MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU ...

2. Metodologie
2.1. Definice obchodu s lidmi
Na mezinárodní úrovni přinesl první jasnou a právně závaznou definici obchodu s lidmi tzv. Palermský
protokol v roce 2000 3 . Vnitrostátní definici obsahuje trestní zákon v platném znění v ust. § 232a. Definice
trestného činu obchodování s lidmi, která vstoupila v platnost v roce 2004, vychází z definice obchodování
s lidmi obsažené v Palermském protokolu a v Rámcovém rozhodnutí Rady o obchodování s lidmi.
Podle této definice se za obchodování s lidmi trestá ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví,
ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního
obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, c) k nuceným pracím nebo k jiným formám
vykořisťování, a to v případech, kdy je předmětná osoba mladší 18 let. Při obchodování s dospělými osobami
se pro trestnost vyžaduje navíc použití násilí nebo pohrůžky násilí, lest anebo zneužití omylu,
tísně nebo závislosti. V obou případech je základní trestní sazba dvě léta až deset let, u kvalifikovaných
skutkových podstat může dosáhnout až patnácti let (Burčíková, 2006, strana 6—7).
V České republice (i v rámci vietnamské komunity) je nejčastějším účelem obchodování s lidmi nucená
práce či jiné formy vykořisťování, přičemž nucenou prostituci chápeme jako jednu z forem nucené práce.
Vykořisťování vymezujeme také zvlášť vedle obchodu s lidmi, protože vykořisťování, kromě jednoho
z cílů obchodu s lidmi, může existovat i samostatně jako pojem širší než obchod s lidmi — osoby vykořisťované
nebyly vykořisťovanou osobou nikam transportovány a mohou být vykořisťovány za použití
jiných prostředků než používají obchodníci s lidmi. Je však vhodné i těmto lidem zajistit přístup k sociálním
službám, protože mohou žít a pracovat v nehumánních podmínkách.
Podrobněji o problematice definice obchodování s lidmi (také nucené práce a vykořisťování), jejím problematickém
zakotvení v české legislativě a její aplikaci v textu Burčíkové (2007, v tisku).
2.2. Písemné zdroje — rešerše uskutečněných výzkumů
a studií o problematice v ČR
Odborných autorů, kteří se věnují vietnamské komunitě v ČR a jejímu fungování, je velice málo. Některé
jejich práce jsou navzdory své kvalitě navíc téměř neznámé. Povědomí české veřejnosti, i odborné, o této
problematice je tedy nevalné, nejsou veřejně známy konkrétní problémy, se kterými se komunita potýká,
a hledány možnosti jejich řešení.
Základní odborné práce, které se podrobně věnují vietnamské komunitě v České republice, pocházejí z per
(klávesnic) tří autorů: PhDr. Stanislava Broučka, Csc., Mgr. Jiřího Kocourka a Mgr. Šárky Martínkové.
Etnolog Stanislav Brouček (Vietnamské etnikum v lokálním prostředí české majority, 2002; Český pohled
na Vietnamce, 2003 a další) se tímto tématem v současnosti již nezabývá, avšak jeho příspěvek ke zkoumání
vietnamské migrace do ČR je zásadní a velmi cenný. Přestože není vietnamista a ani neovládá vietnamštinu,
velmi dobře se vcítil do situace „českých“ Vietnamců a dokázal popsat některá specifika jejich chování
a integrace do české společnosti výstižně a zároveň s nadhledem. Sociolog a vietnamista Jiří Kocourek
(Kořeny vietnamské migrace do ČR před rokem 1989, 2006; Vietnamci v současné ČR, 2006 a další) se
průběžně věnuje tématům vietnamská migrace a multikulturní vzdělávání. Jako sociolog zdárně pronikl
do vietnamské komunity, kde se mu podařilo realizovat několik výzkumů. Kulturoložka Šárka Martín-
Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi doplňující.
Úmluvu o mezinárodním organizovaném zločinu, Palermo, 2000