MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU ...

je to vyjde ještě dráž. Ty kanceláře jim nepomáhají, ale obírají je na kost, prostě zneužívají jejich neznalosti.“
(Martínková, 2007 (a), v tisku)
Jak již bylo řečeno v kapitole 4.4.1, existují ve Vietnamu oficiální pracovní agentury, které dostávají od
státu licenci na najímání, školení a vysílání pracovníků do zahraničí. Agentury a jednotlivci, nabízející
tyto služby bez licence, pracují ilegálně.
Najímáním lidí na práci do zahraničí (konkrétně do asijských států) přes neregistrované jednotlivce se
ve své studii zabývá Dang Nguyen Anh (2007, s. 14, 15): „V chudých vesnických regionech funguje mnoho
jednotlivců jako agenti na vývoz práce nebo jako zástupci agentur. Navštěvují domácnosti a rozšiřují informace
o pracovních příležitostech v zahraničí. Tvrdí, že mají podepsanou smlouvu se zprostředkovatelskou agenturou.
Rolníci, v zoufalé snaze zlepšit své živobytí, zastaví svoji půdu a majetek a půjčí si peníze od banky nebo od
soukromých věřitelů, aby zaplatili agentovi, a zajistili si tak pracovní místo (5 000 — 6 000 USD). Samozřejmě
je pro obyčejného rolníka téměř nemožné získat pracovní místo v zahraničí bez účasti prostředníka. Nicméně
mnoho těchto pracovníků musí na zprostředkování práce čekat rok i více, aniž by měli jakoukoliv zprávu o době
svého odjezdu do zahraničí. Ve stejné době rostou úroky z jejich dluhů. I kdyby se pracovník rozhodl odstoupit
od dohody a vzít si nazpět své peníze, nemůže tak učinit, protože se bojí, že nebude schopen zaplatit celý
vzrostlý dluh. Někteří pracovníci jsou tedy velice zadluženi dokonce již ve fázi příprav svého odjezdu a musejí si
půjčit další peníze od lichvářů, aby mohli zaplatit přemrštěné poplatky a další výdaje. Umisťovacím agenturám
většinou chybí pocit zodpovědnosti v ohledu informovat pracovníka o reálné situaci v cílové zemi a v asistování
a v kompenzaci nákladů na předčasné neočekávané odjezdy z ciziny.“
Dle zdrojů z terénu má (kromě nově příchozích v roce 2007) většina migrantů z Vietnamu svoji cestu do
ČR organizovanou pomocí neoficiální zprostředkovatelské agentury bez licence. Téměř všichni Vietnamci,
kteří přijeli v posledních letech za prací do ČR za pomoci neoficiální zprostředkovatelské firmy, byli
kontaktováni na základě známostí (známí, přátelé a kamarádi), které jim doporučily zprostředkovatelskou
firmu. Nebo vietnamští příbuzní v Čechách, kteří měli zájem o asistenci při zajišťování cesty pro
některého člena rodiny, sami firmu oslovili a zaplatili jí za zprostředkování. Nejedná se tedy o anonymní
nábory. Taktéž nebyli rekrutováni jako zaměstnanci do podniků (vyjma roku 2007 — více viz kapitola
4.6.2 ), ale byla jim spíše nabídnuta možnost v ČR žít a podnikat. Přesto mnoho společných rysů s výše
popsaným systémem můžeme nalézt. Jedná se v posledních letech zejména o rekrutování chudé a méně
vzdělané populace, neúměrné poplatky za služby, které mohou být nazírány jako uvádění do podmínek
podobných dlužnímu otroctví, a tragickou neinformovanost migrantů a migrantek o cílové zemi.
Zprostředkovatelské agentury vzešly většinou z generace migrantů a migrantek, která pobývala na území
ČR již před rokem 1989, tj. je sociálně dobře etablovaná a operuje dostatečnými znalostmi z oblasti českého
práva, kultury, ekonomiky, ale i sociálními kontakty na potřebných místech. Dle informací z terénu se
nejčastěji živí zprostředkovatelskými službami vietnamské rodiny, jejichž některý člen se vrátil z ČR do
Vietnamu, kde shání Vietnamce ochotné vycestovat, a zajišťuje jim vízum. Druhá část rodiny zde obstarává
potřebné dokumenty u cizinecké policie a dalších úřadů.
V ČR firma údajně doklady neshání přímo, ale přes další subjekty, které mají na zmíněných úřadech
potřebné kontakty (většinou na konkrétní lidi). To znamená, že do celého procesu vyřízení dokladů nutných
pro vízum a dalších nutných dokumentů je zapojeno velké množství lidí, kteří na celém procesu
vydělávají a mají zájem na tom, aby tento systém takto dál fungoval.
Mezi jednotlivými zprostředkovateli cesty do ČR údajně není boj o moc a o zákazníky, naopak — prý
si pomáhají, protože nikdo nemá dobré cesty a známosti na všech úřadech a každý se specializuje na
něco jiného: někdo dělá pojištění, někdo výpis z rejstříku trestů, jiný se vyzná na živnostenském úřadě.
Kancelář nabere klienta, vyřídí, co je v jejích silách, ve zbytku záležitostí požádá o spolupráci jinou firmu
a nakonec se všechny žádosti údajně sejdou ještě u dalšího člověka nebo několika lidí, kteří je soustředí
od všech zprostředkovatelských agentur a vyřizují ty nejnáročnější překážky (informace z terénu 2007).
Muž, 35 let, nejasně udává: „Někde se to slučuje, otázka je, kde … “ Stejně neurčitě hovoří i jeden z významných
představitelů komunity: „Je za tím vším jedna osoba … “.
27