopcí směrem z Vietnamu pokračuje. 

V současné době tyto problémy řeší intenzivně například Spojené státy americké 51 . 

50 L'opacité des procédures d'adoption d'enfants vietnamiens mise en cause, AFP, 5. 5. 1999 či 

Nicolas de la Casiniere: Ces enfants adoptés au Vięt-nam ont-ils été achetés? Libération, 25. 12. 1998 

51 Announcement Regarding Adoption In Vietnam, November 2007 [online]. Embassy of the United 

States [cit. 2007-7-10] (Dostupné zhttp://vietnam.usembassy.gov/adoptionstatement1107.html) 

41

Dalším zajímavým a smutným jevem spojeným s obchodem s Vietnamci do Evropy je obchod s lidskými 

orgány. V médiích se objevil specifický případ obchodu se třemi mladými Vietnamci, kteří byli v březnu 

2006 prodáváni přes internetový portál E-bay, přičemž „startovní“ částka byla 5 500 USD. Údajně se jednalo 

o obchod s lidmi za účelem obchodu s lidskými orgány 52 . Na stejném portálu byly v březnu 2004 vystaveny 

i fotografie jedné vietnamské ženy a dvou velmi mladých dívek, jejichž prodejní cena „startovala“ na 

5 400 USD. Dívky měly být prodány na Tchaj-wan jako nevěsty. Poté, co E-bay Tchaj-wan obdržela protesty 

mezinárodních organizací, odstranila tuto nabídku ze svých stránek 53 . S technickým pokrokem se tak 

šíří i další možnosti obchodníků s lidmi. Za všechny podobné ještě další příklad. Světově proslul Američan 

George Hoey Morris, který založil webové stránky www.virginbride.net , na kterých se chlubil svým 

pohlavním stykem s mnohými nezletilými vietnamskými dívkami a nabízel, že pomůže za úplatu ostatním 

pedofilům získat vietnamské děti. Jedna ze zneužitých dívek však spolupracovala s policií a v říjnu 2006 byl 

tento muž ve Spojených státech amerických odsouzen (U. S. Department of Justice, 2007, s. 54). 

Velmi znepokojivý, hlavně v souvislosti s podobnými odhalenými případy v ČR během posledního roku, 

je případ obchodu s Vietnamci do Velké Británie za účelem vykořisťování v pěstírnách marihuany. Ve 

Velké Británii získali v současnosti Vietnamci až ¾ veškerého trhu s marihuanou 54 . Velký boom tohoto 

vietnamského „podnikání“ v Británii se počítá od roku 2003. Při policejních akcích byly v rodinných 

domech za městy, kde se nacházejí pěstírny, objeveno mnoho mladých migrantů bez dokladů, kteří pracovali 

ve stísněných a velice špatných hygienických podmínkách. Svojí prací chtěli splácet dluh majitelům 

pěstíren, kteří jim zařídili cestu do Evropy. V některých případech se jednalo o obchodované děti 

(U. S. Department of State, 2006, s. 9). Výdělky z jedné pěstírny dosahují ročně asi 600 000 £ 55 . Další děti 

z Vietnamu jsou dle médií do Velké Británie obchodovány za účelem nucené prostituce 56 . 

52 Sosin, N.: Disappearing in the crowd: Vietnamese immigrants in Poland [online]. In Cafebabel.com 

[cit. 2007-7-10] (Dostupné z http://www.cafebabel.com/en/article.asp?T=T&Id=8039) 

53 Vietnamese girls on sale [online]. In Taipeitimes. [cit. 2007-6-12] 

(Dostupné z http://www.taipeitimes.com/News/taiwan/archives/2004/03/17/2003106544) 

54 Plant warfare. In Druglink March/April 2007, s. 6—9 

55 Wright S.: Race laws defeat police crackdown on drug barons. The Daily Mail. 15/10/2007 

56 Ford, R.: Every child vho enters Britain must be tracked to thwart the slave trade 

The Times, 9/7/2007 

42

7. Prevence 

Mezi nejzávažnějšími důvody obchodu s lidmi ve světě jsou obvykle uváděny propastné ekonomické rozdíly 

mezi různými oblastmi světa, existence násilí, diskriminace etnická a genderová (většinu obchodovaných 

osob tvoří dle dostupných informací ženy), upírání práv některým skupinám obyvatel a jejich 

sociální exkluze, chybějící informace a nezaměstnanost. Tyto faktory nejsou považovány pouze za příčiny 

obchodu s lidmi, ale obecně jsou chápány jako jevy negativně ovlivňující životy jednotlivců i celé 

společnosti. Pro efektivní boj s obchodem s lidmi v globálním měřítku je tedy nutné zaměřit se na řešení 

těchto celosvětových jevů. Ekonomicky vyspělé státy by měly přijmout odpovědnost za negativní fenomény 

světové globalizace, a ne ji pouze využívat ke svému ekonomickému prospěchu. 

Migrace, která je normálním světovým fenoménem a také pro naši zemi se stala běžnou realitou, a která 

je zároveň někdy mylně směšována s obchodem s lidmi, nepatří v žádném případě mezi příčiny tohoto 

jevu. Nelze si myslet, že restriktivní migrační politikou zabráníme obchodu s lidmi. Naopak — restriktivní 

migrační politika způsobí ještě větší neuspokojení poptávky našeho státu po pracovní síle (způsobené 

jednak demografickým vývojem a také nedostatkem zaměstnanců v nekvalifikovaných profesích) 

a také neuspokojení touhy Vietnamců a pracovníků z dalších ekonomicky slabších zemí cestovat do ČŘ 

za prací. Legislativní překážky se zainteresované strany budou ještě urputněji snažit překonat i mimo 

právní rámec. Vytvoří se tak další prostor pro neregulérní migraci a zaměstnávání, které často vedou 

k vykořisťování migrujících pracovníků a k omezení jejich možnosti se vykořisťování a obchodu s lidmi 

bránit (Burčíková, 2007, v tisku). Již konec devadesátých let, kdy vietnamští občané cestovali přes Rusko 

a Ukrajinu do ČR v nákladních vozech v nelidských podmínkách kvůli nemožnosti získat běžným způsobem 

vízum, ukázal, že restriktivní vízová politika přináší často negativní a nezamýšlené důsledky. 

V momentě, kdy se pro běžného občana stává získání víza nedosažitelným snem, stoupají ceny zprostředkovatelských 

neoficiálních a pochybných agentur a ceny převaděčů a rostou zdravotní rizika při přepravě 

obchodovaných osob v důsledku snahy o minimální přepravní náklady a maximální zisk pro obchodníky 

s lidmi a zprostředkovatelské firmy. 

Aktivity organizací působících v oblasti boje proti obchodu s lidmi a ani společná činnost sítí těchto organizací 

nemohou změnit a komplexně řešit hlavní globální příčiny obchodu s lidmi ve světě. Mohou však 

částečně ovlivňovat státní politiky, které se vztahují k migraci a mohly by mít preventivní efekt, a mohou 

vyvíjet tlak na politiky. Organizace La Strada ČR může také na základě výsledků této zprávy realizovat 

jednotlivé adresné prevenční kroky zaměřené na vietnamskou komunitu, na které by v budoucnu měly 

navázat další prevenční projekty neziskového i státního sektoru. 

Z výše uvedeného textu kromě jiného vyplývá, že do České republiky migruje v současnosti zejména 

z ekonomických důvodů mnoho Vietnamců, kteří jsou ve smyslu obchodování s lidmi a vykořisťování 

zranitelnou skupinou — nejsou jazykově vybaveni, neznají prostředí ČR, nerozumějí českým zákonům 

(a nemají často vzdělání ani v dalších oblastech), někteří z nich nemají v pořádku doklady a většina z nich 

přichází na naše území s velkými dluhy. Hned po svém příchodu se stávají závislými na zbytku komunity, 

přičemž tato odkázanost na druhé může mít mnoho forem: od pouhé solidární výpomoci a nákupu 

služeb (vyřizování dokladů, tlumočení na úřadech, u lékaře, různé typy poradenství) až po drsné formy 

omezování osobní svobody a vykořisťování a nucení k práci, včetně prostituce. Cílem této kapitoly je nalezení 

možných kroků v prevenci obchodu s lidmi a vykořisťování v této skupině migrantů. 

Prevenci obchodu s lidmi a vykořisťování mezi vietnamskými migranty lze rozdělit na dvě základní části: 

prevenci v zemi původu a prevenci ve vietnamské komunitě v ČR. 

7.1. Prevence v zemi původu 

Falešný mýtus o ČR jako o zemi zaslíbené vytvořili ve Vietnamu zejména emigranti, kteří navštěvují svoji 

domovinu a přivážejí svým rodinám peníze a dárky. Ve snaze vylíčit svůj dosavadní život v zahraničí jako 

43

úspěšný nepřinášejí však vždy pravdivé informace o skutečných podmínkách života v České republice. 

Dále je tento mýtus „přiživován“ tvrzeními zejména neoficiálních zprostředkovatelů, v jejichž ekonomickém 

zájmu není upozorňovat zájemce o cestu do ČR na možná rizika a problémy, které mohou Vietnamce 

a Vietnamky v České republice potkat. Vzhledem k tomu, že současným trendem v ekonomické migraci 

Vietnamců a Vietnamek do České republiky je odchod ekonomicky slabší a méně vzdělané vrstvy obyvatelstva 

(zejména ve srovnání s migrací před rokem 1989), lze očekávat značnou neinformovanost těchto 

osob o České republice a její skutečné životní úrovni, a je pravděpodobné, že tito migranti a migrantky 

neodhadnou reálně návratnost finančních prostředků, které vložili do své cesty (zaplatili zprostředkovatelským 

firmám). Nenaplněnost očekávání těchto osob může mít značné následky, mezi které patří právě 

i zranitelnost těchto migrantů v kontextu obchodu s lidmi a vykořisťování (dalším efektem je například 

psychická deprivace těchto osob, vliv na zvýšení kriminality, nárůst počtu distributorů a uživatelů drog 

a další). Považujeme tedy za velice důležité šířit informace o skutečných podmínkách života v ČR již na 

území Vietnamu. 

Lidé z Vietnamu nemají před svým odjezdem do České republiky taktéž dostatek informací o obchodu 

s lidmi a o rizicích své cesty — zanedbávají základní bezpečnostní opatření, mezi která by mělo patřit 

pořízení kopie dokladů, prověření zprostředkovatelské firmy, prověření místa práce, podepsání pracovní 

smlouvy. Nevědí také, že existuje systém sociálních služeb, který mohou kontaktovat a využít v případě 

nedostatku informací nebo tísně. 

7.1.1. Realizované kroky 

Snahou naší organizace je tedy umožnit vietnamským migrantům a migrantkám přístup k základním 

informacím o České republice a seznámit je s možnými riziky jejich cesty a s možnostmi pomoci, pokud 

se ocitnou v nouzi. Na základě podrobného mapování situace ve vietnamské komunitě v ČR během projektu 

byly popsány rizikové faktory, se kterými je vietnamský migrant či migrantka před svojí cestou 

konfrontován, stejně jako byl popsán falešný mýtus České republiky jako ekonomického ráje, a na základě 

toho byl nadefinován nutný obsah prevenčního materiálu distribuovaného v zemi původu. Tímto prvním 

prevenčním nástrojem se stal informační leták ve vietnamštině, který byl vytištěn v nákladu 2 000 

kusů a bude distribuován ve spolupráci s MZV ČR na Českém velvyslanectví v Hanoji žadatelům a žadatelkám 

o vízum. Cílem letáku je rovněž zlepšovat postavení čitatele, tj. pomáhat mu porozumět své 

situaci a posilovat jeho rozhodovací schopnosti novými důležitými informacemi. Mezi vymezené potřebné 

informace, specifické pro vietnamskou komunitu, patří zejména sdělení, která usilují o boření mýtu 

o ČR jako o zemi zaslíbené. Leták například obsahuje údaje o průměrné a minimální mzdě v ČR, která 

je uváděna v přibližných čistých příjmech, protože údaj o hrubé mzdě není pro vietnamského migranta 

příliš vypovídající, a informace o tom, že v případě neúspěšnosti podnikání se nelze nechat po příjezdu 

do ČR zaměstnat, protože účel pobytu lze změnit nejdříve za rok pobytu zde. Také je vietnamský migrant 

či migrantka upozorněn na fungování zprostředkovatelského servisu, který využívá neznalosti jazyka 

a prostředí a migranti a migrantky se na jeho službách stávají závislí. Leták byl několikrát konzultován 

se zástupci komunity a je také založen na zkušenostech expertů a expertek, kteří se dlouhodobě zabývají 

vietnamskou migrací do ČR. 

Vzhledem k náročnosti překladu, který vyžadoval odbornost, ale také stylistickou přiměřenost cílové 

skupině, nebylo možné oslovit překladatelskou agenturu. Obrátili jsme se proto na několik prověřených 

překladatelů, kteří na textu pracovali společně. 

V souladu s prevenční koncepcí organizace se leták snaží neodradit migranty a migrantky od četby zastrašující 

grafickou podobou ani obsahem, neboť je ověřeno, že prevenční materiály, které příliš hrozí nebo 

moralizují, nemají u cílových skupin většinou úspěch a neosloví je (lidé mají pocit, že „tohle se mně nemůže 

stát!“). Snahou letáku je tedy hovořit ke všem a zaujmout migranty hlavním nadpisem „Odjíždíte do České 

republiky za prací?“ a fotografií, na které je vyobrazen muž vietnamského původu, který prodává zboží. 

44

Celý leták má čtyři stránky, je otvírací a nejdůležitější informace se nacházejí na první a poslední straně 

letáku: upozornění na existenci možných rizik cesty a vybrané informace o České republice (výše průměrného 

platu, výše minimálního platu, nezbytnost znalosti českého jazyka při podnikání v ČR, nemožnost 

změny účelu pobytu v ČR po nejméně jeden rok po příjezdu do země). 

Na druhé, vnitřní straně letáčku se nacházejí otázky, které by měly čtenáře pobídnout k zamyšlení, 

a doporučení před cestou, včetně bezpečnostních. 

Třetí strana letáčku je věnována situacím, ve kterých se migrant či migrantka může obrátit o pomoc na 

organizaci La Strada ČR, tedy návodu k identifikaci/sebeidentifikaci obchodovaných a vykořisťovaných 

osob a informacím o možnostech pomoci, kterou organizace zdarma nabízí. 

Součástí letáku je také základní představení organizace La Strada ČR, včetně informace, že nepracujeme 

pro policii a pomáháme také cizincům a cizinkám bez dokladů, a kontakty na naši SOS linku, mobil 

obsluhovaný vietnamskou operátorkou a odkaz na webové stránky ve vietnamštině. 

ph, phi li nhun hot 

liên quan n nn buôn 

g nh mi dâm 

i b bóc lt sc 

làm mi dâm 

là 222 71 71 71 

t theo s in thoi 737 420 878 

tôi s gi li cho các bn 

bng ting Vit 

CH Séc khong 15000 

ên, lao ng có tay ngh 

CH Séc là 6400 cô-run 

thông 

. Ngoài ra các 

vi các công s 

i ph thuc vào ngi 

bn có th thc i 

nhân ngi vào làm 

n ch có th i muc 

Bn mun n CH Séc tim viêc làm? 

Chuyn i này có th giúp cho cuc sng 

ca bn tt hn, nhng cng có th khin 

bn tht vng. Bn ã bit v tt c 

nhng ri ro cha? 

Cng 

hòa 

Séc 

Bn hãy th tr li mt 

s câu hi sau ây → 

1Ngi môi gii cho bn n CH Séc làm vic có áng tin cy không? 

2Bn có nm c tình hình kinh t và xã hi CH Séc không? Bn có 

hình dung c c th v thu nhp trong tng lai ca mình không? 

Ban có bit sau bao lâu thì bn s tr ht c nhng chi phí 

cho chuyn i n CH Séc không? 

3Bn có bit là s âu và làm vic gì sau khi n CH Séc không? 

4Bn có bit là s nh giúp âu trong trng hp 

gp khó khn cha? 

Nu nh không tr li c chính 

xác nhng câu hi trên thì xin bn hãy thn 

trng và trc khi i xin lu ý 

mt s iu sau → 

1C tìm hiu nhiu nht v cuc sng tai CH Séc (có th qua Internet) 

2Yêu cu c ký hp ng lao ng và thông tin y v 

ni làm vic, nu c ha s có viêc làm 

3Mang theo mình a ch liên lc ca nhng ngi thân 

Vit Nam, CH Séc và ca chúng tôi 

4Sao chép tt c toàn b giy t ri chô khác vi bn gc 

Ban không c a giy t gc ca mình cho bt k ai 

5Tích cc tìm hiu xem ngi môi gii chuyn i (hoc viêc làm) 

d nh làm gì vi bn 

6Nu bn có mc n vi ngi môi gii chuyn i (hoc vic làm), bn hãy 

òi c bo m là khon n ó s không b tng thêm 

Chú ý: s ràng buc v tài chính có th dùng gây áp lc cho bn 

7Nu có th bn nên mang theo ngi tin d phòng 

Bn có th ngh ch 

nu b ri vào mt tro 

hoàn cnh sau ây → 

1Ngi môi gii la gt bn khi 

2Ho òi bn nhng khon tin k 

môi gii chuyên i sang CH Sé 

3Bn phi sng và làm vic tron 

ti t (chng hn nh thi gian 

trong iu kin mt v sinh) 

4H gi giy t ca bn 

5H e da bn (nh da t giá 

6Ho không tr lng cho bn ho 

7Bn b hn ch i li 

8Bn b ép buc làm mi dâm 

Chúng tôi cung cp m 

→ T vn v luât lao ông (ln 

→ Gii quyt ch tm thi, k c 

sinh hot c bn khác 

→Giúp v mt xã hi, y t và t 

→T vn v pháp lý 

Chúng tôi giúp ch 

ngoi quc không có 

Chúng tôi không làm 

ó áng tin cy không? 

CH Séc không? Bn có 

g lai ca mình không? 

nhng chi phí 

n CH Séc không? 

ng hp 

ính 

n hãy thn 

Bn có th ngh chúng tôi giúp 

nu b ri vào mt trong nhng 

hoàn cnh sau ây → 

1Ngi môi gii la gt bn khi tha thun vic làm 

2Ho òi bn nhng khon tin không chính áng cho vic 

môi gii chuyên i sang CH Séc 

3Bn phi sng và làm vic trong nhng iu kin quá 

ti t (chng hn nh thi gian làm vic quá dài hoc 

trong iu kin mt v sinh) 

4H gi giy t ca bn 

5H e da bn (nh da t giác vi cnh sát) 

6Ho không tr lng cho bn hoc ch tr vi mc rt thp 

7Bn b hn ch i li 

8Bn b ép buc làm mi dâm 

La Strada R, o. p. s là t chc phi chính ph, phi li nhun hot 

ng trong lnh vc gii quyt các vn liên quan n nn buôn 

ngi, bóc lt sc lao ng cng nh mi dâm 

Chúng tôi giúp nhng ngi b bóc lt sc 

lao ng và b cng ép làm mi dâm 

ng dây nóng ca La Strada là 222 71 71 71 

Bn có th nhn tin hoc gi SMS bng ting Vit theo s in thoi 737 420 878 

vào bt c lúc nào - phiên dch ca chúng tôi s gi li cho các bn 

www.strada.cz – Có c thông tin bng ting Vit 

c (có th qua Internet) 

tin y v 

i thân 

ác vi bn gc 

bt k ai 

i (hoc viêc làm) 

i (hoc vic làm), bn hãy 

tng thêm 

gây áp lc cho bn 

hòng 

Chúng tôi cung cp min phí → 

→ T vn v luât lao ông (ln u tiên có th nc danh) 

→ Gii quyt ch tm thi, k c n mc và các nhu cu 

sinh hot c bn khác 

→Giúp v mt xã hi, y t và tâm lý 

→T vn v pháp lý 

Chúng tôi giúp cho c nhng ngi 

ngoi quc không có giy t. 

Chúng tôi không làm vic cho cnh sát! 

Bn có bit → 

1Lng trung bình nhn c hàng tháng CH Séc khong 15000 

cô-run (khong 750 USD) – ví d: giáo viên, lao ng có tay ngh 

2Lng ti thiu nhn c hàng tháng CH Séc là 6400 cô-run 

(khong 320 USD) – ví d: lao ng ph thông 

3Kinh doanh Séc cn phi bit ting Séc. Ngoài ra các 

doanh nghip phi óng thu và giao tip vi các công s 

4Nu nh không bit ting Séc, bn s phi ph thuc vào ngi 

khác và tr thù lao mi khi h giúp 

5Ban không th i làm công n lng nu bn có th thc i 

kinh doanh. Các xí nghip chi c phép nhân ngi vào làm 

nu ngi ó có th thc i làm công. Bn ch có th i muc 

ích c trú sau khi ã tai CH Séc 1 nm 

45

Dále v rámci prevence v zemi původu vytvořila organizace La Strada ČR vietnamsky psanou část svých 

webových stránek (www.strada.cz), která slouží jednak k prevenci — vietnamští zájemci o cestu do 

České republiky si mohou přečíst informace o životě zde a možných nástrahách své cesty — a zároveň 

je určena osobám v nouzi, které si zde mohou vyhledat informace o nabízených službách organizace 

La Strada ČR a kontakt. 

7.2. Prevence ve vietnamské komunitě v ČR 

Vietnamská komunita v České republice se vyznačuje několika specifiky, která je nutné mít při prevenci 

obchodu s lidmi a vykořisťování na vědomí. Jedná se zejména o obtížnou proniknutelnost do komunity, 

kdy je třeba prolomit velkou jazykovou bariéru a také nedůvěru. Pro komunikaci organizací nabízejících 

sociální služby s vietnamskou komunitou nelze v žádném případě užívat jiný jazyk než vietnamštinu 57 . 

Pouze menší část Vietnamců a Vietnamek čte české noviny a sleduje další českojazyčná média — většina 

komunity si vystačí s vietnamsky psanými periodiky, která zde vycházejí, a s vietnamskou televizí. 

Neznalost češtiny nekomplikuje pouze komunikaci neziskových organizací s potenciálními uživateli 

a uživatelkami služeb z řad vietnamské komunity, ale způsobuje i obrovskou neobeznámenost komunity 

s fungováním neziskového systému, jeho konceptem, principy a cíli, dále zapříčiňuje neznalost vlastních 

práv. Častá neznalost zákona vede zejména cizince a cizinky, kteří u nás pobývají neregulérně, v omyl, že 

nemají na pomoc nárok. 

Specifickým úskalím prevence a nabízení a poskytování sociálních služeb je již samotná identifikace 

obchodovaných osob, která může probíhat na třech úrovních: 

» identifikace policií 

» identifikace okolím 

» sebeidentifikace 

Všechny vietnamské klientky v dlouhodobé péči organizace La Strada ČR, které byly nuceny k prostituci, 

byly identifikovány policií. Narozdíl od jiných komunit nejsou prozatím zaznamenány případy jiného kontaktování 

pomáhající organizace — identifikace okolím i sebeidentifikace jsou v této komunitě prozatím 

pouze na úrovni přání pracovníků organizací. Nedostatek informací ve společnosti a zejména v samotné 

vietnamské komunitě vytváří nejasnosti ohledně rozpoznání osob, které potřebují a mají nárok na pomoc 

a na sociální služby. Sociální stigma, zejména na ženách pracujících v prostituci, taktéž přispívá ke špatné 

identifikaci osob v nouzi. Nepochybně stejné jsou i důvody minimálních kontaktů v jiných sektorech, než 

je prostituce: z důvodu jazykové a kulturní bariéry a neznalosti českých zákonů nemají potencionální 

vietnamští klienti a klientky dostatek informací pro zhodnocení vlastní situace, nevědí o svém nároku na 

pomoc, o existenci pomáhajících organizací a mají strach z případného postihu. V oblasti vykořisťování je 

další překážkou v identifikaci a sebeidentifikaci také relativní a kulturně odlišně vymezená hranice mezi 

špatnými pracovními podmínkami a vykořisťujícími podmínkami. 

Dalším problematickým momentem, který těsně navazuje na identifikaci, je dostupnost sociálních 

služeb. V případě, že vietnamský spoluobčan či spoluobčanka pocítí potřebu obrátit se někam o pomoc — 

tedy sám sebe identifikuje jako osobu obchodovanou nebo vykořisťovanou, nezná kromě prostředí své 

57 Více než polovina Vietnamců u nás se nedomluví o nutných věcech v českém jazyce — vyplývá např. 

z bakalářské práce Trung Ta Minhe 2002, kde autor při svém výzkumu dospěl k závěru, že 31 % 

Vietnamců žijících v Chebu rozumí v českém jazyce pouze jednotlivá slova a 23 % Vietnamců nehovoří 

česky vůbec. Dle výzkumu Přístup imigrantů a imigrantek ke vzdělání a na trh práce (2007) 

například nebyla zhruba polovina vietnamských a čínských respondentů schopna komunikovat 

s tazatelem bez tlumočníka 

46

komunity většinou možnosti, kam se obrátit. Celá vietnamská komunita je zvyklá fungovat značně uzavřeně 

a jednotlivé osoby se spoléhají na záchranu od blízkých lidí, známých nebo od zástupců komunity. 

V případě, že tyto možnosti selžou, nezná osoba v nouzi jiné možnosti — fungující systém, jak se domoci 

podpory „z venku“, prozatím neexistuje. Ve vietnamských novinách, které zde vycházejí, nejsou běžné 

články o možnostech sociálních služeb a vietnamské organizace, ač mají svoji funkci a velký vliv na 

komunitu, zatím také s neziskovým sektorem v tomto směru nespolupracují. Jednotlivci nemají zatím 

dostatek zkušeností s pomáhajícími organizacemi, které by předávali dále a kterými by budovali důvěru 

komunity v neziskový sektor. Neziskové organizace (ale ani státní správa) nedistribuují téměř žádné 

tištěné materiály o sociálních službách ve vietnamštině přímo do komunity. Vietnamská komunita je 

navyklá využívat již tradiční schémata svého fungování v českém prostředí a neziskový sektor do nich 

prozatím bohužel nepatří. 

7.2.1. Realizované kroky 

V rámci prevence obchodu s lidmi a vykořisťování vytvořila organizace La Strada ČR informační leták 

ve vietnamštině, který má zejména usnadnit identifikaci osob, které mají nárok na sociální pomoc a podporu. 

Vývoj letáku vycházel ze zkušeností organizace a z konzultací s odborníky a odbornicemi a s lidmi 

z vietnamské komunity. Taktéž byly podrobně hodnoceny možné cesty distribuce, která byla již zahájena 

a bude nadále pokračovat v dalším roce. 

Jazyk i informace byly přizpůsobeny cílové skupině. Dle praktických a konkrétních otázek obsažených 

v letáku může každý posoudit situaci vlastní nebo někoho ve svém okolí a má možnost se rozhodnout, 

zda vyhledá pomoc organizace. Na letáku je také nabídka služeb organizace La Strada ČR, kontakt na 

telefon, který je operován vietnamskou tlumočnicí, a odkaz na webové stránky organizace s informacemi 

ve vietnamštině. Celý leták je velice stručný, přehledný a psaný obecným jazykem srozumitelným 

všem. Vzhledem k velmi krátkému trvání projektu (duben — prosinec) není možné zatím popsat efekt 

distribuce tohoto letáku, stejně jako ostatních informačních a prevenčních materiálů. 

Chúng tôi giúp đỡ những 

người bị bóc lột sức lao động 

và bị cưỡng ép làm mại dâm 

Chúng tôi giúp đỡ cho cả những người 

ngoại quốc không có giấy tờ. Chúng tôi 

không làm việc cho cảnh sát! 

Đường dây nóng của 

La Strada là 222 71 71 71 

(bằng tiếng Séc) 

Bạn có thể gửi SMS bằng tiếng 

Việt theo số điện thoại 737 420 878 

– phiên dịch của chúng tôi 

sẽ gọi cho các bạn 

www.strada.cz – có cả thông 

tin bằng tiếng Việt 

Bạn có thể đề nghị chúng 

tôi giúp đỡ nếu bị rơi vào 

một trong những hoàn 

cảnh sau đây 

1│Bạn phải sống và làm việc trong 

những điều kiện quá tồi tệ 

2│Họ giữ giấy tờ của bạn 

3│Họ đe dọa bạn 

4│Họ không trả lương cho bạn 

5│Bạn bị hạn chế đi lại 

6│Bạn bị ép buộc làm mại dâm 

Chúng tôi cung cấp 

miễn phí 

1│Tư vấn về luâṭ lao động 

(lần đầu tiên có thể nặc danh) 

2│Giải quyết chỗ ở tạm thời, 

kể cả ăn mặc và các nhu cầu 

sinh hoạt cơ bản khác 

3│Giúp đỡ về măṭ xã hội, 

y tế và tâm lý 

4│Tư vấn về pháp lý 

La Strada ČR, o. p. s là tổ chức phi chính phủ, phi lợi nhuận hoạt động trong lĩnh vực giải 

quyết các vấn đề liên quan đến nạn buôn người, bóc lột sức lao động cũng như mại dâm 

Konkrétně na ženy nucené k prostituci byl zaměřen informační článek, který byl uveřejněn v nejčtenějším 

vietnamském týdeníku Tuan Tin Moi. Text článku obsahoval ilustrativní příběh dívky, která byla 

nucena k prostituci, informace o nabízené pomoci, informace o organizaci, kontakt na vietnamskou 

linku. Narozdíl od české veřejnosti, v jejímž povědomí v kontextu nucené prostituce organizace La Strada 

ČR již dobře zakotvila, není jméno organizace ve vietnamské komunitě známé, stejně jako není povědomí 

47

o dalších neziskových organizacích, které poskytují obdobnou pomoc a podporu ženám v prostituci. Po 

zveřejnění článku kontaktovali organizaci La Strada ČR telefonicky tři Vietnamci a jedna Vietnamka 

— jednalo se o dotazy z pracovně-právní oblasti. 

Dalším krokem La Strady ČR v oblasti prevence bylo zřízení mobilního telefonu operovaného vietnamskou 

tlumočnicí. Na materiálech ve vietnamštině je vždy uváděno číslo tohoto telefonu, neboť na běžné 

SOS lince La Strady ČR není tlumočnice trvale k dispozici. Je tak pro potencionální vietnamskou klientelu 

zajištěn přímý přístup k vietnamsky hovořící pracovnici. 

Pro ženy nucené k prostituci vytvořila organizace La Strada ČR ve spolupráci s organizací Rozkoš bez 

rizika zapalovače s vietnamsko-českými nápisy, které budou distribuovány přímo v nočních klubech. 

Nenápadnou formou upozorňují na možnost pomoci a kontakt na organizace. 

Pro oblast prevence v širším záběru vietnamské komunity byly vyrobeny zápisníky, které budou distribuovány 

mezi vietnamskou mládež v Modré škole (diagnostické centrum pro děti cizince), do Permonu 

— dětského domova pro děti cizince a do organizací, které sdružují vietnamské občany. 

7.3. Doporučení v oblasti prevence 

Prevence obchodu s lidmi musí být nejen adresná, ale také dlouhodobá. Obecným a známým problémem 

je evaluace preventivních programů a jejich dopad na cílové skupiny. Organizace La Strada ČR má v současné 

době navržen základní preventivní program ve vietnamské komunitě u nás, ve kterém by bylo 

vhodné pokračovat. Je třeba ho dále konzultovat s odborníky i s příslušníky vietnamské komunity a přizpůsobovat 

ho aktuálním podmínkám. Podobný preventivní program v Polsku (od roku 2004) ukázal, 

že závratné výsledky nelze očekávat okamžitě, avšak nezbytné je vytrvat a dále se snažit proniknout do 

povědomí Vietnamců a Vietnamek, kteří k nám jezdí za prací. I v samotné vietnamské komunitě existuje 

skepse v názorech na dosažitelnost sociálních služeb; je třeba postupnými kroky budovat zejména důvěru 

této komunity a pevně zakotvit v mechanismech jejího fungování. 

7.3.1. Doporučení v oblasti prevence v zemi původu 

Všechny konkrétní prevenční kroky by měl předcházet podrobný výzkum situace ve Vietnamu. Bylo 

by příhodné vypracovat rešerše vztahující se k tématu a vytvořit analýzy realizovaných výzkumů, a to 

zejména těch, které jsou zaměřeny na migraci Vietnamců a Vietnamek do zahraničí, na metody, které 

používají vietnamští obchodníci s lidmi nejen při transportu lidí do Evropy, ale i do dalších zemí, a dále 

na genderově orientované výzkumy (většina obchodovaných osob ve světě jsou ženy). Také je vhodné soustředit 

se na situaci na trhu práce ve Vietnamu a připravit rozbor možné prevenční intervence. 

Jedním ze základních cílů prevence ve Vietnamu by mělo být zprostředkovávání dostatečného množství 

kvalitních informací jednak o podmínkách života v České republice, platných zákonech na našem území, 

ale také o existenci sociálních služeb a jejich systému fungování, a dále o bezpečnostních typech 

a opatřeních před cestou za prací do ČR. Je nezbytné, aby tyto informace byly vybrané s důrazem na kulturní 

odlišnost Vietnamců a Vietnamek a na specifické podmínky, do kterých k nám přijíždějí a ve kterých 

žijí — vhodné je soustředit se na boření mýtu o ekonomickém ráji v ČR, dále na základní informace 

o právním prostředí v ČR (jak již bylo řečeno, nově příchozí migranti mají často velmi slabé povědomí 

o právu ve Vietnamu, o to menší o právu v ČR (Viz Kocourek, 2006, str. 114), zdůraznit možnosti pomoci 

i pro neregulérní migranty a migrantky, upozorňovat na rizika vyplývající z finančních závazků vůči 

zprostředkovatelům služeb. Důležitým nástrojem v prevenci může být zvyšování povědomí o obchodu 

s lidmi na území ČR. Jako nejvýhodnější se jeví šířit tyto informace pomocí místních médií. Informace 

by sloužily k posílení kompetence každého migranta a migrantky informovaně se rozhodnout ohledně 

48

své cesty do zahraničí, a také by zeslabovaly vliv neoficiálních zprostředkovatelů, kteří za své služby 

žádají přemrštěné odměny. V tomto bodě lze navázat na připravovanou aktivitu organizace La Strada 

ČR a MZV ČR — na výrobu a distribuci základních informačních a preventivních letáků. Otázkou však 

zůstává, kdo by se této osvětové činnosti měl v budoucnosti ujmout. 

Suplováním služeb neoficiálních zprostředkovatelů a nabízením alternativních řešení a informací 

pro potencionální migranty a migrantky se podařilo v některých zemích činnost zprostředkovatelů 

alespoň částečně nahradit projekty nevládních organizací (například projekt „Prevence nelegální migrace 

a pomoc vybrané oblasti“ realizovaný společností Člověk v tísni v Gruzii či projekt „Prevence nelegální 

migrace z Ukrajiny do České republiky a pomoc při vytváření azylové infrastruktury“, realizovaný organizací 

Charita ČR). Tato pomoc by mohla ve Vietnamu případně probíhat formou rozvojové pomoci, neboť 

tato země je jednou z cílových destinací zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Pokud by se podařilo docílit 

migrace informovaných, nezadlužených a připravených pracovníků, byla by to nejen potřebná rozvojová 

pomoc, ale i výhodná společensko-ekonomická investice. Při realizaci podobného programu je však nezbytné 

použít specifický „vietnamský“ model, nekopírovat například osvědčené metody z jiných zemí. Realizátor 

by měl nejdříve důkladně poznat vietnamské prostředí a respektovat kulturní realitu této země. 

Relativně novými hráči na vietnamském poli zprostředkovatelského servisu, který funguje v oblasti 

pracovní migrace do ČR, jsou registrované oficiální agentury, které zprostředkovávají práci pro skupiny 

vietnamských dělníků a dělnic do českých továren. Lze předpokládat, že důsledným monitorováním a kontrolou 

činnosti těchto agentur, ideálně od počátku jejich působení, lze dosáhnout dobré úrovně vybavenosti 

vysílaných vietnamských pracovníků a pracovnic po stránce jazykové (několikaměsíční kurz českého 

jazyka by se měl stát standardem), i ohledně informací. Kontrola působení zprostředkovatelských agentur 

může také včas přispět k definování případných slabých míst v jejich činnosti a možností nápravy. 

Velmi specifickou a kontroverzní roli zastává v mozaice subjektů, které asistují při odchodu vietnamských 

migrantů a migrantek do zahraničí, český státní aparát reprezentovaný v očích Vietnamců a Vietnamek 

zastupitelstvím České republiky v Hanoji, jehož úkolem je přijímat žádosti vietnamských občanů 

a občanek o vízum do ČR a na konci vízového procesu tato víza vydávat nebo oznamovat zamítnutí. 

(Subjektem, který rozhoduje o udělení víza nad 90 dnů, je Cizinecká policie ČR, jejíž působení v tomto 

směru by stálo za samostatnou analýzu). Pro běžného vietnamského žadatele o vízum je těžko uvěřitelné, 

že by vlastními silami získal vízum do naší země (žadatelé hovoří o zkorumpovanosti zaměstnanců českého 

velvyslanectví, o průtazích při podávání žádosti, o neefektivnosti pořadníků, složitosti žádosti, 

neprůhlednosti systému), a řeší tuto obavu kontaktováním neoficiálního zprostředkovatele, čímž se ČR 

nepřímo podílí na vzrůstu vlivu a moci těchto subjektů a na dopadech, které má na naši zemi migrace 

tragicky zadlužených a neinformovaných lidí. Pokud je opravdu systém žádosti o vízum natolik komplikovaný 

a vízum pro běžného Vietnamce či Vietnamku těžko dosažitelné bez vnější pomoci, je třeba 

zásadně změnit systém. Pokud se jedná o mýtus uměle vytvořený zprostředkovateli, je nutné věrohodně 

a masivně šířit informace o dosažitelnosti víza bez účasti zprostředkovatelů a zásadně zprůhlednit vízovou 

proceduru. Jedním z prevenčních kroků by také mělo být vzdělávání pracovníků zastupitelského 

úřadu, kteří jsou prvními zástupci české státní správy, přicházející s migranty a s migrantkami do styku, 

a mohou už v této fázi identifikovat osoby, které jsou ohroženy obchodováním nebo už obchodovány 

jsou. Dalším obecnějším opatřením je důvěryhodný postup při podezření z korupce v českém státním 

aparátu, který je nutným předpokladem k obnovení důvěry ze strany vietnamských žadatelů o vízum 58 , 

a školení českých úředníků v této oblasti. 

Průhledný, přehledný vízový proces je nejlepší cestou, jak omezit vliv neoficiálních zprostředkovatelů na 

život jednotlivců, snížit jejich ceny, a tím snížit riziko Vietnamců a Vietnamek pracujících u nás, že budou 

žít dlouhou dobu ve fyzicky i psychicky náročných podmínkách, pod velkým tlakem dluhu, který mají 

58 Tato důvěra byla významně narušena například nedávným mediálním skandálem ohledně úplatků 

na Velvyslanectví ČR v Hanoji, viz například Česká ambasáda v Hanoji čelí obviněním z korupce 

deník Právo, 20/9/2007 nebo Korupce? Jejich problém. Reflex 34/2007, 23. 8. 2007 

49

u své rodiny, známých či lichváře nebo agentury. Snahou našeho státu by mělo být nezatlačovat neprůhlednou 

vízovou politikou jednotlivce do zranitelných pozic, ze kterých nemohou po roky vystoupit. 

Nové změny v této oblasti může přinést také připravovaný projekt tzv. Zelených karet — doufejme, že 

pozitivní, a že také díky němu zeslábne vliv neoficiálních zprostředkovatelů. Je třeba podrobně sledovat 

vývoj tohoto projektu ve vztahu k pracovním migrantům a migrantkám z Vietnamu a případně přizpůsobit 

projekt specifickým vietnamským podmínkám. Zejména bude třeba nastavit průhledný proces 

žádostí, neboť důvěra vietnamských migrantů k českým úředníkům je silně nabourána. 

7.3.2. Doporučení v oblasti prevence na území ČR 

Hovoříme-li o prevenci ve vietnamské komunitě na území ČR, je stejně jako u osvěty v zemi původu 

nejdůležitějším nástrojem prevence obchodu s lidmi a vykořisťování šíření kvalitních informací, a to 

konkrétně ve třech oblastech: 

1. informace o neziskovém sektoru, jeho fungování a nabízených službách 

2. informace o obchodu s lidmi a vykořisťování 

3. informace o právech každého jednotlivce na našem území 

Ad 1. Za využití vietnamských periodik, která vycházejí na našem území a jsou čtena širokou škálou 

vietnamské veřejnosti, tištěných letáků a ve spolupráci s vietnamskou komunitou (například s vietnamskými 

organizacemi a s dobrovolníky z řad vietnamských studentů a studentek) je třeba trvale nabízet 

informace o činnosti neziskových organizací na území ČR. Z hlediska obchodu s lidmi a vykořisťování je 

vhodné zaměřit se na informace o organizacích, které nabízejí právní a pracovně-právní poradenství, dále 

sociální služby obchodovaným a vykořisťovaným osobám, azylové ubytování, psychoterapii a asistované 

návraty do země původu. 

Ad 2. Vzhledem ke kulturně a sociálně odlišnému prostředí, ze kterého k nám vietnamští migranti a migrantky 

přicházejí, mají často rozdílné vnímání své situace, než je běžné pro české občany a občanky. 

Nahlížejí se jinou perspektivou a mají jinak nastaveno například vnímání pracovních a životních podmínek. 

Vzhledem k tomu, že nemají dostatek informací o obchodu s lidmi, neumějí svoji situaci porovnat 

se situací obchodovaných osob a neidentifikují se jako osoby, které mají nárok na pomoc a na podporu 

sociálních služeb. Netuší často také, že obchod s lidmi a nucení k práci včetně prostituce je trestným 

činem. V zájmu identifikace obchodovaných osob ve vietnamské komunitě a prevence obchodu s lidmi 

a vykořisťování jako trestných činů je třeba šířit konkrétní informace o obchodu s lidmi. 

Ad 3. Mnoho Vietnamců a Vietnamek nemá dostatek informací o vlastních právech. Zejména neregulérní 

migranti a migratky často netuší, že mají nárok na pomoc, pokud se stanou obětí trestného činu. Stejně 

tak ženy v prostituci se obávají společenského stigmatu a i v případech nouze se bojí požádat o podporu. 

Vhodnou distribucí materiálů i kampaní v médiích je třeba posilovat právní vědomí Vietnamců a Vietnamek 

v ČR s důrazem na nejvíce ohrožené skupiny: neregulérní migranty a migrantky a ženy v prostituci. 

Všechny tři uvedené oblasti prevence obchodu s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě by měly 

být také součástí vzdělávání zástupců vietnamské komunity (například představitelů vietnamských 

organizací působících v ČR) formou seminářů, přednášek nebo kulatých stolů. Mluvíme-li o prevenci 

obchodu s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě v širším smyslu, je třeba vzdělávat také českou 

majoritu, úředníky a úřednice státní správy, Policii ČR i neziskové organizace, které s touto problematikou 

běžně nepracují, avšak mohou se potkat se zranitelnou skupinou migrantů. 

Jak už z obsahu celé kapitoly vyplývá, na oblast prevence velmi úzce a velmi konkrétně navazuje identifikace 

a sebeidentifikace potenciálních uživatelů sociálních služeb. Zásadní roli v identifikaci obchodovaných osob 

z vietnamské komunity v současnosti hraje Policie ČR — všechny vietnamské klientky v dlouhodobé péči organizace 

La Strada ČR, které byly nuceny k prostituci, byly identifikovány policií. V předchozích kapitolách byla 

50

zachycena svědectví z komunity a od pracovníků ÚOOZ Policie ČR, že ve vietnamské komunitě v ČR existuje 

vykořisťování i obchod s lidmi ve významném rozsahu (práce ve sweatshopech, nucená prostituce v nočních 

klubech). Do služeb neziskových organizací se však dostává pouhý zlomek těchto osob. Ostatní osoby přesto, 

že se o jejich existenci ví, nikdy do kontaktu s pomáhajícími organizacemi nepřicházejí. Důvodů tohoto problematického 

stavu může být několik a je třeba dále hledat jejich vysvětlení a nová řešení. Podstatnou úlohu by 

mohla sehrát například personální dotace pracovníků policie, jejich pracovní priority a další. Je nutné zdokonalit 

mechanismus identifikace obchodovaných osob a jejich předávání do péče organizací, které nabízejí 

sociální služby, a zlepšit součinnost neziskového sektoru a orgánů státního aparátu v této oblasti. 

Důležitým nástrojem v boji proti obchodu s lidmi a práci ve vykořisťujících podmínkách by také mělo 

být posilování postavení (empowerment) jednotlivců z vietnamské komunity — pomoc migrantům 

a migrantkám porozumět vlastní situaci, posilování jejich vlastních schopností jazykových a sociálních, 

posilování jejich samostatného fungování v rámci naší společnosti bez fatální závislosti na druhých, 

zvyšování jejich sebedůvěry. Tento empowerment spočívá jednak v přístupu ke kvalitním informacím, 

ale také v jejich dalším vzdělávání po příchodu do ČR. Migranti a migrantky z Vietnamu by 

měli mít přístup ke kurzům českého jazyka a měli by být motivováni tyto kurzy navštěvovat. Výuka 

češtiny by měla být součástí celého integračního programu, který by kromě jazykových kurzů nabízel 

migrantům a migrantkám i přednášky s informacemi o ČR, o fungování sociální a zdravotní péče, 

základní informace z oblasti práva a podnikání v ČR. Pro velkou část Vietnamců a Vietnamek v ČR 

představují velký problém i základní běžné praktické úkony, například orientace v městské dopravě, 

návštěva knihovny apod. I ten by tyto kurzy mohly řešit. Příkladem mohou být podobné již realizované 

programy v jiných zemích EU 59 . 

Dle osob z vietnamské komunity by jejím příslušníkům a příslušnicím, kteří v nedávné době přicestovali 

do ČR a jsou zklamáni reálnou situací a špatnými možnostmi návratu svých finančních prostředků 

při podnikání, výrazně pomohla legislativní změna umožňující nahrazení víza za účelem podnikání 

vízem pracovním přímo na území ČR bez nutnosti vycestovat ze země. Mohli by tak rychleji nastoupit do 

zaměstnaneckého poměru a začít splácet své obrovské dluhy. V současnosti je tato změna možná nejdříve 

rok po příjezdu do ČR. 

Nezbytný předpoklad pro další prevenci v této oblasti představují výzkumy (kvantitativní i kvalitativní) 

ve vietnamské komunitě a další odborné studie, které upřesní další směřování preventivních programů. 

Je nezbytné zajistit sběr a analýzu dalších informací o povaze, mechanismech, rozsahu a trendech obchodování 

s lidmi a vykořisťování v této komunitě, v ideálním případě i z těžko dostupných oblastí, jako jsou 

například sexuální průmysl, práce v domácnostech, prostředí sweatshopů apod. 

59 Viz. například J. Niessen, Y. Schibel: Příručka o integraci — pro tvůrce politik a odborníky z praxe, 2005 

51

8. Sociální práce — dosavadní praxe a její limity 

V sociální práci existuje celá škála odlišných přístupů k uživatelům a uživatelkám služeb z etnicky odlišného 

prostředí: od tzv. etnicky slepého přístupu (colour-blind approach), prosazovaného zejména do šedesátých 

let (Matochová, 2000, s. 34), který hlásá absolutně shodný přístup ke klientele bez ohledu na její 

etnicko-kulturní kořeny (a naopak různé zacházení s klientelou v souvislosti s jejím původem považuje 

za neprofesionální), až po etnicky citlivou sociální práci (ethnic-sensitive social work), která etnicitě připisuje 

v práci s klientelou zásadní význam. Při práci s klientelou z kulturně odlišného prostředí se organizace 

La Strada ČR přiklání k přístupu etnicky citlivému, což konkrétně při práci s vietnamskými klienty 

a klientkami znamená, že se pracovníci a pracovnice organizace snaží uvědomovat si etnickou odlišnost 

klientů a klientek od etnicity vlastní, počítají s tím, že příslušnost k vietnamské národnosti formuje 

realitu klientely, a přizpůsobují jejím etnicky podmíněným potřebám a požadavkům své služby. V souladu 

s tímto přístupem je také napsána následující kapitola, která mapuje bariéry, slabá místa a zároveň 

také doposud získané hodnotné zkušenosti z poskytování služeb vietnamské klientele, které byla v letech 

2005—2007 nabídnuta komplexní péče 60 . 

8.1. Analýza klientek 2005 — 2007 

Z neziskových organizací se na poskytování sociálních služeb v oblasti obchodu s lidmi a vykořisťování zaměřuje 

v ČR kromě organizace La Strada ČR také organizace Arcidiecézní charita Praha (projekt Magdala). Za 

poslední tři roky bylo v péči Arcidiecézní charity Praha 5 vietnamských klientek a 1 klient. Organizace La 

Strada ČR poskytla ve stejném období své služby 4 vietnamským klientkám a 4 klientům (u 3 žen se jednalo 

o nucenou prostituci, u 4 mužů a 1 ženy o oblast pracovně-právní problematiky). Klientele v dlouhodobé 

péči poskytla organizace La Strada ČR komplexní služby: utajené ubytování, finanční podporu na nákup 

potravin, hygienické a zdravotní potřeby, oblečení, dále právní služby, asistenci na úřadech, kurzy českého 

jazyka, sociální a lékařskou pomoc — nabídka služeb Arcidiecézní charity Praha je obdobná. 

Všechny klientky v dlouhodobé péči obou organizací byly na území našeho státu nuceny k prostituci (muž 

v dlouhodobé péči Arcidiecézní charity Praha měl poměrně specifický osud — jeho případ nebudeme dále 

analyzovat, mužští klienti organizace La Strada ČR využili pouze poradenských služeb organizace). 

Přestože počet vietnamských klientů a klientek, kterým organizace La Strada ČR a Arcidiecézní charita 

Praha nabídly své dlouhodobé služby, není příliš vysoký a je zřejmé, že výčet úskalí a otazníků 

není konečný, shodli se sociální pracovníci a pracovnice obou organizací na základních překážkách při 

poskytování služeb této cílové skupině a nalezli některé momenty, které vyžadují specifický, kulturně 

senzitivní přístup k těmto uživatelům a uživatelkám služeb — nutný předpoklad efektivitě nabízené 

a poskytované pomoci (viz kapitoly 8.2, 8.3, 8.4). 

Také lze na základě analýzy jednotlivých případů odhalit některé společné/podobné rysy v příbězích 

vietnamských klientek. Hovoříme-li o sociálním původu, pocházejí všechny klientky ze sociálně slabších 

poměrů, většina z nich se na území České republiky pohybovala bez příbuzných a blízkých lidí. Sociální 

vazby si zde vytvořily až po příjezdu. Spojovala je důvěra ve zprostředkovatele cesty a práce před odjezdem 

ze země původu a dobrovolnost jejich odchodu z Vietnamu (nevěděly však, že budou nuceny pracovat v prostituci) 

— přičemž v případě jedné klientky organizace La Strada ČR, která při svém odjezdu z Vietnamu 

60 V popisovaném období autorka pracovala v organizaci La Strada ČR jako tlumočnice, později jako 

expertka na vietnamskou problematiku a od dubna 2007 jako koordinátora tohoto projektu. Kapitola 

tedy není sepsána z perspektivy sociální pracovnice a jsou akcentovány spíše skutečnosti, které 

souvisí se vzděláním vietnamistky 

52

a následném zobchodování byla pouze 14letá, byly její rozhodovací schopnosti nesporně ovlivněny věkem. 

Věk ostatních klientek se pohyboval mezi 20—30 lety. V momentě, kdy se ženy dostaly do péče pomáhajících 

organizací, byly ve velmi špatném psychickém i fyzickém stavu (gynekologické problémy různého stupně 

závažnosti, byly vyčerpané, hubené, depresivní, s psychosomatickými potížemi — příznaky posttraumatické 

stresové poruchy, která je reakcí na prožité trauma). U žádné z klientek se nevyskytlo užívání návykových 

látek, nevykazovaly žádné abstinenční příznaky. Všechny klientky hovořily velice špatně česky, 

některé znaly jen pár slov. Kromě základní konsolidace jejich života po stránce zdravotní, bezpečnostní 

a materiální bylo přáním většiny klientek získat perspektivu dlouhodobého pobytu na našem území. 

8.2. Jazyková bariéra 

Pro všechny sociální pracovníky a pracovnice byla jednoznačně největší komplikací v práci s vietnamskými 

klienty a klientkami jazyková bariéra a zajištění kvalitního tlumočení. Projevilo se, že všechny (i drobné) 

úkony a veškerá domluva s klientelou zabere velice mnoho času a energie, protože musí být tlumočena. 

Pokud organizace nemá tlumočníka či tlumočnici na plný úvazek, znamená to v praxi sehnat tlumočení 

kvůli každému dotazu, každé zaslané zprávě či každému termínu schůzky. Tato starost je například eliminována 

při práci s ruskojazyčnou klientelou, kdy je základní komunikace možná bez prostředníka či prostřednice. 

Zároveň tato skutečnost ztěžovala navázání důvěryhodného vztahu mezi pomáhající organizací 

a klientelou a obrovská část odpovědnosti v tomto bodě ležela právě na tlumočníkovi či tlumočnici. 

Přestože pracovníci a pracovnice obou organizací jsou zvyklí běžně pracovat s tlumočníkem či tlumočnicí, 

ukázalo se, že také komunikace se samotným vietnamským tlumočníkem či tlumočnicí, jejichž překlad 

je ze strany sociálního pracovníka či pracovnice zároveň mimo veškerou kontrolu (zvláště při důležitých 

a zásadních krocích je také nutné stále si ověřovat, že dobře rozumí i tlumočník či tlumočnice), byla 

někdy velice složitá. Důvodem mohla být tradičně odlišně vnímaná role tlumočníka — vietnamský tlumočník 

či tlumočnice ji mohli někdy chápat jako úlohu poradní (například během obchodních jednání 

nese tlumočník či tlumočnice ve Vietnamu mnohem větší odpovědnost za výsledek jednání a má větší 

kompetence než je běžné v ČR), a ne jako komunikaci zprostředkovávající. V případě, že se tlumočník či 

tlumočnice snažili ovlivňovat průběh konzultace (například překládali pouze to, co považovali za vhodné, 

a ne vše), nastával někdy problém sehnat jinou osobu na tlumočení, která bude splňovat bezpečnostní 

a jazykové požadavky. V citlivých situacích, například u lékaře, hrál svoji roli také věk a pohlaví tlumočníků. 

Stejně jako u ostatní klientely je u vietnamských žen, které byly nuceny k prostituci, vhodnější mít 

k dispozici tlumočnici — ženu. 

Jazyková bariéra není překážkou pouze u problematiky obchodu s lidmi a vykořisťování, ale i ostatních 

oblastí sociálních služeb. Zhruba desítka českých neziskových organizací poskytuje kvalitní služby 

cizincům, avšak nabídka jejich služeb v drtivé většině není ve vietnamštině. Některé organizace mají 

možnost případně sehnat tlumočníka či tlumočnici, avšak v momentě, kdy je žádost o pomoc akutní nebo 

například telefonní operátor nebo operátorka nepozná, jakým jazykem klient či klientka hovoří, je tato 

možnost absolutně irelevantní. 

Organizace La Strada ČR nabídla vždy svým klientkám intenzivní kurz českého jazyka, kdy organizace 

využila možnosti zapojit lektorku ovládající vietnamštinu. Kurzy lze hodnotit jako úspěšné — klientky 

jednoznačně výrazně pokročily ve znalosti českého jazyka. Nebylo však naplněno očekávání, že jejich vědomosti 

budou postačující k nastoupení do rekvalifikačního kurzu v češtině nebo k jinému doplnění vzdělání 

— zásadní roli zde sehrála nedostatečná motivace klientek, která je bohužel u vietnamské komunity častá. 

Velká část komunity necítí potřebu začleňovat se do české společnosti, protože dokáže všechny své akutní 

a aktuální potřeby uspokojit v rámci komunity, necítí tedy nutnost učit se český jazyk. Svoji roli zde sehrává 

také již zmiňovaný pocit provizoria; většina z nich věří, že se v blízké budoucnosti navrátí do Vietnamu, 

a svůj úkol v aktuální přítomnosti spatřují v zlepšení ekonomické situace a ušetření finančních prostředků 

pro návrat do vlasti. Investice (ekonomická, časová, …) do studia se často jeví jako nevratná. 

53

8.3. Kulturně podmíněné bariéry 

8.3.1. Obava z hanby 

Další překážkou v komunikaci pomáhajících organizací s vietnamskou klientelou může být dle sdělení 

jednoho ze zástupců vietnamské komunity také obava z hanby: „Naše komunita je příliš provázaná. Neznáme 

se sice všichni osobně, ale stejně se nakonec na každého vše dozvíme. Kdo by vyhledal pomoc u organizace, 

která působí v oblasti prostituce nebo třeba drog či domácího násilí, nebo požádal o pomoc v jiné nouzi, tak 

se bude bát, že to na něj praskne a že se vše dozví třeba i jeho rodina a známí ve Vietnamu. Myslím, že to je 

základní příčina, proč Vietnamci nevyhledávají pomoc.“ Tento strach z možné hanby je úzce spojen se snahou 

zachovat dobrou pověst rodině a nedopustit, aby se ostatní dozvěděli o nějakém „selhání“. Celý tento fakt 

souvisí s vietnamským vnímáním světa, které je více kolektivní a méně individualistické než české. Česká 

společnost se spíše kloní k náhledu, že každý jednotlivec je sám odpovědný za své činy a sám je také hoden 

uznání nebo naopak odsouzení za své chování. Naopak činy každého jednotlivce ve vietnamské společnosti 

jsou více vnímány v kontextu jeho rodiny, která také „sklízí slávu nebo hanbu“. 

Zde hraje velkou roli také stigmatizace žen nucených k prostituci jako osob, které si za svůj osud můžou 

samy — tento názor je však běžný v celé společnosti v ČR, nejen ve vietnamské komunitě. 

8.3.2. Rozeznání potřeb 

Navenek vietnamské klientky působily tiše, pasivně a často skrývaly své emoce. Na otázky ohledně svého 

zdravotního a zejména psychického stavu odpovídaly, že se mají dobře a vše je v pořádku. Zároveň však 

byly některé ve zjevně špatném zdravotním stavu a některé užívaly mnoho vietnamských léků. Dle sociálních 

pracovníků a pracovnic jeden z faktorů, který komplikuje práci s touto klientelou, bylo právě její 

nesdělování vlastních potřeb a pocitů a používání odlišných komunikačních vzorců. 

Organizace La Strada ČR tyto překážky řešila ve spolupráci s odbornicí na vietnamskou kulturu a tradice 

a také školením všech pracovníků organizace. Součástí přednášky byl přehled fungování vietnamské 

rodiny, role ženy ve společnosti, rozdíly v komunikaci mezi Čechy a Vietnamci. Podobné přednášky sice 

mohou reprodukovat různé stereotypy o Vietnamcích, ale pokud si přednášející i posluchači a posluchačky 

tuto hrozbu uvědomují, lze rizika významně snížit. Přednáška měla za cíl zcitlivění pracovníků a pracovnic 

organizace na etnicky a kulturně podmíněné odlišnosti vietnamské klientely od českých běžných 

standardů. Sociální pracovníci a pracovnice získali nové informace a získali také nový náhled na vlastní 

etnicitu, která může být někdy překážkou v komunikaci s klientelou organizace. 

8.3.2. Pochopení podstaty systému pomoci 

Pro vietnamské klientky v péči pomáhajících organizací byla typická nedůvěra v organizace, pramenící 

pravděpodobně jednak z neznalosti podobného systému pomoci a nedostatečného pochopení fungování 

systému (vztah pomáhajících organizací k policii, vztah ke státu — např. k Odboru azylové a migrační 

politiky Ministerstva vnitra) a dále z jazykové a kulturní bariéry. Důvěru klientky získávali pracovníci 

a pracovnice organizace velmi pomalu, obecně hůře, než u klientek českých nebo ruskojazyčných. Jak už 

bylo uvedeno výše, získání důvěry bylo někdy komplikováno komunikací přes osobu, která tlumočí. 

Na druhou stranu klientky někdy odmítaly přijmout poskytování sociálních služeb jako profesionální 

službu, kde jsou jasně vymezeny role klientů a klientek a role pracovníků a pracovnic organizace. 

Někdy se domnívaly, že musí být pracovníkům a pracovnicím organizace vděčné a neuměly říci ne, 

pokud s něčím nesouhlasily. 

54

Ze zkušeností sociálních pracovníků a pracovnic vyplývá, že je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost 

úvodním rozhovorům s vietnamskou klientelou a je nutné hned v počátku spolupráce podrobně do detailů 

vysvětlit fungování neziskového sektoru, funkci pomáhajících organizací, náplně práce jejich zaměstnanců 

a zaměstnankyň a zejména několikrát zdůraznit, že sociální pracovníci a pracovnice od klientely 

očekávají její aktivní přístup k situaci. Organizace La Strada ČR základní důležité informace o svém 

fungování popisuje i ve všech vietnamsky psaných letácích. 

8.4. Nabídka psychoterapie 

Jak již bylo popsáno výše, psychický stav Vietnamek byl při příchodu do organizace obecně zjevně 

špatný, většina z nich jevila příznaky posttraumatické stresové poruchy. Prozatím však byla 

vietnamským klientkám poskytována pouze základní krizová intervence — nabídka psychoterapie 

naráží na dvě základní překážky: 

1. odmítání ze strany klientek vyplývající z chápání psychických problémů 

a nemocí ve vietnamské kultuře 

2. neexistence vietnamského psychoterapeuta v ČR 

O přístupu Vietnamců k psychickým nemocem a o psychických obtížích Vietnamců, kteří emigrovali, 

vyšlo v zahraničí již mnoho studií 61 . U nás se tímto problémem ještě nikdo nezabýval. V těchto pracích 

se například uvádí, že Vietnamci v zahraničí žijí pod obrovským tlakem způsobeným možnou izolací 

osobní (od rodiny) i izolací komunity, extrémním pracovním nasazením, finančními problémy, nutností 

návyku na nový život, generačními problémy v rodinách. Tento tlak způsobuje celou řadu psychických 

problémů. Samozřejmě u klientů a klientek pomáhajících organizací v oblasti obchodu s lidmi lze předpokládat 

další ještě silnější faktory, které mají vliv na psychiku. Většina osob, které byly obchodovány, 

trpí následně posttraumatickou stresovou poruchou. Na těchto skutečnostech není příliš neočekávaného, 

pro nás může být důležitý spíše přístup Vietnamců a jejich kultury k této otázce a k léčení. Psychické 

zdravotní problémy Vietnamců nejsou v této komunitě příliš dobře přijímány a někdy jsou chápány jako 

selhání. Osoba s psychickými problémy nemůže spoléhat na podporu ze strany společnosti ani rodiny 

(Reid-Galloway, 2006, nestránkováno). Ve vietnamské komunitě chybí dostatečné informace o psychickém 

zdraví a o psychické podpoře, kterou je možné a někdy vhodné vyhledat. Také klientky organizace 

La Strada ČR nepopisovaly své pocity, ale pouze sdělovaly skutečnosti, které se zdánlivě jevily výhradně 

jako tělesné zdravotní těžkosti: nechutenství, bolesti hlavy, žaludku, zad, závratě, nespavost, zvracení. 

Přestože klienti/ky mohou sdělovat, že se cítí psychicky dobře a nic je netrápí, je opodstatněné směřovat 

k jejich mentálnímu zdraví zvýšenou pozornost. 

8.5. Doporučení v oblasti sociální práce 

V praxi vznikla výrazná a akutní potřeba existence databáze proškolených a spolehlivých vietnamsko-českých 

tlumočníků a tlumočnic (a pravděpodobně i dalších v sociální oblasti méně užívaných 

61 Například: Carole Reid-Galloway, Mental health of Chinese and Vietnamese people in Britain Mind 

Information Unit, June 1998. Updated by Sarah Gillam, March, Mind (National Association for 

Mental Health), London, 2006. Nebo: Blackwell, M.J.: Setting up a special service for refugees from 

Vietnam in the United Kingdom and the measurement of schizophrenia in this group, MPhil Thesis, 

University of London, 1995. Nebo: Wang, Y. and Xiang, K.: The Unmet Health and Social Needs of 

Chinese and Vietnamese Communities in Britain', Not Just Black and White: an information pack 

about mental health services for people from Black communities, GPMH Publications, London 1995 

55

jazyků), kteří budou na úrovni nejen jazykově, ale budou mít i dostatek informací o práci v pomáhajících 

profesích. Podobná databáze, která by vycházela ze školení pro tlumočníky a tlumočnice, by se 

jistě setkala s nadšeným ohlasem u mnohých neziskových organizací, které by mohly databázi sdílet 

a společně tlumočníky a tlumočnice školit tak, aby se orientovali ve více oblastech neziskového sektoru 

a sdíleli s organizacemi stejný profesionální a etický přístup ke klientům. 

Velmi významnou a pozitivní úlohu by v práci s vietnamskou klientelou mohli sehrát kulturní mediátoři 

a mediátorky. V rámci organizace může dobrý mediátor či mediátorka svou citlivou a vytrvalou 

prací vytvořit kulturní most mezi klientelou a sociálními pracovníky a pracovnicemi. V současné době 

však kulturní mediátoři a mediátorky vzešlí přímo z vietnamské komunity v České republice prozatím 

nepůsobí. Češi a Češky, kteří hovoří vietnamsky a jsou obeznámeni s vietnamskou kulturou, je 

mohou alespoň částečně zastoupit, avšak do budoucnosti je třeba hledat a vzdělávat vhodné osoby 

přímo z vietnamské komunity, neboť etnicita mediátora či mediátorky může sehrát klíčovou roli pří 

získávání důvěry klientů a klientek sociální služby a má i další významy v procesu mediace — např. 

znalost jazyka na úrovni rodilého mluvčího, často výborná orientace v komunitě, odkud mediátor či 

mediátorka pochází, lepší srozumitelnost nonverbální komunikace a další. 

Součástí standardního fungování organizací poskytujících sociální služby obchodovaným či vykořisťovaným 

osobám z vietnamské komunity by se mělo stát opakované proškolování zaměstnanců a zaměstnankyň v etnicky 

podmíněných kulturních odlišnostech vietnamské klientely. Současně je vhodné do organizací, kde se pracuje 

s vietnamskými klienty a klientkami, pořídit dostatečné množství literatury o Vietnamu a vietnamské kultuře. 

Velmi problematické je řešení špatného psychického stavu vietnamské klientely, která byla vystavena 

obchodování nebo vykořisťování, jež je často spojeno s násilím a fyzickým a psychickým nátlakem. Přes 

veškerou snahu organizace La Strada ČR nebyl doposud v České republice nalezen žádný vietnamsky 

hovořící absolvent či absolventka psychoterapeutického výcviku, což je třeba považovat za velkou 

mezeru v systému poskytování sociálních služeb této skupině (nejen v oblasti obchodu s lidmi). Minimálním 

krokem by nyní mělo být alespoň základní školení terapeutické a psychiatrické veřejnosti o vietnamské 

komunitě a její kultuře a dále již zmiňované školení tlumočníků a tlumočnic, které by postihlo 

i problematiku poskytování psychologické podpory. Dále je třeba se v sociální práci s vietnamskou klientelou 

zaměřovat na její volný čas. Organizace, které mají v péči vietnamské klienty a klientky, by měly 

zaměřit energii na volnočasové aktivity klientů a klientek, opatřit jim dostatek knížek a časopisů ve 

vietnamštině, podporovat je v koníčkách. Vzhledem k zálibám Vietnamců a Vietnamek lze nabízet návštěvu 

kina, knížky, hudbu, stolní hry (včetně karetních), šití, horoskopy, výlety do přírody (oblíbená je 

návštěva Macochy, různých hradů). Určité, ale neověřené možnosti lze vidět v nabídce homeopatické 

léčby, arteterapie, aromaterapie. 

Možnou variantou, jak klientele kompenzovat ztrátu jejích společenských vazeb, jsou dobrovolníci a dobrovolnice 

z řad vietnamských studentů a studentek nebo celé vietnamské rodiny, které by mohly vietnamským 

klientům a klientkám dělat společnost ve volném čase a umožňovat kontakt s částí komunity, 

neboť absence spojení s komunitou může být pro klienty a klientky zničující. Na druhou stranu je třeba 

pečlivě zvážit bezpečnostní rizika, která mohou z těchto setkání vyplývat. 

56

9. Závěrečné shrnutí 

» Úroveň stávajícího poznání 

Pro koncepci a realizaci efektivních opatření proti obchodu s lidmi je nezbytné vycházet z existujících 

aktuálních studií a výzkumů zaměřených na cílové skupiny ohrožené obchodováním nebo zranitelné 

v tomto kontextu. Poznání vietnamské komunity obecně, i ve vztahu k problematice obchodu s lidmi, 

není uspokojivé. 

» Odborných autorů, kteří se věnují vietnamské komunitě v ČR a jejímu fungování, je velice málo. Některé 

jejich práce jsou navzdory své kvalitě navíc téměř neznámé. Povědomí české veřejnosti, i odborné, 

o této problematice je tedy špatné, nejsou veřejně známy konkrétní problémy, se kterými se komunita 

potýká, a hledány možnosti jejich řešení. Neexistuje literatura, která by se vietnamskou komunitou 

zabývala z genderového hlediska. 

» Hovoříme-li o problematice obchodu s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě, je nedostatek 

studií, výzkumů a odborných textů ještě výraznější. Texty, které by se věnovaly výhradně a komplexně 

této problematice, neexistují. 

» Nedostatek odborných textů vyplývá i z uzavřenosti vietnamské komunity a z neexistujících mechanismů 

spolupráce mezi neziskovými organizacemi a státem na jedné straně a vietnamskou komunitou 

— jednotlivci i vietnamskými krajanskými organizacemi — na straně druhé. 

» Fungování vietnamské komunity v ČR 

Skupiny osob ohrožené obchodováním nebo zranitelné v tomto kontextu jsou rozdílné v závislosti na 

svém etnicko-kulturním a sociálním původu. Prevence obchodu s lidmi by měla být adresná a měla by 

tedy v jednotlivých skupinách a komunitách respektovat tyto odlišnosti. Každou komunitu, do které 

prevence směřuje, je nutné popsat a vytipovat oblasti kontextově spojené s obchodem s lidmi. Vzhledem 

k situaci vietnamské komunity byly identifikovány a popsány následující skutečnosti: 

» Počet Vietnamců a Vietnamek v ČR stále stoupá. Dle oficiálních statistik žije v současné době v České 

republice přes 47 000 Vietnamců, odhady počtu Vietnamců bez platných dokladů jsou nejednotné. 

Nárůst čísel je způsoben vysokým počtem vietnamských dětí, které se u nás každoročně rodí (přes 20 % 

komunity je mladší 14 let), a dále přílivem nových ekonomických migrantů, kteří jsou nejzranitelnější 

skupinou ve smyslu obchodu s lidmi a vykořisťování. 

» V České republice se postupně formovaly tři základní a dosti odlišné skupiny Vietnamců: komunita tzv. 

starousedlíků, která se vytvořila z Vietnamců pobývajících zde již před rokem 1989, dále společenství 

Vietnamců příchozích v devadesátých letech — tzv. porevoluční příchozí — a na ně dále navázala po roce 

2000 tzv. čerstvá vlna migrantů. Příznačná je jednak čím dále patrnější neprostupnost jednotlivých sociálních 

vrstev a popsaných skupin a zároveň přetrvávající ekonomická závislost jedné skupiny na druhé. 

» Vietnamská komunita postupně vytvořila téměř uzavřený svět, kde se etablovaly speciální mechanismy 

jejího fungování. Nově příchozí migranti a migrantky tyto efektivní vzorce přijímají a nemají potřebu 

kontaktovat většinovou společnost — dostávají se do „pasti“ komunity, která jim bere motivaci učit se 

česky a integrovat se do českého prostředí. 

» Uzavřenost komunity zároveň vyhovuje i české většinové společnosti, která nemusí řešit problematické 

záležitosti komunity ani některé kriminální projevy, které jsou často směřovány dovnitř komunity. Také 

Vietnamci a Vietnamky považují vlastní řešení v rámci komunity za efektivnější a málokdy vyhledávají 

pomoc státních institucí, policie či neziskových organizací. Většina komunity je navyklá využívat již 

zaběhlá schémata fungování v českém prostředí a neziskový sektor do nich prozatím bohužel nepatří. 

» Vietnamci, kteří u nás žili před rokem 1989, se stali vůdčími osobnostmi společenského i podnikatelského 

světa vietnamské komunity u nás. Právě oni jsou také nejčastěji poskytovateli tzv. zprostředkovatelských 

služeb či podnikatelského servisu (dich vu), tj. vyřizují pro zbytek komunity doklady nutné 

57

k pobytu a podnikání, zajišťují doklady potřebné k získání víza do ČR, tlumočí u lékaře i ve škole, 

sepisují nájemní smlouvy apod. Velká část komunity je na těchto službách závislá. Roli dich vu přijaly 

i některé české advokátní kanceláře. 

» Příchod nových vietnamských migrantů do ČR 

Situace v zemi původu migrantů a migrantek je důležitá pro prevenci obchodu s lidmi a vykořisťování, 

neboť nábor pracovníků a pracovnic může někdy vykazovat znaky obchodování s lidmi a může být první 

fází celého procesu. Také motiv odchodu ze země původu velmi ovlivňuje následné chování migrantů 

v cílových zemích, případně jejich zranitelnost v oblasti obchodu s lidmi a vykořisťování. Velmi důležitá 

je také připravenost pracovních migrantů a migrantek na cestu do zahraničí — jejich jazyková vybavenost, 

finanční situace, zajištění práce a pracovní smlouvy, dostatek informací o cílové zemi a další. 

» Většina nově příchozích migrantů z Vietnamu, kteří k nám cestují za účelem podnikání, má svoji cestu 

do ČR organizovanou pomocí neoficiální zprostředkovatelské agentury bez licence. Téměř všichni Vietnamci, 

kteří přijeli v posledních letech za prací do ČR za pomoci neoficiální zprostředkovatelské firmy, 

byli kontaktováni na základě známostí (známí, přátelé a kamarádi), které jim doporučily zprostředkovatelskou 

firmu. Zprostředkovatelské firmy se rekrutují z osob, které mají dobré kontakty na území ČR, 

zejména na českých úřadech. 

» Dle zdrojů z terénu musí zájemce o cestu do zahraničí uhradit částku za zajištění cesty do ČR předem 

(pohybuje se mezi 6 000 USD až 8 000 USD), firmy nepřistupují na možnost splácení částky z platu po 

příletu do ČR. Do služby, kterou vietnamští migranti a migrantky před odletem do ČR zaplatí, se nejčastěji 

počítá: zajištění víza, někdy letenka a předběžná registrace na živnostenském úřadě. Zajištění práce 

není běžnou součástí služby. Vietnamci v zemi původu si půjčují peníze od rodiny, přátel, lichvářů, 

zadluží své domy a pozemky. Dle zkušeností organizace La Strada ČR naopak ženám, u kterých se počítá, 

že budou pracovat v prostituci, se vše zařizuje bezplatně s tím, že si svůj závazek za zprostředkování 

odpracují následně. 

» Do celého procesu vyřízení dokladů nutných pro vízum a dalších dokumentů nutných pro život v ČR je 

zapojeno velké množství lidí, kteří na celém procesu vydělávají a mají zájem na tom, aby tento systém 

dál fungoval. 

» Ekonomickým migrantům, kteří do ČR i dalších zemí Evropy přijíždějí zejména přes neoficiální zprostředkovatelské 

firmy, chybějí často základní informace o cílové zemi, mají zkreslené představy o životě 

v Evropě a nereálná očekávání. Drtivá většina z nich není jazykově vybavena. Jedná se z velké části 

o migraci chudého obyvatelstva z venkova. Tito lidé k nám přijíždějí silně zadluženi a vstupují u nás do 

pracovních a životních podmínek, které mohou být někdy nazírány jako uvádění do situace podobné 

dlužnímu otroctví. 

» Dle zdrojů z vietnamské komunity a ÚOOZ jsou nově příchozí Vietnamci s dluhy, bez zázemí a zajištěné 

práce a bez znalosti nového prostředí (dle odborných studií jsou právě toto faktory, které významně 

zvyšují zranitelnost osob ve smyslu obchodování s lidmi a vykořisťování) nejvíce ohroženi vykořisťováním 

zejména v následujících oblastech: práce v sexuálním průmyslu, práce v domácnosti, práce ve 

sweatshopech (tabákové dílny, šicí dílny, výroba alkoholu), prodej zboží za vykořisťujících podmínek 

a profese spojené s provozem obchodu. V některých případech se jedná o obchod s lidmi. 

» Silným motivem odchodu z Vietnamu do České republiky je pro pracovní migranty mýtus, který 

se vytvořil o naší zemi. Tento mýtus o zemi zaslíbené vychází z nedostatku kvalitních informací 

o České republice ve Vietnamu. Nenaplněná očekávání a nereálné představy, které si migranti vytvářejí, 

jsou velikou komplikací jejich života zde — nemohou platit dluhy, které mají za zprostředkování cesty, 

nemohou se vrátit do vlasti, protože nemají dostatek očekávaných prostředků k přežití, stávají se zranitelnými 

ve smyslu obchodu s lidmi a vykořisťování a někteří jsou nuceni hledat jiné než legální cesty 

k získání očekávaných finančních prostředků. 

58

» Nový trend — vietnamská migrace za prací do továren 

Při monitorování situace v oblasti obchodu s lidmi a vykořisťování je třeba stále sledovat nové trendy 

v migraci a předvídat vliv změn na situaci osob ohrožených obchodem s lidmi a vykořisťováním. 

» V roce 2007 se nepřehlédnutelným a zcela novým fenoménem stala migrace z Vietnamu za účelem 

práce v českých továrnách, která reaguje na poptávku českých podniků po levné pracovní síle. Počty 

ekonomických migrantů z Vietnamu přijíždějících za tímto účelem budou s největší pravděpodobností 

narůstat. Momentálně výrazně převyšuje migrace mužů nad ženami. V návaznosti na tento vývoj lze 

očekávat změny ve struktuře a fungování celé komunity. Dle zdrojů z vietnamské komunity by tato 

migrace — organizovaná přes oficiální pracovní agentury a orientovaná na dělnické profese — mohla 

přinést konsolidaci a uklidnění poměrů v komunitě. Agentury vyřizují těmto migrantům a migrantkám 

pracovní smlouvy a zajišťují základní kurz českého jazyka. Vývoj situace a činnost agentur je 

však třeba nadále monitorovat a kontrolovat! Stále platí, že i tito migranti a migrantky přijíždějí do 

České republiky s velkým dluhem za zprostředkování cesty. Není prozatím příliš popsána úroveň jejich 

životních a pracovních podmínek v jednotlivých továrnách. Neznámou také zůstává chování dělníků 

a dělnic, kterým skončí pracovní smlouva na území České republiky. Cílem zájmu a kontroly by se také 

měly stát zprostředkovatelské agentury, které působí pouze na území ČR a zprostředkovávají práci pro 

Vietnamce a Vietnamky, kteří zde žijí již déle — zdroje z terénu popisují opětovné neseriozní jednání 

těchto firem. 

» Případy obchodu s lidmi ve vietnamské komunitě v ČR 

Pro prevenci obchodu s lidmi je vždy potřebné znát mechanismy jeho fungování, rozsah této kriminality 

v jednotlivých státech a její existující formy. 

» Již několik let je z mnohých zdrojů potvrzeno, že obchod s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě 

existují. V rámci vietnamské komunity v ČR je nejčastějším účelem obchodování s lidmi nucená práce či 

jiné formy vykořisťování, přičemž nucenou prostituci chápeme jako jednu z forem nucené práce. 

» V posledních třech letech realizovala Policie ČR (ÚOOZ) čtyři významné policejní akce zaměřené na 

obchod s lidmi ve vietnamské komunitě, při kterých bylo zatčeno téměř 40 pachatelů a pachatelek (ženy 

tvořily více než třetinu zatčených osob), kteří na území České republiky organizovali prostituci a psychickým 

a fyzickým nátlakem nutili vietnamské ženy k poskytování sexuálních služeb. Byli obviněni 

z trestných činů obchodování s lidmi a kuplířství. Všechny obchodované osoby z Vietnamu na území 

České republiky byly ženy. 

» V oblasti obchodu s lidmi za jiným účelem, než je nucená prostituce, nebyly prozatím realizovány ve 

vietnamské komunitě významnější policejní operace, avšak situace je podrobně monitorována a jsou 

připravovány podklady pro činnost v této oblasti. 

» Kromě obchodu s lidmi jako organizovaného zločinu může existovat také vykořisťování jednotlivci, které 

není organizováno skupinou lidí — zůstává otázkou, nakolik je tento jev běžný ve vietnamské komunitě. 

» Policisté a sociální pracovníci a pracovnice se přímo setkávají s obchodovanými či vykořisťovanými 

osobami z vietnamské komunity a identifikují je, avšak s těmito osobami se běžně potkávají i jiné osoby 

z vietnamské komunity i z většinové společnosti, které ale nejsou schopny je rozpoznat, protože nemají 

dostatek informací o problematice. 

» Vietnamské komunity v Evropě a organizovaná kriminalita 

Obchod s lidmi existuje často ve formě mezinárodního organizovaného zločinu. Jednotlivé kriminální 

skupiny operují mnohdy v rámci několika států. Z důvodu prevence a úspěšného boje s touto kriminalitou 

je vhodné znát propojení organizovaného zločinu v rámci Evropy a situaci v jednotlivých státech. 

59

» Pracovní migranti z Vietnamu nesměřují pouze do ČR, ale i do dalších evropských zemí. Některé z těchto 

států (např. Velká Británie, Polsko, Německo) byly taktéž konfrontovány s fenoménem obchodu 

s lidmi a vykořisťování ve vietnamských komunitách. 

» Narozdíl od devadesátých let se také v komunitách Vietnamců v bývalých zemích tzv. Západního bloku, 

kde původní vietnamské komunity vzešly z tzv. boat people (politických uprchlíků), objevuje v současnosti 

kriminalita spojená s obchodem s lidmi a dále kriminalita spojená s distribucí drog. 

» V rámci Evropy nerespektují vietnamské komunity a migrace jejich příslušníků striktně hranice 

jednotlivých států a jsou vzájemně propojeny — nachází-li se jednotlivci či skupiny ve složité sociální 

situaci v jedné zemi, migrují často do země jiné. Dle informací z komunity i od pracovníků ÚOOZ 

a odborníků na vietnamskou komunitu jsou i vietnamské kriminální skupiny žijící v ČR, Polsku 

a Německu navzájem propojeny. Toto propojení je patrné i v oblasti obchodu s lidmi. Po připojení 

České republiky k Schengenskému prostoru se očekává zdokonalení a rozšíření vietnamských kriminálních 

sítí do sousedních zemí. 

» V rámci Evropy se ve vietnamských komunitách objevuje „kopírování“ úspěšných podnikatelských 

i kriminálních záměrů, které rovněž „nerespektuje státní hranice“. 

» Vietnamci a Vietnamky jako obchodované osoby ve světě 

Obchod s lidmi je celosvětový problém, který je třeba sledovat globálně, neboť některé jevy, které nejsou v současnosti 

s Českou republikou spojovány, se mohou v budoucnu objevit a je vhodné mít dostatek informací. 

» Vietnam je masivní zdrojovou zemí osob obchodovaných za účelem zejména nucené prostituce, nucené 

práce, nucených sňatků a adopce do dalších zemí Asie i do států mimo Asii. Obchod s lidmi za účelem 

nucených sňatků a adopce nebyl prozatím v České republice pozorován. Vzhledem k současným trendům 

v migraci Vietnamců a Vietnamek do České republiky může být poučná zkušenost z Asie, kam 

proudí tisíce Vietnamských pracovníků a pracovnic (zejména dělnické profese) za živobytím — i cesta 

přes oficiální pracovní agenturu může přinést práci ve vykořisťujících a nehumánních podmínkách. 

» Prevence 

Prevence je jedním z klíčových pilířů boje proti obchodu s lidmi. Z praxe vyplývá, že čím je prevence adresnější, 

tím je úspěšnější. Pro zdárnou prevenci je nezbytné dokonale poznat cílovou skupinu a její specifika. 

» Pro úspěšnou prevenci obchodu s lidmi a vykořisťování ve vietnamské komunitě v České republice je 

třeba působit jednak na území ČR, ale i v zemi původu migrantů a migrantek. 

» Konkrétním adresným prevenčním krokům by měly předcházet výzkumy a analýzy situace ve Vietnamu i v ČR. 

» V zemi původu je třeba zaměřit se především na šíření kvalitních informací o České republice a boření 

mýtu o České republice,na monitoring a kontrolu činnosti oficiálních zprostředkovatelských agentur 

a na potírání činnosti neoficiálních zprostředkovatelů. Je zapotřebí zprůhlednit vízovou proceduru při 

žádosti o české vízum na Velvyslanectví ČR v Hanoji a obnovit důvěru vietnamských žadatelů a žadatelek 

o vízum v korektnost vízového procesu. (Podrobněji viz kapitola 7.3.1) 

» Na území České republiky je nutné šířit ve vietnamské komunitě (pomocí místních vietnamských 

médií) informace o neziskovém sektoru a sociálních službách, o problematice obchodu s lidmi a zvyšovat 

právní povědomí Vietnamců a Vietnamek v ČR. (Podrobněji viz kapitola 7.3.2) 

» Sociální práce 

Obchodované osoby jsou oběti trestných činů a jako takové mají nárok na pomoc a na dostupné sociální 

služby, které je třeba stále zdokonalovat. 

60

» Neziskové organizace pracující v oblasti obchodu s lidmi poskytly v minulých letech své služby 8 obchodovaným 

vietnamským ženám. Z analýzy klientek vyplývá, že jejich osud a cesta do ČR jsou si podobné 

a zároveň odpovídají obecnému mechanismu obchodu s lidmi. Na základě praxe s vietnamskými klientkami 

se podařilo zmapovat bariéry, slabá místa a zároveň také doposud získané hodnotné zkušenosti 

z poskytování služeb vietnamské klientele. Jako základní bariéry v poskytování služeb byly popsány: 

jazyková bariéra, kulturně podmíněné bariéry a nedostupnost psychoterapie pro vietnamskou klientelu 

(podrobněji viz kapitoly 8.2, 8.3, 8.4). 

» Vygenerována byla v oblasti sociálních služeb následující doporučení: vytvoření databáze proškolených 

vietnamsko-českých tlumočníků a tlumočnic, hledání a vzdělávání kulturních mediátorů a mediátorek 

přímo z vietnamské komunity, školení pracovníků a pracovnic z organizací poskytujících sociální 

služby v etnicky podmíněných kulturních odlišnostech vietnamské klientely, školení terapeutické 

a psychiatrické veřejnosti o vietnamské komunitě a její kultuře, hledání dobrovolníků z řad vietnamských 

studentů a studentek a širší vietnamské veřejnosti (podrobněji viz kapitola 8.5) 

61

10. Závěr 

Hlavním cílem této zprávy bylo stručně popsat současnou situaci ve vietnamské komunitě v ČR a objasnit 

aktuální důvody a způsoby migrace Vietnamců a Vietnamek do ČR. Účelem tohoto zmapování bylo 

navržení možných cest prevence obchodu s lidmi a vykořisťování v této komunitě a zlepšení sociálních 

služeb a jejich dostupnosti pro Vietnamce a Vietnamky žijící v ČR. Tato zpráva propojila odborné vědomosti 

a zkušenosti ze života vietnamské komunity v ČR se znalostmi problematiky obchodu s lidmi 

a snaží se identifikovat a nazvat aktuální problémy v životě Vietnamců a Vietnamek v ČR v kontextu 

zkoumané oblasti. Zpráva popisuje kromě oblasti nucené prostituce i další formy obchodování s lidmi 

a vykořisťování ve vietnamské komunitě. 

Vietnamská komunita v ČR prochází momentálně prudkým přerodem. Část komunity se nachází ve 

velice náročných ekonomických podmínkách a musí složitě hledat nové způsoby své obživy. Kromě vietnamských 

migrantů přicházejících do ČR za účelem podnikání začali ve významném množství přijíždět 

i Vietnamci a Vietnamky s pracovními vízy jako dělníci a dělnice do českých továren. Velká část těchto 

ekonomických migrantů přichází do ČR s obrovským dluhem za zprostředkování cesty a s přehnanými 

očekáváními, zároveň bez znalosti jazyka a prostředí. Výše zmíněné faktory mohou vést k větší zranitelnosti 

těchto osob z hlediska obchodu s lidmi a vykořisťování. 

Vzhledem k tomu, že počty Vietnamců a Vietnamek přicházejících do ČR za prací budou pravděpodobně 

nadále narůstat, bylo by vhodné věnovat jejich životním a pracovním podmínkám intenzivní pozornost. 

Věříme, že tento text může přispět v dalších diskusích o koncepcích politik migrace a integrace a dále 

svými doporučeními napomoci v přípravě a realizaci efektivní prevence obchodu s lidmi a vykořisťování 

ve vietnamské komunitě a zlepšení dostupnosti a kvality sociálních služeb poskytovaných Vietnamcům 

a Vietnamkám žijícím v ČR. 

62

11. Seznam použité literatury 

» Brouček, S. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. In Uherek, Z. Integrace 

cizinců na území České republiky. Etnologický ústav AV, Praha, 2003, s. 7—184. 

» Brouček, S. Vietnamské etnikum v lokálním prostředí české majority. MZV, Praha, 2002, 84 s. 

» Burčíková, P. Jak dál? — Doporučení pro předcházení obchodování s lidmi 

a ochranu a zlepšení postavení obchodovaných či potencionálně obchodovaných osob. 

La Strada ČR, o. p. s., Praha, 2007, v tisku. 

» Burčíková, P. Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice. 

La Strada ČR, o. p. s., Praha, 2006, 36 s. 

» Černík, J. Vietnamští žáci na českých školách: Náčrt problémů a přístupů. In Kocourek, 

J.; Pechová, E. S vietnamskými dětmi na českých školách. H+H, 2006, s. 196—179. 

ISBN 80-7319-055-9 

» Dang Nguyen Anh. Labour Export from Viet Nam: Issues of Policy and Praktice. Paper for 

presentation at the 8th Inernational Konference of Asia Pacifik Migration, Fuzhou, 

China, May 2007, 21 s. 

» Diaspora et reseaux vietnamiens de trafic de drogues en Europe. Observatoire géopolitique 

des drogue (OGD), Ministère des Affaires étrangères, Paris, 1998. 56 s. 

» Grzymala-Kazlowska, A. The Formation of Ethnic Representation: The Vietnamese in Poland. 

University of Warsaw, Sussex Centre for Migration Research, 2002, 17 s. 

» Hartnoll, R. Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule. 

Úřad vlády ČR, Praha, 1997, 108 s. 

» Iglicka, K. Aktive Civic Participation of Immigrants in Poland. Carl von Ossietzky Universita, 

Oldenburg, 2005, 40 s. 

» Iglicka, K. Migration movements from and into Poland in the light of the East-West European 

migration. Institute for social studies, Poland, 2000, 27 s. 

» Kirjavainen, Leena M. Gender Issues, Regional Report. MekongInfo, 1999. 

» Kocourek, J. Kořeny vietnamské migrace do ČR před rokem 1989. In Kocourek, J.; Pechová, E. 

S vietnamskými dětmi na českých školách. H+H 2006 (a). s. 93—102. ISBN 80-7319-055-9 

» Kocourek, J. Vietnamci v současné ČR. In Kocourek, J.; Pechová, E. S vietnamskými dětmi na 

českých školách. H+H 2006 (b). s. 102—118. ISBN 80-7319-055-9 

» Komers, P. Vietnamci v zahraničí — fenomén nejen český. Bulletin Klubu Hanoi, 

Praha, 2007, s. 23—37. 

» Le Bach Duong. Viet Nam Children in Prostitution in Hanoi, Hai Phong, Ho Chi Minh City and 

Can Tho: A Rapid Assessment. ILO, 2002, 81 s. 

» Macháček, Z.; Rumpl, T. Zahraniční skupiny organizovaného zločinu a jejich aktivity na 

českém území. In Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v ČR, ÚMV, 

Praha 1997, s 70—73. 

» Martínková, Š. Sociabilita vietnamského etnika v Praze. Etnologický ústav. Praha, 2006, 27 s. 

» Martínková, Š. Vietnamci v Německu. In Komers, P. Vietnamci v zahraničí — fenomén nejen 

český, Bulletin Klubu Hanoi, Praha, 2007 (b), s. 33—34. 

» Martínková, Š. Vietnamská menšina v Praze. Diplomová práce. Katedra kulturologie FF UK 

Praha, 2003, 99 s. 

» Martínková, Š. Vietnamské etnikum, jeho sociabilita a sociální sítě v prostředí Prahy. 

Etnologický ústav, Praha, 2007 (a), v tisku. 

» Matochová, A. Možnosti sociální práce ve zlepšování soužití dvou etnik v obci. 

Diplomová práce. Katedra sociální práce FF UK Praha, 2000, 99 s. 

» Mazirin, V.M. Вьетнамцы в России: образ жизни, проблемы, перспективы (Vietnamci 

v Rusku: způsob života, problémy, perspektivy). In Индокитай: тенденции развития (Indočína: 

Trendy v rozvoji). Institute of Asian and African Studies, Moscow State University, 

2004, s. 159—179. 

» Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období 2005—2007). 

Ministerstvo vnitra, Odbor bezpečnostní politiky, Praha, 2005, 43 s. 

» New "Common Sense": Family-Planning Policy and Sex Ratio in Viet Nam. UNFPA, 4th Asia 

Pacific Conference on Reproductive and Sexual Health and Rights, 2007, Hyderaba, India, 22 s. 

63

» Niessen, J.; Schibel, Y. Příručka o integraci — pro tvůrce politik a odborníky z praxe. 

MPSV, 2005, 83 s. ISBN 80-86878-24-4 

» Nožina, M. Organizovaný zločin v ČR. Themis, Praha, 2003, 256 s. 

» Nožina, M. Uncles, Mercenaries, and Street Sellers. Structure and Modus Operandi of 

Vietnamese Organised Crime in the Czech Republic. 2007, Ústav mezinárodních vztahů MZV, 

interní nepublikovaná studie, nestránkováno. 

» Okolski, M. Migrant trafficking in Poland. Institute for Social Studies Warsaw, 1999, 92 s. 

» Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi, 

doplňující Úmluvu o mezinárodním organizovaném zločinu. OSN, Palermo, 2000. 

» Přístup imigrantů a imigrantek ke vzdělání a na trh práce. MPSV, Praha, 2007, 92 s. 

» Souhrnná teritoriální informace Vietnam. Velvyslanectví ČR ve Vietnamu, 2007, 69 s. 

» Strašáková, M. Postavení ženy ve vietnamské tradiční rodině (v období od 10.—19. století). 

Seminární práce. Katedra sociologie FFUK, 2004, Praha, 27 s. 

» Trung Ta Minh. Podnikání a život Vietnamců v Chebu. Bakalářská práce. 

Západočeská univerzita v Plzni, fakulta ekonomická. Cheb, 2002, 26 s. 

» Vietnamsko-česká konverzace. Firma Ivo, Praha, 2001. 

» Violations of the Rights of Women in the Socialist Republic of Vietnam. 

Vietnam Committee on Human Rights, New York, 2007, 39 s. 

Elektronické zdroje 

» A Global Aliance against Forced Labour. Mezinárodní organizace práce, 2005, [cit. 2007-05-15] 

(Dostupný z http://www.ilo.org/dyn/declaris/DECLARATIONWEB.DOWNLOAD_BLOB?Var_ 

DocumentID=5059) 

» Attorney General’s Annual Report to Congress on U. S. Government Activities to Combat 

Trafficking in Persons Fiscal Year 2006. U. S. Department of Justice, 2007, 102 s. 

[cit. 2007-12-8] (Dostupné z http://www.usdoj.gov/ag/annualreports/tr2006/ 

agreporthumantrafficing2006.pdf) 

» Country Reports on Human Rights Practice — 2006. U. S. Department of State, 2006. 

[cit. 2007-10-10] (Dostupný z http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2006/78796.htm) 

» Němec, M. Organizační struktura vietnamských zločineckých gangů působících v České 

republice a hlavní druhy jimi páchané kriminality. In Policista, MV ČR 11/2004. 

[cit. 2007-10-15] (Dostupné z http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/pol/0411/nemec_info.html) 

» Plant Warfare. In Druglink March/April 2007. [cit. 2007-11-10] (Dostupné z http://www. 

drugscope.org.uk/OneStopCMS/Core/CrawlerResourceServer.aspx?resource=3B1D8801-3C4E- 

4F92-88A5-402CD0A17457&mode=link&guid=677eca484c614bf995ba90f8f81449d7) 

» Reid-Galloway, C. Mental Health of Chinese and Vietnamese People in Britain. Mind 

Information Unit, 1998. Updated by Sarah Gillam, Mind (National Association for Mental 

Health), London, 2006. [cit. 2007-10-15] (Dostupný z http://www.mind.org.uk/Information/ 

Factsheets/Diversity/The+mental+health+of+Chinese+and+Vietnamese+people+in+Britain.htm) 

» Trafficking in Persons Report. U. S. Department of State, 2007, 240 s. [cit. 2007-10-10] 

(Dostupný z http://www.state.gov/documents/organization/82902.pdf) 

» Česká média (ČTK, Hospodářské noviny, Právo, Reflex) 

» Zahraniční média (Deutsche Presse-Agentur, Vietnam Bridge, New York Times, The Times, 

The Daily Mail, Vietnamnews) 

» Archiv organizace La Strada, o. p. s. 

64

MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU ...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?