Cesty Josefa Karlíka a jeho ÏákÛ k herectví - Divadlo.cz

074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 Stránka 89
Zapoãat˘ lexikografick˘ projekt pokraãoval i po restrukturalizaci
AV âR, kdy byl roku 1993 Kabinet v Akademii vûd zru‰en a poté
instalován v Divadelním ústavu. Zde byl dokonãen a vydán slovník
âeská divadla. Encyklopedie divadelních souborÛ (ed. E. ·ormová,
2000) a âesk˘ taneãní slovník. Tanec – balet – pantomima (ed. E. Hole-
Àová, 2001); první se jmenn˘m rejstfiíkem, kter˘ u druhého postrádáme,
jak v diskusi upozornila E. Stehlíková. Naplánovaná slovníková
fiada, která by pokryla celé období historie divadla v ãesk˘ch
zemích, mûla ambici historické komplexnosti, univerzality druhÛ
a vícejazyãnosti (co se t˘ãe sledovan˘ch artefaktÛ a umûlcÛ). Název
projektu Encyklopedie ãeského divadla byl tedy v intencích zámûru
zpfiesnûn na âeskou divadelní encyklopedii. Motor projektu v‰ak záhy
zaãal zadrhávat, respektive ode‰el mu startér. PozÛstalí, ktefií nezbûhli
na lukrativnûj‰í nevûdeckou dráhu, se naopak dopracovali ke
svazkÛm Hudební divadlo v ãesk˘ch zemích. Osobnosti 19. století
(ed. J. Ludvová, 2006) a Star‰í ãeské divadlo v ãesk˘ch zemích do
konce 18. století. Osobnosti a díla (ed. A. Jakubcová, 2007). Svazek
vûnovan˘ ãinohernímu divadlu 19. století vzniká pod vedením B. Topolové.
V‰echny tfii editorky promluvily o sv˘ch zku‰enostech.
Nezdolné úsilí A. Jakubcové dokázalo pfiekonat i znaãnû komplikované
moÏnosti financování pfiekladu podobn˘ch dûl. Vznikající
nûmeck˘ pfieklad slovníku Star‰í ãeské divadlo, kterého se nakonec
ujala Rakouská akademie vûd a nakladatelství Böhlau Verlag a podpofiil
jej âesko-nûmeck˘ fond budoucnosti, se tak stává vzácn˘m aktem
komunikace ãeské teatrologie se zahraniãním prostfiedím. UÏ
nynûj‰í stav prací potvrzuje, Ïe pÛjde o nov˘ tvÛrãí v˘kon, otevírající
dal‰í v˘znamové kontexty.
Pfiíspûvek J. Ludvové, soustfiedící se k v˘zkumu nûmeckojazyãného
hudebního divadla na na‰em území, nemohl b˘t tak optimistick˘.
Pole, na nûmÏ tuzemská teatrologie stále pociÈuje nejv˘raznûj‰í
deficit, referentka pfiedstavila na pfiíkladech nûkolika
osobností jako hroudu obzvlá‰tû tvrdou, pro historika mnohdy nedobytnou
(aÏ dvojí nucená emigrace dotyãn˘ch leckdy zcela zlikvidovala
pramenn˘ materiál, coÏ ãiní tyto kapitoly divadelní historie
20. století paradoxnû nedostupnûj‰ími neÏ epochy ãasovû vzdálenûj-
‰í). Namátkovû poodhalené strhující osudy a odkazy dosud nereflektovan˘ch
umûleck˘ch osobností pfiesvûdãivû dokázaly potfiebnost
obtíÏného v˘zkumu.
B. Topolová pohovofiila o specifikách divadelního v˘voje 19. století,
jemuÏ bude vûnován dal‰í díl lexikografické fiady; resp. zahrnuto
by mûlo b˘t období 1786 – 1890, od vytvofiení profesionální ãeské
divadelní kultury aÏ k jejímu plnû suverénnímu v˘razu (od
Vlastenského divadla po ãesk˘ divadelní realismus). Rodící se publikace
si v dÛsledku ãetnosti hesel zfiejmû vyÏádá rozãlenûní do dvou
svazkÛ. Z provozních i faktick˘ch dÛvodÛ bylo nutno zatím rezignovat
na nûmeckojazyãné divadelní aktivity v ãesk˘ch zemích. K provozním
dÛvodÛm lze mj. pfiiãíst financování projektÛ ãerpané z ãasovû
omezen˘ch grantÛ i nedostateãné personální obsazení (“5 a pÛl”
zamûstnancÛ Kabinetu a hrstka externistÛ), dal‰ím dÛvodem zÛstává
jiÏ zmínûn˘ smutn˘ fakt absence základního v˘zkumu nûmeckojazyãného
divadla daného období v âeské kotlinû (Morava je na tom
v tomto ohledu o nûco lépe, zejména díky snahám M. Havlíãkové
a J. ·tefanidese, namífien˘m ov‰em k zasutûj‰ím historick˘m epochám).
V‰echny tyto pochopitelné dÛvody v‰ak nemohou zakr˘t problematiãnost
takového omezení, na kterou v diskusi právem a dÛraznû
poukázali A. Scherl a B. Rudin.
Po inspirativní ouvertufie z historie estetiky – univerzitní pfiedná‰ky
A. G. Meißnera na praÏské univerzitû v 18. století rekonstruoval
ze zápiskÛ jeho studentÛ T. Hlobil – nabídlo odpoledne tuzemské
teatrologii konfrontaci se zahraniãním pramenn˘m v˘zkumem.
O v˘sledcích sv˘ch vpravdû heuristick˘ch v˘zkumÛ promluvili
H. Meise (Von der “unsichtbaren” zur “sichtbaren” Geschichte. Zum
Prager Umfeld der Schriftstellerin Maria Anna Sager) a H. Flechsig
(“Harlekin in Verzweiflung?” Attraktivität und Anpassung einer Theatertradition
abseits der Schauspielgeschichte). Pfiedstaveny byly moÏnosti
a projekty rakousk˘ch archivních institucí, disponujících rovnûÏ
materiály relevantními pro v˘zkum dûjin divadla v ãesk˘ch zemích.
M. J. Pernerstorfer seznámil s rozsáhl˘mi projekty vídeÀského Don
Juan Archivu, evidujícími v elektronické podobû soupisy stfiedoevropského
operního a divadelního repertoáru, s tûÏi‰tûm v 18. století.
Souãástí soupisového projektu je i mapování archivních institucí evropsk˘ch
zemí, zámeck˘ch knihoven a jin˘ch pramenn˘ch moÏností,
pro které projekt prozatím vyuÏívá obecnû srozumitelného, aã ne
zcela na míru stfiiÏeného, programu “Google maps”. K. Ifkovits
pfiedstavil fondy Österreichisches Theatermuseum Wien (souãást vídeÀského
Kunsthistorisches Museum), z nichÏ sám nedávno pfiipravil
k vydání korespondenci H. Bahra s J. Kvapilem, s dÛrazem na tamûj‰í
bohemika. Nízk˘ stupeÀ zpracování fondÛ coby dÛsledek
nedostateãného personálního obsazení instituce nebylo tfieba ãeské
teatrologické obci zvlá‰È vysvûtlovat.
Debata pokraãovala pfii spoleãenském setkání v zahradû
Manhartského paláce. Pfiíjemn˘m zakonãením celého setkání byla
následujícího dne náv‰tûva festivalu Theatrum Kuks v barokním areálu
Sporckova lázeÀského sídla. Festivalov˘ program obohatila
pfiedná‰ka B. Rudinové vûnovaná kulturnû teritoriálním aspektÛm
barokního divadla (Brunnenkur mit Hanswurst und Thomas Morus.
Kukus oder Ems? Kulturräumliche Aspekte barocker Badetheater).
Obdivuhodn˘m snesením detailních dokladÛ autorka ukázala navázanost
divadelních aktivit na rozvoj evropsk˘ch lázeÀsk˘ch center
a fluktuaci divadelních spoleãností mezi nimi. Na ti‰tûnou podobu
pfiedná‰ky v pfiekladu K. Bohadlové se mÛÏeme tû‰it v nûkterém
z pfií‰tích ãísel Divadelní revue. Soubor Geisslers Hofcomoedianten
zafiadil do programu exkluzívnû pro teatrologickou v˘pravu pfiedstavení
v plenéru na základû nedávno objeveného textu Ch. L. Pfeiffera
89