MKN-O-2 Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (2.vydání)

MKN-O-2 tv
ÚVOD
Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-O, 31) nevznikla de novo, ale rozšířením
dřívějších kódových publikací. Tento úvod si nedělá nárok na detailní pojednání
o nomenklatuře a klasifIkaci nádoTŮ za posledních čtyřicet let, ale má uživatelům pomoci
k porozumění vztahů mezi MKN-O a jinými onkologickými systémy, které se v současnosti
používají~ Pokud není uvedeno jinak, vztahuje se "MKN-O" k tomuto druhému vydání.
Historický přehled klasifikací novotvarů
Od roku 1900 existovala mezinárodní klasifikace pro systematické třídění příčin smrti:
tradičně v ní byla kapitola II přisouzena nádoTŮm. Když po 2. světové válce byla ustavena OSN,
Světová zdravotnická organizace (SZO) převzala dohled nad touto klasifikací a v roce 1948
vydala šestou revizi Mezinárodní klasifIkace nemocí (MKN-6, 6). Na počátku padesátých let se
MKN začalo používat k třídění nemocničních diagnóz (morbidita) i příčin smrti. Je zvykem
revidovat MKNvždy přibližněpo deseti letech. Obr. 1 ukazuje vývoj a vztahy mezi klasifikacemi
novotvarů v posledních čtyřiceti letech. Na obrázku vlevo jsou klasifikace primárně topografické,
uprostřed třídění primárně morfologická, vpravo klasifikace topografické i morfologické.
Jak ukazuje obr.1,je oddíl MKN věnovanýmaligním nádorům primárně topografický.
V letech 1969-1978 byly v USA používány tři různé verze MKN-8:
a) mezinárodně užívané vydání SZO (MKN-8, 7),
b) ICDA-8 (8) publikovaná vládou USA a užívaná ke kódování mortality a morbidity a
c) H-ICDA-8 (9) publikovaná soukromou organizací - Výborem pro profesní
a nemocniční činnost (Committee on Professional Hospital Activities) - užívaná ve
vybraných nemocnicích USA napojených na centrální databanku v Ann Arbor, Michigan.
Každá z těchto verzí měla poněkud odlišné rozšířené kategorie, včetně několika
v kapitole nádorů. Když byla vyhlášena 9. revize ICD, byla tato publikace (2) používána
jak v USA tak i mezinárodně ke kódování úmrtních listů. V USA byla kromě toho
publikována další verze, Intemational Classification ofDiseases, Clinical Modification
(ICD-9-CM, 10), která se používá ve všech nemocnicích ke kódování.diagnóz. I ona
obsahuje kategorie rozšířené na čtyř- a pětimístná čísla, pro novotvary však nepodstatné.
Pro onkologického nemocného jsou dvěma nejdůležitějšímipředměty lékařské informace
primární lokalizace nádoru a morfologický resp. histologický typ nádoru zjištěný patologem.
První kódovací příručka pro morfologii novotvarů (obr.l) byla publikována American
Cancer Society v roce 1951 jako Příručka nomenklatury a kódování nádorů (MOTNAC, 11).
Kód pro morfologii byl dvoumístný, třetí číslice označovala chování nádoru. Tento kód se stal
základem statistického kódu navrženého SZO v roce 1956 pro morfologii novotvarů (12).
V šedesátých létech se College of American Pathologists (CAP) rozhodla vytvořit kód pro
veškeré patologické jednotky. Protože nádory obvykle představují 40% diagnostické histopatologie,
vydala CAP s pomocí ACS (American College of Surgeons) Systematizovanou
nomenklaturu patologie (SNOP, 13). SNOP poskytl jednak morfologické kódy mj. i pro
novotvary (sekce 8 a 9) a zcela nový, podrobný topografický kód pokrývající celé tělo. Dohodou
s ACS došlo k ujednání, že ACS může používat morfologické nádorové sekce SNOP
8a 9 a publikovat je s vlastními topografickými kódy. Protože onkologické registry vždy
10