MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU ...

jazyků), kteří budou na úrovni nejen jazykově, ale budou mít i dostatek informací o práci v pomáhajících
profesích. Podobná databáze, která by vycházela ze školení pro tlumočníky a tlumočnice, by se
jistě setkala s nadšeným ohlasem u mnohých neziskových organizací, které by mohly databázi sdílet
a společně tlumočníky a tlumočnice školit tak, aby se orientovali ve více oblastech neziskového sektoru
a sdíleli s organizacemi stejný profesionální a etický přístup ke klientům.
Velmi významnou a pozitivní úlohu by v práci s vietnamskou klientelou mohli sehrát kulturní mediátoři
a mediátorky. V rámci organizace může dobrý mediátor či mediátorka svou citlivou a vytrvalou
prací vytvořit kulturní most mezi klientelou a sociálními pracovníky a pracovnicemi. V současné době
však kulturní mediátoři a mediátorky vzešlí přímo z vietnamské komunity v České republice prozatím
nepůsobí. Češi a Češky, kteří hovoří vietnamsky a jsou obeznámeni s vietnamskou kulturou, je
mohou alespoň částečně zastoupit, avšak do budoucnosti je třeba hledat a vzdělávat vhodné osoby
přímo z vietnamské komunity, neboť etnicita mediátora či mediátorky může sehrát klíčovou roli pří
získávání důvěry klientů a klientek sociální služby a má i další významy v procesu mediace — např.
znalost jazyka na úrovni rodilého mluvčího, často výborná orientace v komunitě, odkud mediátor či
mediátorka pochází, lepší srozumitelnost nonverbální komunikace a další.
Součástí standardního fungování organizací poskytujících sociální služby obchodovaným či vykořisťovaným
osobám z vietnamské komunity by se mělo stát opakované proškolování zaměstnanců a zaměstnankyň v etnicky
podmíněných kulturních odlišnostech vietnamské klientely. Současně je vhodné do organizací, kde se pracuje
s vietnamskými klienty a klientkami, pořídit dostatečné množství literatury o Vietnamu a vietnamské kultuře.
Velmi problematické je řešení špatného psychického stavu vietnamské klientely, která byla vystavena
obchodování nebo vykořisťování, jež je často spojeno s násilím a fyzickým a psychickým nátlakem. Přes
veškerou snahu organizace La Strada ČR nebyl doposud v České republice nalezen žádný vietnamsky
hovořící absolvent či absolventka psychoterapeutického výcviku, což je třeba považovat za velkou
mezeru v systému poskytování sociálních služeb této skupině (nejen v oblasti obchodu s lidmi). Minimálním
krokem by nyní mělo být alespoň základní školení terapeutické a psychiatrické veřejnosti o vietnamské
komunitě a její kultuře a dále již zmiňované školení tlumočníků a tlumočnic, které by postihlo
i problematiku poskytování psychologické podpory. Dále je třeba se v sociální práci s vietnamskou klientelou
zaměřovat na její volný čas. Organizace, které mají v péči vietnamské klienty a klientky, by měly
zaměřit energii na volnočasové aktivity klientů a klientek, opatřit jim dostatek knížek a časopisů ve
vietnamštině, podporovat je v koníčkách. Vzhledem k zálibám Vietnamců a Vietnamek lze nabízet návštěvu
kina, knížky, hudbu, stolní hry (včetně karetních), šití, horoskopy, výlety do přírody (oblíbená je
návštěva Macochy, různých hradů). Určité, ale neověřené možnosti lze vidět v nabídce homeopatické
léčby, arteterapie, aromaterapie.
Možnou variantou, jak klientele kompenzovat ztrátu jejích společenských vazeb, jsou dobrovolníci a dobrovolnice
z řad vietnamských studentů a studentek nebo celé vietnamské rodiny, které by mohly vietnamským
klientům a klientkám dělat společnost ve volném čase a umožňovat kontakt s částí komunity,
neboť absence spojení s komunitou může být pro klienty a klientky zničující. Na druhou stranu je třeba
pečlivě zvážit bezpečnostní rizika, která mohou z těchto setkání vyplývat.
56