Cesty Josefa Karlíka a jeho ÏákÛ k herectví - Divadlo.cz

074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 Stránka 83
v nûkter˘ch ãesk˘ch pramenech o Franzi Kafkovi, je proto zavádûjící.
Poukazování na pÛvod dramatu v kultovním uctívání pohansk˘ch boÏstev,
jakoÏ i striktní zákaz pfievlekÛ (muÏÛ do Ïensk˘ch ‰atÛ) v páté
knize MojÏí‰ovû (22,5) patfií dodnes k jednomu ze siln˘ch argumentÛ
proti divadlu v ortodoxních Ïidovsk˘ch komunitách po celém svûtû. 8
V nûmecky psaném sionistickém tisku byla lvovská divadelní
spoleãnost vût‰inou pfiedstavována jako “Ïidovsko-nûmecká” (napfi.
Selbswehr, 13. 10. 1910, s. 4), aãkoliv Max Brod ve své recenzi mluví
o “Ïargonovém divadle” (Prager Tagblatt, 27. 10. 1911, s. 3).
Termín Ïargon pokládám za neaktuální, jelikoÏ jidi‰ je v souãasnosti
uznan˘m jazykem. V ãesko-Ïidovském Rozvoji anonymní recenzent
uÏívá zobecÀující ãesk˘ ekvivalent a pí‰e o “Ïidovském divadle”
(G., Rozvoj 29. 11. 1911, s. 3).
Dostáváme se k dal‰ímu podstatnému terminologickému vymezení,
jeÏ souvisí s jevi‰tním jazykem protagonistÛ. Massino prokazuje,
Ïe herci divadelní skupiny ze Lvova mluvili na scénû daj‰-
meri‰ (“daytshmerish”). Daj‰meri‰ byl umûl˘ jazyk, jenÏ se roz‰ífiil
bûhem Ïidovského osvícenského hnutí haskala (hebrejsky vzdûlání).
Haskala se snaÏila reagovat na liberalizující se pomûry ve vût‰inové
spoleãnosti, ov‰em pfii zachování tûch hodnot judaismu, které pova-
Ïovala za trvalé. Stoupenci haskaly, tzv. maskilim, se zasazovali
o vzdûlání, jeÏ by oproti dfiívûj‰ku zahrnovalo i profánní obory, usilovali
o vzkfií‰ení biblické hebrej‰tiny, jejíÏ pouÏívání v synagoze se
stalo formální, aniÏ by jí pfiítomní zcela rozumûli, a namísto jidi‰
prosazovali nûmãinu. V literatufie, ale pfiedev‰ím na scénû, se jidi‰
uÏívalo k zdÛraznûní komiãnosti postavy. Literatura v jazyku jidi‰ od
sv˘ch poãátkÛ v dobû renesance 9 slouÏila k ãetbû tûm, ktefií neovládali
hebrej‰tinu. 10 Postavy z aristokratick˘ch a náboÏensk˘ch kruhÛ
na scénû jidi‰ divadel koncem 19. století mluvily témûfi v˘hradnû
daj‰meri‰, germanizovanou podobou jidi‰. Historiãka jidi‰ divadla
Nahma Sandrowová ve své knize Vagabond Stars (Potulné hvûzdy)
naz˘vá daj‰meri‰ “panchartem jidi‰ a nûmãiny” (“bastard Yiddish-
German”). 11 UÏívání germanizovaného jidi‰ na jevi‰ti dokládá i divadelní
historik Bernard Gorin, 12 a to na postavách purimov˘ch her 13
z doby Ïidovského osvícenství, v nichÏ se mísilo stfiídavû jidi‰
a daj‰meri‰ dle dispozic rolí. Izák Levi ve vzpomínce na dûtství uvádí,
Ïe kdysi vidûl pfiedstavení, v nûmÏ se “mluvilo germanizovan˘m
jidi‰, které bylo pofiád jidi‰, jenom lep‰í a krásnûj‰í” 14 .
První historické období jidi‰ divadla v Evropû je spojováno
v divadelní praxi s daj‰meri‰ pfiedepsaném pfiímo dramatikem v textu.
Po roce 1908, kdy na konferenci v âernovicích (Czernowitz) bylo
kodifikováno spisovné jidi‰ na bázi mluveného jazyka a star‰í literatury
se situace zmûnila. 15 StûÏejní dramatici jidi‰ divadla, mezi
nûÏ patfiil Jakub Gordin, ·alom A‰, Jicchok Lejb Perec ãi Perec
Hirschbein, cílenû pfiecházejí z daj‰meri‰ do takové podoby psaného
jidi‰, které po staletí tvofiilo verbální kulturu v‰ech ÎidÛ a‰kenázské
oblasti. Daj‰meri‰ se v‰ak udrÏela nadále na jevi‰tích nûmecky mluvící
Evropy, neboÈ pro potenciální Ïidovské publikum tûchto zemí
byla tato podoba jidi‰ srozumitelnou, i kdyÏ velice neobvyklou mluvou.
Svûdectví o podobû jevi‰tní fieãi lvovské divadelní skupiny dokládá
i Franz Kafka ve sv˘ch Denících; na mnoha stránkách popisuje
fascinaci “Ïargonem”, jenÏ mu byl blízk˘ a zároveÀ cizí. 16 O Leviho
civilní mluvû poznamenává, Ïe jeho “jazyk [kolísá] mezi jidi‰ a nûmãinou
a pfiiklání se víc k nûmãinû”. 17 I ve v˘chodní Evropû putovní
jidi‰ spoleãnosti uÏívaly vesmûs daj‰meri‰, kvÛli jiÏ zmínûnému zákazu
Ïidovského divadla na území carského Ruska. Oficiálnû se hrálo
nûmecky a jevi‰tní mluva byla intonaãnû pfiizpÛsobená. Av‰ak jakmile
carsk˘ cenzurní úfiedník opustil hledi‰tû, dostali herci znamení,
aby opût uÏívali jidi‰. Hans Kohn si v recenzi praÏského pfiedstavení
lvovské skupiny napfiíklad v‰ímá, Ïe úsilí deklamovat Scharkanského
drama Kol Nidre ve spisovné nûmãinû (Hochdeutsch) se k romantickému
patosu hry vÛbec nehodilo. 18
Bûhem 19. století byl termín daj‰meri‰ uÏíván pfiedev‰ím ve
spojitosti s divadlem – ‰unt (shund theatre). Tímto termínem historici
jidi‰ divadla oznaãují dobovû populární Ïánr, jehoÏ smyslem bylo
pobavit a pouãit sekulární Ïidovskou komunitu cestou z v˘chodu na
západ. Divadelní texty mûly profánní charakter, ale byly “opepfiené”
o scény Ïidovského obfiadu. Na divadelních plakátech, napfiíklad
Hamleta, bylo napsáno “ibergesec un farbesert” (pfieloÏeno a vylep-
‰eno). Tak se Ïidovsk˘ Hamlet vrací domÛ z rabínské ‰koly a str˘c
o nûm roz‰ifiuje pomluvu, Ïe je nihilistou. Legendární historkou zÛstává,
Ïe publikum nejednou poÏadovalo, aby se na scénu dostavil
i autor tohoto kusu. To byl prokazateln˘ stav divadla–‰untu na newyorské
Broadwayi koncem devadesát˘ch let 19. století. Tak jako jazyk
v˘chodních ÎidÛ pfiejal nûmeckou syntax, hebrejskou abecedu
a slovanské v˘razy, i jidi‰ divadlo bylo “mi‰ma‰em” v‰eho druhu:
umûleckého pfiednesu, ‰míry, poezie, kabaretních ãísel, kejklífiské
dovednosti i tragického gesta. VypÛjãovalo si cokoliv odkudkoliv,
ale zÛstalo naprosto sui generis. Publikum jidi‰ divadel se se sv˘m
“vylep‰en˘m” Shakespearem dostávalo blíÏ k západní kulturní tradici
a ocitlo se na kfiiÏovatce ze ‰tetlu do mûsta. Promûna identity v˘chodních
ÎidÛ vedla na Broadwayi od divadla–‰untu k muzikálÛm.
Cestu jidi‰ divadla od ‰untu k umûní v Evropû poprvé vyznaãil Max
Reinhardt na scénû berlínského Deutsches Theater v roce 1910, kdy
inscenoval jednu z nejznámûj‰ích her jidi‰ divadla BÛh pomsty (Got
fun Nekome) od ·aloma A‰e. Toto drama, jeÏ obráÏí soudobé trendy
evropského divadla (realismus) a odváÏnû otevírá kontroverzní témata
vût‰inové spoleãnosti (prostituce a homosexualita), bylo po
uvedení na Broadwayi o tfiináct let pozdûji zakázáno (a herci zatãeni
za nemorálost).
Pfiedstavení lidového divadla ze Lvova Kafka poprvé zhlédl
v kvûtnu 1910, av‰ak mimofiádn˘ dojem na nûj udûlalo teprve o rok
a pÛl pozdûji, kdy se skupinou vystupoval Izák Levi (1887–1942).
V první kapitole Massino vyvozuje, Ïe díky Leviho hereckému ta-
83