Cesty Josefa Karlíka a jeho ÏákÛ k herectví - Divadlo.cz

More documents

Recommendations

Info

074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 Stránka 87 Nové zprávy o Shakespearov˘ch konkurentech (Andrew Gurr: Shakespeare’s Opposites: The Admiral’s Company 1594–1625, Cambridge UP, Cambridge 2009.) V leto‰ním roce vydal Andrew Gurr monografii vûnovanou lond˘nské divadelní spoleãnosti, která po nûkolik desetiletí byla souputníkem, protikladem a do jisté míry i konkurencí spoleãnosti, u které hrál a pro kterou psal William Shakespeare. Andrew Gurr po G. E. Bentleym a pfiedchozí generaci E. K. Chamberse a W. W. Grega pfii‰el s nov˘m portrétem alÏbûtinského divadla ve své dnes jiÏ klíãové studii The Shakespearean Stage 1574–1642. Ta od svého prvního vydání v roce 1970 vy‰la v mnoha pfietiscích a doãkala se letos jiÏ ãtvrtého revidovaného vydání. V následujících letech napsal fiadu encyklopedicky pouãen˘ch studií o jednotliv˘ch divadelních spoleãnostech a v roce 1996 vydal monumentální pfiehled The Shakespearian Playing Companies (Shakespearovské herecké spoleãnosti), ve kterém podal jednak teoretická pojednání o divadelní praxi, jednak portréty v‰ech divadelních spoleãností s charakteristikou jejich ãinnosti, repertoáru, hracích prostor, hercÛ i manaÏerÛ. V roce 1998 vydali Scott MacMillin a Sally-Beth McLean pilotní monografii vûnovanou Spoleãnosti královnin˘ch sluÏebníkÛ a jejich hrám (The Queen’s Men and their Plays, Cambridge 1998), ve které metodologicky do znaãné míry navazují na Gurrovu studii a poznatky o spoleãnosti dále detailnû analyzují. Gurr v roce 2004 vydává monografii The Shakespeare Company, 1594–1642, na kterou leto‰ní monografií pfiímo navazuje. Gurrovy studie vycházejí jednak z jeho archivního v˘zkumu, jednak z rozsáhlého materiálu projektu REED (Records of Early English Drama = Archiv raného anglického dramatu), kter˘ uÏ nûkolik desítek let zpracovává archivní sbírky po celé Británii a schraÀuje zmínky o divadle. Námûtem nové Gurrovy monografie je Spoleãnost lorda Admirála (Lord Admiral’s Men), která bûhem kontinuální existence pro‰la nûkolika patronáty a tedy i názvy: SluÏebníci (lorda Admirála) hrabûte z Nottinghamu (Earl of Nottingham, 1594–1603), SluÏebníci prince Jindfiicha (Prince Henry’s Men, 1603–1612) a po pfiedãasné smrti stuartovského následníka trÛnu pfie‰el patronát pod královského zetû, budoucího ãeského Zimního krále, Fridricha Falckého: SluÏebníci lorda Falckrabûte (Lord Palsgrave’s Men) a pozdûji SluÏebníci ãeského krále (King of Bohemia’s Men, 1613–1625). Spoleãnost vznikla z chaosu pÛldruhaleté uzavírky divadel bûhem morové rány (1593–1594) a vedle Spoleãnosti lorda Komofiího (Lord Chamberlain’s Men), u níÏ byl podílníkem a hlavním dramatikem William Shakespeare, tvofiila slavn˘ lond˘nsk˘ duopol. Od roku 1594 se datuje lond˘nské divadelní dvojdomí, které v rÛzn˘ch metamorfózách a zvratech i pfiechodn˘ch slouãeních pfietrvávalo aÏ hluboko do 19. století. Admirálova spoleãnost hrála v divadle RÛÏe (Rose, 1587) na jiÏním bfiehu TemÏe (zatímco shakespearovci hráli v divadle Theatre na sever od mûsta), pak se pfiestûhovali do ·tûstûny (Fortune, 1600) na sever od mûsta, jen rok poté co se shakespearovská spoleãnost pfiestûhovala na jiÏní bfieh do nové Zemûkoule (Globe, 1599). KdyÏ shakespearovská spoleãnost (pod nov˘m královsk˘m patronátem, 1603) jako Královi sluÏebníci zaãala usilovat o aristokratické divadlo U dominikánÛ (Blackfriars, 1608), zaãali i admirálovci shánût kryté jevi‰tû pro lep‰í obecenstvo. Nicménû jejich plán otevfiít krytou scénu v Porter’s Hall (1614) selhal. Nakonec se vyrovnali Jamesi a Cuthbertu Burbageov˘m alespoÀ v tom, Ïe si otevfieli Medvûdí zahradu (Bear Garden) a konkurovali jim i coby majitelé zvífietníku, a alespoÀ tak si kompenzovali nepfiíli‰ ãasté vystupování u dvora, které bylo do znaãné míry v gesci úspû‰nûj‰í spoleãnosti. V literatufie pfieÏívá romantick˘ m˘tus o dokonale demokratickém alÏbûtinském divadle. Skuteãnost je ponûkud jiná. V letech 1594–1600 v Lond˘nû panoval tzv. duopol dvou spoleãností a ty byly jedinou pfiíleÏitostí vidût divadlo: ironicky se právû tímto nedemokratick˘m rozhodnutím z obou divadel staly romanticky obdivované ukázky divadel, v nichÏ se vedle sebe se‰la ‰lechta, mû‰Èanstvo i nejniÏ‰í vrstvy fiemeslníkÛ a uãÀÛ. Îe se jednotlivé vrstvy spoleãnosti drÏely od sebe bezmála kastovnicky, svûdãí napfiíklad ‰piãaté hroty na zábradlí, které oddûlovalo mû‰Èanstvo od stojícího obecného lidu. ·est let trvající dvojdomou divadelní nadvládu naru‰ila jen krátká eskapáda roku 1597, kdy se Pembrokova spoleãnost snaÏila v Lond˘nû prosadit, ale záhy byla vypuzena – jednak po intervencích obou lond˘nsk˘ch spoleãností, jednak po známém skandálu s hrou Isle of Dogs (Psí ostrov; od Thomase Nashe a Bena Jonsona) – touto kapitolou se Gurr zab˘vá detailnû (str. 176–177). Jakmile bylo toto první divadelní dvojdomí definitivnû zru‰eno (1600), spoleãnosti se sociálnû diverzifikovaly: Shakespearova spoleãnost se zamûfiila na vy‰‰í a zámoÏnûj‰í vrstvy, zatímco spoleãnosti hrající v divadlech Fortune (·tûstûna) a Red Bull (Rud˘ b˘k) oslovovaly zejména niÏ‰í tfiídy. To byl patrnû jeden z dÛvodÛ, proã od roku 1615 ani Spoleãnost lorda Falckrabûte ze ·tûstûny, ani Královnina spoleãnost z Rudého b˘ka nehrála o vánoãních slavnostech u dvora. Psát monografii o admirálské spoleãnosti je do jisté míry snadnûj‰í neÏ psát o jakékoli jiné alÏbûtinské trupû. V pozÛstalosti hlavního tragéda, podílníka a impresária Edwarda Alleyna (1566–1626; jako herec spoleãnosti byl aktivní 1594–1597 a 1600–1603) se totiÏ dochovaly zápisky jeho tchána Philipa Henslowa, slavn˘ HenslowÛv 87
074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 Stránka 88 deník. Îe se tento poklad dochoval, za to vdûãíme osvícenému Alleynovi, kter˘ nashromáÏdûné divadelní jmûní uloÏil do ‰kolství: zaloÏil univerzitní kolej, dodnes existující Dulwich College. (Jen pro zajímavost: druhá Alleynova manÏelka byla dcerou básníka Johna Donna.) Od Henslowa se dozvídáme nejen mnoÏství informací o jeho spoleãnosti, ale také o celém alÏbûtinském divadle. Takov˘ je hlavní rámec, kter˘m se Andrew Gurr v pûti kapitolách zab˘vá. Vedle kapitoly vûnované specifick˘m rysÛm admirálské spoleãnosti (Kap. 1. The company’s unique features), se zaobírá dvûma módními trendy, kter˘mi spoleãnost bûhem prvních let existence pro‰la. Byly to Ïánrové komedie pfievlekÛ (disguise plays) a her pro divadelní zájezdy mimo Lond˘n (Kap. 2. Disguise and travel). K této kapitole by bylo moÏno dodat nûkolik podstatn˘ch pfiipomínek ohlednû pfievlekÛ v alÏbûtinské komedii (a zejména komedii koãovn˘ch spoleãností), u nichÏ je pfievlek a hra s identitou jedním z nejproduktivnûj‰ích strukturních vzorcÛ (více o tom viz mÛj ãlánek v pfiedchozím ãísle DR). Tfietí kapitola (Henslowe’s accounts and the play-texts) se zab˘vá divadelními hrami a jejich vztahem k divadelní praxi: metodologicky se jedná o nesmírnû podnûtnou studii, zejména ve spojení historiografie, dramaturgické anal˘zy a interpretace. Gurr se zaobírá tfiicítkou titulÛ, která se dochovala (z 229 znám˘ch titulÛ her se nedochovalo 195), a také hypoteticky identifikuje nûkteré tituly: zatímco ve své knize The Shakespearian Theatre Companies z roku 1996 uvádí hru The Almanac (Almanach) jako ztracenou, v této knize ji pfiesvûdãivû ztotoÏÀuje s Middletonovou hrou No Wit / No Help Like a Woman’s (Není nad Ïenskou... pomoc a hlavu). Podobnû nabízí moÏné adepty pro nûkteré dal‰í domnûle ztracené tituly. Ve ãtvrté kapitole (Staging at the Rose and the Fortune) se Gurr zab˘vá rozdíly a posuny v inscenaãní praxi mezi star‰ím divadlem RÛÏe a novûj‰í ·tûstûnou a v kapitole páté (The company’s repertory practices) zacházením s repertoárem – jistá ãást pozornosti je vûnována nám dobfie známému jevu repertoárového divadla, kter˘ v pfiednostnû staggionové anglické divadelní kultufie potfiebuje detailního úvodu. V rozsáhl˘ch dodatcích ke knize uvádí Gurr soupisy her, hercÛ, zájezdÛ (koãování) a dvorsk˘ch vystoupení. Tyto soupisy obsahují detailní popisy a Ïivotopisy – velmi cenné stránky pro studenta alÏbûtinského divadla. Novou monografii Andrew Gurra ãeká – troufám si fiíct – velmi dlouhé setrvání v knihovnách. Pro svou pfiehlednost, vûcnost a pfiekvapivû i v˘bornou ãtivost bude zfiejmû dlouhá desetiletí nezbytn˘m spoleãníkem v‰ech, kdo mají o alÏbûtinské divadlo více neÏ letm˘ zájem. Vedle zmínûné monografie o Spoleãnosti královnin˘ch sluÏebníkÛ (MacMillin a McLean) a vedle Gurrovy studie o shakespearovské spoleãnosti znamenitû vypl˘vají nejen dal‰í skuteãnosti o divadelních souborech, ale i o Ïivotû v Lond˘nû raného novovûku: kaÏdá spoleãnost mûla svÛj styl – nûkteré pokraãovaly v komediantské tradici poloimprovizované komedie a herních vzorcÛ (The Queen’s Men), jiné se zamûfiovaly na u‰lechtilej‰í, módní divadelní styl blízk˘ dvorsk˘m mravÛm (Lord Chamberlain’s/King’s Men), zatímco jiné se orientovaly na mû‰Èanské obecenstvo a jejich specifick˘ vkus (Admiral’s/Prince Henry’s/Lord Palsgrave’s/King of Bohemia’s Men). Teprve v tomto plastickém obraze se jeví skuteãná Ïivotnost alÏbûtinského divadelního Ïivlu. Pavel Drábek Dny âeské divadelní encyklopedie Koncem leto‰ních divadelních prázdnin zãefiily poklidnou hladinu tuzemského teatrologického rybníka Dny âeské divadelní encyklopedie. U pfiíleÏitosti dovr‰ení deseti let práce na projektu âeská divadelní encyklopedie a 50. v˘roãí zaloÏení Divadelního ústavu (dnes Institut umûní – Divadelní ústav, IDU) probûhlo ve dnech 27. aÏ 29. srpna 2009 setkání autorÛ, redaktorÛ, lektorÛ, recenzentÛ, vydavatelÛ, spolupracovníkÛ, podporovatelÛ a pfiíznivcÛ dosud vydan˘ch i pfiipravovan˘ch slovníkov˘ch svazkÛ. Akce se nesla v duchu inspirativních pfiedná‰ek a pfiátelsk˘ch rozhovorÛ, pfiispûla k mezinárodní i mezioborové komunikaci a znovu otevfiela palãivé problémy a otázky nad koncepcí rodících se svazkÛ slovníku. Program zahájilo zasedání redakãní rady chystaného nûmeckého pfiekladu lexikonu Star‰í divadlo v ãesk˘ch zemích. Pro ostatní úãastníky byla pfiipravena exkurze po Manhartském domû, paláci s v˘znamnou divadelní tradicí a dne‰ním sídle IDU, pod vedením P. Vlãka, jehoÏ v˘klad doplnila M. Jacková historií zdej‰ích divadelních aktivit (personálnû propojen˘ch s divadelním dûním ve Sporckov˘ch lázních v Kuksu). Setkání vyvrcholilo následujícího dne celodenní konferencí. V dopoledním bloku promluvily redaktorky dosud vydan˘ch a vznikajících svazkÛ. E. ·ormová shrnula genezi, peripetie a stav mnohaletého lexikografického projektu, jenÏ byl od poloviny 50. let vedle Dûjin ãeského divadla hlavním úkolem Kabinetu pro studium ãeského divadla (tehdy pÛsobícím v âSAV). Ne v‰ichni si dnes pfii listování publikací Národní divadlo a jeho pfiedchÛdci uvûdomíme, Ïe zfiejmá disproporce nûkter˘ch hesel má své dÛvody v politick˘ch podmínkách vzniku slovníku. První biografick˘ slovník ãeského divadla byl pfiipraven ke stému v˘roãí otevfiení Národního divadla, v tzv. Roce ãeského divadla 1983, kdy ov‰em narazil na tvrdé ideologické mantinely. Knihu se podafiilo vydat aÏ po pûti letech a v cenzurované podobû. 88
Page 1 and 2: 074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 S
Page 13: 074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 S

Cesty Josefa Karlíka a jeho ÏákÛ k herectví - Divadlo.cz

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?