Cesty Josefa Karlíka a jeho ÏákÛ k herectví - Divadlo.cz

074-091_ROZHLEDY 19.11.2009 18:35 Stránka 85
leãností. Z domova utekla ve ãtrnácti letech s hercem jedné takové
trupy. Kafka nebyl v Praze oãarován pouze jejím fyzick˘m zjevem,
ale pfiedev‰ím originální interpretací Ïensk˘ch rolí, která se údajnû
(Bernard Mendelovitch) vyznaãovala mnohostranností a ostr˘mi v˘razov˘mi
kontrasty. ManÏelé Tschissikovi se roze‰li v roce 1914.
Mania se pfiestûhovala do Lond˘na, kde byla po léta pfiední hereãkou
dvou v˘znamn˘ch jidi‰ divadel Pavilion Theatre a Grand Palais.
V Kafkov˘ch Denících o ní zÛstala je‰tû jedna stopa, a to v názvu zam˘‰leného
literárního zpracování jeho setkání s v˘chodoÏidovsk˘m
divadlem: Die Liebe zu einer Schauspielerin (Láska k jedné hereãce,
29. 11. 1911). Mania v‰ak podle svûdectví jejího vnuka Mauricie nikdy
o Kafkovi nemluvila. Pravdûpodobnû ani netu‰ila, Ïe její jméno
zaznamenal nesmûl˘ úfiedník z Prahy, kter˘ se stane souãástí svûtové
literatury.
Druhou a nezávislou ãást knihy Neuhasiteln˘ oheÀ tvofií “Dieci
articoli di Jacques Levi (Jizchak Löwy) e altri scritti”, tedy autorovy
pfieklady deseti Leviho ãlánkÛ a dal‰ích textÛ z jidi‰ do ital‰tiny. Tato
dokumentace o Levim, Brodovi, Kafkovi a jin˘ch kolem jidi‰ divadla
nebyla dosud soubornû vydána. K Leviho autobiografick˘m povídkám
jsou závûrem pfiiãlenûny dva ãlánky o Levim od reÏiséra jidi‰ divadla
ve Var‰avû Jakuba Rotbauma a spisovatele Nathana Birmbauma.
Izák Levi po vypuknutí druhé svûtové války sdílel osud var-
‰avsk˘ch ÎidÛ aÏ do poloviny roku 1942, kdy byl zatãen a deportován
do Treblinky. Jonas Turkow 26 zanechal svûdectví o tom, Ïe se
Levi aktivnû zúãastÀoval kulturního Ïivota ghetta. Bûhem zatãení
byl brutálnû zbit. Turkow ho stûÏí rozpoznal se zakrvácen˘m obliãejem,
ale sly‰el, jak pfies pomalu zavírající se dvefie nákladního vlaku
opakoval: “Ikh bin Jackes Levi.”. Massino tuto pasáÏ v textu ukonãuje
pfiipomenutím Leviho hebrejského jména: “Jicchak Meyr”, které
zároveÀ sly‰el andûl smrti.
Pfiíbûhem Izáka Leviho se inspiroval italsk˘ divadelník Moni
Ovadia, jenÏ je spolu s reÏisérem Robertem Andò, autorem divadelního
pfiedstavení Pfiípad Kafka (Il caso Kafka). 27 Moni Ovadia, Ïák
Tadeusze Kantora, italskou kritiku uchvátil svou divadelní koláÏí
a dvojrolí Kafky a Leviho. Za zchátralou oponou praÏské kavárny
Savoy pfiedstavil jidi‰ kabaret, v nûmÏ mezi stoly, otevírajícími a zavírajícími
se dvefimi (kafkovská obsese), mezi figurínami, sklenicemi
a opu‰tûn˘mi botami (mají pfiipomínat hory bot pfied vstupem do
plynov˘ch komor), za doprovodu klezmerÛ “si hraje” nov˘ Kafka:
jízliv˘, vitální a groteskní... 28 Zvykli jsme si Kafku povaÏovat za neduÏivého
a plachého introverta a na pfiedváleãné Îidy hledût jako na
potenciální obûti ‰oa. Massinova zásluÏná studie vypráví o Kafkovi
a Îidech jako o lidech, ktefií se umûli bavit a smát.
Kafkovsk˘m smyslem pro humor se literární vûda zab˘vá právû
v souvislosti s jeho prÛlomovou povídkou Ortel, v níÏ se nachází
postava “petrohradského pfiítele”, která je z ãásti alter egem Izáka
Leviho. Uvádí se, Ïe Kafkova sestra jednou po autorském ãtení prohlásila,
Ïe to je “jejich byt”. Kafka jenom s údivem poznamenal:
“VÏdyÈ to by musel otec bydlet na záchodû” 29 . Autor Ortelu vidûl naposled
svého petrohradského pfiítele “ve dvefiích prázdného, vyplenûného
obchodu. Stál ve troskách regálÛ, mezi roz‰kuban˘m zboÏím
a padajícími plynov˘mi trubkami. Proã jen odjíÏdûl tak daleko!” 30
Hledal snad dvefie na scénû Kafkov˘ch “zl˘ch” âech?
Andrea Singer
Poznámky
1) Izák Levi vystupoval a publikoval rovnûÏ pod jmény Djak Levi,
Jicchok Levi a Jacques Levi. Divadelní recenzenti nûmecky psaného
tisku v âechách a Kafka v Denících o nûm referují jako o Löwym.
Nûkdy se v‰ak v pfiepisu jeho pfiíjmení v dobovém nûmeckém tisku (napfi.
budape‰Èsk˘ Pester Lloyd) uÏívá pfiíjmení “Lewy”. Z dÛvodu, Ïe sám
se podepisoval Levi, povaÏuji za korektní uvádût tuto verzi pfiíjmení.
Jména Djak a Jicchok jsou variace jména Izák, zatímco Jacques je francouzská
verze rodného jména, jak uvádí Levi v povídce: Un nome
così... (Takové jméno...). V cizojazyãné literatufie se obvykle uÏívá pfiepis
zaveden˘ Kafkou.
2) StûÏejní je v tomto smûru publikace Evelyn Torton Beck: Kafka and the
Yiddish Theater: Its Impact on his Work (Kafka a vliv jidi‰ divadla na
jeho tvorbu), Wisconsin 1971. U nás zatím nebylo toto téma samostatnû
zpracováno, ani nebyly pfieloÏeny práce, které se jím zab˘vají.
3) Kafka, F.: Deníky 1909–1912, Praha 1997 (dále jen Deníky).
4) Max Brod spatfiuje v Klugov˘ch pfiedobraz pozdûj‰ích Kafkov˘ch pomocníkÛ
ze Zámku (Tagebücher 1910–23, 1976, s. 698). S. Klug je uvádûn
i jako reÏisér na divadelních oznámeních k nûkter˘m pfiedstavením
v praÏském tisku.
5) Slovo pochází z hebrejského la‰on: jazyk. Mame-lo‰n oznaãuje samotn˘
jidi‰, jazyk domova. Hebrej‰tina byla jazykem otcÛ, protoÏe jen Îidé
muÏského pohlaví mohli studovat Tóru.
6) Pojmem “malá literatura” oznaãuje Kafka literaturu, která se ztotoÏÀuje
s národem a jeho “národním rázem”. V tûchto souvislostech mÛÏeme
“malé divadlo” povaÏovat za zrcadlo stavu literatury a verbální kultury
národa. Dobová kritická recepce tedy reflektuje obraz v zrcadle tohoto
stavu. Kafkov˘m pojetím “malé literatury” se podrobnû zab˘vá Marek
Nekula v knize “... v jednom poschodí vnitfiní babylonské vûÏe.” Jazyky
Franze Kafky (Praha 2003, pfiedev‰ím s. 315–333).
7) Z dÛvodu atentátu na cara Alexandra II. bylo Ïidovské divadlo od roku
1883 na území tehdej‰ího Ruska zakázáno. Zákaz pfietrval aÏ do bol‰evické
revoluce v roce 1917. Srov. Sandrow, N.: Vagabond stars, A World
History of Yiddish Theatre, Syracuse, 1996, s. 57.
8) Prokazuje to i soudobá izraelská dramatiãka Hadar Galronová, jejíÏ hru
Mikve v reÏii Michala Doãekala uvádí praÏské Národní divadlo (premiéra
4. prosince 2008). Galronová kvÛli divadlu zpfietrhala vazby s ultraortodoxní
komunitou v Izraeli, z níÏ pochází.
9) Ukázkou takového ãtení je Majsebuch aneb Kniha legend a pfiíbûhÛ,
jak ji roku 5362/1602 vydal v Basileji Jaakov bar Abraham, jíÏ ve dvou
dílech vydal a pfieloÏil Jindfiich Vacek (PlzeÀ 2005, PlzeÀ 2006). âe‰ti-
85