MIGRACE Z VIETNAMU DO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU ...

migranty a migrantkami do Polska byly v devadesátých letech rodiny studentů, jejich vzdálení příbuzní,
přátelé a sousedé. Následovali je také „němečtí“ Vietnamci a Vietnamky, kteří získali v Německu odstupné
a odešli do jiných zemí Evropy. Dle většiny odhadů je dnes Polsko čtvrtým největším centrem vietnamské
migrace v Evropě po Francii, Německu a ČR.
Údajně je velmi obtížné odhadnout současné počty „polských“ Vietnamců (přesné statistiky neexistují),
a to zřejmě hlavně kvůli jejich hojnému nelegálnímu pobytu v zemi a kvůli častému stěhování. Vietnamští
informátoři z Čech vypověděli, že část Vietnamců, kteří mají legální pobyt v České republice, pobývá
ve skutečnosti v Polsku, což odhady (české i polské) také znepřehledňuje. Dle polské vlády dosahuje
počet Vietnamců v Polsku maximálně čísla 50 000 (tedy zhruba obdobný počet jako v ČR), avšak někteří
zástupci Vietnamců udávají počty pouze mezi 20 000 až 30 000 (Grzymala-Kazlowska, 2002, s. 7).
Lidé z Vietnamu našli svá útočiště hlavně ve velkých polských městech. Ve Varšavě je vietnamským
„srdcem“ Stadion Dziesieciolecia — otevřené tržiště vlastněné soukromou společností, které se nachází
v blízkosti centra metropole. Tržiště bylo otevřeno v roce 1989 a od začátku svého fungování je důležitým
centrem výměny mezi polskými obchodníky a místními migranty. Za komerčně nejúspěšnější období
je považován rok 1997. V nedávné minulosti (rok 2002) na tržišti působilo zhruba 5 000 firem, které
zaměstnávaly více než 20 000 lidí, vietnamských stánků je na tomto tržišti přes 1 200. Nejběžnějším
zbožím je oblečení, kosmetika, obuv. Stejně jako například pražský velkoobchod Sapa nehraje Stadion
Dziesieciolecia pouze obchodní roli v životě komunity, ale i kulturní a společenskou a zajišťuje kompletní
servis služeb. Jsou zde vietnamské kavárny, obchody s vietnamským jídlem, vietnamský lékař, kadeřník,
lze tu koupit vietnamské noviny a vietnamskou hudbu.
Na rozdíl od Vietnamců u nás se polským Vietnamcům podařilo prosadit se také v oblasti služeb, provozují
zejména občerstvení a restaurace. Ve Varšavě lze napočítat 300—400 občerstvení a 30—40 velkých
vietnamských restaurací, v celém Polsku je asi 100 velkých restaurací a stovky menších 6 . Na veřejnosti
zastupuje často vietnamskou komunitu Společensko-kulturní asociace Vietnamců v Polsku (Towarzystwo
Społeczno-Kulturalne Wietnamczyków), která se snaží propagovat a udržovat vietnamskou kulturu a zlepšovat
pověst místních Vietnamců. Tato nejstarší asociace Vietnamců, založená v roce 1986, sdružuje
finanční a kulturní vietnamskou elitu (200—300 členů). Jedná se hlavně o bývalé vysokoškolské studenty
(a jejich rodiny), kteří se úspěšně prosadili v polské společnosti. Mnozí z nich mají polské státní občanství.
Někteří z členů této organizace jsou zároveň klíčovými představiteli společnosti Solidarita a přátelství
(Solidarność i Przyjaźń), která usiluje o soustředění, ovládání a kontrolu celé vietnamské komunity
(Iglicka, 2005, s. 22). Společnost sdružuje asi 800 vietnamských rodin. Opozičním politickým seskupením
vůči oficiální vietnamské politice je Sdružení za demokracii a pluralismus ve Vietnamu (Stowarzyszenie
na rzecz Demokracji i Pluralizmu w Wietnamie).
V Polsku vychází několik provládních i opozičních vietnamských periodik (na rozdíl od ČR, kde se periodika
zaměřená proti oficiální vládě ve Vietnamu neprosadila). Stejně jako v ČR je údajně většina problémů
a konfliktů řešena uvnitř komunity bez zásahu úřadů a institucí. V polských studiích (např. Iglicka,
2005; Grzymala-Kazlowska, 2002) jsou Vietnamci střídavě popisování jako bezproblémová a úspěšná
komunita: „Je to společensky velmi dobře organizovaná komunita a na rozdíl od Arménů a Ukrajinců není příliš
zapojena do kriminality. Vietnamci se snaží přizpůsobit polským normám, posílají děti do polských škol, snaží se
učit polsky, čtou polské noviny a dívají se na polskou televizi, což je chování lidí, kteří vidí Polsko jako zemi, kde
chtějí žít dlouhou dobu, možná navždy.“ (Iglicka, 2000, s. 20). Avšak na druhou stranu materiály připouštějí,
že Vietnamci zůstávají komunitou uzavřenou — s vlastními zvyklostmi — a vnější dominantní kulturu
přijímají pouze navenek.
V Praze je kolem pěti velkých vietnamských restaurací a počet stánků s občerstvením
lze počítat na desítky.